Novinky - únor 2010

2010-02-28 - Mars Express

Návštěva Phobosu

Dne 2010-03-03 se evropská sonda Mars Express přiblíží k Phobosu na dosud nevídanou vzdálenost. Phobos je větším z dvojice maličkých měsíčků obíhajících Mars. V průběhu šesti týdnů se bude sonda k měsíci periodicky vracet a studovat těleso sadou sedmi přístrojů na palubě. Extrémního přiblížení bude možno využít ke studiu gravitačních anomálií a z toho vyplývajícího rozložení hmoty uvnitř tohoto zajímavého satelitu.
Mars Express obíhá kolem Marsu po silně výstředné eliptické polární dráze, která se k Phobosu blíží každých pět měsíců. Sonda je v současnosti jedinou družicí, jejíž dráha se od planety vzdaluje dost daleko, aby se k měsíci přiblížila. Během dvanácti průletů mezi 2010-02-16 a 2010-03-26 se bude sonda přibližovat k Phobosu na méně než 1400 km. Nejbližší průlet 2010-03-03 se uskuteční dokonce ve výšce jen 50 km.
Sada sedmi přístrojů na palubě sondy je primárně určena ke studiu atmosféry, povrchu a podpovrchové vrstvy rudé planety. Může být přesto použita i ke zkoumání Phobosu. V sérii současných průletů bude nejvyšší důraz kladen na měření gravitačních sil.

2010-02-26 - New Horizons

Za polovinou dráhy

Kosmická sonda New Horizons dosáhla dalšího milníku! Právě dnes (2010-02-26) se nachází ve vzdálenosti 15.96 AU (2390 mil. km) od Slunce, což znamená, že je v polovině cesty mezi Zemí v okamžiku startu (leden 2006) a místem, v němž dojde k setkání s Plutem (červenec 2015).
Sonda se pohybuje v regionu, který si ještě na kosmickou techniku nestačil přivyknout. Tak daleko od Slunce se prozatím dostal jen Pioneer 10 a 11 a Voyager 1 a 2. Před sebou má cíl, který zatím žádný robot nenavštívil. Další pomyslné hranice dosáhne v březnu 2011, kdy protne oběžnou dráhu Uranu.

2010-02-25 - Extrasolární planety

Zánik planety WASP-12b

Skupina astrofyziků z několika států je přesvědčena, že extrasolární planeta WASP-12b je deformována a likvidována svojí mateřskou hvězdou. Pokud je to pravda, dá se zároveň vysvětlit i neobvykle velký rozměr planety.
Objev podává nejen vysvětlení, co se momentálně děje s WASP-12b, ale vědci mají jedinečnou příležitost sledovat vstup planety do poslední fáze jejího života. "Astronomové jsou poprvé svědky probíhajícího rozpadu a pochodu smrti planety," říká profesor Douglas N. C. Lin z Univerzity v Santa Cruz. Lin je spoluautor nové studie a ředitel na Kavli Institute for Astronomy and Astrophysics (KIAA) při Pekingské univerzitě. Objev je publikován v časopise Nature z 2010-02-25.
Výzkum vedl Shu-lin Li z Čínské národní astronomické observatoře, který je absolventem KIAA. Li a tým pozorovatelů analyzoval data, která ukazují, jak gravitační síla mateřské hvězdy jednak zvětšuje objem planety a jednak urychluje její rychlé vypařování.
Planeta WASP-12b byla objevena v roce 2008 a rozšířila řadu již více než čtyř stovek známých planet mimo Sluneční soustavu. Obíhá hvězdu hmotnostně podobnou našemu Slunci a nacházející se v souhvězdí Auriga (Vozka). Podobně jako u většiny známých extrasolárních planet se jedná o obří plynné těleso, podobné Jupiteru a Saturnu. Obíhá kolem místního slunce extrémně blízko - necelé 2 mil. km - 75x blíže než činí vzdálenost Země od Slunce. Proti astrofyzikálním modelům má však o mnoho větší průměr. Hmotnost byla odhadnuta na 1.5 hmotnosti Jupitera a průměr má o 80% větší než Jupiter. Její objem je tudíž šestkrát větší než objem Jupitera. Na osvětlené polokouli vládnou teploty větší než 2500°C.
Astronomové se zaměřili na objevení mechanizmu, který nafoukne planetu do takto nečekané velikosti. Analyzovali přílivové síly a zjistili, že by se jimi daly pozorované efekty vysvětlit. Příliv a odliv je dobře znám z pozemských podmínek. U nás je vyvoláván především gravitací Měsíce. Gravitační síly blízkého slunce u WASP-12b jsou ale zcela jiného kalibru. Jejich působením se deformuje celá planeta do tvaru silně připomínající šišatý míč na ragby. Přesunováním hmoty v nitru planety vzniká tření a generuje se teplo, kterým planeta expanduje.
Zvětšení průměru tělesa je jednou stránkou problému. Nejvrchnější části se nafukují až do vzdálenosti, kdy vlastní gravitace planety nedokáže vzdorovat přitažlivé síle hvězdy. WASP-12b postupně ztrácí svoji hmotu. Děje se tak úctyhodným tempem šest miliard tun za sekundu. Takovýmto způsobem se kompletně "vypaří" za 10 mil. roků. Na první pohled je to strašně dlouhá doba, ale pro astronomy je to prakticky okamžitě.
Materiál odtrhávaný z planety nepadá přímo na mateřskou hvězdu. Formuje se do disku a teprve časem se spirálovitě blíží ke středu soustavy. Pozorováním disku bylo zjištěno, že se uvnitř něho asi nachází další malá planeta. Jedná se patrně o poněkud hmotnější těleso než je Země - tzv. Superzemě. Disk materiálu kolem hvězdy a skrytá Superzemě jsou detekovatelné současnými technickými prostředky. Jejich studiem se rovněž dá poznat historie a další osud záhadné planety WASP-12b.
Zájemci o podrobnosti se mohou podívat na http://arxiv.org/abs/1002.4608 nebo http://arxiv.org/PS_cache/arxiv/pdf/1002/1002.4608v1.pdf.

