Novinky - březen 2005
2005-03-31 - Mars Scout
Začíná příprava mise na rok 2011
Jako doplňkový program průzkumu Marsu relativně levnými aparáty zavedla
NASA novou kategorii sond nazvanou Mars Scout. První projekt, přistávací
modul Phoenix, je již v realizační
fázi a odstartuje v roce 2007. Druhý Scout by se měl vydat
k planetě v roce 2011. O tom jaký bude mít úkol a kdo se ujme
jeho realizace nicméně dosud není rozhodnuto.
Výzvu k podání návrhů na misi Mars Scout 2011 zveřejní NASA již
v dubnu 2005 a další tři měsíce bude shromažďovat a analyzovat
přicházející nabídky. Několik z nich bude pak vybráno do užšího
výběru pro fázi A, která bude bezprostředně navazovat.
Středisko NASA Langley Research Center (LaRC) zpracovává technické podmínky
pro případné nabídky atmosférické plošiny Mars Aerial Platform. Hledá
partnery pro návrh a vývoj vědeckých přístrojů a pro vzdělávací a publikační
činnosti. Sonda Mars Scout 2011, podle představ LaRC, by měla být vybavena
mj. spektrometry pro povrchová měření, atmosférickým hmotovým spektrometrem,
přístrojem pro detekci a mapování podpovrchové vody, monitorování prachu
v atmosféře, měření hustoty atmosféry a prostorové struktury větru
poblíž povrchu, ultrafialovým slunečním monitorem, kontextovou kamerou a
videokamerou.
2005-03-30 - Mars
Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 10 - Scénář dělené mise MSR
Střednědobým cílem NASA na planetě Mars je nalezení stop ať minulého
nebo současného života. Protože se ale očekává, že takových stop bude
poskrovnu, bude patrně nezbytné dopravit na Zemi pečlivě vybraný vzorek
misí MSR [=Mars Sample Return]. Plánovači nyní hledají cestu, jak vybrat
nejlepší lokalitu k odběru a jak vystačit s omezenými
prostředky na planetární expedice. V posledním díle seriálu
(2005-03-26) bylo uvedeno, že bude patrně
výhodné nejprve provést rozsáhlejší průzkum pomocí pojízdných laboratoří
a pak teprve odeslat sondu pro odběr vzorků. Ty se budou muset analyzovat
ve speciální laboratoři na Zemi.
V této souvislosti se objevila myšlenka, která byla sice už jednou
minulý rok zavržena, ale nyní prožívá renesanci. Nahrává jí úsilí NASA
vybavit již první misi MSR roverem, který by sbíral vzorky ze širokého
okolí. Jak už bylo řečeno, jedná se o vědecky opodstatněné ale drahé
řešení.
Rover by neměl jenom vybrat vzorky na základě vzhledu, ale měl by být
vybaven zařízením na základní chemický rozbor na místě. Tak by vzrostla
naděje, že se podaří zvolit správný kousek horniny, který posléze nastoupí
cestu k Zemi. Dodatečné analyzátory ale mají jistou hmotnost, která
na druhé straně zmenšuje hmotnost souboru vzorků, který může být přepraven.
A zde přichází ke slovu ona staronová myšlenka. Dopravme rover na Mars
zvlášť a blízko něho do vzdálenosti 1 km nechejme přistát návratový
modul AV [=Ascent Vehicle]!
Jestliže by se podařilo přistát s AV poblíž jedné z plánovaných
laboratoří MSL [=Mars Science Laboratory],
mohla by MSL eventuelně posloužit i jako sběrač vzorků. Ty by se mohly
shromáždit nejenom v okruhu několika stovek metrů, ale podle operačního
dosahu MSL až ze vzdálenosti 50 km. MSL z roku 2009 v době
přistání první mise MSR už asi nebude fungovat, ale pozdější rover, který
by byl odeslán k Marsu dva roky před MSR by to mohl dokázat.
Ať už použijeme laboratoř MSL jako součást
mise MSR nebo nikoliv, rozdělení expedice na více startů by pomohlo rozložit
náklady na delší období a snížit riziko podniku. Celá expedice MSR by se
příkladně rozložila na 4 roky a mohla by mít následující průběh.
Během prvního startovního okna by byly
vyslány dva rovery sbírající vzorky. Dva vzletové aparáty AV by odstartovaly
v průběhu následující startovní příležitosti. Jestliže by jeden
z roverů selhal, oba AV by zamířily ke zbývajícímu. Orbitální část
by vzlétla jako poslední o další dva roky později ve třetím startovním okně
a na oběžné dráze u Marsu by převzala kontejnery se vzorky ze dvou míst
(v optimistické variantě). S nimi by pak zamířila k Zemi.
I v případě, že by se s orbitální částí před příletem k Marsu
něco stalo, mohou schránky s cenným materiálem čekat bezpečně na
orbitě u Marsu na další příležitost, která by mohla nastat už během
čtvrtého startovního okna.
Všechny dosud uvedené scénáře vycházejí z toho, že se podaří včas
technicky zvládnout několik klíčových operací a postavit spolehlivá
zařízení, která dosud nebyla v takovém rozsahu vyzkoušena. Už laboratoř
MSL v roce 2009 může naznačit, zda
jsme schopni plány vrcholící dopravou marsovských hornin na Zemi uskutečnit.
Na jednání výboru pro "Cestovní mapu pro Mars" byla například vyjádřena
obava, zda se vůbec dá na MSL umístit tak rozsáhlé vědecké vybavení. Dnes
se počítá s desítkou experimentů, přičemž nejméně šest z nich
má nejvyšší prioritu. Hlavní inženýr projektu přesto vyjádřil přesvědčení,
že se to podaří.
2005-03-26 - Mars
Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 9 - Poletí MSL vícekrát?
V minulém díle (2005-03-25) byly
zmíněny potíže, která se dají čekat při plánování mise na dopravu vzorků
Marsu na Zemi. Po jejich posouzení vyjádřil přípravný výbor "Cestovní
mapy" názor, že dřív než se mise MSR uskuteční, bylo by vhodné se důkladněji
připravit dalšími expedicemi MSL. Zde
jsou podpůrné důvody.
Jestliže se první pojízdné laboratoři MSL
v roce 2009 nepodaří nalézt organické sloučeniny, nebudeme vůbec
vědět, kam jinam poslat návratovou sondu MSR nebo pojízdnou astrobiologickou
laboratoř AFL. Moc nám nepomůže ani kolekce podrobných snímků celého
povrchu planety, kterou by nám mohla poskytnout družice
MRO.
I když MSL zaregistruje nadějnou lokalitu
pro mise MSR a AFL, není zcela jisté, zda organické sloučeniny, které se
najdou na místě, jsou biologického původu. Za připomínku stojí případ
organických sloučenin objevených v marsovských meteoritech, které
dopadly na Zemi. Ani o nich nemáme důkaz, že jsou produktem biologických
procesů. Abychom našli nějaké vhodné místo pro odběr vzorků nebo pro
vysazení biologické laboratoře, budeme potřebovat asi několik jednodušších
roverů MSL, které provedou rozsáhlejší průzkum před startem další velké
mise, obzvlášť extrémně nákladné expedice MSR.
Cena za MSR byla již uvedena dříve. Pojízdná laboratoř
MSL by měla naproti tomu stát "pouhou"
1 miliardu USD. Největší část z této sumy však pohltí
projekt a vývoj. Jestliže by se vyslala druhá MSL, její cena už by mohla
být jen kolem 400 mil. USD. To už je srovnatelná částka,
s jakou se počítá pro laciné mise Mars Scout.
Výbor vyjádřil značnou obavu o to, že vědecký efekt jediné mise
MSL asi nebude odpovídat ceně
1 miliardy dolarů. Jestliže by se vyslala série několika
podobných robotů, provádějících geologický i biologický průzkum na různá
místa Marsu, bylo by to jistě přínosem pro celý následný program.
Hlavním důvodem, proč se výbor tomuto tématu věnoval, byla starost, aby
finanční nároky celého programu průzumu Marsu nedosáhly nepřijatelné výše.
Stojí tedy za úvahu, čím by se náklady daly snížit. Bylo by třeba velice
vhodné použít celý blok elektroniky MSL
(avioniku) v dalších pokročilejších projektech, dokonce i pro
stacionární variantu MSR. Pro ni už se uvažuje s podobnou konstrukcí
sestupového modulu vyvíjeného pro MSL včetně obdoby nebeského jeřábu. Stojí
tedy za zamyšlení, jak zredukovat náklady na program pomocí jakési "sériové
výroby" hlavních systémů.
2005-03-25 - Mars
Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 8 - MSR aneb odkud odebrat vzorky hornin Marsu?
V minulém díle (2005-03-23) byl popsán
plánovaný exotický způsob přistání laboratoře MSL.
Po ní by jako další logický krok měl následovat pokus o dopravení kousku
Marsu na Zemi.
Leslie Leshin a Mars Adler z JPL popsali na jednání výboru "Cestovní
mapy pro Marsu" současný stav přípravy mise MSR [=Mars Sample Return],
mající za cíl dopravit na Zemi vzorky půdy. Jedná se z vědeckého
hlediska o velice důležitou výpravu. Odborníci si od ní slibují, že
dostanou možnost na detailní rozbor cenných vzorků nasadit složité pozemní
přístroje, které dokáží svou práci zvládnout lépe než subtilní nástroje
umístěné na přistávacích aparátech. Vzorky mohou být analyzovány opakovaně
a mohou se zkombinovat technika a důvtip všech pozemských specialistů.
Pozůstatky bývalého nebo i současného života na Marsu jsou třeba tak
vzácné a nenápadné, že průzkum dovezených hornin může být jediným způsobem,
jak je objevit.
Na dokreslení takové situace uvedl Steve Squyres, že největší šanci nalézt
stopy mikrobů v usazených horninách, které se vyskytují na planině
Meridiani, by mělo rozřezání a analýza vnitřku drobných hematitových
kuliček, které dostaly jméno borůvky. Pokud by se podařilo průřez kuličky
prohlédnout výkonným mikroskopem, snad by se našly viditelné pozůstatky
fosilních mikroorganismů. Borůvky jsou ale ve skutečnosti drobounká zrníčka
a je prakticky nemožné sestrojit lehký nástroj, který by takovou delikátní
práci provedl přímo na Marsu. Nezbude tedy nic jiného, než nějakou borůvku
dopravit na Zemi.
Není pochyby o tom, že MSR je velice obtížná, komplikovaná a drahá mise.
