Novinky - červen 2008
2008-06-27 - Mars
Největší kráter ve Sluneční soustavě
Poslední analýzy snímků terénu z kosmických sond ukazují na Marsu něco, co by
mohlo být zdaleka největším impaktním kráterem doposud objeveným ve Sluneční
soustavě.
Družice Mars Reconnaissance Orbiter (MRO)
a Mars Global Surveyor (MGS) poskytly detailní informace o výškových poměrech a
gravitačním poli Marsu na severní a jižní polokouli. Studium těchto podkladů by
mohlo dát odpověď na jednu z největších záhad planety - jak to, že se
severní a jižní hemisféra tak nápadně liší? Tato otázka se objevila okamžitě poté,
kdy v sedmdesátých létech minulého století dorazily na Zemi první celkové
záběry Marsu. Hlavními hypotézami bylo, že utváření povrchu má na svědomí buď dávný
impakt nebo nějaké vnitřní procesy, které roztavily vrstvy od povrchem. Impaktní
hypotéza vyslovená v roce 1984 neměla mnoho zastánců, protože tvar sníženiny
na severní polokouli neodpovídal okrouhlým tvarům kráteru.
Tento týden publikovala v časopisu Nature dvojice autorů z MIT
[=Massachusetts Institute of Technology] Andrews-Hanna a Maria Zuber zprávu, která
impaktní hypotézu rehabilitovala.
Severní polokouli pokrývá sníženina nazývaná někdy Borealis basin, která zabírá
40% povrchu Marsu. Právě tento bazén by měl být pozůstatkem gigantického impaktu
z ranného období Sluneční soustavy. Jeho průměr činí asi 8500 km a je tudíž
asi čtyřikrát rozlehlejší než další obří kráter Hellas na jižní polokouli. Výpočty
ukazují, že by mohl být vytvořen dopadem tělesa o průměru kolem 2000 km -
tedy většího než Pluto.
Severní sníženina je jedním z nejhladších terénů nalezených v solárním
systému. Jižní polokoule je naproti tomu členitá, rozrytá řadou kráterů s průměry
od 4 do 8 km, vystupujících nad úroveň okolních rovin. Byla objevena řada
sníženin, které mají spíš eliptický tvar než obvyklý kruhový. Musela být podniknuta
série analýz, které prokázaly, že útvar Borealis je rovněž eliptický a tudíž tvarem
koresponduje s impaktními krátery.
I když se to může zdát jako jednoduchý úkol, rozpoznat skutečný tvar Borealis
nebylo vůbec snadné. Po gigantickém impaktu před 3.9 miliardami let, byl
terén zásadně přetvářen. Podél jednoho okraje bazénu se vytvořily obří sopky,
které vyzdvihly terén a zdeformovaly jeho původní tvar. Teprve rozbor dat o
gravitačním poli dovolil odhalit skryté struktury a rekonstruovat utváření terénu
před výbuchem vulkánů. Kromě eliptického okraje bazénu existují náznaky druhého
vnějšího okraje, což je též typickým znakem impaktních útvarů.
2008-06-26 - Hayabusa
Sonda stále funguje, naděje trvá
O japonské sondě k asteroidu Itokawa se po dramatických událostech koncem
roku 2005 a po dlouhém období, kdy se ji řídící tým pokoušel zachránit, příliš
nemluví. Podle posledních zpráv se nicméně Hayabusa
nachází ve stabilizovaném stavu a stále je naděje, že se v roce 2010 podaří
návrat na Zemi.
Sonda byla uvedena do stabilizace rotací, která je méně náročná na spotřebu
pracovních látek, nežli tříosá stabilizace, která byla nutná v kritických
chvílích a během činnosti iontového pohonu. V této konfiguraci prolétla
dne 2008-02-28 ve vzdálenosti 1.63 AU již potřetí
afelem eliptické heliocentrické dráhy (nejvzdálenější bod od Slunce). Současně
se rychle zvětšovala taktéž vzdálenost od Země.
Na konci května 2008 se dostala Hayabusa na opačnou
stranu od Slunce, než kde se nacházela Země. Pozemský pozorovatel by ji mohl
zaregistrovat pouhých 12° od Slunce. Jelikož se zároveň pohybovala ve vzdálenosti
1.5 AU od Slunce, činila celková vzdálenost Země-sonda úctyhodných 2.5 AU
(přibližně 375 mil. km).
