Novinky - leden 2006
2006-01-31 - Stardust
Sonda v hibernaci
Kosmická sonda Stardust splnila 2006-01-15
svůj hlavní úkol, když v přistávacím modulu dopravila na Zemi vzorky
kometárního a mezihvězdného prachu. Mateřská část sondy přitom záměrně
minula naši planetu a pokračovala v cestě vesmírem. Po dvou týdnech
samostatného letu byla nyní hibernována. Sdělila to NASA ve vystoupení
Toma Duxburyho z Jet Propulsion Laboratory, manažera projektu Stardust.
Na počest velice úspěšné mise si Duxbury dovolil dokonce mírně poetický
slovník.
"Dnes jsme uspali kosmickou sondu melodií z jedniček a nul. Stardust
fungovala bezchybně posledních sedm let a 2.88 miliard mil (4.6 miliard
km) a stejně jako zbytek týmu si zasloužila na chvíli odpočinout."
"Ukolébavkou" byla ve skutečnosti série povelů, které odešly na kosmické
plavidlo 2006-01-29 kolem 16:00 PST
(2006-01-30 00:00 UT). Povely deaktivovaly všechny systémy až na
několik základních, což jsou např. sluneční baterie a přijímací anténa,
které zůstaly zapojené. V tomto stavu by mohla sonda zůstat i několik
desítek let.
Převedení sondy do módu hibernace dává provozovateli možnost ji ještě
někdy v budoucnu oživit. Mise byla velkým úspěchem, ale stále ještě
existuje šance, že se podaří vědecký přínos výpravy rozmnožit.
Sonda se nyní nachází na heliocentrické dráze, na které se přibližuje
Slunci na menší vzdálenost než Země a v nejvzdálenějším bodě se
dostává až za dráhu Marsu. Příští přiblížení k Zemi se uskuteční
2009-01-14 na vzdálenost asi 1 mil. km.
2006-01-30 - Cassini
Status Report (2006-01-19 až 2006-01-25)
Prozatím poslední telemetrie ze sondy byla přijata na Zemi
2006-01-26 sledovací stanicí Goldstone.
Cassini pokračuje v letu ve skvělém
stavu a systémy pracují normálně.
Vědecký program popisovaného týdne zahrnoval spektrofotometrické sledování
a snímkování měsíců Dione, Enceladus, Japetus, Mimas, Rhea a Tethys.
V případě Japeta pořídil kamerový systém ISS [=Imaging Science Subsystem]
topografické záběry limbu měsíce a globální barevné geodetické snnímky.
Souběžně s ISS byl v činnosti spektrograf UVIS [=Ultraviolet
Imaging Spectrograph], který zjišťoval odrazivost (albedo) povrchu
v ultrafialovém vlnovém pásmu.
Dne 2006-01-21 se uskutečnila zkouška činnosti
primární sady silových setrvačníků RWA [=Reaction Wheel Assembly]. Test
proběhl na setrvačnících číslo 1, 2 a 4, které byly nejprve roztočeny
na 900 ot./min v obou směrech a pak se zjišťovala doba, za kterou
je třecí síly zbrzdí na 0 ot./min. Čím je tato doba delší, tím je
stav zařízení lepší. V porovnání s podobným testem ze začátku
roku 2004 se stav RWA-1 zlepšil, u
RWA-2 se nevyskytly výrazné změny a setrvačník
RWA-4 se mírně zhoršil. Primárná sada setrvačníků
RWA se ověřuje každé tři měsíce a záložní jednou za půl roku. Test
záložních RWA se uskuteční 2006-01-26.
2006-01-23 bylo středisko JPL uzavřeno kvůli
silnému větru, který ohrožoval návštěvníky polámanými větvemi stromů a
uvolněnými součástmi budov. Zákaz vstupu se týkal i výpravy 110 vědců,
pracujících na projektu Cassini, kteří
měli středisko navštívit v rámci 38. týdenního setkání pracovní
skupiny PSG [=Project Science Group].
2006-01-29 - Extrasolární planety
Objevena prozatím nejmenší planeta u cizí hvězdy
Za posledních několik let se již podařilo detekovat mnoho extrasolárních
planet. Ve všech případech se ale jednalo o velká tělesa blížícími se
svými rozměry našim dobře známým plynovým obrům. S rozvojem pozorovacích
metod jsme ale schopni zachytit stopy stále menších planetárních těles.
Existuje předpoklad, že budeme posléze schopni objevit i oběžnice odpovídající
terestrickým planetám. Mezi astronomy existuje v tomto směru jakási
nevyhlášená soutěž.
Poslední objev byl učiněn metodou tzv. gravitační čočky. Využívá jevu,
který první zmiňoval již Albert Einstein. Jeho podstata spočívá v tom,
že leží-li mezi vzdálenou hvězdou a pozorovatelem nějaký dostatečně hmotný
objekt (např. jiná hvězda), světlo vzdálenější hvězdy prochází gravitačním
polem blízké hvězdy a je ohýbáno podobně, jako se ohýbá v běžném
zvětšovacím skle. Vzdálený objekt se pak zdá mnohem jasnější. Pokud se
kolem bližší hvězdy pohybuje planeta, může deformovat světlo vzdálenější
hvězdy, což se projeví kolísáním jasnosti. Obíhající planeta dokonce ani
bližší hvězda přitom nemusí být viditelná. Nevidíme planetární objekt,
pouze sledujeme jeho gravitační účinky. Vzájemná poloha obou hvězd se
vůči pozorovateli pochopitelně mění. Zatímco se hvězdy mohou nacházet
v zákrytu (a v tomto období funguje gravitační čočka) po dobu
kolem jednoho měsíce, deformace způsobené obří planetou vytvářejí dodatečný
signál trvající řádově dny a planety o velikosti Země se projeví pouze
po několik hodin.
Zatím poslední objev provedený popsanou technikou nese označení
OGLE-2005-BLG-390Lb a připomíná spíš než Zemi,
Venuši či Mars obrovskou verzi Pluta. Se svou odhadovanou hmotností
odpovídající pětinásobku Země je nicméně zatím nejmenší exoplanetou. Nachází
se od nás 20000 ly (světelných let) daleko směrem ke středu Mléčné
dráhy. Krouží kolem hvězdičky s přibližně pětinovou hmotností našeho
Slunce a ve vzdálenosti 3 AU (3x vzdálenost Země-Slunce) od středu
soustavy. Výpočty ukazují, že by teplota na povrchu planety mohla být
asi -220°C. Znamená to, že se patrně jedná o těleso pokryté zmrzlými
plyny.