Kromě toho nedávno narostly odhadované náklady ještě více, než se původně
očekávalo.
Částečně se tak stalo proto, že Francie odstoupila ze svého úmyslu být
americké straně rovnocenným partnerem. Francie měla dodat orbitální modul,
který by vzorky z povrchu, nesené vzletovým modulem, převzal a
dopravil k Zemi. NASA tedy bude muset kromě přistávacího a vzletového
aparátu zabezpečit i vývoj a výrobu relativně jednodušší orbitální části.
Příčinou zvýšení nákladů je i to, že původní plán, že první mise MSR bude
lacinější stacionární přistávací aparát, který sebere v dosahu
mechanické ruky kousek horniny a s ním odletí domů, byl zavržen.
Zásluhou zkušeností s rovery MER -
především Opportunity, která by nebyla
schopna dosáhnout vědecky neocenitelných geologických vrstev, které se
nacházely pouze pár metrů od místa přistání, pokud by se nemohla samostatně
pohybovat - je už pro první misi MSR plánován pokročilý scénář letu
s roverem. Ten v okruhu stovky metrů provede výběr zajímavých
hornin, dopraví je zpět k přistávacímu modulu a zde budou umístěny
do kontejneru vzletového stupně MAV [Mars Ascent Vehicle]. MAV pak
odstartuje, na oběžné dráze se setká s čekajícím orbitálním modulem
a ten pak zamíří zpět k Zemi.
Výsledkem všech možných kalkulací je odhad nákladů na misi MSR, které
budou v nejoptimističtější variantě činit nejméně 2.5 až
3 miliardy USD. Manažer projektu MER,
Firouz Naderi uvedl, že podle jeho názoru náklady překročí 4 miliardy USD,
především proto, že se bude muset stoprocentně vyloučit kontaminace vzorků
pozemskými mikroorganismy a naopak zabezpečit, aby případné živé bakterie
neunikly do pozemského prostředí, kde by mohly narušit stávající ekosystém,
ať v lokálním měřítku, nebo (raději ani nemyslet) dokonce přímo
ohrozit lidstvo.
NASA proto postaví pozemskou stanici příjmu vzorků SRF [=Sample Receiving
Facility], kde se uskuteční prvotní analýza, která odpoví na to, jestli
materiál obsahuje živé nebo nedávno uhynulé bakterie. Pokud se žádné
nenajdou, vzorky budou pro jistotu sterilizovány a pak teprve uvolněny
do normálních laboratoří. Jestliže se ale objeví jakýkoliv náznak současného
života, SRF se rozšíří a detailní průzkum bude probíhat pouze zde. Laboratoř
musí odpovídat zařízením, které uchovávají velmi nebezpečný biologický
materiál. Podobně fungovalo již v šedesátých letech minulého století
středisko, kterým procházely vzorky z Měsíce. Výstavba a provoz
takového zařízení jsou samy o sobě nákladné, bude potřeby vynaložit asi
300 mil. USD. Aby se vyhovělo všem předpisům, musí být projekt
střediska SRF dokončen ještě letos a provozuschopné musí být nejpozději
v roce 2016, kdy by měly na Zemi dorazit první marsovské vzorky ze
sondy, která odstartuje v roce 2013 (jak říkají současné plány).
Laboratoř SRF by musela být vybudována i v případě, pokud by se pro
jistotu kontejner se vzorky během zpáteční cesty sterilizoval. Dalo by se
to jednoduše provést třeba tak, že by byl ve schránce se vzorky umístěn
kousek radioaktivního kobaltu a vyzařované paprsky gama by se postaraly,
aby žádný organismus, podobný těm, které známe, nepřežil. Takovým způsobem
by se sice zabily všechny bakterie, ale stále by bylo možno studovat
jejich zbytky - ty by byly prakticky nepoškozené. Ale jistota, že
bude při sterilizaci technicky vše fungovat tu nicméně není.
Výbor připravující "Cestovní mapu pro Mars" nebyl sice překvapen potvrzením
složitosti, výší nákladů a očekávanými riziky, přesto nebyl spokojen
s dalšími nejasnostmi, na které nelze zatím odpovědět.
Za prvé, mise by mohla být odložena o dva roky nebo i o víc, pokud se
nepodaří vše připravit včas nebo pokud se bude ještě dlouho licitovat nad
tím, jakou cestu zvolit.
Za druhé, a to je hlavní dilema, jak správně předem vybrat místo přistání
tak, aby byla největší šance na objevení života. Superdetailní snímky
z družice Mars Reconnaissance Orbiter,
která odstartuje letos, by v tomto rozhodování mohly pomoci.
Poznatky získané z laboratoře MSL
po roce 2009 by také mohly být pro výběr místa klíčové. MSL dokáže kromě
studia mineralogických vlastností hornin objevit i nepatrné stopy
komplexních organických molekul, což by naznačovalo i možnou přítomnost
živých organismů. Pokud v místě činnosti MSL budou nalezeny složité
organické molekuly, první MSR bude pravděpodobně mířit do stejné oblasti.
Stejně zásadní objev by mohla přinést i chystaná astrobiologická laboratoř
AFL [=Astrobiology Field Laboratory]. Pokud by na Marsu operovala dříve,
než odletí MSR, mohlo by se i jejich výsledků použít pro naplánování
regionu, ze kterého by měly být vzorky Marsu odebrány.
Když byly všechny tyto i další okolnosti posouzeny výborem, padlo první
důležité doporučení. Pro další výzkumný program je jedna pojízdná laboratoř
MSL příliš málo.
2005-03-24 - Extrasolární planety
Spitzer detekoval dvě vzdálené planety
Družicová observatoř Spitzer Space Telescope poprvé zachytila světlo dvou
planet obíhající cizí Slunce. Objev znamená začátek nových planetárních
výzkumů, při nichž se budou extrasolární planety pozorovat přímou
metodou.
Doposud se daly oběžnice hvězd zaregistrovat jen nepřímo. Jednou
z možností bylo odhalit drobné kývání hvězdy, které vzniká gravitačním
působením neviditelného průvodce. V druhém případě, který je poněkud
vzácnější, je možno zachytit pokles jasnosti hvězdy, když planetární
průvodce přechází z hlediska pozemského pozorovatele před ní. V obou
případech jsou zmíněné jevy pozorovatelné pozemskými teleskopy ve
viditelném vlnovém oboru a po přesném změření pohybu či změny jasnosti
hvězdy se dá odhadnou velikost a oběžná dráhy planety.
V nejnovější pozorovací kampani se Spitzer zaměřil na dva objekty
o velikosti Jupitera, které jsou dostatečně horké, aby vyzařovaly
infračervené záření. Na detekci infračerveného záření je právě teleskop
Spitzer vybaven. Planety nesou označení HD 209458b a
TrES-1. Planety se pohybují velice blízko od
mateřské hvězdy. Zásluhou takovéto dráhy dostávají takové množství tepelné
energie, že dokáží zářit v infračerveném vlnovém pásmu.
Aby se odlišila planeta od vlastního žhavého slunce, použili astronomové
jednoduchý trik. Nejprve Spitzer snímal společné infračervené (IR) vyzařování
planety a hvězdy. Když se planeta přesunula za hvězdu, bylo provedeno nové
měření. Rozdíl ukázal, kolik infračerveného světla patří samotné planetě.
Ve viditelném oboru hvězda dokáže zcela přezářit slabý objekt v blízkosti.
V infračerveném oboru tomu tak není, protože záření dopadající na
planetu je zpět vyzařováno v IR pásmu a tudíž už dokáže s mateřskou
hvězdou soupeřit.
Data z družicové observatoře prozradila, že obě planety jsou "roztopené"
na slušných 1000 K (727°C). Spitzer se chystá v pozorování
planet dále pokračovat, takže můžeme očekávat další podrobnosti, třeba
o tom, jaké složení mají jejich atmosféry nebo, zda a jaké větry nad
nimi vanou.
Nové objevy ale také znovu oživily záhadu, která se zdála být už vyřešená.
Planeta HD 209458b je neobvykle "nafouklá", jinak řečeno vzhledem
ke své hmotnosti má velký průměr. Dřív se myslelo, že to má na svědomí
silné gravitační působení blízké hvězdy. Pokud by tomu tak bylo, musela
by mít dráha planety současně výrazně eliptický tvar. Spitzer ale objevil,
že se planeta pohybuje po kružnici. "Jsme zase na začátku, ale nás
teoretiky to baví," vyjádřil se jeden z autorů článku, který o nových
objevech informoval.
Spitzer má ideální výbavu ke studiu planet, které se dostávají mezi
pozorovatele a mateřskou hvězdu. Takové soustavy s hvězdou o velikosti
našeho Slunce může pozorovat až do vzdálenosti 500 světelných roků.
Ze sedmi dosud známých "přecházejících" planet pouze uvedené dvě splňují
zmíněná kriteria. Jestli se podaří objevit další, určitě se v pozorovacím
čase Spitzeru najde mezera, aby je dalekohled prozkoumal. Byl by to docela
dobrý přínos observatoře, která původně s detekcí planet nepočítala.
Až mnohem později (v roce 2016) má být vypuštěna družice Terrestrial
Planet Finder, která by byla schopna v cizích planetárních soustavách
odhalit planety o velikosti Země.
Planeta HD 209458b byla objevena v roce 1999 jako první planeta
přecházející před hvězdou, TrES-1 byla odhalena
v roce 2004.
2005-03-23 - Mars
Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 7 - Přistání pomocí nebeského jeřábu
Předchozí část seriálu (2005-03-22) byla věnována rekapitulaci nových
objevů marsovských sond v roce 2004.
Hlavní inženýr Pete Theisinger a vědecký pracovník Mike Meyer připravované
mobilní laboratoře MSL 2009 [=Mars
Science Laboratory, příp. Mars Surface Lab] z JPL potvrdili na lednovém
zasedání pracovní skupiny připravující Cestovní mapu pro Mars, že podle
současných představ bude rover vysazen na povrch za asistence zvláštního
zařízení, které nese pracovní název "nebeský jeřáb".
