Novinky - září 2009

2009-09-29 - Komety

Exploze komety Holmes

Astronomové z University of California (Los Angeles) a University of Hawaii objevili několik fragmentů vyvržených při největším výbuchu komety, který jsme zatím měli možnost pozorovat. Obrázky a animace ukazují úlomky rychle se vzdalující od jádra periodické komety 17P/Holmes. O objevu referovala 2009-09-16 Rachel Stevenson[ová] na kongresu planetologů v Postupimi.
Stevenson[ová] a její kolegové Jan Kleyna a David Jewitt začali sledovat kometu v říjnu 2007 krátce poté, co bylo zjištěno, že maličké těleso (průměr 3.6 km) v průběhu jediného dne zvětšilo milionkrát jasnost. Pozorování pomocí kanadsko-francouzského teleskopu na Havaji pokračovala několik týdnů a odhalila prachový rozpínající se oblak, který nakonec velikostí přesáhl Slunce.
Astronomové prostudovali sekvenci snímků pořízených v devíti nocích v listopadu 2007 a použili přitom digitální filtr, který zvýraznil ostré diskontinuity na obrázcích. Filtr, nazývaný Laplacian filter, je obzvlášť výhodný na zviditelnění slabých a rozměrově malých úkazů, které by jinak zůstaly nepozorovatelné na jasném pozadí rozpínající se komety. Našli mnoho malých objektů, které se radiálně vzdalovaly od jádra rychlostí 125 m/s. Tyto objekty jsou příliš jasné na to, aby se jednalo o pouhé balvany. Spíš se jedná o jakési minikomety, které si při sublimaci ledu z povrchu vytvářejí vlastní prachový obal.
"Zpočátku jsme si mysleli, že kometa je výjimečná jen kvůli rozsahu výbuchu," uvedla Stevenson[ová]. "Ale záhy jsme zjistili, že to co zbylo po explozi, vykazuje neobvyklé znaky, jako například rychle se pohybující fragmenty, které nebyly pozorovány kolem jiných komet."
Zatímco výbuchy komet nejsou ničím neobvyklým, podobný případ jako tento je neznámý. Jedním z vysvětlení by mohl být vnitřní přetlak, který vznikl v nitru, když se kometa přiblížila ke Slunci a začal se odpařovat led pod povrchem. Tlak vzrůstal, až nakonec část tělesa odtrhl a přitom se uvolnil obrovský mrak prachu, plynů a větších úlomků.
Překvapením je, že pevné jádro komety Holmes explozi přežilo a pokračovalo v letu na původní oběžné dráze. Oběžná doba kolem Slunce je asi šest roků a dráha leží mezi vnitřním okrajem pásu asteroidů a v nejvzdálenějším bodě se dostává až za oběžnou dráhu Jupitera. Kometa se nyní vzdaluje od Slunce. Do perihelu (nejblíže ke Slunci) se vrátí opět v roce 2014 a astronomové by ji při té příležitosti chtěli znovu prozkoumat. Rádi by mimo jiné zjistili, zda došlo ještě k nějakým dalším explozím.

2009-09-25 - Mars

Vítr na Marsu podle Phoenixu

Na konferenci v Postupimi byly prezentovány výsledky měření větrných podmínek na Marsu, v místě přistání sondy Phoenix (2008-05-25, oblast severního pólu). K měření byl použit přístroj Telltale, který zjistil průměrnou rychlost přibližně 15 až 20 km/h. Během letního období převládaly větry východního směru, s nástupem podzimu došlo k radikální změně proudění ve směru přesně opačném. Zvýšila se také rychlost větru a to nárazově až na 60 km/h, provázená výskytem známých prachových vírů (tzv. tančících dervišů nebo ďáblíků).
Zařízení Telltale tvoří lehká trubice, umístěná na meteorologickém stožáru ve výšce dvou metrů nad okolním povrchem. Palubní kamera pak sleduje výchylky trubice ve větru. Sonda poskytla přes 7500 snímků během celé mise v délce trvání 151 solů. Měření sondy Phoenix bylo doplněno také každodenním snímkováním celého severního pólu Marsu sondou MRO [=Mars Reconnaissance Orbiter], což zkompletovalo informaci o vývoji počasí ve větším měřítku.
"Telltale nám poskytl cenné informace o místních větrných podmínkách. V oblasti působení sondy Phoenix jsou tyto navíc velmi proměnlivé, ovlivněné zejména odpařováním ledových krust v okolí severního pólu," zhodnotil výsledky mise dr. Haraldur Gunnlaugsson.
"Atmosféra Marsu je spíše větrné povahy a porozumění vzdušnému proudění umožní i definovat charakter vodního cyklu na planetě. S tím jde ruku v ruce i určení lokalit s možným výskytem života. Zároveň jsme zjistili určité anomálie v průběhu nočních teplot a také nás zajímá, jaký mechanismus vyvolává prašné bouře. Oproti dřívějším předpokladům totiž k jejich vzniku není nutné působení silného větru."
Přístroj Telltale byl zkonstruován v Dánsku v Mars Simulation Laboratory na Aarhus University jako součást meteorologické stanice dodané Kanadou. Cílem bylo zkonstruovat zařízení dostatečně citlivé na to, aby zachytilo i ten nejlehčí vánek a přitom přečkalo intenzivní vibrace během startu. Výsledný produkt, ačkoliv v podstatě velice jednoduchý, pracoval v řídké atmosféře Marsu velmi úspěšně.
-mk-

2009-09-24 - Return to Moon

Stanoveno datum startu nosiče Ares I-X

Během pondělního (2009-09-21) setkání vedoucích pracovníků v NASA Headquarters ve Washingtonu byl stanoven termín startu rakety Ares I-X na úterý 2009-10-27 a toto datum již bylo také potvrzeno letectvem Spojených států. Startovací okno bude otevřeno od 8:00 ráno až do poledne východního letního času EDT (od 14:00 SELČ). V případě jakýchkoliv problémů je k dispozici záložní termín startu ve středu 2009-10-28. Konečné rozhodnutí má padnout až na jednání komise Flight Test Readiness Review těsně před startem 2009-10-23 v Kennedyho vesmírném středisku na Floridě.
Technici již dokončili montáž rakety na mobilní startovací plošině. Tento týden začínají simulace startu a finální prověrky všech systémů. Prvním testům bude podroben záchranný systém na špici rakety a zkoušky budou pokračovat až po nejspodnější části konstrukce. Celá sestava je připravována na přesun na startovní rampu číslo 39B s cílovým datem 2009-10-19.
Vypuštění rakety Ares I-X je sice pouze testem, který má potvrdit správnost zvolené koncepce, nicméně velmi ostře sledovaným. Ares I je totiž první zcela nová raketa NASA po dlouhých 25 letech.
-mk-

