Novinky - leden 2010

2010-01-29 - Asteroidy

První úlovek NEO družice WISE

Nedávno vypuštěná infračervená kosmická observatoř WISE [=Wide-field Infrared Survey Explorer] zaznamenala první, dosud neznámý asteroid ze skupiny NEO [=Near-Earth Object], tedy těles, přibližujících se k Zemi. Asteroid není pro Zemi nebezpečný. Předpokládá se, že během celé mise prozkoumá WISE celou oblohu v infračervené oblasti a podobných objevů budou stovky.
Asteroid, označený 2010 AB78, byl družicí identifikován 2010-01-12. Palubní software dokázal zachytit objekt pohybující se na pozadí stacionárních hvězd. Jak WISE krouží kolem Země a skenuje oblohu nad sebou, dostal se objekt do zorného pole několikrát během jednoho a půl dne. Později se přesunul mimo záběr detektorů. Sledování převzala observatoř na vrcholku hory Mauna Kea na Havajských ostrovech a objev potvrdila.
Asteroid je momentálně 158 mil. km od Země. Jeho průměr byl odhadnut na 1 km a kolem Slunce obíhá po nakloněné eliptické dráze. Periodicky se dostává do menší vzdálenosti od Slunce než je dráha Země, ale právě vzhledem ke sklonu své dráhy se k Zemi nepřiblíží v několika dalších stoletích. Ačkoliv nepředstavuje žádné ohrožení, vědci ho nepřestávají monitorovat.
Objekty NEO jsou asteroidy nebo komety, které se občas přibližují k Zemi. V extrémních a vzácných případech mohou na Zemi dopadnout a impakt může vyvolat rozsáhlou devastaci povrchu. Stále je populární teorie o srážce tělesa s průměrem kolem 10 km, která před 65 mil. lety způsobila globální zkázu a vyhubila dinosaury.
Zprávy o detekci asteroidů a komet z WISE se budou množit. Družice je automaticky posílá do střediska registrujícího malá kosmické objekty - Minor Planet Center v Cambridgi v Massachussetts, kde jsou data porovnávána s katalogem dosud známých těles. Společenství profesionálních i amatérských astronomů pak přebírá pozorování objektu a nakonec je stanovena přesná oběžná dráha nového člena naší sluneční soustavy.
Dne 2010-01-14 ukončila WISE fázi úvodních zkoušek a oficiálně zahájila prohlídku oblohy v infračerveném pásmu. Jen o měsíc dříve vzlétla z kosmodromu Vandenberg Air Force Base v Kalifornii na polární oběžnou dráhu. Čidla observatoře jsou schopna zachytit všemožné druhy kosmických objektů - od asteroidů naší soustavy až po galaxie vzdálené miliardy světelných let. Vytváří tak cennou mapu, podle níž se budou k nejzajímavějším cílům zaměřovat výkonnější teleskopy, mezi nimi i kosmická observatoř Spitzer nebo budoucí obří dalekohled James Webb Space Telescope.
WISE by měla objevit asi 100 000 zatím neznámých planetek z hlavního pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem a zmíněných několik set těles ze skupiny NEO. Pozorováním v infračerveném oboru zachytí nejtmavší členy naší sluneční rodiny, takové, které neodrážejí příliš mnoho viditelného světla. Data v jiné vlnové délce dovolují lépe posoudit skutečnou velikost objektu. Prozatím se velikost odhaduje podle jeho svítivosti. Přitom je zřejmé, že malé světlé těleso může být pro lidské oko stejně jasné jako veliký, ale tmavý objekt. Infračervené záření odpovídá tepelnému vyzařování tělesa a v tomto smyslu dokáže říct mnohem víc o jeho skutečné velikosti. Velikost asteroidu je zásadní údaj, podle kterého se dá stanovit jeho ničivá síla při případném impaktu.

2010-01-28 - Cassini

Status Report (2010-01-13 až 2010-01-19)

Prozatím poslední signály z Cassini dorazily na sledovací stanici Madrid 2010-01-19. Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy pracují podle předpokladů.
V roce 2007 bylo rozhodnuto o prodloužení letu Cassini o interval, který pokryje planetární rovnodennost (equinox). V tomto duchu byly naplánovány úkoly následné mise nazvané Equinox Extended Mission (XM). V současné době se začíná mluvit o dalším prodloužení Extended Extended Solstice Mission (XXM) (solstice = slunovrat). V této souvislosti nastává potřeba upravit program činnosti pro poslední tři etapy S61 až S63 mise XM. Pokud bude skutečně schválena mise XXM, budou první sekvence S64 až S67 považovány za jakési přechodné sekvence. Zároveň se uvažuje o omezení počtu pracovníků řídícího týmu. Všechny tyto okolnosti vyžadují nastavit nové efektivnější metody plánovacího a schvalovacího procesu, v němž probíhá detailní rozepsání úkolů jednotlivých sekvencí.
Dne 2010-01-14 bylo vzpomenuto pátého výročí přistání modulu Huygens na Titanu.
2010-01-16 v 06:14 UT se uskutečnila úprava dráhy OTM-233 [=Orbit Trim Maneuver]. Hlavní raketový motor byl v činnosti t=13.33 s a změnil rychlost letu o Δv=2.26 m/s. Všechny systémy hlásily nominální funkci.
2010-01-18 bylo kalibrováno několik vědeckých přístrojů. Kompozitní infračervený spektrometr CIRS [=Composite Infrared Spectrometer] prováděl činnost zvanou "Scattered Sunlight Test". Tato metoda hodnotí efekt částeček z prstenců na výkon zrcadla tím, že monitoruje rozptýlené infračervené sluneční záření jako funkci úhlu dopadajících paprsků. Další kalibraci byl podroben RADAR. Radar byl zamířen společně s vysokoziskovou anténou na Slunce, Saturn a další zdroje mikrovlnného záření.
2010-01-19 byla provedena prověrka šumových vlastností přístroje CIRS. Software spektrometru byl před několika dny opraven. Byla zaznamenána nová vědecká data a zjišťovalo se, zda nový software dokáže eliminovat vnitřní šum přístroje. Na konci testu se programové vybavení vrátilo k původní verzi.
V uplynulém týdnu prolétla Cassini apoapsidou dráhy. Vědecká činnost se zaměřila na studium globálních jevů pozorovaných z velké vzdálenosti. Mimo jiné spektrograf UVIS [=Ultraviolet Imaging Spectrograph] zhotovil mozaiku magnetosféry Saturnu. Dodatečná pozorování zahrnovala monitorování Titanu, kampaň upřesňování parametrů oběžných drah měsíců, snímkování přechodu měsíce Epimetheus přes Janus. Spektrometr CAPS [=Cassini Plasma Spectrometer] studoval magnetosféru a CIRS [=Composite Infrared Spectrometer] dlouhodobě měřil infračervené záření některých hvězdných zdrojů.

