Novinky - září 2005

2005-09-29 - Měsíc

Kosmická loď pro cesty na Měsíc

Administrátor NASA Michael Griffin uvolnil 2005-09-20 pro veřejnost výsledky studie nové generace pilotovaných kosmických lodí, která by lidstvu umožnila znovu zamířit k Měsíci a později snad k Marsu a k kosmickým jiným cílům.
Ve studii jsou uvedena specifická doporučení pro plavidlo určené k dopravě posádky do vesmíru, k rodině potřebných nosných prostředků a k architektuře lunárních misí sledujících přistání na Měsíci. Studie je reakcí na "Vizi kosmického výzkumu", jak ji prezentoval prezident Bush.
Nová generace amerických kosmických lodí bude používat kónickou kabinu posádky, schopnou pojmout až šest pasažérů. Loď a její systémy vycházejí z vyzkoušených technologií a konstrukcí programů Apollo a Space Shuttle. Bude schopna dopravit do kosmu těžší náklad a umožní, aby více lidí pobylo na lunárním povrchu delší dobu.
Nová loď se může používat jako prostředek pilotovaných letů nebo může sloužit jako bezpilotní nákladní plavidlo. Její návrh umožňuje flexibilní nasazení jako přepravní modul tří členů posádky a dalšího nákladu na Mezinárodní kosmickou stanici ISS, jako expediční loď se čtyřmi astronauty na oběžnou lunární dráhu, popřípadě může být použita k výpravě k Marsu se šesti členy posádky.
Astronauti a náklad budou na oběžnou dráhu dopraveni systémem odvozeným z kosmického raketoplánu a skládajícího se ze startovacích motorů na tuhé palivo SRB [=Solid Rocket Booster] a dalšího stupně poháněného raketovými motory, které jsou nyní nasazeny jako hlavní motory raketoplánu SSME [=Space Shuttle Main Engine]. Tato sestava by měla být schopna dopravit na nízkou oběžnou dráhu LEO [=Low Earth Orbit] asi 25 t nákladu. Kosmická loď vynášená tímto prostředkem by měla být nejméně desetkrát bezpečnější než současný raketoplán, protože uspořádání konstrukčních prvků bude za sebou a bude vybavena záchranným systémem, aktivovaným v případě havárie při startu. NASA zvolila toto řešení kvůli vysoké bezpečnosti, ceně a dostupnosti. Obzvláště motory SSME a SRB je možno po dlouhých létech používání označit za spolehlivé a vhodné pro lety s lidskou posádkou. Většina průmyslového zázemí a výrobních zařízení již existuje, což bezpochyby sníží náklady na vývoj.
Budoucí lunární mise budou dále vyžadovat těžký nákladní nosič, který bude vytvořen stupněm s pěti motory SSME a dvěma pětisegmentovými stupni SRB. Tato kombinace by měla být schopna dopravit 106 t na LEO, pokud by se použil ještě další přídavný stupeň mohl by náklad činit až 125 t. I když je tato sestava primárně určena pro dopravu nákladu, mohla by se použít i pro vynesení pilotovaného plavidla.
Studie je úvodním krůčkem na dlouhé cestě vedoucí k Měsíci. Člověk se tentokrát vrací na Lunu, aby prokázal, že je schopen přežít na cizím světě a že může pomýšlet i na ambicióznější mise. Návrat na Měsíc umožní provádět fundamentální vědecký výzkum v oblasti astrobiologie, lunární geologie, exobiologie, astronomie, fyziky atp.
Znovudobývání Měsíce bude podle studie zahájeno robotickými prostředky mezi roky 2008 až 2011. Automaty budou zkoumat, mapovat a poznávat měsíční povrch. Na základě jejich činnosti budou vybrána vhodná přistávací místa a stanoveny lokality s důležitými místními přírodními zdroji. Možnost získávat na místě kyslík, vodík a kovy se jeví jako nezbytný předpoklad pro další dlouhodobější cíle planetárních expedic.

2005-09-29 - Hayabusa

Sonda se přiblížila k planetce

Sonda Hayabusa pravděpodobně již opustila výchozí bod, nacházející se ve vzdálenosti 20 km od asteroidu Itokawa, kde prožila asi dva týdny. I když se mi zatím nepodařilo objevit oficiální informaci, ze stránek japonské organizace JAXA je zřejmé, že vzdálenost se během několika posledních dní snížila až k dnešní hodnotě 10 km. I když japonské řízení letu často improvizuje, není vyloučeno, že byla zahájena další fáze letu, v níž se má uskutečnit odhození přistávacího aparátu Minerva na povrch planetky a nezávisle na tom odběr malého množství materiálu mateřskou částí sondy. Bezpečné přiblížení k rotujícímu tělesu s velmi nepravidelným tvarem bude bezpochyby značným technickým oříškem.

2005-09-28 - New Horizons

Sonda k Plutu zahájila předstartovní přípravy

Sonda New Horizons {=Nové obzory} dorazila v sobotu 2005-09-24 do Kennedyho vesmírného střediska KSC na Floridě. Zde podstoupí závěrečnou přípravu a zkoušky před startem na desetiletou cestu, na jejímž konci má navštívit planetu Pluto a její měsíc Charon.
Na kosmodrom přivezl stanici nákladní letoun C-17 patřící vojenskému letectvu. Po příletu byla umístěna do "čisté" haly, v níž se budou odehrávat finální prověrky. Pokud se nestane nic neočekávaného bude vynesena v lednu 2006 raketou Atlas V (výrobce Lockheed Martin) do kosmu.
New Horizons má právě za sebou čtyřměsíční pobyt v simulátoru kosmického prostředí ve středisku NASA Goddard Space Flight Center v Greenbeltu. Sondu postavila Laboratoř aplikované fyziky (Applied Physics Laboratoty) při univerzitě Johna Hopkinse v Laurelu (JHU-APL).
Na palubě sondy bude umístěno sedm vědeckých přístrojů. Stanice proletí kolem dvojplanety Pluto-Charon v létě 2015. Úkolem mise je prozkoumat globální geologii a geomorfologii těles, povrchové teploty a atmosféru Pluta. Během prodloužené expedice by se mohla sonda přiblížit k dalším objektům za drahou Pluta v tzv. Kuiperově pásu.
V říjnu podstoupí New Horizons sérii funkčních testů, zkoušky připravenosti a prověrku spojení se sledovacími stanicemi sítě DSN [=Deep Space Network]. V listopadu budou nádrže sondy naplněny palivem (hydrazin) pro motory udržující orientaci a pro dráhové korekce. Bude ověřeno konečné vyvážení kosmického aparátu.
Na Mysu Canaveral ve středisku pro přípravu raket Atlas (Atlas Space Operations Center) se mezitím chystá nosná raketa Atlas V. Sestavování nosiče na rampě číslo 41 započne začátkem října a dokončeno má být ještě téhož měsíce, nejpozději začátkem listopadu. Na listopad je v plánu zkušební odpočítávání před startem. V prosinci bude již kompletně připravená sonda převezena na startovací rampu a upevněna na vrcholek rakety.
Pokud bude po všech zkouškách povolen start, odlepí se kosmický cestovatel od Země 2005-01-11 během dvouhodinového startovního okna, otevírajícího se v 19:07 UT. Každodenní možnost startu trvá nicméně až do 2006-02-14.
New Horizons je první misí programu NASA New Frontiers {=Nové hranice}, což je nová třída středních planetárních sond. Řízení letu obstarává JHU-APL pro NASA Science Mission Directorate. Hlavním vědeckým pracovníkem je Alan Stern ze Southwest Research Institute, San Antonio. Southwest Research Institute řídil vývoj všech sedmi vědeckých experimentů.
Národní výbor pro výzkum (National Research Council) zařadil průzkum Pluta a Kuiperova pásu na přední místo v seznamu priorit planetárních misí tohoto desetiletí. Blízká návštěva těchto záhadných těles nám poskytne nové informace o vzniku a vývoji naší Sluneční soustavy.

