Novinky - březen 2009

2009-03-30 - Cassini

Status Report (2009-03-18 až 2009-03-24)

Prozatím poslední signály z Cassini dorazily na sledovací stanici Goldstone 2009-03-24. Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy pracují podle předpokladů.
2009-03-18 byla znovu aktivována záložní sekvence S48. Jednalo se o jednu z posledních operací, souvisejících s převodem systému orientace na záložní sadu trysek B. Posledními nedokončenými činnostmi poté zůstaly jen některé původně plánované technické aktivity.
Dne 2009-03-20 minula sonda měsíc Titan. Šlo o tzv. necílený průlet, při němž se neprovádějí žádné motorické manévry, sloužící k optimalizaci trajektorie letu. Den před největším přiblížením zahájil kamerový systém ISS [=Imaging Science Subsystem] studium oblačnosti.
2009-03-21 protínala dráha sondy rovinu prstenců. V činnosti byl analyzátor kosmického prachu CDA [=Cosmic Dust Analyzer]. V centru pozornosti byly rovněž výtrysky plynů z polární oblasti měsíce Enceladus. Infračervený spektrometr CIRS [=Composite Infrared Spectrometer] prováděl vertikální skenování teploty prstenců.
2009-03-22 pokračovalo pozorování oblačnosti na Titanu a opakovalo se měření teplot v prstencích spektrometrem CIRS. Následovalo sledování zákrytu hvězd za prstenci přístrojem VIMS [=Visual and Infrared Mapping Spectrometer].
Protože se první motorický manévr OTM-183 [=Orbit Trim Maneuver], provedený záložní sadou motorků, ukázal jako velmi přesný, bylo možno 2009-03-24 zrušit další dráhovou korekci OTM-184.

2009-03-30 - Budoucí projekty

Nácvik letu na Mars

2009-03-31 zahájí šest dobrovolníků v Moskvě simulaci letu lidské posádky na Mars. Dva delegáti ESA a čtyři Rusové se uzavřou do vyhrazených místností a 105 dní na nich bude testováno psychologické působení pobytu různorodé společnosti v uzavřeném prostoru.
Šest můžů si může vzít sebou soukromé předměty, např. knihy, laptop, DVD, ale jinak budou zcela izolováni od okolního světa. Podle stanovených pravidel nelze experiment pro žádného účastníka přerušit, každý ale může pobyt v laboratoři ukončit ze zdravotních nebo osobních důvodů. V takovém případě je opuštění vyhrazeného prostoru srovnatelné se "smrtí" kosmonauta.
Jako při skutečné misi byly pečlivě zvoleny zásoby pro pobyt. Do zkušební místnosti se nebudou dodávat žádné další materiály. Dobrovolní vězni si musí poradit se všemi budoucími překážkami a nesnázemi, samozřejmě s výjimkou fatálních událostí, které by vyžadovaly opuštění simulované kabiny "kosmické lodi". Jediné spojení s vnějším světem budou představovat rádiové vlny, aby se ale situace více přiblížila skutečnému letu na vzdálenou planetu, zpoždění rádiového signálu bylo stanoveno na 20 min.
Simulátor kosmické lodi má vnitřní objem 550 m3 a je rozdělen na tři, resp. čtyři moduly. Jeden slouží jako skladiště potravin, jeden tzv. zdravotní je připraven k izolování případných nemocných a k vědeckým experimentům, třetí modul je prostor, kde budou členové mise žít. Každý kosmonaut má vlastní ložnici o ploše maximálně 3.2 m2, vybavenou stolkem, židlí a lůžkem. Pro všechny je k dispozici malá tělocvična s jednoduchým nářadím. Při hlavním experimentu v délce 520 dnů, který má být zahájen v prosinci letošního roku, prožijí tři členové posádky asi třicet dnů v simulátoru "přistávacího modulu", který je čtvrtým oddílem z celého komplexu. Na něj navazuje krytá část s napodobeným povrchem Marsu. Na něj "vystoupí" dva členové z výsadkové skupiny. Přistávací modul ani cvičná plocha Marsu nebudou při současném 105 dnů trvajícím experimentu použity.
Experiment, nazvaný Mars-500 je společným projektem Evropské kosmické agentury ESA a ruského Institutu biomedicínské problematiky v Moskvě. Evropu reprezentuje německý vojenský inženýr (28 let) a francouzský komerční pilot (40 let). Oba byli vybráni z 5600 zájemců. Za Rusko se zúčastní dva profesionální kosmonauti, lékař a sportovní fyziolog. Jestliže se pokus podaří, koncem roku by mohlo, jak už bylo zmíněno v předchozím textu, nastoupit dalších šest dobrovolníků k pobytu dlouhému 520 dní, tady po předpokládanou dobu skutečné výpravy k Marsu a zpět.
V týmu vědců vyhodnocujících průběh experimentu mají zastoupení i čeští specialisté.
Vyčerpávající informace v češtině lze najít například na http://www.mars500.cz/.
[podle připomínek Pavla Toufara upravil 2009-03-31 AH]