Těleso se nadále pohybovalo stabilizované rotací, při níž jsou panely solárních
baterií nasměrovány ke Slunci. Spojení se Zemí závisí na tom, jak je momentálně
natočena parabola antény. Jelikož míří prakticky stejným směrem jako kolmice
k rovině panelů, daří se spojení udržovat v současné době relativně
snadno. Nebylo tomu tak vždy a po nějakém čase se situace opět zhorší. Spojení
se sondou se pak daří navázat jen příležitostně, když otáčení tělesa zamíří
parabolu správným směrem. Děje se tak přibližně jednou za 10 min, což odpovídá
rychlosti rotace Hayabusi.
2008-06-25 - LCROSS
Testy před startem k Měsíci
Tým techniků v těchto dnech provádí závěrečné zkoušky aparátu LCROSS
[=Lunar Crater Observation and Sensing Satellite], který se má významným způsobem
pokusit o detekci eventuální vody na Měsíci.
Dne 2008-06-05 byly po 13.5 dnech dokončeny
prověrky ve vakuové a tepelné komoře v prostorách firmy Northrop Grumman
v Redondo Beach v Kalifornii. Na zkušebním zařízení byla sonda LCROSS
podrobena teplotám v rozmezí -40°C až +110°C, čímž byly simulovány
podmínky, kterým bude zařízení vystaveno během startu, při pobytu na oběžné dráze
i na cestě k Měsíci. Předchozí zkoušky ověřovaly odolnost konstrukce proti
vibracím, jaké vznikají při startu, a kvalitu spojů na nosnou raketu Atlas 5
Centaur a na adaptér, na který bude přichycena sonda LRO
[=Lunar Reconnaissance Orbiter]. Momentálně jsou na programu závěrečné testy.
Jakmile budou prověrky dokončeny, bude sonda připravena k transportu na
floridský kosmodrom, kde bude definitivně přichystána ke vzletu a připojena na
nosnou raketu. Start je plánován na konec letošního roku. Po vypuštění a oddělení
družice LRO, vykoná poslední stupeň nosné rakety
s aparátem LCROSS oblet Měsíce a bude pokračovat v letu po protáhlé
geocentrické dráze. Na ní bude nutno několikrát korigovat trajektorii, aby nakonec
celá sestava zamířila do věčně zastíněného kráteru na pólu Měsíce. Před dopadem
se LCROSS oddělí, poněkud přibrzdí a bude schopen v několika minutách -
než sám skončí cestu nárazem na lunární povrch - analyzovat materiál, vyvržený
dopadem stupně Centaur. Oba dopady budou sledovat pozemské observatoře i kosmické
přístroje.
2008-06-21 - Cassini
Status Report (2008-06-11 až 2008-06-17)
Prozatím poslední signály z Cassini
dorazily na sledovací stanici Goldstone 2008-06-17.
Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy
pracují podle předpokladů.
Vědecká činnost 2008-06-11 zahrnovala mj. kalibraci
spektrografu UVIS a následné pozorování zákrytu hvězd za prstenci. Spektrometr
VIMS pořizoval sérii snímků v okamžicích průletu rovinou prstenců.
2008-06-13 minula sonda měsíc Titan. V tomto
případě se předem neupravovala dráha kvůli maximalizaci vědeckých poznatků a
tudíž se jednalo o tzv. necílený průlet. Téhož dne sledoval přístroj VIMS dynamiku
atmosféry Saturnu a zaznamenal dva přechody hvězd za prstenci. Sada přístrojů MAPS
se zaměřila na pozorování polárních září a spektrometr CIRS prováděl radiální
skenování prstenců.
Dne 2008-06-16 došlo k necíleným průletům kolem
malých měsíců Epimetheus, Prometheus a Methone. Bylo dokončeno 72 zákrytových
experimentů prováděných rádiovou aparaturou RSS. Hlavním cílem bylo poznat rozložení
elektronů v ionosféře a hustotu, tlak a teplotu v neutrální atmosféře.
Experiment podporovaly pozemní stanice Goldstone, Canberra (hlavní sledovací stanice)
a Narrabi.
