Novinky - březen 2011

2011-03-31 - Extrasolární planety

Co takhle hledat planety u bílých trpaslíků?

V posledním desetiletí se podařilo objevit stovky planet mimo Sluneční soustavu. Drtivou většinu z nich lze jednoznačně z úvah o případné lidské kolonizaci vyloučit a o těch několika mála ostatních panují pochybnosti hraničící s jistotou, že na nich může existovat život.
V novém čísle The Astrophysical Journal Letters 2011-03-29 je publikována myšlenka, že pro hledání možných nositelů života by se nejlépe hodilo okolí slabých, umírajících hvězd, nazývaných bílí trpaslíci. Autorem je Eric Agol, astronom z University of Washington.
Podle astrofyzikálních teorií jsou bílí trpaslíci chladnoucí hvězdy v poslední fázi existence. Typický bílý trpaslík má asi 60% hmotnosti Slunce, ale jeho objem odpovídá zhruba velikosti Země. Vyzařuje jen zlomek energie našeho Slunce. Obyvatelná zóna se tudíž nachází velice blízko okolo hvězdy. Jestliže se planeta nachází dostatečně blízko kolem takové hvězdy, může být na ní teplota dlouho stabilní a pokud by na ní navíc existovala tekutá voda, mohl by se zde zformovat život. Planetu obíhající těsně u hvězdy lze také relativně dobře pozorovat našimi teleskopy i v případě, že je malá.
Bílý trpaslík se vyvinul z hvězdy podobné Slunci. V první fázi nukleární reakce se v jádře mění vodík na hélium. Jakmile dojde vodík v jádře, začíná spalování vodíku ve vnějších vrstvách. Hvězda se začíná měnit na rudého obra. Vnější vrstvy hvězdné atmosféry expandují do okolního prostoru, přičemž pohltí všechny blízké planety. Nakonec hvězda vnější atmosféru odvrhne a na místě zůstane jen malé žhavé jádro, které postupně chladne. Tak vzniká bílý trpaslík, přičemž prvotní povrchová teplota dosahuje zhruba 5000°C. Od tohoto okamžiku se hvězda chová jako vyhaslý krb, který už jen pomalu vychládá. Stydnutí hvězdného krbu trvá nicméně asi 3 miliardy let.
V okamžiku, kdy se rudý obr zbaví vnějších slupek atmosféry, mohou začít vzdálenější planety, které zůstaly nedotčeny, migrovat ke středu soustavy. Rovněž se mohou začít formovat nové planety z odpadu, který zůstal v prostoru po hvězdné přeměně. V jistém případě se mohou planety dostat do obyvatelné zóny, která se nachází někde mezi 800 tisíci a 3.2 milióny kilometrů od bílého trpaslíka. Je to vzdálenost, která odpovídá asi 1% vzdálenosti Země od Slunce a leží o mnoho blíže než dráha Merkuru. Z takové vzdálenosti by hvězda vypadala na obloze jako naše Slunce, protože sice leží mnohem blíže ale je zároveň mnohem menší, jen světlo by mělo trochu jinou, více oranžovou barvu.
O hypotetické planetě by se dalo předpokládat, že by měla vázanou rotaci, tzn. že jedna polokoule by byla stále osvětlená, kdežto protilehlá by zůstávala stále ve tmě. Nejpříhodnější oblastí pro obydlení by mohl být prostor blízko rozhraní světla a stínu.
Nejbližším bílým trpaslíkem je Sirius B, nacházející se 8.5 světelných let daleko. O něm se předpokládá, že původně se jednalo o hvězdu s hmotností pětkrát větší než Slunce. Nyní je hmotou se Sluncem srovnatelná, ale její objem se smrskl do objemu Země.
Autor článku navrhuje, aby se pozemskými dalekohledy prozkoumalo asi 20000 nejbližších bílých trpaslíků. Stačily by na to teleskopy o průměru 1 m a na jednu hvězdu by bylo zapotřebí asi 32 h pozorovacího času. Za těchto podmínek by bylo možné zaregistrovat pokles svítivosti v okamžicích, kdy planeta přechází před jasným diskem hvězdy.

