Novinky - květen 2005

2005-05-31 - Extrasolární planety

Nové poznatky o vzniku planet

Zatím nejpodrobnější měření prachových disků u mladých hvězd potvrzují, že ke tvorbě kamenných planet podobných Zemi dochází v mnohem větších vzdálenostech od centrální hvězdy než jsme se dosud domnívali.
Tato první měření zón, ve kterých se formují planety, nám poskytují klíčové informace k pochopení zákonů tvorby planet a přispívají k poznání historie vzniku naší Země.
Velmi mladé hvězdy jsou obklopeny tlustým rotujícím diskem plynů a prachu. Materiál disku se částečně vstřebá do centrální hvězdy, částečně je vypuzen do větších vzdáleností a zbytek se zkondenzuje do větších těles tvořených seskupením nejrůznějších úlomků. Tento přesun hmoty probíhá ve fázi, kdy končí formování hvězdy a začíná tvorba planet.
Vědci objevili, že nejvnitřnější okraj takového disku je teplem z hvězdy zahříván na značně vysokou teplotu. V těchto místech se zárodky planet na sebe nalepují a případně narůstají do větších hmotností. Nicméně, pokud leží oběžná dráha částic příliš blízko hvězdy, hmota se odpařuje a vznik planety je prakticky vyloučen. Je důležité stanovit hranici, od které ke zmíněnému odpařování dochází. K tomu je zapotřebí znát podmínky (teplotu, hustotu) v prachovém disku u mladé hvězdy. Pro tyto účely zkoumají astronomové hvězdy, mající hmotnost asi 1.5x hmotnosti Slunce. Takové hvězdy jsou lépe pozorovatelné, protože jsou jasnější.
Ke sledování podobných hvězd se používá spojené dvojice největších světových teleskopů Keck, které je svým uspořádáním (interferometrie) u takovýchto objektů schopno několikanásobně překonat rozlišení družicového teleskopu HST. Zařízení Keck se nachází na Havajských ostrovech.

2005-05-31 - Prometheus

Iontový pohon budoucích expedic

Před rokem zveřejněná iniciativa prezidenta Bushe hovoří o vizi dalšího průzkumu Měsíce, Marsu a dalších cílů. Aby těchto ambiciózních cílů mohlo být dosaženo, potřebují Spojené státy vyvinout výkonnější a efektivnější způsob pohonu a systémů generujících elektrickou energii. Jsou potřebné technologie, kterými se kosmické plavidlo dokáže účinně přemístit z oběžné dráhy kolem Země do vzdálenějších oblastí vesmíru.
Hlavním výzkumným programem NASA v tomto oboru je nukleární systém Prometheus. Program má dva výchozí úkoly:

• vyvinout pohonný systém využívající energie jaderného reaktoru;
• postavit kosmickou sondu Prometheus 1, která by byla schopna uskutečnit dlouhodobou misi průzkumu ve velkých vzdálenostech od Země.

Prometheus 1 by měl odstartovat konvenční chemickou raketou. Jakmile by bylo dosaženo oběžné dráhy kolem Země, jaderný pohonný systém by sondu dopravil dále do vesmíru.
Jaderný elektrický pohon je 10x účinnější než chemické rakety a produkuje 20x více energie než jaderné generátory instalované na minulých sondách jako byly Voyager nebo Cassini, případně než generátor vyrábějící elektrickou energii ze slunečních článků, jak tomu bylo u sondy Deep Space 1.
Ve spojení s tradičními raketovými nosiči umožní jaderný pohonný systém cestovat dále a rychleji a provádět přesnější změny dráhy. Sonda může mít na palubě také řadu zařízení, náročných na dodávku energie, včetně přesných kamer, složitých vědeckých přístrojů, vysokorychlostních počítačů a pokrokových prostředků spojení. Vědci dostanou možnost efektivně a důkladně zkoumat povrch vzdálených planet a jejich měsíců, komet a asteroidů.
U jaderného elektrického pohonného systému produkuje jaderný reaktor teplo, které je konvertováno v elektrickou energii. Tato se používá v elektrickém (iontovém) raketovém motoru pohánějícím sondu.
Deep Space 1, která odstartovala v roce 1998, byla první sondou, u níž byl iontový motor použit jako hlavní pohonný systém. Motor sondy, který vyvinulo středisko Glenn Research Center, získával energii ze slunečních panelů. Solární energie je spolehlivá a nevyčerpatelná, ale rychle slábne ve vzdálenějších končinách Sluneční soustavy. Pro oblasti za drahou Marsu jsou solární články už málo výkonné. Zde a v ještě větších dálkách se jeví jako nejvýhodnější výroba elektřiny v jaderném reaktoru.
Na výkonném pohonném systému na bázi iontového motoru s jaderným zdrojem pracují odborníci z Glenn Research Center a Jet Propulsion Laboratory už více než dva roky. Motor pojmenovaný Herakles vychází z konstrukce motoru ze sondy Deep Space 1. Jako pracovního média používá xenonu. Předpokládá se, že sonda Prometheus by byla schopna dosáhnout rychlosti kolem 90 km/s (320 tis. km/h), což je zhruba 10x větší rychlost než se pohybují plavidla na oběžné dráze kolem Země.
Nové motory jsou navrhovány na životnost 10 roků ve vesmíru. Motor Herakles a další komponenty budoucí sondy by měly být letově vyzkoušeny v roce 2006. První misí by měl býl dlouhotrvající let k Měsíci. Se sondou Prometheus se ale počítá pro mnohem vzdálenější končiny Sluneční soustavy.

2005-05-30 - Rosetta

Status Report (2005-05-13 až 2005-05-27, dny mise: 439 až 453)

Rosetta se nachází v aktivním módu a připravuje se na vědeckou kampaň, ke které ma dojít koncem června. V uvedeném období se uskutečnilo několik prověrek tepelného režimu a proběhla rekonfigurace systémů.
Dne 2005-05-18 proběhl test antény HGA [=High Gain Antenna]. Zkouška měla prokázat, že motor ovládající natáčení antény může pracovat po libovolnou dobu, aniž by se ve stávající vzdálenosti od Slunce přehříval. Test potvrdil, že motor je schopen pracovat minimálně po dobu, kdy trvá kompletní rádiová relace s pozemní stanicí.
Ověření tepelného režimu se uskutečnilo 2005-05-23. Při tomto testu bylo cílem prokázat, že sonda může být nasměrována osou -Z ke Slunci a přesto nedojde k přehřátí modulů raketových motorků. I když po vyhrazených 12 h nebylo ještě dosaženo rovnovážného teplotního stavu, má se na základě měření za to, že teplota nemůže vystoupit na nebezpečnou úroveň.
Systém tepelné regulace byl 2005-05-24 rekonfigurován na stav odpovídající vzdálenosti 1.2 AU od Slunce.
Kromě permanentního měření radiace přístrojem SREM neprobíhalo žádné vědecké měření.
Ve sledovaném období se uskutečnilo 6 rádiových seancí se stanicí New Norcia, přičemž každá trvala kolem 8 h. Frekvence rádiových spojení odpovídá třem kontaktům za týden. Při posledním spojení se sondou se Rosetta nacházela ve vzdálenosti 34.7 mil. km od Země a signál putoval jedním směrem 1 min 55.7 s.