Aparáty misí Mars Pathfinder a MER
přistávaly pomocí ochranných airbagů. Přistávací zařízení klesalo až do
výšky zhruba sto metrů na padácích, raketové motory ho na poslední
chvíli prudce zabrzdily a pak následoval pád ztlumený pružnými vaky. Tento
systém se v minulosti třikrát osvědčil a po zásluze se mu dostalo
značné publicity. Ve skutečnosti se ale nejedná o příliš dobrý způsob
dopravy robota na Mars. Zařízení je velmi citlivé na rozmary větru. Po
dopadu následuje několik nekontrolovatelných výskoků, při kterých se sonda
odvalí stovky metrů od místa dopadu. Šance zvolit si přesné místo dosednutí
je tudíž prakticky nulová. Další problémy mohou způsobit splasklé airbagy,
které mohou zablokovat přistávací modul a tím ho prakticky vyřadit
z provozu.
Přistávací aparát, který by jemně manévroval pomocí raketových motorů a
byl kontrolován radarem, by byl schopen většinu zmíněných problémů odstranit.
Klasické zařízení má podobu plošiny na několika nohách. Konstruktér,
který je použije se musí smířit s tím, že nohy představují zbytečnou
hmotnost, která může omezit rozsah užitečnějšího nákladu. Pokud se pevného
podvozku vzdáme, můžeme nechat klesnout až na povrch přistávací zařízení
ve tvaru jednodušší palety s roverem. V tomto případě se ale
nebezpečně blízko terénu ocitají nádrže s pohonnými látkami, které
jsou schopny po případné destrukci kromě exploze s katastrofálními
důsledky způsobit třeba zamoření okolní krajiny a tím ovlivnit vědecké
výsledky. V obou výše uvedených případech ale musí být vyřešen
způsob sjezdu roveru MSL na Mars pomocí
jakési rampy.
Elegantním řešením by mohl být zmíněný nebeský jeřáb. Jednalo by se o
takový způsob, kdy by se přistávací aparát v podobě plošiny vznášel
asi 5 m nad zemí nadnášený tahem raketových motorů upevněných na
obvodu konstrukce. Z něho by se oddělil rover a na svazku tří
kabelů se rychle spustil dolů a dosedl přímo na kola. Následně by rover
přesekl poutací lana, nepotřebná přistávací plošina by vzápětí odlétla a
v bezpečné vzdálenosti dopadla na povrch.
Popsaný systém je lehký a odolný proti účinkům větru, ale má jeden velký
nedostatek. Rover se může během přistávání rozkývat jako kyvadlo, i když
se přistávací plošina bude vznášet relativně klidně. Jestliže se lana
nerozvinou ve správný okamžik, může se rozhoupat i celá plošina. Letos
budou probíhat simulace, kterými by se mělo ověřit, zda lze navrhnout
takový přistávací aparát, který by byl dostatečně samostatný, aby zmíněné
problémy dokázal vyloučit. Pokud se nenalezne akceptovatelné řešení,
patrně se bude návrh přistávacího aparátu ubírat cestou zmíněné ploché
palety, která dosedne přímo na povrch.
2005-03-23 - Cassini
Status Report (2005-03-10 až 2005-03-16)
Zatím poslední telemetrické údaje dorazily na Zemi dne
2005-03-16 prostřednictvím sledovací stanice
Goldstone. Cassini se nachází ve výborném
stavu a systémy pracují normálně.
Vědecká pozorování v tomto týdnu se soustředila na hraniční oblast
magnetosféry (přístroj MAPS) a optické snímkování jednotlivými přístroji
souboru ORS [=Optical Remote Sensing]. Mapování Saturnu ve vzdáleném
infračerveném oboru prováděl CIRS, prstenec F pozoroval ve vizuálním
a infračerveném oboru VIMS, ultrafialovou mozaiku vnitřní magnetosféry
pořizoval UVIS a optické kamery ISS fotografovaly Japetus. Společně uvedené
přístroje sledovaly prstence, jejichž rovinu sonda protínala dne
2005-03-12. Periodicky byly pozorovány měsíce
Dione, Enceladus, Mimas, Rhea a Tethys.
Dne 2005-03-12, tři dny po setkání
s Enceladem, se uskutečnila korekce dráhy OTM-017.
Manévr byl zahájen ve 04:31 UT a trval 2.822 s. Bylo dosaženo
změny rychlosti Δv=0.42 m/s. Operace proběhla ve "vypuštěném
stavu", kdy ani palivo, ani okysličovadlo nebyly přímo připojeny na
heliovou tlakovou nádrž. Telemetrie hlásí, že všechny systémy pracovaly
nominálně.
2005-03-22 - Mars
Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 6 - Co víme nového o Marsu po roce 2004
V minulé části (2005-03-20) byla
zveřejněna informace o prvním zasedání skupiny, která má připravit "Cestovní
mapu" pro další výzkum Marsu. Jako první bylo rozhodnuto vyslat v roce
2009 telekomunikační družici, která by
sloužila dalším misím.
Všechny další plány musí vycházet z poznatků, které byly získány
dříve. Nejnovější objevy pocházejí z loňského roku. Shrnul je Steve
Squyres, vedoucí vědecký pracovník neuvěřitelně úspěšné mise
Mars Exploration Rovers. Hlavním přínosem
programu MER bylo potvrzení, že na Marsu existovala v prvopočátcích
vývoje (Noachianská éra) místa, která byla po určité období vystavena
dostatečnému množství vody v kapalném stavu. Toto období trvalo
přiměřeně dlouho, aby došlo k pozorovatelným chemickým pochodům,
nicméně není jisté, jestli stačilo k tomu, aby se vytvořila trvalá
povrchová vodní nádrž (jezero, moře), která je velice žádoucí, má-li se
rozběhnout evoluce živých organizmů.
Sedimenty objevené roverem Opportunity
na planině Meridiani byly zcela jistě vystaveny působení vody
v Noachianské epoše. Kyselá voda přeměnila původní bazalty v měkké
skály bohaté na sulfáty a vyplněné kulovitými "borůvkami" šedého hematitu,
který byl již dříve detekován z oběžné dráhy. Některé z jemných
vrstev horniny jsou uspořádány do žlábků, které jsou dalším důkazem
tekoucí vody. V kráteru "Endurance" byly objeveny podobné, ale
podstatně větší trhliny, dlouhé několik metrů a které zase naopak ukazují,
že podobný účinky má i větrná eroze. Stručně shrnuto, Meridiani byla
oblast, kde se vyskytovala voda, ale spíše v krátkých obdobích záplav
než dlouhodobě jako stálé jezero. Se záplavami se střídaly dlouhé suché
epochy. Takovéto prostředí nedává velkou naději, že by se hodilo pro vznik
života, vývoj mohl dospět nanejvýš k neživým organickým sloučeninám.
Druhý rover, Spirit, dosáhl po intenzívní
2.6 km dlouhé jízdě pahorky "Columbia Hills", které se zvedají do
stometrové výšky na úrovní kráteru Gusev. Zde se podařilo objevit další
stopy po vodní přítomnosti.
Kopce jsou nepochybně zbytkem původního nejstaršího dna kráteru. Většina
prvotního dna byla kompletně srovnána větrnou erozí a částečně zalita
čedičovou lávou, takovou, jaká je k vidění na velké části zbylého
povrchu planety. Nebyly ale bohužel nalezeny usazeniny, jak vědci doufali,
které by pocházely z předpokládaného jezera, které v Noachianské
éře vyplňovalo mísu Guseva. Místo toho to vypadá, že nacházíme vrstvy
vulkanického popela a jemných úlomků, které jsou pozůstatkem dopadu
gigantického meteoru do kráteru nebo někde poblíž. Tyto základní minerální
částice byly po usazení jistou dobu vystaveny působení omezeného množství
vody ze studených nebo termálních pramenů a nebo z kyselé mlhy
unikající ze sopečných průduchů.
Hustota impaktních kráterů v kopcích ukazuje, že jsou jen nepatrně
starší než zcela suchá lávová planina v okolí. Znamená to, že pokud
se i někdy v Gusevovi vyskytovala voda, muselo to být jen krátkou
dobu.
V krátkosti shrnuto, rovery MER
učinily řadu úžasných vědeckých objevů, ale ne takových v jaké
optimisté doufali.
Squyres nezapomněl připomenout, že přístroj OMEGA, instalovaný na evropské
družici Mars Express, nepochybně objevil
jistá místa pokrytá sulfáty hořčíku a vápníku na místech ležících poblíž
Meridiani a na různých lokalitách v gigantických kaňonech Valles
Marineris. OMEGA mapuje povrch Marsu v infračervené oblasti na
delších vlnových délkách, než to dokážou americké sondy. Kdekoliv se na
snímcích z oběžné dráhy objevily vrstvy usazených hornin, byly rovněž
detekovány uvedené sírany. Z toho vyplývá, že geologické pochody,
které probíhaly na Meridiani Planum, se odehrávaly i na jiných místech
a v jiných časových obdobích planetární historie. Meridiani je ale
jedinou lokalitou, kde byl zatím identifikován z oběžné dráhy společně
hematit a sulfáty.
2005-03-22 - Chandrayaan 1
ESA se bude podílet na indické sondě
Dne 2005-03-17 odsouhlasil výbor ESA na
setkání v Paříži dohodu mezi ESA a ISRO [=Indian Space Research
Organisation] o spolupráci na první indické misi k Měsíci pojmenované
Chandrayaan 1.
Indická organizace ISRO byla založena v roce 1969 a první družici
umístila na oběžnou dráhu v roce 1975. Od té doby získala bohaté
zkušenosti při vývoji řady nosných prostředků a při stavbě vědeckých i
aplikovaných satelitů. Provozuje vlastní kosmodrom u Sriharikoty ale
kromě toho využívá i možnosti startů z Francouzské Guyany evropskými
nosiči Ariane. Rozsáhle spolupracuje i s jinými státy a organizacemi.
Chandrayaan 1 se má stát prvním pokusem o planetární výzkum.
ESA bude koordinovat a podporovat vývoj a dodávku tří vědeckých přístrojů.
Jedná se o rentgenový zobrazovací spektrometr CIXS-2
[=Chandrayaan 1 Imaging X-Ray Spectrometer],
reflekční analyzátor nízkoenergetických atomů SARA
[=Sub-keV Atom Reflecting Analyser] a spektrometr
pro blízký infračervený obor SIR-2 [=Infrared
Spectrometer]. ESA bude také spolupracovat i na hardwaru pro rentgenový
spektrometr vysokých energií HEX [=High-Energy
X-ray Spectrometer]. Výsledky ze jmenovaných
přístrojů budou bezodkladně předávány indickou stranou do ESA a ta je
bude distribuovat svým členským státům.