2010-01-28 - Jupiter

Proč se liší Ganymede a Callisto?

Jupiterovy měsíce Ganymede a Callisto mají podobnou velikost a jsou složeny z podobné směsi ledu a kamení. Snímky ze sond Voyager a především z družice Galileo ale ukazují rozdílné krajiny na povrchu a i nitro měsíců se také dost odlišuje. Proč tomu tak je? Odpověď na tuto otázku nabízí článek v časopise Nature Geoscience z 2010-01-24, jehož autory jsou astronomové z Southwest Research Institute (SwRI).
Vědci vytvořili model tělesa, na němž dochází k tavení ledu při dopadech komet a k formování kamenného jádra. Z tohoto modelu vyplývá, že osudy jmenovaných měsíců se vydaly rozdílnými cestami už před 3.8 miliardami let v době tzv. pozdního těžkého bombardování, údobí, které je zaznamenáno i na našem Měsíci v podobě obřích impaktních útvarů.
Impakty z tohoto období roztavily Ganymede do hloubky do té míry, že uvolněné teplo nestačilo rychle vymizet. Veškerý kamenný materiál klesl do středu tělesa, podobně se jako šupinky čokolády ponoří do roztavené zmrzliny. Měsíc Callisto naopak nezažil tolik impaktů a tělesa dopadala s menší rychlostí, led se nestačil zcela roztavit a kamenné částice zůstaly rozptýleny v ledovém prostředí a na povrchu.
Komety v blízkosti Jupitera jsou odchylovány ze svých drah silnou gravitací planetárního obra. Ganymede je k planetě blíže než Callisto. Na jeho povrch tudíž dopadalo více kometárních jader a s větší rychlostí. Proto se hmota Ganymeda kompletně přetavila a kamenné částice klesly ke středu, kde vytvořily pevné jádro. Komety zasahujících Callisto, co se týká počtu a rychlosti, na opakování tohoto procesu nestačily.
Citovaná studie vrhá nové světlo na otázku "dichotomie Ganymede-Callisto", což je klasický problém srovnávací planetologie, oboru, který zkouší vysvětlit, proč některé objekty v solárním systému s podobnými hmotnostními charakteristikami vypadají často naprosto odlišně. Podobně jako Země a Venuše, i Ganymede a Callisto byly v okamžiku svého vzniku takřka identickými dvojčaty. Teprve pozdějším vývojem se z nich staly zcela odlišné světy.

2010-01-27 - Spirit

Spirit dojezdil

Po šesti rocích putování po rudé planetě bylo rozhodnuto, že Spirit ukončí kariéru pohyblivého průzkumníka a bude převeden na stacionární stanici. Oficiálně to bylo oznámeno 2010-01-26. Předcházelo tomu dlouhé úsilí uvolnit rover z písečné pasti, které se ale setkalo s minimálním úspěchem.
Nejdůležitějším úkolem roveru v nejbližších několika týdnech bude nalézt takovou polohu, aby odolal drsným podmínkám nadcházející zimy. Pokud se mu podaří přežít, bude na svém posledním stanovišti pokračovat v zajímavém vědeckém programu. Tato část mise by mohla trvat ještě několik měsíců nebo i celý rok. "Spirit není mrtev, jen vstoupil do jiné fáze svého dlouhého života," okomentoval novou situaci Doug McCuistion, ředitel Programu výzkumu Marsu z ústředí NASA ve Washingtonu.
Před pěti měsíci putoval Spirit podél západního okraje plošiny "Home Plate" směrem k jihu. Kola nečekaně prolomila pevnější krustu na povrchu prachového pole a rover se zahrabal do sypkého materiálu. Hned od začátku se řídící tým snažil vymyslet způsob, jak vozítko z pasti vyprostit. Spirit měl v té době k dispozici jen pět funkčních kol. Šesté kolo se zastavilo už v roce 2006 a snížilo mobilitu roveru. Správný postup při vyprošťování byl intenzívně ověřován na zkušebním zařízení v prostorách JPL v Pasadeně. Nakonec se po dlouhých analýzách, modelování a prověrkách přistoupilo k pokusům na skutečném robotovi na Marsu. V listopadu přestalo fungovat další kolo a již tak komplikovaná situace se ještě zhoršila.
I když poslední jízdní pokusy přinesly zatím nejlepší výsledky, nadcházející zima donutila řídící tým v časové tísni změnit strategii. Na stanovišti roveru je právě teď polovina podzimu. Zima oficiálně začne v květnu. Množství vyráběné elektrické energie se zmenšuje a v polovině února už jí bude málo pro pohon kol. Padlo tudíž rozhodnutí zbylého času využít k vylepšení současného postavení. Jestliže se podaří upravit náklon paluby směrem k severu, tedy do míst, kudy se pohybuje slunce, zlepší se produkce energie z fotovoltaických článků.
"Potřebujeme zvednout zadek roveru, nebo jeho levou stranu, případně obojí," říká Ashley Stroupe, "řidič" roveru z JPL. Požadovaného cíle by se dalo dosáhnout couváním, přičemž by se zadní kola trochu vydrápala nahoru. Další možností je snížit přední kola, tím že by sjela do vyhrabané brázdy. Při současné poloze je možné, že rover nebude mít v zimě dostatek energie ani k udržování spojení se Zemí. Potom může každý stupeň vylepšeného náklonu hrát rozhodující roli. Třeba i takovou, že spojení by se navazovalo jen vždy po několika dnech. Spojení se Zemí ale není hlavním problémem. Důležitější bude získat dostatek energie k udržení teploty elektroniky v přijatelných mezích. K tomu slouží elektrická topidla umístěná na kritických místech.
I jako nepohyblivá stanice může Spirit pokračovat v zajímavé vědecké činnosti. Existuje určitá skupina výzkumů, které lze provádět jen ve stacionárním režimu. Steve Squyres z Cornellovy univerzity, vedoucí mise (PI - Principal Investigator) doplňuje informace: "Snížená pohyblivost neznamená, že mise rázem končí. Naopak přecházíme na stacionární vědu."
Jedním ze stacionárních experimentů je studium kolísání rotace Marsu. Tento jev umožňuje zkoumat vlastnosti jádra planety. Experiment vyžaduje několikaměsíční sledování rádiového vysílání z nějakého stabilního bodu na povrchu a teprve pak se dají vysledovat odchylky při otáčení s centimetrovou přesností. "Jestli poslední třešničkou na dortu úspěchů Spiritu bude důkaz, že jádro Marsu je tekuté nebo pevné, bude to úžasné - něco zcela odlišného od jiných poznatků, které jsme zatím od Spiritu obdrželi," končí Squyres.
Nástroje na robotické ruce mohou studovat rozdíly ve složení okolní zeminy, která byla ovlivněna vodou. Stacionární pozorování zahrnuje také sledování pohybu částic zeminy účinky větru a monitorování atmosféry.
Rovery Spirit a Opportunity přistály na Marsu v lednu 2004. Dosavadní šestiletá práce dalece přesahuje původní plán devadesátidenní mise. Opportunity momentálně jede k velkému kráteru "Endeavour" a pokračuje ve vědecké činnosti. Překonala už hranici 19 km a pořídila více než 133 tisíc snímků.

