Novinky - březen 2004

2004-03-30 - Mars

Mars Express objevil metan v atmosféře Marsu

ESA oznámila, že její sonda Mars Express kroužící kolem Marsu objevila v atmosféře přítomnost metanu. Zatím je předčasné hovořit o jeho původu, přesto se jedná o významný vědecký objev, který zasluhuje další upřesňující pozorování.
Atmosféra Marsu se skládá z 95% oxidu uhličitého (CO₂) a 5% dalších součástí. Mezi ně patří i takové, které lze očekávat jako podmínky a indikátory života. Jsou to kyslík ve formě molekul obyčejného kyslíku (O₂) a ozónu (O₃), vodní páry (H₂O), oxid uhelnatý (CO), formaldehyd (HCH=O) a metan (CH₄). Hustota atmosféry Marsu je asi jenom 1% hustoty atmosféry Země a průměrná povrchová teplota je jen -53°C, ale může kolísat mezi -130°C v polární noci a +27°C na rovníku za poledne.
Metan na Marsu detekoval přístroj PFS [=Planetary Fourier Spectrometer] v uplynulých několika týdnech. Spektrometr identifikuje molekuly na základě zjištění jakým způsobem pohlcují sluneční záření. Měření potvrdilo, že obsah metanu je velice malý. Jeho množství je asi 0.00000001%. Je však prokázán a tady nastupuje kardinální otázka - odkud se vzal?
Pokud by nebyl metan dodáván do atmosféry kontinuálně, trvalo by jen několik století, než by zoxidoval a přeměnil se na vodu a oxid uhličitý. Musí tedy existovat nějaký mechanismus, který ho do atmosféry dodává. Zdroje metanu mohou být v podstatě dva - uvolňování plynů vulkanickou činností a aktivní biologická činnost. Vulkanická činnost na Marsu v minulosti rozhodně byla, svědčí o tom např. fotografie sopek a čedič identifikovaný na povrchu vozítky MER. V současné době však žádné projevy aktivního vulkanismu objeveny nebyly a tento stav trvá jistě již delší dobu než zmiňovaných několik staletí. Výrony vulkanických plynů v nenápadné míře a lokálně omezené ale nejsou zcela vyloučeny.
Pro pozemské vědce by byl samozřejmě přitažlivější objev důkazu, že metan dodávají do atmosféry živé organismy, třeba bakterie. Než bude vysloven definitivní závěr je třeba provést ještě mnoho výzkumů z oběžné dráhy a později z povrchu. V první řadě bude zapotřebí stanovit rozložení metanu na různých místech Marsu a zjistit jeho maximální koncentrace. V těchto oblastech, pokud budou i časově stabilní, se bude provádět podrobné snímkování, aby se odhalily případné geologické příčiny uvolňovaného metanu.
Všem těmto nadějným vyhlídkám ale může učinit přítrž další, málo publikovaná teorie. Metan v atmosféře mohla donést na Mars nějaká kometa, která se s rudou planetou srazila v nedávné minulosti a metan se zatím nedokázal zcela zoxidovat.

2004-03-30 - Deep Impact

Začínají zkoušky odolnosti sondy

Sonda Deep Impact a její spolucestující Impactor vstoupily do závěrečné fáze zkoušek před plánovaným startem v prosinci 2004. Dvojice kosmických aparátů je určena k průzkumu periodické komety Tempel 1. V červenci 2005 do ní má narazit rychlostí asi 10 km/s malý projektil "Impactor". Dopadem se vytvoří kráter o průměru kolem 100 m a odpařená hmota z impaktu bude analyzována prolétající hlavní sondou.
Sonda Deep Impact spojená s modulem Impactor v letové konfiguraci bude nyní podrobena předstartovním testům zjišťujícím odolnost vůči teplotám, vakuu, vibracím a hluku.