2010-02-25 - Phoenix

Polární průzkumník se neozývá

Družice NASA 2001 Mars Odyssey v pondělí 2010-02-22 zahájila druhou kampaň pátrání po signálech přistávací aparatury Phoenix. Naděje, že se průzkumník polárního regionu na Marsu po zimě znovu ozve, ještě žije, i když prvních deset přeletů nad stanovištěm Phoenixu nezaregistrovalo žádný signál. Mars Odyssey bude naslouchat ještě při dalších 50 příležitostech až do 2010-02-26.
Phoenix přistál na Marsu 2008-05-25 a na rudé planetě úspěšně pracoval asi o dva měsíce déle, než byla naplánována původní tříměsíční mise. Odmlčel se, když slábnoucí sluneční světlo nedokázalo ve fotovoltaických článcích vygenerovat dostatek elektrické energie k dalšímu provozu systémů.
Na stanovišti Phoenixu je momentálně jaro v plném proudu a slunce zůstává nad obzorem každého dne asi 22 hodin. Světelné podmínky jsou srovnatelné se situací pár týdnů po skončení původní tříměsíční mise.
Phoenix nebyl navržen tak, aby odolával extrémním nízkým teplotám a zatížení ledem v průběhu marťanské zimy. V krajně nepravděpodobném případě, kdy by přečkal zimu a obnovila se stabilní dodávka elektřiny, měl se periodicky probouzet a vysílat signál k jakékoliv družici v dosahu.
Třetí kampaň zkoušek, zda Phoenix žije, je v plánu v období 2010-04-05 až 2010-04-09. V té době už nebude slunce na stanovišti sondy zapadat pod obzor ani na chvíli.

2010-02-23 - Cassini

Status Report (2010-02-10 až 2010-02-16)

Prozatím poslední signály z Cassini dorazily na sledovací stanici Madrid 2010-02-16. Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy pracují podle předpokladů.
2010-02-11 byl po dobu průchodu sondy prostředím se zvýšenou prašností zapojen záložní sluneční senzor SSA-B [=Sun Sensor Assembly]. V činnosti zůstane až do 2010-02-14.
Vědecký program se uplynulého týdne zaměřil na skenování Saturnovy magnetosféry spektrografem UVIS [=Ultraviolet Imaging Spectrograph] a mapování molekul plynů v bezprostředním okolí Encelada, přičemž se zkoumala souvislost s jejich výskytem s erupcemi kryovulkánů. Uskutečnilo se několik skenů viditelné polokoule planety. Kompozitní spektrometr CIRS [=Composite Infrared Spectrometer] mapoval Mimas za denního světla, měřil kyslíkové sloučeniny ve stratosféře Saturnu a studoval teplotní strukturu stratosféry pomocí sondáže ve středním infračerveném pásmu. Spektrometr CAPS [=Cassini Plasma Spectrometer] zkoumal plazmové prostředí a magnetosféru. Kamery ISS [=Imaging Science Subsystem] fotografovaly mj. erupce na Enceladu, oblaka na Titanu a přechod Epemithea před Janusem. Přístroj VIMS [=Visual and Infrared Mapping Spectrometer] sledoval globální dynamiku atmosféry poblíž rovníku planety. Radar prováděl skaterometrická a radiometrická měření na měsíci Mimas.
2010-02-14 minula Cassini necíleně měsíce Calypso, Epimetheus, Janus, Mimas a Tethys. Dalšího dne se uskutečnil necílený průlet kolem Titanu.
Dne 2010-02-15 byl opět otevřen kryt hlavního raketového motoru (57. cyklus).