2011-03-29 - Cassini

Status Report (2011-03-16 až 2011-03-22)

Prozatím poslední signály z Cassini dorazily na sledovací stanici Madrid 2011-03-21. Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy pracují podle předpokladů.
Týdenní vědecká náplň byla zahájena fotografováním jednoho z nejvzdálenějších měsíčků Skathi kamerami ISS [=Imaging Science Subsystem]. Snímky sloužily k sestavení světelné křivky rotujícího tělesa. Zobrazovací spektrograf UVIS [=Ultraviolet Imaging Spectrograph] zhotovil dva skeny horní atmosféry Saturnu v extrémní a vzdálené ultrafialové oblasti. Kompozitní spektrometr CIRS [=Composite Infrared Spectrometer] pořídil dvě infračervené mapy planety. Kamery ISS pak společně se spektrometrem VIMS [=Visual and Infrared Mapping Spectrometer] hledaly blesky v atmosféře. Přístroje VIMS a CIRS koordinovaně zhotovovaly mozaiky záběrů Saturnu - jednu na příletové větvi a druhou po průletu periapsidou. Měření podél centrálního meridiánu doplnilo radarové pozorování s vysokým rozlišením. Sekvence měření přístroji VIMS/CIRS a RADAR byly určeny ke studiu dynamiky atmosféry ve velkých hloubkách. Posledního dne ve sledovaném období byla zahájena 26denní kampaň měření sadou MAPS [=Magnetospheric and Plasma Science], zaměřená na vnější magnetosféru.
2011-03-19 byl časovač CLT [=Command Loss Timer] znovu nastaven na obvyklou hodnotu 115 h (viz též minulý Status Report).

2011-03-25 - Stardust-NExT

Poslední operace Stardustu

Ve čtvrtek 2011-03-24 kolem 23:00 UT zapálí kosmická kometární sonda Stardust naposledy své hlavní motory. Na první pohled se tato operace nejeví jako něco zvláštního. Sonda zažehla hlavní pohon od startu v roce 1999 už čtyřicetkrát a mezitím manévrovala malými raketovými motorky RCS [=Reaction Control System], takže počet startů reaktivního systému se počítá na více než 2 milióny. Tentokrát se ale jedná o definitivní konec života slavného lovce komet.
Podle manažera projektu Tima Larsona z NASA-JPL budou motory pracovat až do úplného konce, dokud bude zbývat v nádržích poslední kapka paliva. Je to unikátní způsob ukončení mise, při němž se ale až do samého závěru získávají užitečná data.
Základní očekávanou informací je, kolik paliva v nádržích vlastně zbylo. Zjištěná skutečnost se porovná s propočítanými údaji. Následně se mohou upřesnit modely spotřeby pro budoucí projekty. Modely spotřeby paliva jsou potřebné z toho důvodu, že pro kosmická zařízení prozatím neexistuje spolehlivé čidlo, které by jeho množství měřilo. Dokud se takové měřidlo nepostaví, plánovači misí mohou jen odhadovat spotřebu podle toho, kolikrát a na jak dlouho byly raketové motory v chodu.
Informace ze Stardustu budou o to cennější, protože sonda už nějakou dobu pracuje v přesčase. Po startu 1999-02-07 dokázala navštívit asteroid Annefrank, prolétnout a sesbírat vzorky kolem komety Wild 2 a vzorky shodit přistávací kapsli v lednu 2006 na Zemi. To už měla sonda za sebou cestu dlouhou 4.63 miliard kilometrů. Tím skončila primární mise. V nastaveném čase se ještě letos v únoru stihla zblízka podívat na kometu Tempel 1. Za těchto přidaných pět let si připsala dalších 1.04 miliard kilometrů na heliocentrické dráze. Ale to už byl konec mise nedaleko; nikdo ale přesně nedokázal říci, jak blízko.
Před posledním manévrem namíří Stardust anténu se středním ziskem k Zemi, nacházející se momentálně 312 mil. km daleko. Jelikož pro sondu už pak neexistuje žádné "zítra", budou se telemetrické údaje vysílat bez zpoždění. Palubní počítač dostal příkaz, aby nechal motory pracovat 45 minut. Očekává se nicméně, že ve skutečnosti to bude něco málo přes 10 min. Změna rychlosti letu by se mohla pohybovat mezi 2.5 a 35.2 m/s.
Jakmile se množství paliva sníží pod kritickou úroveň, do trysek začne proudit plynné hélium, používané k tlakování nádrží. Tah motoru se okamžitě sníží asi na 10% normálního. I když počítač může udržovat motory v chodu až do předepsaných 45 min, hoření tím už v podstatě skončí.
Dvacet minut poté, když se nádrže vyprázdní, počítač ukončí vysílání. Záměrné vypojení rádiového signálu zabrání, že by se sonda náhodně někdy v budoucnu aktivovala. Tím se uvolní rádiová frekvence vysílače Stardustu pro některou budoucí misi.
Protože orientační systém už nebude mít žádnou pracovní látku pro své motorky, nebude možné, aby se nadále udržovalo zaměření solárních panelů na slunce. Akumulátory se vyčerpají během několika hodin.
Pokud započítáme pravděpodobnost, jak dlouho mohou být motory v činnosti, a vypočítáme možnou dráhu po skončení činnosti motoru, vychází nám, že se Stardust v dalších 100 letech nepřiblíží více než 1.7 miliónů mil k dráze Země a 13 miliónů mil k dráze Marsu (2.7 resp. 21 mil. km). To je dostatečně daleko, aby nedošlo k porušení pravidel planetární ochrany (nebezpečí kontaminace cizím životem), které si NASA v minulosti stanovila.
Poslední informace:
Motory pracovaly 146 s (2 min 16 s). 2011-03-24 v 23:33 UT bylo na Zemi přijato poslední vysílání.