2009-09-24 - Nové technologie

Lunární vozidla v Arizoně

NASA zakončila dvoutýdenní testování dvou prototypů lunárních roverů pod hlavičkou programu Desert RATS [=Research and Technology Studies]. Extrémní podmínky v arizonské poušti na místě Black Point Lava Flow byly využity k analýze a úpravám technologie a procedur v pozemském prostředí.
"Tyto testy nám poskytují zásadní informace o chování našich zařízení až na samé hraně technologických možností v podmínkách simulujících měsíční," uvádí Rob Ambrose, šéf projektu Human Robotic Systems ve středisku NASA Johnson Space Center v Houstonu.
Celoroční výzkumná práce vyústila ve čtrnáctidenní simulovanou misi. Dva členové posádky, astronaut a geolog, žili více než 300 hodin uvnitř prototypu lunárního elektrického roveru. Výzkumníci ve vozidle hledali zajímavé geologické objekty, poté oblékali obleky pro vesmírné procházky a sbírali vzorky.
Posádka také vyzkoušela parkování roveru u modelu základny, zjišťovala pohyblivost stroje v těžkém terénu, uskutečnila záchrannou misi a čtyři dny jezdila po lávovém poli. Před popsanými testy vyhledal průzkumný robot K10 zajímavé oblasti pro studium lidskou posádkou. Těžký rover Tri-ATHLETE [=All-Terrain Hex-Legged Extra-Terrestrial Explorer], nesl model ubytovacího modulu, k níž se nakonec výzkumníci připojili.
Program Desert RATS probíhá již více než deset let a zahrnuje spolupráci NASA, průmyslu a akademických pracovišť s cílem zajistit přežití a činnost člověka na Měsíci a dalších kosmických tělesech. Letošní kampaň patřila zatím k nejdelším a navázala na všechny předchozí.
Na projektu se podílí osm laboratoří NASA ve spolupráci s externími institucemi. Patří mezi ně Smithsonian Institution (Washington), United States Geological Survey (Flagstaff), Arizona State University (Tempe), University of Texas (El Paso); University of Colorado (Denver), Brown University (Providence), Mars Institute (Moffett Field), a Challenger Center for Space Science Education (Alexandria).
-mk-

2009-09-23 - Jupiter

První globální geologická mapa Ganymede

Na postupimské konferenci, věnované planetám sluneční soustavy, informovali vědci o první kompletní geologické mapě největšího Jupiterova měsíce Ganymede. (Pozn.: místo současného oficiálního pojmenování Ganymede, se lze často setkat se starším jménem Ganymedes nebo Ganymed) Zkompletování celé mapy trvalo vědcům z různých institucí USA dlouhých sedm let a jde teprve o třetí takovou mapu satelitu ve sluneční soustavě - po Měsíci a Callistu.
"Díky této mapě porozumíme mnohem lépe geologickým procesům, jež utvářely měsíc do podoby, v jaké ho známe dnes," uvedl Wes Patterson, vedoucí projektu z ústavu Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory (JHU-APL) (Laurel, Maryland, USA).
S průměrem 5626 km je Ganymede největším měsícem ve sluneční soustavě a je to také jediný měsíc s vlastní magnetosférou. Je dokonce větší než Merkur a Pluto. Mapa jeho rozličných geologických útvarů je snad nejbohatší v našem solárním systému a zachycuje vlivy jak vnitřních sil měsíce, tak i působení jiných Galileovských měsíců a účinků impaktů malých těles.
Ačkoliv již dříve existovalo několik regionálních geologických map, zpracovaných na základě snímků průletových sond Voyager, teprve nyní byly zkombinovány jak snímky s nízkým rozlišením ze sond Voyager, tak i vysoce detailní záběry, pořízené sondou Galileo.
Podle vyjádření vědců lze tento výkon považovat za prubířský kámen všech příštích misí, které jsou již plánovány, a pomůže ke srovnání geologického vývoje všech dalších měsíců Jupiterova systému i dalších těles. Již nyní NASA ve spolupráci s ESA studují misi k měsíci Europa a Ganymede. Při její přípravě pomohou zveřejněná data k důkladnému naplánování konkrétních cílů u Ganymeda.
-mk-

2009-09-23 - Saturn

Globální pohled na morfologii Titanu

Na konferenci v Postupimi prezentoval 2009-09-16 mezinárodní tým vědců, sdružených pod vedením Mirjam Langhans[ové] z německého střediska DLR [=Deutsches Zentrum für Luft- und Raumfahrt], výsledky globální analýzy povrchu měsíce Titan, zejména pak sítě říčních koryt.
Do dnešních dnů se vědci zabývali pouze úzkými pásy povrchu, získanými radarovými a spektroskopickými průzkumy prováděnými přes hustou dusíkovou atmosféru Titanu. Tyto neúplné fragmenty se postupně jako puzzle doplňovaly dalšími průlety sondy Cassini. Nyní, díky vědcům z DLR, je vytvořena globální mapa celého měsíce Titan s důrazem na výskyt uhlovodíků jako jsou metan a etan a jejich vliv na probíhající erozivní procesy.
Titan je jediné těleso sluneční soustavy, kromě Země, kde je evidentně prokázána existence kapalných látek a atmosférické podmínky, v níž probíhají chemické reakce při teplotě -179°C, činí z měsíce obzvláště zajímavý objekt vědeckého bádání.
Mapa Titanu byla sestavena s použitím radarových dat s rozlišením do 300 m a infračervených pozorování rovníkových oblastí spektrometrem VIMS [= Visual and Infrared Mapping Spectrometer] s rozlišením 300 m na obrazový bod.
V rovníkovém pásu lze pozorovat světlé kontinentální oblasti s rozsáhlými dunovými poli, tu a tam prokládané výrazně tmavými místy, o nichž se domníváme, že se jedná o naplaveniny. Přidružená radarová pozorování zobrazují široce rozvětvené, nicméně v podstatě suché kanály, jež k nim vedou.
Oblasti směrem k severnímu pólu jsou mnohem členitější. Nachází se zde hustá síť aktivních říčních systémů, velmi podobných těm na Zemi a napájejících celé soustavy jezer. Zjevným kontrastem je pak oblast jižního pólu, kde se dají jednotlivé kanály počítat na prstech.
"Výzkum rozlehlých říčních struktur severního pólu vedl náš tým k fascinujícímu závěru. Musí zde docházet k vydatným a častým dešťům tekutých uhlovodíků. Navíc prozkoumané kanály podávají první údaje o složení a relativním stáří různých oblastí Titanu," uvedla paní Langhans[ová].
-mk-

