DATABÁZE KOSMICKÝCH SOND PRO PRŮZKUM TĚLES SLUNEČNÍ SOUSTAVY

Novinky - červen 2006


2006-06-27 - Exobiologie

Život v meteoritech z Marsu

Svého času vzbudil velký rozruch v odborných kruzích i mezi laickou veřejností meteorit ALH84001 objevený na antarktickém ledovci. Jednalo se o kus vulkanické horniny zformované před 4.5 miliardami let na Marsu. Přibližně o miliardu roků později byl kámen vystaven působení vody, která se podepsala na složení horniny. Od té doby spočíval na povrchu Marsu až do chvíle, kdy byl Mars zasažen před 16 miliony let obřím kosmickým projektilem - kometou či asteroidem. Energie nárazu byla tak veliká, že dokázala udělit části materiálu rychlost dostačující k úniku z gravitačního pole planety. Mezi vymrštěnými kusy hmoty byl i ALH84001. Vyvržené kameny putovaly po vlastní dráze kolem Slunce. Před 13 tisíci lety zkřížila dráhu meteoritu ALH84001 planeta Země a kámen z Marsu dopadl do Antarktidy do oblasti kopců Allen Hills. Zde ho v roce 1984 našli lidé a předali k podrobnému výzkumu do laboratoře.
Meteoritů již byly shromážděno mnoho tun (mezi nimi je i několik kousků z Marsu a Měsíce); polární krajiny jsou pro jejich objevy obzvlášť příhodné, protože tmavé kosmické projektily jsou nápadné na světlém ledovém podkladu. ALH84001 se stal všeobecně známým poté, co vědci ze střediska NASA JSC [=Johnson Space Center] v roce 1996 oznámili, že obsahuje známky života - marťanského života! Mikroskopické struktury uvnitř meteoritu vypadaly podobně jako zkamenělé bakterie známé ze Země. V kameni byla dále stanovena forma magnetitu (oxid železa), který v pozemských podmínkách vzniká výhradně v těle jistého druhu bakterií. Byly také pozorovány neobvyklé vápencové kuličky, u kterých bylo rovněž podezření, že byly zformovány zásluhou živých organismů. Vápenec v meteoritu měl vlastnosti značně odlišné od běžného pozemského vápence (uhličitan vápenatý). Vědci nemohli samozřejmě říct, z kterého místa Marsu ALH84001 pochází, ani jakou anabázi v kosmickém prostoru prodělal, ani jaké přesné podmínky ho na Marsu formovaly. Přesto však byl nezvyklý charakter horniny s jistou dávkou opatrnosti považován objevitelským týmem za projev existence dávného života na rudé planetě. Většina odborníků ale považovala za pravděpodobnější, že pozoruhodné mikroskopické útvary jsou čistě geologického a chemického původu. Na rozsouzení obou názorů chyběl a dosud chybí dostatek studijního materiálu. Je proto žádoucí, aby se nadále pátralo po dalších kamenech pocházejících z Marsu.
Do diskuse o životě v marťanských meteoritech vstoupily nedávno vědecké expedice na Špicberky (Svalbard), uskutečněné ve dvou posledních letních sezónách. Souostroví Špicberky, patřící formálně Norsku ale přístupné prakticky všem zájemcům, leží vysoko nad severním polárním kruhem, nedaleko okraje věčně zamrzlého oceánu. I když v době analýz ALH84001 byly objevené vápencové globule zcela neznámé, na Špicberkách se nalezly velice podobné kuličky. V tomto případě ale už můžeme vystopovat geologické souvislosti jejich vzniku. Bohužel - pro příznivce biologického působení - byl určen proces, kterým se vytvoří podobné kuličky jako v ALH84001, aniž by musel být přítomen živý organismus. Rozhodujícím činitelem byla vulkanická činnost, konkrétně sopka Sverrefjell, která byla aktivní asi před milionem let. Sopečné síly protlačovaly žhavé magma přes ledovec, kryjící ostrov. Karbonátové kuličky se našly uvnitř materiálu vyvrženého při sopečné erupci. Analýza materiálu obklopujícího kuličky, což byl olivín, ukázaly, že pochází ze zemského pláště z hloubky 40 až 50 km. Před erupcí se nacházel v hlubině v roztaveném stavu. V průběhu několika dní, kdy byl vyvržen na povrch, ve studeném prostředí zchladl a ztuhnul. Při chladnutí zůstaly kuličky vápence uvězněné hluboko v hornině. Jak je vidět, zmíněný proces se zcela obešel bez vlivu biologického činitele.
Vyzbrojeni novými poznatky z arktického souostroví, pustili se vědci znovu do zkoumání meteoritu ALH84001. K dispozici měli nejdůmyslnější současné přístroje. Po srovnání sady charakteristických parametrů došli k závěru, že globule v meteoritu a ve vzorcích ze Špicberk vykazují "vysoký stupeň podobnosti". Neznamená to pochopitelně, že kuličky z Marsu a ze Země jsou naprosto identické a že vznikaly za totožných podmínek, nicméně byl objeven mechanismus jejich vzniku nezávislý na biologii.
Příběh meteoritu ALH84001 ale ještě neskončil. Diskutovat se bude jistě o jeho dalších neobvyklých vlastnostech. Ale na základě historie vápencových globulí, názory, že meteorit přinesl důkazy o existenci života na Marsu, už nejsou tak kategorické.