2010-01-27 - New Horizons

Čtyři roky na cestě

Před několika dny, přesně 2010-01-19, zaznamenal řídící tým mise New Horizons konec čtvrtého roku letu k Plutu. Oslavenec v hlubinách kosmu se oslav nezúčastnil, protože se nacházel v hibernaci.
Technici ze střediska Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory (JHU-APL) v Laurelu uložili sondu k dlouhodobému spánku už 2010-01-15 po deseti dnech údržbářských prací, během nichž byla mimo jiné vyslána data z detektoru kosmického prachu SDC [=Student Dust Counter], uložená v palubní paměti. Přístroj SWAP [=Solar Wind Around Pluto] obdržel nový software a v systému ochran sondy byly provedeny některé drobnější opravy. Především však byla přesně zaměřena aktuální trajektorie letu.
Sonda zůstane v hibernaci - s výjimkou detektoru SDA, který bude neustále zaznamenávat data - až do doby pravidelné roční prověrky, která začne 2010-05-25.
V tomto okamžiku se New Horizons nachází přibližně 2.25 miliard km od Slunce a k Plutu je blíž než k Zemi. Ačkoliv už je na cestě skoro 1500 dní, k cíli chybí ještě dnů 2000.

2010-01-21 - Phoenix

Phoenix mlčí

Družice 2001 Mars Odyssey v úterý a ve středu (2010-01-19 a 2010-01-20) jedenáctkrát přelétla nad stanovištěm Phoenixu. Podle plánu zkoušela zachytit vysílání aparátu spočívajícího na povrchu Marsu, bohužel bez výsledku. Tento týden se nad místo přistání dostane ještě devatenáctkrát a k dalším pokusům bude příležitost v únoru a v březnu.
Mars Odyssey se pokouší o malý zázrak. Pokud by se podařilo obnovit kontakt, znamenalo by to, že Phoenix přežil krutou zimu, i když pro takové podmínky nebyl vůbec konstruován. Phoenix přistál na Marsu 2008-05-25 a úspěšně pracoval asi o dva měsíce déle, než byla plánována původní tříměsíční mise.

2010-01-21 - Spirit

Spirit začal couvat

Řídící tým Spiritu zahájil pokusy o zdolání prachové pasti pohybem dozadu. Nová technika jízdy znamenala při prvních dvou jízdách změnu polohy o 6.5 cm ve vodorovném směru a současně se nepatrně zvedla paluba. První experiment s couváním se udál 2045. solu (2010-01-14). Prozatím se v uplynulých dvou měsících, kdy se rover snažil vyjet ze závěje, prodíral dopředu, tzn. severním směrem. Na prakticky stejném místě už stojí od loňského dubna.
Jízda pozpátku v minulých dnech je rozšířena o speciální proceduru, kdy se nejprve kola natočí z jedné strany na druhou a teprve pak se začnou otáčet jako při normální přímé jízdě. Tímto způsobem se jednak odsune materiál před koly a zároveň se zbortí část prachu na začátku příkopu a kolo má lepší možnost záběru. Volný materiál na straně kol také potlačí vozítko podobným způsobem, jako když se při plavání na prsou odráží člověk nohama. Pokus 2045. solu byl naprogramován tak, že se kola otočila tolikrát, aby to při volném pohybu znamenalo přesun o 30 m. Tato vzdálenost byla rozdělena na šest kroků po pěti metrech. Ve skutečnosti zdolal rover celkem jen 3 cm v horizontálním směru a paluba se zvedla o 1 cm. Vozítko se zvedlo vůbec poprvé od začátku vyprošťovacích pokusů.
Nepatrně - o 1° - se zlepšil sklon baterií k severu. Došlo k tomu proto, že zadní kola se začala šplhat nahoru a zvedla zadek roveru. Na záběrech ze zadní kamery HazCam je to zřetelně vidět. Větší náklon k severu je výhodný z hlediska účinnosti výroby elektrické energie před blížící se zimou.
Druhý pokyn k jízdě dozadu obdržel Spirit 2047. solu (2010-01-16). Opět se jednalo o šest kroků po pěti metrech s pravidelným natáčením kol. Rover se posunul o 3.5 cm a zvedl o 0.3 cm. Bohužel se náklon o 1° zhoršil, takže se situace vrátila do stavu před dvěma dny. Vysvětlení - rover se natočil proti směru hodinových ručiček a solární panely se odklonily od severního směru. Zadní kola se dále zvedala. Rover se nyní nachází asi 3.5 cm jižně od bodu, z něhož byly zahájeny vyprošťovací pokusy před dvěma měsíci. Couváním se během pouhých dvou etap podařilo překonat více, než za všechny předchozí jízdy dohromady. Zůstává ale stále asi 3 cm pod původní výškou. Je nutno připomenout, že pravé zadní a pravé přední kolo jsou nadále nefunkční.
2050. solu (2010-01-19) měl Spirit znovu couvat. V průběhu jízdy se zablokovalo levé střední kolo. Na příští den byly předepsány diagnostické testy, které by měly zjistit příčinu zastavení kola. Kdyby zůstalo další kolo z původní šestice nepohyblivé, znamenalo by to velmi vážný problém. I se současnými čtyřmi koly je šance na vyproštění velmi nejistá. Navíc se blíží zima a rover potřebuje najít stanoviště, na němž by mohl setrvat s optimálně nakloněnou palubou k slunci putujícím nad severním obzorem.
Pro vyprošťovací pokusy má řídící tým v záloze ještě dvě speciální techniky. Robotická ruka by mohla pomoci zatlačit, nebo by se s ní mohl nahrabat materiál do brázdy. Co se týká postrkování, ruka dokáže vyvinout sílu kolem 30 N. K posunutí roveru je ale zapotřebí síla několika stovek Newtonů. Ruka by se takovým zacházením mohla poškodit a pro další činnosti by byla nepoužitelná. To by bylo obzvláště mrzuté, pokud by se z pohyblivého roveru nakonec stala jenom stacionární stanice a nebylo by pak možné provádět geologické analýzy materiálu v okolí. Druhá metoda, při níž by se před levé přední kolo nahrnul písek nebo nějaký menší kámen je rovněž riskantní. Ruka by se mohla rovněž poškodit, nebo by se do kola mohl natlačit nějaký větší úlomek, který by se zakousl a kolo znehybnil.