2004-03-26 - Mars

Sondy MER zahajují novou etapu výzkumu

Jet Propulsion Laboratory, která provozuje oba rovery na Marsu, oznámila nové dlouhodobé cíle obou geologických robotů. Vozítka jsou v dobrém stavu a mohou pracovat ještě několik dalších měsíců.
Spirit se v nejbližších dnech vydá k daleké cestě směrem ke kopcům na východním obzoru, pojmenovaných "Columbia Hills" na památku obětí katastrofy raketoplánu Columbia v lednu 2003. Roveru zároveň končí základní mise, která byla plánována na 90 marsovských dní po přistání. Nyní se zahajuje tzv. prodloužená mise.
Pohoří "Columbia Hills" je ostrůvek starých skal obklopených mladší vulkanickou planinou. Po ní se teď bude Spirit přesouvat k nejbližšímu okraji pahorkatiny, který se nachází ve vzdálenosti 2.3 km. Na místo by mohl dojet za 60 až 90 dní, samozřejmě za předpokladu, že bude stále fungovat.
Spirit přistál začátkem ledna přibližně uprostřed kráteru Gusev, jehož průměr obnáší asi 150 km. O kráteru se předpokládá, že byl v dávné minulosti zaplněn vodou. Od okamžiku přistání do těchto dní se Spirit přesouval ke 200 m vzdálenému, impaktnímu kráteru "Bonneville". Očekávalo se, že meteorit, který kráter vyhloubil, dokázal proniknout až pod vrchní čedičovou pokrývku a vyvrhnout některé kameny ze spodních vrstev původního geologického podloží. Tento předpoklad se bohužel nesplnil. Kráter "Bonneville" je příliš mělký a kameny na jeho obvodu je neliší od běžných hornin vytvořených vulkanickou činností. Kopce "Columbia Hills" jsou tedy novou nadějí na objevení hornin vznikajících ve vlhkém prostředí jezera vyplňujícího kráter Gusev.
Vědci mezitím prozkoumali terén mezi kráterem "Bonneville" a cílovými pahorky. Posloužily jim detailní snímky kamery družice Mars Global Surveyor. Podél předpokládané trasy se nacházejí různá zajímavá místa. Je mezi nimi několik menších kráterů a tmavý pás, který patrně zůstal jako stopa po postupu větrného víru. Cesta ke kopcům nebude souvislým postupem, ale čas od času se budou u atraktivních lokalit konat zastávky a geologický průzkum.
Začátkem příštího týdne se také změní režim v pozemním řídícím středisku. Dosud se lidé přizpůsobovali intervalu střídání solů, které jsou asi o 40 min delší než pozemský den. Nově se zavádí normální denní pracovní rytmus. V případě Opportunity se na tento nový režim přejde o týden později.
Opportunity konečně po dlouhé době opustila kráter "Eagle" a zahájila průzkum na otevřené planině. Předtím ale prozkoumala celkem pět různých míst v prachovém pokryvu kráteru. Jednotlivá místa se od sebe v některých parametrech liší. Hlavní rozdíl je v rozličných velikostech a tvarech písečných zrnek. Příčinou je separování různě velkých částeček vanoucím větrem. Výskyt kulovitých zrnek, tzv. "borůvek", je také rozdílný. Větší zastoupení mají na okrajích kráteru, menší ve středu. Na jednom stanovišti se podařilo zaznamenat nejvyšší dosud změřenou koncentraci hematitu.
Před roverem je teď takřka ideální terén ke kráteru "Endurance" ve vzdálenosti asi 750 m. Zde by mohl být objeven další výchoz geologického podloží a dokonce ve větším měřítku, než zatím prozkoumaný v kráteru "Eagle".

2004-03-26 - Stardust

Zpracovávání výsledků setkání s kometou pokračuje

Sonda, která začátkem roku těsně minula kometu Wild-2, pokračuje v letu zpět k Zemi. Pohybuje se právě v oblasti hlavního pásu asteroidů a nachází se v dobré kondici. Tým Stardustu uvolnil pro veřejnost další tři snímky komety. Zobrazují povrch jádra a výtrysky plynů v detailech dříve navídaných.