2005-05-28 - Rosetta

Status Report (2005-04-22 až 2005-05-13, dny mise: 418 až 439)

Hlavní aktivity v uvedeném třítýdenním období souvisely s ověřením způsobu hibernace při letu v blízkosti Slunce HSHM [=Near Sun Hibernation Mode]. V tomto módu sonda po mnoho dní neprovádí žádnou náročnou činnost a poloha v prostoru je řízena pouze malými raketovými motorky na základě signálů z hvězdného čidla. Gyroskopy a silové setrvačníky jsou neaktivní.
NSHM byl zahájen 2005-04-25 a skončil 2005-05-12 návratem do obvyklého způsobu řízení polohy. V tomto období byl monitorován denně, s výjimkou víkendů, stav systémů. Rádiové seance se jako obvykle prováděly prostřednictvím sledovací stanice New Norcia v Austrálii. První analýzy výsledků zkoušek ukazují, že kosmická sonda během NSHM chovala podle předpokladů. Veškeré vědecké přístroje byly vypojeny. Výjimku tvořil přístroj SREM, který nepřetržitě sleduje radiaci.
Ve sledovaných třech týdnech se uskutečnilo celkem 16 rádiových spojení, přičemž každé trvalo přibližně 7 h. Délka spojení se postupně zkrátila až o hodinu. Důvodem je omezení viditelnosti sondy ze sledovací stanice dané drahou sondy na obloze. Toto zhoršení příjmových podmínek je sezónního charakteru a od 2005-05-25 se situace opět začne zlepšovat.
V průběhu posledního spojení se sondou dne 2005-05-13 se Rosetta nacházela 25.6 mil. km od Země a rádiový signál putoval v jednom směru 85.3 s.

2005-05-25 - Voyager 1

Na hranicích Sluneční soustavy

Voyager 1, kosmická sonda NASA, dosáhla hranic Sluneční soustavy. Tato zpráva se sice již objevila několikrát před jistou dobou, tentokrát ji ale, zdá se, musíme brát vážně. Voyager se právě pohybuje oblastí, kde vliv Slunce zeslábl natolik, že sluneční vítr, vanoucí od centrální hvězdy, je přetlačován mírným "vánkem" nepředstavitelně řídkého plynu, který se nachází v mezihvězdném prostoru.
V listopadu 2003 oznámil řídící tým sondy, že Voyager pozoruje zcela nové jevy, odlišné od všeho, co během své 26leté mise viděl. Z toho se usuzovalo, že se kosmická stanice nachází v tzv. rázové vlně. Rázová vlna se nachází v místě, kde je sluneční vítr, tvořený proudem elektricky nabitých částic, které nepřetržitě proudí ze Slunce, zpomalován tlakem mezihvězdného plynu. V rázové vlně se rychlost nabitých částic skokově snižuje, proud částic se zhušťuje a ohřívá. Vědci z toho usoudili, že sonda ve vzdálenosti asi 14 miliard km od Slunce, vstoupila do oblasti za rázovou vlnou. Odhad vzdálenosti rázové vlny nebyl jednoduchý, protože nebyly dostatečně známé podmínky v mezihvězdném prostoru. Jelikož i rychlost a tlak slunečního větru kolísá, je hranice rázové vlny značně nestálá. Nejpádnější důkaz dosažení rázové vlny bylo prudké zvýšení intenzity magnetického pole vytvářeného slunečním větrem v kombinaci se snížením rychlosti částic.
V prosinci 2004 zaregistrovaly magnetometry sondy prudké zesílení (přibližně 2.5x) magnetického pole a tato hodnoty zůstávala neměnná. Voyager pozoroval dále nárůst počtu elektricky nabitých elektronů a iontů a nový charakter vln v plazmě. Tyto jevy byly očekávány ve chvíli, kdy se sonda dostane přes rázovou vlnu. Interakce slunečního větru s mezihvězdným prostředím pochopitelně urychlují nabité částice, které oscilují mezi "rychlým" a "pomalým" větrem na opačných hranicích rázové vlny. Tyto částice vyvolávají plazmové vlny. Pozorování Voyageru nicméně ukazují, že fyzika rázové vlny je podstatně komplikovanější než si kdokoliv myslel.
Poslední informace o výsledcích sondy Voyager 1 v oblasti rázové vlny byly prezentovány na tiskové konferenci dne 2005-05-24.

2005-05-24 - MGS, 2001 Mars Odyssey, Mars Express

Sondě MGS se podařilo vyfotografovat umělé družice Marsu

Na snímcích americké družice Mars Global Surveyor (MGS) zveřejněných 2005-05-19 byla poprvé v historii zachycena jiná kosmická sonda kroužící kolem cizí planety. Objektem pozorování se stal evropský satelit Mars Express a jiná americká družice 2001 Mars Odyssey.
Mars Express se přiblížil k MGS dne 2005-04-20 na vzdálenost asi 250 km. Následujícího dne se setkaly MGS a Mars Odyssey. Vzdálenost tentokrát činila jen kolem 130 km. Protože oběžné dráhy všech tří těles jsou značně odlišné, mihly se kolem sebe velice rychle. Na fotografování muselo stačit jen několik vteřin.

2005-05-21 - Cassini

Status Report (2005-05-12 až 2005-05-18)

Poslední spojení se sondou navázala prozatím stanice DSN v Goldstone 2005-05-18. Cassini se nachází ve výborném stavu a systémy pracují normálně.
Hlavní vědecké aktivity uplynulého týdne zahrnovaly snímkování vnitřní magnetosféry Saturnu ultrafialovým spektrografem UVIS, fotografování Enckeovy mezery kamerami ISS a skanování prstenců ve středním rozlišení přístroji ISS, CIRS a VIMS.
Výzkumu magnetosféry se věnovala souběžně celá řada experimentů, jako např. CAPS, CDA, INMS, MAG, MIMI a RPWS.
Dne 2005-05-13 byla zahájena letová sekvence S11, která potrvá až do 2005-06-18. V tomto období se neplánují žádné korekce dráhy ani cílené průlety kolem měsíců. Nicméně ke dvěma necíleným průletům dojde. Sonda se přiblíží k měsícům Enceladus a Titan. Nadále budou probíhat zákrytové experimenty s přístroji VIMS a UVIS.