2010-01-20 - Extrasolární planety

Mimozemšťany nemá cenu hledat u masívních hvězd

Nálezy nových planet mimo Sluneční soustavu zažívají v posledních letech doslovnou explozi. Ze zřejmých důvodů se největší pozornost věnuje planetám, které by se mohly podmínkami blížit Zemi. Takové planety by se měly nacházet u hvězd podobných Slunci, být velikostně srovnatelné se Zemí a pohybovat se v zóně života, tedy tak daleko od vlastního slunce, že by se na jejich kamenném povrchu mohla nacházet voda v kapalném stavu. Momentálně máme zaregistrováno kolem čtyř stovek nejrůznějších exoplanet. Potenciálně mohou vznikat i u hvězd hodně odlišných od našeho mateřského Slunce.
Astronomové ze střediska Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (CfA) a observatoře National Optical Astronomy Observatory (NOAO) potvrzují, že vznik planet je přirozeným průvodním jevem formování hvězd - i hvězd mnohem větších než Slunce. Závěry zkoumání prezentoval na 215. setkání Americké astronomické společnosti Xavier Koenig z CfA. On a jeho spolupracovníci propátrali region v souhvězdí Cassiopea označený W5, ležící ve vzdálenosti asi 6500 světelných let a vyznačující se přítomností mnoha vznikajících hvězd. K pozorování použili družicový teleskop Spitzer a pozemní zařízení 2MASS [=Two Micron All-Sky Survey]. Těmito přístroji zaznamenávali infračervené záření z prachového disku kolem hvězdy, který předchází akreci planetárního tělesa.
Vědci se zaměřili na více než 500 hvězd typu A a B, které jsou dvakrát až patnáctkrát hmotnější než Slunce. Mezi takové hvězdy mj. patří, i když v tomto případě nebyly zkoumány, všeobecně známé jasné stálice Sírius a Vega. Přibližně u deseti procent hvězd byly zaznamenány příznaky prachových disků. Uprostřed 15 z nich pak bylo pozorováno jakési "prázdno", které se vysvětluje jako prostor vyčištěný planetou o velikosti Jupitera, která prachový materiál spolykala. Podle odborníků dokáže gravitační pole takové planety lehce vyčistit prostor až do vzdálenosti 10 až 20 astronomických jednotek AU (1 AU = 150 mil. km).
Vznik planety u hvězd třídy A a B je provázen dvěma protichůdnými silami. Disk sám o sobě má tendenci v sobě soustřeďovat stále více materiálu, ze kterého se mohou akrecí zformovat planety. Z druhé strany útočí tlak radiace a slunečního větru centrální hvězdy, který je v případě masívních hvězd značný, a rozhání prachové částice do okolí a prachový disk rozbíjí.
Hvězdy v regionu W5 jsou pouze dva až pět miliónů let staré a většina z nich už přišla o materiál potřebný ke zformování planety. Závěr z toho vyplývající - hvězdy typu A nebo B si vytvoří planety buď velice rychle, nebo nikdy.
Ani v případě, že kolem takové hvězdy zkondenzuje planeta a náhodou se dostane do zóny života, je šance na vznik života prakticky nulová. Zóna života leží u takovýchto hvězd mnohem dále než u nás. Je to dáno větší svítivostí hvězd A a B. Vyšší svítivost je ale kompenzována kratší dobou, než hvězda "spálí všechno palivo". Může to být mezi 10 až 500 milióny let. Z hlediska vzniku života je to strašně málo. Stačí si jen uvědomit, že Země měla na svůj vývoj přibližně 4.5 miliardy let relativního klidu. 3.5 miliardy, pokud se zde život vyskytoval, pak jenom ve svých nejprimitivnějších formách. Teprve poměrně nedávno živé organismy explodovaly do současné rozmanitosti. Planety kolem hvězd třídy A a B tuto příležitost nedostanou.
"Takové hvězdy nejsou dobrým cílem k lovu mimozemšťanů," říká Koenig. "Dávají nám ale nové možnosti, jak lépe pochopit zákonitosti vzniku planet."

2010-01-19 - Cassini

Status Report (2010-01-06 až 2010-01-12)

Prozatím poslední signály z Cassini dorazily na sledovací stanici Madrid 2010-01-12. Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy pracují podle předpokladů.
2010-01-07 byl znovu úspěšně uveden do provozu spektrometr INMS [=Ion and Neutral Mass Spectrometer], u něhož 2010-01-02 selhal proudový spínač SSPS [=Solid State Power Switch].
Dne 2010-01-09 v 20:45 UT se uskutečnil korekční manévr OTM-232 [=Orbit Trim Maneuver]. Manévrovací motorky RCS [=Reaction Control Subsystem] pracovaly po dobu t=28.38 s a změnily rychlost letu o Δv=35.12 mm/s. Všechny subsystémy hlásily nominální funkci.
2010-01-11 bylo za pomoci rádiové aparatury RSS [=Radio Science Subsystem] po dobu 6.5 h studováno gravitační pole Saturnu a vnitřní struktura planety. Téhož dne došlo k necíleným průletům kolem měsíčků Pandora, Methone, Enceladus a Calypso.
2010-01-12 prolétla sonda ve výšce 1073 km relativní rychlostí 5.9 km/s kolem Titanu. Jednalo se o tzv. cílený průlet, při němž je trajektorie letu upravena tak, aby se maximalizoval vědecký přínos ze setkání. Nejbližšího bodu bylo dosaženo nad 82° j.š. Během průletu označeného T65 pořídil RADAR nový pohled na prostor Ontario Lacus. Byla tak možnost studovat proces vypařování metanového a etanového jezera, nacházejícího se poblíž jižního pólu měsíce. Cassini se přiblížila k Titanu nad dosud nejjižnějším bodem. Přístroj INMS toho využil k hloubkové sondáži jižní atmosféry a k pozorování případných sezónních změn. Velký prostor k měření dostal přístroj CAPS [=Cassini Plasma Spectrometer], který využil toho, že sonda prolétala ohonem magnetosféry. Spektrometr CIRS [=Composite Infrared Spectrometer] měřil teplotu povrchu, zkoumal stratosféru a analyzoval prvky a sloučeniny. Kamery ISS [=Imaging Science Subsystem] společně s CIRS sledovaly oblačnost a vývoj oblaků zaznamenávaly ještě další den po přiblížení.
Přístroje VIMS a CIRS zhotovily mozaiku rovníkového pásma mezi 160 a 270° geografické délky, odpovídající západní části oblastí Shangri-la a Adiri, s rozlišením 25 až 30 km/pixel. VIMS dále monitoroval oblaka ve středních šířkách a na příletové větvi dráhy sledoval terminátor. Přístroj MIMI [=Magnetospheric Imaging Instrument] zkoumal energetické ionty a elektrony vstupující do atmosféry Titanu. Zařízení RPWS [=Radio and Plasma Wave Science] měřilo termální plazmu v ionosféře Titanu a v bezprostředním okolí a zkoumalo vzájemné interakce mezi magnetosférami Titanu a Saturnu.

