Novinky - červenec 2011

2011-07-28 - Juno

Sonda k Jupiteru je už na rampě

Sonda Juno k Jupiteru má za sebou poslední pozemskou cestu. 2011-07-27 se přesunula ze střediska Astrotech Space Operations v Titusville na 25 km vzdálenou vypouštěcí rampu na Cape Canaveral Air Force Station. V 10:42 místního času (14:42 UT) byla připevněna na vrcholek nosné rakety.
Juno dorazí k Jupiteru v červenci 2016 a na dráze procházející nad póly planety má absolvovat 33 oběhů, na nichž bude studovat nitro planetárního obra, jeho atmosféru a jevy nad polárními regiony.
"Chystáme se na cestu k Jupiteru, abychom odkryli tajemství raného solárního systému," říká PI [=principal Investigator] Scott Bolton, vedoucí týmu řídícího projekt, ze Southwest Research Institute v San Antoniu. "Po osmi letech vývoje je kosmické plavidlo připraveno na svoji důležitou misi."
Nyní se tedy Juno nachází na špici momentálně nejsilnější varianty rakety Atlas - Atlas V 551; start zajišťuje firma United Launch Alliance. Mohou začít poslední série prověrek a kontrol, aby mohlo být vydáno povolení k odletu. Zkoušky zahájí ve čtvrtek 2011-07-28 funkční test na rampě (on-pad functional test), jehož smyslem je potvrdit, že sonda zůstala nepoškozena po plnění pracovních látek, uzavření do přepravního obalu a během transportu.
Jan Chodas, manažer projektu v JPL doplňuje: "Funkční test na rampě je první ze sedmi prověrek a kontrol, které musí Juno a její tým podstoupit v posledních deseti dnech na Zemi. Zbývá provést ještě řadu úkonů před startem, na něž se musíme soustředit, ale lidé jsou nadšení, že už jsou zde poslední dny příprav, na které jsme čekali několik let. Jsme připraveni."
Startovní okno se otevírá 2011-08-05 a trvá do 2011-08-26. V případě startu hned při první příležitosti, musí raketa odletět mezi 15:34 a 16:43 UT.

2011-07-28 - Asteroidy

První Trójan Země

Trójané jsou v astronomii nazývána malá tělesa, která obíhají kolem centrálního objektu ve zvláštní poloze vzhledem k jinému velkému tělesu. Zvláštní polohou se míní v tomto případě taková, kdy velké i malé obíhající těleso mají takřka identickou oběžnou dráhu a jsou vůči sobě posunuty tak, že gravitační síly celé soustavy udržují všechna tělesa ve stabilní vzájemné poloze. Malé těleso se nachází buď o 60° před nebo za větším tělesem v tzv. Lagrangeově (libračním) bodu L4 a L5. Prvními takto objevenými astronomickými objekty byly asteroidy pohybující se na dráze Jupitera. Časem jim byla přidělována jména hrdinů z Trojské války, proto se pro celou skupinu vžil souhrnný název Trójané. Trójané z kategorie asteroidů, i když se už pojmenovaly jakkoliv, byly později nalezeny i v případě Neptunu a Marsu. Některé miniaturní měsíčky u Saturnu se pohybují v dráze většího měsíce a vytvářejí rovněž soustavu Saturn - velký měsíc - malý měsíc s vlastnostmi Trójanů u nejmenšího měsíčku.
Nyní byl oznámen první objev asteroidu z kategorie Trójanů náležející k Zemi. Proč až nyní? Zemští Trójané se totiž těžko pozorují. Jedná se o velmi malá tělesa dost daleko od Země, nacházející se pro pozemského pozorovatele na obloze relativně blízko od Slunce a přitom je nemůžeme nikdy vidět plně osvětlené sluncem, vždy je část ve stínu. Objev byl učiněn zásluhou kosmického teleskopu WISE [=Wide-field Infrared Survey Explorer], který skenoval od ledna 2010 do února 2011 prakticky celou oblohu v infračerveném spektru. Po jistou dobu byl program zaměřen na pátrání po objektech blízko Země, jako jsou asteroidy a komety. Zaznamenáno bylo celkem asi 155 tisíc asteroidů v hlavním pásu mezi Marsem a Jupiterem a více než 500 objektů NEO, z nichž bylo 132 dosud neznámých. Toto období nese zkratku NEOWISE [=Near Earth Object WISE] a výsledkem byl i objev uvedeného zemského Trójana. Zpráva o nálezu byla publikována 2011-06-28 v  časopise Nature.
Tým vyhodnocující výsledky WISE vytipoval dokonce dva kandidáty na Trójana. Jeden, označený 2010 TK7, byl později skutečně potvrzen pozemním pozorováním pomocí společného kanadsko-francouzského teleskopu na Mauna Kea (Havajské ostrovy). V průměru má asi 300 m. Ačkoliv se na začátku článku psalo o stabilní poloze, poloha tohoto tělesa je stabilní pouze do jisté míry. Ve skutečnosti osciluje v komplikovaných křivkách kolem rovnovážného bodu a výrazně se vychyluje střídavě nad a pod rovinu, v níž obíhá Země kolem Slunce (rovina ekliptiky). Vzdálenost k Zemi nyní činí asi 80 mil. km. Dráha asteroidu je spolehlivě propočítána na mnoho let do budoucnosti. Z výpočtu vyplývá, že se k Zemi nikdy nepřiblíží na více než 24 mil. km.
Hrstka asteroidů se pohybuje po drahách blízkých dráze Země. Taková tělesa jsou skvělými kandidáty na budoucí robotické mise nebo dokonce na pilotovanou výpravu. V případě objektu 2010 TK7 tomu tak není, protože se vychyluje příliš daleko od roviny ekliptiky. Kosmické plavidlo by se muselo sklonu dráhy asteroidu přizpůsobit, což je energeticky velice náročná operace.
Analýza dat získaných misí WISE stále pokračuje a nejsou vyloučeny další překvapivé objevy.

