Novinky - únor 2005

2005-02-28 - Rosetta

Status Report (2005-02-14 až 2005-02-24, dny mise: 350 až 360)

Hlavní událostí v popisovaném období byla poslední úprava dráhy před průletem kolem Země. Korekce se úspěšně uskutečnila 2005-02-17 a po ní sonda nabrala definitivní kurs k Zemi. Jelikož manévr byl velice přesný, nebylo nutno využít záložní možnosti na doladění trajektorie, pro které bylo rezervováno datum 2005-02-24.
První gravitační manévr u Země se uskuteční 2005-03-04 kolem 22:10 UT, kdy se Rosetta přiblíží Zemi na 1900 km. Sonda se přiblíží ze strany odvrácené od Slunce a k největšímu přiblížení dojde nad osvětlenou polokoulí. Přilétající těleso se bude pohybovat západním směrem a zmizí nad denní stranou Země.
Příprava na průlet zahrnuje dvě simulace určené k tréninku řídícího týmu, který bude dohlížet nad speciálními manévry. Během průletu je naplánována řada činností. Několik hodin před největším přiblížením bude kosmická stanice orientována k Měsíci a bude zapojeno několik vědeckých přístrojů pro kalibrační účely. Po průletu budou dvě navigační kamery přepojeny do tzv. průletového módu kolem asteroidu AFM [=Asteroid Flyby Mode], kdy mají kamery autonomně sledovat míjené těleso, přičemž místo asteroidu bude sonda experimentálně pozorovat Měsíc. Povolení ke spuštění tohoto módu (Go for AFM) bylo uděleno 2005-02-22.
Sondu Rosetta je možno teoreticky pozorovat ze Země pomocí silnějších teleskopů na hranicích souhvězdí Lva a Sextantu. Dne 2005-02-26 měla její jasnost dosáhnout 18. hvězdné velikosti. V době největšího přiblížení, ještě než přejde nad denní stranu zeměkoule, už bude pozorovatelná jako hvězda 8. až 9. velikosti.
Po průletu zamíří sonda k Marsu, s nímž se setká 2007-02-26. Před dosažením konečného cíle - komety Churyumov-Gerasimenko - absolvuje ještě dvě další gravitační asistence u Země a předpokládá se návštěva dvou asteroidů.
Rádiové spojení se stanicí New Norcia (Austrálie) je nyní navazováno takřka denně. Vysoká frekvence komunikačních seancí je vyvolána potřebou získat maximální objem dat pro přesné určení dráhy před gravitačním manévrem. Ze stejného důvodu se využívá i možnosti spojení přes americkou DSN. V tomto případě trvá typická seance 4 hodiny denně.
Dne 2005-02-24 se Rosetta nacházela pouhých 2.76 mil. km od Země a rádiový signál putoval v jednom směru 9.2 s.

2005-02-25 - Cassini

Status Report (2005-02-17 až 2005-02-23)

Poslední telemetrická data přijala stanice Goldsone 2005-02-23. Cassini pokračuje úspěšně v letu a systémy pracují podle předpokladů.
2005-02-17 kolem 04:00 UT se sonda přiblížila k měsíci Enceladus a začala se opět vzdalovat. Jednalo se o necílený průlet. Při následujícím, který se uskuteční začátkem března, bude dráhy sondy před setkáním upravena. Asi tři hodiny před největším přiblížením se uskutečnilo měření kosmického prachu přístrojem CDA uvnitř prstence E ve výšce 190 až 1140 km nad rovinou prstenců. Spektrometr CIRS měl možnost zkoumat zákonitosti původu materiálu prstence E. Dále se pomocí tohoto přístroje pořizovala mapa tmavé strany měsíce. Na něm se pak dále radiometricky a pomocí radaru zjišťovalo složení povrchu, měřily se teploty a pátralo po teplotních anomáliích a případných stopách atmosféry. Plazmový spektrometr zkoumal okolí měsíce. V řídícím středisku proběhla příprava a na sondu byla nahrána data pro nejbližší chystaný korekční manévr OTM-014.
Úprava dráhy OTM-014 se uskutečnila 2005-02-18 v 07:09 UT. Hlavní motor pracoval 4.583 s a bylo dosaženo změny rychlosti Δv=0.71 s. Tentýž den proběhla kalibrace inerciální plošiny IRU [=Inertial Reference Unit]. Jednalo se o první nastavení jednotky po oddělení přistávacího modulu v prosinci 2004. Při testu byla měněna poloha sondy ve všech třech osách.
2005-02-23 proběhlo dálkové pozorování měsíců Dione, Enceladus, Mimas, Rhea a Tethys kamerami ISS a UVIS. Spektrometr VIMS sledoval prstenec G a přístroj CIRS měřil teploty v troposféře a tropopauze Saturnu.