2010-02-16 - Cassini

Status Report (2010-02-03 až 2010-02-09)

Prozatím poslední signály z Cassini dorazily na sledovací stanici Madrid 2010-02-09. Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy pracují podle předpokladů.
2010-02-03 bylo oznámeno, že mise Cassini bude prodloužena až do roku 2017. Původní plány hovořily o konci letu v roce 2008, před vypršením tohoto termínu byla mise prodloužena o dalších 27 měsíců do září 2010. Nejnovější prolongace dovolí sledovat Saturn v delším období a zaznamenat sezónní změny v atmosféře. Při příletu k Saturnu v roce 2004 zastihla Cassini severní polokouli v době zimního slunovratu, mezitím sledovaly palubní přístroje úkazy spojené s rovnodenností a v květnu roku 2017 nastane na severní polokouli letní slunovrat.
2010-02-04 se uskutečnila kalibrace hvězdného čidla SRU [=Stellar Reference Unit]. Téhož dne byl uzavřen kryt hlavního raketového motoru před příletem do oblasti se zvýšenou koncentrací prachových částic. Kryt bude znovu otevřen 2010-02-15.
Dne 2010-02-05 selhal proudový spínač SSPS [=Solid State Power Switch]. Od startu se jednalo už o 29. poruchu. Porucha přímo ovlivnila ovládání záložního topného článku u analyzátoru kosmického prachu CDA [=Cosmic Dust Analyzer], který byl následně podle bezpečnostní sekvence odstaven. Jelikož se nejednalo o kritický zásah do funkce přístroje a ohrožení bezpečnosti, bylo rozhodnuto v nejbližší době CDA znovu oživit a výpadlý SSPS resetovat.
Z vědeckých aktivit 2010-02-07 je uváděno pozorování Saturnu přístroji CIRS [=Composite Infrared Spectrometer] a VIMS [=Visual and Infrared Mapping Spectrometer]. Během rotace sondy byl kalibrován magnetometr.
Po celý týden pozorovaly Titan kamery ISS [=Imaging Science Subsystem], spektrometr CIRS a ultrafialový spektrograf UVIS [=Ultraviolet Imaging Spectrograph]. UVIS mimo to skenoval magnetosféru Saturnu a byl kalibrován zaměřením na hvězdu Spica. CIRS spektroskopicky pozoroval nejmenovanou hvězdu v infračerveném pásmu a měřil sloučeniny kyslíku ve stratosféře planety.