2005-05-20 - Cassini

Na řadě jsou prstence

Let kosmické sondy Cassini vstoupil do nové fáze. Po navedení na oběžnou dráhu kolem Saturnu byla pozornost vědců zaměřena především na výzkum několika významných měsíců, k nimž se sonda koncem minulého a začátkem letošního roku přiblížila. Nejintenzivněji byl sledován obrovský měsíc Titan, na němž dokonce přistálo vědecké pouzdro. Nyní začíná pětiměsíční etapa intenzivního zkoumání nádherných prstenců. Základními otázkami přitom je, jak tato okrasa planety vznikla a kdy k tomu došlo.
Cassini bude pozorovat prstence ze všech úhlů, z osvětlené i zastíněné strany. Použije k tomu celou škálu svých palubních přístrojů. Prstence budou podrobeny dříve nepředstavitelnému rozsahu měření a analýz.
Z dálky vypadají prstence jako kompaktní disky otáčející se kolem planety. Bližší pohled ale ukáže, že se jedná o úchvatný ale chaotický shluk kousků ledu a kamení, které se navzájem srážejí a mění dráhy působením gravitačních sil větších kusů hmoty a mnohých měsíců Saturnu.
Původ prstenců je zatím záhadou. Vědci jsou přesvědčeni, že se neutvořily z prvotního oblaku prachu a plynů z éry formování planety, ale že jsou podstatně mladší. Nicméně není možno říci, jestli vznikly z hmoty komety, která byla roztrhány přitažlivostí planetárního obra, nebo jestli jsou pozůstatkem nějakého roztříštěného měsíce, který se srazil s kometou nebo asteroidem.
Ačkoliv se rozkládají na šířku 282 tis. km, což je asi 3 vzdálenosti Země-Měsíc, jejich tloušťka je nepatrná - méně než 30 m. Kdyby se všechna hmota prstenců zformovala do jediné koule, vznikl by měsíček o velikosti Mimasu, což je jeden ze středně velkých přirozených satelitů Saturnu. Prstence by ostatně mohly být zbytkem nějakého takového měsíce nebo několika měsíců, které byly rozervány gravitačními silami.
V označení prstenců písmeny abecedy se odráží historie poznávání planety. Zatímco hlavní z nich byly známy od doby, kdy se člověk podíval dalekohledem na planetu, další byly objeveny až mnohem později. Počínaje od planety se rozkládají prstence v pořadí D, C, B, A, F, G a E.
Plán primární mise Cassini obsahuje tři etapy průzkumu prstenců. První perioda právě začala a potrvá až do září tohoto roku. V této době bude dráha sondy probíhat v rovině prstenců až do maximálního sklonu dráhy 24°. V druhé etapě od léta 2006 do léta 2007 už se budou přístroje dívat na prstence pod větším úhlem - až 53°. Poslední plánovaná perioda věnovaná prstencům bude na řadě od podzimu 2007 do léta 2008. Sklon dráhy se zvětší až na 80°. V těchto chvílích se budou prstence nacházet pod sondou ve tvaru skoro dokonalých kružnic.
Prstence budou samozřejmě nesčetněkrát barevně fotografovány s vysokým rozlišením, budou mapovány rádiovými vlnami, snímkovány v různých vlnových oborech a bude se zkoumat jejich složení a struktura. Kromě toho dojde k řadě zákrytů hvězd, Slunce a Země za hmotou prstenců. Těchto úkazů bude využito k vědeckým účelům jak pomocí sondáže rádiovými vlnami, tak optickými přístroji. Prozatím je připraveno pozorování 80 zákrytů hvězd a 14 rádiových zákrytů. Každý zákryt skýtá možnost extrémně vysokého rozlišení částic v prstencích. V některých případech by se mohlo dosáhnout rozlišení 10 až 20 m.
Rádiové experimenty použijí aparaturu na palubě sondy a síť antén Deep Space Network na Zemi. Z deformací rádiových signálů lze stanovit strukturu, složení, hustotu a rozměry částic prstenců. Není vyloučeno, že se podaří odhalit i další nové "mikroměsíčky", které se mohou projevit silovými účinky na dráhy částic prstenců.

2005-05-18 - Cassini

Status Report (2005-05-05 až 2005-05-11)

Prozatím poslední rádiové spojení navázala stanice Goldstone dne 2005-05-11. Cassini se nadále nachází ve výborném stavu a pracuje podle předpokladů.
Byly sděleny některé nové podrobnosti o probíhajícím experimentu RSS [=Radio Science Subsystem], využívajícím zákryty za Saturnem. Experimenty jsou určeny ke studiu struktury prstenců, rozložení částeček o různé velikosti, dynamiky a složení ionosféry a k měření teplotního a tlakového profilu atmosféry. Sonda vysílá k Zemi rádiový signál ve třech frekvenčních pásmech S, X a Ka při dvou polarizacích. Signály jsou srovnávány s frekvencí ultrastabilního oscilátoru. Jsou registrovány čtrnácti přijímači. 6 standardních rádiových přijímačů je instalováno v Goldstone a 4 na stanici Canberra. Na obou těchto observatořích pracují dále dvojice přijímačů zapojených do systému VLBI [=Very Long Baseline Interferometry]. Každý přijímač zaznamenal během týdne cca. 200 GB dat.
Z dalších vědeckých měření je nutno vzpomenout mapování celého systému prstenců přístroji VIMS [=Visual and Infrared Mapping Spectrometer] v době, kdy se sonda nachází v oblasti apoapsis. UVIS [=Ultraviolet Imaging Spectrograph] pořizoval mozaiku vnitřní magnetosféry Saturnu. Přístroje registrující pole a částice pokračovaly v kampani průzkumu hraniční oblasti magnetosféry.
2005-05-06 oznámil tým mající na starosti kamerový systém, že byl objeven nový měsíc planety. Předběžně dostal označení S/2005 S1. Objev byl očekáván na základě pozorovaných jevů na vnějším okraji Keelerovy mezery. Měsíc se podařilo identifikovat na šesti snímcích pořízených během 16 minut dne 2005-05-01 uzkoúhlou kamerou, která byla v tu dobu zaměřena na osvětlenou stranu vnějšího okraje prstence A.
Následně byl měsíc objeven na dalších 32 snímcích pořízených během 18 minut 2005-04-13. Tehdy byl fotografován prstenec F a nový měsíc je zobrazen s rozlišením 7 km/pixel. Nejlepší dva snímky (rozlišení 3.54 km/pixel) pak pocházejí z 2005-05-02. Na základě těchto obrázků byl stanoven průměr nového tělesa na 7 km, oběžná doba 0.594 dní a vzdálenost od Saturnu 136500 km. Odhadované geometrické albedo činí 0.5. Údaje, které jsou zatím k dispozici, nedovolují určit další podrobnosti jako je např. výstřednost a sklon dráhy.