Objev metodou gravitační čočky OGLE [=Optical Gravity Lensing Experiment]
učinil vědecký tým na evropské observatoři La Silla v Chile, používající
teleskop 1.54 m. Bylo sledováno hvězdné pole v souhvězdí Střelce
(Sagittarius) a v průběhu kampaně trvající zatím tři roky se dařilo
ročně objevit přibližně 500 kandidátů na extrasolární planetu.
Nejnadějnější hvězda byla vytipována v červenci minulého roku. Vědecký
tým informoval partnery na jiných observatořích pracujících v síti
PLANET [=Probing Lensing Anomalies Network]. Teleskopy sítě, rozeseté po
celém světě sledovaly podezřelou hvězdu nepřetržitě 24 hod po deset
dnů a během této doby se podařilo zaregistrovat očekávanou poruchu indikující
přítomnost planety.
Dosavadní výsledky prokázaly, že metoda OGLE je neobyčejně citlivá a
teoreticky by mohla rozlišit planetární objekty desetinové velikosti Země.
Tzn., že by se daly objevit světy o průměru Saturnových měsíců Dione a Tethys.
2006-01-26 - Měsíc
Ruské "doly" na Měsíci
V tisku se objevila další zajímavá zpráva z ruského prostředí,
která ale - jak už mnohokrát předtím - budí značnou nedůvěru.
Zdá se, že i v tomto případě je přání otcem myšlenky. Podle ní by
mělo mít Rusko už v roce 2020 na Měsíci permanentní základnu a dokonce
těžit cennou látku, vyskytující se na tomto místě.
"Chystáme se vybudovat stálou základnu v roce 2015 a v roce
2020 můžeme zahájit v průmyslovém měřítku dodávku ... vzácného
izotopu 3He." Tento výrok měl podle agentury
Itar-TASS zaznít z úst Nikolaje Sevasťjanova,
šéfa společnosti Energija, na akademické konferenci.
Mezinárodní kosmická stanice ISS by v projektu mohla hrát klíčovou
roli. Dopravní systém by využíval chystanou kosmickou loď Kliper a rovněž
plánovaný kosmický tahač Parom. Projekt pilotovaného Kliperu je ve veřejnosti
poměrně známý. Parom je chystaný kosmický prostředek umožňující přepravovat
náklad mezi různými oběžnými drahami.
3He je neradioaktivní izotop hélia, který může
být využit ve fúzních reaktorech. Na Zemi se vyskytuje jen vzácně, zato
na Měsíci ho byla zjištěna značná množství. Někteří odborníci ho považují
za ideální palivo, neboť neznečišťuje životní prostředí a většina produktů
reakce není radioaktivních.
2006-01-25 - Mars
Americké plány po roce 2010
O záměrech výzkumu Marsu byl v sekci Horké novinky zveřejněn počínaje
2005-03-12
seriál kratších článků.
Situace se stále vyvíjí a loňské představy jsou neustále revidovány. Netýká
se to bohudík rozběhnutých programů do roku 2010, upřesňovány jsou plány
na vzdálenější období. NASA má pro tyto účely zřízenu odbornou skupinu
MEPAG [=Mars Exploration Program Analysis Group]. Dne
2006-01-06 zpracovala zmíněná skupina rozbor
záměrů, publikovaných v Hrubém plánu výzkumu Marsu, jehož zatím
poslední verze pochází z 2005-11-03.
Materiál skupiny MEPAG představuje rozsáhlý dokument, z něhož uvádíme
dále jen stručný přehled plánovaných akcí.
Plán zahrnuje mise a výzkum s nimi související v období mezi
rokem 2010 až 2025. Jejich realizace bude záviset mj. na míře rozpočtových
omezení.
V uvedeném období by se měly uskutečnit:
- 2011/2013 - mise kategorie Scout a kombinovaný vědecký a
komunikační satelit;
- 2016 - rover střední kategorie nebo astrobiologická polní
laboratoř AFL [=Astrobiology Field Laboratory];
- 2018 - mise Scout;
- 2020 - sondy zaměřené na zkoumání vývoje planety a meteorologická
síť;
- 2022 - orbitální část MSR [=Mars Sample Return], mise mající
za cíl dopravu vzorků z Marsu na Zemi, a posílení telekomunikační
kapacity;
- 2024 - mobilní povrchová část MSR.
Hlavními vědeckými cíli jsou:
- 2011/2013 - prozkoumat únik klíčových atmosférických komponent
do kosmického prostoru a detailně proměřit složení, množství a rozložení
stopových plynů (např. metanu) v atmosféře;
- 2016 - zjistit, zda se na Marsu vyskytuje nebo vyskytoval
život a místa přijatelná pro výskyt života a jak je jejich rozvoj
vázán na celkový vývoj planety - tohoto cíle by se mělo dosáhnout
pomocí povrchového roveru, schopného sbírat a analyzovat vzorky;
- 2020 - určit strukturu a dynamiku nitra planety pomocí
seismických měření a měření tepelných toků - tyto výzkumy jsou
nezbytné pro pochopení Marsu jako celého systému;
- 2022/2024 - rover na povrchu bude sbírat takové vzorky, aby
pozemské analýzy mohly poskytnout maximální vědecký přínos v otázkách
poznání vývoje planety, životu příznivých zón a zda se na Marsu vůbec
vyvinul život.
Pro chystané mise bude nutno připravit celou řadu technických prostředků,
které jsou v současné době pouze v hlavách inženýrů. Pro ukázku
aspoň jmenujme stavbu prostředku schopného startu z povrchu Marsu.
V tomto směru se přímo nabízí spolupráce s jinými organizacemi,
neboť podobné cíle má i evropská ESA v programu Aurora a jistě by
rádo nezůstalo mimo planetární výzkum ani Rusko.
Zájemci o podrobný text z NASA si jej mohou prostudovat na:
http://www.spaceref.com/news/viewsr.html?pid=19290 nebo přímo na
http://mepag.jpl.nasa.gov/reports/Mars_Progam_Plan_SAG_report.doc
Ostatní dokumenty skupiny MEPAG lze najít na
http://mepag.jpl.nasa.gov/reports/index.html
2006-01-22 - Cassini
Status Report (2006-01-12 až 2006-01-18)
Prozatím poslední telemetrická data z Cassini
byla přijata 2006-01-18 sledovací stanicí
DSN Goldstone. Sonda je nadále ve výborném stavu a pracuje podle očekávání.