2006-06-26 - Cassini

Status Report (2006-06-152006-06-19)

Prozatím poslední telemetrie z Cassini dorazila na Zemi dne 2006-06-19 prostřednictvím sledovací stanice Goldstone. Sonda zůstává ve skvělém stavu a funguje podle očekávání.
Vědecké aktivity tohoto týdne se podobaly předchozímu. Uskutečnilo se měření ultrafialovým spektrografem UVIS, následovalo zaměření sondy pro účely výzkumu magnetosféry a plazmy přístroji MAPS a vědecká činnost vyvrcholila 2006-06-18 snímkováním kamerami ISS. Téhož dne studoval infračervený spektrometr CIRS obsahy vody a oxidu uhličitého ve stratosféře Saturnu. Měření zabralo 14 hodin a pokračovalo i dva následující dny. Monotónní činnost byla zpestřena příjmem snímku měsíce Japetus, který pořídila sestava ISS [=Imaging Science Subsystem].


2006-06-23 - Pluto

Křest dvou malých měsíčků

Dva malé satelity planety Pluto, objevené v květnu 2005 byly oficiálně pojmenovány Nix a Hydra. V minulých dnech názvy schválila Mezinárodní astronomická unie IAU, která je autorizována přidělovat jména kosmickým tělesům a útvarům na jejich povrchu.
Měsíčky objevil devítičlenný tým výzkumníků složený ze zástupců Southwest Research Institute (SwRI), Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory (JHU-APL), Space Telescope Institute a Lowell Observatory. Byly nalezeny na snímcích pořízených orbitálním teleskopem HST [=Hubble Space Telescope], který byl zaměřen na Pluto v rámci příprav mise New Horizons. Členem objevitelského týmu byl i Dr. Alan Stern (SwRI), který zastává funkci vedoucího vědeckého pracovníka PI [=Principal Investigator] mise k poslední planetě solárního systému a do hlubin Kuiperova pásu.
Velký měsíc Charon byl detekován 48 roků po objevu Pluta. Dalších 27 roků se čekalo na fotografii satelitů Nix a Hydra. Není vyloučeno, že již za 10 roků spatříme další měsíce - v roce 2015 se totiž sonda New Horizons mihne kolem Pluta a pátrání po jeho přirozených satelitech patří do vědecké náplně letu.
Nix a Hydra jsou asi 5000x slabší než Pluto a obíhají kolem něho ve vzdálenosti 3x větší než hlavní měsíc Charon. Objevitelé navrhli pro měsíček prozatímně označený S/2005 P2 jméno Nyx a pro S/2005 P1 název Hydra. Řecké jméno Nyx má už ale přidělený asteroid číslo 3908, proto IAU změnila název na egyptský ekvivalent Nix.
Okraj Sluneční soustavy se nám tak hezky zaplňuje postavami, která antické mytologie spojovala s podsvětím. Planeta Pluto je pojmenována po jeho vládci (Řekové ho nazývali Hádes - Pluto je latinský ekvivalent), bratrovi nejvyššího boha Día. Nyx byla bohyní noci a zplodila syna Chárona, který v Hádově říši převážel mrtvé do podsvětí. Hydra byla obluda s hadím tělem a devíti dračími hlavami. Žila sice v bažinách na zemském povrchu, ale svým vzhledem a chováním se docela dobře hodí do společnosti podzemních mocností.
Pracovníci mise New Horizons uvádějí i další souvislosti. Zatímco první dvě písmena jména Pluto (PL) mohou asociovat iniciály Percivala Lowella, který inicioval pátrání vedoucí k objevu Pluta, začátek jmen nových měsíců Nix a Hydra (NH) zase připomínají zkratku první mise k poslední planetě. Začáteční písmeno Hydry by mohlo být eventuálně uděleno na počest přístroje, který objev učinil (Hubble).


2006-06-20 - MRO

Aerobraking v polovině

Mars Reconnaissance Orbiter (MRO), nejnovější družice Marsu, už dokázala zredukovat původní oběžnou dobu o více než polovinu. Stalo se tak po 11 týdnech opatrného brždění o řídkou atmosféru planety. Celý proces, nazývaný aerobraking je přitom rozpočítán na 23 týdnů.
Aerobraking byl zahájen koncem března z počáteční značně protáhlé oběžné dráhy. Na ní obkroužila sonda Mars jednou za 35 h. Na konci choulostivé brzdící operace bude začátkem září dosaženo operační skoro kruhové dráhy s oběžnou periodou 2 h. Pak se po několika dodatečných drobných motorických manévrech, rozložení rozměrných antén radaru, odklopení krytů vědeckých přístrojů a přezkoušení zařízení v různých režimech přejde v listopadu k hlavní výzkumné fázi rozvržené na dva roky. Dřívější termín není možný, protože v říjnu se bude Mars nacházet z pohledu ze Země za Sluncem a rádiové spojení s družicí bude velice problematické.
Když sonda MRO poprvé zavadila o horní vrstvy atmosféry, nacházela se na dráze, jejíž nejvzdálenější bod ležel asi 45 tis. km od planety. Nyní se tato výška zredukovala na přibližně 20 tis. km. Na každém oběhu vstupuje MRO krátce do atmosféry a sestupuje až do výšky kolem 105 km. Odpor ovzduší pohyb brzdí a sonda přitom snižuje výšku apocentra (nejvzdálenější bod dráhy) a zkracuje periodu oběhu. Hlavním problémem pro řídící tým je proměnlivá hustota atmosféry. Hustota se mění v průběhu dne i v závislosti na roční době a situaci v meziplanetárním prostředí. Není nezvyklé, že se účinnost brždění mění mezi jednotlivými oběhy až o 35%. Je proto zcela nezbytné každý manévr pečlivě vyhodnocovat a propočítávat následující.
Pokud prolétá sonda atmosférou, není možné udržovat obvyklou orientaci, při níž směřuje parabola antény k Zemi a panely slunečních baterií ke Slunci. Před každým vstupem do atmosféry se tedy automat natáčí zády proti směru pohybu - odpor ovzduší planety působí na zadní stranu panelů a antény. Pro tyto účely byl vyvinut nový software, který počítá přímo na palubě správný čas, kdy se má reorientace provést. Tento program, nazvaný "periapsis-timing estimator" byl spuštěn v květnu. Dříve se okamžik změny orientace počítal na Zemi a následně vysílal k Marsu. Nyní si ho tedy sonda počítá sama. Výhoda tohoto programu se projeví hlavně na konci aerobrakingu, kdy se budou okamžiky brždění opakovat několikrát denně.
Mars Reconnaissance Orbiter je třetí misí NASA, která používá metodu aerobrakingu. Předchozí sonda Mars Global Surveyor v roce 1997 a Mars Odyssey v roce 2001 potvrdily výhody tohoto způsobu. MRO se při každém ponoření do atmosféry zpomalí o asi 2 m/s. Stejného účinku by muselo být dosaženo činností raketového motoru, který by přitom spotřeboval asi 2 kg pohonných látek.