2005-09-28 - SMART-1

Sonda může zkoumat Měsíc delší dobu

Sonda SMART-1, kterou vyslala organizace ESA na oběžnou dráhu kolem Měsíce, získala zásluhou promyšleného využití vlastního elektrického (iontového) pohonu delší dobu na vědecký výzkum naší přirozené družice. V únoru tohoto roku obdržela mise SMART-1 další finance na prodloužení letu o jeden rok, počínaje koncem července 2005. Jestli ale sonda skutečně přežije do léta příštího roku, záviselo na schopnostech iontového motoru a na zásobě pracovní látky (xenonu) na palubě.
Pokud by nebylo možné využít zbytky xenonu, který se ještě nacházel v nádrži, oběžná dráha by se postupně přirozeným způsobem přibližovala k Měsíčnímu povrchu a let sondy by skončil do května 2006. Technici byli přesvědčeni, že nebude možné použít veškerý zbytkový xenon. Přibližně 2 kg mělo být ponecháno jako rezerva, kterou by se udržoval přijatelný tlak v zásobníku, aby bylo vůbec možné řídit tah motoru.
Nicméně ESA a výrobce vyvinuli společně postup, kterým by bylo možno z nádrží vyždímat takřka poslední kapku paliva. Pak by se dalo uvažovat o tom, že se podaří udržet sondu na bezpečné dráze až do plánovaného konce mise.
Počínaje srpnem byla zahájena série motorových impulsů, která nakonec vedla ke kýženému výsledku. Iontový motor byl definitivně odstaven 2005-09-17 po provedení posledního impulsu. SMART-1 nyní krouží kolem Měsíce a je připraven k obnovení vědeckých pozorování od 2005-10-01. Práce motoru přivedla sondu na dráhu, ze které bude možno provádět optimální vědecká pozorování. Dráha má nejbližší bod blíže k rovníku než v předchozím období a po celý rok bude mít sonda příznivé světelné podmínky.
Nyní je let sondy řízen jen lunárním gravitačním polem s přispěním účinků přitažlivostí Slunce a Země. Analýza ukazuje, že po přirozené degradaci oběžné dráhy dopadne sonda přibližně v polovině srpna 2006 na povrch Měsíce.

2005-09-26 - Mars Express

Mise prodloužena

Mise evropské sondy Mars Express byla, počínaje začátkem letošního prosince, o celý jeden marsovský rok, což odpovídá asi 23 měsícům pozemským, prodloužena . Toto rozhodnutí učinil Výbor pro vědecké programy ESA (Science Programme Committee) dne 2005-09-19.
Mars Express přispěl za dosavadní dobu činnosti k nepřehlédnutelnému prohloubení našich znalostí o rudé planetě. Od zahájení vědeckého programu na oběžné dráze kolem Marsu začátkem roku 2004 jsme získali řadu zcela nových údajů o vzdálené planetě. Cenné poznatky byly zaznamenány v topografii planety, současném klimatu, geologické aktivitě a v detekci vody.
Rozrůstá se soubor dat o globálním složení a charakteristice povrchu a atmosféry. Mars Express objevil vulkanické a glaciální procesy probíhající dokonce ještě v současné době. Glaciální (spojené s činností ledu) procesy byly prokázány v rovníkovém pásu. Sonda zmapovala výskyt vodního ledu a ledu tvořeného zmrzlým oxidem uhličitým v polárních oblastech.
Mars Express detekoval metan v atmosféře planety. Tento objev a možná i přítomnost formaldehydu se vysvětlují buď probíhající vulkanickou činností nebo současnou "biologickou aktivitou". Tutu hypotézu by mohl podpořit fakt, že vodní páry a metan, významné ingredience života, se vyskytují současně nad jistými oblastmi.
Během mise byly poprvé u Marsu detekovány polární záře. Sonda dále provedla globální zmapování hustoty a tlaku atmosféry ve výškách od 10 do 100 km. Studovala procesy, při nichž část vrchní atmosféry uniká do kosmického prostoru. Je to významná práce, která by nám mohla pomoci pochopit vývoj planetárního klimatu.
Přes rozsáhlá vědecká data předaná do této chvíle na Zemi, zbývá spousta věcí, které by nám mohla sada vědeckých přístrojů na palubě sondy přiblížit. V první řadě se čekají data z experimentu MARSIS, který se podařilo uvést do provoyu po problémech s rozložením antén až letos v červnu. V prosinci (již v etapě prodloužené mise) bude možno obnovit měření nad neosvícenou polokoulí planety. Radar MARSIS bude pokračovat v podpovrchové sondáži zaměřené především na detekci hlubinných rezervoárů vody nebo ledu.
Perfektní práci odvádí vysokorozlišující kamera HRSC. Do těchto chvil dokázala zachytit 19% povrchu Marsu. Další měsíce v nastaveném čase budou také věnovány k dalšímu 3-D barevnému zobrazení povrchu planety.
Díky prodloužení mise dostává Mars Express šanci zdokumentovat změny atmosféry v druhém planetárním roce a sledovat sezónní změny provázené výskytem jinovatky, mlh nebo ledu. Planeta Mars má vědcům stále co nabídnout.

2005-09-25 - Cassini

Status Report (2005-09-15 až 2005-09-21)

Zatím poslední telemetrická data ze sondy zaznamenala stanice Madrid dne 2005-09-21. Cassini je ve skvělé kondici a pracuje podle očekávání.
Sonda prolétla 2005-09-14 nejvzdálenějším bodem dráhy od Saturnu (apoapsis) a zahájila oběh číslo 15. V oblasti apoapsidy se uskutečňovalo měření přístrojem MAPS [=Magnetospheric and Plasma Science] zaměřené na detekci hranic magnetosféry nad zastíněnou částí planety a pozorování hranic magnetosféry v různých radiálních vzdálenostech.
Jak už bylo referováno předchozího týdne, došlo ke ztrátě části vědeckých dat vinou chybně nastaveného návěští v obslužném programu záznamníku SSR [=Solid State Recorder]. Závada postihla data ze strany A, kam nešly údaje zapisovat ani zpětně číst. Dne 2005-09-15 byla na sondu vyslána softwarová oprava a řídící tým čekal na nejbližší příležitost, kdy bude potřeba zaznamenávat a vysílat další data, aby si ověřil, zda byl zásah účinný.
Na tiskové konferenci 2005-09-16 byla veřejnost seznámena s objevem, při němž radiolokátor pozoroval na Titanu pravděpodobnou břehovou čáru bývalého nebo současného velkého jezera (viz též zpráva v našich Horkých novinkách 2005-09-22).
2005-09-19 v 19:00 UT se rozběhl korekční manévr OTM-033, mající za cíl upravit dráhu před setkáním s měsícem Hyperion (2005-09-26). Po 176.3 s činnosti hlavního raketového motoru bylo dosaženo změny rychlosti o Δv=27.8 m/s. Systémy sondy pracovaly během manévru nominálně.

2005-09-23 - Hayabusa

Názvy terénních útvarů na asteroidu Itokawa

Tým japonských specialistů odpovědných za misi Hayabusa podal návrh na pojmenování výrazných terénních útvarů na asteroidu (25143) Itokawa, který je v současné době studován přístroji sondy ze vzdálenosti 20 km.
Jako u ostatních kosmických objektů podléhají názvy schválení Mezinárodní astronomické unie IAU. Názvy velkých útvarů a jejich odůvodnění je uvedeno níže. Menším terénním prvkům budou přidělována jména později.
Prozatím z Japonska vzešel návrh na názvy tří topografických prvků:
Muses Sea je oblast hladkého terénu a jméno je odvozeno od původního pracovního označení projektu, které bylo MUSES-C. Muses by se zároveň dalo interpretovat jako společné pojmenování řeckých bohyň - múz.
Uchinoura Bay je pravděpodobně kráter na asteroidu a jméno vychází z označení japonského kosmodromu na ostrově Kjúšú, odkud sonda vzlétla do vesmíru.
Woomera Desert by mohl být další velký kráter na Itokawě a jméno symbolizuje místo, kde by celá mise měla skončit přistáním návratového pouzdra. Woomera Prohibited Area (WPA) je pouštní oblast v Austrálii, kde se nachází rovněž kosmodrom a raketová střelnice.