2011-07-26 - ARTEMIS

Dvě nové družice Měsíce

Takřka bez povšimnutí proběhla zpráva, že se na oběžné dráze kolem Měsíce usadily dvě nové malé družice. Jejich úkolem je studovat kosmické prostředí, nitro Měsíce a složení lunárního povrchu. Kosmické sondy nesou označení ARTEMIS, což může být považováno za jméno řecké bohyně, ale ve skutečnosti se jedná o obvyklý akronym, kterých NASA s oblibou hojně používá - Accelaration, Reconnection, Turbulence and Electrodynamics of the Moon´s Interaction with the Sun. Do kosmu odstartovaly už v roce 2007. Na dráhu kolem Měsíce byly uvedeny 2011-06-27, resp. 2011-07-17.
Původně byla obě tělesa umístěna do tzv. Lagrangeových bodů (libračních center) systému Země - Měsíc, tedy v místech, kde se vyrovnává gravitační a odstředivá síla soustavy, takže těleso v tomto místě zachovává dlouhodobě stejnou polohu vůči Zemi a Měsíci. Jedno z pěti takových míst (bod L1) leží mezi Zemí a Měsícem, druhé za Měsícem (L2). Obě pozice jsou ideálními místy ke studiu magnetických polí a procesů, při nichž sluneční vítr proudí kolem Měsíce a vyplňuje prostor na druhé straně.
V Lagrangeových bodech L1 a L2 prováděly sondy ARTEMIS měření dva roky. Od roku 2009 na pokyn ze Země zahájily pozvolný přesun na selenocentrickou dráhu. Přitom byla uskutečněna celá řada složitých manévrů, při nichž se využívalo gravitační asistence Země i Měsíce, takže nakonec byla spotřeba vlastních pohonných látek minimální. Sondy nyní budou snižovat výšku nad povrchem až na plánovanou operační dráhu, z níž bude probíhat výzkum Měsíce dalších sedm až deset let.
Sondy ARTEMIS už při svém návrhu počítaly s tím, že by mohly po skončení základní plánované mise v roce 2010 dostat nový úkol. Byly součástí šířeji pojatého programu THEMIS [=Time History of Events and Macroscale Interactions during Substorms], který byl zahájen v roce 2007 a který nakonec tvořilo pět identických sond včetně uvedených dvou nynějších lunárních družic.

2011-07-25 - Cassini

Status Report (2011-07-06 až 2011-07-12)