2009-09-22 - Cassini

Status Report (2009-09-09 až 2009-09-15)

Prozatím poslední signály z Cassini dorazily na sledovací stanici Goldstone 2009-09-15. Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy pracují podle předpokladů.
Vědecký program kamer ISS [=Imaging Science Subsystem] tohoto týdne obsahoval časosběrné záběry ozářené strany prstenců, na nichž byly sledovány přechodné jevy (tzv. loukotě), a fotografování měsíce Japetus. Spektrometr VIMS [=Visual and Infrared Mapping Spectrometer] sledoval prstence při vysokém fázovém úhlu 110 až 130°. Přístroje ISS, CIRS [=Composite Infrared Spectrometer] a UVIS [=Ultraviolet Imaging Spectrograph] se několikrát zaměřily na Titan v rámci dlouhodobé pozorovací kampaně.
Od příštího týdne v době sluneční konjunkce, kdy separační úhel Země, sonda, Slunce klesne až na 2° bude probíhat měření sluneční koróny pomocí rádiového systému RSS [=Radio Science Subsystem]. Zároveň budou co nejvíce dat shromažďovat přístroje ze sady MAPS [=Magnetospheric and Plasma Science].
Dne 2009-09-11 bylo formálně zahájeno období horní sluneční konjunkce. Separační úhel mezi Sluncem a sondou, pozorováno ze Země, se bude postupně snižovat až do 2009-09-17, kdy dosáhne minima pod 2°. Po 2009-09-22 už bude opět větší než 4°. V době vrcholící konjunkce budou na sondu vysílány jen povely "bez konkrétného obsahu", jenom aby se prověřil stupeň rušení rádiových vln interferencemi v blízkosti Slunce.
2009-09-14 bylo na kongresu v Postupimi oznámeno, že vědci pracující s přístrojem MIMI [=Magnetospheric Imaging Instrument] zaznamenali nový přechodný radiační pás kolem Saturnu. Dalšího dne byl na kongresu přednesen referát o obrovské bouřkové oblasti na Saturnu. O objevech bylo již referováno v našich Horkých novinkách.

2009-09-22 - MESSENGER

Před třetím průletem kolem Merkuru

2009-09-29 mine sonda MESSENGER ve výšce asi 230 km již potřetí planetu Merkur. Využije přitom gravitačního praku, díky kterému bude moci v roce 2011 zakotvit na parkovací oběžné dráze kolem planety. Nynější průlet je tedy jen další příležitostí pro krátké vědecké pozorování, které má mj. za cíl magnetometrem upřesnit rozsah a původ vnitřního magnetického pole Merkuru.
Podobná měření již byla provedena dvakrát, v lednu 2008 a říjnu 2008. Během prvního setkání byla prozkoumána východní hemisféra, stejně jako již dříve sondou Mariner 10. Teprve při druhém přiblížení se podařilo studovat i západní polokouli, díky čemuž byla potvrzena domněnka, že magnetické pole je symetrické, s magnetickými póly identickými s osou rotace planety. Byl ovšem také ověřen výrazný účinek slunečního větru na magnetosféru, až desetkrát silnější, nežli u planety Země.
Nynější třetí průlet povede opět nad západní polokoulí a dále upřesní získaná data. Zároveň jde o poslední příležitost zmapovat magnetické pole v rovině rovníku. Stejně jako při předchozích dvou pozorováních bude magnetometr sondy nastaven na nejvyšší záznamovou rychlost, tj. 20 měření za vteřinu a to celých 12 hodin kolem nejtěsnějšího přiblížení. Veškerá získaná data budou vyhodnocena a podle nich se stanoví hlavní výzkumná činnost během úvodní části mise na oběžné dráze.
-mk-

2009-09-21 - Sluneční soustava

Ceres a Vesta možná nesou stopy po formování Jupitera

Výzkum rozložení kráterů na Vestě a Ceresu, dvou největších tělesech pásu asteroidů může pomoci s poznáním vývojových etap planety Jupiter. Vesta a Ceres jsou totiž považovány za nejstarší tělesa sluneční soustavy a rozbor jejich povrchu lze v podstatě brát jako archeologický výzkum.
Studie italských vědců z Národního astrofyzikálního institutu v Římě přichází s hypotézou, že obě tělesa byla zformována v době zrodu obří planety. Samotný vývoj Jupiteru dělí na základě simulací na tři období: počáteční akrece jádra, rychlé nabalení plynného obalu a pozvolné dosažení konečné hmotnosti. Zejména v posledních dvou fázích Jupiter významně gravitačně ovlivňoval dráhy těles v okolí.
Tým vědců nasimuloval pro každou z těchto vývojových etap vliv narůstající planety na oběžné dráhy asteroidů a komet z vnitřních a vnějších částí našeho slunečního systému a pravděpodobnost jejich střetu s Vestou a Ceresem.
"Zjistili jsme, že jednotlivá období vývoje planety jsou velmi rozdílná z hlediska rychlosti dopadů zachycených těles i jejich původu. Na konci prvního stupně vývoje Jupiteru, ve chvíli, kdy jádro dosáhlo již kritické velikosti, se zpomalovaly kolizní rychlosti objektů v blízkosti Vesty a Ceresu, což vedlo ke zvětšení jejich objemu. V dalším období zrychleného "obalování" planety okolním plynem docházelo ke gravitačnímu záchytu i vzdálenějších těles a tím také ke zvyšování rychlosti jejich dopadů vyššími energiemi. Ačkoliv byly Vesta a Ceres stále ponejvíce bombardovány převážně skalnatými asteroidy z vnitřních částí našeho slunečního sytému, občasné drtivé srážky s ledovými bloky původem z jeho vnějších oblastí zanechávaly na povrchu obou těles nesmazatelné stopy," nastiňuje teoretický předpoklad Dr. Turrini.
Konečná fáze Jupiterova vývoje byla bohužel zkomplikována obdobím známém jako "těžké pozdní bombardování" přibližně před 3.8 až 4.1 miliardami let. Během tohoto údobí nabralo nezanedbatelné množství těles (mj. bohatých na organické sloučeniny) kolizní kurs z vnějších oblastí sluneční soustavy až k pásu asteroidů, aniž by bylo výrazně ovlivněno Jupiterem a přitom mnohé z nich zasáhly Ceres i Vestu. O samotném Jupiteru se předpokládá, že v té době migroval na oběžné dráze, a proto bude obtížné určit jeho podíl na těchto srážkách.
Příležitost k potvrzení hypotéz italských vědců nastane již v roce 2011, kdy sonda Dawn dosáhne asteroidu Vesta a později v roce 2015 i asteroidu Ceres. Snímky ve vysokém rozlišení poskytnou veškeré informace o struktuře a morfologii povrchu, především rozložení kráterů.
"Pokud zjistíme, že se na planetkách vyskytují řady velkých kráterů, potvrdí to naší teorii, že Ceres a Vesta byly zformovány již během vývoje Jupiteru. Jestliže však bude na povrchu objeveno větší množství organických látek, bude to spíše příznak vlivu "těžkého pozdního bombardování", původní stopy po zásazích meteoritů budou pravděpodobně smazány a nám se tak naskytne pohled do minulosti, na období přenosu organických látek z vnějších oblastí sluneční soustavy do našich končin," uzavírá Dr. Turrini.
-mk-