2006-06-20 - Phoenix

Simulátor zahajuje činnost

Pro misi Phoenix byl připraven software, který simuluje činnost přistávacího aparátu, vědeckého vybavení a telekomunikačního systému. Oznámili to technici řídícího střediska SOC [=Science Operations Center] mise při University of Arizona. Tým nyní zahájil instalaci inženýrských modelů vědeckých přístrojů do makety přistávacího aparátu.
Maketa je srdcem zkušebního zařízení PIT [=Payload Interoperability Testbed]. SOC a PIT se nyní stanou dějištěm nácviku operací před přistáním a zkoumání povrchového materiálu po dosednutí na Mars. Phoenix je první z řady jednodušších marsovských průzkumníků třídy Scout. K rudé planetě odstartuje v září 2007 a v oblasti pólu planety by měl přistát v lednu 2008. Přístroje na sondě budou zkoumat stopy vody a možnost případného přijatelného prostředí pro udržení života.
Zařízení PIT se rozkládá na ploše asi 230 m2 a zatím vůbec nepřipomíná prostředí na Marsu. Na podzim ale už bude model Phoenixu spočívat mezi barevnými kulisami, na nichž nebudou chybět kromě obvyklých terénních útvarů ani kráter a prachové víry.
PIT je kompletní zkušební prostředí, která dovolí odzkoušet povely vysílané na kosmického robota. Zároveň umožní prověřit funkci vědeckých přístrojů. Model je postaven vedle příkopu o rozměrech přibližně 2.5x5 m, ve kterém se bude zkoušet odběr připraveného materiálu lopatkou na robotické ruce.
Hlavní počítač zkušebního zařízení zaujímá prostor o objemu 5 m3 se stěnami pokrytými antistatickým materiálem. Počítač je propojen desetimetrovými kabely s palubou modelu sondy. Pokud to bude potřeba, lze zařízení ovládat i dálkově ze střediska JPL v Pasadeně nebo ze závodu Lockheed Martin v Denveru, kde se nachází identický počítač.
Strop místnosti, kde je postaven model aparátu je opatřen hliníkovou fólií nasvícenou zespodu. Rozptýlené světlo napodobuje světelné podmínky na Marsu. Kromě toho jsou instalována 1000 W bodová světla, které mohou osvětlovat lander z různých stran.
Klimatizace udržuje jistou vlhkost prostředí, ne proto, že by mělo simulovat vlhost vzduchu na Marsu, ale naopak, aby se zamezilo přeskoku elektrických jisker, které by mohly poškodit citlivé komponenty vědeckých přístrojů. Elektrické výboje jsou vůbec vážným problémem v marsovském prostředí.
V průběhu příštího měsíce by měly připravit vědecké přístroje dodavatelé z LPL, Lockheeed Martin a JPL. Po instalaci na model začnou intenzivní zkoušky jejich funkce. Zkoušky poslouží rovněž jako trénink řídícího týmu. Je potřeba mj. vyzkoušet hloubení zeminy v širokém rozsahu vlastností půdy. Na pólu by se mohl vyskytovat tvrdý, na kost zmrzlý materiál ale také třeba sypký písek.


2006-06-17 - Cassini

Status Report (2006-06-082006-06-14)

Prozatím poslední telemetrie z Cassini byla zachycena 2006-06-14 sledovací stanicí DSN Goldstone. Sonda pokračuje v činnosti ve skvělém stavu a systémy fungují normálně.
Vědecké aktivity uplynulého týdne se soustředily mj. na pátrání po polárních zářích Saturnu, které se uskutečnilo ultrafialovým spektrometrem UVIS. Následovalo měření plazmy přístrojem CAPS a studium ohonu magnetosféry přístroji ze souboru CAPS. Kamery ISS fotografovaly přechody měsíců před koutoučem planety. Pozorovací kampaň skončila opět u měření magnetosféry prostřednictvím MAPS.