2008-06-17 - Extrasolární planety
Trio Superzemí
Tým evropských astronomů oznámil 2008-06-16 na
mezinárodní astronomické konferenci pozoruhodný objev extrasolárních planet.
Pomocí přístroje HARPS instalovaného na observatoři La Sila v Chile detekovali
systém tří tzv. Superzemí, obíhajících kolem jediné hvězdy. HARPS už ulovil
45 kandidátů na planety s hmotností menší než třicetinásobek hmotnosti
Země a s oběžnou periodou kratší než 50 dní. Z dosavadní statistiky
vyplývá, že podobnou planetu by mohla mít každá třetí hvězda podobná Slunci.
Od roku 1995, kdy byla objevena první planeta u cizího slunce, bylo detekováno
více než 270 extrasolárních planetárních objektů. Většinou se jedná o obří tělesa,
odpovídající Jupiteru nebo Saturnu. Spektrograf HARPS instalovaný na 3.6 m
teleskopu v La Sila má schopnosti rozpoznat příznaky planet o hmotnosti
2 až 10x hmotnosti Země. Tyto objekty bývají nazývány Superzemě, protože jsou
hmotnější než Země ale menší než Uran či Neptun (asi 15x hmotnost Země).
Trojice Superzemí krouží kolem hvězdy HD 40307, která je jen o málo menší
než Slunce a nachází se ve vzdálenosti 42 světelných let ve směru na
souhvězdí Mečouna (Doradus) a Malíře (Pictor). Z přesného měření radiálních
rychlostí hvězdy vyplývá, že planety mají hmotnosti 4.2, 6.7 a 9.4x hmotnosti
Země a obíhají své slunce za 4.3, 9.6 resp. 20.4 dní.
Při stejné příležitosti byly oznámeny ještě další dvě Superzemě. První má hmotnost
7.5 Země a oběžnou periodu 9.5 dní. Druhá má hmotnost 22 Zemí (to už
je i na Superzemi trochu moc - pozn. AH) a oběžnou dobu 4 dny. Kromě
toho do planetárního systému náleží ještě další planeta o hmotnosti Saturnu
s periodou 3 roky.
Současnými technickými prostředky bohužel nejde registrovat malé planety s delší
oběžnou dobou, tzn. pohybující se dále od hvězdy. Na objev nových Zemí si tedy
budeme muset ještě nějaký čas počkat.
2008-06-16 - Solar Probe+
Expedice do ohně
NASA zvažuje stavbu kosmické sondy, která by měla proniknout do vnějších vrstev
sluneční atmosféry. Žáru odolná sonda nazvaná Solar Probe+ by zkoumala sluneční
magnetismus a procesy, které provázejí fenomén slunečního větru.
Start se uskuteční nejdříve v roce 2015 a výprava by skončila po sedmi
letech. Projekt je stále ve stádiu rozvah (pre-phase A). S myšlenkou
přišla Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory (JHU-APL), která
byla hlavním realizátorem sondy MESSENGER
k Merkuru. S cestami do blízkosti Slunce má už tudíž jisté zkušenosti.
(Pozn. S podobným návrhem přišla APL již v roce 2005, tehdy pod názvem
Solar Probe - nyní tedy jsme u dalšího návrhu "plus").
Sonda se přiblíží ke Slunci až na vzdálenost 7 mil. km tj. 9 poloměrů
Slunce. Tepelný štít (slunečník) z uhlíkových kompozitů musí snést teploty
až 1400°C a elektronika vydržet nepředstavitelné dávky radiace. Elektřinu pro
napájení systémů by vyráběly solární panely, kvůli obrovskému tepelnému namáhání
by ale byly chlazené cirkulující kapalinou. V okamžicích největší zátěže by
bylo možné panely schovat za ochranný slunečník.
Hlavními cíly mise by bylo zkoumání koróny a slunečního větru. Vlastní povrch Slunce
má teplotu přibližně 6000°C. Intuitivně by se čekalo, že ve větší vzdálenosti
budou teploty klesat. U Slunce to ale neplatí - ve vnější sluneční
atmosféře - koróně - dosahují teploty miliónu stupňů. Tato vysoká teplota
zůstává stále záhadou i po 60 letech, kdy byla poprvé změřena.