2010-02-11 - Hayabusa

Hayabusa se blíží k Zemi

Japonská sonda Hayabusa zahájila závěrečnou fázi letu, která - pokud se nic mimořádného nestane - skončí přistáním návratového pouzdra na Zemi v létě letošního roku. Návrat od asteroidu Itokawa byl přitom mimořádně dramatický. Podrobně je popsán v hlavním článku sondy. Dodnes není zřejmé, zda se podařilo získat alespoň několik zrnek prachu asteroidu, nebo máme čekat prázdnou schránku. Hayabusa byla ale v prvé řadě technologickým experimentem a návrat vzorků byl jen jedním z mnoha cílů mise.
Jak vypadal poslední rok letu? Po mnoha peripetiích u asteroidu a operacích, jejichž cílem bylo vůbec udržet sondu při životě, zahájila Hayabusa motorický návrat k Zemi. K úpravě dráhy má sonda celkem čtyři iontové motory, jejichž stav je ale, mírně řečeno, po dlouhých letech ve vesmíru žalostný. První velká etapa změny dráhy nicméně skončila 2007-10-18 a pohon byl vypojen. Od tohoto okamžiku pokračoval let skoro dva roky jen setrvačností.
K opětovnému spuštění iontového pohonu došlo 2009-02-04 v 02:35 UT. Předcházelo tomu zapojení zbylého funkčního gyroskopu a obnovení tříosé stabilizace. Iontové motory měly v té době na svém kontě celkem 31 tisíc provozních hodin a dokázaly změnit rychlost letu o Δv=1700 m/s. V zásobnících zůstávalo dostatek pracovní látky. Na dosažení Země bylo zapotřebí ještě dodatečných Δv=400 m/s.
Let probíhal bez větších komplikací až do 2009-11-04. Tehdy zaznamenalo řídící středisko, že se motor D samovolně vypojil. Příčinou byla degradace části motoru, která má za úkol neutralizovat elektrony vznikající vedle kladně nabitých iontů v motoru. Okamžitě po identifikaci anomálie bylo podniknuto několik neúspěšných pokusu o opětovné nastartování motoru. Jak vypadal stav všech čtyř iontových motorů?
Motor A vykazoval krátce po startu nestability v činnosti a byl vyřazen z provozu.
U motoru B byl vysokým napětím poškozen neutralizér a motor byl od dubna 2007 nepoužitelný.
Motory C a D byly poznamenány dlouhodobou činností podobným způsoben jako motor B. Motor C byl vypojen, ale stále ještě schopen práce.
Řešení závady bylo nalezeno relativně brzy a bylo dost překvapující. Technici se rozhodli na dálku zkombinovat použitelné části dvou skoro zničených motorů. Motor B dodal část, která generuje a urychluje ionty a neutralizaci elektronů zabezpečila zachovalá komponenta motoru A. Aktivní část letu mohla pokračovat.
Začátkem února bylo oznámeno, že trajektorie se už změnila natolik, že Hayabusa proletí gravitačním polem Země, ve vzdálenosti menší než 1 mil. km. Iontový pohon stále pracuje a zacílení sondy se vylepšuje. Každý další týden práce motorů posouvá minimální vzdálenost přibližně o 150 tisíc km blíže k Zemi.
Iontový pohon by měl být činnosti až do března 2010. V dalších měsících bude následovat sledování skutečné trajektorie a případné další dolaďování dráhy tak, aby se sonda dostala ve správné chvíli do správného místa u Země. Vstup do atmosféry Země se očekává v červnu 2010.

2010-02-09 - Cassini

Status Report (2010-01-27 až 2010-02-02)

Prozatím poslední signály z Cassini dorazily na sledovací stanici Madrid 2010-02-01. Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy pracují podle předpokladů.
Ve dnech 2010-01-27 a 2010-01-28 byla provedena kontrola sestavy slunečních senzorů SSA [=Sun Sensor Assembly]. Test prokázal, že obě čidla pracují podle předpokladů. Záložní senzor SSA-B byl posléze vypojen.
Vědecká činnost 2010-01-27 zahrnovala fotografování měsíce Prometheus kamerami ISS [=Imaging Science Subsystem] během průletu, při němž se sonda přiblížila k tělesu na vzdálenost 33 tis. km. Maličký měsíček Prometheus má značný vliv na tvar prstence F. Další pozorování se týkalo měsíce Dione. Infračervený spektrometr CIRS [=Composite Infrared Spectrometer] zhotovoval mapu teplot na osvětlené i noční straně a magnetometr zkoušel zachytit náznaky magnetického pole měsíce.
2010-01-28 v 23:42 UT minula Cassini ve vzdálenosti 7490 km rychlostí 5.7 km/s měsíc Titan (průlet T66). Nejnižší bod ležel na 53° j.š. V okamžiku největšího přiblížení pořizovaly kamery ISS snímky s vysokým rozlišením. Na příletu využil přístroj VIMS [=Visual and Infrared Mapping Spectrometer] příležitosti pozorovat zákryt hvězd. Toto měření bylo využito ke stanovení složení a spektrálních vlastností atmosféry Titanu. VIMS dále monitoroval oblačnost ve středních šířkách, o nichž se předpokládá, že s postupem jara na severní polokouli vlivem globální cirkulace zmizí.
2010-02-01 v 05:14 UT se uskutečnila korekce dráhy OTM-236 [=Orbit Trim Maneuver]. Hlavní motor byl v chodu 36.225 s a změnil rychlost letu o Δ=6.199 m/s. Všechny subsystémy hlásily nominální funkci.

2010-02-06 - Rosetta

Status Report (2009-12-26 až 2010-01-15)