Prozatím poslední signály z Cassini dorazily na sledovací stanici Canberra 2011-07-12. Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy pracují podle předpokladů.
Vědecký program uplynulého týdne zahájilo 23hodinové pozorování Saturnu ve střední infračervené oblasti spektrometrem CIRS [=Composite Infrared Spectrometer]. Bylo měřeno rozložení teplot v horní troposféře a tropopauze. Později CIRS po dobu 12 h studoval kyslíkové sloučeniny ve stratosféře. Ultrafialový spektrometr UVIS [=Ultraviolet Imaging Spectrometer] navázal jedenáctihodinovým pozorováním časových variací emisí v oblasti nad pólem Saturnu. Po 2.5 h sledoval radar měsíc Titan. Kromě radiometrických dat z velké vzdálenosti probíhala kalibrace přístroje. Jak se sonda blížila k planetě, VIMS mapoval 12 h rovník a studoval velikost a tvary jevů, které připomínají výrony hmoty a které byly nedávno pozorovány pod nezvykle silnou horní vrstvou mlhy v těchto zeměpisných šířkách. Zmíněné útvary by mohly být zdrojem mlhy tím způsobem, že by transportovaly plyny a aerosoly ze spodní troposféry do horní atmosféry. Detektor prachu CDA [=Cosmic Dust Analyzer] sledoval nabité částice, dobu jejich nabíjení a jejich vliv na asymetrie pozorované v prstenci E. VIMS následně pokračoval v pozorování rovníkového regionu a pak sledoval dva zákryty hvězd (αOri = Betelgeuse a αUMi) za atmosférou Saturnu. Úkolem bylo stanovení poměru vodík/hélium (H/He) v atmosféře. Na pozorování se podílel také přístroj CIRS. Po skončeném měření zákrytů navázal VIMS na studium rovníku. Jako součást meteorologické kampaně fotografovaly kamery ISS [=Imaging Science Subsystem] Titan a hledaly velké plochy oblačnosti, které by odpovídaly některým pozemním pozorováním v minulosti. CIRS se pak zaměřil na limbus Saturnu a měřil sloučeniny kyslíku ve stratosféře. Na závěr mapoval VIMS souvisle 23 h severní polokouli. Sledovaly se časové variace větrů a změn tzv. "šňůr perel", což jsou zjasnění v oblacích, a "kouřových prstýnků".
2011-07-07 obdržel orientační systém AACS [=Attitude and Articulation Systém] obdržel opravu software, která by měla ve výsledku snížit spotřebu hydrazinu.
2011-07-09 došlo k necílenému průletu kolem Titanu. O den později tj. 2011-07-10 minula sonda měsíčky Helene, Janus, Pan a Prometheus.

2011-07-21 - Pluto

Čtvrtý měsíc Pluta

Malá rodinka přirozených oběžnic Pluta se rozšířila již o čtvrtého příslušníka. Astronomové pracující s kosmickým teleskopem HST [=Hubble Space Telescope] nedávno objevili měsíček, který obdržel prozatímní označení P4. Je to zatím nejmenší družice trpasličí planety, jak je nyní Pluto oficiálně zařazen, s odhadovaným průměrem mezi 13 a 34 km. Pro srovnání: největší měsíc Pluta Charon má v průměru 1043 km a další dva satelity Nix a Hydra mezi 32 až 113 km.
K objevu došlo zásluhou pozorování Pluta v rámci příprav na přílet sondy New Horizons v roce 2015. Hubble fotografoval Plutův systém, přičemž měl za úkol pátrat po hypotetickém prstenci. O Plutu se předpokládá, že vzniklo v raných dobách solárního systému kolizí původního prototělesa s dalším objektem srovnatelné velikosti. Podobná teorie vysvětluje vznik Měsíce srážkou Země s tělesem velikosti Marsu. Materiál uvolněný takovou kosmickou katastrofou by časem zkondenzoval do nových objektů a částečně by mohl vytvořit hledaný, ale zatím nepozorovaný prstenec.
Objekt P4 byl poprvé spatřen na fotografii z kamery Wide Field Camera 3 dne 2011-06-28. Potvrzen byl na dalších snímcích 2011-07-03 a 2011-07-18. Na dřívějších záběrech z HST nebyl pozorován, protože se používalo kratších expozičních časů. Nicméně je možné, že se jako slabá skvrna i na některých dřívějších fotografiích vyskytuje.
P4 se pohybuje mezi drahami měsíců Nix a Hydra, které odhalil rovněž Hubble v roce 2005. Největší měsíc Charon je znám od roku 1978 zásluhou pozemního pozorování (U. S. Naval Observatory). Na snímcích z HST byl ale poprvé zaznamenán jako samostatné těleso vedle Pluta. Pozemní snímkování předtím nedovolilo lepší zobrazení než jako dvě splývající skvrny reprezentující Pluto i jeho měsíc.

2011-07-19 - Mars

Práce na Marsu se trénuje v Austrálii

Podle zprávy z britského deníku The Daily Telegraph používá NASA Austrálii jako základnu pro nácvik činnosti na povrchu Marsu. Zkoušky zařízení pro budoucí mise probíhají v oblasti Pilbara na severozápadě kontinentu. Podle názoru odborníků se zdejší krajina nejvíce podobá terénu na rudé planetě.
Zvláštní expedice prozkoumala oblast, v níž se vyskytují fosilní fragmenty, které by měly obsahovat stopy primitivního mikrobiálního života z doby před 3.5 miliardami let. Zkušenosti z pozemského terénu mohou být užitečné při hledání života "pokud existoval" na Marsu, jak říká člen expedice Guy Murphy z Mars Society Australia. "Když hledáme takové druhy fosílií stejného stáří na Zemi, zjišťujeme, co máme hledat pomocí robotů na Marsu."
Christopher McKay z NASA, který má být členem týmu, který bude v roce 2012 řídit nový rover na Marsu, dodává: "To co vidíme zde v (oblasti) Pilbara je makroskopický onray mikroskopického života z jeho počátků. Struktury jsou dostatečně velké, abychom je dokázali rozpoznat, pokud bychom je objevili na Marsu, a k nim pak nasměrovali rover.