Před nadcházejícím průletem kolem Titanu byla vyzkoušena nová metoda
sledování polohy pomocí hvězdných čidel. Opatření bylo podniknuto na
základě několika chyb, ke kterým došlo tím způsobem, že v zorném
poli čidla prošel jiný jasný objekt. Naposledy se závada vyskytla
2005-12-24, kdy senzor oklamal obraz měsíce
Rhea.
Vědecké týmy předaly do 2006-01-13 archívu
kompletní soubor dat z jednotlivých přístrojů za období leden až
březen 2005.
Dne 2006-01-14 uplynul jeden rok od úspěšného
přistání modulu Huygens na měsíci Titanu.
2006-01-15 se uskutečnil další průlet kolem
Titanu (označení T-10). Nejmenší vzdálenost
činila tentokrát 2043 km. Během setkání pozoroval infračervený
spektrometr CIRS [=Composite Infrared Spectrometer] okraj disku měsíce
v severní polární oblasti na příletové i odletové fázi. Měřil rovněž
rozložení teplot ve stratosféře. Obzvlášť cenné byly údaje ze spektrometru
pracujícího ve vizuální a infračervené oblasti VIMS [=Visual and Infrared
Mapping Spectrometer]. VIMS se zaměřil na mapování povrchu měsíce
s vysokým rozlišením. Pozorovány byly oblasti Xanadu, místo přistání
pouzdra Huygens, a dříve zaregistrované
"hlemýžďovité" útvary.
Přesně 40 min před největším přiblížením byla příležitost pozorovat
přechod měsíce před slunečním diskem. Přístroj UVIS [=Ultraviolet Imaging
Spectrograph] při tom zjišťoval složení horní atmosféry Titanu. Kamery
ISS pořizovaly mozaiku polokoule odvrácené od Saturnu. V průběhu
setkání byla v činnosti i celá řada přístrojů sledujících magnetosféru
a plazmová pole.
2006-01-17 byl zrušen opravný manévr
OTM-050 plánovaný na příští den. Jednalo se
již o třetí zrušenou korekci v řadě. Rovněž tento manévr mohl být
vynechán, protože požadovaná změna dráhy byla příliš nepatrná. Tohoto
dne prolétla sonda nejbližším bodem dráhy u Saturnu. Této příležitosti
využily přístroje RPWS na sledování nárazů prachových částic, k pátrání
po nízkofrekvenčních rádiových vlnách, souvisejících s bouřkovou
aktivitou, a k měření variací v hustotě plazmy.
2006-01-19 - Stardust
Vzorky jsou opravdu na Zemi
Vědci, zkoumající obsah návratové schránky sondy Stardust, která po sedmi
letech cestování vesmírem přistála 2006-01-15
v poušti ve státě Utah, potvrdili, že ve vrstvě aerogelu se skutečně
nacházejí částečky prachu z okolí komety a z mezihvězdného prostředí.
Aerogel je speciální hmota, která měla za úkol zachytit rychle se pohybující
částice, aniž by je chemicky nebo fyzikálně znehodnotila, a spolehlivě je
zafixovat pro zbytek cesty k Zemi.
Vědecký tým otevřel schránku v úterý 2006-01-17
ve speciální laboratoři ve středisku NASA Johnson Space Center v Houstonu.
"Sbírka kometárních částeček předčila naše očekávání," komentoval událost
Dr. Donald Brownlee, vedoucí vědeckého týmu. "Jsme absolutně nadšeni, když
vidíme tisíce zasahů v aerogelu."
Lapač prachu ve tvaru tenisové rakety chytal jednou stranou prach během
průletu ve vzdálenosti 240 km od komety Wild-2
v lednu 2004. Opačná strana sloužila k zachycení částeček mezihvězdné
hmoty vanoucí přes nás sluneční systém. Tým má za úkol prozkoumat jednotlivé
buňky aerogelu a vypreparovat zrnka vzácné hmoty. Částečky pak mají být
podrobeny analýzám v laboratořích po celém světě.
2006-01-19 - New Horizons
Sonda se nechtěla rozloučit se Zemí
Startovní okno pro vzlet sondy New Horizons
k Plutu se sice otevřelo již 2006-01-11,
nicméně kvůli potřebě provést dodatečné zkoušky nádrží nosné rakety byl
start ohlášen až na 2006-01-17. Tohoto dne
bylo po technické stránce vše připraveno, počasí na Floridě na stávající
roční dobu skvělé. Jediné problémy týmu na kosmodromu činil nespolehlivý
vítr, jehož rychlost často překračovala povolené hodnoty. Stále ale ještě
byla šance, že se v průběhu přibližně dvou hodin, kdy se mohl vzlet
uskutečnit, vítr umoudří.
Vzlet byl v prvním kroku načasován na začátek denního startovního okna
a k tomuto okamžiku také směřovalo odpočítávání. Countdown probíhal
podle očekávání až do T-4:00 min, kdy byl
plánovaně na 10 min přerušen. V tomto okamžiku začalo čekání, zda se vítr
utiší. Čas startu byl několikrát přesunut vždy řádově o několik desítek
minut, situace se však neměnila. Krátkodobé potíže měla i sledovací stanice
na ostrově Antigua v Karibském moři, bez jejíž asistence není start
možný. Ani síť DSN nefungovala zcela bezchybně. Zatímco technické závady
se podařilo rychle zvládnout, počasí na čekající raketu nebralo žádný ohled.
Poslední ohlášený termín se kryl s koncem startovního okna. Diváci
sledující situaci na rampě, v televizi či na internetu již doufali,
že tentokrát se vše zdaří, protože poprvé se odpočet posunul pod hranici
T-4:00 min a ze střediska uslyšeli známou sekvenci
dotazů směřovaných na techniky, kteří měli na starosti jednotlivé systémy
a jejich potvrzení, že je start možný. Nakonec zaznělo i z úst letového
ředitele očekávané "Go!".
Hodiny ale bohužel běžely jen velice krátkou dobu. Znovu dal totiž o sobě vědět
zrádný vítr, jehož rychlost přesáhla hodnotu 33 uzlů a v okamžiku
T-2:34 min následoval nemilosrdný verdikt.