Časový interval uvedený v titulku reprezentoval tři týdny aktivního letu, na jehož začátku ale nejprve Rosetta přešla do bezpečnostního módu. Byl vyvolán problémem na subsystému RTU [=Remote Terminal Unit]. Problém se objevil 2010-01-01, přesně uprostřed intervalu, v němž bylo navazováno se sondou spojení. O události se tudíž na Zemi dověděli až 2010-01-04 při další plánované rádiové relaci. Během následujících tří kontaktů byly všechny systémy zcela oživeny. V této chvíli již sonda funguje zcela normálně a příčina nečekané události byla označena za náhodnou.
V posledním týdnu sledovaného období probíhaly finální přípravy na zkoušku hibernace DSHM [=Deep Space Hibernation Mode]. Tento test, plánovaný mezi 2010-01-20 a 2010-01-27, by měl potvrdit, že v období mezi červnem 2011 a lednem 2014, tj. celkem na 2.5 roku bude možno uložit sondu ke spánku, než nastane čas ji oživit před přiblížením ke konečnému cíli - kometě 67P/Churyumov-Gerasimenko. V rámci DSHM přejde sonda na stabilizaci rotací. Příslušné sekvence povelů pro chystanou zkoušku už jsou uloženy v palubní paměti.
Po definitivním schválení připravenosti sondy k testu bude Rosetta nejprve odpojena z módu tříosé stabilizace a následně roztočena. Přibližně den po zahájení zkoušek přejde do módu DSHM. Znamená to, že budou vypojeny všechny subsystémy řízení orientace AOCS [=Attitude and Orbit Control Subsystem] a rádiový systém TTC [=Telemetry, Tracking & Commanding]. Vysílač zůstane zapojen kvůli monitorování. V módu DSHM zůstane sonda celý týden a monitorována bude denně po dobu 8 hodin. Po skončení nastaveného času se sonda automaticky začne uvádět do normálního stavu. Prvním krokem bude nahřívání, které zabere asi 6 hodin. Poté přejdou sytémy plánovaně do bezpečnostního módu. Následovat bude snižování otáček, opětovné spuštění tříosé stabilizace a nakonec bude obnoveno normální spojení s pozemním střediskem. Další činnosti pak budou probíhat podle pokynů řídícího týmu. V plánu je mj. promazání setrvačníku B.
Dne 2010-01-11 se uskutečnila prověrka telekomunikační linky přes nízkoziskovou anténu LGA [=Low Gain Antenna]. Zkoušky se zúčastnily sledovací stanice ESA New Norcia (NNO) a NASA Goldstone (DSS-14).
Vědecká činnost na palubě pokračovala sledováním radiačního pozadí detektorem SREM. Během bezpečnostního módu 2010-01-01 byl vypojen a bylo rozhodnuto, že zůstane mimo provoz až do konce testu DSHM. Podobně byl při navození bezpečnostního módu vypojen i přístroj RSI. Tento byl ale postupně znovu oživen a během testu DSHM zůstane v činnosti. Odpojen bude teprve v rámci přechodu do bezpečnostního módu na konci testu a pak se znovu s ostatními subsystémy sondy uvede v činnost.
2010-01-15 se Rosetta nacházela 45.24 mil. km (0.3 AU) od Země, což představovalo 151 s doby letu rádiového signálu v jednom směru. Vzdálenost ke Slunci činila 183.33 mil. km (1.22 AU). Sonda pokračuje v letu. S nejbližším cílem - asteroidem Lutetia se setká v červenci 2010.

2010-02-05 - Budoucí projekty

I bez lidí je na Měsíci stále co zkoumat!