Požadované přístroje jsou takřka identické se zařízením, které bylo
umístěné na technologické sondě
SMART-1,
vypuštěné v roce 2003 a kroužící nyní na lunární oběžné dráze. Pomocí
zmíněných experimentů se bude konat důkladná inventura klíčových chemických
prvků na měsíčním povrchu.
Sonda Chandrayaan 1 bude vážit 1050 kg (prázdná hmotnost 440 kg,
523 kg počáteční hmotnost na selenocentrické dráze). Vypuštěna má
být indickou raketou PSLV [=Polar Satellite Launch Vehicle] v roce
2007/2008. ESA zpřístupní indické straně zkušenosti z letu
SMART-1 a
poskytne asistenci při řízení letu a provozu vědeckých přístrojů.
Kromě současné evropské mise a jmenované indické sondy se na cestu
k Měsíci připravují v příštích letech robotické aparatury
z Japonska, Číny a USA. Zájem o lunární comeback mají i odborníci
z Ruska.
2005-03-20 - Mars
Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 5 - Nová organizace NASA a první detaily o chystaných projektech
V minulých částech byly představeny plány NASA na výzkum Marsu
po roce 2010 pomocí automatů tak, jak se jevila situace v roce 2003.
Tyto vize však musely být zásadně přehodnoceny pod vlivem nových událostí.
První revizi dalšího postupu vyvolalo úspěšné přistání roverů
MER v roce 2004 a jejich objevy,
týkající se vodní historie Marsu. Druhou revoluci způsobilo vyhlášení nové
Kosmické iniciativy prezidentem Bushem v lednu minulého roku. Bush
nasměroval další úsilí k pilotovaným kosmickým letům k Měsíci
a později k Marsu. Neobešlo se to samozřejmě bez radikální revize
připravovaných projektů a jejich financování.
Doposud existoval zvyk, že osm hlavních "oddělení" zabývajících se
rozdílnými aspekty kosmického výzkumu posílalo své návrhy samostatně přímo
do úřadu administrátora NASA. Tam se záměry posoudily a jednou za rok
byly zařazeny do oficiálních plánů a byly jim přiřazeny (a nebo také ne)
finance z rozpočtu.
Místo toho má být nyní vytvořeno 13 "Strategických cestovních map",
zahrnujících hlavní dlouhodobé cíle a 15 dalších "Kapacitních cestovních
map", jejichž smyslem je vyvinout technologie potřebné k dosažení
těchto cílů.
Každá Cestovní mapa se tvoří výborem, v němž jsou zastoupeni delegáti
NASA, průmyslu a akademické vědecké komunity. Výsledek jejich činnosti
je předán novému Úřadu pro pokročilé plánování a integraci, který slouží
jako podpora administrátora při rozhodování o výběru a financování projektů
na další tři roky.
Každý výbor připravující Strategické cestovní mapy musí dodržet dvakrát
ročně určité klíčové termíny. Uprostřed dubna se tvoří úvodní návrh, který
po řadě připomínkových řízení u různých institucí, je v konečné verzi
předán v polovině října do koordinačního centra. Letošní cestovní
mapy budou základem pro jednání o rozpočtu v únoru 2006. V roce
2008 bude výbor pro Cestovní mapy revidovat současný plán a připravovat
konkrétní úkoly pro další tři roky.
Cestovní mapa pro "Robotický a lidský výzkum Marsu" se začala připravovat
již letos na úvodním zasedání 4. až 6. ledna v Kalifornském
technologickém institutu (Caltech). Tím se začaly tvořit základní kontury
průzkumu Marsu na dalších 30 let. V komisi zasedali například
Alphonso Diaz, nový ředitel Výboru pro vesmírné vědy NASA, Charles Elachi
z JPL, Tom Young, dřívější zástupce Lockheedu, který se zúčastnil
vyšetřování havárie sond Mars 1998, ale také např. astronauti Sally
Ride(ová), Shannon Lucid(ová) a Linda Godwin(ová).
Na zasedání byla prezentována celá řada detailních popisů projektů
z běžícího programu Mars Exploration Program, který má stát ročně
1 až 1.5 miliard USD, a návrh zajímavých budoucích misí. Na
jednání bylo zveřejněno rovněž několik zajímavých informací.
Například bylo oznámeno vypuštění telekomunikační družice Marsu
MTO [=Mars Telecommunications Orbiter]
v roce 2009. MTO bude předávat data z budoucích přistávacích
aparátů stokrát rychleji, než jsou toho schopny současné družice sloužící
podobným způsobem roverům MER. Plánovaný
orbiter má také vyzkoušet vysocevýkonnou meziplanetární telekomunikaci
pomocí laseru rychlostí 30 mil. bps a otestovat automatické
setkání s kulovou napodobeninou kontejneru se vzorky marsovské půdy
chystané mise MSR [=Mars Sample Return]. Jedná se o upřednostňovanou
proceduru, jak dopravit kousek Marsu na Zemi. MTO uvolní kontejner a pak
ho bude přesně sledovat na vzdálenost až tisíců kilometrů.
Nicméně projekt manager MTO, Roger
Gibbs, oznámil, že tento úkol byl rozšířen. MTO má podniknout opakované
setkání s kontejnerem na vysoké oběžné dráze, hovoří se o šesti až
dvanácti randezvous. MTO se bude ke kontejneru blížit z opačné strany
planety až na vzdálenost kolem 10 m.
2005-03-18 - Mars
Snímky potvrzují nedávnou vulkanickou a ledovcovou aktivitu
Podle článků z časopisu Nature se na Marsu ještě nedávno vyskytovaly
putující ledovce a vybuchující sopky. Ledovce se přesouvaly od pólů
k rovníku ještě před 350 až 4 mil. let. Na úpatí hor a
sopek ve východní části oblasti Hellas přitom zanechaly obrovské objemy
ledu. Hellas se nachází poblíž rovníku. Vědci k těmto závěrům došli
na základě rozboru snímků vysocerozlišující stereoskopické kamery HRSC
na palubě evropské sondy Mars Express.
Odborníci také zkoumali ledovcové stopy na západní straně vulkánu Olympus
Mons. I zde byly objeveny známky nedávného působení ledovce.
V dalším článku je zmínka o dosud neznámých stopách velké erupce
sopky Hecates Tholus v době ne vzdálenější než 350 mil. let.
V depresích na sopce byly nelezeny ledovcové usazeniny, jejichž
stáří bylo odhadnuto na 5 až 24 mil. roků. Pomalu se tak začíná
vyjasňovat geologická historie Marsu, která je dlouhá, stejně jako u ostatních
planet, 4.6 miliardy roků. Kromě doby ledové se usuzuje, že na
rudé planetě existovala i meziledová (interglaciální) éra. V té době
se planeta dostala blíže ke Slunci, oteplilo se podnebí a v nižších
zeměpisných délkách se začal led odpařovat.
Důkazy o vulkanických projevech byly kromě Hecates Tholus zjištěny i u
některých dalších sopek. Některé z nich měly být aktivní ještě před
2 mil. roků. Není vyloučeno, že jistá sopečná činnost existuje
i nyní.
Náznaky vulkanické činnosti posilují naděje na objevení minulého nebo
dokonce současného primitivního života na planetě.
2005-03-17 - Saturn
Atmosféra na měsíci Enceladus
Výsledkem dvou těsných přiblížení sondy Cassini
k měsíci Enceladus je zjištění že toto těleso je pravděpodobně
obklopeno řídkou ale pozorovatelnou atmosférou. Jejím zdrojem může být
buď vulkanická činnost, gejzíry nebo plyny unikající z povrchu nebo
nitra satelitu.
Když se Cassini poprvé přiblížila
2005-02-17 na vzdálenost 1167 km
k Enceladu, magnetometr na palubě zaznamenal poruchy v magnetickém
poli. K ještě těsnějšímu setkání
došlo 2005-03-09. Tentokrát sonda minula měsíc
ve vzdálenosti menší než 500 km a předchozí měření se potvrdila.
Údaje z magnetometru ukazují deformace a oscilace magnetického pole.
Takové poruchy vznikají, když dochází k interakci elektricky nabitých
(ionizovaných) molekul s magnetickým polem. Toto vzájemné působení
způsobují oscilace magnetického pole, jejichž frekvence závisí na charakteru
ionizovaných molekul. V případě Encelada se s největší
pravděpodobností jedná o ionizovanou vodní páru.
Kolem měsíce prolétl již v roce 1981 Voyager. Jeho vzdálenost ale
činila kolem 90 tis. km a detekce atmosféry byla pod rozlišovací
schopnosti palubních přístrojů. Není vyloučeno ani, že za dobu více než
dvaceti let od posledního setkání se něco významného přihodilo a
atmosféra se stala pozorovatelnou.
Enceladus je prvním měsícem Saturnu, když si odmyslíme "poloplanetu"
Titan, u kterého byly zjištěny stopy atmosféry. Enceladus je přitom
relativně malý měsíc, jehož průměr je přibližně 500 km. Jako takový
nemůže mít ani dostatečně silné gravitační pole, které by atmosféru
dlouhodobě udrželo. Znamená to, že musí existovat dostatečný zdroj, který
atmosféru obnovuje. Zdrojem atmosféry by mohly být silné erupce sopek nebo
gejzírů. Pokud by tomu tak bylo, byl by Enceladus po měsíci Io u Jupiteru
a Tritonu u Neptunu dalším měsícem s vulkanickou aktivitou.
Již od průletu Voyageru se vědci domnívali, že by Enceladus mohl být
geologicky aktivní a tím být původcem materiálu slabého Saturnova
prstence E. Enceladus má také vysokou odrazivost povrchu. Až 90%
dopadajícího světla je reflektováno zpět. Pokud má měsíc aktivní vulkány,
mohlo by zdůvodnění vysoké bělosti povrchu být nasnadě. Povrch satelitu
by byl neustále obnovován krystaly vodního ledu, který by hypotetické
sopky vyvrhovaly.
I přes své malé rozměry se tedy zdá být Enceladus velice zajímavým
tělesem...
2005-03-17 - MER
Technické problémy a příjemná překvapení
Začátkem března 2005 už uběhlo přibližně 14 měsíců práce robotů
Spirit a Opportunity
na Marsu, ačkoliv původní plán počítal s pouhými třemi měsíci činnosti.
Není proto divu, že se občas vyskytnou technické problémy. Poslední takovou
nepříjemností byl postižen miniaturní infračervený spektrometr na roveru
Opportunity. Bylo proto rozhodnuto tento přístroj nepoužívat, dokud nebude
identifikována příčina potíží. Ostatní experimenty jsou zatím v nejlepším
pořádku. Rovněž na Spiritu je funkční kompletní sada vědeckých přístrojů.