2009-03-26 - Asteroidy

Příběh asteroidu 2008 TC3

Zásahy Země malými kosmickými tělesy nejsou nikterak vzácné. Krátké záblesky meteorů, padajících hvězd, ale i dlouhé žhavé stopy, které zanechávají na nebi menší asteroidy, viděl snad skoro každý, kdo se v noci díval na jasnou hvězdnou oblohu. Zpravidla se jednalo už jen o poslední okamžiky existence malého tělesa, které se bezprostředně nato vypařilo a rozptýlilo v atmosféře. Jen v menším počtu případů část materiálu přežila ohnivý průchod zemským ovzduším a dopadla na povrch. A ještě ve vzácnějších případech se alespoň část těchto zbytků podařilo nalézt.
Koncem minulého roku vzbudilo pozornost těleso označené 2008 TC3. Začátek jeho příběhu trochu připomíná scénář hollywoodského filmu. 2008-10-06 objevil amatérský hvězdář z Arizony neznámý kosmický objekt. Rozpoznal, že se jedná o asteroid a podle zavedené praxe okamžitě poskytl koordináty svého objevu středisku pro sledování planetek (Minor Planet Center) v Cambridge ve státě Massachusetts.
Do této chvíle probíhalo vše rutinně, jako už v tisíci případech předtím. Počítačový systém, zaznamenávající všechny objevy, ale rozpoznal, že s dráhou tělesa není něco v pořádku a přivolal na pomoc lidskou obsluhu. Jakmile byla dráha (ručně) ověřena, bylo jasné, že se kosmický projektil nachází na kolizním kurzu k Zemi. Podle jasnosti objektu, který mezitím obdržel označení 2008 TC3, se dala odhadnout jeho velikost. Asteroid nemohl být větší než několik metrů a tudíž nemohl představovat ohrožení Země, ale podle bezpečnostní procedury byla horkou linkou informována NASA. Ve středisku JPL byla znovu zkontrolována trajektorie a výsledkem byla stoprocentní jistota, že bude Země zasažena. Počítačový program stanovil dobu vstupu do atmosféry a odhadl mohutnost uvolněné energie na přibližně jednu nebo dvě kilotuny TNT. Do dopadu, který se měl uskutečnit nad Núbijskou pouští v Súdánu, zbývalo méně než 13 hodin.
Jak bylo vypočítáno, tak se i stalo. Nad oblohou nad Súdánem se ve stanovanou dobu rozzářila jasná ohnivá koule, která se vzápětí rozprskla do velkého množství menších fragmentů. Úkaz - kromě domorodců - pozoroval ze vzdálenosti 1400 km i pilot letadla společnosti KLM, letícího na lince Johannesburg - Amsterdam. Dodatečně byla stopa bolidu identifikována i na snímku z meteorologické družice.
Tím nebeský ohňostroj skončil a vědci čekali, zda se najdou nějaké trosky, které musely dopadnout až na povrch. Kupodivu dlouho se nic nedělo. Nakonec to po několika týdnech nevydržel Peter Jenniskens z institutu SETI v Mountain View v Kalifornii a rozhodl se zorganizovat vlastní výpravu do súdánské pouště. Na expedici se vydal se skupinkou studentů, cestou se vyptával domorodců na ohnivou nebeskou kouli, až se nakonec dostal na správné místo. Během tří dnů potom posbírala skupina 280 zbytků asteroidu o celkové hmotnosti několika kilogramů. Jejich rozborem bylo potvrzeno, že těleso 2008 TC3 patřilo do velmi vzácné skupiny uhlíkatých meteoritů, tzv. ureilitů, které představuji jen asi 1% objektů dopadajících na Zemi.
Osud asteroidu je opravdu velmi výjimečný. Především byl prvním objektem, který byl pozorován ještě dříve, než se setkal se Zemí. Následně byl zaznamenán i během průletu atmosférou a pak byly shromážděny jeho zbytky k detailnímu zkoumání v laboratoři. A nakonec se přišlo na to, že jeho mineralogické složení je samo o sobě nezvyklé.