2006-06-16 - Asteroidy

Trójané planety Neptun

Jako Trójané jsou v astronomii označované asteroidy pohybující se v libračních bodech planet. Librační body (nebo-li Lagrangeovy body) leží na stejné oběžné dráze, po jaké se pohybuje planeta, ale posunuté o 60° před nebo za ní. V těchto místech kombinace gravitačních účinků Slunce a planety způsobují, že asteroid je "vázán" k této poloze a pohybuje se synchronizovaně s hlavní planetou.
První planetku s touto oběžnou drahou objevil v roce 1906 německý astronom Max Wolf na dráze Jupitera. Tehdy exotický objekt obdržel jméno (588) Achilles podle řeckého hrdiny z trójské války. Jelikož i další astronomové asteroidy v podobných polohách pojmenovávali ze stejného okruhu mytologických postav, vžil se pro planetky vyskytující se v Lagrangeových bodech Jupitera označení Trójané.
Předpokládá se, že - stejně jako Jupiter - mají své Trójany i ostatní obří planety. Zatímco ale objevů jupiterových Trójanů neustále přibývalo a dnes se dá mluvit o jakémsi oblaku nebo roji planetek, u Saturnu, Uranu a Neptunu pátrání dlouho nepřinášelo výsledky. Příčinou jsou samozřejmě mnohem obtížnější podmínky pozorování maličkých těles ve větších vzdálenostech.
V roce 2001 byl konečně objeven první asteroid vázaný na oběžnou dráhu Neptunu. Nacházel se v Lagrangeově bodě ležícím před Neptunem. V roce 2004 přibyl druhý Neptunův Trójan a v roce 2005 byl jejich počet po dalších dvou objevech doplněn na současná čtyři tělesa. Kromě první, objevila zbylé tři planetky dvojice astronomů Sheppard a Chadwick z Gemini Observatory. Všechny čtyři objekty oscilují kolem stejného bodu před Neptunem, z druhé teoretické skupiny, nacházející se za Neptunem, nebyl spatřen zatím žádný.
Jeden z nově objevených Trójanů upoutal velkým sklonem oběžné dráhy a je vůbec štěstí, že se ho podařilo zachytit. Pozornost astronomů se soustřeďuje do roviny ekliptiky a objekty pohybující se mimo ni se daří objevit víceméně náhodou, nebo když se na své dráze k ekliptice přiblíží. Není však vyloučeno, že po podobně skloněných drahách krouží mnohem více těles.
Sheppard a Trujillo nedávno poprvé změřili barvu Neptunových Trójanů. Všichni mají podobný červenavý nádech, což by naznačovalo společný původ. Vědci věří, že pocházejí - stejně jako Trójané u Jupitera a Jupiterovy malé měsíce - z počátečních etap vzniku solárního systému a jsou posledními zbytky nespočetného množství malých těles, které byly většinou pohlceny obřími planetami nebo vymeteny ze Sluneční soustavy.
Pro astronomy bude významný rok 2014, kdy v prostoru Lagrangeova bodu za Neptunem bude prolétat kosmická sonda New Horizons a tudíž se naskýtá možnost prozkoumat některé z těchto zajímavých těles. NASA se obrátila na astronomy, aby do té doby hledali případný cíl výzkumu.


2006-06-11 - Cassini

Status Report (2006-06-012006-06-07)

Prozatím poslední telemetrii ze sondy Cassini přijala sledovací stanice Goldstone dne 2006-06-07. Sonda pokračuje v letu ve skvělém stavu a systémy fungují normálně.
2006-06-02 proběhla zkouška tření v ložiskách záložního silového setrvačníku RWA-3. Narozdíl od hlavních gyroskopů, u nichž se prověrka koná každé tři měsíce, záložní setrvačník se kontroluje po půl roce. Nebyla zaznamenána žádná změna oproti stavu z ledna 2006 a dokonce není patrné významné zhoršení oproti měřením prováděným od začátku roku 2004.
Po dotlakování nádrží s pohonnými látkami byla pozorována odchylka mezi stanovením změny rychlosti prostřednictvím letového softwaru instalovaného u subsystému řízení polohy a orientace ACS [=Attitude and Control System] a prostřednictvím navigačních měření. Chyba se pravděpodobně nachází v nesprávně stanovených konstantách používaných u ACS. Na palubu sondy byla 2006-06-02 odvysílána oprava softwaru.
Dne 2006-06-03 skončila etapa letu podle plánu S20 a začalo provádění programu S21. Tato etapa potrvá 44 dní do 2006-07-17. Během ní se mj. uskuteční průlet kolem Titanu T15, čtyři korekce dráhy OTM-063OTM-066, pozorování měsíců Hyperion a Enceladus, přechod přes rovinu prstenců, zákryt za Titanem a rizikový průlet oblastí s vyšší koncentrací prachu dne 2006-06-30.
2006-06-08 proběhl korekční manévr OTM-063 [=Orbit Trim Maneuver]. Jednalo se o operaci v oblasti apoapsidy a jejím cílem bylo upravit trajektorii před setkáním s Titanem 2006-07-02. Hlavní motor byl nastartován v 00:45 UT. Telemetrická data přijatá po skončení práce potvrdila, že motor byl v činnosti 12 s a bylo dosaženo změny rychlosti Δv=1.9 m/s. Všechny subsystémy se chovaly podle očekávání.