2005-05-13 - Saturn

Nový měsíc

Hned na začátku kampaně pozorování prstenců Saturnu, která započala minulý měsíc, objevila sonda Cassini neznámý měsíček ukrytý v mezeře v prstenci A. Nejnovější snímky a série snímků seřazených do filmové sekvence ukazují jednak samotný měsíc a jednak vlny, které se šíří v okolním materiálu prstence.
Měsíc, předběžně označený S/2005 S1, se poprvé objevil na sérii obrázků z 2005-05-01. V té době začala Cassini stoupat do vyšší polohy nad rovinou prstenců. O den později byl získán obrázek z větší blízkosti, pomocí něhož mohla být stanovena velikost a jasnost nového objektu.
Zmíněné obrázky zachycují tzv. Keelerovu mezeru (Keeler gap) a zvlnění na okrajích mezery, které vytváří gravitační síly malého měsíčku. Keelerova mezera se nachází asi 250 km od vnějšího okraje prstence A, který je nejvzdálenějším z jasných hlavních prstenců Saturnu. Průměr nového měsíce je asi 7 km a odráží přibližně polovinu dopadajícího světla. Jasnost tělesa odpovídá vlastnostem částic ze sousedních partií prstence. Objekt S/2005 S1 krouží kolem planety na dráze o poloměru 136505 km. Teprve další pozorování mohou prokázat, zda se jedná o dráhu kruhovou nebo eliptickou.
S/2005 S1 je druhým známým měsícem, nacházejícím se uvnitř Saturnových prstenců. Prvním je měsíc Pan, jenž má průměr 25 km a pohybuje se v Enckeho mezeře. Těsně mimo prstence obíhají další měsíčky, jako je Atlas, nebo dva tzv. pastýřské měsíce Prometheus a Pandora, které krouží v blízkosti prstence F.
Nález nového měsíce se očekával právě na základě již dříve pozorovaných nepravidelností ve tvaru Keelerovy mezery. V průběhu příštích měsíců bude ještě několik příležitostí pozorovat nový objekt a s ním spojené jevy z relativně malých vzdáleností.

2005-05-12 - Mars Express

První tyč MARSIS úspěšně rozvinuta

Díky manévru, který se uskutečnil 2005-05-10 v 19:20 UT, se podařilo na sondě Mars Express úspěšně dokončit rozložení první anténní tyče radaru MARSIS.
Po zahájení pokusu o rozvinutí dvacetimetrové antény dne 2005-05-04 zaregistrovali technici v řídícím středisku ESOC v Darmstadtu, že jeden ze 13 segmentů tyče není zafixován v požadované poloze. Jednalo se pravděpodobně o článek číslo 10, tedy o jeden z nejvzdálenějších dílů od místa uchycení na těleso sondy. Rozkládání dalších dvou antén o délce 20 m a 7 m bylo proto až do objasnění příčin závady odloženo.
Odborníci se domnívali, že problémy mohly být způsobeny dlouhým účinkem kosmického chladu. Bylo proto rozhodnuto, že se 680 kg sonda natočí tak, aby byl problematický díl po jistou dobu zahříván sluncem. Zmrzlá část se tak mohla protáhnout a zatlačit na uvolněný segment, který by zaskočil do správné polohy.
Po jedné hodině "opékání" na slunci se Mars Express znovu reorientoval do pracovní polohy a 2005-05-11 ve 03:50 UT bylo obnoveno spojení se Zemí. Analýza přijatých dat ukázala, že všechny segmenty tyče 1 jsou již ukotveny a anténa je správně a definitivně rozvinuta.
Na zbývající dvě tyče experimentu MARSIS dojde za několik týdnů, až se provedou všechny prověrky charakteristik první antény.

2005-05-11 - Saturn

V Saturnově systému se usídlil příbuzný Pluta

Vědci došli k závěru, že krátery pokrytý měsíc Phoebe, pohybující se na okraji Saturnova systému je emigrantem, který přišel z vnějších oblastí Sluneční soustavy. Nejnovější objevy byly prezentovány v květnovém vydání časopisu "Nature".
"Phoebe je pozůstatkem původní sluneční mlhoviny, oblaka mezihvězdného plynu a prachu, z něhož se zformovaly planety," řekl Dr. Toorence Johnson z JPL, člen týmu starajícího se o kamerový systém sondy Cassini. "Phoebe se neutvořila u Saturnu. Saturn ji zachytil gravitačním polem a pak už čekala miliony let, až kolem proletí Cassini."
Sonda Cassini minula Phoebe cestou k Saturnu dne 2004-06-11. Do té doby nebylo o měsíci prakticky nic známo. Během setkání se vědcům dostaly do rukou první detailní data od Phoebe. Na základě nich jsme mohli poznat utváření povrchu a stanovit hmotnost měsíce. Právě tyto údaje nám dávají právo tvrdit, že Phoebe pochází ze vzdálených končin solárního systému. Podobá se planetě Pluto a dalším tělesům z tzv. Kuiperova pásu. Na snímcích je vidět, že Phoebe se naprosto odlišuje od ostatních ledových měsíců Saturnu nejenom svou dráhou ale i poměrným zastoupením skal a ledu.
Phoebe má hustotu asi 1600 kg/m³, což je více než činí hustota vody (1000 kg/m³), ale mnohem méně, než by byla hustota skalnatého tělesa. To vše je v souladu s našimi představami o vlastnostech Pluta nebo měsíce Triton u Neptunu, který byl podrobněji pozorován sondou Voyager. Není vyloučeno, že tmavý materiál, který se nachází na některých jiných Saturnových měsících, má podobně starobylý původ.

2005-05-10 - Spirit

Vyhlídka z "Larry's Lookout"

Koncem dubna uvolnila NASA pro veřejnost další z krásných barevných panoramat pořízených vozítky MER na Marsu. Tentokrát se jedná o pohled z místa v pahorcích "Columbia Hills" nazvané příznačně "Larry's Lookout" {=Larryho vyhlídka} tak jak je mohly vidět kamery Spiritu. Obrázek podaný v přirozených barvách představuje úplné 360° panorama a je složen z více než 300 jednotlivých záběrů, které zaznamenala kamera PanCam mezi 2005-02-27 a 2005-03-02 (410. až 413. sol). Přenos snímků na Zemi trval několik týdnů a zpracování zabralo také nějaký čas. Kromě poskládání snímků do jednoho celku museli pracovníci JPL provést rovněž barevnou kalibraci jednotlivých segmentů.
Na snímku je zřetelně vidět vrcholek kopce pojmenovaného "Husband Hill", který se momentálně nacházel ve vzdálenosti 200 m jižněji a o 45 m výše od stanoviště Spiritu. Jak postupně stoupá rover nahoru, pátrají vědci po vodou přetvořených horninách, které by se měly odlišovat od níže položených vrstev.

2005-05-10 - Mars Polar Lander

Byl nalezen ztracený přistávací aparát?