2009-09-18 - Fobos-Grunt

Odklad mise o dva roky

2009-09-15 prozradila tisková kancelář Interfax, že Rusko odložilo start své vlajkové mise k Marsu až na další startovní okno v roce 2011. Komplikovaná stanice Fobos-Grunt (v anglickém přepisu Phobos-Grunt) měla k Marsu dopravit také první čínskou planetární sondu Yinghuo-1. Na odkladu mise se shodli vědci společně s dodavatelskými firmami jenom dva měsíce před plánovaným vypuštěním a oficiálně bude oznámen ještě tento týden ruskou kosmickou agenturou Roskosmos.
Ruská sonda Fobos-Grunt bude vyslána k Marsu z kosmodromu Bajkonur s úkolem odebrat půdní vzorky z jednoho z měsíců Marsu. Navzdory tvrzení agentury Interfax, která vysvětluje zpoždění mise kratším letovou trajektorií v roce 2011, jde podle neoficiálních zdrojů o důsledek přetížení původně plánované nosné rakety Sojuz čínskou sondou (110 kg). Bylo proto nutné připravit silnější raketu Zenit a sondu na nový nosič upravit, což si, bohužel, vyžádalo více času, než se čekalo.
První čínská sonda k Marsu bude z oběžné dráhy zkoumat okolí planety a pátrat po stopách vody. Do Ruska byla dopravena už v srpnu.
-mk-

2009-09-18 - Saturn

Nové objevy v magnetosféře

Zařízení MIMI [=Magnetospheric Imaging Instrument] ve vybavení sondy Cassini zjistilo nový, dočasný radiační pás u planety Saturn. Je situován v oblasti dráhy měsíce Dione, zhruba 377 000 km od středu planety. Objev byl prezentován na Evropském planetárním kongresu v Postupimi doktorem Eliasem Roussosem.
Radiační pásy v podobě Van Allenových pásů u Země byly nalezeny u planet Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. Nicméně do dnešního dne byla zaznamenána variabilita jejich výskytu pouze u Země a planety Jupiter. Nyní, po pěti letech stálého výzkumu Saturnu pomocí sondy Cassini, lze potvrdit změny intenzity těchto radiačních pásů i zde.
Mezinárodní tým astronomů analyzoval data získaná přístrojem senzorem LEMMS, jenž je součástí přístroje MIMI, a který měří množství energie a úhlové rozložení nabitých částí v magnetosféře planety Saturn. "Nejmarkantnější změny byly pozorovány jako náhlý nárůst intenzity vysokoenergetických částic ve vnitřní vrstvě magnetosféry, ohraničené dráhou měsíců Dione a Tethys,"" uvedl doktor Roussos.
"Zmíněná navýšení, jež by dokázaly vytvořit i pomíjivé atmosféry okolo těchto měsíců, byly zaznamenány třikrát během roku 2005 a korespondují se slunečními erupcemi, které zasáhly magnetosféru Saturnu a dočasně kolem něj zformovaly nový radiační pás."
Tento pás, pojmenovaný "Dionin pás", byl patrný pouze několik týdnů po uvedených erupcích a vědci věří, že jeho větší část byla absorbována samotným měsícem Dione a jeho blízkým souputníkem, měsícem Tethys, který obíhá o něco níže ve výšce 295 000 km.
Na rozdíl od Van Allenových pásů naší planety Země jsou radiační pásy Saturnu, ohraničené dráhou měsíce Tethys velmi stabilní a příliš nereagují na sluneční bouře, alespoň posledních pět let, kdy planetu zkoumá sonda Cassini. Zajímavé dále je, že dočasný "Dionin pás" byl detekován jen vně oběžné dráhy měsíce Tethys a od vnitřních radiačních pásů je zřetelně oddělen.
"Na základě našich pozorování usuzujeme, že měsíc Tethys vytváří přirozenou bariéru před pronikajícími energetickými částicemi a stíní tak vnitřní radiační pásy planety před vnějšími vlivy, zejména pak před vlivem slunečního větru. To činí z vnitřních radiačních pásů Saturnu nejizolovanější magnetosférickou strukturu v naší sluneční soustavě." Radiační pásy uvnitř dráhy měsíce Tethys vznikají proto pravděpodobně pouze na základě vzájemného působení prstenců planety, atmosféry a kosmického záření, které má, na rozdíl od slunečního větru, dostatečnou energii k proniknutí do nejspodnějších oblastí magnetosféry Saturnu.
Podle Dr. Roussose se dá předpokládat, že v nastávajících letech, kdy se Slunce dostane do maxima své aktivity, se z dočasného "Dionina pásu" stane trvalý i když proměnlivý jev, který výrazně ovlivní dynamiku magnetosféry v globálním měřítku.
-mk-

