E-3 No.1

První pokus o vyslání sondy v rámci programu Luna E-3 určeného k detailnímu snímkování odvrácené strany Měsíce. Pokus skončil neúspěchem vinou předčasného přerušení práce nosné rakety. Sonda se vzdálila pouze asi na 200000 km od Země a poté zanikla v atmosféře.

Konstrukce

Sondu vyvinula a provozovala konstrukční kancelář OKB-1.

Přesný popis nebyl zveřejněn, dá se však předpokládat, že se jednalo o modifikovanou stanici programu Luna E-2A. Následující text popisuje tuto variantu.

Rotací stabilizovaná sonda tvaru válce s klenutými dny má průměr 0.95 m a délku bez antén 1.3 m. Poblíž horního okraje vystupuje na obvodu límec trojúhelníkovitého průřezu s vnějším průměrem 1.2 m. Válcový povrch je pokryt deseti podélnými sekcemi slunečních baterií. Další fotovoltaické články jsou uspořádané do dvou obvodových pásů a je jimi pokryt rovněž výše zmíněný límec. K válcové části je dále připevněna trubice se senzory kosmického záření. Na dolní sférické dno jsou připojeny dvě tyčové antény, dvojice lapačů iontů, orientační plynové trysky a čidla Slunce a Měsíce. Z horního dna vyčnívají objektivy fotografické aparatury, dále jsou zde čtyři tyčové antény, dva lapače iontů, detektory mikrometeoritů a další fotoelektrické senzory Slunce a Měsíce.

Těleso sondy je hermeticky uzavřené a je v něm udržován přetlak 0.023 MPa. Uvnitř jsou instalovány chemické baterie, které jsou dobíjeny ze slunečních článků, rádiová aparatura, pohonný systém, gyroskopy pro řízení orientace a ventilátorek jako součást regulace teploty. Do systému tepelné regulace patří dále soustava žaluzií na vnějším povrchu, které podle vnitřní teploty zakrývají nebo odkrývají teplo vyzařující povrchové elementy. Tepelná regulace má udržovat vnitřní teplotu na hodnotě 25°C. Hlavním zařízením uvnitř hermetické části je kamerový systém spolu s palubním zařízením na vyvolání filmu a převodem obrazu na rádiový signál. Instalované vysílače sondy pracují na povel z pozemního řídícího střediska ve dvou- až čtyřhodinových relacích každý den.

Hmotnost sondy je přibližně 280 kg, spolu s aparaturou na posledním stupni nosné rakety je vyneseno užitečné zatížení 435 kg.

Vědecké vybavení

Na palubě sondy se nacházejí následující soubory vědeckých přístrojů:

• fotografická aparatura se dvěma objektivy určená ke snímkování odvrácené strany Měsíce;
• 4 protonové lapače iontů pro průzkum plynné složky korpuskulárního záření Slunce a meziplanetárního prostředí;
• 2 piezoelektrické detektory mikrometeoritů;
• senzor kosmického záření.

Průběh letu

Start sondy se uskutečnil 1960-04-15 v 15:06:42 UT z kosmodromu Bajkonur pomocí nosné rakety Luna 8K72. Motor RO-5 třetího stupně rakety nedosáhl plného tahu a navíc se předčasně vypojil. Sonda tudíž neobdržela dostatečnou rychlost k dosažení Měsíce. Po překonání výšky asi 200000 km od Země začala padat zpět a shořela po vstupu do zemské atmosféry. Průběh letu byl podobný sondám Pioneer 1 a Pioneer 3. Zajímavé je, že tento let, který probíhal relativně dlouhou dobu, nebyl zaznamenán zpravodajskými službami a podařilo se ho na dlouhou dobu utajit.

Literatura

1. Sven Grahn - The E-3 Lunar probes of 1960 - http://www.svengrahn.pp.se/histind/E3/E3.htm

Reakce čtenářů (číst/přidat)

Počet reakcí: 0

Verze pro tisk