2011-07-18 - Dawn

Na oběžné dráze kolem Vesty

NASA potvrdila, že sonda Dawn přešla v sobotu 2011-07-16 na oběžnou dráhu kolem asteroidu (4) Vesta. Vyplývá to z dat, která o den později vyslala na Zemi, nicméně přesný okamžik, kdy k tomu došlo nelze prozatím sdělit. Moment záchycení sondy závisí na skutečné velikosti a charakteru gravitačního pole asteroidu. Pokud je Vesta hmotnější, než se nyní předpokládá, dokázala by sondu Dawn připoutat dříve a naopak. Protože se Dawn nyní nachází přímo v gravitačním poli planetky, bude možno z jejího pohybu potřebné charakteristiky dopočítat a později s těmito znalostmi plánovat další manévrování a vědeckou činnost.

2011-07-17 - Cassini

Status Report (2011-06-29 až 2011-07-05)

Prozatím poslední signály z Cassini dorazily na sledovací stanici Madrid 2011-07-05. Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy pracují podle předpokladů.
Vědecké aktivity tohoto týdne zahájila měření poblíž apoapsidy. V návaznosti na pozorování z předchozího týdne uskutečnil monitor kosmického prachu CDA [=Cosmic Dust Analyzer] další dvě 13hodinová studia mezihvězdného prachu. Přenosem posledních bitů přes 70m parabolu stanice Canberra skončil program určený pro etapu S68. Další sekvenci S69 zahájilo monitorování oblačnosti a obecně počasí na Titanu přístroji ISS [=Imaging Science Subsystem], CIRS [=Composite Infrared Spectrometer] a VIMS [=Visual and Infrared Mapping Spectrometer]. Kamery ISS pak fotografovaly malé měsíčky Epimetheus, Prometheus, Calypso, Pallene, Helene a Polydeuces. Snímkování bylo součástí dlouhodobého sledování jejich oběžných drah. Zařízení VIMS a CIRS po dobu 18 h studovala prstence E a G. Na závěr se přístroje na měření polí a částic věnovaly 23.5 h studiu magnetosféry v apoapsidě dráhy.
Výše vzpomínaná sekvence S69 byla zahájena dne 2011-07-03. Potrvá 65 dní až do 2011-09-07. Tentokrát nejsou na programu žádné průlety kolem měsíců. Pro dráhové korekce jsou rezervovány dva termíny OTM-288 a OTM-288a.
2011-07-03 skončila čtyřdenní záměna způsobu udržování orientace z obvyklých silových setrvačníků na záložní motorky RCS [=Reaction Control Subsystem].
V rámci pravidelné údržby komponent systému udržování orientace AACS [=Attitude and Articulation Subsystem] byl 2011-07-05 na krátkou dobu roztočen záložní silový gyroskop na 100 ot/min. Účelem bylo promazání zařízení. Dále byl přezkoušen závěs záložního motoru.