Startovní sekvence byla přerušena a vzhledem k tomu, že už tohoto
dne minula poslední příležitost zažehnout motory rakety Atlas V, byl
vzlet odložen na příští den.
Ani druhého dne 2006-01-18 se však pracovníkům
na kosmodromu na Mysu Canaveral nepodařilo zahájit cestu na hranice
Sluneční soustavy. Příčina byla tentokrát velice prozaická a na špičkové
zařízení v USA až legrační. Laboratoř Johns Hopkins University -
Applied Physics Laboratory, která řídí let sondy, zažila v ranních
hodinách výpadek proudu a do okamžiku startu, krátce po poledni, se dodávka
elektrické energie nepodařila obnovit. Znamenalo to jediné - minimálně
další den čekání. Možnosti vzletu se naštěstí opakovaly každodenně a stále
zbývalo dost času, aby New Horizons stačila
včas odletět.
Dalšího dne, ve čtvrtek 2006-01-19, vypadala
předpověď počasí opět nadějně. Meteorologové odhadovaly pravděpodobnost
dodržení všech povětrnostních parametrů na 80%. Po technické stránce se
rovněž vše zdálo být v pořádku. Startovní okno se tentokrát otevíralo
v 19:08 UT a stejně jako ostatní dny bylo dlouhé bezmála dvě
hodiny. Počasí ale stále dělalo potíže. Zatímco před dvěma dny obtěžovalo
silným větrem, dnes hrozilo nepřípustně hustou oblačností, která by mohla
znemožnit sledování stoupající rakety v prvních kilometrech letu.
Obavy se naplnily a původní okamžik zážehu motorů v 19:08 UT se přesunul
na 18:25 UT a během dalších několika málo minut až na 18:30 UT.
Ani to ale nestačilo a na řadu přišel termín 18:40 UT, pak 18:50 UT.
Situace na obloze se ale začala měnit k lepšímu. I na televiznách
obrazovkách bylo vidět jak se nad Mys přesouvá okno v oblačnosti.
Příznivé náznaky se daly najít paradoxně i v dalších odkladech startu,
které se teď už ale dělaly jen po pěti minutách. Byla to známka toho, že
začíná jít do tuhého. Termín 18:55 UT byl ještě nevyužit, ale
v 19:00 UT se již všechno rozeběhlo. Nosná raketa Atlas V
se odlepila od startovní rampy a zamířila s cenným nákladem na cestu
k hranicím solárního systému. Televizní diváci mohli ještě sledovat
perfektní oddělení pětice návěsných urychlovacích motorů a dokonce odhození
aerodynamického krytu chránícího sondu během průletu hustou zemskou atmosférou.
Pak už i kamerám na letadlech zmizela raketa z dohledu.
V okamžiku psaní tohoto příspěvku (20:30 SEČ) měla startovní
sekvence za sebou odhození prvního stupně Atlas a první etapu práce
druhého stupně Centaur. Zbylá sestava se pohybovala se na oběžné dráze
kolem Země a čekala na restart Centauru a definitivní konec jeho hoření,
oddělení sestavy New Horizons s motorem
Star 48B. V konečné fázi měl Star 48B urychlit sondu na
trajektorii vedoucí od Země a po skončení práce se oddělit. Teprve pak
začínal vlastní let sondy New Horizons k Plutu a do oblasti Kuiperova
pásu s průletem kolem Jupitera. Šťastnou cestu!
2006-01-16 - Nové technologie
Nová koncepce iontového motoru
Evropská kosmická agentura ESA [=European Space Agency] a Australská
národní unverzita ANU [=Austalian National University] úspěšně odzkoušely
nový návrh iontového motoru. Nová koncepce dramaticky zlepšuje účinnost
stávajících motorů a představuje obrovský pokrok v oblasti kosmických
pohonů.
Iontové motory jsou jistým typem elektrického reaktivního pohonu a pracují
na principu urychlování proudu kladně nabitých částic (iontů) v elektrickém
poli. ESA použila zkušebně iontového motoru na sondě
SMART-1. Touto technikou dokázala přemístit
kosmický aparát z oběžné dráhy kolem Země na lunární orbitální dráhu.
Nově odzkoušený motor je více než desetkrát účinnější než motor SMARTu-1.
"Kdybychom použili podobné množství pohonné látky jako na SMARTu-1
s dostatečným zdrojem elektrické energie, budoucí kosmická loď by
nedosáhla jenom Měsíce, mohla by zcela opustit Sluneční soustavu," řekl
Dr. Roger Walker z ESA, technický manažer projektu.
Nový experimentální iontový motor, nazývaný
Dual-Stage 4-Grid
(DS4G) byl navržen a postaven na základě kontraktu ESA v extrémně
krátkém termínu čtyř měsíců pověřeným týmem z Australské národní
univerzity. V čele projektantů a zkušebních inženýrů stál Dr.
Orson Sutherland.
Tradiční iontové motory používají tři mřížky s tisíci milimetrovými
dírkami uspořádané velmi těsně za sebou. Mřížky jsou připojeny ke komoře
v níž jsou generovány nabité částice. Na mřížky je přivedeno elektrické
napětí, přičemž na první v řádu 1000 V. Voltaický rozdíl
v mezeře mezi mřížkami vytváří elektrické pole a urychluje ionty
vystupující z komory do kosmického prostoru. Čím větší je rozdíl
napětí, tím větší rychlost ionty získávají a tím je větší účinnost motoru.
Libovolnému zvyšování napětí však stojí v cestě technické překážky.
Zhruba od 5000 V už některé ionty "nenajdou cestu" v otvorech
mřížky, kolidují s ní a způsobují postupnou erozi materiálu. Konečným
důsledkem je rychlé opotřebení a snížení životnosti motoru.
Motor DS4G využívá jinou metodu, navrženou již v roce 2001 Davidem
Fearnem z Velké Británie, průkopníkem na poli iontového pohonu. Jak
již napovídá název motoru, byla celá procedura urychlování rozdělena na
dva stupně za využití čtyř elektricky nabitých mřížek. První stupeň vytvořený
ze dvou blízkých mřížek napájených vysokým napětím ale s relativně
malým rozdílem mezi sebou navzájem (3000 V) umožňuje, aby ionty
bezpečně opustily komoru a nenarážely do materiálu mřížek. Ve druhém stupni
jsou umístěny další dvě mřížky s poněkud větší vzájemnou vzdáleností
a jsou napájeny nízkým napětím. Vysoký rozdíl napětí mezi prvním a druhým
párem mřížek způsobuje v konečném důsledku obrovskou rychlost iontů
tryskajících ven z motoru.