Velké zklamání, i když ne tak zcela nečekané, zažili příznivci pilotované kosmonautiky koncem ledna. Prezident Obama ve své Zprávě o stavu Unie oznámil praktické ukončení příprav na lidskou výpravu na Měsíc do roku 2020 a vybudování stálé základny později tak, jak si to přál jeho předchůdce v úřadě G. W. Bush. Nyní je tedy zřejmé, že Američané na Měsíc v dohledné době neodstartují. Na druhou stranu to ale neznamená, že by se podobný plán nestal aktuálním později a už vůbec to neříká nic o tom, že by se průzkum Měsíce měl uložit k ledu.
Momentálně mají Spojené státy na oběžné dráze kolem Měsíce družici LRO [=Lunar Reconnaissance Orbiter], která posílá nádherné a cenné snímky lunárního povrchu. Vědci mají ještě nějaký čas k důkladné analýze dat z dopadové sondy LCROSS [=Lunar Crater Observation and Sensing Satellite], která se zřítila na jižní pól koncem minulého roku, aby prověřila hypotézu o výskytu vodního ledu v této oblasti.
Ve vesmíru se v současnosti pohybuje několik družic Themis. Bylo rozhodnuto, že dvě z nich budou postupně navedeny na lunární oběžnou dráhu a budou pokračovat v průzkumu částic a polí z tohoto místa - nyní už ale přejmenované na projekt Artemis. Ve fázi příprav je dále družice LADEE, která je určena k analýzám extrémně řídké atmosféry kolem Měsíce a dvojice sond GRAIL, které budou mapovat měsíční gravitační pole a na základě toho studovat i jádro Měsíce. Před nedávnem se do užšího výběru příštích projektů New Frontiers dostal návratový přistávací modul MoonRise, jehož úkolem by bylo dosednout v pánvi Aitken a na Zemi dopravit trochu horniny z místa, které nebylo zatím prozkoumáno ani automatickými sondami, ani lidmi v programu Apollo.
O Měsíc projevily zájem i soukromé společnosti, jejichž cílem je dopravit na Měsíc přístroje a vozítka na komerční bázi. Společnost Google vyhlásila soutěž Lunar X-Prize, v níž slibuje zajímavou finanční odměnu tomu, kdo takovou misi podnikne jako soukromník. Do soutěže se přihlásilo několik týmů a jeden z nich by se o to mohl pokusit už v příštím roce.
O všech těchto projektech se vědělo již v roce 2009, ale současné rozbory ukazují, že můžeme očekávat ještě více robotických aktivit. Konkrétní plány nejsou ještě exaktně stanoveny, ale právě zrušení lidských výprav dává menším automatům větší šance k realizaci, nehledě na možnosti zkoušet a uplatňovat nové revoluční technologie. Právě takové mise by mohly připravit cestu pro návrat lidí na Lunu v pozdějším termínu.
USA ale není jedinou zemí, která pošilhává po Měsíci! Čína si naplánovala druhou lunární misi na tento rok. V podstatě se jedná o opakování prvního projektu Chang´e 1, ale tentokrát s lepším vědeckým vybavením. V roce 2012 chce na povrchu Měsíce se svým automatem přistát Indie a o rok později zase Čína, která už chystá pro tuto výpravu pohyblivý rover. Návrat vzorků hornin do čínských laboratoří se očekává v roce 2017.
O automatickém návratu měsíčního regolitu uvažuje i Indie. Rusko připravuje misi Luna-Glob, což je soustava lunární družice a několika penetrátorů, které mají být rozesety po měsíčním povrchu. V mezinárodním měřítku se hovoří o jakési síti (International Lunar Network) malých přistávacích aparátů, přesné plány se ale teprve tvoří. Některé z uvedených misí mohou být odloženy případně i zcela zrušeny, ale i přesto je zřejmé, že na Měsíci bude v následující dekádě docela rušno - i bez spektakulární lidské přítomnosti.

2010-02-04 - Cassini

Mise prodloužena do roku 2017

NASA prodlouží misi Cassini, družice zkoumající Saturn a jeho měsíce, až do roku 2017. V rozpočtu na fiskální rok 2011 bylo vyčleněno 60 mil. USD na další průzkum planety.
Ředitel divize planetárních věd NASA, Jim Grenn to ohodnotil: "Je to mise, která nás nepřestává překvapovat vědeckými výsledky a ukazuje nám stále nové úžasné pohledy. Úchvatné objevy a obrázky vykonaly revoluci v našich znalostech o Saturnu a jeho měsících."
Stanice Cassini vzlétla v říjnu 1997 a k Saturnu dorazila v roce 2004. K měsíci Titanu byla spuštěna a na povrchu měkce přistála evropská sonda Huygens. Mateřské plavidlo pokračovalo v letu na oběžné dráze kolem planety a zkoumalo Saturn a jeho okolí sadou vědeckých přístrojů. Primární mise skončila už v roce 2008, ale byla prodloužena o dalších 27 měsíců až do září 2010. Toto prodloužení dostalo název Cassini Equinox Mission a krylo se s obdobím rovnodennosti na Saturnu (equinox = rovnodennost), kdy končilo osvětlení jižních polárních oblastí a slunce se přesunovalo nad severní polokouli. Slunce po určitou dobu svítilo přesně na hranu prstenců, což umožnilo provést řadu unikátních pozorování.
Druhé prodloužení obdrželo do roku 2017 označení Cassini Solstice Mission (solstice = slunovrat) a dovolí vědcům sledovat sezónní změny na severní polokouli, která přejde ze zimy až do léta. Prodloužení mise znamená dalších 155 oběhů kolem Saturnu, 54 průletů kolem Titanu a 11 průletů kolem nečekaně vědecky atraktivního měsíce Enceladus. Kromě těchto událostí bude samozřejmě pokračovat mravenčí studium prstenců, atmosféry planety, magnetických a plazmových polí atd. Detailní program bude zpracováván postupně, aby se maximalizoval vědecký užitek mise.
Technický stav sondy je nečekaně skvělý. Zatím předala na Zemi více než 210 tisíc snímků, absolvovala 125 oběhů kolem Saturnu, 67 setkání s Titanem a osm těsných průletů kolem Encelada. Dosavadní průběh letu (a nejenom v případě Cassini) ukazuje dříve netušené možnosti průzkumu vesmíru robotickými výpravami a potvrzuje, že technika za uplynulá desetiletí učinila velký pokrok z hlediska životnosti a spolehlivosti.