2005-09-22 - Cassini

Pobřežní čára na Titanu

Obrázky pořízené sondou Cassini při posledním průletu kolem Titanu ze začátku září ukazují na jižní polokouli něco, co vypadá jako dlouhé pobřeží. Příznaky, že toto území bylo kdysi mokré, případně, že se na něm vyskytují plochy zalité kapalinou, jsou zcela evidentní.
"Hledali jsme oceán nebo jezera na Titanu. Data z radaru patří k nejlepším důkazům přítomnosti jakési pobřežní línie," komentoval poslední objevy Steve Wall z Jet Propulsion Laboratory, vedoucí týmu, který se stará o práci přístroje RADAR.
Radarové snímky představují hypotetické pobřeží oddělující světlý a tmavý terén v délce asi 1700 km a šířce 170 km. Světlý a patrně zvlněný terén bezprostředně sousedí s tmavou a vyhlazenou oblastí. Mělo by se jednat o region, kde se nejpravděpodobněji vyskytoval nebo vyskytuje vlhký terén či souvislá hladina kapalin. Na Titanu zřejmě čas od času dochází k obdobím dešťů, případně rozsáhlým výronům kapalin z hlubin země.
Světlé obrazce v tmavé oblasti by mohly být místy, která jsou občas zaplavována a nyní zcela nebo částečně vyschlá. Útvary podobné zátokám jsou dalšími znaky, potvrzujícími, že ostré ohraničení světlé a tmavé plochy bude asi pobřežní línií.
Na snímcích jsou dále vidět sítě kanálů protínajících světlý terén. Těmi mohly kdysi proudit řeky z kapalných uhlovodíků. Společně s radarovými snímky z dalších dvou průletů (říjen 2004 a únor 2005) byly prozatím identifikovány nejméně dva typy drenážních kanálů. Některé jsou dlouhé a hluboké, klikatého tvaru a s málo přítoky. Taková koryta vedla kapaliny z velkých vzdáleností. Naproti tomu byly zjištěny kanály jejichž tvar a hustá síť odpovídá útvarům vzniklým po deštích. Některé kanály jsou delší než 100 km. Některé jsou napájeny z pramenů, jiné se složitější soustavou vděčí za svoji existenci atmosférickým srážkám.
Průlet kolem Titanu 2005-09-07 byl nepříznivě poznamenán závadou na jednom ze dvou palubních záznamníků SSR [=Solid State Recorder], který nezapsal pořízená data. Znamená to, že přibližně polovina vědeckých výsledků ze setkání byla ztracena. Chyba v softwarovém vybavení již byla objevena a odstraněna. Zatím poslední přiblížení k Titanu bylo již v pořadí osmé, do konce promární mise čeká Cassini ještě dalších 37 těsných návštěv u největšího měsíce Saturnu. Nejbližší příležitost jak získat další radarová data nastane již 2005-10-26. Pozornost se bude tentokrát soustředit do míst u rovníku, kde v lednu tohoto roku přistál modul Huygens.

2005-09-21 - Venus Express

Do startu zbývá jeden měsíc

Start sondy k Venuši, která byla již několik roků při plánování planetárních misí zanedbávána, se již značně přiblížil. Půjde-li vše podle plánu, vzlétne 2005-10-26 Venus Express evropské organizace ESA z kazašského Bajkonuru pomocí vyzkoušené kombinace ruské nosné rakety Sojuz-Fregat. Sonda je již v laboratořích na kosmodromu a technici finišují s přípravami na dlouhou cestu. Přípravné práce se již dostaly do fáze, ve které se ověřují poslední předstartovní sekvence, jichž se účastní kompletní tým, mj. i skupina, která bude přítomna při startu v podzemním bunkru vzdáleném asi 150 m od rampy. Závěrečný countdown je rozvržen přibližně na 9 h.
Kolem 2005-08-15 se uskutečnila zkouška těsnosti palivového systému, po které bylo konstatováno, že je možno naplnit zásobníky plánovanými 570 kg paliva. K tomu dojde až těsně před startem. Test proběhl v režii týmu výrobce systému CPS [=Combined Propulsion System] z britské divize firmy ASTRIUM.
2005-08-30 byly zahájeny zkoušky ze série SVT-2 [=System Verification Test 2]. Jako první se uskutečnil test startovací sekvence a převzetí řízení letu střediskem ESOC. SVT-2 probíhá tím způsobem, že řídící středisko VMOC [=Venus Mission Operation Centre] v Darmstadtu (Německo) vysílá povely na sondu nacházející se na Bajkonuru a simuluje operace, které se budou eventuelně vykonávat v kosmu. Zkoušky SVT-2 byly naplánovány v trvání necelého jednoho týdne. Zakončeny byly 2005-09-02 ověřením hlavních funkcí elektrického systému. Sonda byla poté umístěna do adaptéru, v němž se zkoušelo finální optické zaměření. Byla zahájena instalace solárních panelů.
V polovině září byly sluneční baterie namontovány a rozběhly se jejich prověrky. Každé křídlo si vyžádalo dva dny montážních prací. První panel obdržela sonda 2005-09-13 a druhý o dva dny později 2005-09-15.
Sluneční panely (vyrobené z GaAs) musí vyhovět náročným tepelným podmínkám na oběžné dráze kolem Venuše. Těleso blízko Slunce ve vzdálenosti odpovídající dráze Venuše je vystaveno intenzivnímu slunečnímu záření. Sonda kroužící kolem Venuše je navíc z druhé strany zahřívána tepelným zářením odraženým od oblačnosti planety.
Sluneční panely byly navrženy a odzkoušeny pro provozní teploty v rozmezí -167°C až +158°C. U Země mají výkon 821 W, u Venuše na konci plánované čtyřleté mise by měly vyrábět 1468 W. Panely fotovoltaických článků, z nichž každý je propojen třemi klouby, budou rozloženy krátce po startu a v této poloze již zůstanou po celý zbytek života sondy.

2005-09-19 - Rosetta

Status Report (2005-08-26 až 2005-09-16, dny mise: 545 až 565)

Ve sledovaném třítýdenním období se sonda nacházela v pasivní přeletové fázi cesty. Nebyly plánovány žádné významné aktivity a se sondou bylo udržováno rádiové spojení jedenkrát týdně.
Kromě rutinního sledování průběhu letu a odvysílání opravy programu pro sledovač hvězd B, k čemuž došlo 2005-09-08, prožil řídící tým mimořádnou událost, když byla Rosetta ve dnech 2005-09-08 a 2005-09-09 zasažena částicemi ze sluneční erupce. Bohužel k tomu došlo na začátku týdenního intervalu, kdy nebyl plánován příjem telemetrie, a proto až 2005-09-15 bylo zjištěno, že sluneční aktivita způsobila selhání sledovače hvězd A. Druhé čidlo (Star Tracker B), které se nepoužívalo pro řízení polohy, se nacházelo v stand-by módu.
Rozbor dat ukázal, že během šesti dnů, kdy byla orientace sondy udržována jen setrvačníky, došlo k odchylce polohy o 0.7°, přičemž anténa HGA [=High Gain Antenna] mířila o 0.3° mimo požadovaný směr. Chyba v zaměření nebyla naštěstí nijak velká a spojení nebylo ohroženo. 2005-09-15 byly odvysílány povely, které vedly k obnovení normální činnosti systémů sondy. Oba sledovače hvězd byly uvedeny opět do provozního stavu a sonda byla správně reorientována.
Ve sledovaném období neprobíhala žádná vědecká měření, s výjimkou monitorování radiačního pozadí přístrojem SREM.
Se stanicí byla navázána tři rádiová spojení s maximální délkou 10 h.
Dne 2005-09-16 byla Rosetta vzdálena 188.9 mil. km (1.23 AU) od Země a 245.5 mil. km (1.64 AU) od Slunce. Doba letu rádiového signálu jedním směrem činila 8 min 7 s.