2004-03-25 - MESSENGER

Odklad startu

O odkladu startu družice Merkuru rozhodla neočekávaně NASA dne 2004-03-25. Původní možnost vzletu začátkem května tohoto roku nebude využita a na cestu do kosmu se MESSENGER nesený raketou Delta 2 nevydá dříve než 2004-07-30, přičemž startovní okno trvá až do 2004-08-13. Důvodů odkladů je údajně několik, jako hlavní se uvádí nutnost získat dodatečný čas na prověření bezpečnostního softwaru. Tento sofware umožňuje interní testování stavu systémů sondy a v případě potřeby přepíná na záložní okruhy. Odkladem se má získat více času na montáž a zkoušky sondy.
Změna termínu startu pochopitelně znamená i změněný scénář letu, který je nyní následující:

• start: 2004-07-30 (až 2004-08-13)
• průlet (gravitační asistence) u Země: 2005-07-29
• 1. průlet kolem Venuše: 2006-10-23
• 2. průlet kolem Venuše: 2007-06-04
• 1. průlet kolem Merkuru: 2008-01-14
• 2. průlet kolem Merkuru: 2008-10-06
• 3. průlet kolem Merkuru: 2009-09-29
• navedení na oběžnou dráhu kolem Merkuru: 2011-03-18
• Během letu je dále plánováno pět korekcí dráhy DSM [=Deep Spece Meneuver] a závěrečný brzdící manévr při uvádění na orbitu Merkuru.

Při srovnání s původním plánem letu je bohužel vidět, že zpoždění startu o necelé tři měsíce představuje prodloužení letu k cíli skoro o dva roky. Původně měl MESSENGER začít kroužit kolem žhavé planety už začátkem července 2009.
Na dráze kolem Merkuru by měla sonda pracovat minimálně jeden rok. Úkolem je fotografování celého povrchu, dálkový geologický průzkum, detekce atmosféry a magnetosféry. Sonda již absolvovala zkoušky ve výrobním závodě včetně pobytu ve vakuové a tepelné kabině a nyní se připravuje na Mysu Canaveral ke startu.

2004-03-18 - Mars

Minerály z "borůvek" potvrzují vodní historii planiny Meridiani

Maličká kulovitá zrnka písku, na která lze narazit doslovně na každém kroku v dosud prozkoumaném okolí místa přistání roveru Opportunity, přinesla další výrazný argument k tvrzení, že Meridiani Planum kdysi dávno pokrývala vodní plocha. Kuličky neboli sferuly pojmenovali pracovníci řídícího střediska expresívně borůvky. Od známých lesních plodů se ale liší nejenom velikostí ale i barvou, která je spíše šedivá než modrá.
Jednotlivá zrnka jsou příliš malá na to, aby mohla být podrobena zkoumání citlivými přístroji na robotické ruce marsovského vozítka. Vědcům ale pomohla náhoda, na které má Opportunity opravdu štěstí. Na jednom kameni miskovitého tvaru, na nějž narazil rover během jízdy kolem kamenného výstupu v kráteru "Eagle", byla objevena celá skupina borůvek těsně vedle sebe. Kámen okamžitě dostal přezdívku "Berry Bowl" čili "Mísa s borůvkami". Mössbauerův spektrometr, který je speciálně konstruován na detekci minerálů obsahujících železo, zjistil, že spektrum kamene pokrytého borůvkami se značně liší od blízkého "čistého" povrchu kamene. Zdá se, že podstatnou součástí borůvek je minerál hematit, o němž je známo, že vzniká především ve vlhkém prostředí. Kulová zrníčka se pravděpodobně vysrážela v puklinách kamenů nasáklých vodou z rozpuštěných sloučenin železa.
Borůvky jsou patrné uvnitř kamenů a pod nimi, kam během zvětrávání vypadly. Nacházejí se ale i nad nimi a prakticky po celém dosud známém okolním terénu. Družicová pozorování ukázala, že hematit pokrývá celé rozsáhlé oblasti Meridiani Planum. To by nasvědčovalo tomu, že prakticky celá planina Meridiani byla dříve pokryta usazenými horninami nasáklými vodou a prorostlými borůvkami. Po vysušení Marsu povětrnostní eroze trvající milióny let původní skaliska rozrušila a povrch planiny uhladila na obrovskou rovinu pokrytou prachem, pískem a samozřejmě borůvkami.