2005-02-24 - Cassini

Záplava nových objevů

Nové a vzrušující objevy kosmické stanice Cassini nemají konce. Mezi nová překvapení patří bludné měsíce a měsíce tvořené hromadou trosek, nové a zdeformované prstence Saturnu, rozpadající se atmosférické bouře a dynamická magnetosféra.
"Už sedm měsíců se jedná o nonstop misi nabitou vědou. Je to jako uragán, do dneška už máme spoustu nových výsledků," řekl Dr. Dennis Matson, vědecký pracovník projektu Cassini z Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně.
Slabé lineární hustotní vlny vyvolané v prstencích malými měsíčky Atlas a Pan umožnily přesnější výpočet jejich hmotnosti. Tento údaj naznačuje, že měsíčky jsou tvořeny pórovitou hmotou, patrně jsou jen hromadami úlomků. Jsou podobné pastýřským měsícům prstence F, kterými jsou Prometheus a Pandora. Pastýřské měsíce získaly pojmenování kvůli svojí funkci. Jejich přitažlivost ovlivňuje a tvaruje dráhu částic blízkého prstence.
Dalším objevem byl maličký měsíček o průměru asi 5 km, nově pojmenovaný Polydeuces. Polydeuces je společníkem, neboli Trójanem měsíce Dione. Trójanské měsíce se nacházejí poblíž gravitačně rovnovážného bodu buď před nebo za hlavním měsícem. Jmény antických hrdinů, kteří se proslavili v Homérově příběhu o dobývání Tróje, byly původně označeny asteroidy, které se pohybovaly na heliocentrické dráze ve stále stejné poloze (libračních centrech) vůči Jupiteru. Librační centra jsou vrcholy přibližně rovnostranného trojúhelníka, který tvoří spojnice Jupiter, Slunce, planetka. Později byly analogické skupiny Trójanů objeveny i u jiných planet. Saturn je doposud jedinou známou planetou, jehož měsíce mají vlastní "Trójany".
V časopise Science byly v tomto týdnu publikovány upřesněné parametry oběžných drah několika malých satelitů Saturnu. Velmi zajímavá je excentrická a mírně nakloněná orbita měsíce Pan pohybujícího se v prstenci A. Tvar dráhy je zvláštní, vezme-li se v úvahu charakter srážek měsíce s materiálem prstence. Jestliže zůstává dráha Panu excentrická i přes tyto vzájemné interakce, pak se jedná o analogii s excentrickými drahami planet, které se tvořily z prachového oblaku kolem hvězdy. To by mohlo vysvětlovat, proč nejsou, oproti očekávání, dráhy planet kruhové.
Na snímcích Cassini se našla řada nevýrazných prstenců. Některé se nacházejí v mezerách mezi hlavními prstenci a mohly by indikovat přítomnost drobných pastýřských měsíčků. Některé z těchto prstýnků jsou zauzlené, jakoby se poblíž nacházelo gravitační pole měsíce.
Vědci rovněž pozorovali změny větru v různých výškách atmosféry Saturnu a malé bouře vznikající z větších. Poprvé se podařilo získat snímky procesů, které ovládají větry na planetě. Pozorování nabídlo letmý pohled na jevy, kterými se konvekcí přenáší energie z nitra Saturnu a kterou se udržují atmosférické proudy v pohybu.
Další výzkumy pomohly k lepšímu pochopení celého komplexu magnetického prostředí. Saturnova magnetosféra je unikátním jevem. Svojí dynamikou je podobná Jupiteru, ale místy připomíná plazmu na bázi vody, obklopující komety. Další překvapení přinesl hmotový spektrometr iontů a neutrálních částic. Spektrometr změřil ionty molekulárního kyslíku nad rovinou prstenců. Po důkazu, že prstence jsou tvořeny vodním ledem, je to další nečekané zjištění. To by mohlo mít významné důsledky při interpretaci spekter, které by mohly posloužit k hledání života na planetách u jiných hvězd. Přítomnost molekulárního kyslíku v atmosféře Země je výhradně vázána na biologické jevy. Ale tento poslední objev znamená, že může být generován i procesem, který probíhá v ledovém prostředí bez přítomnosti biologických faktorů.

2005-02-23 - Mars

Zamrzlé moře na Marsu

Snímky pořízené vysokorozlišující kamerou HRSC na evropské sondě Mars Express ukázaly něco, co by mohlo být zamrzlým mořem pokrytým prachem poblíž marsovského rovníku. Je na nich plochá planina, část oblasti Elysium Planitia, která je pokryta nepravidelnými deskovitými tvary. Vypadají přesně jako kry rozdrobeného mořského ledu, které jsou vidět například na Zemi u pobřeží Antarktidy. Obrázek pořízený během 32. oběhu sondy kolem Marsu je široký několik desítek kilometrů a jeho střed leží na 5° s.š a 150° v.d.
Voda, která vytvořila jezero, měla původ patrně v podzemí a pronikla řadou zlomů, známých jako Cerberus Fossae, odkud pokračovala ve formě katastrofických záplav. Shromáždila se v rozlehlém bazénu 800x900 km o hloubce 45 m. Jakmile voda začala přecházet do pevného skupenství, bloky ledu se rozpadly do ker. Ty byly později pokryty vrstvou prachu z vulkanických erupcí, ke kterým došlo nedaleko.
Led je v atmosférických podmínkách, které panují na Marsu, nestabilní. Rychle sublimuje (odpařuje se, aniž by přešel do kapalné fáze), ale některé ledové desky pokryté prachem mohly být tohoto procesu ušetřeny. Pouze nekrytá místa vysublimovala a tak na obrázku možná vidíme ledové kry jako ostrovy spočívající na nižším kamenném dnu.
Malá hustota kráterů dokazuje, že krajina se utvářela před maximálně 5 mil. roky, což znamená, že se jedná o relativně mladý terén. O stále trvající přítomnosti ledu svědčí dvě okolnosti. Za prvé, krátery jsou příliš mělké, což znamená, že většina ledu musela zůstat v kráteru. Za druhé, povrch je takřka vodorovný - pokud by došlo ke ztrátě ledu, musely by být pozorovatelné větší výškové rozdíly.
Další důkazy o přítomnosti vrstev ledu nebo vody pod povrchem Marsu by mohl poskytnout přístroj MARSIS, pokud se ho podaří uvést do provozu v květnu tohoto roku.