2009-09-17 - Asteroidy

Jedinečná příležitost pozorovat Juno

S blížícím se koncem září nastává mimořádná příležitost pozorovat asteroid (3) Juno i pro amatéry s minimálním technickým vybavením. Většinou je k tomu zapotřebí alespoň průměrný amatérský teleskop, tentokrát by si pozorovatel měl vystačit s obyčejným triedrem. Podobné podmínky se nebudou opakovat dalších několik let až do roku 2018.
Juno je planetka, která byla objevena jako jedna z prvních v roce 1804. Patří do hlavního pásu asteroidů mezi drahami Marsu a Jupitera a patrně je zdrojem řady meteoritů, které dopadly na Zemi. Je tvořena tvrdými horninami s hlavní složkou křemíkem. Tento materiál, který se uvolnil při kolizích s dalšími tělesy, je dostatečně odolný, aby měl šanci přečkat ohnivou cestu zemskou atmosférou. Juno je jedna z největších planetek - na velikostním žebříčku jí patří desáté místo. Průměr byl stanoven na 234 km, což je asi jedna patnáctina průměru Měsíce.
Maximální jasnosti dosáhne Juno 2009-09-21. Zdánlivá hvězdná velikost by měla činit 7.6, bude tedy asi 2.5krát jasnější než obvykle. Mimořádná jasnost je zapříčiněna jednak ideální polohou ke Slunci z pohledu pozemského pozorovatele, ale především blízkostí k Zemi. Objekt se bude pohybovat ve vzdálenosti "jen" asi 180 mil. km na heliocentrické dráze rychlostí 22 km/s. Pozorovatelný bude nejlépe kolem půlnoci několik stupňů východně od světlejšího bodu planety Uran v souhvězdí Ryb. Bude vypadat jako šedá tečka, která se každé další noci bude posunovat více na jihozápad. Dne 2009-09-25 se přiblíží k souhvězdí Vodnáře. Pozorovatelé s trochu silnějším dalekohledem si mohou pohled na Juno užívat až do konce roku.

2009-09-17 - Saturn

Obří bouře na Saturnu

Na kongresu v Postupimi, věnovaném planetárnímu výzkumu, byla přednesena zpráva o pozorování zatím největší bouře v atmosféře planety Saturn. Bouře, jejíž rozsah je udáván přibližně na 3000 km vypukla v oblasti přezdívané "Alej bouří", situované 35° jižně od rovníku planety. Bouře byla zachycena díky pozorování sondy Cassini, jejíž vybavení umožňuje sledovat rádiové vlny emitované bleskovými výboji.
V tiskovém prohlášení uvedl Georg Fischer z rakouské Akademie věd: "Důvod, proč jsou bouře na Saturnu situované v jedné konkrétní oblasti, stále ještě není znám. Je možné, že v této zeměpisné šířce dochází k rozsáhlé vertikální konvekci vodních par, které jsou nutnou součástí pozorovaných atmosférických jevů. Nicméně existuje i možnost, že jde pouze o sezónní záležitost." V letech 1980 a 1981 totiž pozorovala sonda Voyager během průletu v okolí Saturnu bouřkové projevy podobného rozsahu v oblastech blízko rovníku. Je proto možné, že se tyto "megabouře" přesunují atmosférou Saturnu i v závislosti na poloze planety při jejím oběhu okolo Slunce, trvajícího 29 let.
Poslední známá bouře, rovněž pozorovaná sondou Cassini, trvala rekordních sedm a půl měsíce - v období listopad 2007 - červenec 2008.
-mk-

2009-09-16 - Cassini

Status Report (2009-09-02 až 2009-09-08)

Prozatím poslední signály z Cassini dorazily na sledovací stanici Canberra 2009-09-08. Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy pracují podle předpokladů.
Dnem 2009-09-02 byl zahájen třicetidenní experiment související se sluneční konjunkcí, který provádí rádiová aparatura RSS [=Radio Science Subsystem]. Během konjunkcí v letech 2006 a 2007 se systém RSS věnoval studiu sluneční koróny, při němž se měřila hustota elektronů v koróně jako funkce separačního úhlu. Získaná data byla porovnávána s dalšími údaji v různých obdobích jedenáctiletého slunečního cyklu. Výsledky se mj. použily ke kalibraci zařízení RSS, protože kvalita dat značně závisí také na vlastnostech sluneční a meziplanetární plazmy.
2009-09-05 proběhla úprava dráhy OTM-216 [=Orbit Trim Maneuver]. Sonda se nacházela v apoapsidě a cílem operace bylo doladit trajektorii před dalším setkáním s Titanem (T62), k němuž dojde 2009-10-11. Hlavní raketový motor byl spuštěn v 04:14 UT a po době hoření t=26.29 s bylo dosaženo změny rychlosti o Δv=4.47 m/s. Všechny subsystémy hlásily nominální funkci.
Většina vědeckých pozorování tohoto týdne se uskutečnila prostřednictvím kamerového vybavení ISS [=Imaging Science Subsystem]. Byl pořízen časosběrný záznam ze strany osvětlených prstenců při velkém fázovém úhlu, na němž byly hledány přechodné jevy. Fotografován byl stín Titanu na disku Saturnu, což sloužilo ke studiu aerosolů na největším Saturnově měsíci. Byly získány snímky vnějšího měsíčku Kiviuq. V rámci monitorovací kampaně Titanu prováděly souběžná pozorování přístroje CIRS a UVIS. Radar by naprogramován na radiometrická měření Titanu z velké vzdálenosti. Sada přístrojů RPWS [=Radio and Plasma Wave Science] podstoupila periodickou údržbu.