Ztráta sondy Mars Polar Lander (MPL) v prosinci 1999 měla pro Ameriku traumatizující účinky. S neúspěchem se museli vypořádat nejenom lidé přímo spojení s tímto projektem ale nezdar vyvolal potřebu přehodnotit celý další program průzkumu Marsu. Přistávající aparát nebyl bohužel vybaven vysílačem, který by pracoval v sestupové fázi, a proto je takřka nemožné stanovit příčiny havárie.
Krátce poté, co bylo jasné, že MPL nedosáhl svého cíle, pokusili se specialisté z NASA vypátrat sondu nebo její zbytky na povrchu planety. Kamera MOC [=Mars Orbiter Camera] družice MGS [=Mars Global Surveyor] dostala povel pořídit sérii snímků oblasti předpokládaného dopadu s maximálním rozlišením 1.5 m/pixel. Na snímcích byly pak hledány skvrny, které by splňovaly několik kritérií. Pátralo se po světlém objektu nepravidelného nebo protáhlého tvaru (padák sondy) a zároveň se nacházejícího ve vzdálenosti do 1 km od tmavé skvrnky (povrch narušený činností brzdících raket) se středovým jasným bodem (lander). V roce 2000 byla podobná kombinace nezřetelných rozmazaných bodů vypátrána, ale jelikož chyběly další podpůrné znaky, byl nález padáku a sondy označen za nejistou spekulaci.
Pozorování MGS MOC v roce 2004 v oblastech přistání roverů MER poskytlo nové náměty, které umožnily opětovně přezkoumat předchozí podezřelé místo přistání MPL. Například materiál padáků všech uvedených sond je podobný a jeho jasnost se dá docela dobře přepočítat podle výšky slunce nad obzorem. A právě z takového srovnání vyplývá, že "padák" v oblast MPL se s předpokládaným vzhledem velice dobře shoduje. Jasnost zvířeného materiálu od raket MERů a na vytipovaném místě v polární krajině se opět velice blíží očekávané, vezmou-li se do úvahy rozdílné podmínky osvětlení. Všechno toto naznačuje, že jsme skutečně objevili pozůstatky nešťastné sondy.
Jestliže jsme skutečně vyfotografovali MPL na předpokládaném místě v polární oblasti, co z toho vyplývá? Především by se dalo tvrdit, že přistání probíhalo víceméně úspěšně až do odhození padáku a zapálení brzdících raket. Rozdíl mezi vzájemnou polohou padáku a landeru a z tvaru zvířené oblasti znamená, že přístroj byl unášen větrem ze západu na východ. Nelze bohužel posoudit, zda brzdící rakety pracovaly ve správné výšce, víme jen, že byly v chodu ještě blízko u povrchu. Retrorakety MER začínají pracovat asi ve výšce 100 m a vypínají se kolem 20 až 25 m nad povrchem. Jelikož rozsah zvířeného materiálu je přibližně stejný u MERů a MPL, vyplývá z toho, že MPL musel brzdit i těsně nad povrchem, ale v jaké výšce skončil práci, nelze stanovit. To všechno je v souladu s odhadovaným průběhem havárie. Brzdící rakety byly zapáleny ve správné výšce a ve správný čas a pracovaly do té doby, dokud letový software při kontrole signálu ze spínače na noze aparátu nezaregistroval, že je noha v dotyku s povrchem. Při rozkládání noh ve výšce několika kilometrů nad povrchem mohlo dojít k takovému pohybu, že ho zmíněný spínač omylem interpretoval jako dosednutí. Při nejbližší kontrole stavu spínače proto počítač brzdící motor vypnul. Brždění pak probíhalo jen 28 až 30 s místo předpokládaných 36 až 40 s. MPL se v tomto okamžiku nacházel ve výšce kolem 40 m a od tohoto okamžiku padal volným pádem. Pro konstrukci to mělo stejný účinek, jako by byl v pozemském prostředí shozen z výšky asi 15 m. To, že je vidět ve středu zvířené oblasti malý jasný bod, naznačuje, že sonda se při dopadu zcela neroztříštila, i když na funkčnost aparatury měl prudký náraz zničující účinek.
Obrázky předpokládaného místa dopadu, o nichž se v tomto článku hovoří, je možno vidět na
http://www.msss.com/mars_images/moc/2005/05/05/candidate_mpl.jpg.
Podezřelé místo může být znovu prozkoumáno ve vhodnou roční dobu novou technikou snímkování, při níž je kompenzován pohyb fotografující družice na oběžné dráze, a která byly vyvinuta teprve v nedávné době. Tato metoda umožňuje zobrazit detaily až o velikosti 0.5 m. Další potvrzení místa dopadu MPL mohou poskytnout snímky z chystaných výkonnějších průzkumných satelitů, z nichž první Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) má odstartovat již letos.

2005-05-10 - Saturn

Epimetheus na dosah

Sondě Cassini se podařilo vyfotografovat maličký Saturnův měsíček Epimetheus z doposud největší blízkosti. Snímek měsíce Epimetheus byl pořízen úzkoúhlou kamerou dne 2005-03-30 ze vzdálenosti přibližně 74600 km a je podán v nepravých barvách.
Epimetheus je nepravidelného tvaru a jeho povrch je pokryt spoustou kráterů se zaoblenými hranami takže se spíš podobá hrudce ementálu. Množství velkých silně erodovaných kráterů dokazuje, že je povrch měsíce velice starý. Měsíc se pohybuje po velice podobné dráze jako další malý měsíc Janus. Tato dvojice si každé čtyři roky vyměňuje polohu aniž by přitom došlo ke srážce. Oba měsíce jsou původci zajímavých zvlnění Saturnových prstenců. Oba dva se také vyznačují malou průměrnou specifickou hmotností, která je menší než hustota ledu. Znamená to, že jsou patrně jen shlukem úlomků, které drží navzájem slabou gravitací. Průměr Epimethea činí asi 116 km, zatímco Janus je se svými 181 km poněkud větší. Spektrální rozbory ukazují, že hlavním stavebním materiálem měsíců je vodní led.

2005-05-09 - Cassini

Status Report (2005-04-28 až 2005-05-05)