2011-03-24 - Cassini

Status Report (2011-03-09 až 2011-03-15)

Prozatím poslední signály z Cassini dorazily na sledovací stanici Goldstone 2011-03-15. Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy pracují podle předpokladů.
Předběžné vyhodnocení funkce záložní sestavy silových setrvačníků RWA-3 [=Reaction Wheel Assembly] po osmi dnech normálního provozu ukázalo, že zařízení pracuje lépe, než se čekalo. Bude prověřováno ještě po celý zbytek letové sekvence S67.
2011-03-12 absolvoval monitor kosmického prachu CDA [=Cosmic Dust Analyzer] dekontaminaci, která proběhla bez problémů. Přístroj byl následně resetován a ze záznamníku SSR [=Solid State Recorder] byl opět instalován letový software. Dekontaminace se provádí pravidelně vždy po několika měsících.
V uplynulém týdnu se sonda pohybovala na 146. oběhu kolem planety a blížila se k periapsidě. Vědecká pozorování byla soustředěna na studium Saturnu. Atmosféru snímkovaly přístroje ze souboru ORS [=Optical Remote Sensing]. Kamery ISS [=Imaging Science Subsystem] a mapovací spektrometr VIMS [=Visual and Infrared Mapping Spectrometer] sledovaly rychlost větru a obří oblačný vír, který se poprvé objevil v prosinci 2010. Spektrometr CIRS [=Composite Infrared Spectrometer] měřil kyslík a chemické molekulární sloučeniny ve stratosféře jako funkci geografické šířky. Horní atmosféra byla zkoumána v ultrafialovém pásmu přístrojem UVIS [=Ultraviolet Imaging Spectrograph]. CIRS dále mapoval Saturn ve středním infračerveném oboru - studovaly se teploty horní troposféry a tropopauzy. Navigační tým získal několik záběrů měsíce Hyperion. Přístroje ORS mimo jiné fotografovaly oblačnost na Titanu.
2011-03-15 byl na přechodnou dobu přestaven časovač CLT [=Command Loss Timer] na hodnotu 125 hodin. CLT aktivuje nouzový režim, pokud během nastavené doby není navázáno spojení s řídícím střediskem.

2011-03-22 - New Horizons

Za drahou Uranu

Sonda k Plutu New Horizons překonala další symbolickou hranici. Dne 2011-03-11 kolem 23.00 UT překročila oběžnou dráhu planety Uran. Stalo se tak ve vzdálenosti více než 290 miliard km od Země.
Sonda má přiletět k soustavě Pluta a jeho tří známých měsíců v červenci 2015. Po průletu se bude nadále vzdalovat od Slunce a není vyloučeno, že se pro ni najde ještě další cíl mezi objekty Kuiperova pásu. New Horizons je dosud nejrychlejším kosmickým robotem, který kdy opustil Zemi. Od startu v lednu 2006 už dokázal překonat vzdálenost 20 AU (AU = astronomická jednotka = vzdálenost Země od Slunce). V roce 2007 minul Jupiter, u něhož gravitačním účinkem planetárního obra získal další rychlost a kde si poprvé naostro vyzkoušel sadu palubních vědeckých přístrojů.
K výzkumu Uranu se sonda tentokrát nedostane, protože dráha letu leží daleko (390 miliard km) od současné pozice planety. Systémy sondy jsou navíc v hibernaci. Z elektronického spánku se však brzy probudí. Na jaře je plánu pravidelná každoroční kontrola funkce všech systémů a vědeckého vybavení. Řídící tým v současné době dokončuje důkladný plán činností při průletu kolem Pluta. V dubnu má navíc odstartovat kampaň hledání potenciálních cílů v Kuiperově pásu za Plutem.
Dalším milníkem pro New Horizons bude přetnutí oběžné dráhy Neptunu 2014-08-25, přesně 25 let potom, co planetu zkoumaly přístroje na palubě Voyageru 2 - první a jediné sondy, která se k Neptunu přiblížila.