2004-03-15 - Asteroidy

Objeven zatím nejvzdálenější objekt Sluneční soustavy

Američtí vědci oznámili, že objevili dosud nejvzdálenější objekt patřící do solárního systému. Objekt o velikosti malé planety nebo chcete-li obřího asteroidu obíhá v trojnásobné vzdálenosti (přibližně 13 miliard km) od Slunce než planeta Pluto. Těleso bylo nazváno Sedna, což je jméno bohyně moří v jazyce kmene eskymáků Inuitů. Jedná se pravděpodobně o prvně pozorovaný objekt z předpokládaného Oortova mračna, který má obsahovat zbytky původní hmoty, která nebyla využita k tvorbě známých těles Sluneční soustavy. Oortovo mračno je zásobárnou komet, které jsou různými vlivy vypuzovány z těchto hraničních oblastí a občas zamíří blíže ke Slunci.
Sedna se vyznačuje mnoha pozoruhodnostmi. Překvapující je červená barva a hlavně velikost. Po Marsu se jedná o druhý nejčervenější známý objekt. Odhadovaný průměr Sedny asi 1700 km je asi tři čtvrtiny průměru Pluta. S tímto údajem se opět otevírá diskuse o tom, kde leží hranice mezi planetami a asteroidy. Někteří by rádi v Sedně viděli desátou planetu našeho systému, jiní opět zpochybňují zařazení Pluta mezi planety.
Objekt Sedna objevili Chad Trujillo z Gemini Observatory na Havajských ostrovech a David Rabinowitz z Yalské university v New Haven (Connecticut, USA) dne 2003-11-14 jako planetární objekt pomocí 48-palcového teleskopu na Palomarské observatoři poblíž San Diega. Další dny bylo těleso registrováno dalekohledy v Chile, Španělsku, Arizoně a na Havaji. Zachytil je rovněž nový družicový teleskop Spitzer Space Telescope.
Teplota povrchu Sedny je pouhých -240°C, obvykle je ještě studenější, protože se normálně pohybuje ještě ve větších vzdálenostech od Slunce. Nejvzdálenější bod dráhy se nachází dokonce kolem 130 miliard km. Jedná se o velmi eliptickou dráhu, což rovněž hovoří proti tomu, aby byla Sedna zařazována mezi planety. Nepřímé důkazy hovoří o tom, že by Sedna mohla mít vlastní přirozený satelit. Doba oběhu kolem Slunce trvá 10500 roků. Dalších 72 let se bude těleso zjasňovat, protože se stále blíží ke Slunci. Dlouhá oběžná doba znamená, že když se naposledy Sedna nacházela tak blízko, Země právě prožívala poslední dobu ledovou a po jejím povrchu se procházel pračlověk.
I přes obrovskou vzdálenost objektu, nedosahuje svojí polohou do běžně umísťovaného Oortova mračna, které má sahat až do poloviční vzdálenosti k nejbližší hvězdě. Spíše se jedná o těleso z jeho vnitřní oblasti. Tato oblast mohla být zformována hypotetickou potulnou hvězdou, která se přiblížila Slunci v ranných dobách utváření Sluneční soustavy. Hvězda mohla na zemské obloze, pokud by Země v té době existovala, zářit více než Měsíc v úplňku po dobu 20000 let. Těsný průlet kolem naší hvězdy zanechal katastrofické následky v Oortově mračnu. Ohromné množství ledových těles, pohybujících se po víceméně kruhových drahách v bezpečné vzdálenosti, bylo gravitačními silami vychýleno z polohy a nasměrováno i do vnitřních oblastí. Následovalo dlouhé období bombardování planet kosmickými tuláky. Není vyloučeno, že katastrofické impakty dokázaly vyhubit veškerý život nebo jeho významnou část na Zemi, případně i jinde.

