DATABÁZE KOSMICKÝCH SOND PRO PRŮZKUM TĚLES SLUNEČNÍ SOUSTAVY

Sputnik (15)

Alternativní názvy 2MV-3 No.1, Mars 2MV-3 No.1, 2MV-3 1
Označení COSPAR 1962-062C
Stát SSSR
Start 1962-11-04
Cíl Mars

Poslední sonda z druhé série sovětských marsovských stanic. Byla určena k výzkumu kosmického prostoru během letu k Marsu a k přistání na planetě. Stanice zůstala na parkovací dráze kolem Země. Příčinou byla závada na urychlovacím bloku, který se nepodařilo nastartovat.

Konstrukce

Sondu vyrobila konstrukční kancelář OKB-1.

Tříose stabilizovaná sonda o hmotnosti 890 kg je určená k přistání na Marsu a k výzkumu charakteristik meziplanetárního prostoru během letu k planetě. Základ sondy tvoří univerzální hermetizovaný orbitální modul, ke kterému je připojen v přední části speciální přistávací modul. Uvnitř sondy je udržován stálý přetlak 113.3 kPa a teplota v rozmezí 20 až 30°C. Orbitální modul o průměru 1.1 m a délce 2.7 m se zaoblenými dny obsahuje služební vybavení sestávající z řídícího a orientačního systému, systému tepelné regulace a zásobování elektrickou energií a část vědeckých přístrojů, které jsou v činnosti během letu k planetě. Přistávací modul SA [=spuskajemyj apparat] kulového tvaru chráněný tepelným štítem obsahuje vědecké vybavení určené pro měření na povrchu planety, radiostanici a padákový systém. K základnímu orbitálnímu modulu jsou na protilehlých stranách připojeny dva panely slunečních baterií o ploše 2.6 m2 které dobíjejí NiCd akumulátorovou baterii o kapacitě 42 Ah. Tepelná regulace se zajišťuje cirkulujícím plynem procházejícím přes dva polokulové radiátory umístěné na koncích slunečních panelů. Rozpětí slunečních panelů včetně radiátorů obnáší 4 m. K orbitálnímu úseku je rovněž upevněna parabolická vysokozisková anténa o průměru 1.7 m a ke koncům slunečních panelů jsou připojeny spirálové antény se středním ziskem a tyčové všesměrové antény. Na orbitální modul je v zadní části instalován nehermetizovaný motorový úsek sestávající z korekčního motoru, nádrží a rozvodu paliva a trysek plynových orientačních motorů.

Hlavní rádiový vysílač umístěný na orbitálním modulu pracuje přes parabolickou anténu na decimetrových vlnových délkách a záložní přes všesměrovou anténu na metrových vlnách.

Vědecké vybavení

Sonda mj. nese následující vědecké vybavení:

  • jednoosý magnetometr pro měření meziplanetárního magnetického pole;
  • ionizační a scintilační detektor kosmického záření;
  • lapače elektronů a protonů slunečního větru;
  • přijímač v oboru 150 až 1500 m pro zachycení rádiového šumu;
  • detektor mikrometeoritů.

Průběh letu

Start sondy se uskutečnil 1962-11-04 v 15:35:15 UT kosmodromu Bajkonur - rampa PU-1 - pomocí nosné rakety Molnija 8K78. Během vzletu byly zaznamenány odchylky v činnosti pohonné jednotky 2.stupně a ve funkci palivového čerpadla oproti standardnímu průběhu. Urychlovací blok se stanicí 2MV-3 byl přesto úspěšně dopraven na parkovací dráhu kolem Země.

Pokus o nastartování urychlovacího bloku L skončil neúspěšně. Motor se nezažehl a celá sestava zůstala na parkovací dráze, z níž v dalších dnech sestoupila do atmosféry a zanikla. Pravděpodobná příčinou závady byla už zmíněná nesprávná funkce druhého stupně nosné rakety. Startující těleso bylo vystaveno nadměrným vibracím, při nichž vypadl konektor k zážehové složi motoru urychlovacího bloku, který potom nešlo spustit. Jiné zdroje uvádějí, že motor S1.5400A1 bloku L se předčasně po 33 s činnosti vypojil.

Start nebyl Sovětským svazem oznámen a objekt na dráze byl zaregistrován vojenskými radary USA. Po rozboru dráhy a doby startu bylo odhadnuto, že se jedná o sovětský pokus o sondu k Marsu a tělesu na orbitě bylo přiděleno neoficiální jméno Sputnik (15). Sovětský svaz se po dlouhou dobu k tomuto startu nehlásil, teprve v 90.letech potvrdil, že se skutečně jednalo o marsovský experiment.

Výpočtové datum přistání na Marsu bylo 21.června 1963.

Parametry dráhy

Epocha Typ i P hp ha Pozn.
1962-11-04.8 G 64.80° 88.75 min 200 km 226 km  

Vysvětlivky:

Typ: G - geocentrická

Reakce čtenářů (číst/přidat)

Počet reakcí: 0

Verze pro tisk