2009-03-23 - Cassini

Status Report (2009-03-11 až 2009-03-17)

Prozatím poslední signály z Cassini dorazily na sledovací stanici Goldstone 2009-03-17. Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy pracují podle předpokladů.
Poslední vědecké aktivity před avizovaným převedením systému orientace na záložní sadu manévrovacích motorků se uskutečnily 2009-03-11. V jejich rámci zhotovil infračervený spektrometr CIRS [=Composite Infrared Spectrometer] 13.5 hodinové pozorování prstence F. Souběžně probíhalo měření spektrometrem VIMS [=Visual and Infrared Mapping Spectrometer]. Následně byly veškeré vědecké experimenty odpojeny nebo přerušeny.
Mezi 2009-03-12 a 2009-03-15 byla nastavena soustava motorků B systému RCS jako hlavní. V uvedeném období se prováděly kontroly nově aktivovaného hardwaru. Orientace při testovacích manévrech byla udržována silovými setrvačníky. Na závěr byla sonda zkušebně převedena do pomalé rotace kolem hlavních os X, Y a Z. Všechny aktivity proběhly hladce podle očekávání.
2009-03-16 bylo převedení systému orientace na sestavu B vyhodnoceno jako úspěšné a bylo vydáno povolení pokračovat v programu letového plánu podle sekvence S48. Vědecké přístroje byly opět oživeny.
2009-03-18 se uskutečnil korekční manévr OTM-183 [=Orbit Trim Maneuver]. Systém RCS [=Reaction Control Subsystem] byl aktivován v 01:14 UT a po době hoření t=12.75 s bylo dosaženo změny rychlosti Δv=21.64 mm/s. S manévrem se původně nepočítalo, ale byl dodatečně zařazen na program především kvůli tomu, aby se naposled ověřila funkce sady B manévrovacích motorků a předešlo se nežádoucím překvapením během následujícího manévru, který navede sondu k dalšímu průletu kolem Titanu.

2009-03-20 - New Horizons

V třetině cesty

V minulém roce překonala sonda k Plutu New Horizons třetinu cesty ke svému cíli. Je nutné ale dodat, že třetinu měřenou v kilometrech. Jelikož se s rostoucí vzdáleností od Slunce snižuje rychlost letu, bude nutno ke zdolání druhé a pak třetí třetiny potřeba více času. Včera, tj. 2009-03-19 ukončil robot první třetinu i z hlediska celkové doby letu. Stalo se tak po 38 měsících putování a přibližně 2 miliardách zdolaných kilometrů.
New Horizonts pokračuje v letu v hibernovaném stavu. Sonda je stabilizována rotací a dvakrát týdně vysílá krátkou informaci o svém zdraví. Z vědeckých přístrojů je v činnosti detektor kosmického prachu nazvaný Venetia Burney Student Dust Counter. Tento stav potrvá až do 2009-07-07, kdy bude sonda převedena na tříosou orientaci, hlavní anténa se zaměří na Zemi a zahájí se pravidelné několikatýdenní každoroční zkoušky.
Tentokrát budou mít testy poněkud odlišný průběh. První změna se týká termínu - dříve se sonda oživovala na podzim, tentokrát bude probuzena začátkem léta. Letní termíny budou využívány i nadále a přistoupilo se k nim už s výhledem na průlet kolem Pluta, ke kterému dojde v červenci 2015. Druhou a důležitější změnou je zkrácení zkoušek na minimum. Ušetřený čas využijí plánovači na další přípravu následných etap mise, ale hlavně se ušetří pracovní látky motorků zajišťujících přesnou orientaci sondy. Podobně zkrácené prověrky se plánují ještě na rok 2012, v ostatních případech se má postupovat podle původních představ.
V minulých dnech se objevila zpráva, že při poslední kontrole stavu sondy v říjnu 2008 byla kamera LORRI [=Long Range Reconnaissance Imager] zaměřena k Neptunu a na snímcích se podařilo zachytit i jeho největší měsíc Triton. Stalo se tak ze vzdálenosti 2.33 miliard km. Triton se velkostí velmi podobá Plutu (průměr Tritonu 2700 km, Pluto 2400 km), atmosféra se v obou případech skládá převážně z dusíku a rovněž teplota a tlak na povrchu se příliš neliší. O Tritonu se uvažuje jako o bývalém příslušníku skupiny těles Kuiperova pásu. Zkouškou se tak potvrdila výtečná schopnost kamery detekovat podobná tělesa na veliké vzdálenosti.
Pozemní pozorování začátkem minulého měsíce poskytla nová data o atmosféře na Plutu. V evropské observatoři v Jižní Americe byl pozorován přechod Pluta před hvězdou. Spektrální analýzou byl zjištěn metan CH4 v množství 0.5%. Je to méně než ukazovala předešlá měření a není vyloučeno, že to souvisí s tím, že se Pluto momentálně vzdaluje od Slunce. Atmosférický tlak na povrchu je nepatrný a pohybuje se mezi 7 a 24 miliontinami tlaku na Zemi (a přibližně 1/300 až 1/1000 tlaku na Marsu). Z měření byl upřesněn i průměr tělesa, který je patrně větší než 2340 km.