2006-06-08 - Extrasolární planety

Miniaturní hvězdné soustavy

Na shromáždění Americké astronomické společnosti AAS [=American Astronomical Society] konané v Calgary (Kanada) byly 2006-06-05 prezentovány zajímavé objevy učiněné skupinou vědců pracujících na Evropské jižní observatoři ESO [=European Southern Oservatory].
Už několik let je známo, že mnohé málo hmotné hvězdy, označované jako hnědí trpaslíci, jsou obklopeny prachovým diskem. Hnědý trpaslík je, zjednodušeně řečeno, "nepovedená hvězda", která neměla dostatek materiálu, aby se v ní zažehla obvyklá jaderná reakce a hvězda začala normálně zářit. Hmotnost hnědého trpaslíka nedosahuje ani 8% hmotnosti Slunce. Prachový disk kolem hvězdy ale napovídá, že i v tomto případě by mohl být hnědý trpaslík vybaven planetární soustavou.
Astronomové z ESO představili ještě mnohem menší objekt než jsou zmínění hnědí trpaslíci. Zajímavé je, že tato tělesa srovnatelná s velikými planetami neobíhají kolem žádné hvězdy, ale pohybují se volně mezihvězdným prostorem. Už také dostala speciální pojmenování. V angličtině se jim říká planemo (množné číslo planemos), což je zkrácené sousloví planetary mass object, nebo-li objekt o hmotnosti planety. Planemos nedosahují ani setiny hmotnosti Slunce, ale přesto i ony mohou mít svoje vlastní oběžnice. Zásluhou ESO už byl také zjištěn prachový disk u několika takovýchto těles.
Planemos dělají znovu nepořádek v astronomických definicích. Jsou to hvězdy nebo planety? To, že nejsou vázány na žádnou jinou hvězdu, mluví pro to, aby byly zařazeny mezi hvězdy. Fyzikálně (hmotnost, energetická bilance atp.) zase patří mezi planety a jejich případné oběžnice by se měly nazývat měsíce. Pokud by neexistovalo Slunce, mohl by být Jupiter typická planemo. Dokonce v době svého vzniku musel mít i zmíněný prachový disk, z něhož se později zformovaly velké galileovské měsíce.
Pozorovatelé ESO se zaměřili na šest již dříve objevených kandidátů mezi planemos, u nichž měřili optické spektrum. U dvou z nich byla odhadnuta hmotnost na pět až desetinásobek hmotnosti Jupitera, u dalších dvou se hmotnosti pohybují mezi 10 a 15 hmotnosti Jupitera. Jmenované čtyři objekty jsou velmi mladé (několik miliónů let) a nacházejí se ve vzdálenosti 450 světelných let v oblasti, kde v současnosti vznikají nové hvězdy.
Druhé pozorování použilo adaptivní optiku a infračervenou kameru a těmito přístroji byly pořizovány snímky a spektra planetárního průvodce objeveného před dvěma roky u hnědého trpaslíka. Zmíněný trpaslík má sám o sobě hmotnost jen asi 25x větší než Jupiter. Při pozorování se podařilo vůbec poprvé vyfotografovat nějakou exoplanetu. Hnědý trpaslík 2M1207 se nachází ve vzdálenosti 170 světelných let. Nyní byl podán důkaz, že kolem planety, která je sama o sobě velká jako 8 Jupiterů, krouží prachový disk. Obě tělesa se pravděpodobně formovala společně jako jakási miniaturní binární hvězdná soustava. Z prachového disku se tvoří nebo teprve v budoucnu vzniknou ještě menší planety a asteroidy.


2006-06-05 - Mars Science Laboratory

NASA vybrala nosnou raketu pro laboratoř MSL

NASA vybrala firmu Lockheed Martin Commercial Launch Services Inc. jako dodavatele nosné rakety Atlas V Centaur určené k vypuštění velké pojízdné laboratoře MSL [=Mars Science Laboratory] na Mars v roce 2009. Cena byla stanovena na 194.7 mil. USD a zahrnuje náklady na vypuštění a integraci rakety s užitečným zatížením. Jedná se přitom o pevně stanovenou cenu.
Výroba nádrží stupně Centaur probíhá v závodech v San Diegu (Kalifornie) a produkce prvního stupně je umístěna ve Watertonu (Colorado).
Šestikolový rover MSL velikosti malého osobního automobilu má za úkol po dobu dvou let zkoumat různé lokality na planetě a hledat místa, kde by mohly existovat základní stavební prvky živých organismů.
Start se uskuteční ze startovního komplexu číslo 41 na Mysu Canaveral na Floridě (Cape Canaveral Air Force Station). Misi řídí středisko NASA Jet Propulsion Laboratory (JPL) se sídlem v Pasadeně (Kalifornie). JPL odpovídá za návrh a montáž stanice, integraci vědeckého vybavení a zkoušky systémů. Dále zabezpečuje startovní podporu a podporu letových operací.