2005-02-23 - Asteroidy

Zajímavý kráter Chesapeake Bay

Útvar Chesapeake Bay je šestý největší kráter dosud objevený na Zemi. Zároveň patří do dvojice největších impaktů, které vznikly po vytvoření proslulého kráteru Chicxulub před 65 mil. lety, jenž je spojován s globální katastrofou, mající na svědomí vyhynutí dinosaurů. Kráter je nyní pokryt sedimenty a částečně zaplaven zátokou Chesapeake (východní pobřeží USA). Průměr kráteru se odhaduje na 85 km a jeho stáří na 35.2±0.3 mil. roků.
Dopad Chesapeake vymrštil do širokého okolí roztavenou hmotu, která se teď nachází jako severoamerické tektity (obdoba našich vltavínů). Těleso, které kráter vytvořilo, mělo průměr pravděpodobně mezi 3 až 5 km. Náraz byl výjimečný v tom, že se uskutečnil na kontinentální šelf (mělké mořské dno) do skalisek nasycených vodou. Existují stopy, že se po nárazu vytvořila obrovská vlna tsunami.
Jednou ze záhad této srážky je to, že existuje časová shoda s dalším kráterem. Tentokrát se jedná o útvar Popigaj na Sibiři, který má stáří rovněž asi 35 mil. let. Sibiřský kráter se pyšní průměrem 100 km. Srovnání charakteru stejně starých kráterů, přičemž jeden se vytvořil dopadem do vody a druhý na pevninu, může být velmi zajímavé. V Itálii byly nalezeny dvě geologické vrstvy připisované usazeným částicím po dopadu kosmického tělesa, které jsou do sebe vzdáleny pouhých 20 cm a tudíž blízkých i časově. Není vyloučeno, že odpovídají právě výše zmíněným kráterům.
Krátery Popigaj a Chesapeake Bay byly jedním z témat na jednání American Association for the Advancement of Science (AAAS) v únoru 2005. Zde také bylo konstatováno, že pro zmíněné období před 35 mil. roky neexistují žádné stopy katastrofální změny životního prostředí nebo vyhynutí nějakého druhu živočichů. V tomto čase sice panovalo období globálního oteplení, ale to byla událost trvající milióny let a tudíž s impakty nesouvisející. Nárazy asteroidů měly přibližně desetkrát menší energii než impakt Chicxulub, takže se ani globální vymírání neočekávalo. Podle odhadů lze očekávat srážku Země s podobným tělesem každých 15 mil. let, přičemž zásah pevniny by přicházel v úvahu s periodou 40 mil. let. Krátery na Sibiři a na pobřeží USA se této frekvenci nevymykají, přesto je zajímavé, že k nim došlo prakticky (z geologického hlediska) současně.

2005-02-23 - Asteroidy

Zemi čeká velice těsný průlet planetky

Poslední radarová pozorování objektu 2004 MN4 pomohla upřesnit dráhu tohoto asteroidu. Z výsledků vyplývá, že se průlet kolem Země v roce 2029 uskuteční v menší vzdálenosti, než bylo dříve spočítáno. Planetka o průměru asi 400 m mine podle poslední předpovědi dne 2029-04-13 naši planetu ve výšce pouhých 5.7 poloměru Země (tj. asi 36350 km). Je to menší výška, než v jaké se pohybují geostacionární družice. Tohoto večera bude možno asteroid v Evropě pozorovat na obloze neozbrojeným okem jako pohybující se hvězdu 3. velikosti.

2005-02-19 - SMART-1

Schváleno prodloužení mise

Výbor pro vědecké programy ESA schválil dne 2005-02-10 jednomyslně návrh na jednoroční prodloužení mise SMART-1. Ukončení letu se tak ze srpna 2005 odsouvá na srpen 2006.
Plán prodloužených výzkumů bude rozdělen do dvou šestiměsíčních období, které odpovídají rozdílným parametrům oběžné dráhy a jiným podmínkám osvětlení povrchu Měsíce. V prvním období bude pozornost zaměřena na jižní oblasti a výzkumy se budou soustředit na snímkování polárních oblastí z různých úhlů, stereoskopicky a při rozličném osvětlení. V druhém období se budou pořizovat obrazy rovníkových oblastí a některých částí severní polokoule s vysokým rozlišením při nejlepších světelných podmínkách. Snímkování s vysokým rozlišením bude probíhat i jako příprava na plánované budoucí mezinárodní lunární expedice (Lunar-A, Selene, Chandrayaan-1, Chang'e, LRO, Moonrise).
V období 2005-01-10 až 2005-02-09 nebyl iontový motor sondy v činnosti. Řídící středisko provádělo detailní inventuru zbývajících zásob pohonných hmot a rovněž se uskutečnily rozbory možných dráhových úprav pro plánované prodloužení mise. Probíhal sběr vědeckých dat získaných ze současné oběžné dráhy nacházející se ve výšce mezi 1000 až 4500 km. Všechny přístroje na této orbitě pracovaly výborně. Vyskytly se pouze drobné anomálie v termoregulaci v okamžicích, kdy byla anténa MGA [=Medium Gain Antenna] zamířena k Zemi. Nyní byl elektrický motor opět nastartován a dráha se spirálovitě blíží k Měsíci. Změna oběžné dráhy bude završena koncem února a pak se opět přistoupí ke zkouškám přístrojů a k vědeckému pozorování.
Dosáhnout významných vědeckých a technologických poznatků již nicméně umožnila etapa přeletu sondy od Země k Měsíci. Ve vědecké literatuře bylo do dnešního dne zveřejněno 110 článků včetně 23 odkazů vztažených k sondě SMART-1. Hlavní cíl mise byl již splněn. Bylo jím prokázat funkčnost elektrického iontového motoru.
Rentgenový spektrometr D-CIXS byl používán zpočátku jen na kalibračních cílech. Pozoroval Zemi a detekoval fluorescenci zemské atmosféry. V lednu 2005 zaznamenal poprvé fotony rentgenového záření z Měsíce.
Monitor slunečního rentgenového záření XSM měřil emise v pásmu 1 až 10 keV, během přeletu zaznamenal několik slunečních erupcí.
Kamera AMIE pořídila mnoho snímků Země v různých vzdálenostech, které mohou být využity k výukovým účelům. Hlavním cílem ale zůstává Měsíc, jenž je právě nyní systematicky fotografován. Před tím se podařilo např. zobrazit dvojplanetu Země-Měsíc v době měsíčního zatmění (2004-10-28) a v listopadu 2004 došlo na první snímek odvrácené strany a severního pólu pořízený evropskou technikou.