2010-02-04 - Asteroidy

Hubble asi vidí srážku asteroidů

Kosmický teleskop HST [=Hubble Space Telescope] pozoroval záhadnou formaci tvaru X tvořenou úlomky a prachovými proudy, která by mohla být následkem čelní srážky dvou asteroidů. Astronomové již dlouho věřili, že v pásu asteroidů ke kolizím dochází, takovou havárii ale ještě neviděli.
V rámci projektu LINEAR [=Lincoln Near-Earth Asteroid Research], který systematicky prohlíží oblohu, byla 2010-01-06 pozorována podezřelá skvrnka, která dostala označení P/2010 A2. Nejprve byla považována za "kometu hlavního pásu", což je vzácný druh komet, pohybujících se v hlavním pásu asteroidů. Snímky pořízené HST ve dnech 2010-01-25 a 2010-01-29 ale ukázaly v blízkosti středu soustavu vláknitých struktur uspořádaných do tvaru X. Charakter pozorovaného jevu je zcela odlišný od jemného prachu, který se uvolňuje z jádra normálních komet. Vlákna jsou tvořena jak prachem, tak kaménky, které byly očividně vymrštěny z jádra objektu. Některé se tlakem slunečního záření uspořádaly do záhadných paprsků.
Hubble zjistil, že hlavní jádro P/2010 A2 leží poněkud mimo oblak prachu. To zatím ještě u žádné komety nebylo pozorováno. Jádro má odhadem asi 140 m v průměru.
Normální komety k nám obvykle přilétají z vnějšího okraje naší Sluneční soustavy ze zásobárny Kuiperova pásu nebo Oortova oblaku. Když se blíží ke Slunci a zahřívají se, jejich povrch se odpařuje a do prostoru míří výtrysky vyvrženého materiálu. Objekt P/2010 A2 ale je očividně jiného původu. Pohybuje se v relativně teplé oblasti pásu asteroidů a všichni jeho sousedi jsou suchá kamenná tělesa, kterým chybí plynné složky.
Jestliže vidíme oblak částic v tomto místě, je pravděpodobnější, že se jedná o následek srážky těles, která se rozbila, než že se začalo tavit a odpařovat původní těleso. Pokud se tato domněnka potvrdí, znamená to, že došlo ke kolizi dvou malých, dříve neznámých objektů, jehož výsledkem byl oblak úlomků, jehož tvar byl formován tlakem slunečního světla.
Srážky asteroidů musí být velmi energeticky výkonné. Vzájemná průměrná rychlost kolidujících těles je kolem 17000 km/h, což je pětkrát větší rychlost než má kulka vystřelená z pušky. Pozorované jádro objektu P/2010 A2 je už jen zbytek, který zůstal po předchozím střetu asteroidů.
Struktura paprsků provázejících P/2010 A2 je naprosto odlišná od analogických jevů u normálních komet. Ve spektru rovněž chybí stopy plynů, které běžné komety obklopují. V době pozorování teleskopem Hubble se pozoruhodné těleso nacházelo asi 280 mil. km od Slunce a 140 mil. km od Země. Zachyceno bylo na snímcích nové kamery WFC3 [=Wide Field Camera 3].

2010-02-01 - Cassini

Status Report (2010-01-20 až 2010-01-26)

