Mezi první projekty na dosažení Měsíce byl v Sovětském svazu zařazen i program E-3, který měl za cíl dopravit na přivrácenou stranu jadernou nálož. Po sestrojení makety byl program, především kvůli vysokému riziku spojenému s dopravou jaderné hlavice do kosmu, zrušen.

U zrodu prvních sovětských na výzkum Měsíce stál dopis, který odeslali 1958-01-28 Sergej Pavlovič Koroljov a Mstislav Vsevolodovič Keldyš na ÚV KSSS. V té době Sovětský svaz triumfoval, když se mu podařilo porazit Spojené státy v nevyhlášeném kosmickém závodě o vypuštění první umělé družice Země. Ve zmíněném dopise byly popsány dva hlavní body zamýšleného měsíčního programu. Prvním cílem byl zásah viditelné strany Měsíce a druhým oblet Měsíce a fotografování odvrácené strany. Program byl schválen tehdejším generálním tajemníkem ÚV KSSS N. S. Chruščovem, kterého především zajímal politický aspekt kosmických výzkumů. 1958-03-20 vyšel výnos "O zahájení prací na automatických lunárních sondách a nosné raketě pro ně". Poté byly zahájeny práce na jeho realizaci.

Úvodní návrhy vzešly od Keldyše a na jejich základě byly formulovány hlavní směry, kterými se předpokládalo vést práce. První projekt obdržel krycí šifru E-1 - dopad na povrch Měsíce, druhý - E-2 - oblet Měsíce a fotografování jeho odvrácené strany. K těmto původním záměrům, přibyl ještě třetí program - E-3, který předpokládal dopravu a výbuch jaderné hlavice na Měsíci.

Stejně jako u ostatních projektů, návrh na jadernou explozi na Měsíci vzešel z akademických kruhů. Jeho autorem byl známý sovětský jaderný fyzik Jakov Borisovič Zeľdovič. Hlavním cílem projektu bylo dokázat celému světu, že sovětská stanice skutečně dosáhla povrchu Luny. Zeľdovič vycházel z následujících úvah. Stanice sama o sobě je velmi malá a její dopad na lunární povrch není schopen zaznamenat žádný pozemský astronom a tudíž mohou vzniknout pochybnosti o serióznosti zpráv o letu lunární sondy. Dokonce ani kdyby byla stanice naplněna výbušninou, ani pak by výbuch nebyl pozorovatelný. Ale pokud na měsíčním povrchu exploduje atomová bomba, uvidí to celý svět a nikdy nevznikne pochybnost, zda stanice dopadla na Měsíc či nikoliv. Předpokládalo se, že světelný záblesk doprovázející atomový výbuch snadno zaznamenají všechny pozemské observatoře.

Nehledě na námitky odpůrců, byl tento projekt detailně rozpracován a v konstrukční kanceláři OKB-1 vedené S. P. Koroljovem. Příprava startu pokročila až do stádia vyhotovení makety stanice. Její rozměry a hmotnost byly specifikovány jadernými fyziky, kteří vycházeli z parametrů tehdejších atomových hlavic malé velikosti. Kontejner se zařízením byl, podobně jako námořní mina, vybaven čtveřicí rozbušek, aby byl zaručen výbuch při libovolné orientaci stanice v okamžiku kontaktu s povrchem Měsíce.

Dále než k sestrojení makety, naštěstí, nedošlo. Už v počátečním stádiu se naplno ukázaly zásadní otázky bezpečnosti takového startu. Nikdo nebyl schopen garantovat stoprocentní spolehlivost dopravy zařízení na povrch Měsíce. Pokud by nosná rakety havarovala během činnosti prvního a druhého stupně, kontejner s jadernou pumou by dopadl na území SSSR. Jestliže by selhal třetí stupeň, mohl by kontejner dopadnout na teritorium jiného státu. To by vyvolalo nepříjemné mezinárodní důsledky, kterých se bylo nutno vyvarovat. Existovaly i jiné varianty havárií. Kontejner se mohl dostat na oběžnou dráhu kolem Země a tam zůstat. Kdy a na čí hlavy by pak mohl dopadnout, nedokázal nikdo předpovědět. Nepřípustná byla také perspektiva, že by stanice minula Měsíc a dopravila jadernou bombu k věčnému obíhání kolem Slunce.

Existoval ještě jeden organizační a politický problém. Aby byl výbuch zaznamenán zahraničními observatořemi, bylo nezbytné o experimentu předem informovat. A jak to provést, to si nikdo neuměl představit. V těch letech byly veškeré informace o kosmických výzkumech, kromě vítězných hlášení, přísně utajovány. Najednou se měla do celého světa rozhlásit zpráva o sovětských jaderných ambicích.

Nakonec bylo rozhodnuto od projektu E-3 odstoupit. Prvním, kdo toto navrhl, byl iniciátor původního plánu - akademik Zeľdovič.

Následně byl index E-3 přidělen projektu, předpokládajícím fotografování odvrácené strany Měsíce s větším rozlišením, než bylo získáno při letu stanice Luna 3. Uskutečnily se dva starty v dubnu 1960. Oba skončily havárií a další starty v rámci tohoto projektu se neuskutečnily.

Sven Grahn tentýž program označuje jako Luna E-4 (Luna-G).

Literatura

1. Sven Grahn - Object E - the early Soviet lunar probes - http://www.svengrahn.pp.se/histind/E3/Eobjects.htm

Reakce čtenářů (číst/přidat)

Počet reakcí: 0

Verze pro tisk