Zkušební model dosáhl rozdílu napětí vyššího než 30 kV a produkoval
částice o výtokové rychlosti asi 210 km/s. Je to více než čtyřnásobná
rychlost dosažená nejlepšími stávajícími modely iontových motorů. Obrovská
rychlost se projevila mj. ve velice úzkém svazku vystupujících částic,
jehož rozšíření činilo pouhé 3°, což je opět pětina hodnoty současných
konstrukcí. I tento parametr v konečném důsledku snižuje spotřebu
"paliva".
Před techniky je samozřejmě ještě spousta práce a bude trvat dlouhou dobu,
než bude možno nové zařízení vyzkoušet v kosmických podmínkách.
Podaří-li se ale novou techniku dotáhnout
do konce a dále ji vylepšit, otevřou se zcela jiné možnosti cest ke
vzdáleným planetám, do končin za Plutem v Kuiperově pásu a, kdo ví,
možná i do mezihvězdného prostoru za hranicemi Sluneční soustavy. Na druhou
stranu by se nejbližší planety a kosmické objekty, k nimž putují
sondy několik měsíců obrazně řečeno dostaly prakticky na dosah.
2006-01-16 - Cassini
Status Report (2006-01-05 až 2006-01-11)
Poslední spojení se sondou Cassini navázala
prozatím sledovací stanice DSN Goldstone dne 2006-01-11.
Sonda pokračuje v letu ve skvělém stavu a systémy pracují podle očekávání.
Dne 2006-01-05 prolétla
Cassini apoapsidou dráhy a zahájila
tím 20. oběh kolem Saturnu.
2006-01-06 byla dokončena normalizace softwaru
přístrojů infračerveného spektrometru a plazmového spektrometru, zahájená
minulý týden. O den později, 2006-01-07, došlo
k opětovnému odvysílání povelů na sondu, které nemohly být předány
vzhledem k potížím, které způsobil déšť poblíž rádiového komplexu
u Madridu.
Korekční manévr OTM-049, plánovaný na
2006-01-11 byl dne 2006-01-09
zrušen. K rozhodnutí přispěly poslední údaje o parametrech oběžné dráhy.
Požadovaná změna rychlosti byla zcela nepatrná, pouze 0.7 mm/s, což
je pod minimálními rozumnými hodnotami, které je schopen realizovat systém
motorků RCS.
V průběhu uplynulého týdne se vědecká činnost soustředila na průzkum
vnějších oblastí magnetosféry. Kamerové systémy pozorovaly malé měsíčky,
u nichž byly upřesňovány parametry oběžných drah. Kalibrace proběhla u
úzkoúhlé kamery a ultrafialového spektrografu (jako kalibrační objekt
posloužila hvězda βOri).
2006-01-15 - Stardust
"Hvězdný prach" dorazil na Zemi
Americká kosmické sonda Stardust, nesoucí drahocenné vzorky hvězdného prachu
a částeček z komety se vrátila na Zemi. Kosmický materiál nacházející
se v pouzdru přistávacího modulu by mohl přispět k rozřešení
základních otázek vzniku sluneční soustavy.
Po sedmi letech putování vesmírem přistál aparát o hmotnosti 46 kg -
a těžší, jak doufají tvůrci projektu, o několik gramů získaného prachu -
v poušti v americkém státě Utah dne 2006-01-15
v 10:10 UT (podle jiných zdrojů v 09:57 UT). Od startu
do přistání překonala sonda dráhu 4.63 miliard km. NASA uvádí, že
přistávací pouzdro vstoupilo do zemské atmosféry rychlostí 46444 km/h,
což je k dnešnímu dni rekordní rychlost přistávajícího umělého
kosmického tělesa. Dosavadní primát držela velitelská sekce Apollo 10
z května 1969 při návratu od Měsíce. Od dob Apolla a sovětských
automatických sond Luna se současně jedná o první vzorky kosmického
materiálu odebraného za hranicemi zemské atmosféry a dopravené na Zemi.
Posádka pátrací helikoptéry našla přistávací pouzdro kolem 10:54 UT.
V místě přistání byla dosud hluboká noc (pouzdro dosedlo přibližně
ve 3 h ráno místního času). K místu přistání pak zamířily další
dva vrtulníky. Na jejich palubě byl tým mající za úkol uložit sondu do
přepravního obalu, ve kterém pak byla převezena do střediska US Army
Dugway Proving Ground, Utah k úvodnímu zpracování. Na místo dorazil
náklad v 8 h místního času.
Důkladná analýza vzorků může zabrat až 10 roků. Identifikace kosmických
částeček v materiálu, ve kterém jsou zachyceny, byla přirovnána
k úsilí objevit 45 mravenců na ploše fotbalového hřiště. Aby se
práce urychlila, připravila univerzita v Berkeley program pro 30000
dobrovolníků především z řad studentů, kteří budou mít přístup
k jakémusi výkonnému internetovému mikroskopu.
Sonda Stardust vážící 385 kg odstartovala v roce 1999. Po dvou
obězích kolem Slunce prolétla v lednu 2004 kolem komety
81P/Wild-2 (podrobnosti viz např.
Horké novinky - leden 2004).
V průběhu hazardního setkání sonda poprvé rozložila bezpečnostní štít,
který ji chránil před nárazy kosmického prachu a plynů obklopujících kometu.
Pozoruhodný kosmický objekt minula sonda Stardust ve vzdálenosti 240 km,
vyfotografovala detailně povrch a především zachytila částice prachu provázející
kometu. Na 72 snímcích je zobrazen chaotický povrch poďobaný mnoha
krátery a přibližně dvacet "gejzírů", z nichž uniká plyn a prach.
V průběhu 195 dní letu se pak pokoušelo sběrné zařízení sondy
polapit částice mezihvězdného prachu, z jehož analýz se vědci mají
dovědět nové údaje o vzniku hvězd. Speciální sběrné zařízení obsahuje
tzv. aerogel,
což je unikátní pórovitá hmota na bázi křemíku, která je schopna zbrzdit
rychle letící částice, aniž by došlo ke změně jejich chemických a fyzikálních
vlastností, a zafixovat je před návratem k Zemi.