2010-01-19 - Trace Gas Orbiter

Nová družice Marsu z dílny ESA

ESA a NASA vyzvaly mezinárodní vědeckou komunitu, aby navrhla přístroje pro společnou robotickou misi k Marsu. Sonda ExoMars Trace Gas Obiter má odstartovat v roce 2016 a má se zaměřit na studium vzácných složek planetární atmosféry, včetně tajemného metanu, který by mohl být spojován s projevy života na Marsu.
Odpověď na otázku, zda na Marsu někdy existoval život, nebo snad dokonce existuje ještě dnes, patří k největším vědeckým výzvám současnosti. V programu ExoMars jsou nyní připravovány dvě mise, které si kladou za cíl přispět k rozřešení tohoto úkolu. První z nich je jmenovaný mezinárodní projekt Trace Gas Orbiter - sondu postaví ESA a NASA zajistí start do kosmu.
2010-01-19 vydaly obě kosmické agentury tzv. "Announcement of Opportunity", kterým vybízejí vědce k předložení návrhu přístrojů pro misi. Po jejich shromáždění budou návrhy vyhodnoceny a vítězové dostanou za úkol připravit příslušný hardware. Společný tým, který definoval požadavky na přístroje, vycházel z možností současné techniky, konkrétní řešení ale pochopitelně záleží na navrhovatelích přístrojů. "Jsme otevřeni všem nabídkám přístrojů, pokud nám pomohou dosáhnout vědeckých cílů," říká Jorge Vago, člen vědeckého týmu ExoMars.
Prioritním úkolem mise je mapovat stopové plyny v atmosféře Marsu a rozlišovat jednotlivé chemické prvky o koncentracích několika ppb [=parts per bilion]. Zvláštní důraz je kladen na detekci metanu.
Metan byl na Marsu prokázán v roce 2003 a může být považován za možný biomarker, tedy látku ukazující na životní pochody. Plyn je obvykle produkován biologickými procesy. Bude důležité zjistit, zda metan na planetě má původ skutečně v metabolismu živých organismů nebo lze jeho původ hledat v geologických nebo vulkanických dějích. Metan je úhelným kamenem, kolem kterého se konstruuje celá teorie života na Marsu.
Záhada metanu na rudé planetě spočívá také v tom, že jeho zvýšená koncentrace byla zjištěna jen na třech místech. Plyn mizí mnohem rychleji, než se čekalo. To by ukazovalo na jakýsi destrukční mechanismus, značně účinnější, než ho známe ze Země. Na druhou stranu to indikuje i mnohem rychlejší proces tvorby velkého množství nového plynu z jednoho místa.

2010-01-15 - Rosetta

Status Report (2009-11-28 až 2009-12-25)

Období uvedené v titulku představovalo čtyři týdny nominálních činností. Po úspěšném dokončení operací souvisejících s průletem kolem Země, byly všechny přístroje vypojeny. Kosmická sonda nyní směřuje k místu setkání s planetkou Lutetia. Ve sledovaném časovém intervalu proběhlo několik aktivit potřebných k údržbě palubních pamětí typu EEPROM [=Electricallly Erasable Programmable Read Only Memory].
Z vědeckého vybavení zůstával v činnosti na pozadí monitor radiačního prostředí SREM [=Standard Radiation Environment Monitor].Přístroj MIRO byl zapojen 2009-12-15 a byla provedena zkouška upraveného softwaru. Test proběhl úspěšně a programový patch byl implementován do palubních řídících procedur, kde omezuje počet dálkových povelů, které jsou potřeba k zapnutí zřízení.
Rádiové spojení bylo podle plánu navazováno s intervalem dva až pět dnů prostřednictvím sladovacích stanic ESA New Norcia (NNO) v Austrálii a Cebreros (CEB) na Kanárských ostrovech. V několika případech bylo využito služeb stanic NASA v Goldstone, u Canberry a Madridu.
Dne 2009-12-25 se Rosetta nacházela 31.22 mil. km (0.2 AU) od Země, což reprezentovalo 104 s doby letu rádiového signálu jedním směrem. Vzdálenost ke Slunci činila 161.55 mil. km (1.07 AU).
Rosetta míří k asteroidu Lutetia a v největší blízkosti ho mine v červenci 2010. V lednu 2010 je v plánu hlavní test přechodu sondy do hibernace DSHM [=Deep Space Hibernation Mode]. Bude přitom zapotřebí součinnost několika pozemních stanic. Zkouška má ověřit, zda je možné sondu uložit do spánku na dobu dlouhou 2.5 roku mezi červnem 2011 a lednem 2014, kdy se bude Rosetta pasivně blížit ke konečnému cíli - kometě 67P/Churyumov-Gerasimenko.

2010-01-12 - Phoenix

Zima skončila - jestlipak Phoenix žije?

Počínaje datem 2009-01-18 začne družice Mars Odyssey zkoušet, zda se neozve přistávací modul sondy Phoenix. Ten dosedl v polární oblasti Marsu přibližně před rokem a půl a odmlčel se s nástupem podzimu v říjnu 2008. Šance, že by přežil dlouhou zimu, je krajně nepravděpodobná, ale co kdyby...?
Phoenix přetáhl původně plánovanou tříměsíční životnost o dva měsíce. Panely solárních baterií už nebyly po skončení letního období schopny generovat dostatek elektrické energie. Při návrhu se s touto eventualitou ani nepočítalo - sonda nebyla dimenzována na podmínky zimy a dokonce ani pozdního podzimu a časného jara.
Jestliže by ale Phoenix navzdory skeptickým názorům zimu přežil, má v palubní paměti uloženy instrukci, aby za jistých podmínek začal periodicky zkoušet navázat spojení s jakoukoliv retranslační stanicí na dráze kolem Marsu. Onou podmínkou je, že množství vyrobené energie z fotovoltaických článků je větší než minimální spotřeba k udržení funkce a pro vysílání. Při těchto pokusech o spojení by lander střídavě používal obou rádiových vysílačů a všech typů antén. Stanice Mars Odyssey bude tento měsíc přelétat nad stanovištěm Phoenixu po tři za sebou jdoucí dny a v každém dni desetkrát. Dvě delší kampaně budou pak v únoru a březnu.
Podle vyjádření šéfa telekomunikačního týmu: "Nečekáme, že Phoenix přežil, a tudíž neočekáváme, že bychom ho zaslechli. Každopádně, jestli Phoenix vysílá, Odyssey ho uslyší. Podnikneme s Odysseou dostatek pokusů o kontakt, abychom, pokud nebude vysílání Phoenixu detekováno, měli značnou jistotu, že lander není aktivní."
Světelné podmínky na místě, kde sedí Phoenix, jsou nyní přibližně stejné, jako v okamžiku, když se 2008-10-02 odmlčel. Slunce vystupuje nad obzor každý den asi na 17 hodin. Mars Odyssey bude poslouchat nejméně do doby, než slunce zůstane s postupujícím létem nad obzorem po celý den, který na Marsu trvá 24.7 h. V prvních pokusech bude Odyssey pouze pasivně naslouchat, později se má pokusit i o aktivní vysílání směrem k povrchu. Jestliže se skutečně stane zázrak a Phoenix se ozve, Odyssey se pokusí nejprve získat informace o stavu přistávacího aparátu. Nejdříve bude třeba zjistit, zda a co je schopen ještě podnikat, a teprve pak se může stanovit další postup.