2011-03-22 - Dawn

Dawn se probouzí

Kamera na palubě sondy Dawn po půlroční hibernaci "otevřela oči" a vyfotografovala hvězdné pole. Oživen byl rovněž infračervený mapovací spektrometr, který je určen ke studiu mineralogie povrchu asteroidů, a detektor registrující záření gama a neutrony, navržený na prvkovou analýzu materiálů. Začala tím příprava na květnové přiblížení a červencové zaparkování u Vesty, prvního cíle v hlavním pásu asteroidů.
"Minulý týden jsme opatrně probudili tři vědecké přístroje, které po tři a půl roku cesty k Vestě strávily většinu času ve spánku," řekl Robert Mase, manažer projektu z NASA-JPL. "Tato operace potvrdila, že je Dawn {=Úsvit} připraven na první bezprostřední studium jednoho z posledních neprozkoumaných světů ve vnitřním solárním systému."
Aktivovaná kamera je německým příspěvkem do projektu. Realizoval ji Institut Maxe Plancka v Kaltenburg-Lindau. Společný americko-německý tým věnoval tři dny testování přístroje, po nichž mohlo být konstatováno, že se nachází ve skvělém stavu z mechanického i elektrického pohledu. Byl aktualizován obslužný software. Přibližně za měsíc se snímky z kamery v okamžiku přibližování k Vestě využijí k navigačním účelům a později k fotografování povrchu asteroidu. Začne tak kampaň soustavného mapování povrchu a sestavování podkladů pro sestavení obrazu mineralogického složení. Dále se má použít pro průzkum okolí asteroidu a zachycení případných malých průvodců. Jedním z úkolů je rovněž hledání stop staré vulkanické činnosti.

2011-03-18 - MESSENGER

Merkur má družici!

Před několika hodinami provedla sonda MESSENGER brzdící manévr u Merkuru a přešla na protáhlou oběžnou dráhu kolem planety. Merkur se tak konečně dočkal vlastní umělé družice.
Těsně před příletem byly vypojeny vědecké přístroje, pohonný systém byl připraven ke startu a sonda změnila orientaci tak, aby vektor tahu motoru mířil správným směrem.
2011-03-18 v 00:45 UT byl uveden do chodu hlavní pohon MESSENGERu. Po přibližně 15 minutách činnosti snížil rychlost letu o 862 m/s, což stačilo k tomu, aby gravitační pole Merkuru zachytilo sondu na předpokládané eliptické oběžné dráze. Operace proběhla ve vzdálenosti 155 mil. km od řídícího střediska na Zemi.
V 01:10 UT obdržel řídící tým radiometrická data, která potvrdila ukončení práce motoru a přechod na oběžnou dráhu. V 01:45 UT se sonda natočila hlavní anténou opět k Zemi a zahájila přenos dat. Podle vyjádření odborníků se potvrdil nominální průběh operace u všech subsystémů a nebyly zaznamenány žádné poruchy.
V nejbližších týdnech se bude řídící středisko v JHU-APL koncentrovat na kontrolu všech komponent a na ověření, zda systémy v drsném prostředí u Merkuru pracují podle očekávání. Od 2011-03-23 bude postupně zapínáno a kontrolováno vědecké vybavení. Se zahájením regulérní vědecké fáze se počítá od 2011-04-04. První snímky z oběžné dráhy by mohly být podle momentálního plánu pořízeny už 2011-03-29 v 07:40 UT. Než začne přenos na Zemi, stihnou kamery na palubě zhotovit 364 snímků. Do konce ověřovací fáze (před zahájením primární mise) pořídí kamerový systém MDIS 1549 záběrů povrchu Merkuru.
Primární mise, která má trvat jeden rok, pak pravděpodobně zaplaví astronomy obrovským množstvím záběrů - očekává se jich více než 75000. Kromě fotografické dokumentace, která je pro laickou veřejnost pochopitelně nejatraktivnější, se bude sonda věnovat i dalším vědeckým měřením. K tomuto účelu je vybavena bohatou sadou přístrojů.