2009-09-15 - LCROSS

Stanoveno místo dopadu

NASA oznámila finální místo dvojitého dopadu částí sondy LCROSS [=Lunar Crater Observation and Sensing Satellite], k němuž dojde 2009-10-09 přibližně v 11:30 UT (13:30 SELČ). Cílovým bodem se stane kráter Cabeus A v oblasti jižního pólu Měsíce, podle všeho nejnadějnější místo, z něhož by se mohla získat zmrzlá podpovrchová voda.
"Výběr kráteru Cabeus A je výsledkem velice intenzivní debaty uvnitř vědecké komunity. Zohlednili jsme data pozemských pozorování a partnerských lunárních misí Kaguya, Chandrayaan-1 a Lunar Reconnaissance Orbiter," uvedl Anthony Colaprete, vedoucí výzkumného týmu v Ames Research Center. "Tým se těší na cenné informace, které získá tato jedinečná mise."
LCROSS bude hledat led pomocí rozboru prachu, vymrštěného dopadem vyhořelého stupně Centaur do oblasti permanentního stínu kráteru Cabeus A, kde lze předpokládat výskyt vody ve formě ledu. Veškerá pozorování bude sonda provádět až do svého vlastního dopadu ve stejné oblasti. Záměrně bylo vybráno místo, které je možno pozorovat i ze Země, a proto bude záznam i o tomto druhém sebevražedném střetu. Povrch kráteru se vyznačuje velmi rovným povrchem, proto nebude externímu pozorování stát v cestě žádná terénní překážka. K samotnému pozorování budou vyhrazeny kapacity teleskopů na Hawaji, observatoří v Arizoně, nově vylepšeného Hubbleovu teleskopu na oběžné dráze a také sondy LRO [=Lunar Reconnissance Orbiter] - nepočítaje v to řadu dalekohledů amatérských astronomů po celém světě.
Na tiskové konferenci 2009-09-11 oznámil Daniel Andrews, manažer projektu LCROSS, že se sonda nachází v dobrém stavu a má dostatek paliva ke splnění celé mise. Zároveň slavnostně oznámil věnování celé mise památce nedávno zesnulé legendy televizního zpravodajství, Walteru Cronkiteovi, který se zabýval popularizací vesmírného programu USA a to od počátků amerických pilotovaných letů až po éru raketoplánů.
-mk-

2009-09-15 - Chandrayaan-1

První hodnocení výsledků mise

Vědci z agentur ISRO, NASA a ESA se sešli při příležitosti ukončení mise Chandrayaan-1 a hodnotili dosažené výkony jedenácti vědeckých zařízení na palubě sondy. Podrobný vědecký souhrn bude k dispozici pochopitelně až časem, ale již nyní se všichni zúčastnění shodují na tom, že přes předčasný konec poskytla sonda pohled na Měsíc z mnoha různých perspektiv.
Zmíněn byl např. přístroj SARA [=Sub KeV Atom Reflecting Analyser], zkoumající působení slunečního větru na těleso bez ochrany magnetického pole, který zaznamenal stav měsíčního povrchu několikrát za sebou.
Experimenty ISRO a jiných států TMC [=Terrain Mapping Camera] a HySI [=Hyperspectral Imager] zmapovaly 70% měsíčného povrchu, přístroj M3 [=Moon Mineralogy Mapper] dokonce 95%. Zařízení SIR-2 [= Smart near Infrared Spectrometer] získalo data ve vysokém rozlišení o výskytu různých nerostů na Měsíci. Všechny jmenované přístroje rozšířily naše znalosti o měsíční topografii, mineralogii a chemickém složení hornin na povrchu.
Přístroj LLRI [=Lunar Laser Ranging Instrument] zajistil kompletní prozkoumání obou pólů Měsíce. Přístroje HEX [=High Energy X-ray Spectrometer] a Mini-SAR [=Miniature Synthetic Aperture Radar] provedly měření pólů Měsíce na 200 obězích. Spektrometr CIXS [=Chandrayaan Imaging X-ray Spectrometer], dodaný ESA, zachytil během trvání mise více jak 20 slabých slunečních erupcí. Bulharský přístroj RADOM [=Radiation Dose Monitor] pracoval bezchybně po celou dobu mise.
Podle agentury ISRO vyjádřili vědci z Indie a dalších zúčastněných států uspokojení nad vynikající funkcí sondy a rovněž nad vysokou kvalitou obdržených dat. Rozbor získaných informací potrvá několik příštích měsíců a poslouží jako podklad pro určení cílů dalších vědeckých výzkumů.
-mk-

2009-09-13 - Rosetta

Status Report (2009-07-25 až 2009-08-21)

Popisované období zahrnovalo čtyři týdny letu v pasivním přeletovém módu #6, který byl zahájen 2009-04-02. Během této doby byla Rosetta konfigurovaná do hibernace NSHM [=Near Sun Hibernation Mode] a setrvá v ní až do začátku září. Výkon sondy i pozemního segmentu byl nominální.
Z vědeckých přístrojů byl v činnosti pouze experiment SREM [=Standard Radiation Environment Monitor], který měřil hodnoty radiačního pozadí a data ukládal do paměti pro pozdější přenos na Zemi.
Spojení se uskutečnilo čtyřikrát v pravidelných týdenních intervalech prostřednictvím stanice ESA New Norcia v Austrálii. V rámci příprav na chystané zkoušky užitečného nákladu PC-10 [=Payload Check-out] byly ve dvou relacích nahrány do palubního počítače některé potřebné povely, které budou ještě doplněny v nadcházejícím období. Kromě zmíněného uplinku se uskutečňovala pravidelná kontrola stavu systémů během hibernace.
Dne 2009-08-21 se Rosetta nacházela 95.13 mil. km (0.65 AU)od Země, což představovalo 317 s (5 min 17 s) letu rádiového signálu v jednom směru. Vzdálenost ke Slunci činila 223.82 mil. km (1.49 AU).

2009-09-10 - Cassini

Status Report (2009-08-26 až 2009-09-01)

Prozatím poslední signály z Cassini dorazily na sledovací stanici Goldstone 2009-09-01. Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy pracují podle předpokladů.
Týdenní plán vědeckých výzkumů obsahoval pozorování prstenců při vysokém a nízkém fázovém úhlu infračerveným mapovacím spektrometrem VIMS [=Visual and Infrared Mapping Spectrometer] a sledování zákrytu hvězdy αOri za prstencem D. Zákryt byl studován i v ultrafialovém oboru spektrografem UVIS [=Ultraviolet Imaging Spectrograph]. Kamery ISS [=Imaging Science Subsystem] snímkovaly měsíček Janus ve stínu prstenců, během průletu ve vzdálenosti asi 24700 km a při fázovém úhlu 86° fotografovaly další měsíc Telesto a pozorovaly pohyby oblačnosti na Titanu. Dále sledovaly vertikální úkazy v prstencích a po dobu 9.5 h prováděly radiální skenování hlavních prstenců a pátraly v nich po přechodných jevech. Kompozitní spektrometr CIRS [=Composite Infrared Spectrometer] zhotovoval teplotní mapu prstenců a po dobu šesti hodin sledoval jevy související s rovnodenností na Saturnu. Poslední úkoly plnily přístroje na výzkum magnetosféry a plazmového prostředí CAPS [=Cassini Plasma Spectrometer] a MAPS [=Magnetospheric and Plasma Science].
2009-08-27 došlo k necíleným průletům kolem měsíců Pallene a Telesto.
Ve večerních hodinách v pátek 2009-08-28 bylo zaměstnancům řídícího střediska oznámeno, že kvůli nedalekým lesním požárům budou budovy JPL v Oak Grove přes víkend uzavřeny. Vyjímku obdržely pouze osoby, které se podílely na kritických operacích - v případě Cassini to byli pracovníci zajišťující v sobotu korekční manévr OTM-215 [=Orbit Trim Maneuver].
Dne 2009-08-29 bylo kvůli aktuální potřebě spojovací kapacity sítě DSN [=Deep Spece Network] k zajištění mise LCROSS nárokováno zkrácení komunikačních oken původně určených pro Cassini na 2009-08-29 a 2009-09-01. V prvním případě se podařilo zajistit alespoň nezbytnou dobu nutnou k provedení dráhové korekce. Ve druhém případě se vedení projektu muselo smířit se ztrátou asi 45 MB vědeckých dat.
2009-08-31 v 02:45 UT byl proveden korekční manévr OTM-215. Hlavní raketový motor sondy po době hoření t=2.97 s změnil rychlost letu o Δv=0.50 m/s. Telemetrie přijatá po korekci potvrdila nominální funkci všech systémů.
Normální provoz řídícího střediska byl po předchozím přerušení vinou lesních požárů obnoven v pondělí 2009-09-01 v 06:00 místního času.