2010-01-09 - Cassini

Status Report (2009-12-23 až 2010-01-05)

Prozatím poslední signály z Cassini dorazily na sledovací stanici Madrid 2010-01-05. Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy pracují podle předpokladů.
2009-12-23 bylo po rozboru všech souvislostí rozhodnuto zrušit korekci OTM-229 [=Orbit Trim Maneuver], plánovanou na příští den.
Dne 2009-12-24 bylo připomenuto páté výročí oddělení pouzdra Huygens, které o tři týdny později přistálo na Titanu.
2009-12-25 dokončila aparatura RSS [=Radio Science Subsystem] zákrytový experiment, při němž byly zkoumány prstence i atmosféra Saturnu. Jednalo se o první ze tří oběhů, při nichž bude zákrytovým experimentům věnována mimořádná pozornost. Oběžná dráha je pro tato měření optimální. Nízký sklon vzhledem k rovině prstenců dovoluje lépe registrovat řídký materiál prstenců především v prstenci C a v tzv. Cassiniho dělení. Téhož dne byl uzavřen kryt hlavního raketového motoru, jak se to děje vždy, když má sonda prolétat oblastí se zvýšeným výskytem prachových částic. Ke znovuotevření došlo následujícího dne (cyklus 55).
2009-12-26 prolétla necíleně Cassini kolem měsíců Tethys a Prometheus. Kamery ISS [=Imaging Science Subsystem] pozorovaly prstence.
Dne 2009-12-28 v 01:23 UT prolétla sonda ve výšce 955 km relativní rychlostí 6 km/s nad Titanem. Nejnižší výšky bylo dosaženo nad 82° s.š. Během průletu poskytl radar další pohled na polární jezera a zároveň bylo možno porovnat změny rozměrů a jiných charakteristik jezer. Další přístroje se soustředily na výzkum atmosféry ve vysokých zeměpisných šířkách a jejím sezónním proměnám.
Hmotový spektrometr INMS [=Ion and Neutral Mass Spectrometer] byl hlavním přístrojem na příletové větvi a na odletu bylo jeho měření kombinováno s radarovou sondáží. Vědci mají nyní možnosti detailněji studovat obast severního pólu a srovnávat ho s poměrně dobře poznaným jižním pólem - jak z pohledu topografie, tak i vlastností atmosféry. Vzhledem k délce mise je tu šance zkoumat už i změny související se změnou ročních dob.
Spektrometr VIMS [=Visual and Infrared Mapping Spectrometer] pořizoval mozaiku Titanu mezi zeměpisnou délkou 160 až 300° s rozlišením 20 km/pixel. Sledoval také oblačnost ve středních šířkách a vývoj severní polární čepičky. Kompozitní spektrometr CIRS [=Composite Infrared Spectrometer] měřil teplotní vertikální profil atmosféry ve středních severních šířkách.
Kamery ISS fotografovaly mozaiku disku měsíce nad lokalitou Adiri a pak společně se zařízením VIMS sledovaly Adiri ve vyšším rozlišení a monitorovaly oblaka. Fotografování oblačnosti pokračovalo ještě další den, aby se zaznamenal její pohyb a vývoj v delším časovém úseku.
Přístroj pro studium magnetosféry MIMI [=Magnetospheric Imaging Instrument] měřil příspěvek energie z energetických iontů a elektronů do atmosféry. Zařízení RPWS [=Radio and Plasma Wave Science] vyhodnocovalo teplotní plazmu v ionosféře Titanu a v blízkém okolí, hledalo blesky v atmosféře a zkoumalo interakce magnetosféry Titanu a Saturnu.
Déšť a sníh nad sledovací stanicí u Madridu způsobily 2009-12-28 a 2009-12-29 částečnou a nevratnou ztrátu dat z průletu T64 kolem Titanu.
2009-12-30 bylo rozhodnuto zrušit korekci dráhy OTM-230.
Závěrečná pozorování roku 2009 provádělo zařízení MAPS, které sledovalo oblaka na Titanu při nízkém fázovém úhlu a z velké blízkosti. UVIS mapoval plynné prvky v bezprostřední blízkosti Encelada a CIRS měřil kyslíkové sloučeniny ve stratosféře Saturnu a shromažďoval data o teplotách v horní troposféře a v tropopauze.
Nový rok začal 2010-01-01 pozorováním planety přístrojem CIRS. Následovala kalibrace spektrometru VIMS hvězdami Plejád a kamery ISS sledovaly zatmění Titanu, na němž pátraly po polárních zářích a bouřkových jevech.
2010-01-02 zažil proudový spínač SSPS [=Solid State Power Switch] na topidle přístroje INMS už 28. poruchu. Jelikož se přístroj nacházel v klidovém stavu, neměla tato událost žádný negativní vliv na další činnost.
2010-01-05 se v 06:59 UT uskutečnila korekce dráhy OTM-231 [=Orbit Trim Maneuver]. Hlavní raketový motor byl v činnosti t=47.08 s a způsobil změnu rychlosti Δv=8.046 m/s. Všechny subsystémy hlásily nominální funkci.

2010-01-06 - Asteroidy

Zachrání ruská věda Zemi?