Zatímco technici zkoumají příčiny závady na spektrometru, výzkum Marsu
pokračuje dál. Opportunity se přemístila
ke kompletně zavátému starému kráteru "Vostok" a zde se zastavila, aby
prozkoumala jeho kamenitý okraj. Na druhé straně planety se
Spiritu podařilo vyfotografovat prachové
víry vyvolané bouří. Zvířené ovzduší mělo protichůdné účinky na miniaturní
vozítko. Jednak se bohužel usadil prach na předních kamerách identifikace
překážek (HazCam), na druhé straně patrně vítr odstranil staré nánosy
prachu ze solárních článků, které teď produkují podstatně více elektrické
energie.
2005-03-03 a 2005-03-04
předala Opportunity soubory dat ze
17 úspěšných měření infračerveného spektrometru. Zároveň ale bylo
zjištěno, že dalších 8 je nekompletních. Spektrometr pozoruje krajinu
z výšky stožáru nad palubou roveru. Měří infračervené vyzařování na
167 rozdílných vlnových délkách. Z tepelného spektra, které
přísluší infračervenému záření, lze usuzovat na složení cílového objektu.
Další dva přístroje (rentgenový a Mössbauerův spektrometr) pak provádějí
kontaktní výzkum zvoleného cíle. Technici mezitím usoudili, že příčin
závady na spektrometru může být několik. Jednou z variant může být
porucha optického spínače, který reaguje na pohyb zrcátka ve spektrometru.
Další možností je, že se zrcátko nepohybuje požadovanou konstantní
rychlostí. Pokud je závada ve spínači, může se použít redundantního
(záložního) zařízení. I když se ale nepodaří závadu odstranit, je možno
z přístroje i v tomto stavu získat užitečné informace.
Dokonce ani definitivní ztráta infračerveného spektrometru neznamená, že
by se rover stal neužitečným strojem. Se ztrátou spektrometru dokonce
NASA kalkulovala již před deseti měsíci, když se začínalo kvůli nedostatku
energie s úplným vypínáním topení roveru přes noc (tzv. hluboký
spánek). Na Marsu vládla krutá zima a přístroje se podchlazovaly hluboko
pod optimální stav. Ohrožen nízkými teplotami byl především infračervený
spektrometr. Ten ale zimu přežil bez známky poškození.
Zkoumání závady na Opportunity neznamená,
že by se omezilo použití stejného přístroje na Spiritu.
Pracovní schopnosti druhého roveru naopak vzrostly, když se
2005-03-09 skokově zdvojnásobila účinnost
solárních baterií. Tři dny před tím došlo k zašpinění předních kamer
HazCam prachem zvířeným prachovou bouří. Na obou objektivech se objevily
šmouhy ale zařízení autonomní navigace přesto nebylo vyřazeno z provozu.
Na levém objektivu se šmouhy později skoro ztratily a tentýž den došlo
k nárůstu vyráběné energie. K podobnému zvýšení výroby elektřiny
došlo u Opportunity v říjnu loňského roku. Řídící tým se domnívá,
že prach na panelech fotovoltaických článků sfouknul větrný vír, podobný
tomu, který byl zachycen na snímcích 2005-03-10.
Obrázky příštího dne ukázaly, že panely článků jsou téměř bez nánosů.
Kamery Opportunity zachytily podobné
šmouhy na zadní kameře HazCam před třemi měsíci. Mobilita roveru nebyla
ale omezena. Prach se naštěstí neusadil na čočkách navigačních a
panoramatických kamer. Za zmínku stojí, že do současné doby bylo na Zemi
předáno více než 72 tis. snímků ze všech kamer na obou vozítkách.
2005-03-16 - Rosetta
Status Report (2005-02-25 až 2005-03-11, dny mise: 361 až 373)
Popisované období zahrnuje kritickou fázi letu, kterou byl první gravitační
manévr u Země. Všechny aktivity proběhly dobře včetně operací sondy a
užitečného zatížení v blízkosti Země a prvního testu průletového módu
kolem asteroidu, při němž jako cíl posloužil Měsíc.
Rosetta byla dlouhodobě postupně
připravována na průlet. K významným přípravným operacím patřila
aktivace všech čtyř silových setrvačníků dne 2005-02-25,
přepojení vysílání z pásma X do pásma S dne
2005-02-27 a z vysokoziskové antény na
anténu s nízkým ziskem 2005-03-02.
Dne 2005-03-01 byly aktivovány první vědecké
přístroje. Byly to RPC a ROMAP na
přistávacím aparátu. Následovaly MIRO a
VIRTIS dne 2005-03-04. SREM byl v provozu
již dříve. Přibližně tři hodiny kolem největšího přiblížení pracoval na
přistávacím modulu přístroj CIVA.
Průletové operace zahrnovaly celou řadu zkoušek navigačních kamer, které
dne 2005-03-04 sledovaly Měsíc. Závada se
vyskytla pouze v konfiguraci kamery B a palubního záznamníku.
Snímky z této kamery se nepodařilo uložit do paměti. Ostatní funkce
byly otestovány bez problémů.
Po největším přiblížení k Zemi, ke kterému došlo
2005-03-04 ve 22:09 UT ve výšce 1954 km,
byla sonda převedena 2005-03-05 v 01:00 UT
do módu AFM [=Asteroid Flyby Mode]. Během něho se měnila orientace
Rosetty podle signálů z navigační
kamery, která sledovala Měsíc. Jednalo se o první příležitost vyzkoušet
tento mód v letových podmínkách. Později bude aplikován během průletů
kolem skutečných asteroidů (2008) Steins a (2010) Lutetia. Zkouška
trvala 9 h a byla úspěšná.
Po dokončení zkoušek byla sonda opět orientována k Zemi a navigační
kamery snímkovaly planetu, která se mezitím vzdálila na 250 tis. km.
Po průletu byly systémy opět převedeny na přeletovou konfiguraci. Vysílání
se vrátilo 2005-03-06 na vysokoziskovou anténu
do pásma S. Dne 2005-03-08 byl zapojen
mód orientace sondy směrem k Zemi. Vědecké přístroje byly postupně
deaktivovány. Ve dnech 2005-03-08 a
2005-03-09 byl několikrát krátkodobě zapojen
experiment ALICE. Přenos vědeckých dat byl ukončen
2005-03-10.
Vzhledem k významu prováděných operací, byla v období
2005-02-27 až 2005-03-10
v denní permanenci obvyklá sledovací stanice New Norcia v Austrálii.
Navíc bylo využito i každodenních příležitostí ke spojení pomocí sítě DSN
(přibližně 4 h každý den).
Dne 2005-03-11 se nacházela sonda
2.78 mil. km od Země a signál od ní putoval 9.2 s.
2005-03-16 - Mars
Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 4 - Další dvě možné varianty po roce 2010
Minulý díl (205-03-15) byl věnován popisu
pravděpodobného scénáře automatického výzkumu Marsu v letech 2010
až 2020.
Nestane-li se nic nepředvídaného, bude se další automatický výzkum Marsu
ubírat ve směru "Hledání minulého života" popsaného dříve. Pro případ,
že se ale v příštích letech nalezne něco významnějšího, než vodou
modifikované usazeniny, připravila NASA v roce 2003 další dvě
varianty postupu.
První scénář dostal pracovní název "Průzkum hydrotermálních lokalit".
Podle něho by se k jakémukoliv malému geotermálnímu zřídlu tekuté
vody poslalo průzkumné vozidlo. Takový pramen, třeba už miliardu let
neaktivní, by mohl být objeven z oběžné dráhy na základě pozorovaných
minerálních usazenin v okolí. Takové prameny by měly být nejslibnějšími
místy, ve kterých by mohl vzniknout a přežívat mikrobiální život.
V usazeninách z těchto míst by byly fosilní zbytky koncentrované
a snadno identifikovatelné.
Pro jednu variantu postupu (Pathway) rozhodla NASA, že neuskuteční vůbec
žádnou misi s návratem vzorků MSR. Mělo to ušetřit velké prostředky
a vytvořit rezervu pro financování a technickou přípravu náročnějšího
projektu. A právě cesta "Průzkum hydrotermálních lokalit" by byla pro tuto
eventualitu výhodná. Pak by postup vypadal následovně - v roce
2013 by byla vyslána k horkému prameni pojízdná Astrobiologická polní
laboratoř. V roce 2018 by pak na stejné či podobné místo byla dopravena
vrtačka Deep Drill, která by pronikla do větších hloubek vrstev minerálů
naskládaných kolem pramene nebo do teplejších a obyvatelnějších zásobáren
podzemní vody, pokud by se jednalo ještě o aktivní zřídlo.
Poslední varianta se nazývá "Hledání současného života". Vychází
z předpokladu, že ještě do konce nynější dekády se podaří nějaký
senzační objev, který by poskytoval reálnou naději, že někde na Marsu jsou
ještě živé mikroorganismy a toto místo se nachází v dosažitelné
lokalitě. Takovým místem mohou být už zmíněné aktivní hydrotermální prameny
nebo vrstvy ledu poblíž pólů těsně pod povrchem. Mikroorganismy z těchto
míst by mohly být v hibernovaném stavu a mohly by ožívat jen ve
vzácných případech, když se led v průběhu periodických klimatických
změn roztaví.
V tomto případě by mise Scout odstartovala v roce 2011 a 2013
a na rok 2016 by se připravila plnohodnotná výprava MSR [=Mars Sample
Return], která by vysadila na povrch planety nejdokonalejší možný rover,
který by byl schopen precizně odebrat vzorky skal s malými štěrbinami,
kde ještě nyní mohou organismy přežívat. Tyto vzorky by byly dopraveny na
Zemi a podrobeny důkladným analýzám pomocí složitých a přesných laboratorních
přístrojů. Je nutné mít zároveň jistotu, že místo cizích bakterií nezkoumáme
pozemské černé pasažéry, kteří byli zavlečeni na Mars vinou nedokonalé
sterilizace před startem.
Po misi Scout v roce 2018 by se na místo pravděpodobného výskytu
živých organismů dopravila vrtačka Deep Drill a podobně jako v předchozím
případě by se pokusila získat vzorky biologického materiálu z větších
hloubek, kde je více teplo, větší vlhkost a menší ničivé působení povrchové
radiace a drsných klimatických podmínek.
Takto tedy vypadaly plány v roce 2003. Od té doby jsme ale byli
svědky několika významných událostí...