Více informací o asteroidech

2004-03-12 - Cassini

Status Report

I poslední data přijatá 2004-03-08 stanicí DSN Goldstone potvrzují, že se sonda nachází v dobrém stavu a systémy pracují normálně. Cassini pokračuje v dálkovém pozorování Saturnu a v pořizování snímků určených pro animaci přibližujícího se cíle. Pomocí fotografií se sledují změny atmosféry, určuje rychlost větru a vlastnosti oblačnosti. Zpracovává se globální mapa teploty a složení atmosféry. Ultrafialové obrázky magnetosféry slouží k sestavení 3D mapy rozložení atomárního vodíku a dalších prvků. Cassini nadále monitoruje vlastnosti slunečního větru.
Navigační tým oznámil, že na 75 snímcích pořízených od 2004-02-06 bylo zaznamenáno 117 přirozených družic. Zpracovávají se data jejich oběžných drah a probíhá srovnávání poloh sondy s polohami Saturnových měsíců. Závěrečná verze efemerid bude zveřejněna v květnu.

2004-03-10 - MESSENGER

Začíná příprava sondy na kosmodromu

Zkoušky v domácím prostředí v NASA Goddard Space Flight Center v Greenbeltu byly úspěšně ukončeny a sonda k Merkuru, naložená do speciálního klimatizovaného vozidla, zamířila na Floridu. Na Cape Canaveral dorazila 2004-03-10. Na kosmodromu se jí bude dále věnovat tým techniků výrobce, kterým je Laboratoř aplikované fyziky (APL) University Johna Hopkinse v Laurelu (Md., USA) a připravovat ji ke květnovému startu. Druhá skupina je určena ke zkouškám klíčových systémů dálkově z řídícího střediska MESSENGER Mission Operations Center v APL.
Po příjezdu na Mys byla meziplanetární stanice vyložena v dílnách Astrotech Space Operations a přemístěna do "čisté" místnosti. První zkouškou bylo zjišťování, v jakém stavu přečkala sonda transport. Následovat mají zkoušky elektrického subsystému, komunikačních linek a řídícího systému. Budou se rovněž instalovat tepelné izolace. Velice důležitým okamžikem má být v polovině dubna připojení panelů slunečních baterií včetně zkoušky rozklápění. Dále bude sonda naplněna hydrazinem a oxidem dusičitým a nakonec bude dokončeno vyvažování naplněné sestavy. Nakonec bude instalována s urychlovacím motorem Star 48 na TPL na vrcholek nosné rakety Delta 2 HELV [=Heavy Expendable Launch Vehicle].
Raketa firmy Boeing se začne sestavovat 2004-03-31 na rampě SLC 17-B [=Space Launch Complex] vztyčením prvního stupně. Následovat bude připojení devíti postranních startovacích motorů v termínu 2004-04-01 až 2004-04-07. Pomocné motory budou navěšeny v sadách po třech kusech. 2004-04-13 se plánuje instalace druhého stupně. Tím bude hrubá montáž rakety prakticky ukončena a mohou být spuštěny zkoušky elektrických okruhů.
2004-04-21 se má uskutečnit zkušební odpočítávání spojené s naplněním prvního stupně kapalným kyslíkem. V dalších dnech se má vyzkoušet simulovaný let, který má zahrnovat všechny etapy až do oddělení sondy.
Konečně 2004-04-27 bude kompletní sonda MESSENGER vážící zhruba 1200 kg posazena na nosnou raketu a po zkouškách mechanického a elektrického propojení bude 2004-05-04 uzavřena pod aerodynamický kryt. Veškeré operace směřují k prvnímu startovnímu oknu, které se otevírá 2004-05-11 ve 02:26 místního času na dobu 12 s.