2006-06-05 - Luna-Glob

Rusko hodlá navázat na nepilotovaný výzkum Měsíce

Rusko, resp. Sovětský svaz, hrálo na začátku kosmické éry úlohu průkopníka v oblasti nepilotovaných expedic k Měsíci. Po zklamání, které zažilo po prohraném závodě o dosažení Měsíce lidskou posádkou, na vysílání dalších automatů k naší přirozené družici rezignovalo. Nyní, po 30 letech pasivity, ale zahájilo přípravu nové lunární mise.
Ambiciózní projekt, který vstoupil do fáze úvodního návrhu, bude obsahovat měsíční družici, která podle současných představ uvolní 13 sond nad různými měsíčními regiony. Mezi nimi budou dva penetrátory, jenž mají dopadnout do míst přistání lodí Apollo 11 a Apollo 12. Po dopadu by měla být získána data o podpovrchové struktuře a tím doplnit poznatky získané jmenovanými expedicemi. Deset dalších penetrátorů by mělo vytvořit síť seismometrů.
Mateřská loď by měla na závěr vypustit poslední komponentu, a to přistávací aparát, který by měkce dosedl dovnitř kráteru na jižním pólu a zde pátral po stopách přítomnosti vodního ledu. Tím by navázal na americký projekt dopadového aparátu Lunar Crater Observation and Sensing impactor chystaného na rok 2008. Nový projekt "Luna-Glob" se stal formální částí ruského kosmického plánu s datem vypuštění v roce 2012. Prohlásil to Nikolaj F. Mojsejev, náměstek ředitele Ruské kosmické agentury. Podle jeho slov je uvedená mise už téměř jistě součástí federálního plánu. Sonda bude vypuštěna nosnou raketou Sojuz nebo její modifikací Molnija (nosič Sojuz s urychlovacím stupněm). Pokud k misi skutečně dojde, připojí se Rusko konečně k dalším státům, které se přihlásily k novému výzkumu Měsíce. Jen na připomenutí - k Měsíci chystají výpravu USA, Čína, Indie, Japonsko a Evropa.
Ruská mise Luna-Glob by následovala až po výpravě Fobos-Grunt, která má po startu v roce 2009 dopravit z marsovského měsíce Phobosu vzorek povrchového materiálu k Zemi. Expedicí Fobos-Grunt vlastně Rusko znovu zahajuje svoje vlastní planetární mise. Zatímco u Marsu by měla být zodpovězena otázka, zda je Phobos zachyceným asteroidem, v případě Měsíce by se měla sbírat data do teorie o jeho vzniku. Vysoce naléhavá je odpověď na praktickou otázku, zda se skutečně ve věčně zastíněných místech polárních kráterů nacházejí zásoby vodního ledu.
Sonda Luna-Glob by se měla realizovat v konstrukční kanceláři Lavočkin, kde probíhal vývoj většiny sovětských měsíčních a planetárních aparátů.
Byly oznámeny i některé další detaily o chystané misi. Mateřská orbitální část ponese tři druhy povrchových aparátů. Deset penetrátorů dopadajících vysokou rychlostí HSP [=HSP=High Speed Penetrator], dva pomalejší penetrátory/přistávací přístroje PL [=Penetrator/Lander] a zcela unikátní polární stanici PS [=Polar Station].
Každý z modulů HPS ponese jednoduchý seismometr. Přibližně 4 dny po startu, ve chvíli, kdy bude k Měsíci zbývat ještě 29 h letu, oddělí se válcové pouzdro obsahující deset aparátů HSP a nastoupí samostatnou cestu, Ve výšce asi 700 km od povrchu Měsíce se pouzdro roztočí na 20 ot/min kvůli stabilizaci a následně uvolní prvních pět penetrátorů. HPS má tvar přibližně jako střela vzduch-vzduch ovšem bez aerodynamických křidélek. Pět penetrátorů zamíří k lunárnímu povrchu a zároveň se roztáhne do vějířovité formace. Kazeta je bude v nevelké vzdálenosti sledovat a ve výšce 350 km vypustí zbylých pět aparátů HSP. Od tohoto okamžiku se bude k Měsíci blížit 12 samostatných ruských těles!
První pětice penetrátorů zasáhne povrch 250 s po uvolnění. Dopad se uskuteční přibližně na kružnici o průměru 10 až 15 km. Druhá sada bude mít méně času na rozptýlení a dopadová místa by tudíž měla ležet uvnitř kružnice o průměru 5 km. Dopadová rychlost bude činit asi 2,5 km/s. Přístroje se zaboří několik decimetrů do regolitu, ale komunikační anténa zůstane na povrchu. I když se jedná o veliký technický oříšek, má se za to, že seismometr a baterie penetrátoru dopad přežijí. Místo dopadu by mělo ležet uvnitř Mare Fecunditatis (Moře hojnosti) na jihovýchodním okraji přivrácené strany. Vědci předpokládají, že povrch Měsíce v tomto místě má ty správné vlastnosti pro úspěšný dopad penetrátorů.
Desítka samostatných seismometrů vytvoří síť stanic zkoumajících měsíční zemětřesení vyvolávané mj. slapovými účinky zemské gravitace, které se periodicky opakují každý měsíc. Experiment navrhl Institut fyziky Země z Moskvy.
Po oddělení penetrátorů bude pokračovat mateřská loď v samostatném letu k Měsíci. V dalších okamžicích se oddělí další dva penetrátory PL, které již budou zacíleny mnohem přesněji. Ponesou také mnohem dokonalejší výbavu, umožňující detekci seismických vln z hlubších vrstev. Budou také opatřeny dvojicí brzdících raket na tuhé pohonné látky, které by měly snížit rychlost dopadu na hodnotu asi 60 až 200 m/s. Přetížení při dopadu by tak mohlo dosáhnout "jen" asi 500G. Rovněž tyto penetrátory se zaboří do regolitu a na povrchu zůstane jen anténa.
Jeden PL bude zacílen do místa přistání Apolla 11 a druhý na přistávací plochu Apolla 12. Smyslem je mít možnost srovnat seismická měření, která prováděly přístroje zanechané na Měsíci v roce 1969 a rovněž doplnit síť desítky stanic HSP měřením z větší vzdálenosti.
Mateřská loď zbavená všech penetrátorů nastoupí na polární oběžnou dráhu kolem Měsíce. Na palubě bude mít ještě jeden samostatný přístroj. Přistávací modul PS má za úkol dosednout v kráteru na jižním pólu, u něhož existují náznaky, že by mohl skrývat vodní led v hloubce, kam nikdy nedosáhnou sluneční paprsky. Přistání proběhne pomocí brzdících raket a airbagů. Na palubě modulu bude hmotový spektrometr a neutronový spektrometr a také další exemplář seismometru. Spektrometry by mohly zachytit stopy plynů, což by mohlo indikovat blízkost zásob vodního ledu.
Úkolem orbitální části bude přenášet data z deseti HPS, dvojice PL i přistávacího modulu PS na Zemi.


