Od samého počátku praktické planetární kosmonautiky byli inženýři omezeni ve svých nárocích na vědecký přínos mise aktuálními možnostmi techniky. Hmotnost kosmických aparátů byla limitována nosností raket a komplexnost sond také úrovní miniaturizace elementů palubních systémů a vědeckých přístrojů. Samozřejmě, jak se zvyšovala mohutnost moderních raketových nosičů, stávaly se automatické meziplanetární stanice větší, hmotnější, lépe vybavené a současně s tím dražší. Vývoj a příprava mise se kvůli technické náročnosti postupně prodlužovaly. První automatičtí planetární průzkumníci byli připraveni ke startu během jednoho až dvou roků, začátkem 90. let minulého století se vývoj, konstrukce a stavba některých složitých aparátů protáhly již na skoro deset let. Mezi zahájením přípravy sondy a jejím vypuštěním ale pozemská technika nestagnovala, a tak se nezřídka stávalo, že do kosmu vzlétla aparatura, která již nebyla zcela na nejmodernější technické úrovni. Koncem století se začal projevovat ještě další fenomén, který je pro základní výzkum - a tím rozhodně meziplanetární lety jsou - neméně důležitý. Peníze na mise se získávaly stále obtížněji. Když se pak někdy stalo, že s velkým úsilím připravená složitá sonda z nejrůznějších důvodů selhala, havárie znamenala nejenom vědecký neúspěch, ale také, a to je velice důležité, obrovské množství promarněných finančních prostředků a lidského úsilí.

Aby byla výše uvedená slabá místa aspoň částečně eliminována, byl v roce 1992 vyhlášen americký program NASA pod jménem Discovery, týkající se především budoucích sond k objektům Sluneční soustavy. Program si za své moto vzal tři slova, charakterizující směr dalšího úsilí: rychleji, lépe, levněji.

Program Discovery znamená odklon od obřích komplexních sond, jejichž posledním představitelem je zatím projekt Cassini/Huygens, a zaměřuje se na malé, úzce vědecky zaměřené průzkumníky, kterých ovšem za stejné náklady může být pořízeno více. Ztráta jedné takové sondy pak není finanční tragédií. Na sondách se v mnoha případech zkoušejí nejmodernější technická řešení.

Program Discovery má přísná pravidla, z nichž nejdůležitější je striktní omezení vynaložených finančních prostředků a definovaná nejdelší možná doba od zahájení prací do startu sondy.

Přehled realizovaných a chystaných aparátů zařazených do programu Discovery:

	Název	Start	Popis
1	NEAR-Shoemaker	1996-02-17	První sonda uvedená v únoru 2000 na oběžnou dráhu kolem asteroidu. Po ročním průzkumu planetky (433) Eros, kdy bylo získáno desetkrát více dat, než se očekávalo, přistála sonda v únoru 2001 měkce na jeho povrchu.
2	Mars Pathfinder	1996-12-04	V červenci 1997 přistál na Marsu a vysadil robotické vozítko Sojourner. Mise prověřovala nové techniky budoucích marsovských projektů - především vstup do atmosféry, sestup na padáku a dopad pomocí airbagů.
3	Lunar Prospector	1998-01-07	Strávil na lunární oběžné dráze 18 měsíců. Získaná data posloužila ke globálnímu zmapování gravitačního pole, magnetických vlastností a chemického složení povrchu.
4	Stardust	1999-02-07	Sonda sbírala meziplanetární prach a při průletu kolem komety 81P/Wild-2 v lednu 2004 získala vzorky prachových kometárních částic. V lednu 2006 přistál návratový modul na Zemi.
5	Genesis	2001-08-08	Sonda sbírala vzorky částic slunečního větru. Při návratu na Zemi 2004-09-08 selhal padákový systém. Vzorky se částečně podařilo zachránit.
6	CONTOUR	2002-07-03	Sonda měla těsně minout nejméně dvě komety. Šest týdnů po startu byla zničena explozí urychlovacího stupně při navádění na heliocentrickou dráhu.
7	MESSENGER	2004-08-03	Po několikanásobných průletech kolem Venuše a Merkuru má v roce 2011 přejít na oběžnou dráhu kolem Merkuru a provádět zde výzkum po dobu nejméně jednoho roku.
8	Deep Impact	2005-01-12	Dvojdílná sonda, jejíž jedna část byla navedena na kolizní kurs s kometou 9P/Tempel 1. Prolétající část pozorovala vzniklý kráter a vyvržený materiál.
9	Dawn	2007-09-27	Sonda má být postupně navedena na oběžnou dráhu kolem dvou největších asteroidů (4) Vesta a (1) Ceres.
10	Kepler	2009-03-07	Má po dobu čtyř let monitorovat asi 100 tis. hvězd podobných našemu Slunci a pomocí nové technologie pátrat po planetách o velikosti Země.
11A	GRAIL-A	2011-09-10	Dvojice sond na selenocentrické dráze mapující gravitační pole Měsíce.
11B	GRAIL-B	2011-09-10	Dvojice sond na selenocentrické dráze mapující gravitační pole Měsíce.

Program Discovery nezahrnuje jen kompletní mise. Vztahuje se i na jednotlivé experimenty misí, které neorganizuje NASA. Příkladem je přístroj ASPERA-3, který byl umístěn na evropské sondě Mars Express kroužící od prosince 2003 kolem Marsu.

Literatura

1. Home Page programu Discovery -
   http://discovery.nasa.gov

Reakce čtenářů (číst/přidat)

Počet reakcí: 0

Verze pro tisk