2009-03-18 - Nové technologie

Rusko připravuje měsíční raketu

Oficiální představitel ruské kosmické agentury Roskosmos informoval, že Rusko tento měsíc vybere návrh nosné rakety, která by do desíti let byla schopna dopravit kosmonauty k Měsíci. BBC News citovala Alexandra Čulkova, vedoucího ředitelství raket a vypouštěcích zařízení, který uvedl, že vítěz soutěže bude oznámen 2009-03-25.
"Probíhá nabídkový proces, v jehož rámci jsme vyzvali k předložení návrhů, a nyní procházíme nabídky, aby mohl být vybrán hlavní dodavatel nejzajímavějšího projektu z hlediska efektivity nákladů."
Hlavním požadavkem má být údajně nosnost rakety 20 až 23 tun na nízkou oběžnou dráhu. Je to přibližně třikrát více, než váží kosmická loď Sojuz používaná pro pilotované roky už od roku 1967. První zkušební vzlet se očekává v roce 2015 a první let s posádkou v roce 2018.
Soutěže o získání zakázky na nový raketový nosič se účastní všechny hlavní ruské kosmické firmy. "Roskosmos má vlastní představu o konfiguraci (rakety), kterou bychom rádi viděli, nicméně chápeme, že mezi naším přáním a možnostmi mohou být jisté odchylky,"" dodal Čulkov.
Měsíc se opět stává zajímavým cílem kosmického snažení. Spojené státy pracují na programu Constellation, který by měl navrátit americké astronauty na lunární povrch do roku 2020. Vlastní výzkumný program oznámila Čína, Indie, Japonsko a Evropa.

