Stručně o asteroidech

Asteroidy (planetky, někdy také malé planety) jsou malá pevná tělesa bez atmosféry obíhající po samostatných drahách kolem Slunce, jejichž velikost je natolik malá (max. stovky km), že je není možno označit jako planety a zároveň natolik veliká, že se nedá mluvit o kosmickém prachu či meteorech.

Od podobně velkých komet se liší jednak oběžnou drahou, která je převážně mírně eliptická, jednak složením hmoty tělesa, která je představována u komet především konglomerátem zmrzlé vody a plynů s příměsí prachových částic, kdežto planetky jsou pevná tělesa. O zařazení kosmického tělesa mezi asteroidy rozhoduje někdy náhoda a obecně akceptovaná tradice. Tak se například občas vynoří úvahy, zda nejvzdálenější známá planeta Pluto není vlastně asteroid, nebo naopak, zda některou nově objevenou a dostatečně mohutnou planetku ve vzdálených oblastech by nebylo možno označit za další planetu Sluneční soustavy.

První asteroid byl po usilovném pátrání po chybějící planetě v mezeře mezi drahou Marsu a Jupitera nalezen v roce 1801. Dostal pojmenování (1) Ceres a jeho průměr je přibližně 1000 km. Další objevy menších těles následovaly, pravá exploze objevů však nastala teprve v posledním období v souvislosti se systematickým sledováním oblohy fotografickými metodami. K významným světovým pracovištím zabývajícím se sledováním malých těles Sluneční soustavy patří rovněž česká hvězdárna na Kleti v předhůří Šumavy. K 2006-01-01 bylo zaznamenáno a dráha spočtena pro celkem 305 224 planetek, z toho bylo 120 437 planetek očíslováno. Pojmenováno bylo ke stejnému datu celkem 12 779 planetek. Většina z tohoto množství se pohybuje mezi oběžnými dráhami Marsu a Jupitera ve vzdálenosti přibližně 2 až 4 AU (astronomických jednotek) tj. asi 300 až 600 mil. km. Tato oblast se nazývá hlavní pás asteroidů. Oběžná dráha převážné většiny asteroidů je mírně eliptická, tělesa obíhají ve stejném smyslu kolem Slunce jako Země a ostatní planety. Typický asteroid oběhne Slunce za tři až šest roků.

Asteroidy jsou pozůstatky prvotního materiálu, ze kterého se tvořila před 4.5 miliardami let Sluneční soustava a kterému nebylo umožněno, především silným gravitačním působením Jupitera, zkondenzovat do většího vesmírného tělesa. Vedle toho stále ještě přežívá teorie, že alespoň část známých asteroidů je pozůstatkem srážky větších kosmických těles. Tomuto názoru nahrává i fakt, že asteroidy se liší svým složením, což by mohlo být způsobeno rozdílným rozvrstvením materiálů v kůře a v jádře původního velkého tělesa. Po roztříštění se část úlomků vytvořilo z jádra (železné asteroidy), další z kůry (křemíkové asteroidy).

I přes obrovské množství planetek, není jejich hmotnost příliš veliká. Předpokládá se, pokud by se veškerý materiál stlačil do jediného tělesa, vznikla by koule o průměru přibližně 1500 km, což je méně než polovina velikosti našeho Měsíce. Šestnáct asteroidů má průměr větší než 240 km, nejmenší známé objekty lze velikostí přirovnat k balvanům.

Naše poznatky o většině asteroidů pocházejí převážně z pozemských pozorování. Takto je možno spolehlivě získat údaje o oběžné dráze, jasnosti, s určitou nepřesností lze usuzovat na velikost, rotaci a charakteristiky povrchu, případně lze zařadit asteroid do určitého typu. Asteroidy jsou ze Země sledovány především opticky, ale uskutečnilo se i několik úspěšných pokusů o výzkum asteroidů pomocí radarové sondáže (např. planetka (4179) Toutatis). Mocnějším nástrojem je použití astronomických observatoří na oběžné dráze kolem Země. V tomto směru patří nejvýznamnější místo kosmickému dalekohledu HST (např. sledování asteroidu (4) Vesta). Průlomovým kosmickým aparátem, který se věnoval pozorování asteroidů, byla družice IRAS [=Infrared Astronomy Satellite] z roku 1983. Družice objevila více než 1800 planetek. Detailní průzkum asteroidů umožnily ale teprve kosmické sondy, které se vydaly do jejich bezprostřední blízkosti. První údaje přišly ze sond prolétajících kolem asteroidu cestou k jinému cíli, v posledních letech byly vypuštěny kosmické aparáty zaměřené výhradně na jejich studium.