2005-02-19 - Cassini

Status Report (2005-02-10 až 2005-02-16)

Prozatím poslední spojení se sondou navázala sledovací stanice Goldstpne dne 2005-02-16. Cassini se nachází ve výborném stavu a let probíhá podle plánu.
Hlavní událostí týdne byla korekce dráhy a další těsný průlet kolem měsíce Titanu. Z ostatních běžných vědeckých aktivit je nutno zmínit pozorování atmosféry Saturnu přístroji VIMS, které se zaměřily na detekci fluorescence metanu. Kamery ISS kromě snímkování Titanu pátraly po možných "pastýřských" měsících prstence C. Přístroj CISR sledoval prstenec F.
Korekce dráhy OTM-013 [=Orbital Trim Meneuver] (nazývaná též manévr T3 minus 3 dny) se uskutečnila 2005-02-11 a byla zahájena v 19:15 UT. Úprava trajektorie malými korekčními motorky trvala 220.5 s a bylo dosaženo změny rychlosti Δv=0.2072 m/s. Telemetrie po skončené operaci potvrdila, že manévr proběhl úspěšně.
K setkání s Titanem došlo 2005-02-15. Během průletu zhotovil infračervený spektrometr CIRS dvě teplotní mapy obou polokoulí, které posloužily k vyhodnocení cirkulace atmosféry. Pohyb oblačnosti a měření větru se sledovalo kamerami ISS. K měření hustoty a teploty tepelných elektronů kolem Titanu a v jeho ionosféře bylo použito zařízení RPWS. Rovněž další přístroje byly v činnosti. Největší objevy byly učiněny pomocí radarové sondáže.
2005-02-17 protnula dráha sondy opět rovinu prstenců.

2005-02-19 - Cassini

Nové snímky měsíců Titan a Enceladus

Před několika dny byly uveřejněny první zajímavé snímky získané během průletu Cassini kolem Titanu 2005-02-15. Jejich nejatraktivnějšími objekty byly obří kráter (přezdívaný "Circus Maximus") a zvláštní rovnoběžné "škrábance" na povrchu.
Na webu se však stále objevují nové a nové záběry. Jedním z posledních je obrázek dalšího kráteru, kanálů a terénu, který se podobá krajině, ve které přistál modul Huygens.
Kráter, nově objevený pomocí radaru, má průměr přibližně 60 km. Jedná se o velice jasný a tudíž nerovný objekt obklopený pokrývkou z vyvrženého materiálu, což svědčí o impaktním původu. Z rozměru kráteru odhadují vědci, že mohl být vytvořen dopadem komety či asteroidu o průměru 5 až 10 km. Uprostřed kruhového útvaru chybí typický středový pahorek, který mohl být zahlazen erozí případně jinými geologickými ději. Na utváření kráteru se dále podílely déšť, větrná eroze a rozpadání pevných materiálů.
Na radarovém snímku jsou také patrné kanály podobně, jako to bylo na východní straně kráteru "Circus Maximus". Nejdelší kanál se táhne 200 km daleko. Vypadá to, jako by kanály začínaly na svazích kráteru. Kapalinou, která je vymlela ale byl pravděpodobně tekutý metan, což by odpovídalo teplotním poměrům na povrchu Titanu. Krajina se trochu podobá oblázky pokrytému terénu, jak jsme ho mohli vidět na snímcích z Huygense.
Pouze jeden den po setkání s Titanem, obrátila Cassini kamery k dalšímu měsíci. 2005-02-17 minula měsíc Enceladus a poslala k Zemi obrázky úžasného ledového světa. Kosmická sonda se přiblížila až na vzdálenost 1180 km od vrásčitého povrchu satelitu a to jí umožnilo získat prozatím nejpodrobnější obrazy tělesa, které se vyznačuje nejvyšší světelnou odrazivostí v solární soustavě.
Už od prvního blízkého setkání s měsícem, které uskutečnily na začátku 80. let 20. století sondy Voyager, zaujaly vědce oblasti silně zvrásněné, střídané s hladkými pláněmi, z nichž některé byly zcela bez obvyklých impaktů. Takovéto hladké planiny většinou indikují mladý povrch, zatímco zvrásněný terén ukazuje na vulkanickou aktivitu. Cassini měla možnost získat fotografie s desetkrát lepším rozlišením, než se podařilo sondě Voyager. Při pohledu na ně je nápadná podobnost Encelada se dvěma nejznámějšími měsíci Jupitera - Europou a Ganymedem. Oba jmenované měsíce mají pravděpodobně silné podpovrchové vrstvy vody ("oceány"), o to víc je podoba s Enceladem zajímavější.
Na mozaice snímků s vysokým rozlišením, která byla zveřejněna, je zobrazen komplex zlomů a přeoraného terénu. Mezi nejzajímavější detaily patří série malých tmavých bodů, které se zdají být uspořádány do řetězce podél úzkých terénních zlomů.
Při zobrazení v nepravých barvách se ukazuje, že některé čárové útvary mají jinou barvu než okolí. Může to být zapříčiněno buď jiným složením, nebo jinými rozměry ledových krystalků. To dále může znamenat jiný proces vzniku případně jiné stáří.
Předběžné rozbory vizuálního a infračerveného snímkování ukazují, že povrch Encelada je tvořen výhradně vodním ledem, jiné komponenty nebyly zjištěny. Očekávalo se, že bude detekován čpavek nebo sloučeniny na bázi čpavku a oxid uhličitý, zdá se ale, že tyto látky nejsou na měsíci přítomny. Později se sice ještě mohou objevit, ale jen v nevýznamném množství. Spektra zatím ukazují na takřka laboratorně čistý vodní led.
Během posledních průletů minula Cassini Titan ve vzdálenosti 1577 km a Enceladus ve výšce 1180 km. Ještě k těsnějšímu setkání s Enceladem dojde 2005-03-09, kdy se sonda bude pohybovat v minimální výšce přibližně 500 km nad povrchem. Pro Titan je plánováno dalších více než 40 návštěv.