2005-09-17 - Cassini

Status Report (2005-09-08 až 2005-09-14)

Poslední spojení se sondou ve sledovaném období navázala stanice Madrid dne 2005-09-14. Cassini je nadále ve skvělém stavu a funguje normálně.
Na schůzce 2005-09-09 bylo rozhodnuto zrušit dráhovou korekci OTM-032 kvůli tomu, že požadovaná úprava byla zcela nepatrná.
2005-09-10 byla zahájena operace dotlakování paliva v nádržích sondy. Procedura byla rozplánována na tři dny. Předchozí podobné tlakování proběhlo ještě během přeletové fáze mezi korekčními manévry TCM-9 a TCM-10 [=Trajectory Correction Maneuver]. Později se počítá ještě s jedním zvýšením tlaku na dráze kolem Saturnu.
2005-09-13 bylo oznámeno, že došlo ke ztrátě podstatného objemu vědeckých dat z průletu kolem Titanu. Příčinou byly jednak provozní problémy na sledovací stanici DSN a jednak softwarová závada na palubě sondy. V palubním počítači bylo chybně nastaveno návěští, které povoluje zápis a čtení na jednu polovinu polovodičové paměti SSR [=Solid State Recorder]. Polovina dat z průletu se potom neměla kam zaznamenat. Povel na opravu byl odeslán ze Země až 2005-09-15. Příčina chyby byla jednoznačně identifikována a reprodukována na pozemním zkušebním zařízení.

2005-09-15 - Mars Express

Problémy s PFS

ESA zahájila analýzu technického stavu přístroje PFS [=Planetary Fourier Spectrometer] na palubě sondy Mars Express. Na tomto experimentu se objevily před několika měsíci problémy.
Příčinou pozorovaného nestandardního chování by mohly být vibrace vyvolané operacemi sondy. Žádný konkrétní zdroj vibrací však zatím nebyl identifikován a jiné příčiny byly zcela vyloučeny. Na prozkoumání vzniklého stavu byl sestaven pracovní tým složený s expertů z ESA, průmyslu a Italské kosmické agentury ASI. Není vyloučeno, že dojde k obnovení činnosti PFS za použití modifikovaných procedur ale dokud vyšetřování neskončí, je prozatím předčasné činit jakékoliv závěry.
Přístroj PFS fungoval bez jakýchkoliv obtíží skoro dva roky od startu v červnu 2003. Jeho zásluhou bylo získáno mnoho nových informací o globálním složení a pohybu atmosféry Marsu.
I kdyby se nepodařilo PFS udržet zcela funkční, jedná se pouze o jeden z vědeckých experimentů na palubě Mars Expressu. Dalších šest přístrojů (HRSC, OMEGA, ASPERA, SPICAM, MARSIS a MaRS) v současné době pracuje podle očekávání, zásobují vědce cennými informacemi a neexistují náznaky, že by se tento stav měl v dalším průběhu mise zhoršit.

2005-09-15 - Cassini

Status Report (2005-08-31 až 2005-09-07)

Zatím poslední telemetrická data obdržela sledovací stanice Goldstone 2005-09-06. Podle nich pokračovala sonda Cassini v letu ve výborném stavu a se všemi funkčními subsystémy.
Hmotový spektrometr INMS [=Ion and Neutral Mass Spectrometer] pokračoval v měření magnetosféry poblíž pericentra oběhu S14, které bylo zahájeno minulý týden. Tato pozorovaní slouží k analýze složení částic pohybujících se podél magnetických siločar.
Dne 2005-09-01 se uskutečnila zkouška groskopů RWA [=Reaction Wheel Assembly]. Během testu, při nichž se zjišťoval třecí odpor silových setrvačníků se prokázaly jen malé změny oproti stavu před půl rokem.
Před několika dny obdržel řídící tým Cassini požadavek od týmu Mars Global Surveyor (MGS) na poskytnutí času dvou rádiových seancí sledovací stanice DSN. MGS se nacházel v bezpečnostním módu a pro rychlé uvedení do normálního operačního provozu si tým MGS vyžádal dvě mimořádné rádiové seance na úkor Cassini. Pokud je již rozběhnuta jistá programová sekvence, znamená takovýto výpadek spojení ztrátu jistého objemu dat. Jako kompromis bylo obětováno pouze jedno spojení 2005-09-02 přes výkonnou 70 m anténu stanice č. 14 a kontakt byl udržován s nižším datovým tokem přes anténu o průměru 34 m stanice č. 25. Druhý požadovaný termín 2005-09-04 nešlo uvolnit, neboť se jednalo o vysílací okno pro potřeby záložního manévru OTM-031 před průletem kolem Titanu.
Korekční manévr OTM-031 se uskutečnil 2005-09-03. Jeho cílem bylo doladit dráhu sondy tak, aby průlet kolem Titanu (T7) proběhl ve výšce 1075 km. O opravu dráhy se postaraly korekční motorky RCS [=Reaction Control System]. Oparace byla zahájena v 19:52 UT a po době hoření t=66.8 s bylo dosaženo změny rychlosti Δv=0.0631 m/s. Všechny subsystémy pracovaly podle očekávání.
2005-09-04 byl opět uzavřen kryt hlavního motoru, čímž se mělo předejít eventuálnímu poškození prachovými částicemi při průletu rovinou prstenců. Motor byl odkrytován znovu 2005-09-06.
2005-09-05 se uskutečnil osmý a prozatím poslední rádiový experiment využívající zákrytu sondy za planetou. Cassini minula měsíčky Pandora, Prometheus a Methone metodou necíleného průletu.
2005-09-07 došlo k sedmému cílenému průletu kolem Titanu.