2011-07-15 - Dawn

Vesta očekává vlastní družici

V sobotu 2011-07-16 zahájí sonda Dawn pozvolný přechod na oběžnou dráhu kolem asteroidu (4) Vesta. První těleso z hlavního pásu asteroidů má tak šanci získat vlastní umělou družici. Hlavní pás asteroidů se nachází mezi drahami Marsu a Jupiteru. Dawn se u Vesty zdrží jeden rok a bude provádět pozorování, která by měla dát vědcům další data k pochopení nejstarších kapitol historie Sluneční soustavy.
Technici očekávají, že gravitační síly planetky zachytí zvolna se přibližující sondu asi v 05 hod UT. Potvrzení úspěchu operace se očekává v průběhu plánovaného rádiového spojení až asi o den později (2011-07-17 06:30 UT). V okamžiku záchytu se bude Dawn nacházet asi 16000 km od Vesty a 188 mil. km od Země.
Řídící tým trpělivě po čtyři roky letu upravoval trajektorii sondy tak, aby se co nejvíce podobala oběžné dráze Vesty kolem Slunce. Na rozdíl od dřívějších misí, kdy bylo navedení na dráhu kolem cizího tělesa provázeno spektakulárním motorickým manévrem, bude tentokrát celý manévr klidnější. Je to dáno už vzpomínanou trajektorií sondy, která se příliš neliší od trajektorie cíle. Ze stejného důvodu není možné ještě ani v tuto chvíli přesně vypočítat okamžik, kdy gravitace asteroidu definitivně připoutá blížící se těleso. To vyplyne až z analýz, na které bude čas po záchytu.
Dráha kolem Vesty se bude postupně upravovat, sonda se bude k planetce přibližovat. Úvodní operační dráha se má nacházet ve výšce 2700 km, později se sníží na 680 km a nakonec až na 200 km. Po ročním pobytu na oběžné dráze se Dawn v červnu 2012 opět odpoutá a zamíří k dalšímu cíli. Tentokrát to má být trpasličí planeta (1) Ceres (podle dřívější terminologie největší asteroid z hlavního pásu). Jestli se to podaří, bude Dawn prvním umělým tělesem, které se bude pohybovat po oběžné dráze dvou těles solární soustavy mimo Zemi.
Sonda Dawn se vydala na cestu v září 2007 v rámci programu Discovery.

2011-07-14 - Cassini

Status Report (2011-06-22 až 2011-06-28)

Prozatím poslední signály z Cassini dorazily na sledovací stanici Canberra 2011-06-28. Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy pracují podle předpokladů.
2011-06-24 v 10:00 UT se uskutečnila korekce dráhy OTM-287 [=Orbit Trim Maneuver], jejímž účelem bylo upravit trajektorii po uskutečněném průletu kolem Titanu. Malé motorky RCS [=Reaction Control Subsystem] byly v chodu t=113.6 s a změnily rychlost letu o Δv=0.145 m/s. Všechny subsystémy hlásily nominální funkci.
Vědecká náplň minulého týdne byla zahájena novým typem pozorování Titanu, označeném jako TEA [=Titan Exploration at Apoapsis]. Hlavním smyslem je získat snímky měsíce kamerami ISS [=Imaging Science Subsystem] a spektrometrem VIMS [=Visual and Infrared Mapping Spectrometer] při malém fázovém úhlu a sledovat přitom vývoj oblaků. Jedná se o souvislé pozorování po dobu 37 hodin a několikrát během týdne opakované. Dalším účelem je detekce nových molekul a izotopů ve stratosféře pomocí dlouhodobé integrace přístrojem CIRS [=Composite Infrared Spectrometer]. 7.5hodinové pozorování z 2011-06-22 bylo první z předpokládané série TEA. Následovalo snímkování určené pro účely optické navigace a poté další tři pozorování TEA. Magnetometr absolvoval kalibraci při osmihodinové rotaci sondy kolem osy X. Jako poslední vědecký úkol se uvádí 29hodinové studium mezihvězdného prachu detektorem CDA [=Cosmic Dust Analyzer].

2011-07-13 - Sluneční soustava

Neptun dokončil první oběh od objevu

Planeta Neptun se právě dostala do stejného místa ve vesmíru, v němž byla objevena před 165 lety. Neptun je osmou a nejvzdálenější planetou Sluneční soustavy. Byl objeven 1846-09-23 německým astronomem Johannem Gallem. V té době to znamenalo zdvojnásobení rozměru známého solárního systému. Planeta se pohybuje ve vzdálenosti 4.5 miliard km od Slunce, tj. třicetkrát dále než krouží Země. Vzdálené poloze odpovídá podle zákonů nebeské mechaniky i dlouhá doba oběhu, která činí přibližně 165 roků.
Na obří planetě, stejně jako na Zemi, se střídají roční období. Sklon rotační osy, který je za střídání sezón odpovědný, je u Neptunu 29°, zatímco u Země 23°. V tomto ohledu jsou obě tělesa dost podobná. Zásadním rozdílem ale je, že jedno roční období na Neptunu trvá přes 40 pozemských let.
Historie objevu Neptunu je velmi zajímavá. Za vše může sedmá planeta Uran, která byla poprvé spatřena o 55 let dříve, v roce 1781 britským astronomem Williamem Herschelem a jeho sestrou Caroline. Již krátce po objevu zjistil Herschel, že oběžná dráha Uranu neodpovídá zcela Newtonovým gravitačním zákonům. Na základě studia Uranu vyslovil v roce 1821 francouzský astronom Alexis Bouvard domněnku, že odchylky dráhy vyvolává gravitace jiného neviditelného objektu.
O dalších 20 let později se problémem zabývali nezávisle na sobě matematik a astronom Francouz Urbain Le Verrier a Angličan John Couch Adams. Pokusili se spočítat polohu hypotetického tělesa, působícího na dráhu Uranu. Le Verrier neváhal a poslal své výsledky na Berlínskou hvězdárnu Johannu Gottfriedovi Gallemu. Galle pak skutečně v průběhu dvou nocí v roce 1846 neznámý objekt - planetu Neptun - identifikoval pouhý jeden stupeň od předpovězené polohy. Objev byl obrovským úspěchem matematiky a potvrzením Newtonovy teorie gravitace.
Zajímavostí je, že Galle nebyl prvním člověkem, který Neptun viděl. V prosinci 1612 během studia Jupitera a jeho měsíců vlastnoručně vyrobeným dalekohledem zaznamenal Galileo Galilei Neptun do svého zápisníku. Považoval ho ale za hvězdu. Za více než měsíc, v lednu 1613 zjistil, že domnělá hvězda se vzhledem k ostatním hvězdám poněkud posunula. Bohužel ho v té chvíli nenapadlo, že by mohl vidět novou planetu a později se k těmto pozorováním nevrátil. Nemůže být proto považován za objevitele Neptunu.
Neptun nelze vidět prostým okem, ale pozorovat ho lze už menším dalekohledem. V současnosti se nachází v souhvězdí Vodnáře těsně u hranic s Kozorohem.