2005-02-17 - Cassini

Obří kráter na Titanu

Gigantický impaktní kráter na měsíci Titanu byl objeven na snímcích ze sondy Cassini získaných během zatím posledního průletu v polovině února.
Cassini minula Titan ve výšce 1577 km nad povrchem, který byl detailně zkoumán radarem sondy. Jednalo se o třetí setkání s největším měsícem Saturnu od navedení na dráhu v červenci 2004. Radarová sondáž se prováděla teprve podruhé. Předposlední setkání bylo plně věnována sledování přistávacího modulu Huygens. Nynější obrázky z radaru ukazují částečně již známé útvary ale také scenérie naprosto odlišné od předchozích znalostí.
Při průletu se poprvé překrývaly snímky z radaru a optická kamery. Takovéto srovnávání obrazů povrchu poskytuje více informací o jednotlivých terénních útvarech. Kráter o průměru 440 km byl před tím již zaznamenán přístroji ISS [=Imaging Science Subsystem], radarové zobrazení však přineslo mnohem větší detaily.
Druhým zajímavým snímkem publikovaným dnešního dne jsou obrázky útvarů, které dostaly přezdívku "kočičí škrábance". Jedná se o rovnoběžné lineární terénní tvary, které mohly vzniknout účinkem větru, jako například pískové duny, eventuálně jinými geologickými procesy.
Uvedené obrázky je možno vidět na adresách
http://saturn.jpl.nasa.gov nebo
http://www.nasa.gov/cassini,
případně ve fotogalerii Cassini v naší "Databázi".
Ve čtvrtek uskuteční Cassini první těsný průlet klem ledového měsíce Enceladus ve vzdálenosti asi 1180 km. Enceladus je jedním z nejvíce světlo odrážejících objektů ve Sluneční soustavě. Povrch odráží paprsky stejně jako čerstvě napadlý sníh.

2005-02-17 - Saturn

Záhadné polární záře na Saturnu

Vědci vyhodnocující data z kosmické sondy Cassini a Hubblova kosmického teleskopu HST objevili, že polární záře na Saturnu se projevují jinak než jsme očekávali na základě analogií s ostatními planetami, kde byly dosud pozorovány. Předpokládalo se, že polární záře (aurora) na Saturnu bude něco mezi pozemskými polárními zářemi a jevy pozorovanými u Jupitera.
HST pořizoval ultrafialové snímky září na Saturnu po několik týdnů zatímco Cassini vlastními přístroji určenými pro výzkum rádiových a plazmových jevů RPWS [=Radio and Plasma Wave Science] měřil rádiové emise stejné oblasti a spektrometr plazmy a magnetometr měřily auroru a sluneční vítr. Tak se podařilo získat množství nejrůznějších dat, které je potřeba zkombinovat a tím lépe pochopit vzájemné vazby jmenovaných kosmických jevů.
Pozorování ukázalo, že polární záře na Saturnu se mění ze dne na den, podobně jako na Zemi, někdy se pohybují kolem pólů, jindy zůstávají na místě. Ve srovnání se Zemí, kde dramatické projevy polární záře trvají přibližně 10 min, na Saturnu vydrží několik dní.
Polární záře na Zemi i u Saturnu jsou poháněny rázovými vlnami ve slunečním větru a indukovaným elektrickým polem. Na Saturnu ale magnetické pole indukované slunečním větrem překvapivě hraje menší úlohu. Pokud magnetické pole vyvolané slunečním větrem na Zemi míří k jihu (opačně k pozemskému magnetickému poli), obě pole se částečně ruší a magnetosféra se "otevírá". Efekty známé jako polární záře se mohou rozvinout. Pokud zasáhne Zemi sluneční vítr se severní orientací magnetického pole, magnetosféra je "uzavřená" a k polárním zářím nedojde. Magnetické pole slunečního větru u Saturnu už nemá tak přesně definovanou severní či jižní orientaci a neměly by mít až tak velký vliv na auroru. Navzdory tomu tlak slunečního větru a jeho elektrické pole se v polárních zářích stále významně projevují.
Viděno z vesmíru, aurora vypadá jako kruh energie kroužící kolem pólu planety. Objevuje se, když se nabité částice z vesmíru střetávají s magnetosférou a proudy v horní atmosféře. Kolize atomů a molekul produkují záblesky zářivé energie ve formě světla. Zároveň jsou generovány rádiové vlny zásluhou elektronů, které směřují k planetě.
Zajímavostí polárních září na Saturnu je, že jakmile dojde ke zjasnění aurory a tím vyššímu výkonu uvolňované energie, průměr zářícího kruhu se zmenší. Ke zjasnění polárních září dochází na rozhraní noční a denní strany, kde rovněž současně zesilují magnetické bouře. V určitých chvílích má kruh polárních září tvar spíše spirály, jejíž konce nejsou spojeny.
Nová měření ukazují i na jistou podobu polárních září na Saturnu a na Zemi. Rádiové vlny se zdají být svázány s nejjasnějšími oblastmi aurory. Podoba vypovídá o tom, že fyzikální závislosti, které generují rádiové vlny jsou v malých měřítkách stejné na obou planetách, i když existují odlišnosti v místech, kde se záře vyskytují, a v jejich chování.
Průzkum planety a jejích polárních září bude nadále pokračovat. Pochopení fyziky Saturnovy aurory patří mezi významné úkoly mise.