2011-03-16 - Cassini

Status Report (2011-03-02 až 2011-03-08)

Prozatím poslední signály z Cassini dorazily na sledovací stanici Goldstone 2011-03-07. Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy pracují podle předpokladů.
2011-03-02 v 11:30 UT se v apoapsidě uskutečnila oprava dráhy OTM-279 [=Orbit Trim Maneuver]. Malé motorky RCS [=Reaction Control Subsystem] byly v činnosti t=89.25 s a změnily rychlost letu o Δv=0.1001 m/s. Všechny subsystémy hlásily po skončení manévru nominální funkci.
Vědecký program minulého týdne využíval skutečnosti, že se sonda pohybovala v největší vzdálenosti od Saturnu na momentální oběžné dráze. Z této pozice byly pozorovány jak planeta, tak měsíc Titan. Ultrafialový spektrograf UVIS [=Ultraviolet Imaging Spectrograph] provedl tři pomalé skeny Saturnu s cílem změřit složení horní atmosféry. Přístroje ze souboru MAPS [=Magnetospheric and Plasma Science] studovaly hranice magnetosféry. Tým obsluhující optické přístroje ORS [=Optical Remote Sensing] podnikl několik sérií pozorování Titanu se zaměřením na oblačnost. Spektrometr CIRS [=Composite Infrared Spectrometer] ve dvou etapách měřil zastoupení sloučenin kyslíku ve stratosféře Saturnu v závislosti na geografické šířce. Magnetometr byl během rotace sondy kolem jedné osy kalibrován. Kamery ISS [=Imaging Science Subsystem] a mapovací spektrometr VIMS [=Visual and Infrared Mapping Spectrometer] sledovaly Saturn a měřily rychlost pohybu mraků.
2011-03-07 byla nahrazena sestava silových setrvačníků RWA-4 [=Reaction Wheel Assembly] záložní jednotkou RWA-3. Jednotka RWA-3 bude v činnosti během etapy S67 a její výkon bude monitorován. Sekvence S67, zahájená tohoto dne je rozvržena na 49 dní do 2011-04-25. Během ní se uskuteční jeden cílený průlet kolem Titanu a tři necílené průlety kolem měsíců Telesto, Aegaeon a Helene. Předpokládají se dvě korekce dráhy OTM-280 a 281.

2011-03-16 - MESSENGER

Poslední chvíle před příletem k Merkuru

Ve čtvrtek 2011-03-17 se má stát MESSENGER první kosmickou sondou na oběžné dráze kolem Merkuru. Je to bezpochyby velký okamžik planetárního výzkumu. Vědci dostanou konečně šanci dostatečně dlouho zkoumat cizí kamenný svět, který se na jedné straně podobá Zemi a na druhé se od naší planety diametrálně odlišuje.
Merkur poprvé z bezprostřední blízkosti, i když jen na chvíli, viděly kamery Marineru 10 při třech průletech v roce 1974 a 1975. MESSENGER je druhým robotem, který se Merkuru přiblížil v letech 2008 a 2009. Přesto zůstává planeta jednou z nejméně prozkoumaných blízkých planet. Aby se kosmická sonda mohla stát oběžnicí Merkuru, je potřeba jí dodat obrovský impuls. Požadovaná změna rychlosti je více než 100000 km/h (asi 29 km/s). Přelet mezi planetami byl naštěstí zvolen tak, že část energie, kterou by musel sondě dodat raketový motor, se ušetřila blízkým průletem kolem Země, Venuše a při prvních přiblíženích k Merkuru. Odvrácenou stranou takového kosmického biliáru je prodloužení doby letu. Mise MESSENGERu z toho důvodu do dnešního dne reprezentuje 15 oběhů kolem Slunce.
Ve vzdálenosti Merkuru od Slunce je sonda vystavena pekelným podmínkám. Slunce září jedenáctkrát jasněji než pozorováno ze vzdálenosti Země. Teploty na rovníku Merkuru mohou dosahovat 450°C. Sonda je ohrožována nejen přímým slunečním světlem, ale i vyzařováním z rozpáleného povrchu planety. Denní strana Merkuru emituje do kosmu čtyřikrát více tepelné energie než Země. Z uvedeného jsou zřejmé enormní nároky na tepelnou ochranu sondy. V konečném návrhu byla proto sonda doplněna keramickým slunečníkem, který dokáže odstínit tělo sondy od žhavých slunečních paprsků.
Dalším technickým divem MESSENGERu jsou panely slunečních baterií, které musí být schopné funkce i za vysokých teplot.
Vědci se už těší, že se podaří poodhalit některá tajemství záhadné planety. Merkur má nejaktivnější exosféru ze všech planet sluneční soustavy, silné magnetické pole, obrovské jádro, které představuje 60% hmotnosti planety a je - aspoň částečně - tekuté. Povrch Merkuru je poznamenán různými typy kráterů, vulkanickými průduchy a tektonickými zlomy. Na zkoumání těchto jevů obdržela sonda od výrobce sadu vědeckých přístrojů; od kamery s vysokým rozlišením přes laser k magnetometru.