Prozatím poslední signály z Cassini dorazily na sledovací stanici Madrid 2010-01-26. Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy pracují podle předpokladů.
Dne 2010-01-21 v 05:59 UT se uskutečnil korekční manévr OTM-234 [=Orbit Trim Maneuver]. Jednalo se o úpravu trajektorie v oblasti apoapsidy, jejímž účelem bylo optimalizovat dráhu před průletem kolem Titanu (T66), k němuž má dojít 2010-01-28. Hlavní raketový motor pracoval t=35.53 s a změnil rychlost sondy o Δv=6.066 m/s. Všechny subsystémy po skončení operace hlásily nominální funkci.
Jako jedny z posledních vědeckých operací na konci stávající sekvence S56 bylo zařazeno sledování atmosféry Titanu a fotografování malých měsíčků kamerami ISS [=Imaging Science Subsystem]. Spektrograf UVIS [=Ultraviolet Imaging Spectrograph] uskutečnil několik skenů magnetosféry. Magnetosféru pozoroval rovněž přístroj CAPS [=Cassini Plasma Spectrometer]. Infračervený spektrometr CIRS [=Composite Infrared Spectrometer] měřil teploty horní troposféry a tropopauzy.
2010-01-23 byl ukončen let podle sekvence S56 a bezprostředně navázalo plněné letového plánu S57. Etapa S57 je rozvržena na 37 dní a skončí 2010-03-01. Během ní se uskuteční jeden cílený průlet kolem Titanu a jedenáct necílených průletů kolem satelitů Telesto, Methone, Pan, Prometheus, Dione, Calypso, Epimetheus, Janus, Mimas, Tethys a Titan. Pro korekce dráhy byly rezervovány čtyři termíny, číslované OTM-235 až OTM-238.
První vědecké úkoly v sekvenci S57 plnil magnetometr, který byl podroben kalibraci. Kamery ISS prováděly fotometrická pozorování prstenců pod nízkým sklonem a sledovaly výtrysky hmoty z měsíce Enceladus. Spektrometr VIMS se zaměřil na slabé prstence E a G a po dobu 11 hodin shromažďoval data s vysokým odstupem signálu od šumu. Prstence a polarizaci infračerveného záření studoval spektrometr CIRS. Nakonec prováděly společné pozorování magnetosféry Saturnu přístroje CAPS a MAPS [=Magnetospheric and Plasma Science], přičemž byly shromažďovány údaje o částicích a polích.
Jako prevence před možným poškozením prachovými částicemi byl 2010-01-25 uzavřen kryt hlavního raketového motoru, zapojeno záložní sluneční čidlo a sonda byla natočena parabolickou anténou ve směru letu. Po překonání oblasti se zvýšeným obsahem prachu bude 2010-01-27 uvedena sonda do původního stavu.
2010-01-25 bylo rozhodnuto zrušit plánovanou korekci dráhy OTM-235.
Dne 2010-01-26 začala unikátní série zákrytových experimentů. Viděno ze Země, Cassini procházela nejdříve za oblakem vyvrhovaným z povrchu Encelada, pak se pohybovala za prstenci a nakonec zmizela za vlastní planetou. V době, kdy se sonda pohybovala za Saturnem, VIMS pozoroval tenký prstenec D, pak se Cassini obrátila anténou k Zemi a měření pokračovalo rádiovou sondáží atmosféry a prstenců.

Archiv:

1. Aktuální novinky
2. Květen 2012
3. Duben 2012
4. Březen 2012
5. Únor 2012
6. Leden 2012
7. Prosinec 2011
8. Listopad 2011
9. Říjen 2011
10. Září 2011
11. Srpen 2011
12. Červenec 2011
13. Červen 2011
14. Květen 2011
15. Duben 2011
16. Březen 2011
17. Únor 2011
18. Leden 2011
19. Prosinec 2010
20. Listopad 2010
21. Říjen 2010
22. Září 2010
23. Srpen 2010
24. Červenec 2010
25. Červen 2010
26. Květen 2010
27. Duben 2010
28. Březen 2010
29. Únor 2010
30. Leden 2010
31. Prosinec 2009
32. Listopad 2009
33. Říjen 2009
34. Září 2009
35. Srpen 2009
36. Červenec 2009
37. Červen 2009
38. Květen 2009
39. Duben 2009
40. Březen 2009
41. Únor 2009
42. Leden 2009
43. Prosinec 2008
44. Listopad 2008
45. Říjen 2008
46. Září 2008
47. Srpen 2008
48. Červenec 2008
49. Červen 2008
50. Květen 2008
51. Duben 2008
52. Březen 2008
53. Únor 2008
54. Leden 2008
55. Prosinec 2007
56. Listopad 2007
57. Říjen 2007
58. Září 2007
59. Srpen 2007
60. Červenec 2007
61. Červen 2007
62. Květen 2007
63. Duben 2007
64. Březen 2007
65. Únor 2007
66. Leden 2007
67. Prosinec 2006
68. Listopad 2006
69. Říjen 2006
70. Září 2006
71. Srpen 2006
72. Červenec 2006
73. Červen 2006
74. Květen 2006
75. Duben 2006
76. Březen 2006
77. Únor 2006
78. Leden 2006
79. Prosinec 2005
80. Listopad 2005
81. Říjen 2005
82. Září 2005
83. Srpen 2005
84. Červenec 2005
85. Červen 2005
86. Květen 2005
87. Duben 2005
88. Březen 2005
89. Únor 2005
90. Leden 2005
91. Prosinec 2004
92. Listopad 2004
93. Říjen 2004
94. Září 2004
95. Srpen 2004
96. Červenec 2004
97. Červen 2004
98. Květen 2004
99. Duben 2004
100. Březen 2004
101. Únor 2004
102. Leden 2004
103. Prosinec 2003
104. Listopad 2003

Reakce čtenářů (číst/přidat)

Počet reakcí: 25
Poslední: 2013-03-21 14:07:23