2005-02-15 - MER

Rovery pokračují v průzkumu

Rover Spirit objevil novou skupinu hornin poznamenaných činností vody a Opportunity ukončila prohlídku vlastního tepelného štítu a láme rekordy v délce přesunu na Marsu. To vše se děje v nastaveném čase mise, jejíž základní část skončila už v dubnu loňského roku.
Kámen "Peace" je pravděpodobně nejzajímavějším a nejvýznamnějším balvanem, který dosud Spirit objevil. Kámen se nachází na obnaženém podloží v kopcích "Columbia Hills". Jedná se patrně o základní horninu, ze které jsou pahorky tvořeny. Přináší další důkazy o tom, že při tvorbě minerálů v této oblasti hrála významnou roli voda.
"Peace" obsahuje více sulfátů (sirníků) než kterýkoliv dříve zkoumaný kámen. Pokud jsme sulfáty detekovali před tím, jednalo se jen o povrchový jev. V případě "Peace" jsou sulfáty přítomné i hluboko pod povrchem. Obsah síry na povrchu odpovídá množství hořčíku, což ukazuje na přítomnost hořečnatých sirníků.
Spirit objevil v kameni minerály olivín, pyroxen a magnetit, všechno v množství běžném pro jisté druhy vulkanických hornin. Na mikroskopických snímcích má kámen texturu vyznačující se zrnky o velikosti písku volně spojenými měkčím materiálem. Spirit dokázal v takovéto hmotě vyvrtat během dvou hodin práce díru hlubokou 1 cm.
Vypadá to, jakoby se vulkanické hornina rozpadlá na malá zrnka dodatečně slepila hmotou tvořenou solí z hořčíkového sulfátu. Odkud se tato sůl vzala? O tom zatím panují dvě hypotézy. První hovoří o tom, že zrnka byla zaplavena vodou s rozpuštěným sirníkem. Voda se posléze vypařila a sůl zůstala mezi zrnky horniny. Druhá možnost je, že hornina se vytvořila zvětráváním minerálů obsahujících hořčík, které už byly přítomny v kameni, za přítomnosti zředěné kyseliny sírové. Oba způsoby ale vyžadují vodní prostředí.
Opportunity použila mikroskop a prozkoumala plochu zlomu na pozůstatku tepelného štítu, který ji chránil při průletu atmosférou Marsu. Technici měli poprvé možnost si prohlédnou štít "použitý" v cizí atmosféře. Předpokládá se, že získané poznatky se budou hodit při návrhu příštích přistávacích aparátů.
Po skončení práce u štítu zamířila Opportunity na jih k dalším cílům. Cesta po ploché planině nečinila žádný problém. Podařilo se proto nejprve 2005-01-28 ustanovit nový denní cestovní rekord 154.65 m, který byl již o dva dny později překonán. Současná maximální vzdálenost zdolaná vozítkem během jednoho solu činí 156.55 m. Prvních 90 m každého dne se uskutečnilo "naslepo", kdy se rover pohyboval po trase vytyčené pevně na základě pozemního vyhodnocení snímků z kamer. Zbylá trasa byla překonána pomocí autonomního navigačního systému, při němž si rover sám určuje cestu a kontroluje možné překážky a nebezpečná místa.
Opporunity se zastavila, aby provedla výzkum příkopu, který si sama vyhloubila jedním kolem, ale pak se znovu "šláplo na plyn" a rover se vydal dále k jihu.

2005-02-11 - Cassini

Status Report (2005-02-03 až 2005-02-09)

Zatím poslední telemetrie ze sondy byla přijata 2005-02-09 stanicí DSN Goldstone. Kosmická stanice pokračuje úspěšně v letu a přístroje pracují normálně.
Kamerové systémy ISS a VIMS pokračují ve sledování proměnlivých atmosférických jevů na Saturnu. Toho týdne dorazilo na Zemi 797 snímků z ISS a 127 datových souborů z VIMS.
2005-02-04 byl z paměti SSR odstraněn poslední povel týkající se operací s pouzdrem Huygens. Téhož dne byl pyrotechnicky uvolněn jeden z ventilů na systému okysličovadla. Jednalo se o přípravnou operaci pro manévr na zvýšení pericentra v srpnu 2005. Ačkoliv se nejednalo o příliš nebezpečnou akci, bylo přesto rozhodnuto ji uskutečnit až po skončení manévrů s přistávacím modulem.
V uplynulém týdnu proběhlo ještě několik technických aktivit jako např. kalibrace gyroskopů, ověření funkce ultrastabilního oscilátoru a jiné údržbářské práce.

2005-02-09 - Saturn/Titan

Větry na Titanu

Sestupový modul Huygens byl během sestupu vrchní vrstvou atmosféry Titanu bičován západním větrem o rychlosti 400 km/h. Vyplynulo to z rádiových signálů pouzdra a pozemských pozorování. Rychlost větru klesala se zmenšující se výškou a těsně u povrchu největšího měsíce Saturnu se vichřice změnila na mírný vánek.
Předběžné vyhodnocení variací větru ve výškách pod 110 km provedl společný tým pracovníků NASA-JPL se skupinou DWE [=Doppler Wind Experiment] z ESA a z pozemní evropské stanice VLBI [=Very Long Base Interferometry].
Rádiové signály z klesajícího pouzdra Huygens přijímala celá síť radiových teleskopů umístěných kolem zeměkoule. Informace z rádioteleskopů byly původně zamýšleny jako podpora údajů získávaných od Titanu speciálním zařízením DWE. Bohužel data z experimentu byla při přenosu na orbitální modul Cassini ztracena. Měření zachránila pozemní technika. I když se nepředpokládalo, že budou signály z Huygensu slyšitelné na Zemi, přesto byly detekovány. "Občas se vyplatí tajně poslouchat," řekl žertem Sami Asmar z observatoře Green Bank, West Virginia (USA).
Vítr byl měřen na základě Dopplerova jevu, tj. posunu frekvence rádiového signálu u objektu pohybujícího se vzhledem k pozorovateli.
Kromě americké observatoře Green Bank detekovaly signály z přistávacího modulu i další světové pozorovatelny a především evropská stanice VLBI. Z jejich záznamů bylo možno nahradit do jisté míry měření větru, k čemuž byl určen experiment DWE.