2011-07-11 - Rosetta

Status Report (2011-01-25 až 2011-02-11)

Zpráva popisuje 18 dní letových operací Rosetty. Hlavními činnostmi bylo měření aktuální trajektorie procedurou DDOR [=Delta Differential One-way Ranging] po provedené velké korekci dráhy (viz minulá zpráva). Dále se uskutečnil pokus o konečné doladění dráhy letu krátkou opravou TRIM1.
Opravný manévr TRIM1 v požadované velikosti Δv=17.3 m/s byl spuštěn 2011-02-10, byl ale přerušen poté, co sonda několik sekund po zážehu přešla do bezpečnostního módu. Důvodem byla chyba v zaměření tahu, která přesáhla povolenou hranici 4° pro prvních 100 s manévru. Viníkem byl lidský faktor - orientační systém neobdržel z řídícího střediska předem instrukci, aby upravil nastavení před zážehem. Bezpečnostní mód byl rychle již následujícího dne odstraněn a sonda pokračuje v letu a chystá se na dokončení motorických operací. Během těch několika sekund, kdy byl systém RCS [=Reaction Control System] v činnosti se aktivní větev RCS-A chovala podle očekávání.
Okruh RCS-A byl rekonfigurován 2011-02-07 v rámci příprav na manévr TRIM1. Mezitím se uskutečnila po skončení hlavního dílu korekce RDVM#1-2C [=Rendezvous Manoeuvre] desaturace tří silových setrvačníků - dvakrát okruhem RCS-B a jednou RCS-A. Ve všech případech se zjistilo, že výkon motorků RCS byl nižší, než se čekalo. Výkon se pohyboval mezi 80 a 95%. Zdá se, že teoretické modely chování RCS po studeném startu se poněkud liší od skutečnosti a budou muset být upraveny ještě před přechodem do dlouhodobé hibernace. TRIM1 se měl uskutečnit v sestavě RCS-A, aby se prověřilo chování po poruše 2011-01-18. Tentokrát bylo během uskutečněné krátké doby hoření v pořádku, ale bohužel v tomto intervalu nedošlo na motor 9A, který byl hlavním podezřelým z posledních potíží.
Rádiové spojení bylo udržováno několikrát denně stanicemi New Norcia, Goldstone, Canberra a Madrid. Většinou se jednalo jen o monitorování stavu systémů a měření v rámci DDOR.
Vědecké měření pokračovalo pouze přístrojem SREM, který dlouhodobě sleduje úroveň radiace v okolí sondy.
Dne 2011-02-11 se Rosetta nacházela 568 mil. km (3.79 AU) od Země, což reprezentovalo 31 min 34 s (1894 s) doby letu rádiového signálu v jednom směru. Vzdálenost ke Slunci činila 596 mil. km (3.98 AU).
Další pokus o dokončení manévru TRIM1 se předběžně očekává 2011-02-17, závisí to na dalších testech orientačního systému a na úpravě softwaru. Poslední opravu TRIM2 lze provést v březnovém termínu.