2004-03-05 - Mars

Spirit možná odkryl náznaky vody na Marsu

Po stopách vody na Marsu, které byly interpretovány na základě pozorování roveru Opportunity, se zdá, že i vozítko Spirit narazilo na náznaky přítomnosti vody, tentokrát v kráteru Gusev.
Tmavý vulkanický kámen "Humphrey" o výšce asi 60 cm obsahuje uvnitř světlý materiál a pukliny, což připomíná minerály, u nichž proběhla krystalizace. Pokud je tato interpretace správná, kámen vznikl z vulkanického magmatu za přítomnosti vody obsahující rozpuštěné minerály. Krystalizace proběhla později uvnitř kamene, přičemž voda zmizela a na jejím místě zůstala dutá místa a krystalky.
Kámen "Humphrey" vyvrtala v minulých dnech vrtačka RAT [=Rock Abrasion Tool] do hloubky asi 2 mm. Aby byla jistota, že světlý materiál v pórech kamene není prach, který se do prasklin dostal z povrchu Marsu za staletí, kdy byl vystaven povětrnostním vlivům a především působení větru, zkusí Spirit vrtat jiný, dosud nevybraný kámen, do ještě větší hloubky. Množství předpokládané vody v místě prováděných geologických výzkumů, je nicméně v případě Spiritu mnohem menší než zjistila Opportunity. Další objevy však mohou přijít až Spirit dorazí k impaktnímu kráteru "Bonneville". Tam by mohl narazit na balvany vyvržené z větších hloubek a tudíž mající i jinou geologickou historii.

2004-03-05 - MESSENGER

Sonda opustila vakuovou komoru

Po pěti týdnech zkoušek opustila plánovaná družice Merkuru MESSENGER vakuovou komoru, kde naposled absolvovala zkoušky tepelné odolnosti. Technici "opékali" sluneční štít při teplotě kolem 350°C. Sonda testy přečkala bez problémů a dokázala, že je schopna se vydat na cestu do kosmu. Nyní je umístěna v tzv. "Velkém stanu" což je provizorní čistá místnost vedle barokomory. Technici pomocí žebříků provádějí inspekci klíčových komponent a kontrolují, zda zůstalo vše na svém místě během testů a manipulací se sondou.
Příští týden odjede MESSENGER v klimatizovaném automobilu na Cape Canaveral. Po závěrečných zkouškách na kosmodromu a integraci s nosnou raketou Delta 2 se má vznést do vesmíru ve dvanáctidenním startovním okně, které začíná 2004-05-11.

2004-03-05 - Cassini

Status Report

NASA-JPL vydala obvyklou zprávu, podle níž se sonda nachází ve vynikajícím stavu a systémy pracují normálně. Dosud poslední spojení se uskutečnilo 2004-03-03 přes stanici DSN Goldstone. Na sondě pokračují rutinní udržovací činnosti, jsou prováděny zkoušky a kalibrace přístrojů a snímkování přibližujícího se Saturnu.
Hlavní událostí uplynulého týdne byla simulace kritické sekvence oddělení pouzdra Huygens. Před tím byly všechny přístroje vypnuty, nebo byla jejich činnost omezena.
24hodinová zkouška se uskutečnila pod dohleden stanic v Goldstone, u Madridu a Canberry. Byla zahájena nahráním dat do palubní paměti SSR [=Solid State Recorder]. Sonda se natočila do polohy pro separaci, pak simulovaně zaznamenávala šest hodin data z modulu a pak se znovu zaměřila na Zemi a předané údaje odvysílala na 70 m anténu v Goldstone. Celá operace byla zakončena předáním dat do řídícího střediska modulu Huygens v Darmstadtu (Německo).
Snímky Saturnu zveřejňované na webu (viz dřívější Horké novinky), vyvolaly zvýšený zájem o průběh letu. Návštěvnost se zvětšila přibližně čtyřnásobně.