2009-03-18 - Komety

Jak mohou komety zabránit rozvoji života

Kolem některých hvězd obíhá tolik komet, že prakticky brání rozvoji života na místních planetách. Probíhající výzkum se pokouší odpovědět na otázku, jak časté jsou planetární systémy, v nichž časté impakty komet a asteroidů dokáží úspěšně vybombardovat každý pokus o přechod neživého materiálu k živým organismům.
Většina komet v naší Sluneční soustavě pochází z tzv. Kuiperova pásu, disku úlomků a trosek sahajícího od oběžné dráhy Neptunu (asi 30 AU) přibližně do dvojnásobné vzdálenosti. Podobný disk byl objeven i u jiných hvězd. Trosky jsou tvořeny prachem a většími fragmenty, vzniklými vzájemnými kolizemi komet, případně asteroidů. Asi 20% blízkých hvězd podobných Slunci doprovází mnohem hmotnější disk, než náš Kuiperův pás. Vyplývá to z pozorování z kosmické observatoře Spitzer. Více úlomků znamená více komet, znamená to ale zároveň vyšší četnost ničivých dopadů na místní planety zemského typu? Odpověď závisí na tom, jestli a kde se vyskytují v této planetární soustavě plynoví obři.
O Jupiteru je známo, že dokáže některé komety "odrazit" ven ze Sluneční soustavy. Jiné komety naopak ovlivní tak, že se dostanou na dráhu křížící oběžnou dráhu Země. Analýzy ale ukázaly, že kdyby nebyl Jupiter tak velký, komety by na Zemi dopadaly mnohem častěji. Jane Graves[ová] z University of St. Andrews ve Skotsku modelovala, jak jsou komety ovlivňovány plynovými obry. První výsledky ukazují, že komety by mohly být hlavním problémem u několika procent hvězd podobných Slunci.
V prvopočátcích solárního systému se kolem Slunce pohybovala spousta zbytků nespotřebovaných při formování planet. Tyto zbytky těžce bombardovaly vnitřní planety, jak je dodnes patrné na povrchu Měsíce, Marsu a Merkuru. Jizvy po kosmických katastrofách na Zemi a Venuši zahladila za miliardy let atmosférická eroze nebo tektonická činnost. Intenzivní bombardování polevilo přibližně před 3.8 miliardami let, tedy asi 700 miliónů let po vzniku Sluneční soustavy. Relativně rychlé ukončení náletů komet na Zemi mohla způsobit změna oběžné dráhy obřích plynových planet. Graves[ová] předpokládá, že se Jupiter a Saturn vzdálily od Slunce a zároveň s nimi se odsunul i Uran a Neptun. To mělo za následek "promíchání" materiálu Kuiperova pásu a vymrštění mnoha komet do mezihvězdného prostoru. Jestli se jednalo o zcela výjimečnou událost, nebo se mohla udát i v jiné hvězdné soustavě, není známo, protože nám chybí dostatek informací o obřích plynových planetách mimo solární systém.
Země ale nezůstala proti smrtícím zásahům zcela imunní. Stále se obecně přijímá hypotéza, že dopad komety čí asteroidu o průměru 4 až 10 km v oblasti poloostrova Yucatan před 65 milióny let zapříčinil rozsáhlé vymírání živočišných druhů a praktické vyhubení velkých ještěrů. Dopad sám a následné globální ohnivé bouře, zastínění slunečního záření vyvrženým materiálem atd. vedly k vymizení přibližně poloviny životních forem. Pokud by měl kosmický objekt průměr 100 km, stal by se globálním zabijákem a nezanechal by na Zemi žádné přeživší. Impakt by roztříštil zemskou kůru a atmosféra by byla vyvržena do kosmu. Několik takových srážek Země zažila, stalo se to ale v prvotním stádiu, ještě dříve, než se na ní objevil život. Zatímco kolize rozměrů "zabijáka dinosaurů" může Země očekávat každých 100 miliónu let, dopad stokilometrového balvanu do konce života Sluneční soustavy je už velmi nepravděpodobný.
Jak časté by musely být impakty velkých těles, aby spolehlivě zabránili zformování života? Graves[ová] tvrdí, že takový osud potká planetu, která absolvuje každých 20 miliónů let zásah tělesem o průměru 10 až 100 km. Taková frekvence nedovolí, aby se život mezi srážkami dostatečně zregeneroval. Počet druhů zůstane malý a snižuje se šance, že některé přečkají příští devastující srážku.
V předchozí práci si Graves[ová] a její kolegové zaspekulovali o soustavě Tau Ceti (blízká hvězda podobná Slunci, dřívější objekt programu SETI). Tato soustava by měla být pravděpodobně neobydlená právě kvůli velkému množství komet, které se v ní údajně vyskytují (tento pesimistický odhad byl mezitím revidován). Stejný tým v současné době modeluje planetární systémy s plynovými obry a bez nich. Prozatím to vypadá, že nejméně několik procent hvězd je kometami přeplněno do té míry, že se nedá uvažovat o tom, že by mohly být jejich planety hostiteli života.