2011-03-11 - Budoucí projekty

Jaké další planetární mise plánuje NASA?

V nejnovější zprávě Národního výboru pro výzkum (National Research Council) bylo na dekádu 2013 až 2022 zveřejněno doporučení na realizaci řady sond k planetám, které by mohly navázat na momentální žeň objevů v Sluneční soustavě. Jestliže by se nenašlo na jejich stavbu dostatek rozpočtových prostředků, měly by se v prvé řadě dokončit menší mise zařazené do programů New Frontiers a Discovery. Velké nákladné mise by se, podle zmíněného doporučení, odložily na pozdější dobu.
Priority výzkumu byly stanoveny kompilací výstupů z pěti expertních panelů. Přihlédlo se rovněž k názorům komunity planetárních astronomů a závěrům z různých odborných prací. S návrhem byla seznámena NASA, aby případně mohla zajistit prostředky už od roku 2012. Výbor rovněž angažoval kontraktora, který provede nezávislou finanční a technickou analýzu vybraných projektů.
Předsedou výboru byl Steven W. Squyres, profesor astronomie z Cornellovy univerzity a známá postava současných planetárních projektů NASA, který k výběru prohlásil: "Naše doporučení vycházejí z vědeckých potřeb a nabízejí vyvážený mix misí - velkých, středních i malých - které mají velký potenciál podstatně rozšířit naše znalosti o Sluneční soustavě."
Největší pozornost pochopitelně budí velké projekty, které by se daly zařadit do kategorie vlajkových lodí (flagship) zkoumající Sluneční soustavu. Jsou to:
Mars Astrobiology Explorer Cacher (MAX-C) je mise k Marsu, která by měla získat další data k řešení otázky, zda někdy planeta hostila život. Měla by rovněž přispět k poznání geologické a klimatické historie. Tato mise patří mezi velké projekty a má nejvyšší prioritu. MAX-C by byl prvním krokem na cestě k případnému návratu vzorků z planety, na níž se očekává participace více kosmických agentur. Pokud by se jednalo o výlučnou akci NASA, náklady by se pohybovaly někde kolem 2.5 miliard USD. V případě kooperace s ESA by se mohly finanční nároky snížit.
Druhou preferovanou misí by měla být sonda k Jupiterově ledovému měsíci Europě a k jeho podzemnímu oceánu. Europa je nejslibnějším místem v naší soustavě z hlediska možné přítomnosti života. Projekt Jupiter Europa Orbiter (JEO) se ale dočká realizace jen v případě, že se rozpočet NASA zvýší. Nezávislá kalkulace předpokládá, že by bylo potřeba 4.7 miliard USD. Mise JEO by se pak mohla stát první vlaštovkou dalších podobných výprav.
Uranus Orbiter and Probe bude zkoumat vnitřní strukturu, atmosféru a složení Uranu. Ve zprávě se navrhuje zahájení prací mezi roky 2013 a 2022, ale protože by náklady mohly vystoupat nad 2.7 miliard USD, je možné, že by byl projekt redukován nebo i zrušen.
Mezi menší projekty jsou zařazeny dvě mise v rámci programu New Frontiers (sondy střední velikosti). New Frontiers už má od doby svého vyhlášení v roce 2003 v realizaci dvě sondy, třetí je ve fázi konečného výběru. Čtvrtá a pátá mise by spadly do uvedeného období po roce 2013. Výbor pro tyto dva projekty navrhl několik kandidátů bez určení priorit, z nichž by si NASA mohla vybrat.
Ačkoliv se ve zprávě neuvádějí konkrétní malé projekty v kategorii Discovery (nízkonákladové, vědecky úzce specializované sondy), počítá se s tím, že bude realizováno několik sond, na něž by NASA měla garantovat přiměřené a pravidelné prostředky.
Výbor dále doporučil realizaci sondy Mars Trace Gas Orbiter, malé družice mimo program Discovery se startem v roce 2016, za předpokladu, že se nezmění současná dohoda mezi ESA a NASA o rozdělení zodpovědnosti a nákladů.