Asi po čtyřech hodinách po oddělení přistávacího pouzdra od mateřské části
sondy vnikla návratová kapsle do zemské atmosféry ve výšce kolem 125 km.
Po fázi aerodynamického brždění byl ve výšce 32 km uvolněn brzdící
padák. Jakmile pouzdro kleslo na 10 km, rozložil se hlavní padák,
který se postaral o definitivní zpomalení pádu tělesa.
Další informace o misi na
stránkách NASA.
2006-01-12 - Extrasolární planety
Spitzer detekoval prach z komet u zaniklé hvězdy
Družicová infračervená observatoř Spitzer zaregistrovala cosi, co by mohlo
být kometárním prachem kroužícím kolem bílého trpaslíka vedeného
v katalozích pod označením G29-38. Hvězda
přitom ukončila svoji hlavní životní etapu před zhruba 500 mil. roky.
Objev naznačuje, že zaniklá hvězda, která velice pravděpodobně pohltila
svoje vnitřní planety, stále ještě disponuje prstencem přeživších komet
a snad i vnějších planet.
Astronomové již mnoho desítek let všeobecně akceptují teorii vývoje hvězd,
v nichž po fázích zrodu a relativně dlouhého stabilního života následuje
zánik, který se v závislosti na původní hmotnosti hvězdy projeví
vyhasnutím, zhroucením nebo naopak explozí. O bílých trpaslících se soudí,
že se jedná o pozůstatky hvězd, které byly kdysi velikostí srovnatelné
s naším Sluncem. Po několika miliardách klidných let se začnou rozpínat
a mění se v rudého obra. Za velmi krátkou dobu, což v dějinách
vesmíru představuje několik milionů roků, hvězda v explozi odfoukne
vnější slupky atmosféry a na jejím místě zůstane pouhý bílý trpaslík.
Pokud byla původní hvězda provázena planetami, minimálně ty nejbližší
zanikly v nafouklé žhavé atmosféře rudého obra. Šanci přečkat kosmické
kataklyzma mají pouze vzdálené planety a ještě vzdálenější objekty
v oblasti, která bývá rodištěm komet. V solárním systému je tento
prostor nazýván Kuiperovým pásem a Oortovým oblakem. Ledová tělesa pohybující
se v těchto končinách jsou čas od času vychýlena z relativně
kruhové oběžné dráhy buď gravitačními silami (jiných komet, vnějších planet,
nedalekou cizí hvězdou) nebo vzájemnými srážkami, a zamíří směrem
k místnímu slunci. Řada z nich zanikne srážkou s nějakou
velkou planetou nebo přímo dopadne na centrální hvězdu. Příklady takovýchto
událostí z našeho solárního systému jsou již z minulosti zdokumentovány.
Ty komety, které se podobnému osudu vyhnou, postupně v horkých
oblastech systému ztrácejí hmotu, odpařují se, rozpadají a za nějakou
dobu zaniknou.
Podle oznámení vědců, pracujících s dalekohledem Spitzer, prach u
G29-38 je z nedávné doby a původ má
s největší pravděpodobností v některé kometě, která přečkala
zánik mateřského slunce a po jisté době byla odstrčena do vnitřních oblastí
soustavy. V těsné blízkosti bílého trpaslíka se posléze rozpadla.
Rozbor provedený v infračerveném vlnovém pásmu ukázal, že charakter
pozorovaného prachového oblaku připomíná stejný typ prachu provázejícího
komety známé ze Sluneční soustavy. Bylo detekováno velké množství drobných
křemíkových zrnek. Rozměry zrnek ukazují, že pravděpodobně pocházejí
z komet a nikoliv z těles planetárního typu. Kometa, či komety,
které jsou zdrojem pozorovaného prachu se do vnitřních oblastí soustavy
hvězdy G29-38 dostaly až dlouho zániku místního
slunce. Není rovněž vyloučeno, že po přechodu hvězdy do stádia bílého
trpaslíka se v jejím okolí nastartovala druhá vlna formování planetárního
systému a pozorovaný prachový disk je zbytek nevyužitého stavebního
materiálu.
2006-01-11 - Chang'e-1
Zahájena výroba rakety pro měsíční sondu
Podle zprávy Státní komise pro vesmír z 2006-01-09
byla zahájena výroba nosné rakety a vlastní sondy pro první čínskou misi
k Měsíci. Začaly zkoušky příslušných zařízení sloužících ke startu
a pozemních aplikací. Sdělil to mluvčí komise na tiskové konferenci.
První čínská družice Měsíce Chang'e-1 má vzlétnout
v dubnu 2007 a na lunární oběžné dráze by měla pracovat jeden rok.
Na zmíněné tiskové konferenci byly představeny i některé další čínské
projekty pro letošní rok, mj. velký telekomunikační satelit, dvě vědecké
družice a jedna meteorologická družice. Čína je dále odhodlána vyvinout
vlastní dopravní letoun, čímž by chtěla snížit svoji závislost na dodávkách
od společností Airbus a Boeing.
2006-01-07 - Cassini
Status Report (2005-12-21 až 2006-01-04)
Prozatím poslední spojení se sondou navázala dne
2006-01-04 sledovací stanice Goldstone.
Cassini zůstává ve skvělém stavu a systémy
pracují normálně.
2005-12-21 se uskutečnilo pozorování měsíce
Hyperion z velké vzdálenosti sadou všech přístrojů PRS [=Optical Remote
Sensing]. Kamery ISS [=Imaging Science Subsystem] sledovaly několik malých
měsíčků v rámci kampaně na upřesnění oběžných drah.
Dne 2005-12-24 minula sonda měsíce Enceladus
ve vzdálenosti 93984 km a Pallene. V obou případech se jednalo o
tzv. necílené průlety. Následujícího dne došlo k necíleným průletům
kolem Helene a Telesto.
2005-12-26 se uskutečnil další průlet kolem
Titanu (T-9). Vzdálenost tentokrát činila
10409 km. Kamery ISS fotografovaly albedové útvary na povrchu pod
fázovým úhlem kolem 25° a s rozlišením 700 až 450 m/pixel.