2004-03-03 - Nové technologie

NASA zkouší nový typ průzkumného robota

NASA se nechala inspirovat typickými filmovými obrázky z ulic městeček Divokého západu, po kterých se v pouštním větru převalují koule suchých travin. Vyvinula robota, který se má pohybovat podobným způsobem. Automat kulového tvaru, jenž by mohl jednoho dne pátrat po existenci vody na jiných planetách, přežil zatěžkávací zkoušku za krutých podmínek v Antarktidě. Zde, hnán ledovým větrem, překonal vzdálenost 70 km.
Robot byl vysazen 2004-01-24 na stanici Amundsen-Scott na jižním pólu a dalších osm dnů byl nechán napospas polárním větrům. Uvnitř koule o průměru necelé 2 m se nacházel přijímač sítě Iridium, pomocí něhož byla zaznamenávána poloha, a přístroje měřící teplotu, tlak, vlhkost a intenzitu světla. Výsledky registrovala pozemní stanice JPL.
I když se venkovní teploty pohybovaly průměrně kolem -30°C, teplota uvnitř robota byla udržována na cca +30°C. Termoregulace využívala odpadního tepla z práce elektronické aparatury, které bylo uvnitř distribuováno pomocí vzduchového dmychadla. Koule z vysoce odolného materiálu cestovala průměrnou rychlostí 6 km/h, maximální hodnota byla 16 km/s. V době testů byly větry na polární ledové plošině nezvykle slabé, aparát zažil několik údobí, kdy se nepohyboval vůbec. I při započítání těchto prostojů byla průměrná rychlost pohybu 1.3 km/h.
Zkouška měla ověřit odolnost zařízení při extrémně nízkých teplotách s výhledem, že by se podobný aparát mohl vysadit na polární marsovské čepičce, případně na jiných tělesech Sluneční soustavy. Cílovým úkolem je vyvinout univerzální, letu schopný exemplář o hmotnosti kolem 40 kg. Tvar a konstrukce by měla sloužit jako padák během sestupu, airbag tlumící náraz při dosednutí a nakonec jako rover osazený vědeckými přístroji.

2004-03-02 - Mars

NASA předkládá důkazy přítomnosti vody na Marsu

Vědci z NASA oznámili, že část povrchu Marsu, který právě zkoumá sonda Opportunity, byla v minulosti ovlivněna vodou. Důkazy nalezl rover na výstupu kamenného podloží v místě přistání na Meridiani Planum. O vodní historii hovoří chemické složení hornin, jako je například přítomnost sulfátů, a fyzický vzhled skal.
"Přes tyto kameny kdysi tekla voda, změnila jejich vzhled a změnila jejich složení," prohlásil Dr. Steve Squyres z Cornellovy univerzity v Ithace (stát New York, USA), vedoucí týmu, který má na starosti vědecké přístroje Opportunity a jejího dvojčete Spiritu. "Dokázali jsme přečíst stopy, které za sebou voda zanechala, a máme důvěru ve správnost našich výsledků."
Rovery programu MER 2003 byly vyslány k Marsu s hlavním úkolem, kterým bylo získání důkazů o přítomnosti vody v tekutém stavu na povrchu planety v dávné minulosti. Tohoto cíle, alespoň v případě Opportunity, bylo dosaženo. Před Opportunity je ale ještě mnoho dalších návazujících úkolů. Bude se snažit zjistit, co se s kameny dělo poté, co byly vystaveny účinku vody, jak se horniny pokrývaly nánosy z roztoků, vyskytujícími se na dně slaného jezera nebo moře.
Již první snímky, které Opportunity vyslala k Zemi před pěti týdny, uvedly odborníky v nadšení. Příčinou bylo především odhalené kamenné podloží, nacházející se nedaleko místa přistání uvnitř mělkého kráteru. Většinu z dosavadního vědeckého zkoumání věnoval rover právě této skupině skal. Pomocí rentgenového spektrometru objevil velkou koncentraci síry (S), která se vyskytuje v sloučeninách s hořčíkem (Mg), železem (Fe) a jinými prvky jako sulfáty (sirníky). Byly detekovány také prvky, které mohou vytvářet chloridy a bromidy. Ve stejném místě objevil Mössbauerův spektrometr, který je určen k průzkumu minerálů obsahujících železo, minerál nazývaný jarosit, což je opět druh sulfátu železa. Sulfáty rovněž objevil infračervený spektrometr Mini-TES. Na Zemi vznikaly horniny, obsahující taková množství sulfátů, pod vlivem dlouhodobého působení vody. Jarosit by mohl ukazovat na vznik v kyselém prostředí jezera nebo horkého minerálního pramene.
Vzhled hornin nabízí pro podporu tvrzení o přítomnosti vody tři důkazy. Jsou to vrstvení nebo dutiny v povrchu, kulovitá zrnka a příčné rýhy. Textura povrchu nápadně připomíná vzhled pozemských kamenů, které se nacházely na místech, kde krystalizovala sůl ve vodě. Krystalky soli se stávaly součástí kamene a poté, co později zmizely, buď erozí nebo rozpuštěním, zanechaly po sobě ony typické dutinky a rýhy.
Kulová zrnka mohla vzniknout i při sopečné erupci nebo zásluhou vyvržených roztavených hornin při dopadu meteoritu. Pak by ale byly koncentrovány v jedné vrstvě. Na Meridiani Planum tomu tak není. Kuličky jsou prakticky všude. Proto je pravděpodobnější, že vznikaly uvnitř pórovitých, vodou nasáklých skalisek.
Příčné rýhy, které procházejí pod jiným úhlem než převážná část vrstev na kameni mohly vzniknout erozí větrem nebo vodou. Mikroskopické záběry na tyto rýhy však přece jenom připomínají více tvary tvořené vodou. Snímky ještě nedávají stoprocentní záruku správné interpretace. Výzkum ale stále pokračuje.