2005-09-14 - Asteroidy

Velké objekty v Kuiperově pásu

Před krátkou dobou se noviny hemžily zprávami o nové "desáté planetě" Slunečního systému. O objevu amerických vědců se objevil i článek v našich Horkých novinkách. Ze zpráv ale takřka vypadla informace o tom, že velkých těles, které bojují o přiznání statusu planety bojují i další podobné objekty.
Současně s obří planetkou 2003 UB313 se stejnému týmu astronomů podařilo prozkoumat další dva asteroidy, které nesou označení 2003 EL61 a 2005 FY9. Pro tělesa prozatím Mezinárodní astronomická unie (IAU) nepřidělila definitivní název, mezi astronomy se proto mezitím ujaly přezdívky "Santa", Easterbunny" a "Xena". Všechna tři byla zachycena 48palcovým teleskopem Samuel Oschin na Palomarské observatoři. Zásluhu na tom má tým vědců z California Institute of Technology a Yale University, Mike Brown, Chad Trujillo a David Rabinowitz. "Xena" je z nich největší a skupina objevitelů by ho ráda zařadila mezi regulérní planety.
"Santa", "Easterbunny" i "Xena" jsou členy Kuiperova pásu, oblasti za oběžnou drahou Neptunu, která byla již dávno teoreticky zabydlena materiálem zbylým po zformování solárního systému. Od poloviny 90. let minulého století přestal být tento region pouhou hypotézou a začíná se pomalu zaplňovat konkrétními objekty.
"Xena", nacházející se v současné době 97 AU (astronomických jednotek, 1 AU je přibližně 150 mil. km) dosahuje nejméně velikosti Pluta, ale pravděpodobně bude mnohem větší. Vědci jsou schopni s jistou nepřesností odhadnout rozměry kosmického tělesa takovéhoto typu. Předpokladem je, že je známá přesná vzdálenost od Slunce, což se dá přístroji docela dobře zjistit. Rovněž je možno precizně změřit jasnost objektu, tedy světlo, které se od tělesa odráží. Z toho se dá odvodit průměr planetky za předpokladu, že odráží všechno světlo, které na ně dopadá, tedy chová-li se jako ideální kulové zrcadlo. Je to samozřejmě předpoklad, který neodpovídá skutečnosti, ale umožňuje stanovit nejmenší možnou velikost objektu. Je logické, že těleso s horší schopností reflekovat dopadající světlo by se muselo mít větší průměr, aby bylo schopno odrážet tolik světla, jako je ve skutečnosti pozorováno. A právě za předpokladu ideální odrazivosti "Xeny" ukazují výpočty, že její průměr odpovídá minimálně průměru Pluta. Z jednoho směru je tedy průměr "Xeny" omezen. Jak je to ale s maximální možnou velikostí?
Aby se zpřesnil rozměr asteroidu, zaměřil se na něj ve dnech 2005-08-27 a 2005-08-28 kosmický teleskop Spitzer. Spitzer je konstruován tak, aby mohl pozorovat vesmír v oboru infračerveného (tepelného) záření. Teleskop může měřit množství tepla vyzařovaného povrchem planetky, které je úměrné jednak velikosti a jednak povrchové teplotě, kterou pro známou vzdálenost od Slunce dokážeme určit a která činí -243°C. Všechna tato pozorování a spektrografická data naznačují, že povrch "Xeny" má podobné složení jako povrch Pluta, který se vyznačuje vysokou odrazivostí. Kdyby asteroid odrážel 70% světla, činil by jeho průměr 2700 km.
Druhý velký objekt, který je prozatím označován "Santa", protože byl nalezen 2004-12-28 je jedním z nejpozoruhodnějších těles Sluneční soustavy. Pozorování malým teleskopem v Chile ukázala rychle rotující těleso tvaru doutníku s delším rozměrem blížícím se průměru Pluta. Žádné jiné známé velké těleso se rychlostí rotace ani zdaleka neblíží k otáčkám "Santy". Poslední měření říkají, že obrátka kolem osy se uskuteční za pouhé 4 hodiny. Navíc byl poblíž objeven maličký měsíček, prozatím přezdívaný "Rudolph", který "Santu" oběhne za 49 dní.
Třetí zajímavý asteroid Kuiperova pásu, "Easterbunny" {=Velikonoční králíček}, objevený 2005-03-01 je nyní vzdálen 52 AU a pravděpodobně dosahuje velikosti tří čtvrtin Pluta.
U všech tří uvedených, relativně velkých těles Kuiperova pásu byl zjištěn povrch pokrytý zmrzlým metanem. Objev je o to vzácnější, že metanová pokrývka byla po dlouhá desetiletí výsadou planety Pluto. Zdá se, že nejmenší planeta naší soustavy dostala srovnatelné příbuzné.
Technické prostředky umožnily teprve nyní nesměle nahlédnout do vzdáleností za oběžnou drahou Pluta, ale již první objevy ukazují, že tato oblast nám může připravit ještě celou řadu zajímavých a možná senzačních odhalení.

2005-09-13 - Mars

Pás ledu kolem rovníku planety

Sonda Mars Express, kroužící od konce roku 2003 kolem Marsu, možná objevila stopy ledového opasku, který kdysi obepínal rovník Marsu. Důkaz existence takového pásu vidí vědci v terénních útvarech připisovaných ledovcové aktivitě, probíhající přibližně před 5 miliony let. Led na rovníku planety se objevil následkem změny sklonu rotační osy. Po ní se vlhkost od pólů přesunovala nad rovník a tam se ukládala ve formě sněhu.
Tato teorie vychází z práce týmu vědců vedených Jacquesem Laskerem z Pařížšské observatoře a byla prezentována na setkání astronomů pořádaných Americkou astronomickou společností tento týden v Cambridgi (Velká Británie).
Laskarův tým předvedl, že sklom osy Marsu se může měnit mezi 15° a 40°. Údajně je to možné proto, že Marsu chybí větší měsíc. Pokud sklon přesáhne 35°, vlhkost soustředěná kolem jižního a severního pólu má tendenci se přesunovat k rovníku a zde v podobě sněhu klesat k zemi. Polární čepičky se tak zmenšují a o to více přibývá ledu v "tropickém" pásu.

2005-09-12 - Hayabusa

Hayabusa dorazila k cíli

Sonda Hayabusa s vypnutým iontovým pohonem a řízená běžnými raketovými motorky konečně zaujala výchozí pozici u asteroidu Itokawa. Vzdálenost se v uplynulých dnech pravidelně zkracovala. Zatímco 2005-09-06 se nacházel kosmický robot ještě 500 km od cíle, dne 2005-09-09 se už vzdálenost zmenšila na méně než 100 km a konečně 2005-09-12 v 01:00 UT zůstala sonda viset ve výšce pouhých 20 km. V této poloze nějakou dobu zůstane a bude planetku zkoumat. Teprve pak se pokusí spustit až těsně k povrchu, vysadí aparát Minerva a odebere vzorky materiálu asteroidu.
Operace to bude patrně velice obtížná, protože snímky pořízené v uplynulých dnech ukazují planetku jako značně nepravidelné rotující těleso. Jeho tvar by se dal nejlépe popsat jako tlustý, mírně prohnutý rohlík.

2005-09-12 - Měsíc

Radiační riziko letů na Měsíc

Měsíc představuje pro pozemského tvora velice nehostinné prostředí. Řada rizikových faktorů je navíc pro lidské oko neviditelná. K nim patří v první řadě vakuum, extrémní teploty a radiace. Zatímco s nepřítomností vzduchu a s vysokými nebo nízkými teplotami si dokážeme víceméně poradit za pomocí kosmických skafandrů a obytných modulů, s radiací to tak snadné není.
Měsíční povrch je vystaven kosmickému záření a proudům slunečních částic. Některé z jejich složek se dají jen těžko odstínit. Navíc, dopadající paprsky kosmického záření indukují po dopadu na povrch spršku sekundárních částic. Radiace pronikající lidským organismem může poškodit DNA, zvyšuje riziko rakoviny a jiných nemocí.
Podle Vize kosmického průzkumu (Vision of Space Exploration) plánuje NASA do roku 2020 opět vyslat astronauty na Měsíc. Je zřejmé, že už kvůli lidem žijícím a pracujícím na Měsíci musí být otázka snížení radioaktivního zatížení uspokojivě a včas vyřešena. V první řadě je potřeba odpovědět na otázku, zda může člověk bez velkého nebezpečí újmy na zdraví pobývat na lunárním povrchu déle než pár dní.
Na rok 2008 připravuje NASA robotickou sondu, která bude mapovat měsíční radiační prostředí. Sonda nese název Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO) a kromě měření kosmického záření bude rovněž pátrat po vodě a snímkovat povrch s nevídaným rozlišením. LRO je klíčovým projektem dalšího průzkumu Měsíce pomocí automatů. Misi připravuje středisko GSFC [=Goddard Space Flight Center].
Jedním z přístrojů na palubě LRO by měl být teleskop CRaTER [=Cosmic Ray Telescope for the Effects of Radiation] {=Teleskop kosmického záření pro zjišťování účinků radiace}. Kromě obvyklého monitorování radiace bude používat i různě silných vrstev z plastů, které budou napodobovat lidskou tkáň a při tom se bude zjišťovat, jak těmito vrstvami pronikají vysokoenergetické částice a jak působí na lidské tělo. Lidský organismus nemá s kosmickým zářením, kromě krátkých výletů v programu Apollo, prakticky žádné zkušenosti, protože o jeho dokonalé odstínění se stará zemské magnetické pole. Dokonce ani astronauti létající po obvyklých drahách kolem Země nejsou jeho účinkům vystaveni. CRaTER by měl částečně zaplnit mezeru v našich vědomostech.
Ve vzdálenějším kosmické prostoru přichází záření ze všech stran. Na Měsíci by se dalo předpokládat, že alespoň z jedné strany budou lidé účinků radiace ušetřeni. Hmota Měsíce by přece měla odstínit paprsky přicházející zespodu! Není tomu tak!
Jestliže se srazí částice kosmického záření s částečkou měsíčního povrchu, spustí se miniaturní jaderná reakce, při které se uvolní neutrony. Měsíční povrch je sám o sobě radioaktivní! Co je tedy pro astronauty méně nebezpečné? Kosmické paprsky dopadající shora nebo neutrony zespodu? Na tuto otázku odpovídá lakonicky Igor Mitrofanov z Institutu kosmických výzkumů při Ruské federální kosmické agentuře (RFKA): "Obojí je špatné."
Mitrofanov je vedoucím vědeckým pracovníkem odpovědným za další přístroj na detekci radiace na palubě LRO. Experiment LEND [=Lunar Exploration Neutron Detector] je příspěvkem RFKA na misi LRO. LEND bude měřit vyzařování neutronů z lunárního povrchu a zjišťovat jejich energii. První globální mapování neutronové radiace na Měsíci provedl Lunar Prospector v letech 1998 až 1999. LEND předchozí měření doplní tím, že dokáže rozlišit různé úrovně energie neutronů a ukáže, jaký podíl z nich tvoří vysokoenergetické a tudíž i nejvíce škodlivé částice.
Teprve na základě zmapovaného radiačního prostředí mohou vědci a technici přistoupit k návrhu nových kosmických oděvů, obytných buněk, měsíčních vozidel a dalšího zařízení potřebného k plánovanému návratu na Měsíc.