Snímky pokrývaly oblasti zkoumané radarem během průletů
T-A a T-3. CIRS
shromažďoval informace o stopových složkách stratosféry měsíce. Byla
získána měření plynů CO, HCN a CH4. Rovněž
ultrafialový spektrograf UVIS [=Ultraviolet Imaging Spectrograph] podnikl
klíčová měření atmosféry Titanu, především zjištění poměru zastoupení
vodíku a deuteria. Mapovací spektrometr VIMS [=Visual and Infrared Mapping
Spectrometer] pokračoval v pořizování regionálních map ve středním
měřítku. Průlet se uskutečnil po podobné dráze, po jaké letěl v listopadu
1980 Voyager 1. Měření obou sond tak mohla být dodatečně porovnána.
Důležitější bylo, že tento průlet je jediným v misi
Cassini, který zavedl sondu do ohonu
magnetosféry, která mohla být tedy prozkoumána i v této nestabilní
oblasti. Data z průletu byla úspěšně přenesena na Zemi, jak bylo
oznámeno dne 2005-12-27. Ke krátkodobému přerušení
spojení a ztrátě jistého objemu informací došlo vinou problémů se sledovací
stanicí DSS-14 v případě výsledků měření
přístroje UVIS.
2005-12-28 byl zveřejněn článek v Aerospace
Daily & Defense Report, ve kterém se píše, že NASA zvažuje prodloužení
mise Cassini o další dva roky až do 2010.
2005-12-30 proběhla úprava dráhy
OTM-047 [=Orbit Trim Maneuver], který měl vrátit
sondu na správnou trajektorii po nedávném setkání s Titanem. Operace
byla zahájena v 03:55 UT a korekční motorky RCS [=Reaction Control
Subsystem] pracovaly 198.9 s, po nichž bylo dosaženo změny rychlosti
Δv=0.179 m/s. Všechny systémy pracovaly podle očekávání.
Na 2006-01-02 byla plánována další korekce
dráhy OTM-048. Jak už bylo oznámeno dříve,
tento manévr společně s OTM-054 a
OTM-060 byl zrušen. Příčinou zrušení byl krátký
čas mezi tímto manévrem a dalším plánovaným zážehem motorů v apoapsidě.
Mezi těmito operacemi byla příležitost jen na tři rádiová spojení a v případě
nějakých potíží by již nezbýval čas na případnou reakci ze Země. Požadovaná
změna rychlosti byla nicméně velmi malá.
2005-01-03 byla zahájena prověrka stavu a úprava
letového softwaru přístrojů CIRS a CAPS (tzv. normalizace).
2006-01-06 - Stardust
Korekce dráhy před přistáním
Deset dnů před historickým přistáním nákladu prvních vzorků materiálu komety
a mezihvězdného prachu, uskutečnila kosmická sonda Stardust v pořadí
18. dráhovou korekci. Jednalo se o předposlední úpravu trajektorie
před dosažením Země 2006-01-15.
Dne 2006-01-05 v 18:00 UT sonda
zažehla všech osm malých motorků o tahu 4.4 N. Po 107 s činnosti
bylo dosaženo změny rychlosti o Δv=2.4 m/s. Během manévru bylo
spotřebováno 385 g jednosložkového paliva - hydrazinu. Podle vedení
projektu se jednalo o čítankovou operaci. K poslednímu doladění dráhy
bude příležitost těsně před uvolněním návratového pouzdra.
2006-01-04 - Pluto
Pluto je studenější, než se čekalo
Astronomům ze Smithsonian Center for Astrophysics se poprvé podařilo změřit
teplotu povrchu Pluta. Pozorování potvrdilo dřívější hypotézu, že povrch
planety by mohl mít nižší teplotu, než by odpovídalo ohřevu vzdáleným
Sluncem.
Pluto se svým souputníkem Charonem tvoří unikátní dvojici solárního systému.
I když se oprostíme od neustávajících sporů, zda si zaslouží označení
planeta či nikoliv, stále zůstává mnoho zajímavých oblastí, které provokují
astronomy z celého světa. Charon má přibližně poloviční průměr Pluta
a společně vytvářejí soustavu, která nemá obdoby. Elipsa dráhy Pluta kolem
Slunce má značně protáhlý tvar. V nejmenší vzdálenosti se přibližuje
Pluto Slunci jen na 30 AU (astronomických jednotek,
1 AU=149.6 mil. km), zatímco v nejvzdálenějším bodě
se Slunce nachází 50 AU daleko. Jak se Pluto vzdaluje od Slunce,
řídká atmosféra mrzne a ve formě ledu padá k povrchu.
Bylo učiněno již několik pokusů o změření teploty povrchu Pluta. Astronomické
metody využívající stávající nejsilnější teleskopy však nedokázaly odlišit
tepelné záření Pluta od blízkého Charonu. Obě tělesa se od sebe nikdy
nevzdálí z hlediska pozemského pozorovatele na více než 0.9 obloukové
vteřiny. Teprve nedávno bylo úsilí korunováno úspěchem a zařízení SMA
[=Submilimeter Array] na observatoři Mauna Kea na Havajských ostrovech
poskytlo první exaktní údaje. Data hovoří o tom, že povrch Pluta je chladnější
než povrch Charona a zároveň studenější, než by vyplývalo z množství
dopadajícího slunečního záření.
Autoři objevu to komentovali: "Všichni znají princip skleníkového efektu
na Venuši. V případě Pluta máme co do činění s procesem, který
by se dal nazvat obráceným skleníkovým efektem."
Během pozorování byl SMA konfigurován tak, aby dokázal pořídit interferometrická
data s vysokým rozlišením a odlišit Pluto i Charon. Změřená teplota
Pluta obnáší 43 K (-230°C), což je
o 10 K méně než předpokládaných 53 K (-220°C),
které se vyskytují na Charonu. Pokles teploty je v souladu s modelem,
který bere v úvahu tepelnou rovnováhu mezi ledovým povrchem planety
a dusíkovou atmosférou, nikoliv jen množství dopadajícího záření. Energie
slunečního světla, které dosáhlo povrch Pluta, se totiž spotřebovává jednak
na ohřev povrchu, jednak na přeměnu jistého množství dusíkového ledu na
plyn. Jedná se o analogii snižování teploty odpařováním kapaliny na povrchu
předmětů nebo ochlazování pokožky odpařujícím se potem.
2006-01-02 - Nové technologie
Kosmická technika si žádá nové nápady
O tom, že technické prostředky pronikání do kosmického prostoru v mnoha
oblastech stále ještě staví na úrovni poznání z poloviny minulého století,
není pochyb. Stejně tak je zřejmé, že zásadní změnu tohoto stavu nelze
očekávat v nejbližší době, i když, stejně jako v jiných oborech
lidské činnosti, nelze vyloučit nějaký převratný objev. Ale ani v případě
nějakého epochálního vynálezu, není jisté, že se lehce prosadí v zaběhnutém
systému organizace, plánování, projekce, konstrukce a výroby.