2005-03-16 - Cassini
Status Report (2005-03-03 až 2005-03-09)
Zatím poslední telemetrie v popisovaném období byla zachycena
sledovací stanicí Goldstone dne 2005-03-09.
Cassini se nachází ve výborném stavu a
pracuje normálně.
Během týdne se prováděla rutinní pozorování sadou přístrojů MAPS. Aparatura
se zaměřila na prstence a satelity, u kterých byla sledována výměna
plazmy, neutrálních částic a prachu mezi ionosférou Saturnu, prstenci a
ledovými měsíci ve vnitřní magnetosféře. Optická pozorování byla věnována
prstencům E a G přístrojem VIMS, sledování drah malých měsíců a
pohybu oblačnosti na Saturnu. Zvláštní událostí bylo zachycení přechodu
měsíce Janus před měsíci Enceladus a Prometheus. Kamery ISS společně
s ultrafialovým spektrografem UVIS pozorovaly měsíce Dione, Enceladus,
Mimas, Rhea a Tethys. Sedm hodin trvala snímkovací kampaň během necíleného
průletu kolem Rhey ve vzdálenosti 136000 km.
2005-03-03 bylo provedeno vyhodnocení dat
z korekce dráhy OTM-015 z minulého
týdne. Úprava dráhy byla velmi přesná, a proto se navigační tým rozhodl
doporučit zrušení dalšího manévru OTM-016,
který měl nasměrovat sondu k měsíci Enceladus.
Dne 2005-03-04 bylo krátkodobě přerušeno
spojení se sondou. Příčinou byl úder blesku do stanice DSN 15
v Goldstone. Náhradní komunikace byla navázána přes DSN 26.
2005-03-05 bylo definitivně rozhodnuto, že
se neuskuteční korekce OTM-016.
První cílený průlet kolem měsíce Enceladus se uskutečnil
2005-03-09. Nejmenší vzdálenost činila
500 km. Na příletové větvi se provádělo sedmihodinové snímkování,
které mělo za cíl poznat geologickou historii a složení povrchu tělesa,
změřit povrchovou teplotu a pátrat po případné řídké atmosféře.
Deset minut před největším přiblížením se sonda natočila do bezpečnostní
polohy, protože prolétala skrz prstenec E a hrozilo nebezpečí
poškození zvýšenou koncentrací prachových částic. Jednalo se o první
průlet Cassini přes centrální oblast
prstence E. Difúzní prstenec E je tvořen velice drobnými částečkami
a sahá od oběžné dráhy Mimasu až k Dione (vzdálenost asi 3 až
8 poloměrů Saturnu). Částečky se vyskytují tisíce kilometrů nad a
pod rovinou prstenců. Během průletu byla sonda natočena parabolickou
anténou ve směru letu, která tak chránila vlastní sondu pře případnou
kolizí. Zatím nebyla pozorována žádná anomálie, která by byla způsobena
nárazem prachu.
Po protnutí prstence E bylo z Cassini
vidět jen úzký osvětlený srpek Encelada. To bylo ale na druhou stranu
výhodné k měření povrchové teploty a tepelné aktivity měsíce. Do
sledování měsíce se zapojil i radar, který měl pomoci k rozřešení
záhady takřka perfektní čistoty ledu na povrchu.
Krátce po setkání s Enceladem se Cassini
mihla ve vzdálenosti asi 85000 km od blízkého měsíce Tethys. Rovněž
zde se prováděla dálková pozorování.
2005-03-15 - Mars
Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 3 - Nejpravděpodobnější varianta dalších robotických misí
V předchozím díle (2005-03-14) byly
zmíněny některé okolnosti, které jsou na překážku jednoznačnému rozhodnutí,
jakým směrem pokračovat po roce 2010.
Podle požadavku OMB z roku 2003, jehož splnění podmiňovalo další
jednání o přidělení financí na chystané marsovské projekty, zpracovala
NASA čtyři odlišné varianty postupu pro období 2010 až 2020.
První eventualita předpokládala, že se nepodaří prokázat, že by na Marsu
někdy existovalo významné množství tekuté povrchové vody, dokonce ani
v nejrannějším období po zformování planety. Stopy po vodě mezitím
identifikoval jak rover Spirit v kráteru
Gusev, tak i Opportunity na Meridiani
Planum (i když stále panuje nejistota o skutečném množství vody a délce
trvání "mokré" periody v těchto místech). Tato varianta již tedy není
aktuální. Ostatní tři možnosti jsou ale pořád otevřené.
Ve všech třech zbylých variantách (Pathway) se počítá s tím, že tři
startovní příležitosti (z celkem pěti přicházejících v úvahu
v tomto období) budou využity k vypuštění dalších jednoduchých
sond kategorie Mars Scout. První taková stanice se chystá již na rok 2007
(Phoenix). Druhý Scout přijde na řadu
hned v roce 2011. Aparáty Mars Scout mají za cíl udržet finance
v přijatelných mezích a přitom pokračovat ve smysluplném výzkumu.
I když se nebudou věnovat hlavnímu cíli, a tím je hledání stop života,
mohou rozšiřovat naše znalosti o geologii a atmosférických dějích na
Marsu.
Varianta, mající podle současných poznatků největší šanci na realizaci,
je postup nazvaný "Hledání minulého života". Stopy fosilního života by
mohly být uchovány v usazených horninách. Na jejich odhalení bude
potřeba dopravit na Zemi vzorek marsovské půdy o hmotnosti asi 0.5 kg.
Vzorek bude v pozemských ústavech podroben detailnímu zkoumání širokou
škálou vysoce citlivých přístrojů. Takové vybavení není schopna zajistit
žádná dálkově ovládaná robotická laboratoř. Start úvodní mise Mars Sample
Return (MSR) se má uskutečnit v roce 2013 a půda Marsu bude na Zemi
k dispozici v roce 2016.
První návrat vzorku, tak jak ho nyní plánuje NASA, bude jednoduchou misí,
při níž stacionární přistávací modul pomocí mechanické ruky kontrolované
kamerami shromáždí materiál ve svém dosahu. Méně pravděpodobné je, že již
při této příležitosti bude vysazen rover, který shromáždí vzorky ze
širokého okolí tak, jak se o tom dříve mluvilo.
Při takovémto víceméně náhodném odběru by bylo veliké štěstí, kdyby již
první vzorek obsahoval důkazy organického života. Spíš nám poslouží
k důkladnějšímu poznání mineralogických vlastností a umožní náhled
do geologické a klimatické historie rudé planety. Vědecký přínos by však
mohl být dostatečně veliký, aby zdůvodnil úsporu přibližně půl
miliardy USD, které by si vyžádala mise s roverem.
Na rok 2018 by se měla nachystat výprava s výkonným přistávacím aparátem,
který by na místě hledal především příznaky biologické aktivity. Měl by
být vybaven sofistikovanými robotickými přístroji, jejichž návrh bude ale
odvislý od charakteru nejnovějších objevů. Bude se jednat o jakýsi druh
astrobiologické polní laboratoře. Rover bude přibližně stejné konstrukce
jako Mars Sience Laboratory z roku
2009, ale ponese jinou a dokonalejší sadu přístrojů. Vzorky budou pečlivě
vybírány a analyzovány pomocí techniky, která bude před startem dokonale
desinfikovaná (důkladněji než MSL), aby se vyloučila přítomnost byť jediné
zavlečené pozemské bakterie.
Podle výsledků očekávaných budoucích výzkumů, není vyloučeno, že špičkové
superčisté nástroje nebudou nakonec umístěny na roveru ale na přistávacím
aparátu, který se pokusí vyvrtat díru hlubokou 10 až 20 m. Vzorky
pocházející z míst hluboko pod povrchem mají větší šanci, že se
v nich objeví biochemické materiály, protože jsou dokonaleji chráněny
před destruktivním působením radiace a chemických látek, nalezených na
povrchu. Mohly by se zde dokonce nacházet živé, zmrzlé nebo hibernované
mikroorganismy.
V roce 2020 by konečně mohl přijít na řadu rover, který by sbíral
zajímavé vzorky v okruhu několika set metrů a ty by byly nakonec
dopraveny na Zemi další misí MSR.
2005-03-14 - Mars
Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 2 - Otazníky nad postupem po roce 2010
V první části (viz 2005-03-12)
byly shrnuty schválené projekty NASA pro
startovní okna 2005, 2007 a 2009.
Ačkoliv jízdní řád amerických automatických sond k Marsu do roku 2009
je již delší dobu znám a projekty jsou v různých fázích realizace,
plány na další dekádu nemají zdaleka tak jasné kontury. Je to dáno mimo
jiné nesmírnou obtížností pátrání po stopách bývalého mikroskopického
života. Ten se dá těžko prokázat ostatně i v pozemských horninách.
Máme určitý důvod předpokládat, že současný Mars disponuje větším
potenciálem na uchování fosilních zbytků z první miliardy let existence
planety než je tomu na Zemi. Je to tím, že Mars neprošel ničivými
horotvornými procesy, při kterých se lámaly desky planetární kůry,
přesunovaly se přes sebe a krajina na rudé planetě nebyla vystavena
dlouhodobé intenzívní vodní erozi. Ale když se vezme v úvahu nepatrné
množství materiálu, které jsou schopny prozkoumat robotické přistávací
aparáty na místě, nebo pár kilogramů vybraného vzorku horniny, které bychom
byli schopni dopravit na Zemi, je zřejmé, že k tomu abychom objevili
pozůstatky života na planetě, byla by potřeba ještě navíc nepředstavitelná
dávka štěstí. To platí i v případě, že místo přistání bude velice
pečlivě vybráno.
Výběr místa přistání bude vyžadovat ještě hlubší pochopení některých
geologických a chemických jevů. O některých z nich dosud možná ani
nemáme tušení.
Nelze vyloučit, že život na Marsu vzniknul během první miliardy let po
zformování planety. Tehdy měl Mars prokazatelně hustou atmosféru oxidu
uhličitého a mohl (nebo taky nemusel) být dostatečně horký, aby se na
povrchu mohlo vyskytovat značné množství kapalné vody. Někteří vědci soudí,
že než planeta ztratila atmosféru a přišla o z ní plynoucí skleníkový
efekt, mohly se vyvinout mikroorganismy velikosti bakterií, které by
eventuelně mohly přežít ukryté v několika chráněných místech na planetě.