2005-09-11 - Asteroidy

Ceres je miniaturní planeta

Pozorování největšího známého asteroidu (1) Ceres naznačují, že by se mohlo jednat o maličkou planetu, která obsahuje velký objem čistého vodního ledu skrytého pod povrchem. Měření prováděná družicovou observatoří HST [=Hubble Space Telescope] zároveň ukazují charakteristické znaky kamenného terestrického (podobného Zemi) tělesa. Ceres má takřka kulovitý tvar a zdá se, že má i diferencovanou skladbu nitra. Ve středu se nachází kamenné jádro a vnější plášť tvoří tenká prachová skořápka.
Podle vyjádření Lucy A. McFadden[ové] z Oddělení astronomie na University of Maryland: "Ceres je planetární embryo. Gravitační poruchy vyvolávané Jupiterem před miliardami let zabránily, aby proběhla akrece většího množství materiálu a aby se vytvořila plnohodnotná planeta." Poslední objevy byly zveřejněny v časopise Nature z 2005-09-08.
Ceres má průměr přibližně 930 km. Podobně jako desetisíce jiných planetek se pohybuje v hlavním pásu asteroidů mezi drahami Marsu a Jupitera. Tělesa z pásu představují primitivní hmotu z počátků vzniku solárního systému, která se nedokázala koncentrovat do standardní planety. Planetka Ceres sama obsahuje kolem 25% hmoty pásu asteroidů. Pluto, nejmenší uznávaná planeta Sluneční soustavy, má hmotnost 14x větší než Ceres.
Astronomové použily HST a studovali Ceres po dobu 9 hodin, což je doba kompletní otočky. Hubble pořídil 267 snímku asteroidu, z nichž vědci určili, že těleso má téměř kulový tvar. Rovníkový průměr je mírně větší než polární.
Počítačové modely ukazují, že takové objekty by měly mít hmotu v nitru rozdělenu takovým způsobem, že jádro tvoří hustší materiály a plášť obsahuje lehčí horniny. Všechna terestrická tělesa mají takovéto diferencované složení. Naproti tomu u asteroidů menších než Ceres nejsou známky takovéto struktury.
Astronomové se dále domnívají, že pod povrchem by se měl nacházet vodní led. Usuzují tak z toho, že hustota planetky je menší než zemského pláště a protože spektrální měření ukazují na přítomnost minerálů obsahujících vodu. Odhaduje se, že 25% hmoty planetky tvoří vodní led. Pro představu by se jednalo o větší objem než mají dohromady všechny pozemské zásoby sladké vody.
Ceres je nejen největším klasickým asteroidem (pro tuto chvíli si odmysleme tělesa za drahou Pluta) ale i prvně objevenou planetkou. Těleso nalezl sicilský astronom Giuseppe Piazzi v roce 1801, když pátral po hypotetické planetě obíhající kolem Slunce mezi drahami Marsu a Jupitera.

2005-09-08 - Cassini

Status Report (2005-08-25 až 2005-08-30)

Zatím poslední spojení se sondou Cassini navázala 2005-08-30 sledovací stanice DSN Goldstone. Podle telemetrických údajů zůstává sonda nadále ve skvělém stavu a funguje podle očekávání.
2005-08-25 se v 18:31 UT uskutečnila úprava dráhy OTM-029 [=Orbit Trim Maneuver]. Hlavní motor po 9.3 s činnosti změnil rychlost letu o Δv=1.4 m/s. První data přijatá po provedeném manévru ukázala, že korekce proběhla úspěšně. Jednalo se o opravu dráhy po těsném přiblížení k Titanu (průlet T6).
K další dráhové korekci došlo 2005-08-30. Hlavní raketový motor zahájil činnost v 20:05 UT a po 91.35 s hoření bylo dosaženo změny rychlosti Δv=14.3 m/s. Manévr byl uskutečněn jako příprava na další průlet kolem Titanu (T7) a všechny subsystémy vykazovaly během něho nominální funkci.
Pro veřejnost byly téhož dne uvolněny další informace o měsíci Enceladus a "tygřích pruzích" pozorovaných na jeho povrchu (podrobnosti v dřívějších příspěvcích v sekci "Horké novinky").

2005-09-08 - Venus Express

Poslední operace před startem

Přípravy evropské sondy Venus Express na kazašském kosmodromu Bajkonur se blíží do finiše. Rovněž nosná raketa byla v těchto dnech dokončena a probíhají na ní poslední zkoušky. Oznámil to Dimitrij Titov, zástupce Ruska na projektu, při příležitosti mezinárodní konference o planetárních vědách v Cambridgi (GB).
Startovní okno pro vzlet rakety Sojuz-Fregat se otevírá 2005-10-26 a trvá přibližně jeden měsíc. Sonda má dosáhnout Venuše po 153 dnech letu v dubnu příštího roku.

2005-09-08 - Hayabusa

Itokawa na dosah

Vzdálenost sondy Hayabusa k cílovému asteroidu Itokawa se dnes zmenšila na pouhých 175 km. Zájemci, kteří chtějí mít nejčerstvější informace, by se měli pravidelně dívat na oficiální stránky organizace JAXA.
Obsah je v současné době aktualizován prakticky každý den. Dnes je na této adrese mj. animace 12 snímků planetky z  2005-09-05 (začátek snímkování ve vzdálenosti cca. 700 km), která zachycuje polovinu otočky kosmického objektu. Celá perioda rotace obnáší asi 12 h a byla známá již z pozemských pozorování. Sonda se v době pořizování fotografií blížila k cíli rychlostí asi 10 km/h.
Na téže webovské stránce jsou i informace o dalším plánovaném průběhu letu, z nichž vyjímám:

• polovina září - dosažení výchozího bodu 20 km nad planetkou, ukončeno přibližování
• listopad - odběr vzorků
• začátek prosince - zahájení zpáteční cesty k Zemi
• červen 2007 - přistání na Zemi