2009-09-10 - Nové technologie

Jaderný reaktor na Měsíc

NASA provedla sérii testů vedoucí k vývoji nového jaderného zdroje o velikosti odpadkového kontejneru, který by mohl zajišťovat energetické potřeby základen na Měsíci a Marsu. Byly provedeny celkem tři testy v jednotlivých zkušebních laboratořích NASA, kdy byl (zatím bez použití jaderného paliva) simulován přenos tepla od reaktoru směrem ke Stirlingovu motoru, vyvinutém v Glenn Research Center v Clevelandu. Stirlingův motor není žádný převratný vynález, jeho princip vymyslel Robert Stirling již na začátku 19. století a jedná se o vzdálenou analogii běžného spalovacího motoru s vnějším zdrojem tepla.
Teplonosným médiem mezi reaktorem a motorem je směs sodíku a draslíku a za podmínek blížících se pracovním byla ověřena správnost celé koncepce, která musí zabezpečit bezchybný provoz i v nehostinném vesmírném prostředí. Výkon celého zařízení se má pohybovat okolo 40 kW, dostatečných pro provoz jedné základny.
Pro rok 2012 je plánován demonstrační test celé sestavy, i nadále ovšem bez jaderného paliva.
Reaktor je vyvíjen pod hlavičkou NASA za přispění Ministerstva energetiky USA.
-mk-

2009-09-09 - Chandrayaan-1

Sonda doplatila na teplotu a radiaci

Ředitel Indické kosmické agentury ISRO [=Indian Space Research Organisation] Madhavan Nair oznámil, že ukončení mise Chandrayaan-1 způsobila nadměrná tepelná zátěž a radiace.
Tým expertů začal již v pondělí 2009-09-07 celkovou revizi průběhu mise. Jednotlivé části sondy byly zhotoveny, aby fungovaly v teplotním rozmezí 40°, nicméně tento limit byl zřejmě překročen, což spolu s působící radiací způsobilo výpadek jednotlivých přístrojů a tím i předčasné ukončení mise 2009-08-30. Konec se bohužel očekával již od července tohoto roku, kdy byla na orbitální části sondy obíhající kolem Měsíce, zjištěna první vážná závada.
Mise Chandrayaan-1 v ceně 79 mil. USD odstartovala 22. října minulého roku raketou PSLV-C11 za všeobecného nadšení indického lidu a umožnila tak Indii postavit se na roveň svému asijskému rivalovi v dobývání vesmíru - Číně. Jedním z cílů mise bylo i pátrání po isotopu helia (He3), který se všeobecně pokládá za palivo budoucnosti ve stále ještě vyvíjených fúzních reaktorech.
V rámci asijských vesmírných závodů agentura ISRO plánuje vypuštění prvního člověka do vesmíru během příštích čtyř let a výhledově uvažuje i výpravě na Mars.
-mk-

2009-09-09 - New Horizons

Ukončeny letošní prověrky

Po sedmi týdnech funkčních testů a prověrky systémů byla sonda New Horizons převedena dne 2009-08-27 zpět do hibernace. Dle slov Chrise Hersmana z JHU-APL [=Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory], odpovědného za systémy, je sonda v pořádku a kontrola ACO-3 [=Annual Checkout], spuštěná 2009-07-07 proběhla dobře. Kontrola nebyla tak komplexní, jako dvě předcházející, ale i tak bylo prověřeno všech sedm vědeckých zařízení a jednotlivé subsystémy sondy včetně záložních. Zároveň byla pečlivě sledována a upřesněna aktuální trajektorie letu k Plutu. Do palubního počítače se nahrály nové instrukce pro další fázi hibernace.
Jeden den byl věnován výzkumu plynu a částicím v okolním prostoru zařízením PEPSSI [=Pluto Energetic Particle Spectrometer Science Investigation] a SWAP [=Solar Wind at Pluto], zhruba v polovině vzdálenosti mezi Saturnem a Uranem, 14x dále, nežli je Země od Slunce.
Další desetidenní probuzení sondy z hibernace je plánováno od 9. listopadu, kdy ji bude třeba natočit tak, aby anténa směřovala i nadále k Zemi.
-mk-

2009-09-08 - Cassini

Status Report (2009-08-19 až 2009-08-25)