Koncem loňského roku se nechal slyšet Anatolij Perminov, šéf Ruské kosmické agentury, že se v nejbližší době sejde elita ruské vědy, aby na tajné schůzce vypracovala plán na záchranu Země před srážkou s asteroidem Apophis, ke které by mohlo dojít za 26 roků.
"Brzy se uskuteční uzavřené setkání našeho kolegia, vědeckotechnické rady, abychom se podívali, co by se dalo udělat, aby se předešlo v roce 2036 nárazu asteroidu Apophis do planety," řekl Perminov v rozhlasovém vysílání.
"Mluvíme o lidských životech," zdůraznil. "Lépe je vynaložit stovky miliónů dolarů a vytvořit systém na zabránění kolize, než čekat až se to stane a zahynou stovky tisíc lidí."
Průměr planetky Apophis činí asi 350 m a podle všeho by na místě dopadu na pevninu vznikla pustina o rozloze Francie. Perminov nezapomněl podotknout, že opatření na zabránění katastrofy by pravděpodobně byla mezinárodním projektem, do kterého by se kromě Ruska zapojily i Spojené státy, Evropa a Čína. Řešením by měl být speciální "vesmírný aparát", navržený výlučně ke změně dráhy asteroidu.
"Nebyla by to žádná jaderná exploze," řekl Perminov. "Všechno by se dělo v souladu s fyzikálními zákony. Všechny možnosti prověříme."
Podle zprávy NASA z října loňského roku byla na základě nových propočtů trajektorie asteroidu výrazně snížena pravděpodobnost srážky se Zemí v roce 2036. Upřesnění bylo učiněno díky novým výpočtovým metodám a aktuálním astronomickým datům o pohybu tělesa. Pravděpodobnost, že dojde 2036-04-13 ke kolizi se snížila z hodnoty 1:45000 na 1:250000.
Tisková agentura RIA Novosti v této souvislosti uvedla, že asteroid proletí v roce 2029 ve výšce pouhých 30000 km nad Zemí, tedy níže než krouží geostacionární družice. Právě toto přiblížení k Zemi podstatně ovlivní následný pohyb asteroidu a při nepříznivé konstelaci ho může nasměrovat přímo na Zemi o sedm let později.

2010-01-06 - Extrasolární planety

Nové objevy teleskopu Kepler

Vesmírný teleskop Kepler, navržený k detekci planet o velikosti Země v tzv. zónách života u cizích hvězd, objevil prvních pět nových exoplanet. Nová tělesa obdržela označení Kepler 4b, 5b, 6b, 7b a 8b. Objev byl oznámen na tiskové konferenci v pondělí 2010-01-04 při příležitosti setkání Americké astronomické společnosti AAS [=American Astronomical Society] ve Washingtonu.
Vedoucí výzkumného týmu PI [=Principal Investigator] William Borucki z Ames Research Center to komentoval: "Tato pozorování přispívají k našemu poznání, jak se tvoří planetární systémy a vyvíjejí se z disku prachu a plynů. Objevy zároveň ukazují, že vědecké přístroje pracují dobře. Čekáme, že Kepler splní všechny vědecké cíle."
Nové planety mají k rozměrům Země ještě hodně daleko. Všechny patří do kategorie tzv. "horkých Jupiterů", protože mají obrovskou hmotnost a pohybují se na dráze blízké centrální hvězdě. Nejmenší z nich je velikostně srovnatelná s Neptunem. Oběžné dráhy mají periodu mezi 3.3 až 4.9 dny a odhadnutá teplota na nich dosahuje 2200 až 3000 F. Při těchto teplotách se taví láva a o podmínkách pro život se nedá vůbec mluvit. Všechny planety rovněž obíhají hvězdy, které jsou vetší a žhavější, než naše Slunce.
První objevy observatoře Kepler nevybočily z předpokládaných parametrů. Právě taková tělesa byla očekávána při úvodních etapách výzkumů. Teprve později budou detekovány menší planety ve větších vzdálenostech od hvězd a nakonec snad zaregistrujeme i jakéhosi dalekého dvojníka planety Země.
Mise Kepler odstartovala 2009-03-06 z floridského kosmodromu. Vědecké přístroje trvale a souběžně sledují asi 150 tisíc hvězd. Do této chvíle byly detekovány již stovky podezřelých jevů, které jsou průběžně analyzovány, zda se nejedná o projevy možných exoplanet. Prozatím tedy máme spolehlivě prokázáno oněch pět uvedených těles. Důkazy vycházely z šesti týdnů sběru dat od začátku operačního nasazení v květnu 2009.
Kepler sleduje planety pomocí metody transitů, přechodů planety před diskem hvězdy, při nichž dochází k nepatrné změně jasnosti hvězdy. Změnu svítivosti registruje fotometr na družici. Rozměr planety lze odhadnout podle velikosti změny jasnosti, oběžná perioda odpovídá periodě "blikání" hvězdy a teplota na povrchu se dá spočítat na základě známých charakteristik hvězdy a blízkosti planety, která souvisí (podle Keplerových zákonů) s oběžnou periodou.
Mise Kepler má trvat až do listopadu 2012. Jedná se o desátý projekt programu Discovery.

2010-01-04 - Cassini

Status Report (2009-12-16 až 2009-12-22)

Prozatím poslední signály z Cassini dorazily na sledovací stanici Canberra 2009-12-22. Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy pracují podle předpokladů.
2009-12-17 bylo oznámeno, že Cassini zachytila první odraz slunečního světla od jezera na Titanu. Jedná se o definitivní důkaz přírodních nádrží kapalin na největším Saturnově měsíci.
Dne 2009-12-20 se v 20:00 UT uskutečnila korekce dráhy OTM-228 [=Orbit Trim Maneuver]. Hlavní raketový motor po době hoření t=13.065 s změnil rychlost letu o Δv=2.218 m/s. Všechny subsystémy hlásily po skončeném manévru nominální funkci.
2009-12-21 sledoval přístroj UVIS [=Ultraviolet Imaging Spectrometer] zastoupení atomárního vodíku a kyslíku v Saturnově okolí. Skeny zahrnovaly oblast magnetosféry. Kromě toho byl přístroj kalibrován zaměřením na vybranou hvězdu. Zařízení MAPS [=Magnetospheric and Plasma Science] pozorovalo hranice magnetosféry na ranní straně a zapojilo se do kampaně studia slunečního větru a polárních září. Byla dokončena poslední sekvence 23 hodinového mapování Saturnu ve středním infračerveném pásmu zařízením CIRS [=Composite Infrared Spectrograph], při níž byly stanoveny teploty horní troposféry a tropopauzy v rozličných geografických šířkách a délkách.
Téhož dne prolétla sonda ve vzdálenosti 37.96 R_S (poloměrů Saturnu) apoapsidou dráhy a zahájila 123. oběh kolem planety. Momentální dráha má sklon k rovníku 4.9°.
2009-12-22 byl dokončen program letu podle sekvence S55 a okamžitě navázalo plnění úkolů S56. Program S56 potrvá 32 dní do 2010-01-23 a v této době se uskuteční dva cílené průlety kolem Titanu a šest necílených průletů kolem měsíců Tethys, Prometheus, Pandora, Methone, Enceladus a Calypso. Je plánováno šest korekčních manévrů OTM-229 až OTM-234.