2005-09-07 - Technologie

Problémy s prachem na Marsu

Před začátkem mise roverů MER na Marsu se předpokládalo, že jejich životnost bude mimo jiné limitována stupněm zaprášení fotovoltaických článků. S narůstající vrstvou prachu se bude výkon baterií snižovat, až nakonec nebude stačit na provádění smysluplných operací. S tímto procesem se víceméně počítalo, nicméně s instalací nějakého zařízení, které by odstraňovalo prach z panelů slunečních článků se vzhledem k pouze tříměsíční projektované životnosti neuvažovalo. Příroda na Marsu - alespoň v tomto případě - konstruktérům pomohla a vzdušný vír, který prošel nad oběma rovery, už v několika případech odfouknul usazené prachové částice. Je však zřejmé, že na takové náhody se seriózní projektant spoléhat nemůže.
Jak ale rutinně odstraňovat prach na automatických aparátech? Kdo někdy zkusil poctivě stírat prach doma, ví, že to není snadná záležitost. Provést stejný úkon bez zásahu lidské ruky na milióny kilometrů vzdáleném Marsu je o to obtížnější.
NASA se snaží tento problém pro příští mise vyřešit. Do výzkumu se zapojila řada vědců z celých Spojených států. Jedním z nich je profesor fyziky Sid Clemens z Appalachian State University. Jeho specializací jsou elektrostatické aplikace a rizika spojená se statickou elektřinou v kosmickém programu. Zabývá se těmito otázkami u kosmického raketoplánu, mezinárodní kosmické stanice ISS i v souvislosti s budoucím výzkumem Měsíce a Marsu.
Atmosféra na Marsu je velice řídká a suchá. Prachové částečky se v takovémto prostředí snadno elektricky nabíjejí a o to lépe ulpívají na povrchu objektů. Taková částice se nedá jednoduše smést nějakým kartáčem.
Clemens společně se svými studenty navrhuje a zkouší prototypy elektromagnetických desek, které by mohly úspěšně odstraňovat prach z panelů marsovských roverů. Zkušební deska yat9m vypadá jako malá destička tištěných spojů - ovšem bez diod a tranzistorů. Obsahuje vysokonapěťové elektrody, které vytvářejí postupující elektrické pole, jenž jako jakási vlna odnáší prachové částečky z povrchu. Dalším krokem pokusů by měla být deska s průsvitnými vodiči (např. z oxidů india a cínu nebo z uhlíkových nanotrubiček), které by neměly mít vliv na funkci slunečních článků.
Clemens zkouší svoje desky v laboratoři, v níž jsou simulovány podmínky na Marsu. Prach z Marsu je nahrazen vulkanickým materiálem z Havaje.
Potíže s prachem měli už i astronauti programu Apollo na Měsíci. Prach se usazoval na jejich oblecích a pronikal do mechanických spojů. Tepelné radiátory, sloužící k vyzařování odpadního tepla na vozidlech LRV [=Lunar Rover Vehicle], bylo potřeba preventivně zakrývat, což samozřejmě snižovalo akční rádius. Nebylo možno také zabránit tomu, aby se prach dostal i do kabiny přistávacího modulu. Rozptýlené ostré částečky prachu ve vzduchu, podobající se mikroskopickým střepinkám křemene či skla, představovaly nezanedbatelné zdravotní riziko. Astronautům od nich hrozily vážné plícní potíže.
Problémy s prachem při kosmických misích - ať pilotovaných nebo automatických - nelze v žádném případě podceňovat. Na jejich řešení se podílí i tým prof. Clemense, který na svoji část výzkumu obdržel grant ve výši 86870 USD. Práce by měla být uzavřena do dvou roků.

2005-09-06 - Asteroidy

Trefí se planetka 2004 MN4 v roce 2029 do Země?

Velká panika zachvátila informovanou veřejnost minulého prosince poté, co vyšlo ve známost, že je velká pravděpodobnost zásahu Země asteroidem 2004 MN4. Zmíněný kosmický balvan o průměru přibližně 320 m by přitom mohl pohodlně srovnat se zemí velké město o následných efektech ani nemluvě. Výpočty provedené NASA v prosinci 2004 na základě dřívějších optických pozorování dávaly šanci 50%, že ke srážce dojde 2029-04-13. Navíc dráha asteroidu je takového charakteru, že se do blízkosti Země vrací víceméně pravidelně a i kdyby setkání v roce 2029 proběhlo bez fatálních následků, mohlo by gravitační pole naší planety upravit parametry oběžné dráhy tak, že katastrofa by přišla při další příležitosti v roce 2036.
Měření radarem v Arecibu (Portoriko) přineslo další zpřesnění našich znalostí. Nejnovější výpočty říkají, že vesmírný projektil mine Zemi ve výšce 32000 km. Předchozí kalkulace hovořily sice o 36000 km, ale s větší mírou nejistoty. Zažijeme tedy velmi těsné setkání s nepříjemně velikým kusem skály. Nejbližší bod průletové trajektorie bude ležet uvnitř oběžné dráhy geostacionárních družic! Asteroid bude viditelný na noční obloze neozbrojeným okem.
Asteroid mezitím obdržel definitivní označení od Mezinárodní astronomické unie (IAU). Od nynějška máme co do činění s planetkou (99942) Apophis. Změna dráhy asteroidu po průletu gravitačním polem Země se projeví příznivě při dalším kritickém setkání. V roce 2036 bude vzdálenost Země-Apophis činit nudných 14 mil. km. Je však mimo diskusi, že úplnou jistotu, zda máme v roce 2029 očekávat vzrušující nebeskou podívanou nebo se třást o vlastní osud, budeme mít až po důkladném proměření dráhy planetky. Příslušná pozorování pochopitelně pokračují. Výborná příležitost k detailnímu výzkumu bude v roce 2013, kdy se Apophis opět dostane do relativní blízkosti Země. V této souvislosti je zajímavý nápad, se kterým přišel bývalý astronaut R. Schweickart, který navrhuje, aby byl v roce 2013 učiněn pokus umístit na bludný balvan rádiomaják, pomocí něhož bychom znali v každém okamžiku přesnou polohu objektu.
Planetka Apophis patří velikostí mezi kosmická tělesa, která po dopadu na Zemi patrně nemohou způsobit globální katastrofu podobnou události, při níž byly vyhubeni dinosauři. Dokázala by ale způsobit devastaci rozsáhlého území po dopadu na pevninu nebo nepředstavitelně ničivou vlnu tsunami, pokud by se trefila do oceánu.

Doplněk ke článku ze dne 2005-09-07:
Po uveřejnění předchozího příspěvku jsem obdržel několik reakcí, z nichž jsem nabyl přesvědčení, že jsem tentokrát "šlápl vedle". Při psaní jsem vycházel z článku, který se objevil nedávno na stránkách http://www.spacedaily.com. Obsah mi připadal poměrně střízlivý a neobjevil jsem v něm typické znaky bulvární honby za senzací. Proto jsem nepátral po dalších pramenech, ve kterých bych si uvedené skutečnosti ověřil. I když v zásadě nejsou v příspěvku uvedena výslovně chybná fakta, zdá se že některé údaje nejsou zcela přesné a nebo jsou zastaralé. Z "pietních" důvodů přesto článek neruším, jen doplňuji odkaz na stránku wikipedie, kde si o planetce Apophis mohou zájemci česky přečíst fundovanější pojednání. Všem čtenářům se dodatečně omlouvám. AH