2006-06-04 - Cassini

Status Report (2006-05-252006-05-31)

Podle prozatím poslední telemetrie, přijaté dne 2006-05-31 sledovací stanicí Goldstone pokračuje sonda Cassini v bezproblémovém letu. Systémy jsou ve výborném stavu a pracují normálně.
Vědecké aktivity uplynulého týdne zahrnovaly mj. měření sloučenin kyslíku, především vody a oxidu uhličitého ve stratosféře Saturnu v závislosti na zeměpisné šířce kombinovaným infračerveným spektrometrem CIRS. Ultrafialový spektrograf UVIS se zaměřil na pozorování polárních září a spektrometr VIMS sledoval prstenec E, u něhož zjišťoval vertikální i radiální strukturu. Přístroje ze souboru MAPS pozorovaly strukturu a dynamiku ohonu magnetosféry.
Dne 2006-05-29 se uskutečnila pravidelná čtvrtletní prověrka vnitřního tření u sestav gyroskopů RWA číslo 1, 2 a 4. Jako obvykle byly setrvačníky roztočeny na 900 ot/min v obou směrech a pak se měřila doba, po níž se samovolně zastaví. Čím je tato doba delší, tím je stav lepší. Výsledky nejsou zcela jednoznačné. U RWA-1 se objevilo zhoršení situace při rotaci v jednom směru, v druhém smyslu se naopak dosáhlo lepších výsledků než při poslední kontrole. Sestava RWA-2 zůstala nezměněna, RWA-4 naopak vykázalo menší tření v obou směrech. Poslední sestava RWA-3 podstoupí test 2006-06-02.
2006-05-31 vzbudil velký ohlas článek JPL v časopisu Nature, ve kterém se uvádí, že měsíc Enceladus mohl změnit orientaci rotační osy (měsíc se převrátil). Enceladus přitahuje mimořádnou pozornost od doby, kdy na něm byly pozorovány výtrysky ledových částic v oblasti jižního pólu. Záhadou bylo, proč se aktivní gejzíry nacházejí přímo na pólu, když je málo pravděpodobné, že by tam mohly vzniknout. V článku se rozvíjí myšlenka, že naopak relativně teplý materiál s menší hustotou stoupající k povrchu měsíce mohl způsobit reorientaci rotační osy Encelada. Rotující tělesa jsou tím stabilnější, mají-li většinu hmoty soustředěnou na rovníku. Jakýkoliv přesun hmoty uvnitř tělesa vnáší do systému prvky nestability, což se může projevit změnou rotační osy. Takovéto těleso má snahu obnovit stav s maximální mírou stability, tzn. aby se husté části nacházely na rovníku a méně husté na pólech. Každopádně se měsíc stal velice zajímavým objektem Saturnova systému a bude důkladně studován. Příští těsný průlet se plánuje na rok 2008.


2006-06-03 - Rosetta

Status Report (2006-05-122006-06-02)

Výše uvedený časový interval představuje úsek letu, během něhož byla odvysílána data shromážděná za dobu sluneční konjunkce a sonda byla převedena do hibernace NSHM [=Near Sun Hibernation Mode],.odpovídající oblastem v nevelké vzdálenosti od Slunce
Standardní přenos telemetrie po skončení zákrytu sondy za Sluncem (tzv. sluneční konjunkci) byl obnoven 2006-05-16. Dne 2006-05-24 zahájila sonda pasivní fázi přeletu, což představuje konfiguraci systému do módu NSHM, převedení rádiového spojení na anténu se středním ziskem MGA [=Medium Gain Antenna], snížení rychlosti přenosu v obou směrech (telemetrie 148 bit/s, povely 250 bit/s) a zatlumení činnosti všech palubních systémů. Následující dva dny se uskutečnily mimořádné rádiové relace, které měly ověřit, zda se Rosetta chová v nových podmínkách podle očekávání. Po zahájení NSHM poklesla podle předpokladů o několik stupňů teplota některých komponent, mj. inerciální jednotky IMU, akumulátorů, nádrží, setrvačníků apod. Ale vzhledem k tomu, že se sonda momentálně přibližuje ke Slunci, teplota zmíněných částí se bude v dalších dnech zvyšovat. V pasivním přeletovém módu by měla sonda zůstat až do 2006-07-26, kdy se rozběhnou přípravné operace před gravitačním manévrem u Marsu v únoru 2007. Mezitím bude jednou týdně pouze monitorován stav systémů.
Systém zásobování energií se chová podle předpokladů. Všechny tři palubní baterie jsou v provozu a jsou dobity na plný stav. Vědecké vybavení, s výjimkou přístroje SREM, je vypojeno.
Ve sledovaných třech týdnech bylo uskutečněno sedm rádiových seancí v trvání 8 h prostřednictvím sledovací stanice New Norcia. Dne 2006-06-02 se sonda nacházela ve vzdálenosti 354 mil. km (2.37 AU) od Země, což představuje dobu letu rádiového signálu 18 min 58 s jedním směrem. Vzdálenost ke Slunci činila 209.8 mil. km (1.40 AU).