Takové přežívající mikroorganismy by ale mohly živořit možná stovky nebo
tisíce metrů pod povrchem v hlubinných provlhčených vrstvách, které
jsou zahřívány nad bod mrazu zbylým vnitřním planetárním teplem. Mohly by
být nalezeny i v kapsách vody na okrajích polárních čepiček. Hledání
takových míst bude ale velice nesnadné.
Z toho všeho vyplývá, že pokus o detailní rozpracování programu
výzkumu Marsu po roce 2010, pokud by se nejednalo o pokračování současných
výzkumů, je těžká práce a každé unáhlené rozhodnutí hrozí neúspěchem nebo
aspoň zbytečně investovanými prostředky.
Plánování se ale nelze vyhnout. Je to dáno tím, že je třeba připravit nové
technologie pro nové úkoly a v neposlední řadě začít se zajišťováním
financí v dostatečném předstihu.
V roce 2003 usoudil Úřad pro řízení a rozpočet OMB [=Office of Management
and Budget], že se NASA ocitla se svými dalšími marsovskými plány na roky
2010 až 2020 mimo pevnou půdu a tento svůj názor vyjádřil tím, že zastavil
veškeré finance, které NASA požadovala pro chystanou první nepilotovanou
misi, která měla dopravit vzorky z Marsu k Zemi. Jednalo se
přitom o ústřední článek jakéhokoliv dalšího programu průzkumu Marsu.
OMB nicméně souhlasil, že tyto prostředky znovu uvolní, pokud NASA předloží
několik strategických variant (v originále Pathway) expedicí k Marsu,
z nichž některá by byla zvolena podle toho, jakých výsledků bude
dosaženo již schválenými misemi před rokem 2010.
NASA na tento požadavek reagovala, vypracovala a předložila celkem čtyři
varianty postupu.
2005-03-12 - Mars
Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 1 - Plány do roku 2009
Na portálu http://www.specedaily.com
se objevil velice zajímavý a rozsáhlý materiál, nazvaný "Next On Mars" od
Bruce Moomawa, Sacramento CA, který se zabývá plány a vizemi dalšího
amerického postupu při průzkumu rudé planety. Tento materiál nezapadá
svým rozsahem do "Plánovaných projektů" a ani charakterem do sekce "Doplňkové
informace". Přesto bych zájemce nerad připravil o aspoň nejzajímavější
pasáže z uvedeného článku. V několika pokračováních proto
připravím volný překlad vybraných kapitol do "Horkých novinek".
A. Havlíček
Postup USA při průzkumu Marsu do roku 2009 je již podrobně stanoven. Po
senzačním úspěchu dvojice roverů MER
zažijeme letos start družice MRO [=Mars
Reconnassance Orbiter], která má pomocí extrémně výkonných kamer a
spektrometrů a zásluhou vysoké rychlosti přenosu zmapovat celý povrch
planety s vysokým rozlišením.
V roce 2007 přijde na řadu Phoenix -
první ze série relativně laciných průzkumníků řady Mars Scout, který byl
vybrán z nabídek několika vědeckých týmů. Jedná se o "oprášený" a
inovovaný projekt zrušeného přistávacího aparátu Mars Surveyor Lander
z roku 2001. Inovace spočívá v tom, že byl aparát modifikován
a doplněn přístroji vhodnými pro výzkum ledového terénu v oblasti
severního pólu. Jeho cílem je kromě analýz ledu rovněž studium jeho
schopnosti konzervovat biochemické látky.
V roce 2009 bychom se měli dočkat dokonce dvojice kosmických stanic.
Telekomunikační družice MTO [=Mars
Telecommunications Orbiter] bude první spojovou družicí, která bude kroužit
kolem planety po vysoké oběžné dráze a pomocí ní bude možno dramaticky
zvětšit množství přenášených dat ze strojů na povrchu. Větší pozornost
ale určitě upoutá pojízdná laboratoř MSL
[=Mars Science Laboratory] - rover vážící 600 kg, který bude
místo běžných slunečních baterií patrně poháněný plutoniovým termoelektrickým
generátorem. Rover by měl být schopen zdolat více než 50 km během
životnosti, která se očekává delší než 22 měsíců. MSL by měla být
vysazena na Mars s přesností lepší než 10 km od vybraného cíle,
který bude zvolen podle očekávaného maximálního vědeckého přínosu na základě
výsledků pozorování předcházejících družic.
Zatímco každý ze současných MERů je
schopen nést přibližně 5 kg vědeckých přístrojů, které stačí pouze
na jednoduché geologické a chemické rozbory, směřujících k tomu, aby
se prokázalo, že se na Marsu kdysi vyskytovalo významné množství vody,
MSL má být vybavena desítkou experimentů
o hmotnosti 65 kg. Přístroje budou brousit kameny a pátrat po
současných stopách organických sloučenin, které by mohly být fosilními
zbytky dávného života. Důkladnější mineralogické výzkumy umožní poznat
geologickou a klimatickou historii Marsu s takovou přesností a
věrohodností, jak to nedokázala žádná z předchozích misí.
Toto jsou tedy projekty, které se již nacházejí v realizační fázi.
Co ale bude po roce 2009, je značně nejisté. Plány pro další období jsou
pořád velice neurčité ale na druhou stranu flexibilní.
2005-03-11 - New Horizon
Start sondy k Plutu se blíží
V březnu 1930 byl Lovellovou hvězdárnou v Arizoně oznámen objev
malého, pustého světa, nacházejícího se za všemi tehdy známými planetami,
v oblasti jen obtížně pozorovatelné nejvýkonnějšími teleskopy.
O 75 let později zůstává tento historický objev - Pluto -
stále velkou záhadou. Nenavštívila ho žádná z kosmických sond a ani
Hubblův kosmický teleskop HST není schopen pozorovat detaily na jeho
ledovém povrchu.
Tento stav by se ale již brzo mohl změnit. Spojené státy připravují do
těchto končin sondu New Horizon {=Nový obzor}, čímž se stanou zemí, která
dokázala vyslat svoji techniku ke všem planetám, Merkurem počínaje a
Plutem konče.
Po startu, který se uskuteční začátkem příštího roku pomocí výkonné nosné
rakety Atlas V, zdolá kosmická sonda celou rozlohu Sluneční soustavy
v rekordním čase. Už v roce 2015 by měla prolétnout kolem Pluta
a jejího měsíce Charona. Sedm vědeckých přístrojů na palubě má za úkol
prozkoumat povrch obou těles, geologické vlastnosti, charakteristiku vnitřku
planety a složení atmosféry. Bude to první lidský průnik do "třetí zóny"
solárního systému, známé pod jménem Kuiperův pás, která je osídlena malými
ledovými objekty, lišícími se zásadně od kamenných vnitřních planet i
vnějších plynových obrů. Americký Národní úřad pro vědu zařadil průzkum
"třetí zóny" a obzvláště dvojplanety Pluto-Charon
mezi nejvyšší priority nastávajícího desetiletí.
Právě teď probíhá 45denní veřejné připomínkování dopadu startu sondy na
životní prostředí DEIS [=Draft Environmental Impact Statement], které má
být uzavřeno 2005-04-11. Muselo k němu
být přistoupeno kvůli přítomnosti radioizotopového termoelektrického
generátoru RTG [=Radioisotope Thermoelectric Generator] na palubě. V tak
velké vzdálenosti od Slunce, v níž má New Horizon pracovat, už nelze
pochopitelně používat běžné fotovoltaické články, proto bude elektřina
oživující přístroje a systémy získávána rozpadem oxidu plutoničitého
(PuO2).
DEIS zkoumá nebezpečí zamoření životního prostředí pro tři možné scénáře:
normální start, havárie při startu bez poškozením RTG a havárie
s poškozením RTG a uvolněním radiace.
Podle vyhodnocení příslušné komise je nejpravděpodobnější variantou
bezproblémový start. Méně pravděpodobná je havárie bez uvolnění radiace,
která by pak měla stejný dopad na okolní přírodu jako každá jiná havárie
nosné rakety obdobné velikosti. Nejméně se dá očekávat zkáza rakety a
zničení RTG s následným rozptýlením radioaktivního materiálu. I
v tomto případě by však nemělo podle bezpečnostních studií dojít
k vážnému ohrožení lidského zdraví.
Jakmile bude dokončeno projednávání otázek životního prostředí a NASA se
podle jeho závěrů rozhodne pokračovat v přípravě mise, bude kosmická
stanice čekat už jen na podpis prezidenta, zda povolí start v lednu
příštího roku.
2005-03-09 - Voyager, Ulysses
Vypne NASA přesluhující sondy?
Sonda Voyager 1, veterán z prvních let planetárních výzkumů,
se nachází a zatím spolehlivě pracuje přes 13 světelných hodin daleko
od Slunce, od kterého se každou vteřinu vzdaluje o dalších 17.163 km.
Bohužel nyní se vědci dověděli, že tuto a ještě několik dalších starých
misí bude nutno z nedostatku peněz ukončit v říjnu tohoto roku.
Tato zpráva se objevila v časopisu Nature.
Rozhodnutí - které podle oficiálních představitelů není ještě
konečné - rozhořčilo vědeckou obec, která si ztěžuje na to, že
takovéto kroky nejsou s odborníky projednávány dostatečně předem.
Podle Nature mají finanční škrty postihnout sedm misí - Voyager,
Ulysses, Polar, Wind, Geotail, FAST a TRACE. V případě dvou prvně
jmenovaných projektů se jedná o sondy sledované naší Databází. Vypojeny
by měly být současně se závěrem fiskálního roku (období, na které se
plánuje rozpočet - není totožný s kalendářním rokem) letos
v říjnu.
V minulosti už NASA několikrát ukončila činnost kosmických objektů,
které už překročily plánovanou životnost a i když stále fungovaly, předávané
údaje už nebyly vědecky zajímavé.
Vždy po několika letech vytvářejí vědecké kruhy mimo NASA "pořadník"
vědeckého přínosu probíhajících misí a na základě toho se rozhoduje, které
by mohly být ukončeny a které stojí za to udržet v chodu. Nikdo ale
nepředpokládal, že mise z posledního takového hodnocení zařazené
u konce žebříčku, by byly zrušeny tak brzy. Ulysses, který odstartoval
v roce 1990, aby poprvé prozkoumal polární oblasti Slunce, měl
doporučení pokračovat v měřeních až do roku 2008. Sondu Voyager bylo
záměrem sledovat nejméně do roku 2006, s tím, že by se uvažovalo o
dalším prodloužení mise.