Zatím poslední rádiový kontakt se sondou navázala stanice DSN Madrid 2005-05-04. Cassini pokračuje v letu ve výborném stavu a systémy pracují podle předpokladů.
Tento týden se poprvé uskutečnil experiment RSS [=Radio Science Subsystem] během zákrytu Slunce a Země za planetou, přičemž sonda se nacházela poblíž nejbližšího bodu dráhy u Saturnu (periapsis) na oběhu číslo 7. Podobná situace, při níž je možno získat unikátní data, se bude opakovat i při následujících 8 obězích až do září tohoto roku. Podobně jedinečná data z pozorování prstenců a planety během zákrytů Slunce se očekávají od optických přístrojů ze sady ORS [=Optical Remote Sensing]. Další aktivity ORS zahrnovaly orientační pozorování Titanu, Dione a vzájemné působení měsíců Telesto a Tethys. Hlavní kamerový systém ISS [=Imaging Science Subsystem] skenoval prstence a měsíc Atlas, který se v této chvíli nacházel těsně nad rovinou prstenců.
Prováděla se pozorování Saturnovy atmosféry (ISS a VIMS) a infračervené a ultrafialové snímkování oblačné vrstvy viditelné polokoule planety (UVIS, CIRS). Experimenty zaměřené na sledování plazmy a magnetosféry pokračovaly ve sběru dat nízkou rychlostí.
Dne 2005-04-29 se uskutečnil korekční manévr OTM-024 [=Orbit Trim Maneuver]. Proběhl poblíž pericentra a uzpůsobil dráhu tak, že se 2005-07-14 přiblíží na pouhých 175 km k měsíci Enceladus. Hlavní motor byl spuštěn ve 02:15 UT a po 131.6 s činnosti bylo dosaženo změny rychlosti Δv=20.5 m/s. Průlet kolem Encelada bude prvním přiblížením k Saturnovu měsíci po dlouhé přestávce, která trvá od 2005-04-16, kdy se uskutečnilo setkání s Titanem. Od té doby došlo ke dvěma dráhovým korekcím (2005-04-20 a 2005-04-29) a poslední manévr se uskuteční krátce před průletem 2005-07-08. Dlouhá pauza mezi průlety byla naplánována proto, aby se vědecká činnost mohla plně soustředit na zákrytové experimenty.
2005-05-02 došlo k necíleným průletům kolem měsíců Tethys a Epimetheus. Téhož dne byly zahájeny experimenty se zákryty Slunce a Země za Saturnem. Přístroj RPWS [=Radio and Plasma Wave Experiment] zaregistroval ve 23:45 UT sluneční erupci typu II, ke které došlo o 1 h 20 min dříve. Rázová vlna se šíří Sluneční soustavou rychlostí 700 až 800 km/s a oblasti Saturnu dosáhne pravděpodobně 2005-05-23. Poté, co se setká se Saturnem, vyvolá deformace magnetosféry, spustí polární záře a rádiové emise v kilometrových vlnových délkách. Takovéto jevy jsou schopny zaznamenávat mj. přístroje RPWS a MAPS na palubě sondy.
Dne 2005-05-04 se sonda přiblížila k Titanu během tzv. necíleného průletu.

2005-05-09 - Saturn

Prach kolem Encelada

Sonda Cassini nečekaně zaregistrovala prachové částice kolem Saturnova měsíce Enceladus. Mohly by pocházet z nejvzdálenějšího prstence, který nese označení E, a shlukovat se do prašného oblaku kolem měsíce. Pomocí přístroje CDA [=Cosmic Dust Analyser] se nyní provádějí měření v rovině jmenovaného prstence, aby se eventuálně našly důkazy na podporu této domněnky.
Enceladus se tímto objevem stal rázem velice zajímavým objektem v Saturnově systému. V důsledku toho se uvažuje o úpravách dráhy Cassini tak, aby se při příštím průletu dostala blíže k měsíci proti původnímu plánu. Sonda by se měla přiblížit k Enceladu 2005-07-14 a pak 2008-03-12. Při červencovém průletu měl aparát minout měsíc ve vzdálenosti asi 1000 km, patrně ale zažijeme setkání ve výšce pouhých 175 km. Potom by se jednalo o vůbec nejtěsnější přiblížení Cassini k nějakému objektu za celou dobu trvání čtyřleté základní mise.
S Enceladem se Cassini letos setkala již dvakrát. Poprvé to bylo 2005-02-17 (1167 km). Tehdy detekoval CDA během 38 minut srážky s tisícovkami částic. K dalšímu přiblížení došlo 2005-03-09 (500 km) a i tentokrát byl pozorován proud prachových tělísek. Prachová zrnka jsou naštěstí velice malá a nepředstavují pro kosmickou sondu žádné nebezpečí.
Vědci spekulují také o tom, že prstenec E, rozkládající se ve vzdálenosti 181 tis. až 483 tis. km od Saturnu (šířka přibližně 302 tis. km), vznikl zásluhou měsíců Enceladus a Mimas. Tyto měsíce se pohybují tak blízko, že gravitační působení a s tím související slapové síly zahřály jádro Encelada a mohly vyvolat "vodní" vulkanismus. Krystalky ledu z takovýchto sopek se mohly rozptýlit kolem Saturnu do tvaru prstence E. Na konečná stanoviska je ale ještě příliš brzy. Nejprve bude nutno přesně změřit hustotu prachu poblíž dráhy Encelada, k čemuž bude i nadále sloužit detektor CDA.
Další z přístrojů na palubě Cassini, magnetometr, mezitím objevil vodní ionty, které by mohly vytvářet velice řídkou atmosféru kolem měsíce. Enceladus je přitom velice malý. Gravitační síla nestačí, aby udržela vrstvu atmosféry po dlouhou dobu. Musí proto existovat mechanismus, který ji stále doplňuje.
Enceladus má průměr kolem 500 km a velice jasný povrch, který odráží takřka 100% dopadajícího světla. Obíhá kolem Saturnu ve vzdálenosti 238 tis. km, což jsou asi 2/3 vzdálenosti Země-Měsíc.

2005-05-09 - Mars Express

Rozložení antén MARSIS provázejí potíže

Kvůli problémům, které se vyskytly při vyklápění první ze tří tyčových antén experimentu MARSIS [=Mars Advanced Radar for Subsurface and Ionosphere Sounding], bylo rozložení druhé tyče odloženo na pozdější dobu. Anomálie byla zpozorována 2005-05-07 na závěr operace rozkládání první tyče. Problém zaznamenalo řídící středisko ESOC v Darmstadtu. Okamžitě byly další činnosti zastaveny až do úplného objasnění situace. O odkladu dalších etap aktivace experimentu bylo rozhodnuto 2005-05-08.
Specialisté určili, že jenom 12 ze 13 segmentů první tyče se zafixovalo v žádané poloze. Jeden z nich, patrně číslo 10, se rozvinul, ale chybí informace, že by se správně uzamknul. Hlavním úkolem je nyní zjistit, jaký dopad bude mít potíž s tyčí číslo 1 na druhou anténu. Zároveň musí být jistota, že anténa 1 neovlivní funkci a vědeckou činnost celé sondy.
Úkolem MARSIS je mapovat podpovrchové struktury na Marsu do hloubky až několika kilometrů. Tyče antén dlouhé 40 m vysílají k Marsu vlny o nízké frekvenci, které se odrážejí a jsou následně analyzovány. MARSIS je jedním ze sedmi vědeckých experimentů na palubě. Zároveň je posledním přístrojem, který se zatím nepovedlo od navedení na oběžnou dráhu v prosinci 2003 zprovoznit.