2009-03-16 - Mezihvězdná hmota

Uhlík a kyslík v hvězdném prachu

Mezinárodní tým astronomů objevil pomocí vesmírného teleskopu Spitzer uhlík a kyslík v prachových oblacích obklopujících několik hvězd v centru Mléčné dráhy. Tento objev se čekal již delší dobu, protože zmíněné prvky jsou významnou složkou produktů vznikajících při procesech uvnitř hvězd.
K problematice se vyjádřil Matthew Bobrowsky z University of Maryland, spoluautor referátu, který vyšel v únorovém čísle časopisu Astronomy and Astophysics. "Podle našeho výzkumu je to tím, že středně velké hvězdy bohaté na uhlík někdy ukrývají uhlík až do konce svého hvězdného života a uvolňují ho teprve s posledním "výdechem". Dříve nebyl uhlík zaznamenán patrně proto, že se ho astronomové pokoušeli najít u hvězd, které měly před sebou ještě dlouhý aktivní život."
Od chvíle, kdy je v nové hvězdě zažehnuta fúzní reakce, "spaluje" se vodík, který na začátku představuje skoro všechnu hmotu hvězdy, nejprve na hélium a později i na těžší prvky. Těžké prvky se soustřeďují v nejžhavější oblasti hvězdy - v jejím středu. Ze středu se mohou tyto prvky dostat k povrchu právě jen těsně před koncem života hvězdy. "Velký třesk vytvořil jen vodík a hélium. Těžší prvky jako uhlík a kyslík se "uvařily" teprve ve hvězdách."
Hvězda velikosti Slunce žije asi 10 miliard let. Teprve v posledních 50000 letech začne hvězda vyvrhovat uhlíkové atomy a vodík a hélium do okolního plynného oblaku, který se ale v relativně krátké době rozptýlí do prostoru. Poskytne materiál pro nové hvězdy, planetární systémy a možná i pro živé organismy na planetách zemského typu. Hvězdy o větších hmotnostech rozesejí těžší prvky do vesmíru v okamžiku explozivního zániku v podobě supernovy.
"Všechny těžké prvky (těžší než vodík a hélium) na Zemi vznikly jadernými fúzními reakcemi v předchozích generacích hvězd," doplňuje Bobrowsky. "Dřívější hvězdy rozptýlily tyto prvky do prostoru a pak z plynu obsahujícího všechny známé těžké prvky vznikl náš sluneční systém, Země a život na Zemi."
Výzkumný tým pracující s observatoří Spitzer analyzoval každou jednotlivou hvězdu a okolní mrak prachu a částic, nazývaný planetární mlhovina. Bylo měřeno světlo emitované hvězdou a oblakem a zjišťováno, zda se ve spektru neobjeví stopy uhlíku. Ve středu galaxie bylo pozorováno 26 hvězd a uhlík byl zaznamenán ve 21 případech. Kromě uhlíku bylo v těchto případech zjištěno i zastoupení kyslíku. Hvězdy ve středu Mléčné dráhy jsou velmi staré ve srovnání s hvězdnou populací tvořící spirální ramena galaxie.

2009-03-14 - Cassini

Status Report (2009-03-04 až 2009-03-10)

Prozatím poslední signály z Cassini dorazily na sledovací stanici Goldstone 2009-03-10. Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy pracují podle předpokladů.
2009-03-04 proběhla každoroční kalibrační zkouška inerciální jednotky systému AACS [=Atiitude and Articulation Control Subsystem]. Výsledky potvrdily setrvalý normální stav. Jakmile byly zkoušky dokončeny, zahájily kamery ISS [=Imaging Science Subsystem], spektrometry CIRS [=Composite Infrared Spectrometer] a VIMS [=Visual and Infrared Mapping Spectrometer] pozorování prstence F. Následně ultrafialový spektrograf UVIS [=Ultraviolet Imaging Spectrograph] mapoval plynné molekuly v okolí měsíce Enceladus, jejichž výskyt je patrně vázán na erupce kryovulkánů v polární oblasti.
Cassini se momentálně pohybuje po takřka kruhové dráze kolem Saturnu s oběžnou periodou přibližně 16 dní.
2009-03-09 se uskutečnil korekční manévr OTM-183 [=Orbit Trim Maneuver]. Operace hlavním raketovým motorem byla zahájena v 09:30 UT a po době hoření t=29.88 s bylo dosaženo změny rychlosti Δv=5.02 m/s. Korekce nasměrovala sondu k průletu kolem Titanu (T51), který je v plánu 2009-03-27. Po skončení manévru signalizovalo jedno z teplotních čidel, instalovaných ve spalovací komoře motoru, anomální stav. Zdá se, že senzor selhal. Na další operace by to nemělo mít žádný vliv, pouze se snížil stupeň redundance u zařízení sledující činnost hlavního motoru.
Vědecká pozorování 2009-03-09 zahrnovala tříhodinové studium měsíce Rhea přístroji ISS, CIRS a UVIS. V okamžiku průletu sondy rovinou prstenců shromažďovalo zařízení CDA [=Cosmic Dust Analyzer] data o výskytu kosmického prachu.

2009-03-09 - Cassini

Status Report (2009-02-25 až 2009-03-03)

Prozatím poslední signály z Cassini dorazily na sledovací stanici Madrid 2009-03-03. Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy pracují podle předpokladů.
Hlavní vědecký program tohoto týdne se soustředil na výzkum prstenců Saturnu. Sonda se blížila periapsidě a dráha zároveň klesala pod rovinu prstenců. Kamerový systém ISS [=Imaging Science Subsystem] pořizoval po dobu 8 hodin sérii snímků, které byly seřazeny do filmového pásu. Analyzátor prachu CDA [=Cosmic Dust Analyzer] odebíral při průchodu tímto regionem vzorky hmoty. Naskytla se příležitost sledovat řadu zákrytů hvězd za prstenci - pozorování hustoty a struktury prováděly vizuální a infračervený mapovací spektrograf VIMS [=Visual and Infrared Mapping Spectrograph] a ultrafialový spektrograf UVIS [=Ultraviolet Imaging Spectrograph]. Později měřil infračervený spektrometr CIRS [=Composite Infrared Spectrometer] rozložení teplot v mezeře mezi prstenci zvané Cassiniho dělení. Optické přístroje se mimoto zaměřily na pozorování měsíců Dione a Rhea a pokračovalo studium plazmového prostředí.
Na Zemi pokračovala příprava přepojení orientačního systému na záložní sadu trysek. Operace má začít od 2009-03-12.
Vědci analyzující snímky prstence G za posledních 600 dní objevili maličký měsíček (moonlet) o průměru asi půl kilometru. Měsíček, označený předběžně S/2008 S1 se pohybuje uvnitř prstence a váže se na něj světlý oblouk. O objevu jsme podrobněji psali v minulých Horkých novinkách.