Na složení asteroidů lze usuzovat z laboratorních rozborů některých meteoritů, o nichž se předpokládá, že jsou stejného původu jako asteroidy. Největší počet asteroidů lze zařadit podle svých fyzikálně-chemických charakteristik do tří kategorií:

• Typ C (uhlíkaté) - sem připadá více než 75 % známých asteroidů. Jsou velmi tmavé s albedem (poměr odraženého a dopadajícího světla, tedy světelnou odrazivostí) 0.03 až 0.09. Skládají se z podobného materiálu jako Slunce ochuzeného o lehké prvky (vodík a helium). Asteroidy typu C se nacházejí především ve vnějších oblastech hlavního pásu.
• Typ S (křemíkové) - zahrnuje asi 17 % známých asteroidů. Albedo má hodnotu 0.10 až 0.22. Složeny jsou především ze železa smíšeného se sirníky železa a hořčíku. Asteroidy typu S se nacházejí především ve vnitřních oblastech hlavního pásu.
• Typ M (železné) - zahrnuje zbytek známých asteroidů (tj. asi 8 %). Albedo se pohybuje mezi 0.10 až 0.18. Složeny jsou takřka výhradně ze železa. Asteroidy typu M se nacházejí ve středních oblastech hlavního pásu.

Jak už bylo uvedeno, převážný počet známých asteroidů se pohybuje v hlavním pásu mezi drahami Marsu a Jupitera. Bylo však zjištěno mnoho planetek, které se tomuto pravidlu vymykají. Některé asteroidy se pohybují v libračních bodech vnějších planet (Jupiter, Mars), některé mají své oběžné dráhy daleko za dráhou Jupitera. Dokonce samotná planeta Pluto je některými astronomy zařazována mezi nejvýznamnějšího představitele skupiny asteroidů pohybujících se na samé hranici Sluneční soustavy (Transneptunické asteroidy). Z pozemského hlediska mají ovšem největší význam asteroidy, jejichž dráhy leží uvnitř hlavního pásu s perihelem menším než 1.3 AU a tudíž přibližující se Zemi (asteroidy NEA - Near Earth Asteroids). Zde se opět uvádějí tři kategorie pojmenované podle nejvýznamnějších představitelů:

• Typ Amor - tyto asteroidy kříží oběžnou dráhu Marsu ale v nejbližším bodě od Slunce nedosahují dráhy Země.
• Typ Apollo - tyto asteroidy kříží dráhu Země a mají oběžnou dobu větší než 1 rok.
• Typ Athen - tyto asteroidy kříží dráhu Země a mají oběžnou dobu menší než 1 rok.

Asteroidy NEA jsou mladou dynamickou skupinou, jejíž parametry oběžných drah se poměrně rychle (z astronomického hlediska) mění vlivem gravitačního působení Slunce a terestrických planet. Zatím bylo objeveno přibližně 250 těchto planetek, největší z nich je (1036) Ganymed s průměrem asi 41 km. Předpokládá se, že přibližně 1000 je jich dostatečně velikých (více než 1 km), aby v případě kolize se Zemí ohrozily pozemský život. Spousta takovýchto těles bombardovalo Zemi a Měsíc v minulosti, o čemž svědčí četné impaktní krátery na měsíčním povrchu i méně zřetelné na Zemi. Všeobecně se akceptuje teorie, že zánik velké části pozemského života včetně obřích dinosaurů před 65 miliony let byl následkem dopadu asteroidu, případně komety o průměru asi 10 km. Průzkum asteroidů má tedy i ryze praktický důvod. Poznáním struktury, složení a dalších fyzikálních vlastností tělesa asteroidu nám může pomoci zvolit vhodnou techniku na odvrácení budoucí katastrofické srážky se zeměkoulí.

Na rozdíl od těchto fatálních důsledků dopadu asteroidu na planetu se objevují i zajímavé optimistické teorie o "užitečných" asteroidech a kometách roznášejících zárodky života vesmírem.

Reakce čtenářů (číst/přidat)

Počet reakcí: 1
Poslední: 2013-03-28 11:33:47

Verze pro tisk