2005-02-08 - Extrasolární planety

Astronomové objevili miniaturní sluneční soustavu

Zatím obecně platilo, že měsíce obíhají planety a planety krouží kolem hvězd. Astronomové nyní zjistili, že planety mohou obíhat kolem vesmírných těles, která jsou rozměrově s planetami srovnatelná.
Družicová observatoř Spitzer Space Telescope se zaměřila na prachový disk tvořený materiálem, z něhož se mohou formovat planety, kolem tzv. hnědého trpaslíka s výjimečně nízkou hmotností. Hvězda označená OTS 44 má hmotnost pouze patnáctkrát větší než Jupiter. Nejmenší dosud známý hnědý trpaslík s podobným prachovým diskem měl hmotnost 25 až 30krát větší než Jupiter.
Jestliže kolem maličké hvězdy krouží prachový disk, není vyloučeno, že jsou přítomny nebo mohou časem vzniknout i větší tělesa. Vytvořil by se tak miniaturní solární systém, v němž by kolem trpasličí hvězdičky kroužila pevná tělesa srovnatelné velikosti. Pak ale vyvstávají okamžitě další otázky. Od čistě formální záležitosti, jestli jsou to již planety nebo měsíce až po takovou, zda by na takovýchto tělesech mohl vzniknout život.
Hnědí trpaslíci jsou ve vesmíru zvláštními objekty. Podobně jako planety nemají dostatečnou hmotnost, aby se v jejich nitru zažehla jaderná reakce a slabě září zásluhou energie, která se uvolňuje gravitačním smršťováním tělesa. Stejně jako hvězdy se ale nacházejí osamoceny ve vesmíru mimo dosah gravitace regulérní hvězdy.
Astronomové usuzují, že protoplanetární oblak kolem OTS 44 obsahuje dostatek hmoty, aby z ní mohl vzniknout plynný obr velikosti Jupitera a několik kamenných těles o velikosti Země. Pokud by se hledalo těleso s podmínkami vhodnými pro život kolem hnědého trpaslíka, muselo by se nacházet ve velmi úzkém pásu poměrně těsně kolem hvězdy.
Hnědí trpaslíci jsou zatím vzácnými vesmírnými objekty. Protože vyzařují jen slabé světlo, je obtížné je identifikovat a ani jejich studium pak není snadné. Ačkoliv již byl oznámen první objev planety kolem hnědého trpaslíka 2M1207, není zcela jasné, jak se takové planety kolem "lehké" plynové koule vůbec formují.
OTS 44 byla objevena před půl rokem na Gemini Observatory v Chile. Objekt se nachází ve vzdálenosti 500 světelných let v souhvězdí Chameleona. Prachový oblak kolem hvězdy byl objeven později pomocí infračerveného družicového teleskopu Spitzer organizace NASA.

2005-02-08 - Mars Express

Zelená pro rozložení antén MARSIS

ESA rozhodla, že antény radaru MARSIS na palubě sondy Mars Express budou rozloženy v prvním květnovém týdnu. Pokud se tato operace zdaří, radar začne konečně pátrat po podzemních zásobách vody a studovat ionosféru Marsu.
Rozhodnutí ESA přišlo po osmi měsících intenzivních počítačových simulací a technického zkoumání na obou stranách Atlantiku. Bylo potřeba posoudit případné nebezpečí poškození sondy a přístrojů při rozkládání radaru a dopad těchto efektů na další osud stanice.
Tři tyče radaru MARSIS měly být původně rozloženy již v dubnu 2004, na závěr fáze oživování přístrojů sondy. Jsou tvořeny dvojicí 20metrových trubek o průměru 2.5 cm a jedné 7metrové tyče. V pozemských podmínkách nebylo možné provést žádnou dostatečnou zkoušku, proto se přistoupilo k počítačovým simulacím. Těsně před plánovaným rozvinutím tyčí objevil vylepšený program, který byl použit u výrobce (Astro Aerospace, California), možnost, že by se antény mohly při rozkládání rozkmitat a případně zasáhnout jinou část sondy.
Po doporučení NASA-JPL, která se podílela na anténním systému italského radaru MARSIS, a vědeckého týmu Mars Express, ESA okamžitě zastavila rozložení přístroje do doby, než bude anténní soustava důkladně dynamicky prozkoumána. Simulace probíhaly především na straně JPL, zúčastnily se jich nezávisle i evropské organizace a experti. V lednu 2005 se sešli technici z ESA a průmyslu, aby posoudili "jestli a kdy" pokračovat v rozkládání.
Rozhodnutí padlo na posledním zasedání 2005-01-25. Při rozhodování se braly v úvahu všechny myslitelné okolnosti. Zkoumal se možný způsob poškození sondy, uvolněná energie, materiálové vlastnosti i fyzikální podmínky v kosmu. Komise se shodla na tom, že kolize antén se sondou se nedá vyloučit ale energie při nárazu bude nízká a pravděpodobnost poškození je velmi malá.
Jediná vážnější komplikace by mohla nastat, kdyby se některá anténa během rozkládání zablokovala buď sama nebo po dotyku se sondou. I když by byly jisté možnosti jak ji uvolnit, v nejhorším případě by to znamenalo, že bude MARSIS buď zcela ztracen nebo bude měřit špatně. Analýza prokázala, že Mars Express se dokáže s takovou okolností vyrovnat a ostatní vědecké přístroje to neovlivní.
Komise ESA doporučila, aby pokus o vysunutí antén proběhl v týdnu od 2005-05-02. Pokud by přípravy probíhaly rychleji, je možné, že se uskuteční o týden dříve. Dřívější termín by byl žádoucí, protože oběžná dráha družice bude procházet začátkem května nad nejzajímavějšími oblastmi na Marsu.
Pokud vše proběhne dobře, MARSIS bude zkoumat Mars do 2005-11-30, kdy skončí základní mise sondy. Předpokládá se ale, že její život bude prodloužen i za toto datum.