Druhá záhada se týká slunečního větru - proudu nabitých částic, které jsou
přítomny v celé sluneční soustavě. V blízkosti slunečního povrchu se
nabité částice pohybují chaotickým způsobem. Co je směřuje do hlubin vesmíru a jak
získávají svoji pozoruhodnou rychlost? Na obě záhady by mohla dát odpověď měření
prováděná přímo na místě činu.
Vědecké vybavení sondy má být tvořeno magnetometrem, senzorem plazmových vln,
detektorem prachu, analyzátorem elektronů a iontů atp. Dalším zařízením má být
tzv Hemispheric Imager HI, tj malý teleskop, který by dokázal zaznamenávat
trojrozměrné obrázky koróny podobnou technikou jako v lékařství tomograf.
Pokud sonda Solar Probe+ vzlétne v květnu 2015, bude primární mise zahájena
na konci slunečního cyklu číslo 24 a skončit by měla v době maxima
25. slunečního cyklu v roce 2022. To by dalo vědcům šanci studovat
Slunce v různých fázích aktivity. Sonda by se opakovaně nořila do sluneční
koróny, přičemž profil letu by byl tvarován opakovanými průlety kolem Venuše.
Za sedm let by měla sonda proletět kolem Venuše šestkrát a samozřejmě by zkoumala
i tuto zajímavou planetu.
2008-06-14 - Cassini
Status Report (2008-06-04 až 2008-06-10)
Prozatím poslední signály z Cassini
dorazily na sledovací stanici Goldstone 2008-06-10.
Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy
pracují podle předpokladů.
Vědecký program uplynulého týdne začal sledováním prstenců. Přístroj MAPS
[=Magnetospheric and Plasma Science] měl příležitost studovat polární záře na
Saturnu a procesy, které je vyvolávají. Kromě toho byla možnost provádět měření
během několika zákrytů- např. spektrometr VIMS [=Visual and Infrared Mapping
Spektrometr] sledoval zákryt hvězdy γCru. Podpůrná měření přitom prováděly
přístroje MIMI, CIRS a UVIS. UVIS [=Ultraviolet Imaging Spectrograph] později
zaznamenal západ Slunce za Saturnem. Zákryty za prstenci dále pozorovaly
experimenty CIRS a UVIS.
2008-06-06 byl časový spínač CLT [=Command Loss Timer],
jehož úkolem je startovat bezpečnostní sekvence v případě dlouhodobé ztráty
spojení, přestaven na obvyklou hodnotu 90 hodin. V souvislosti se
zvýšeným vytížením sítě DSN v době kolem okamžiku přistání sondy
Phoenix na Marsu byl 2008-05-06
byl povolený interval mezi rádiovými relacemi přechodně upraven na 120 h
(5 dní).
Dne 2008-06-08 zaznamenala sonda Cassini
další průlet periapsidou oběžné dráhy. Shodou okolností se tentýž den před
383 roky (1625) narodil Giovanni Domenico Cassini, astronom, který objevil
Saturnovy měsíce Japetus, Rhea, Tethys a Dione. V roce 1675 poprvé pozoroval
mezeru v hlavních prstencích, která byla později pojmenována Cassiniho
dělení.
2008-06-08 minula sonda necíleně měsíčky Pan a Pandora.
2008-06-13 - Sluneční soustava
Pluto částečně rehabilitované
Konference Mezinárodní astronomické unie IAU před dvěma roky v Praze zasáhla
radikálně do seznamu planet Sluneční soustavy. Byly vytvořeny nové definice některých
kosmických těles, které způsobily, že Pluto přišlo o svoje zařazení mezi planety
a stalo se členem nové skupiny trpasličích planet. Tento týden se nad ním astronomové
slitovali a učinili ho prvním představitelem nové skupiny objektů solární soustavy,
pojmenovaných "plutoidy".
Pro zařazení mezi planety muselo těleso splňovat tři základní kriteria -
muselo se pohybovat po samostatné dráze kolem Slunce (tím byly vyřazeny obří
měsíce planet), muselo být dostatečně velké, aby je gravitační síly zformovaly
do (takřka) kulové podoby (nemohou to být asteroidy, meteory, komety a podobné
kosmické smetí) a na své dráze musí být dominantní. Na poslední podmínku doplatilo
Pluto, které společně s měsícem Charonem tvoří dvojtěleso a Ceres (i když
v tomto případě se jednalo spíše o povýšení), která se pohybuje v hlavním
pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Tyto dva objekty a rovněž Eris, pohybující
se daleko za drahou Pluta, spadly do nově definované kategorie trpasličích planet.