2005-05-05 - Titan

Organický materiál ve vysoké atmosféře Titanu

Sonda Cassini, která se dne 2005-04-16 přiblížila na dosud nejmenší vzdálenost (1027 km) k Titanu, nalezla ve vnější vrstvě jeho husté, mlhou nasycené atmosféry celou sadu složitých uhlovodíků.
Vědci se domnívají, že by atmosféra Titanu mohla posloužit jako přirozená laboratoř pro studium organické chemie, kde se vytvářejí složité molekuly, které v případě Země předcházely vzniku života. Atraktivita horní atmosféry Titanu vzrostla právě nyní poté, co Cassini přítomnost řady uhlovodíků bezpochyby dokázala. Do výzkumu se při setkání se Saturnovým měsícem zapojil mj. spektrometr INMS [=Ion and Neutral Mass Spectrometer], který dokáže rozlišit chemické sloučeniny podle jejich charakteristických hmotností.
Byly detekovány uhlovodíky, které obsahují více než sedm atomů uhlíku a další uhlovodíkové molekuly, v jejichž řetězci se vyskytuje dusík (nitrily). Atmosféra Titanu je tvořena převážně dusíkem. Další významnou složkou je nejjednodušší uhlovodík - metan. Dusík a metan se vlivem účinků slunečního záření a srážkami s nabitými částicemi ze Saturnovy magnetosféry mohou spojovat do složitějších sloučenin. I přes tyto předvídatelné jevy je množství objevených sloučenin překvapující. Titan je velice studené místo a tak je zcela jistě možné, že složité organické sloučeniny v atmosféře kondenzují a v podobě zvláštního deště prší na povrch měsíce.
Je známo, že organické látky se vytvářejí v mezihvězdných oblacích. Jsou součástí hmoty komet, které prvotní organické sloučeniny mohly zanést na (do té doby) mrtvou Zemi. Atmosféry planet a měsíců ve vnějších oblastech solárního systému obsahují metan a dusík ale postrádají kyslík. V takovémto prostředí, kde nehrozí rychlá oxidace, se působením ultrafialového záření a nabitých částic může také tvořit jisté množství organických látek. Titan je prvním příkladem takovýchto procesů. Stejně tak tomu mohlo být i na prehistorické Zemi.
Dubnový průlet kolem Titanu byl teprve šestým setkáním s měsícem, ale řada dalších je ještě před námi. K příštímu dojde 2005-08-22. Výzkum teprve započal.

2005-05-04 - Extrasolární planety

Spitzer pozoruje pás asteroidů u cizí hvězdy

Teleskop Spitzer, který krouží kolem Země, detekoval něco, co by mohlo být pásem asteroidů a prachu, který obklopuje hvězdu podobnou našemu Slunci. Objev dává vědcům vzácnou příležitost zkoumat hvězdný systém blízký našemu a pokročit v poznání zákonitostí vzniku planet typu Země. Naše technické možnosti totiž zatím neumožňují pozorovat cizí planety pozemského typu, ale dokážou rozpoznat jejich prachové předchůdce.
Pásy asteroidů jsou jakýmsi smetištěm planetárních soustav. Jsou tvořeny kamennými zbytky z nedokončených planet. Balvany (mnohé značně rozměrné) se čas od času srážejí navzájem a vytvářejí oblaka prachu. V naší Sluneční soustavě se asteroidy střetávaly také se Zemí, Měsícem a dalšími planetami.
Pokud se prokáže, že se skutečně jedná o nový pás asteroidů, bude to poprvé, kdy bude objeven u hvězdy, která je podobného stáří a velikosti jako naše Slunce. Tato hvězda má označení HD69830 a nachází se ve vzdálenosti 41 světelných let. Z dřívějška sice už známe dva jiné pásy asteroidů, ty však krouží kolem mladších, o mnoho hmotnějších hvězd.
I když je nový objev zatím nejvíce podobný situaci v našem domovském systému, shoda není dokonalá. Především je nový pás mnohem hustší, obsahuje přibližně 25x více materiálu. Pokud by se nacházel v naší soustavě, zářil by prach na noční obloze jako jiskřící opasek. Cizí pás se nachází také podstatně blíže ke svému slunci. Zatímco nám známý pás asteroidů je situován mezi dráhy Marsu a Jupitera, cizí pás krouží ve vzdálenosti odpovídající dráze Venuše.
Víme, že Jupiter slouží jako jakýsi pastýř, který hlídá vnější okraj pásu asteroidů a gravitačními silami určuje dráhy kamenných úlomků. Předpokládá se, že podobně veliká, případně i menší planeta, by mohla účinkovat i v systému HD69830. Možná se to dozvíme v roce 2011, kdy má být vypuštěna do kosmu observatoř SIM Planet Quest, jejímž cílem má být pátrání po vzdálených planetách velikosti Země.
Infračervený dalekohled Spitzer není schopen vidět přímo pás asteroidů u cizí hvězdy. Dokáže pouze detekovat teplotní záření emitované oblakem prachových částic uspořádaných do diskovitého útvaru. Ačkoliv teleskop prozkoumal podobným způsobem již 85 hvězd podobných Slunci, očekávaný výsledek se dostavil pouze u jediné. Na úspěchu se podílí bezpochyby ta skutečnost, že objevený pás je velice hustý a proto prach odráží mnoho tepelného záření.

2005-05-02 - MRO

Kosmická sonda dorazila na Floridu

Obří automatická sonda MRO [=Mars Reconnaissance Orbiter], která se stane dalším vyslancem k Marsu, překonala první kilometry na cestě ke vzdálené planetě. Kosmický aparát, vyrobený v závodech Lockheed Martin Space Systems v Denveru, Colorado, dorazil do Kennedyho kosmického střediska na Floridě dne 2005-04-30 na palubě nákladního letounu C-17. Byl umístěn do dílen, které jsou vybaveny pro zacházení s nebezpečným zařízením (Payload Hazardous Servicing Facility), kde proběhnou úvodní testy.
Start je plánován na 2005-08-10 v 11:53:58 UT, kdy začíná dvouhodinové startovní okno. Po navedení na oběžnou dráhu kolem Marsu má zkoumat topografii, složení a utváření povrchu, atmosféru a podpovrchové útvary. Pro tato měření budou k dispozici zatím nejdokonalejší přístroje. Základní mise má probíhat až do roku 2010. Detailní snímky z dlouhofokální kamery pomohou mj. při výběru perspektivních přistávacích oblasti. Jak již se to stalo zvykem, družice poslouží i jako retranslační stanice pro jiné marsovské sondy.
Před startem musí sonda absolvovat rozsáhlou sérii pozemních testů. Tento měsíc se bude ověřovat schopnost komunikace přes stanice Deep Space Network. V červnu se bude zkoušet rozkládání vysokoziskové antény a panelů solárních baterií.
V červenci bude MRO naplněna hydrazinem, což je palivo hlavního raketového motoru, který zbrzdí sondu při navádění na oběžnou dráhu kolem planety. Používá se i v korekčních motorcích. Dne 2005-07-26 bude stanice uložena do aerodynamického krytu na raketě Atlas V a pak bude celá sestava převezena na startovní rampu, která se nachází na Cape Canaveral Air Force Station.
Nosná raketa Atlas V (rovněž výrobek Lockheed Martin) se nachází na Mysu Canaveral již od 2005-03-31. Na místo ji dopravil obří letoun Antonov. V květnu bude umístěna do haly u startovního komplexu číslo 41 a zde bude smontována. Stupeň Centaur bude dodán do dílny v červnu a vzápětí bude umístěn na vrcholek rakety.
V červenci bude raketa vyvezena na rampu a zde zkušebně naplněna kapalným kyslíkem a vodíkem. V takovémto stavu se uskuteční simulovaný countdown. Pak bude Atlas převezen zpět do dílny k posledním přípravám.
Sonda MRO se má do montážní haly dopravit 2005-07-29. Zde bude namontována na vrcholek nosiče a teprve pak se uskuteční zkoušky celé sestavy. První týden v srpnu je rezervován pro konečnou montáž a zakrytování nosné rakety a sondy.