2011-03-09 - Cassini

Status Report (2011-02-23 až 2011-03-01)

Prozatím poslední signály z Cassini dorazily na sledovací stanici Goldstone 2011-03-01. Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy pracují podle předpokladů.
V uplynulém týdnu se po průletu periapsidou dráhy sonda opět vzdalovala od Saturnu. Infračervený spektrometr CIRS [=Composite Infrared Spectrometer] mapoval planetu ve středním infračerveném pásmu. Tato měření slouží ke stanovení teploty v troposféře a tropopauze s velmi dobrým prostorovým rozlišení přibližně 2°. CIRS dále prováděl různá měření s cílem stanovit rozložení kyslíkových sloučenin ve stratosféře jako funkci zeměpisné šířky. Do stejné kampaně se zapojil další spektrometr VIMS [=Visual and Infrared Mapping Spectrometer] a kamery ISS [=Imaging Science Subsystem]. VIMS pak přešel na pozorování oblačnosti na Saturnu. Tým obsluhující sadu optických přístrojů ORS [=Optical Remote Sensing] při dvou příležitostech sledoval oblačnost na Titanu. Další vědecký program obsahoval studium Saturnu v extrémní a vzdálené ultrafialové oblasti zařízením UVIS [=Ultraviolet Imaging Spectrograph], přičemž byla viditelná polokoule planety skenována v různých vlnových délkách i ve viditelném světle. Vědecká náplň sledovaného týdne byla završena studiem magnetosféry přístroji MAPS [=Magnetospheric and Plasma Science] a hodinovou kalibrací rádiové aparatury RSS [=Radio Science Subsystem].
Probíhaly činnosti spojené s plánovaným převedením dosud záložní sestavy silových setrvačníků RWA-3 [=Reaction Wheel Assembly] do plně operačního stavu. Do zálohy bude převedena sestava RWA-4. Záměna setrvačníků má být dokončena 2011-03-07.
2011-02-27 se vyskytla závada na softwaru přístroje VIMS, který zpracovává data před odesláním na Zemi. Problematická data byla bypassována a odborníci zkoumají příčinu poruchy.

2011-03-08 - Juno

Zkoušky před startem

Kosmická sonda Juno právě prochází zkouškami odolnosti proti kosmickým podmínkám. Testy se konají v laboratořích firmy Lockheed Martin v Denveru (Colorado). Úkolem sondy bude na oběžné dráze kolem Jupitera procházející nad póly planety dokončit alespoň 33 okruhů a přitom shromažďovat vědecká data, která by přispěla k poznání původu, struktury, atmosféry a magnetosféry plynového obra. Startovní okno se pro Juno otevírá už letos 2011-08-05. Start se uskuteční z hlavního amerického kosmodromu Cape Canaveral Air Force Station na Floridě.
Sonda je už zcela kompletní, montáž je dokončena a všechny vědecké přístroje už jsou integrovány do konstrukce. Všechna tři křídla solárních panelů jsou instalována a rozměrná vysokozisková anténa je připojena na horní část sekce avioniky.
V lednu absolvovala Juno akustické a vibrační testy za podmínek, jimž bude zařízení vystaveno během startu. Momentálně se sonda nachází v komoře, kde je simulováno tepelné zatížení a účinky kosmického vakua. Během čtrnáctidenních zkoušek bude podrobena podobným nárokům, jaké ji čekají za celou dobu mise.
Začátkem dubna bude Juno převezena na kosmodrom a tam budou dokončeny poslední přípravy ke startu.