2009-03-04 - Saturn

Nový měsíček uvnitř prstence G

Sonda Cassini objevila uvnitř Saturnova prstence G maličký měsíček (moonlet), viditelný jako slabý pohyblivý světelný bod. Vědci se domnívají, že by mohl být hlavním zdrojem materiálu prstence G a jeho jediného výrazného oblouku. Obrázek měsíčku byl zachycen na některých snímcích pořízených v období minulých 600 dní. Má průměr asi půl kilometru a je propojen se světlým obloukem, pozorovaným v prstenci G již dříve.
Ještě nedávno byl prstenec G jediným prachovým prstencem, který nebyl asociován s žádným známým měsícem, což bylo velmi podezřelé. Saturnovy prstence jsou označeny v pořadí, jak byly objeveny. Nejblíže planety se nachází D, pak následují C, B, A, F, G a E. Prstenec G je nezřetelný difuzní útvar. Uvnitř něho se nachází jasný a relativně úzký (asi 250 km) oblouk z materiálu roztaženého do délky kolem 150 tisíc km, což je asi jedna šestina obvodu prstence. Moonlet se pohybuje uprostřed tohoto oblouku. Předchozí měření plazmových polí a prachu na palubě Cassini naznačovaly, že oblouk by měl být generován relativně velkým ledovým tělesem.
Vědci zachytili měsíček 2008-08-15 a vzápětí jeho existenci potvrdili na dvou dalších starších záběrech. Od té doby měli ještě několik příležitostí těleso fotografovat, naposledy 2009-02-20. Měsíček je příliš malý, aby ho mohly kamery sondy odlišit od ostatní hmoty prstence. Není proto možné stanovit jeho průměr přímou metodou. Nezbývá než porovnávat jasnost se známějšími tělesy, v tomto případě s podobným měsícem Pallene. Dráha měsíčku je ovlivňována větším blízkým měsícem Mimas, jenž je příčinou, že se oblouk "drží pohromadě".
Nový objev znamená, že má Saturn už momentálně tři prstence vázané na miniaturní měsíčky. Není vyloučeno, že se v prstenci G vyskytují ještě jiná malá tělesa. Patrně se zde nachází celá populace objektů o rozměrech mezi 1 až 100 m. Z nich se vzájemnými srážkami a srážkami s meteoroidy uvolňuje prachový materiál světlého oblouku.
Začátkem příštího roku se Cassini dostane do polohy, kdy bude moci pozorovat měsíček a oblouk z větší blízkosti. Prodloužená mise Cassini Equinox je naplánovaná až do podzimu 2010.

2009-03-03 - Chang´e 1

Konec mise

První čínská družice Měsíce Chang´e 1 po 16 měsících letu řízeně dopadla v neděli 2009-03-01 v 08:13 UT na lunární povrch v místě o souřadnicích 1.50°j.š. a 52.36°v.d.
Družice začala snižovat výšku dráhy od 07:36 UT. Sledována byla v tomto okamžiku dvěma pozemními stanicemi, nacházejícími se v Qingdao (východní Čína) a Kashi (severovýchodní Čína). Naplánovaný dopad měl oficiálně posloužit k získání dalších zkušeností s přistávacími manévry, což by mělo být využito ve druhé fázi čínského úsilí o dosažení Měsíce. V této etapě má v roce 2012 na lunární povrch měkce dosednout automatický přistávací aparát s pohyblivým vozítkem. Třetí etapa s cílovým datem 2017 bude zahrnovat automatický odběr vzorků měsíčního povrchu a jeho dopravu na Zemi.
Chang´e 1 odstartovala 2007-10-24 a po navedení na oběžnou dráhu kolem Měsíce v poměrně krátké době zhotovila snímky, z kterých bylo možno sestavit mapu celého povrchu. Na oběžné dráze se rovněž uskutečnila řada manévrů. Zkušenosti s nimi budou využity při plánování dalších misí.