Archiv:

1. Aktuální novinky
2. Květen 2012
3. Duben 2012
4. Březen 2012
5. Únor 2012
6. Leden 2012
7. Prosinec 2011
8. Listopad 2011
9. Říjen 2011
10. Září 2011
11. Srpen 2011
12. Červenec 2011
13. Červen 2011
14. Květen 2011
15. Duben 2011
16. Březen 2011
17. Únor 2011
18. Leden 2011
19. Prosinec 2010
20. Listopad 2010
21. Říjen 2010
22. Září 2010
23. Srpen 2010
24. Červenec 2010
25. Červen 2010
26. Květen 2010
27. Duben 2010
28. Březen 2010
29. Únor 2010
30. Leden 2010
31. Prosinec 2009
32. Listopad 2009
33. Říjen 2009
34. Září 2009
35. Srpen 2009
36. Červenec 2009
37. Červen 2009
38. Květen 2009
39. Duben 2009
40. Březen 2009
41. Únor 2009
42. Leden 2009
43. Prosinec 2008
44. Listopad 2008
45. Říjen 2008
46. Září 2008
47. Srpen 2008
48. Červenec 2008
49. Červen 2008
50. Květen 2008
51. Duben 2008
52. Březen 2008
53. Únor 2008
54. Leden 2008
55. Prosinec 2007
56. Listopad 2007
57. Říjen 2007
58. Září 2007
59. Srpen 2007
60. Červenec 2007
61. Červen 2007
62. Květen 2007
63. Duben 2007
64. Březen 2007
65. Únor 2007
66. Leden 2007
67. Prosinec 2006
68. Listopad 2006
69. Říjen 2006
70. Září 2006
71. Srpen 2006
72. Červenec 2006
73. Červen 2006
74. Květen 2006
75. Duben 2006
76. Březen 2006
77. Únor 2006
78. Leden 2006
79. Prosinec 2005
80. Listopad 2005
81. Říjen 2005
82. Září 2005
83. Srpen 2005
84. Červenec 2005
85. Červen 2005
86. Květen 2005
87. Duben 2005
88. Březen 2005
89. Únor 2005
90. Leden 2005
91. Prosinec 2004
92. Listopad 2004
93. Říjen 2004
94. Září 2004
95. Srpen 2004
96. Červenec 2004
97. Červen 2004
98. Květen 2004
99. Duben 2004
100. Březen 2004
101. Únor 2004
102. Leden 2004
103. Prosinec 2003
104. Listopad 2003

Reakce čtenářů (číst/přidat)

Počet reakcí: 25
Poslední: 2013-03-21 14:07:23