Nová terminologie vyvolala bouřlivou debatu, která prozatím skončila tento týden
na dalším jednání IAU, vytvořením pojmu plutoid. Plutoidem je velké kosmické
těleso splňující dřívější charakteristiku trpasličí planety, které se pohybuje
za drahou nejvzdálenější uznané planety - Neptunu. Sluneční soustava tedy
má nadále 8 planet (Merkur až Neptun), jednu trpasličí planetu (Ceres)
a prozatím dva plutoidy (Pluto a Eris), i když tato dvojice nemusí zůstat dlouho
sama.
2008-06-09 - Extrasolární planety
TESS - družice hledající Superzemě
NASA vybrala v rámci programu vědeckých družic SMEX [=Small Explorer] pro další
rozpracování projekt satelitu, který by měl objevit stovky extrasolárních planet
o průměru stejném až dvojnásobném než má naše Země - tzv. Superzemí. Návrh byl
zaslán do soutěže společně vědeckými týmy z MIT [=Massachussetts Institute
of Technology], Harvard Smithsonian Center for Astrophysics a NASA - Ames
Research Center. Družice TESS [=Transiting Exoplanet Survey Satellite] byla spolu
s dalšími pěti jinými projekty schválena pro následující studii proveditelnosti
(feasibility study) a současně obdržela na příštích 6 měsíců částku 750 tis.
USD. Z šesti postupujících návrhů pak budou začátkem příštího roku zvoleny dva,
které obdrží na realizaci maximálně 105 mil. USD (bez nosné rakety). První start
by se měl uskutečnit nejdříve v roce 2012. Původně se do soutěže na nové projekty
SMEX přišlo v lednu 2008 celkem 32 návrhů.
Navržený satelit TESS bude vybaven sadou šesti širokoúhlých kamer s velkými
detektory CCD s vysokým rozlišením, které vyvíjí MIT Lincoln Laboratory.
Jejich pomocí by se provádělo celooblohové hledání planet přecházejících před
nejbližšími a nejjasnějšími hvězdami. Pokud se planeta dostane před disk hvězdy,
nepatrně zastíní její světlo. Stejnou metodou se podařilo pozemskými teleskopy
zachytit asi 50 obřích planet. Jestliže se pozorování přesune do vesmíru, pronikavě
se zlepší rozlišení přístrojů a očekává se, že by byly detekovatelné objekty o
velikosti Země a rovněž obíhající ve značné vzdálenosti od hvězdy.
Pokud je objevena transitující planeta, může se rozběhnout spektroskopické pozorování
a dají se pak s určitou jistotou odhadnout rozměry, velikost (a tudíž i hustota)
planety, což zase ukazuje na pravděpodobné složení. Existují metody jak stanovit
teplotu na povrchu, chemické složení atmosféry a snad i objevit přítomnost kyslíku
ve vzduchu.
Fotografování oblohy by mělo probíhat dva roky a celkem by se měla proměřit
jasnost kolem 2 mil. hvězd. Objevené planety by byly prvními kandidáty
na následné sledování připravovaným kosmickým teleskopem James Webb Space Telescope,
který se chystá ke startu v roce 2013. Statisticky vzato, jelikož mají oběžné
dráhy planet v prostoru různou orientaci, jen některé planety budou
z hlediska pozemského pozorovatele přecházet před diskem hvězdy. Jestliže se
předpokládá pozorování asi 2 mil. hvězd, mohlo by se nakonec zaznamenat
za dva roky činnosti objevení více než 2000 transitujících planet.
2008-06-07 - Cassini
Status Report (2008-05-28 až 2008-06-03)
Prozatím poslední signály z Cassini
dorazily na sledovací stanici Goldstone 2008-06-03.
Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy
pracují podle předpokladů.
Dne 2008-05-28 v 08:42 UT prolétla sonda
ve výšce 1400 km a rychlostí 6.3 km/s nad povrchem Titanu. Jednalo se
o poslední cílený průlet (T44) nad měsícem v rámci v primární mise,
která byla naplánována na čtyři roky práce na oběžné dráze kolem Saturnu.