2011-03-03 - Cassini

Status Report (2011-02-16 až 2011-02-22)

Prozatím poslední signály z Cassini dorazily na sledovací stanici Madrid 2011-02-22. Podle telemetrických dat zůstává sonda ve skvělé kondici a všechny subsystémy pracují podle předpokladů.
2011-02-18 minula sonda ve vzdálenosti 3651 km měsíc Titan. Průlet T-74 se uskutečnil při relativní rychlosti 5.8 km/s. Nejnižšího bodu nad 0.7 ° s.š. bylo dosaženo v 16:04:11 SCET. Hlavním úkolem průletu bylo studium magnetického pole v blízkosti Titanu. Spektrometr CAPS [=Cassini Plasma Spectrometer] pokračoval ve sledování prostředí kolem měsíce. T-74 byl už šestým průletem, při němž se využívala rádiová aparatura RSS [=Radio Science Subsystem] k proměření gravitačního pole a skutečného tvaru tělesa Titanu. Není vyloučeno, že na základě těchto měření by mohly být získány indicie o hypotetickém kapalném oceánu pod povrchem.
2011-02-19 byl zrušen korekční manévr OTM-278 [=Orbit Trim Maneuver] plánovaný na 2011-02-21 jako nevýznamný.
Dne 2011-02-20 minula Cassini měsíčky Enceladus, Pallene a Tethys. Ve všech případech se jednalo o tzv. necílené průlety.
V přehledu vědeckých aktivit minulého týdne se, kromě výzkumu okolí Titanu během průletu, uvádí měření hustoty a velikosti prachových částic v místech, kde trajektorie sondy protínala rovinu prstenců. Ultrafialový spektrograf UVIS [=Ultraviolet Imaging Spectrograph] prováděl pomalé skenování Saturnu; na snímcích bylo analyzováno spektrum a složení horní atmosféry. Po průletu pericentrem dráhy se zaměřily objektivy ISS [=Imaging Science Subsystem] a UVIS na malý nepravidelný vnější měsíček Siarnaq a nakonec UVIS znovu mapoval spektrum Saturnu.

Archiv:

1. Aktuální novinky
2. Květen 2012
3. Duben 2012
4. Březen 2012
5. Únor 2012
6. Leden 2012
7. Prosinec 2011
8. Listopad 2011
9. Říjen 2011
10. Září 2011
11. Srpen 2011
12. Červenec 2011
13. Červen 2011
14. Květen 2011
15. Duben 2011
16. Březen 2011
17. Únor 2011
18. Leden 2011
19. Prosinec 2010
20. Listopad 2010
21. Říjen 2010
22. Září 2010
23. Srpen 2010
24. Červenec 2010
25. Červen 2010
26. Květen 2010
27. Duben 2010
28. Březen 2010
29. Únor 2010
30. Leden 2010
31. Prosinec 2009
32. Listopad 2009
33. Říjen 2009
34. Září 2009
35. Srpen 2009
36. Červenec 2009
37. Červen 2009
38. Květen 2009
39. Duben 2009
40. Březen 2009
41. Únor 2009
42. Leden 2009
43. Prosinec 2008
44. Listopad 2008
45. Říjen 2008
46. Září 2008
47. Srpen 2008
48. Červenec 2008
49. Červen 2008
50. Květen 2008
51. Duben 2008
52. Březen 2008
53. Únor 2008
54. Leden 2008
55. Prosinec 2007
56. Listopad 2007
57. Říjen 2007
58. Září 2007
59. Srpen 2007
60. Červenec 2007
61. Červen 2007
62. Květen 2007
63. Duben 2007
64. Březen 2007
65. Únor 2007
66. Leden 2007
67. Prosinec 2006
68. Listopad 2006
69. Říjen 2006
70. Září 2006
71. Srpen 2006
72. Červenec 2006
73. Červen 2006
74. Květen 2006
75. Duben 2006
76. Březen 2006
77. Únor 2006
78. Leden 2006
79. Prosinec 2005
80. Listopad 2005
81. Říjen 2005
82. Září 2005
83. Srpen 2005
84. Červenec 2005
85. Červen 2005
86. Květen 2005
87. Duben 2005
88. Březen 2005
89. Únor 2005
90. Leden 2005
91. Prosinec 2004
92. Listopad 2004
93. Říjen 2004
94. Září 2004
95. Srpen 2004
96. Červenec 2004
97. Červen 2004
98. Květen 2004
99. Duben 2004
100. Březen 2004
101. Únor 2004
102. Leden 2004
103. Prosinec 2003
104. Listopad 2003

Reakce čtenářů (číst/přidat)

Počet reakcí: 25
Poslední: 2013-03-21 14:07:23