Prozatím poslední signály z Cassini dorazily na sledovací stanici Goldstone 2009-08-24. Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy pracují podle předpokladů.
Po analýze aktuální trajektorie bylo potvrzeno, že v případě, že se neuskuteční manévr OTM-214 [=Orbit Trim Maneuver], sníží se výška dalšího průletu kolem Titanu asi o 2 km a vědecký program nebude prakticky dotčen. Následně bylo 2009-08-20 rozhodnuto korekci OTM-214 plánovanou na další den vynechat.
Dne 2009-08-25 v 14:17 UT minula sonda ve vzdálenosti 970 km a rychlostí 6 km/s měsíc Titan (průlet T61). K maximálnímu přiblížení došlo nad 19° j.š. Hlavní úkoly během setkání plnil radar, který pracoval v režimu skaterometrie, jako výškoměr a metodou SAR [=Synthetic Aperture Radar]. Sondáž SAR probíhala poblíž rovníku a pokrývala útvary Dilmun, Adiri a Belet. Měření bylo situováno paralelně a částečně v překrytu s pásem území prozkoumaným během průletu T8, což umožnilo některé objekty sledovat ve stereoskopickém zobrazení. Souběžně s radarem prováděl měření hmotový spektrometr INMS [=Ion and Neutral Mass Spectrometer], který měl možnost sledovat noční stranu měsíce v nízkých až rovníkových geografických šířkách.
Na odletové větvi se naskytla vhodná příležitost pro uskutečnění optických pozorování, protože fázový úhel činil jen asi 10°. Těsně po největším přiblížení sledoval přístroj VIMS [=Visual and Infrared Mapping Spectrometer] jižní polokouli v šířkách, které byly cílem měření již při průletech T57 až T60. Rozlišení se pohybovalo až kolem 5 km/pixel.
2009-08-25 skončil program letu podle sekvence S52 a okamžitě navázalo plnění povelů podle plánu S53. Následující etapa je rozvržena na 41 dní do 2009-10-04. V ní se uskuteční jeden cílený průlet kolem Titanu a pět necílených průletů kolem měsíců Pallene, Telesto, Prometheus, Dione a Titan. V plánu jsou rezervovány dva termíny pro korekci dráhy OTM-215 a OTM-216. Kolem 2009-09-11 začne období sluneční konjunkce.

2009-09-08 - Rosetta

Status Report (2009-06-27 až 2009-07-24)

Popisované období zahrnovalo čtyři týdny letu v pasivním přeletovém módu #6, který byl zahájen 2009-04-02. Během této doby byla Rosetta konfigurovaná do hibernace NSHM [=Near Sun Hibernation Mode] a setrvá v ní až do začátku září. Výkon sondy i pozemního segmentu byl nominální.
Z vědeckých přístrojů byl v činnosti pouze experiment SREM [=Standard Radiation Environment Monitor], který měřil hodnoty radiačního pozadí a data ukládal do paměti pro pozdější přenos na Zemi.
Spojení se uskutečnilo čtyřikrát v pravidelných týdenních intervalech prostřednictvím stanice ESA New Norcia v Austrálii. Během rádiové relace byl monitorován průběh NSHM.
Dne 2009-07-25 se Rosetta nacházela 146.1 mil. km (0.97 AU)od Země, což představovalo 488 s (8 min 8 s) letu rádiového signálu v jednom směru. Vzdálenost ke Slunci činila 248.2 mil. km (1.65 AU).

2009-09-07 - Mars Reconnaissance Orbiter

Problémy nejsou ještě vyřešeny

Během zkoumání nedávných výpadků sondy Mars Reconnaissance Orbiter zjistili inženýři NASA, že software sondy je citlivý na určité sekvence příkazů, po nichž následuje buď úplný restart sondy, nebo přepnutí na záložní počítač. Od 26. srpna, kdy došlo zatím k poslednímu případu, pracuje sonda v bezpečnostním režimu, kdy se udržuje pouze teplota, komunikace a stálý stav napájení. Vědecká pozorování jsou tak minimálně na několik týdnů zastavena.
Již nyní byl ale odhalen možný i když nepravděpodobný scénář, při němž v případě dvou speciálních restartů sondy krátce po sobě jdoucích může za určitých podmínek dojít k ohrožení celého zařízení.
Sonda Mars Reconnaissance Orbiter provádí výzkum od roku 2006 a již v roce 2008 dosáhla všech vytčených cílů mise. Shromážděné množství vědeckých dat je sice větší, než u všech dosavadních misí k Marsu, ale stále ještě zbývá dostatek práce např. při výběru místa přistání pro budoucí lety nebo při samotném dlouhodobém pozorování planety.
-mk-

Archiv:

1. Aktuální novinky
2. Květen 2012
3. Duben 2012
4. Březen 2012
5. Únor 2012
6. Leden 2012
7. Prosinec 2011
8. Listopad 2011
9. Říjen 2011
10. Září 2011
11. Srpen 2011
12. Červenec 2011
13. Červen 2011
14. Květen 2011
15. Duben 2011
16. Březen 2011
17. Únor 2011
18. Leden 2011
19. Prosinec 2010
20. Listopad 2010
21. Říjen 2010
22. Září 2010
23. Srpen 2010
24. Červenec 2010
25. Červen 2010
26. Květen 2010
27. Duben 2010
28. Březen 2010
29. Únor 2010
30. Leden 2010
31. Prosinec 2009
32. Listopad 2009
33. Říjen 2009
34. Září 2009
35. Srpen 2009
36. Červenec 2009
37. Červen 2009
38. Květen 2009
39. Duben 2009
40. Březen 2009
41. Únor 2009
42. Leden 2009
43. Prosinec 2008
44. Listopad 2008
45. Říjen 2008
46. Září 2008
47. Srpen 2008
48. Červenec 2008
49. Červen 2008
50. Květen 2008
51. Duben 2008
52. Březen 2008
53. Únor 2008
54. Leden 2008
55. Prosinec 2007
56. Listopad 2007
57. Říjen 2007
58. Září 2007
59. Srpen 2007
60. Červenec 2007
61. Červen 2007
62. Květen 2007
63. Duben 2007
64. Březen 2007
65. Únor 2007
66. Leden 2007
67. Prosinec 2006
68. Listopad 2006
69. Říjen 2006
70. Září 2006
71. Srpen 2006
72. Červenec 2006
73. Červen 2006
74. Květen 2006
75. Duben 2006
76. Březen 2006
77. Únor 2006
78. Leden 2006
79. Prosinec 2005
80. Listopad 2005
81. Říjen 2005
82. Září 2005
83. Srpen 2005
84. Červenec 2005
85. Červen 2005
86. Květen 2005
87. Duben 2005
88. Březen 2005
89. Únor 2005
90. Leden 2005
91. Prosinec 2004
92. Listopad 2004
93. Říjen 2004
94. Září 2004
95. Srpen 2004
96. Červenec 2004
97. Červen 2004
98. Květen 2004
99. Duben 2004
100. Březen 2004
101. Únor 2004
102. Leden 2004
103. Prosinec 2003
104. Listopad 2003

Reakce čtenářů (číst/přidat)

Počet reakcí: 25
Poslední: 2013-03-21 14:07:23