2011-07-11 - Cassini

Status Report (2011-06-15 až 2011-06-21)

Prozatím poslední signály z Cassini dorazily na sledovací stanici Goldstone 2011-06-21. Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy pracují podle předpokladů.
2011-06-15 byla vydána zpráva, v níž se uvádí, že o den dříve tj. 2011-06-14 byla zastavena měření spektrometrem CAPS [=Cassini Plasma Spectrometer]. Příčinou byly elektrické poruchy pozorované v minulých dnech vždy v souvislosti s činností tohoto přístroje. Ostatní části subsystému zásobování elektrickou energií pracují normálně. Další vědecké přístroje ani technické komponenty nebyly postiženy. Odborníci doufají, že se jim podaří závadu brzy identifikovat a odstranit.
2011-06-17 v 04:14 UT proběhla korekce dráhy OTM-286 [=Orbit Trim Maneuver], jejímž cílem bylo připravit optimální trajektorii pro nadcházející průlet kolem Titanu. Malé reaktivní motorky RCS [=Reaction Control Subsystem] byly v chodu t=8.75 s a změnily rychlost letu o Δv=0.015 m/s. Všechny subsystémy hlásily během operace nominální funkci.
Vědecký program tohoto týdny zahájil infračervený spektrometr CIRS [=Composite Infrared Spectrometer] 12hodinovým měřením kyslíkových sloučenin ve stratosféře Saturnu. Ultrafialový spektrograf UVIS sledoval 10 hodin polární záře. Kamery ISS [=Imaging Science Subsystem] fotografovaly přechod Rhey před Titanem. V době, kdy sonda prolétala periapsidou, zkoumal monitor prachu CDA [=Cosmic Dust Analyzer] radiální profil prstence E, sledovaly se asymetrie v závislosti na směr ke Slunci. Měření CDA bylo na 2.5 hodiny přerušeno aktivitami optických přístrojů ze souboru ORS [=Optical Remote Sensing], které se zaměřily na měsíček Helene vzdálený pouhých 6968 km. Jednalo se o nejbližší setkání s tímto malým měsícem v průběhu současné etapy prodloužené mise.
2011-06-20 došlo k cílenému setkání s Titanem (průlet T-77). Sonda se přiblížila v 18:32:01 SCET až na 1359 km a měsíc minula relativní rychlostí 5.9 km/s prakticky nad rovníkem (0.1° s.š.). Výzkum atmosféry Titanu zahájil přístroj UVIS v extrémní a vzdálené ultrafialové oblasti. Získána byla data o emisích dusíku, emisích a absorpci vodíku, absorpci jednoduchých uhlovodíků a rozptylových vlastnostech aerosolů. Radar prováděl výšková měření na rozhraní oblastí Shangri La a Xanadu. V módu radaru se syntetickou aperturou skenoval sever Xanadu. Na odletové větvi se CIRS pokoušel zaznamenat sezónní změny teplot stratosféry a VIMS [=Visual and Infrared Mapping Spectrometer] mapoval rozložení oblačnosti.

2011-07-07 - Rosetta

Status Report (2011-01-17 až 2011-01-24)

V popisovaných osmi dnech se uskutečnilo 98% plánovaného manévru RDVM#1 [=Rendezvous Manoeuvre], v sekvenci celkem šesti oddělených zážehů. Dosaženo bylo celkové změny rychlosti 780 m/s.
V průběhu druhého plánovaného zážehu byla zaregistrována závažná anomálie v práci reaktivního systému RCS [=Reaction Control System] a sonda přešla do bezpečnostního módu. Původcem byla chybná činnost motorku 9A, kvůli němuž nebylo možno udržet správné zaměření vektoru tahu. Řídící středisko dokázalo na tuto situaci promptně reagovat, bezpečnostní mód byl překonán a neprodleně byla vypracována nová strategie, která by měla podobným neočekávaným událostem předejít. Zbývající korekční manévr byl rozdělen a znovu propočítán a nakonec byl dokončen pomocí sady záložních raketových motorků. Přesto i v tomto případě se vyskytly jisté potíže, plánovaná změna dráhy byla nicméně dosažena. Sonda je nyní v normálním provozu a míří k poslednímu opravnému zážehu, který se uskuteční 2011-02-10 a předpokládá se změna rychlosti o Δv=17.6 m/s, což jsou asi 2% z celkového výkonu stanoveného pro RDVM#1.
Skutečný průběh manévru RDVM#1:

• 2011-01-17 - zážeh 1A (300 m/s)
• 2011-01-18 - zážeh 1B (plánováno 274 m/s, přerušeno bezpečnostním módem po přibližně 30 m/s)
• 2011-01-19 - bezpečnostní mód překonán
• 2011-01-20 - rekonfigurace RCS a zkoušky redundantního okruhu RCS B
• 2011-01-21 - zkušební zážeh (35 m/s)
• 2011-01-22 - zážeh 2A (160 m/s)
• 2011-01-23 - zážeh 2B (200 m/s)
• 2011-01-24 - zážeh 2C (45 m/s)