Nejbližšího bodu průletu bylo dosaženo nad 12.4° s.š. Na udržení správné
orientace bylo spotřebováno 0.891 kg hydrazinu.
Altimetrická měření radarem se uskutečnila blízko regionu Hotei. Pás radarových
měření probíhal přes severozápad Xanadu, dunová pole Shangri-La až do oblasti Dilmun.
Jelikož byla výška průletu poměrně vysoká, sonda se pohybovala vně ionosféry a
přístroj INMS [=Ion and Neutral Mass Spectrometer] prováděl pozorování exosféry.
Byly analyzovány chemické látky unikající z atmosféry Titanu. Do měření se
zapojily i experimenty VIMS [=Imaging Science Subsystem], ISS [=Imaging Science
Subsystem] a RPWS [=Radio and Plasma Wave Science].
2008-05-30 bylo rozhodnuto zrušit korekční manévr
OTM-158. Důvodem bylo, že další korekce
OTM-159 bude abnormálně velká (asi 12 m/s) a
vliv zrušeného manévru je na další průběh letu zanedbatelný.
Dne 2008-05-31 byl ukončen program podle plánu S40
a okamžitě navázalo plnění povelů sekvence S41. Této úsek letu je rozvržen na
31 dní a skončí 2008-07-01. Nepočítá se
s žádným cíleným průletem, na druhou stranu Cassini
absolvuje 16 necílených průletů - po jednom kolem Pallene, Pandory, Epimethea,
Encelada a Atlasu, dvě návštěvy obdrží měsíce Janus, Pan, Titan a Prometheus,
třikrát sonda mine měsíc Methone. V plánu byly dráhové korekce OTM-158
(byla zrušena) a OTM-159.
2008-06-01 došlo k necílenému průletu kolem
měsíců Pallene a Janus. Tentýž den byl uzavřen kryt hlavního raketového motoru.
Zavřený zůstane až do 2008-06-17. Cyklus zavření a
otevření krytu hlavního motoru ME [=Main Engine] proběhl od startu již 39krát.
Sonda vypuštěná původně jako Deep Impact, našla
po splnění hlavního úkolu o komety Tempel 1 další uplatnění. V programu
EPOXI má přispět k pátrání po extrasolárních planetách velikosti Země.
K tomu je ale nutné zjistit hlavní charakteristiky hledaných těles. Dalekohled
sondy se proto orientoval na soustavu Země-Měsíc a fotografoval ji z velké
vzdálenosti. Nedávno byla uveřejněna fotografie naší planety pořízená
2008-05-29 ze vzdálenosti 0.33 AU. Snímek pořízený
přes tři barevné filtry (modrý, zelený a oranžový) zachycuje planetu a Měsíc,
který se právě pohybuje před ní.
2008-06-05 - Extrasolární planety
Malá planeta u malé hvězdy
Astronomové objevili extrasolární planetu pouze třikrát hmotnější než naše Země.
Centrální hvězda je přitom také docela maličká - hmotnost činí pravděpodobně
jen asi 1/12 Slunce. Ukazuje se, že malé hvězdy by mohly být slibnými kandidáty
na hostitele planet o velikosti Země.
Objev byl 2008-06-02 prezentován na konferenci Americké
astronomické společnosti týmem z University of Notre Dame vedeným Davidem
Bennettem. Zdá se, že dokonce nejmenší hvězdy mohou provázet planety. "Nikdy předtím
nebyla nalezena planeta obíhající hvězdu o hmotnosti menší než 20% hmotnosti Slunce,"
připomněl Bennett.
Planeta byla zaznamenána tzv. technikou gravitační čočky. Podobným způsoben by
se daly zaregistrovat objekty až o 1/10 hmotnosti Země. Gravitační čočka využívá
jevu z Einsteinovy teorie relativity, v níž se mj. praví, že světlo
procházející kolem velmi hmotného tělesa je gravitačními silami odchýleno z dráhy.
Jestliže se mezi pozorovaným objektem a pozorovatelem, nachází hmotná hvězda, světlo
se jako v obrovské čočce zakřivuje a umožňuje detekovat i velice malá tělesa.