Toho jsou si vědomi všichni pracovníci kosmických agentur. Myšlenka nasazení
nové techniky je však natolik lákavá, že jsou periodicky vyhlašovány soutěže,
konkurzy, výběrová řízení atp. na předložení nových nápadů. Výjimkou není
ani ESA, která před časem spustila iniciativu označenou jako ITI [=Innovation
Triangle Initiative]. Písmeno T [=Triangle] v této zkratce je
přitom velice důležité a znamená propojení inovačních nápadů na stupních
vynálezce - vývojář - konečný uživatel. Spojením těchto tří stupňů
se očekává zrychlené ověření nových myšlenek vesmírných technologií a
konceptů.
Koncem roku 2005 prezentovala ESA ve středisku ESTEC dosažené výsledky.
Přitom bylo sděleno, že do soutěže bylo doručeno více než 200 návrhů,
z nichž 37 bylo vybráno k dalšímu rozpracování a po 18 měsících
prací se 16 ukázalo jako velice nadějných a ty byly předvedeny na konečné
prezentaci FPD [=Final Presentation Day].
O jaké technologie a metody se jedná vyplývá z dále uvedených příkladů.
Dva projekty se soustředily na metody přistávání na jiných planetách. Jedna
používá princip navádění přistávajícího aparátu pomocí laserového měření
vzdáleností. Tímto způsobem je dá už ve výšce 7 km stanovit přesná
poloha s přesností na 3 cm. Druhý způsob využívá kontinuálně
pořizovaných snímků povrchu planety, v reálném čase propočítává rozdíly
mezi jednotlivými snímky a podle toho určuje aktuální polohu, orientaci a
rychlost sondy s chybou pouze 1%.
Další zajímavý nápad se týká skladování vodíku na palubě kosmického plavidla
v "mikrosférách" s průměrem mezi 5 až 200 µm. Tato
technologie otevírá nové možnosti ukládání vodíku i v pozemských
aplikacích.
Jiný projekt řeší moderní systém řízení planetárních roverů. Je založen
na principech umělé inteligence. Soustřeďuje data z několika senzorů,
které interpretuje ve třech různých úrovních. Dokáže nepřetržitě "pozorovat"
okolí a navádět vozidlo kolem kamenů a podobných překážek.
Jeden projekt se zabýval metodami tréninku astronautů. Optimalizuje dávky
cvičení a při tom chrání astronauta před přetížením svalů nebo kostí.
Podobné zařízení by mohlo být použito i v medicíně při cvičení pacientů.
2006-01-02 - Uran
Objeveny nové měsíce Uranu
Podle zprávy z časopisu Science z poloviny prosince 2005 objevili
američtí vědci dva nové měsíce kroužící kolem planety Uran. Mark Showalter
z SETI Institute, Mountain View, California a Jack Lissauer z NASA
Ames Research Center to potvrdili na základě starých snímků ze sondy Voyager 2
z roku 1986 a nových obrázků z teleskopu Hubble. Současně byly
oznámeny objevy dalších dvou prstenců planety - tím se jejich počet
zvýšil na 13.
Nové měsíce obíhají Uran vně systému prstenců ale uvnitř drah pěti známých
velkých měsíců. Experti pojmenovali nová tělesa Mab a Cupid. Showalter a
Lissauer oznámili, že se měsíce nepohybují po jednoduchých oběžných dráhách,
ale jejich oběh je značně nestabilní až chaotický.
Prstenec nejvíce vzdálený od Uranu je neustále doplňován materiálem
z 20 km velkého měsíce Mab. Dopady meteoritů obrušují povrch
měsíce a vzniklý prach se postupně roztahuje do prstenu kolem planety.
Prachové částice po čase prstenec opouštějí např. opětovným usazením na měsíci.
Při každém dopadu meteoritu na Mab však prstenec dostává novou "infuzi",
kterou se doplňuje materiál a která udržuje dlouhodobou existenci prstence.
Archiv:
- Aktuální novinky
- Květen 2012
- Duben 2012
- Březen 2012
- Únor 2012
- Leden 2012
- Prosinec 2011
- Listopad 2011
- Říjen 2011
- Září 2011
- Srpen 2011
- Červenec 2011
- Červen 2011
- Květen 2011
- Duben 2011
- Březen 2011
- Únor 2011
- Leden 2011
- Prosinec 2010
- Listopad 2010
- Říjen 2010
- Září 2010
- Srpen 2010
- Červenec 2010
- Červen 2010
- Květen 2010
- Duben 2010
- Březen 2010
- Únor 2010
- Leden 2010
- Prosinec 2009
- Listopad 2009
- Říjen 2009
- Září 2009
- Srpen 2009
- Červenec 2009
- Červen 2009
- Květen 2009
- Duben 2009
- Březen 2009
- Únor 2009
- Leden 2009
- Prosinec 2008
- Listopad 2008
- Říjen 2008
- Září 2008
- Srpen 2008
- Červenec 2008
- Červen 2008
- Květen 2008
- Duben 2008
- Březen 2008
- Únor 2008
- Leden 2008
- Prosinec 2007
- Listopad 2007
- Říjen 2007
- Září 2007
- Srpen 2007
- Červenec 2007
- Červen 2007
- Květen 2007
- Duben 2007
- Březen 2007
- Únor 2007
- Leden 2007
- Prosinec 2006
- Listopad 2006
- Říjen 2006
- Září 2006
- Srpen 2006
- Červenec 2006
- Červen 2006
- Květen 2006
- Duben 2006
- Březen 2006
- Únor 2006
- Leden 2006
- Prosinec 2005
- Listopad 2005
- Říjen 2005
- Září 2005
- Srpen 2005
- Červenec 2005
- Červen 2005
- Květen 2005
- Duben 2005
- Březen 2005
- Únor 2005
- Leden 2005
- Prosinec 2004
- Listopad 2004
- Říjen 2004
- Září 2004
- Srpen 2004
- Červenec 2004
- Červen 2004
- Květen 2004
- Duben 2004
- Březen 2004
- Únor 2004
- Leden 2004
- Prosinec 2003
- Listopad 2003
Počet reakcí: 25
Poslední: 2013-03-21 14:07:23
|