2005-05-01 - Mars Express

Před rozložením antén MARSIS

V únoru tohoto roku bylo rozhodnuto, že pokus o rozložení antén experimentu MARSIS na sondě Mars Express se uskuteční začátkem května. MARSIS [=Mars Advanced Radar for Subsurface and Ionosphere Sounding] je prvním zařízením svého druhu, které dokáže prozkoumat utváření hornin pod povrchem Marsu. Dokáže rozlišit různé vrstvy, přičemž hlavní pozornost bude věnována pátrání po vodě. Přístroj je výsledkem spolupráce Italské kosmické agentury ISAS a laboratoře NASA-JPL.
Rozložení tyčových antén je složitá operace, která proběhne ve třech etapách v intervalu od 2005-05-02 do 2005-05-12. Celý postup bude řídit a kontrolovat řídící středisko ESOC [=European Space Operations Centre] organiyace ESA v Darmstadtu, Německo. Každá tyč bude rozkládána samostatně. Nejprve se napřímí dvě dvacetimetrové "dipólové" antény a po několika dnech dojde na sedmimetrovou "monopólovou" anténu.
Dříve než se započne s rozkládáním, musí být sonda převedena do módu "hrubého" řízení orientace, při kterém je akceptováno po určitou dobu rozkývání tělesa. Po napřímení tyčí se opět sonda zorientuje přesně k Zemi a Slunci. Na závěr každé jednotlivé etapy bude provedeno vyhodnocení stavu kosmické stanice a teprve pak se rozhodne o pokračování. Kontrola stavu sondy zabere několik dní. Jakmile se podaří rozvinou všechny tři antény, technici prověří chování kompletní družice. Jelikož se jedná o poměrně riskantní operaci, není vyloučeno, že naznačený časový plán ještě dozná změn.
Před rutinním měřením přístroje MARSIS bude nutno provést ještě celou řadu testů a kalibrací. Toto období by mělo zabrat asi tři týdny. Mezitím se sonda dostane nad zajímavé oblasti planety a bude moci zahájit měření, do kterého se vkládají veliké naděje.

2005-05-01 - Cassini

Status Report (2005-04-21 až 2005-04-27)

Poslední rádiové spojení se sondou navázala prozatím stanice DSN Goldstone. Cassini zůstává nadále ve výborném stavu a systémy pracují normálně.
2005-04-21 byl na sondu předán upravený letový program. Pokračuje příprava programu etapy mise S11. V programu se mj. počítá s poněkud jinými vzdálenostmi a časy průletů kolem měsíců Enceladus (průlet E2 175 km), Mimas (62700 km).
Dne 2005-04-23 prolétla sonda bodem dráhy nejbližším k Saturnu (periapsis) a zahájila 7. oběh kolem planety. V tomto období pořizoval vizuální a infračervený spektrometr VIMS a další optické přístroje mozaiku prstenců. U ultrafialového spektrografu UVIS se prováděla kalibrace pomocí hvězd a kamerový systém ISS pozoroval prstence, kde hledal struktury charakteru paprsků. UVIS se pokoušel v prstencích detekovat záblesky vyvolané srážkami s meziplanetárními tělesy o metrových rozměrech.
2005-04-27 se uskutečnilo jednání věnované přípravě na korekční manévr OTM-024. Bylo rozhodnuto, že se uskuteční 2005-04-29 ve 23:52:56 UT.

Archiv:

1. Aktuální novinky
2. Květen 2012
3. Duben 2012
4. Březen 2012
5. Únor 2012
6. Leden 2012
7. Prosinec 2011
8. Listopad 2011
9. Říjen 2011
10. Září 2011
11. Srpen 2011
12. Červenec 2011
13. Červen 2011
14. Květen 2011
15. Duben 2011
16. Březen 2011
17. Únor 2011
18. Leden 2011
19. Prosinec 2010
20. Listopad 2010
21. Říjen 2010
22. Září 2010
23. Srpen 2010
24. Červenec 2010
25. Červen 2010
26. Květen 2010
27. Duben 2010
28. Březen 2010
29. Únor 2010
30. Leden 2010
31. Prosinec 2009
32. Listopad 2009
33. Říjen 2009
34. Září 2009
35. Srpen 2009
36. Červenec 2009
37. Červen 2009
38. Květen 2009
39. Duben 2009
40. Březen 2009
41. Únor 2009
42. Leden 2009
43. Prosinec 2008
44. Listopad 2008
45. Říjen 2008
46. Září 2008
47. Srpen 2008
48. Červenec 2008
49. Červen 2008
50. Květen 2008
51. Duben 2008
52. Březen 2008
53. Únor 2008
54. Leden 2008
55. Prosinec 2007
56. Listopad 2007
57. Říjen 2007
58. Září 2007
59. Srpen 2007
60. Červenec 2007
61. Červen 2007
62. Květen 2007
63. Duben 2007
64. Březen 2007
65. Únor 2007
66. Leden 2007
67. Prosinec 2006
68. Listopad 2006
69. Říjen 2006
70. Září 2006
71. Srpen 2006
72. Červenec 2006
73. Červen 2006
74. Květen 2006
75. Duben 2006
76. Březen 2006
77. Únor 2006
78. Leden 2006
79. Prosinec 2005
80. Listopad 2005
81. Říjen 2005
82. Září 2005
83. Srpen 2005
84. Červenec 2005
85. Červen 2005
86. Květen 2005
87. Duben 2005
88. Březen 2005
89. Únor 2005
90. Leden 2005
91. Prosinec 2004
92. Listopad 2004
93. Říjen 2004
94. Září 2004
95. Srpen 2004
96. Červenec 2004
97. Červen 2004
98. Květen 2004
99. Duben 2004
100. Březen 2004
101. Únor 2004
102. Leden 2004
103. Prosinec 2003
104. Listopad 2003

Reakce čtenářů (číst/přidat)

Počet reakcí: 25
Poslední: 2013-03-21 14:07:23