2011-07-04 - Cassini

Status Report (2011-06-08 až 2011-06-14)

Prozatím poslední signály z Cassini dorazily na sledovací stanici Canberra 2011-06-14. Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy pracují podle předpokladů.
2011-06-09 zažilo středisko SFOF [=Space Flight Operations Facility] výpadek proudu, který vyřadil všechny pracovní stanice projektu Cassini a několik serverů a další vybavení. Systémy byly znovu zprovozněny během 24 hodin.
V týdnu, kdy bylo vzpomenuto výročí narození astronoma Giovanni Cassiniho, zahájila sonda Cassini vědeckou práci dvěma sériemi pozorování měsíce Japetus v délce 19.5 a 15 hodin. Měsíc snímkovaly kamery ISS [=Imaging Science Subsystem], které byly posléze kalibrovány 15hodinovým zaměřením na hvězdu Canopus. ISS, infračervené spektrometry CIRS [=Composite Infrared Spectrometer] a VIMS [=Visual and Infrared Mapping Spectrometer] uskutečnily další dvě kampaně sledování Titanu. Dokumentována byla oblačnost, změny na povrchu a v atmosféře. Kamery ISS pokračovaly ve snímkování malých satelitů v rámci precizování jejich oběžných drah a nakonec monitorovaly situaci na Saturnu. Ultrafialový spektrograf UVIS [=Ultraviolet Imaging Spectrograph] za 32 hodin vytvořil mozaiku skenů magnetosféry planety, na níž mapoval přítomnost vodíku. Týdenní aktivity byly zakončeny 23hodinovým mapováním Saturnu ve středním infračerveném oboru přístrojem CIRS. Byla měřena teplota v horní troposféře a v tropopauze.
V nových telemetrických datech byly indikovány jisté problémy v systému zabezpečení elektrickou energií. Na jednání 2011-06-12 byly probírány další kroky, které by mohly objasnit příčiny potíží; mezi jinými padl návrh na vypojení přístroje CAPS [=Cassini Plasma Spectrometer].

Archiv:

1. Aktuální novinky
2. Květen 2012
3. Duben 2012
4. Březen 2012
5. Únor 2012
6. Leden 2012
7. Prosinec 2011
8. Listopad 2011
9. Říjen 2011
10. Září 2011
11. Srpen 2011
12. Červenec 2011
13. Červen 2011
14. Květen 2011
15. Duben 2011
16. Březen 2011
17. Únor 2011
18. Leden 2011
19. Prosinec 2010
20. Listopad 2010
21. Říjen 2010
22. Září 2010
23. Srpen 2010
24. Červenec 2010
25. Červen 2010
26. Květen 2010
27. Duben 2010
28. Březen 2010
29. Únor 2010
30. Leden 2010
31. Prosinec 2009
32. Listopad 2009
33. Říjen 2009
34. Září 2009
35. Srpen 2009
36. Červenec 2009
37. Červen 2009
38. Květen 2009
39. Duben 2009
40. Březen 2009
41. Únor 2009
42. Leden 2009
43. Prosinec 2008
44. Listopad 2008
45. Říjen 2008
46. Září 2008
47. Srpen 2008
48. Červenec 2008
49. Červen 2008
50. Květen 2008
51. Duben 2008
52. Březen 2008
53. Únor 2008
54. Leden 2008
55. Prosinec 2007
56. Listopad 2007
57. Říjen 2007
58. Září 2007
59. Srpen 2007
60. Červenec 2007
61. Červen 2007
62. Květen 2007
63. Duben 2007
64. Březen 2007
65. Únor 2007
66. Leden 2007
67. Prosinec 2006
68. Listopad 2006
69. Říjen 2006
70. Září 2006
71. Srpen 2006
72. Červenec 2006
73. Červen 2006
74. Květen 2006
75. Duben 2006
76. Březen 2006
77. Únor 2006
78. Leden 2006
79. Prosinec 2005
80. Listopad 2005
81. Říjen 2005
82. Září 2005
83. Srpen 2005
84. Červenec 2005
85. Červen 2005
86. Květen 2005
87. Duben 2005
88. Březen 2005
89. Únor 2005
90. Leden 2005
91. Prosinec 2004
92. Listopad 2004
93. Říjen 2004
94. Září 2004
95. Srpen 2004
96. Červenec 2004
97. Červen 2004
98. Květen 2004
99. Duben 2004
100. Březen 2004
101. Únor 2004
102. Leden 2004
103. Prosinec 2003
104. Listopad 2003

Reakce čtenářů (číst/přidat)

Počet reakcí: 25
Poslední: 2013-03-21 14:07:23