Podle standardní astronomické nomenklatury byla hvězda označena jako
MOA-2007-BGL-192L a nově objevená planeta
MOA-2007-BGL-192Lb. Soustava se nachází 3000 světelných
let daleko a hvězda je buď málo hmotným objektem spalujícím v jádru vodík, nebo
se jedná o tzv. hnědého trpaslíka, u něhož už nukleární reakce vyhasla.
2008-06-02 - New Horizons
Za drahou Saturnu
Sonda New Horizons byla koncem května probuzena
z prozatím nejdelší hibernace, která tentokrát trvala 89 dní. Důvodem
oživení elektroniky byla pravidelná oprava nastavení velké parabolické antény tak,
aby přesně mířila k Zemi. Dalšími činnostmi byla zkouška navigace, která
simulovala operace u Pluta, proměření současné pozice, odvysílání dat ze studentského
detektoru kosmického prachu, instalace a zkouška nové verze softwaru přístroje
SWAP [=Solar Wind And Plasma instrument] a přenos letového programu na dalších
několik měsíců. Plánované aktivity budou dokončeny 2008-06-02
a hned dalšího dne se New Horizons vrátí do hibernace, v níž zůstane až do
2008-09-02, tj. 91 dní.
Začátek června je ve znamení dosažení několika milníků. 2008-06-02
překoná sonda vzdálenost 10 AU (astronomických jednotek) od Slunce. Hned
dalšího dne oslaví 866. den cesty - číslo na první pohled nezajímavé,
pokud si neuvědomíme, že je to přesně jedna čtvrtiny doby letu k Plutu
(3463 dní). Nejvýznamnější událost bude ale možno zaznamenat
2008-06-08. Tohoto dne překročí
New Horizons oběžnou dráhu Saturnu. Jedná
se nicméně o zdolání jen symbolické hranice, protože planeta leží daleko mimo
dosah přístrojů na palubě. Za dráhu Saturnu se vydalo lidské dílo naposledy
v srpnu 1981, kdy ji přeťala sonda Voyager 2.
Archiv:
- Aktuální novinky
- Květen 2012
- Duben 2012
- Březen 2012
- Únor 2012
- Leden 2012
- Prosinec 2011
- Listopad 2011
- Říjen 2011
- Září 2011
- Srpen 2011
- Červenec 2011
- Červen 2011
- Květen 2011
- Duben 2011
- Březen 2011
- Únor 2011
- Leden 2011
- Prosinec 2010
- Listopad 2010
- Říjen 2010
- Září 2010
- Srpen 2010
- Červenec 2010
- Červen 2010
- Květen 2010
- Duben 2010
- Březen 2010
- Únor 2010
- Leden 2010
- Prosinec 2009
- Listopad 2009
- Říjen 2009
- Září 2009
- Srpen 2009
- Červenec 2009
- Červen 2009
- Květen 2009
- Duben 2009
- Březen 2009
- Únor 2009
- Leden 2009
- Prosinec 2008
- Listopad 2008
- Říjen 2008
- Září 2008
- Srpen 2008
- Červenec 2008
- Červen 2008
- Květen 2008
- Duben 2008
- Březen 2008
- Únor 2008
- Leden 2008
- Prosinec 2007
- Listopad 2007
- Říjen 2007
- Září 2007
- Srpen 2007
- Červenec 2007
- Červen 2007
- Květen 2007
- Duben 2007
- Březen 2007
- Únor 2007
- Leden 2007
- Prosinec 2006
- Listopad 2006
- Říjen 2006
- Září 2006
- Srpen 2006
- Červenec 2006
- Červen 2006
- Květen 2006
- Duben 2006
- Březen 2006
- Únor 2006
- Leden 2006
- Prosinec 2005
- Listopad 2005
- Říjen 2005
- Září 2005
- Srpen 2005
- Červenec 2005
- Červen 2005
- Květen 2005
- Duben 2005
- Březen 2005
- Únor 2005
- Leden 2005
- Prosinec 2004
- Listopad 2004
- Říjen 2004
- Září 2004
- Srpen 2004
- Červenec 2004
- Červen 2004
- Květen 2004
- Duben 2004
- Březen 2004
- Únor 2004
- Leden 2004
- Prosinec 2003
- Listopad 2003
Počet reakcí: 25
Poslední: 2013-03-21 14:07:23
|