2005-09-06 - Saturn/Enceladus

Na Enceladu by mohly existovat stavební prvky organického života

Maličký Saturnův měsíc Enceladus se zdá být velice zajímavým objektem z hlediska budoucího průzkumu zaměřeného na pátrání po mimozemském životě. Prohlásil to Robert Brown z University of Arizona, který je vedoucím vědeckým pracovníkem experimentu VIMS na sondě Cassini. Brown a další vědci zúčastnění na projektu Cassini se minulý týden sešli na konferenci věnované planetárnímu výzkumu na univerzitě v Cambridgi.
První podrobnější pohled na Enceladus jsme získali v roce 1981, kdy se v blízkosti mihnula sonda Voyager 2. Už tehdy odborníky překvapil mladý hladký terén, který nasvědčoval tomu, že měsíček zasáhly rozsáhlé geologické změny v době ne vzdálenější než 100 mil. roků. Zároveň však ale vyvstala otázka, jak u tak maličkého kosmického tělesa mohou fungovat geologické procesy, které by dokázaly roztavit vnitřek měsíce. Průměr objektu je natolik malý, že se nedá předpokládat, že by se v nitru koncentroval dostatek radioaktivního materiálu, který by ohříval jádro. Oběžná dráha je relativně kruhová a nepřichází v úvahu uvolňování tepla ani gravitačním "hnětením" a konečně nebyl detekován ani dostatek čpavku, který by způsobil snížení teploty tání přítomného ledu. Voyager na tyto otázky nemohl přinést odpovědi a proto byl problém odložen.
Letos se k Enceladu vrátila sonda Cassini vybavená daleko účinnějšími přístroji. K měsíci se sonda přiblížila nejprve 2005-02-17 a pak 2005-07-14. Získaná data byla z vědeckého hlediska úžasná.
Měsíček si vytváří vlastní řídkou atmosféru tvořenou převážně vodními parami s příměsemi dusíku a jednoduchých molekul obsahujících uhlík. Hlavní koncentrace plynů byly zaznamenány nad jižním pólem, který je současně jakousi teplou oázou v okolním ledovém prostředí. Na jižním pólu bylo naměřeno "příjemných" -183°C oproti očekávané teoretické hodnotě -203°C.
Pozorovaná geologická aktivita se soustředí také právě kolem jižního pólu. Tato oblast je rozryta paralelními trhlinami přezdívanými "tygří pruhy", z nichž uniká vodní pára a jemné ledové částečky, které krystalizovaly na povrchu velice nedávno. Podle jejich charakteru to muselo být v rozmezí 10 až 1000 let. Jemný ledový materiál je patrně také hlavním zdrojem, z něhož se doplňuje tenký Saturnův prstenec E.
Druh geologických procesů připomíná děje vyvolávané kapalnou vodou pod povrchem měsíčku. V "tygřích pásech" byly detekovány nejjednodušší organické sloučeniny jako např. metan, etan a etylén. Metan byl patrně uvězněn v nitru Encelada od dob vzniku Sluneční soustavy a pravděpodobně probublává navenek přes zmíněné průduchy "tygřích pásů".
Vizuální a infračervený spektrometr VIMS sice nedokázal detekovat dusík, ale měření dalšího přístroje hmotového spektrometru INMS ho prokázala. Všechna ostatní měření rozličných přístrojů už byla v naprosté shodě. To je dobrým předpokladem k tomu, aby se vědecké názory na Enceladus mohly opřít o reálnou a spolehlivou základnu.
"Máme tedy podpovrchovou vodu, jednoduché organické látky a vodní páry stoupající nahoru. Časem - a Enceladus na to měl stejně jako Země a zbytek solárního systému 4.5 miliardy let - se v ohřívaném koktailu organických látek vody a dusíku mohly vytvořit základní stavební kameny života," dodává Brown. "Jestli k tomu došlo na Enceladu, nevíme. Enceladus se ale zařadil vedle Jupiterova měsíce Europy a planety Mars mezi místa, kde bychom mohli hledat eventuální život."

2005-09-01 - Cassini

Status Report (2005-08-18 až 2005-08-24)

Prozatím poslední telemetrii přijala 2005-08-24 sledovací stanice DSN v Goldstone. Sonda zůstává ve skvělém stavu a funguje normálně.
2005-08-19 byl před očekávaným setkáním s Titanem opět uzavřen kryt hlavního raketového motoru.
Těsně před průletem periapsidou, k němuž došlo 2005-08-20, sledovaly infračervený spektrometr CIRS [=Composite and Infrared Spectrometer], kamery ISS [=Imaging Science Subsystem] a ultrafialový spektrograf UVIS [=Ultraviolet Imaging Spectrograph] oblačnost a bouřkové útvary na Saturnu. Pomalé skanování pomocí infračervených detektorů bylo použito ke stanovení teplotní struktury troposféry s vysokým vertikálním rozlišením.
2005-08-20 došlo k necíleným průletům kolem měsíců Tethys (122750 km) a Telesto (105340 km).
2005-08-22 v 08:54 UT se uskutečnil cílený průlet kolem měsíce Titan (průlet T6), přičemž minimální výška nad povrchem činila 3660 km. Vzhledem k poměrně velké vzdálenosti se naskytla možnost provádět infračervenou sondáž limbu přístrojem CIRS. Narozdíl od sondování ve směru nadiru je měření v limbu vhodné ke stanovení teplot v nízké stratosféře. Z oblasti poblíž 55° j.š. se podařilo získat údaje o teplotě, tlaku a obsahu aerosolů. Další měření během setkání prováděl magnetometr MAG, kamery ISS - snímkování jižní oblasti pod regionem Xanadu, UVIS, CIRS a analyzátor prachu CDA [=Cosmic Dust Analyzer]. V době největšího přiblížení optické přístroje sledovaly prostor kolem jižního pólu, tedy oblast, v níž se tvoří oblačnost a kde by se mohla vyskytovat dokonce jezera.

Archiv:

1. Aktuální novinky
2. Květen 2012
3. Duben 2012
4. Březen 2012
5. Únor 2012
6. Leden 2012
7. Prosinec 2011
8. Listopad 2011
9. Říjen 2011
10. Září 2011
11. Srpen 2011
12. Červenec 2011
13. Červen 2011
14. Květen 2011
15. Duben 2011
16. Březen 2011
17. Únor 2011
18. Leden 2011
19. Prosinec 2010
20. Listopad 2010
21. Říjen 2010
22. Září 2010
23. Srpen 2010
24. Červenec 2010
25. Červen 2010
26. Květen 2010
27. Duben 2010
28. Březen 2010
29. Únor 2010
30. Leden 2010
31. Prosinec 2009
32. Listopad 2009
33. Říjen 2009
34. Září 2009
35. Srpen 2009
36. Červenec 2009
37. Červen 2009
38. Květen 2009
39. Duben 2009
40. Březen 2009
41. Únor 2009
42. Leden 2009
43. Prosinec 2008
44. Listopad 2008
45. Říjen 2008
46. Září 2008
47. Srpen 2008
48. Červenec 2008
49. Červen 2008
50. Květen 2008
51. Duben 2008
52. Březen 2008
53. Únor 2008
54. Leden 2008
55. Prosinec 2007
56. Listopad 2007
57. Říjen 2007
58. Září 2007
59. Srpen 2007
60. Červenec 2007
61. Červen 2007
62. Květen 2007
63. Duben 2007
64. Březen 2007
65. Únor 2007
66. Leden 2007
67. Prosinec 2006
68. Listopad 2006
69. Říjen 2006
70. Září 2006
71. Srpen 2006
72. Červenec 2006
73. Červen 2006
74. Květen 2006
75. Duben 2006
76. Březen 2006
77. Únor 2006
78. Leden 2006
79. Prosinec 2005
80. Listopad 2005
81. Říjen 2005
82. Září 2005
83. Srpen 2005
84. Červenec 2005
85. Červen 2005
86. Květen 2005
87. Duben 2005
88. Březen 2005
89. Únor 2005
90. Leden 2005
91. Prosinec 2004
92. Listopad 2004
93. Říjen 2004
94. Září 2004
95. Srpen 2004
96. Červenec 2004
97. Červen 2004
98. Květen 2004
99. Duben 2004
100. Březen 2004
101. Únor 2004
102. Leden 2004
103. Prosinec 2003
104. Listopad 2003

Reakce čtenářů (číst/přidat)

Počet reakcí: 25
Poslední: 2013-03-21 14:07:23