2009-03-01 - Cassini

Status Report (2009-02-18 až 2009-02-24)

Prozatím poslední signály z Cassini dorazily na sledovací stanici Goldstone 2009-02-24. Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy pracují podle předpokladů.
Výzkumný program 2009-02-19 začal sérií záběrů kamerami ISS [=Imaging Science Subsystem] pro účely optické navigace. Snímky měsíců Saturnu proti hvězdám v pozadí umožňují navigačnímu týmu upřesnit oběžnou dráhu sondy. Den byl zakončen třináctihodinovým pozorováním prstenců E a G spektrometrem VIMS [=Visual and Infrared Mapping Spectrometer].
2009-02-20 se uskutečnila prověrka tření v záložní sestavě silových setrvačníků RWA-3 [=Reaction Wheel Assembly]. Analýza výsledků neukázala žádnou změnu proti poslední zkoušce.
Téhož dne byl zaměřen ultrafialový spektrograf UVIS [=Ultraviolet Imaging Spectrograph] k Enceladu a po dobu 3.5 hodiny mapoval bezprostřední okolí měsíce. Cílem byl ověřit souvislosti mezi změnami výskytu některých molekul v tomto prostoru na výtryscích z polárních kryovulkánů. Kamery ISS fotografovaly vybrané ledové měsíce a radar se pokusil pasivně měřit tepelné vyzařování Titanu.
2009-02-24 došlo - z pohledu od Země - k vzácnému čtyřnásobnému transitu měsíců Titan, Mimas, Dione a Enceladus před diskem Saturnu. Jev pozoroval kosmický dalekohled Hubble a řada astronomů od pacifického pobřeží Severní Ameriky až po východní část Asie.

Archiv:

1. Aktuální novinky
2. Květen 2012
3. Duben 2012
4. Březen 2012
5. Únor 2012
6. Leden 2012
7. Prosinec 2011
8. Listopad 2011
9. Říjen 2011
10. Září 2011
11. Srpen 2011
12. Červenec 2011
13. Červen 2011
14. Květen 2011
15. Duben 2011
16. Březen 2011
17. Únor 2011
18. Leden 2011
19. Prosinec 2010
20. Listopad 2010
21. Říjen 2010
22. Září 2010
23. Srpen 2010
24. Červenec 2010
25. Červen 2010
26. Květen 2010
27. Duben 2010
28. Březen 2010
29. Únor 2010
30. Leden 2010
31. Prosinec 2009
32. Listopad 2009
33. Říjen 2009
34. Září 2009
35. Srpen 2009
36. Červenec 2009
37. Červen 2009
38. Květen 2009
39. Duben 2009
40. Březen 2009
41. Únor 2009
42. Leden 2009
43. Prosinec 2008
44. Listopad 2008
45. Říjen 2008
46. Září 2008
47. Srpen 2008
48. Červenec 2008
49. Červen 2008
50. Květen 2008
51. Duben 2008
52. Březen 2008
53. Únor 2008
54. Leden 2008
55. Prosinec 2007
56. Listopad 2007
57. Říjen 2007
58. Září 2007
59. Srpen 2007
60. Červenec 2007
61. Červen 2007
62. Květen 2007
63. Duben 2007
64. Březen 2007
65. Únor 2007
66. Leden 2007
67. Prosinec 2006
68. Listopad 2006
69. Říjen 2006
70. Září 2006
71. Srpen 2006
72. Červenec 2006
73. Červen 2006
74. Květen 2006
75. Duben 2006
76. Březen 2006
77. Únor 2006
78. Leden 2006
79. Prosinec 2005
80. Listopad 2005
81. Říjen 2005
82. Září 2005
83. Srpen 2005
84. Červenec 2005
85. Červen 2005
86. Květen 2005
87. Duben 2005
88. Březen 2005
89. Únor 2005
90. Leden 2005
91. Prosinec 2004
92. Listopad 2004
93. Říjen 2004
94. Září 2004
95. Srpen 2004
96. Červenec 2004
97. Červen 2004
98. Květen 2004
99. Duben 2004
100. Březen 2004
101. Únor 2004
102. Leden 2004
103. Prosinec 2003
104. Listopad 2003

Reakce čtenářů (číst/přidat)

Počet reakcí: 25
Poslední: 2013-03-21 14:07:23