2006-06-01 - Voyager

Sondy Voyager zkoumají hraniční oblasti Sluneční soustavy

I když jsou dvě kosmické sondy Voyager již téměř 30 let na cestě vesmírem, stále jsou funkční a vysílají cenná vědecká data. Svůj hlavní úkol splnily návštěvou vnějších planet solárního systému a od té doby putují "prázdným" kosmem a vzdalují se od naší mateřské hvězdy.
Obě robotická dvojčata se pohybují po odlišných trajektoriích a již nějakou dobu se nacházejí v oblasti, která by se za jistých předpokladů dala nazvat hranicí Sluneční soustavy. Přístroje na palubě detekují projevy okraje heliosféry a zjišťují dokonce její tvar v místním hvězdném okolí. Heliosféra, jejímž původcem je Slunce, je zjednodušeně řečeno jakýsi zámotek obklopující solární systém a pohybující se společně s ním v mezihvězdném prostředí. Již několik let se spekulovalo s tím, že nemá kulový tvar, ale že se podobá spíše vejci. Voyager 1 se nachází právě na jednom okraji ve vzdálenosti asi 20 miliard km od Slunce. Druhá sonda Voyager 2 se vydala do poněkud jižnějších oblastí a okraje heliosféry zaregistrovala asi 17 miliard km daleko. Už z těchto údajů se zdá, že heliosféra nemá kulový tvar, spíš připomíná obrovsky zvětšenou kometu. Podle názoru některých vědců je tvar heliosféry určován vnějšími silami a z nich především tlakem mezihvězdného plynu. Tlak plynu by mohl být závislý i na pohybu sluneční soustavy v místním mezihvězdném prostoru. Nedá se zcela vyloučit ani vliv blízké, dosud neobjevené hvězdy, tvořící s naším Sluncem binární soustavu.
Sondy Voyager 1 a Voyager 2 by mohly fungovat ještě několik desítek roků. Za tu dobu bychom se mohli dozvědět další zajímavé údaje o pohybu solární soustavy a o jejím nejbližším okolí.


Archiv:

  1. Aktuální novinky
  2. Květen 2012
  3. Duben 2012
  4. Březen 2012
  5. Únor 2012
  6. Leden 2012
  7. Prosinec 2011
  8. Listopad 2011
  9. Říjen 2011
  10. Září 2011
  11. Srpen 2011
  12. Červenec 2011
  13. Červen 2011
  14. Květen 2011
  15. Duben 2011
  16. Březen 2011
  17. Únor 2011
  18. Leden 2011
  19. Prosinec 2010
  20. Listopad 2010
  21. Říjen 2010
  22. Září 2010
  23. Srpen 2010
  24. Červenec 2010
  25. Červen 2010
  26. Květen 2010
  27. Duben 2010
  28. Březen 2010
  29. Únor 2010
  30. Leden 2010
  31. Prosinec 2009
  32. Listopad 2009
  33. Říjen 2009
  34. Září 2009
  35. Srpen 2009
  36. Červenec 2009
  37. Červen 2009
  38. Květen 2009
  39. Duben 2009
  40. Březen 2009
  41. Únor 2009
  42. Leden 2009
  43. Prosinec 2008
  44. Listopad 2008
  45. Říjen 2008
  46. Září 2008
  47. Srpen 2008
  48. Červenec 2008
  49. Červen 2008
  50. Květen 2008
  51. Duben 2008
  52. Březen 2008
  53. Únor 2008
  54. Leden 2008
  55. Prosinec 2007
  56. Listopad 2007
  57. Říjen 2007
  58. Září 2007
  59. Srpen 2007
  60. Červenec 2007
  61. Červen 2007
  62. Květen 2007
  63. Duben 2007
  64. Březen 2007
  65. Únor 2007
  66. Leden 2007
  67. Prosinec 2006
  68. Listopad 2006
  69. Říjen 2006
  70. Září 2006
  71. Srpen 2006
  72. Červenec 2006
  73. Červen 2006
  74. Květen 2006
  75. Duben 2006
  76. Březen 2006
  77. Únor 2006
  78. Leden 2006
  79. Prosinec 2005
  80. Listopad 2005
  81. Říjen 2005
  82. Září 2005
  83. Srpen 2005
  84. Červenec 2005
  85. Červen 2005
  86. Květen 2005
  87. Duben 2005
  88. Březen 2005
  89. Únor 2005
  90. Leden 2005
  91. Prosinec 2004
  92. Listopad 2004
  93. Říjen 2004
  94. Září 2004
  95. Srpen 2004
  96. Červenec 2004
  97. Červen 2004
  98. Květen 2004
  99. Duben 2004
  100. Březen 2004
  101. Únor 2004
  102. Leden 2004
  103. Prosinec 2003
  104. Listopad 2003


Reakce čtenářů (číst/přidat)

Počet reakcí: 25
Poslední: 2013-03-21 14:07:23