2005-02-07 - Discovery

Další osud programu je nejasný

V minulém týdnu se uskutečnilo konečné posouzení návrhů nových misí pro program laciných sond třídy Discovery. Jednalo se o už 11.výběr. Poprvé však skončil totálním neúspěchem. Z předaných 18 návrhů nebyl pro další realizaci doporučen ani jediný.
Současně NASA oznámila, že v brzké době vyhlásí novou soutěž na další mise programu. Na firmách a organizacích bude záležet, jestli dokážou přijít s dostatečně vědecky přínosným a přitom levným a rychle realizovatelným projektem, na něž by NASA byla ochotna uvolnit peníze, kterých je, jako takřka v každé nevýdělečné branži, stále nedostatek.

2005-02-04 - Cassini

Status Report (2005-01-27 až 2005-02-02)

Zatím poslední rádiové spojení se sondou se uskutečnilo 2005-02-02 prostřednictvím sledovací stanice Goldstone. Cassini je ve výborném stavu a let probíhá normálně.
Na zobrazovacím systému VIMS [=Visual and Infrared Mapping Spectrpmeter] se uskutečnila kalibrace, aby se ověřil stav optiky a zjistilo, zda nebude třeba provést dekontaminaci zařízení. Cassini se nacházela poblíž nejzdálenějšího bodu dráhy od Saturnu a odtud pokračoval VIMS ve snímkování celé soustavy prstenců. Přístroje MAPS [=Magnetospheric and Plasma Science] sledovaly magnetosféru v hraniční oblasti mezi zastíněnou a ranní oblastí planety.
2005-01-28 se uskutečnila úprava dráhy OTM-012 [=Orbital Trim Maneuver]. Jejím smyslem bylo doladit dráhu kosmické stanice před nadcházejícím setkáním s Titanem (průlet T-3), ke kterému mělo dojít 2005-02-15. Hlavní motor zahájil práci ve 20:15 UT. Během 120.1 s činnosti se změnila rychlost sondy o Δv=18.68 m/s.
Označení T-3 není omyl, i když se vlastně jedná o již čtvrtý průlet. První tři setkání s Titanem byla označena A, B a C. Ke zdánlivému zmatku došlo kvůli tomu, že se z důvodů možných problémů s příjmem signálů z modulu Huygens, které byly zjištěny až když už byla sonda dávno na cestě k Saturnu, změnil rozvrh prvních oběhů kolem planety. Nynější číslování znamená tedy jenom návrat k původnímu plánu po přistání Huygense.

2005-02-01 - JIMO

Mise k Jupiteru bude odložena

Expedice Jupiter Icy Moons Orbiter (JIMO), která měla odstartovat nejdříve v roce 2015 bude odložena. Podrobnosti mají být zveřejněny 2005-02-07 během představení rozpočtu na fiskální rok 2006.
JIMO je určen k dlouhodobému průzkumu tří velkých měsíců Juptera. Sonda má kroužit postupně kolem Callista, Ganymeda a Europy a intenzivně zkoumat jejich povrch, vývoj a případný život, který by mohl být vázán na existenci vody.
Družice má používat nový elektrický pohonný systém zásobovaný energií z jaderného reaktoru.

Archiv:

1. Aktuální novinky
2. Květen 2012
3. Duben 2012
4. Březen 2012
5. Únor 2012
6. Leden 2012
7. Prosinec 2011
8. Listopad 2011
9. Říjen 2011
10. Září 2011
11. Srpen 2011
12. Červenec 2011
13. Červen 2011
14. Květen 2011
15. Duben 2011
16. Březen 2011
17. Únor 2011
18. Leden 2011
19. Prosinec 2010
20. Listopad 2010
21. Říjen 2010
22. Září 2010
23. Srpen 2010
24. Červenec 2010
25. Červen 2010
26. Květen 2010
27. Duben 2010
28. Březen 2010
29. Únor 2010
30. Leden 2010
31. Prosinec 2009
32. Listopad 2009
33. Říjen 2009
34. Září 2009
35. Srpen 2009
36. Červenec 2009
37. Červen 2009
38. Květen 2009
39. Duben 2009
40. Březen 2009
41. Únor 2009
42. Leden 2009
43. Prosinec 2008
44. Listopad 2008
45. Říjen 2008
46. Září 2008
47. Srpen 2008
48. Červenec 2008
49. Červen 2008
50. Květen 2008
51. Duben 2008
52. Březen 2008
53. Únor 2008
54. Leden 2008
55. Prosinec 2007
56. Listopad 2007
57. Říjen 2007
58. Září 2007
59. Srpen 2007
60. Červenec 2007
61. Červen 2007
62. Květen 2007
63. Duben 2007
64. Březen 2007
65. Únor 2007
66. Leden 2007
67. Prosinec 2006
68. Listopad 2006
69. Říjen 2006
70. Září 2006
71. Srpen 2006
72. Červenec 2006
73. Červen 2006
74. Květen 2006
75. Duben 2006
76. Březen 2006
77. Únor 2006
78. Leden 2006
79. Prosinec 2005
80. Listopad 2005
81. Říjen 2005
82. Září 2005
83. Srpen 2005
84. Červenec 2005
85. Červen 2005
86. Květen 2005
87. Duben 2005
88. Březen 2005
89. Únor 2005
90. Leden 2005
91. Prosinec 2004
92. Listopad 2004
93. Říjen 2004
94. Září 2004
95. Srpen 2004
96. Červenec 2004
97. Červen 2004
98. Květen 2004
99. Duben 2004
100. Březen 2004
101. Únor 2004
102. Leden 2004
103. Prosinec 2003
104. Listopad 2003

Reakce čtenářů (číst/přidat)

Počet reakcí: 25
Poslední: 2013-03-21 14:07:23