2010-01-04 - New Frontiers

Co bude další novou hranicí?

Koncem prosince 2009 zveřejnila NASA trojici kandidátů na další misi k tělesům Sluneční soustavy. Vítězný projekt, jenž bude vybrán v polovině roku 2011, má přispět k důkladnějšímu pochopení vzniku Země a možná i původu života na naší planetě.
Na výběr jsou projekty sond určené ke studiu atmosféry a povrchu Venuše, aparátu, který by k Zemi dopravil kousek asteroidu, a konečně robotický modul, který by přistál v kráteru na jižním pólu Měsíce a zpět přivezl vzorek lunárních hornin. NASA dá pokyn ke konečné realizaci jednoho z uvedených návrhů až po dokončení a prověrce detailní koncepce mise. Studie mají začít ještě letos a vítězná mise musí být připravena ke startu nejpozději 2018-12-30. Náklady na misi jsou omezeny částkou 650 mil. USD. Každý projekční tým nyní obdrží 3.3 mil. USD a do roka musí dodat studii konceptu mise, která se má soustředit na problematiku uskutečnitelnosti, náklady a plány na řízení projektu a technické otázky. Ve studii musí být uvedena i představa o využití pro školy a příležitosti pro malé podniky.
Pro další sledování byly vybrány tyto nabídky:
Surface and Atmosphere Geochemical Explorer (SAGE) - mise k Venuši, při níž se uvolní atmosférické pouzdro. Během sestupu atmosférou planety bude sada přístrojů vykonávat intenzivní vědecká měření složení atmosféry a shromažďovat meteorologická data. Pouzdro nakonec přistane na pevném povrchu, kde přijde na řadu další soubor nástrojů a přístrojů. Bruska očistí povrch horniny a geologické přístroje zjistí chemické složení a mineralogii původního i očištěného materiálu. Vědci očekávají, že lépe poznají historii vzniku Venuše a pochopí příčinu, proč se tolik liší od Země. Na projektu pracuje University of Colorado v Boulderu a funkci PI [=Principal Investigator] zastává Larry Esposito.
Origins Spectral Interpretation Resource Identification Security Regolith Explorer (Osiris-Rex) - sonda s komplikovaným názvem by měla provést setkání a přechod na oběžnou dráhu u některého asteroidu. Po vykonání extenzivních vědeckých pozorování by měla odebrat aspoň dvě unce (1 unce = 2.8 g) materiálu z povrchu tělesa a dopravit je k Zemi. Získané vzorky by měly dodat další kamínek do mozaiky poznání vzniku solárního systému a původu komplexních molekul, které jsou nezbytnou podmínkou vzniku života. S nabídkou přišla University of Arizona v Tucsonu a jako PI byl jmenován Michael Drake.
MoonRise - návratová sonda mířící do kráteru Aitken na jižním pólu Měsíce. Během mise bude na povrch vysazen přistávací aparát, který shromáždí asi dvě libry (1 libra = 0.454 kg) lunárního materiálu k důkladnému studiu. Ve zvolené oblasti se očekává výskyt kamenů vyvržených z pláště Měsíce. Vzorky by měly poskytnout nový pohled na ranou historii systému Země-Měsíc. Návrh poslala do soutěže Washington University v St. Louis. Fukci PI vykonává Bradley Jolliff.
Všechny zmíněné nabídky obdržela NASA 2009-07-31 jako reakci na oznámení dalších příležitostí v programu New Frontiers {=Nové hranice}. Jeho cílem je průzkum solárního systému běžnými sondami střední velikosti, které ale dokážou získat vědecká data vysoké kvality a významu. Prvním realizovaným projektem New Frontiers je sonda k Plutu New Horizons vypuštěná v roce 2006. Druhá mise s názvem Juno vzlétne v srpnu 2011 a jejím úkolem je průzkum Jupitera z polární oběžné dráhy.

Archiv:

1. Aktuální novinky
2. Květen 2012
3. Duben 2012
4. Březen 2012
5. Únor 2012
6. Leden 2012
7. Prosinec 2011
8. Listopad 2011
9. Říjen 2011
10. Září 2011
11. Srpen 2011
12. Červenec 2011
13. Červen 2011
14. Květen 2011
15. Duben 2011
16. Březen 2011
17. Únor 2011
18. Leden 2011
19. Prosinec 2010
20. Listopad 2010
21. Říjen 2010
22. Září 2010
23. Srpen 2010
24. Červenec 2010
25. Červen 2010
26. Květen 2010
27. Duben 2010
28. Březen 2010
29. Únor 2010
30. Leden 2010
31. Prosinec 2009
32. Listopad 2009
33. Říjen 2009
34. Září 2009
35. Srpen 2009
36. Červenec 2009
37. Červen 2009
38. Květen 2009
39. Duben 2009
40. Březen 2009
41. Únor 2009
42. Leden 2009
43. Prosinec 2008
44. Listopad 2008
45. Říjen 2008
46. Září 2008
47. Srpen 2008
48. Červenec 2008
49. Červen 2008
50. Květen 2008
51. Duben 2008
52. Březen 2008
53. Únor 2008
54. Leden 2008
55. Prosinec 2007
56. Listopad 2007
57. Říjen 2007
58. Září 2007
59. Srpen 2007
60. Červenec 2007
61. Červen 2007
62. Květen 2007
63. Duben 2007
64. Březen 2007
65. Únor 2007
66. Leden 2007
67. Prosinec 2006
68. Listopad 2006
69. Říjen 2006
70. Září 2006
71. Srpen 2006
72. Červenec 2006
73. Červen 2006
74. Květen 2006
75. Duben 2006
76. Březen 2006
77. Únor 2006
78. Leden 2006
79. Prosinec 2005
80. Listopad 2005
81. Říjen 2005
82. Září 2005
83. Srpen 2005
84. Červenec 2005
85. Červen 2005
86. Květen 2005
87. Duben 2005
88. Březen 2005
89. Únor 2005
90. Leden 2005
91. Prosinec 2004
92. Listopad 2004
93. Říjen 2004
94. Září 2004
95. Srpen 2004
96. Červenec 2004
97. Červen 2004
98. Květen 2004
99. Duben 2004
100. Březen 2004
101. Únor 2004
102. Leden 2004
103. Prosinec 2003
104. Listopad 2003

Reakce čtenářů (číst/přidat)

Počet reakcí: 25
Poslední: 2013-03-21 14:07:23