Voyager 1 a Voyager 2, vzlétly do kosmu v roce 1977 a nyní
se nacházejí ve vzdálenosti 14 miliard, resp. 11 miliard km
od Země. Po návštěvě všech vnějších planet Sluneční soustavy kromě Pluta,
mají před sebou poslední velký úkol, prozkoumat zatím neznámou hraniční
oblast, kde končí vliv Slunce a začíná mezihvězdný prostor. Pozemní antény
udržují se sondami pravidelný kontakt, který by měl vydržet nejméně do
roku 2020, než kriticky poklesne výkon plutoniových elektrických článků.
Podle vyčíslení NASA vyžadují operace Voyageru v současné době asi
4.2 mil. USD ročně.
Nature se zeptala Leonarda Fiska, vědeckého pracovníka z Michiganské
univerzity, který předsedá komisi Národní akademie vědeckých vesmírných
studií a dřívějšímu vedoucímu vědeckých projektů NASA, co říká novému
plánu na zkrácení uvedených misí. Odpověď je jednoznačná: "Je to neobyčejně
hloupý nápad."
Voyager, jak říká Fisk, vstupuje do jedné z nejzajímavějších etap
svého dlouhého života. Detektory částic signalizují dosažení konce Sluneční
soustavy. V případě sondy Ulysses je nepochopitelné vypínat systémy
nyní, právě když se blíží konec 22letého magnetického slunečního cyklu.
Vědci nemají teď jinou možnost než vzít rozhodnutí NASA vážně. Poté, co
NASA oznámila, že od října nebudou k dispozici potřebné peníze,
začaly vědecké týmy chystat plán ukončení činnosti uvedených starých
projektů.
2005-03-09 - Titan
Obrázky z Cassini představují svět podobající se Zemi
Saturnův největší měsíc Titan má povrch utvářený podobnými procesy jako
Země - tektonickými silami, erozí, větrem a pravděpodobně i
vulkanickými ději. Toto zjištění bylo publikováno tento týden
v časopise Nature.
Titan je už dlouhou dobu považován za zmrzlou podobu prvotní Země. Na
studeném povrchu se vyskytuje kapalný metan, který plní stejnou roli jako
voda na naší planetě. Mezi novými objevy se např. vyskytuje struktura,
která by mohla být přibližně 1500 km dlouhým říčním korytem. Vědci
také došli k závěru, že vítr na Titanu fouká o trochu rychleji, než
činí rotace měsíce. Tento fakt byl sice předpokládán, ale dosud nebyl
potrvzen.
Tektonické děje (zlomy a přesmyky) hrály v utváření povrchu nepochybnou
roli. Tektonické procesy jsou jediným známým planetárním procesem, který
dokáže vytvořit dlouhé čárové hranice. Vnitřní síly způsobují, že se část
kůry zlomí a někdy se kra přesune nahoru, do strany nebo dolů. Eroze
kapalinou může takovýto tektonický výtvor zvýraznit, tím že zlomy rozšíří
nebo do snížených míst uloží tmavší materiál. Takováto "spolupráce" mezi
vnitřními planetárními silami a kapalinovou erozí je dobře známá ze
Země.
Snímky z Cassini, které byly
pořízeny při dosavadních blízkých průletech, ukazují tmavé, klikaté a
lineární vzory v různých regionech Titanu, především jsou ale
soustředěny kolem jižního pólu. Některé přesahují délku 1500 km.
Snímky z evropského modulu Huygens
zase jasně ukazují malé kanály, dlouhé pár kilometrů, pravděpodobně vymleté
tekutým metanem. Vědci zkoumající snímky z Cassini předpokládají,
že dlouhé čárové útvary viděné z průletové dráhy, by mohly být rovněž
kanály, ačkoliv žádný přímý důkaz tekutiny na Titanu zatím není
k dispozici.
Od té doby, co byla pozorována oblačnost hlavně nad jižním pólem, vědci
věří, že v těchto místech existují intenzívní metanové deště, povrchové
toky, které vymílají říční koryta a opětovné odpařování metanu, analogicky
ke koloběhu vody, jak ho důvěrně známe z našich končin. Tato hypotéza
by vysvětlovala rozsáhlé struktury podobající se říčním sítím. Po rozboru
pohybu oblačnosti ve spodní atmosféře Titanu, bylo zjištěno, že větry
unášejí mraky rychleji, než rotuje povrch měsíce. Tomuto jevu se říká
superrotace. Výškové větry na Zemi, zvané jet stream, naopak vanou pomaleji
než činí rychlost rotace planety.
Model atmosféry Titanu naznačuje, že by se měla pohybovat superrotací,
podobně jako atmosféra Venuše, ale zatím chybí přímé změření větru, které
by mohlo takovýto předpoklad potvrdit. Větry na Titanu jsou odhadovány
podle pohybu mraků. Oblačnost je na Titanu vzácná (nezaměňovat mraky
s celoplanetární mlhou), a proto se dá jen těžko pozorovat ze Země.
Cassini je na tom poněkud lépe. Zatím
bylo sledováno deset mraků a podle nich vyplývá rychlost větru ve spodní
vrstvě atmosféry kolem 34 m/s (asi 120 km/h) východním směrem,
což je rychlost slušného hurikánu. Tento výsledek vcelku odpovídá předpovědi
modelu počasí na Titanu a tím se potvrzuje, že rozumíme základním
zákonitostem meteorologie na pomalu rotujících planetách.
Prozatím jsme na začátku průzkumu Titanu, ale co zatím nejvíce překvapuje
je velká různorodost v utváření povrchu. Povrch je velice rozmanitý
a svědčí o množství různých krajinotvorných procesů. V celém solárním
systému nacházíme pevná tělesa, které vykazují obrovské geologické variace
na svém povrchu. Jedna polokoule je třeba zcela jiná než druhá. Na Titanu
je vidět tatáž variabilita a pravděpodobně to bude ještě úžasnější.
Uvedené závěry byly učiněny na základě snímků z orbitální stanice
Cassini získaných v posledních osmi
měsících při vzdáleném průletu nad jižním pólem a při třech těsných
přiblíženích v rovníkových oblastech. Kamery Cassini pokryly asi
30% povrchu Titanu. Nejmenší zachycené podrobnosti na snímcích jsou velké
1 až 10 km. V příštích třech letech se plánuje dalších
41 setkání s tímto tajemným
měsícem.
2005-03-08 - Rusko
Nový supernosič na obzoru?
Podle zprávy ITAR-TASS se v Rusku pracuje
na vývoji nové nosné rakety s kapacitou 110 t na nízkou oběžnou
dráhu. Informaci poskytl Anatolij Kuzin, generální ředitel Chruničevova
státního střediska pro kosmický výzkum a výrobu, kde se raketa údajně
připravuje. Hlavním úkolem nosiče by měla být doprava těžkých dílců příštích
kosmických stanic. Kapacita je však dostatečná na to, aby raketa posloužila
i ambiciózním cílům při letech k Měsíci a planetám.
První stupeň rakety má pohánět čtyřkomorový raketový motor
RD-170. Druhý stupeň má být vybaven
dvojkomorovou jednotkou RD-180, což má být
modifikace motoru RD-170, použitého v prvním
stupni. Třetí stupeň bude používat jednokomorový
RD-0122.
Pro ilustraci uvádíme, že v současné době stavěná nejsilnější ruská
raketa Angara (ještě neletěla), podobná kapacitou americkému projektu
EELV [=Evolved Expendable Launch Vehicle] by měla na nízkou oběžnou dráhu
dopravit asi 27 t nákladu. Uvidíme, jestli se projekt ruské superrakety
dočká realizace a pokud ano, jestli ho nepotká osud dřívějších těžkých
nosičů Eněrgija, o nezdaru nešťastné N1 (dopravní prostředek ruských
kosmonautů na Měsíc) ani nemluvě.
2005-03-07 - Rosetta
Rosetta uskutečnila gravitační manévr u Země
Sonda Evropské kosmické agentury ESA uskutečnila minulý pátek, přesně
jeden rok a dva dny po startu, těsný průlet kolem Země, přičemž získala
část dodatečného urychlení, které potřebuje k dosažení komety
67P/Churyumov-Gerasimenko.
Před sebou má Rosetta ještě jednu gravitační
asistenci u Marsu a další dvě u Země. Nynější průlet byl vůbec nejtěsnějším
přiblížením k Zemi, při němž sonda obdržela podstatný podíl energie
potřebné ke změně dráhy. Ke kometě by přesto měla dorazit až za deset let
po překonání trasy dlouhé 7.1 miliard km.
Nejmenší výška 1954.74 km nad Zemí byla dosažena
2005-03-04 ve 22:09:14 UT.
Rosetta letěla v tuto chvíli nad
Tichým oceánem západně od Mexika relativní rychlostí kolem 38000 km/h
(10.6 km/s).
Průlet systémem Země-Měsíc umožnil pozemnímu
řídícímu středisku vyzkoušet tzv. průletový mód kolem asteroidu AFM [=Asteroid
Fly-by Mode], přičemž jako "falešný" asteroid
posloužil náš Měsíc. Jednalo se o test před setkáním se skutečnými
planetkami (2867) Steins a (21) Lutetia v roce 2008 resp.
2010. AFM byl spuštěn ve 23:01 UT a běžel devět minut, po které dvě
navigační kamery sledovaly Měsíc a sonda automaticky podle jejich signálů
měnila orientaci, tak aby vědecké přístroje mířily k cíli. Před a
po největším přiblížení pořídily navigační kamery sérii snímků Měsíce a
Země. Na Zemi mají být odvysílány dnes a k dispozici budou patrně
2005-03-08.
Kromě kamer byly v provozu i některé další vědecké experimenty.
Jednalo se o ultrafialový zobrazovací spektrometr ALICE, mapovací
spektrometr ve viditelném a infračerveném oboru VIRTIS a mikrovlnný
spektrometr MIRO. Přístroje použily Země a Měsíce jako kalibračních cílů
a uskutečnilo se všeobecné přezkoušení funkčnosti.
Gravitační manévr nasměroval třítunovou meziplanetární stanici k dalšímu
cíli, jímž bude 2007-02-26 planeta Mars.
Po dalších dvou setkáních se Zemí a po dosažení konečné heliocentrické
dráhy dojde k setkání s kometou
67P/Churyumov-Gerasimenko
v roce 2014. Sonda přejde na oběžnou dráhu kolem komety a na povrch
má být vysazen přistávací aparát Philae.
Za tři měsíce, 2005-07-04, se dostane sonda
do výhodné pozice, ze které bude moci pozorovat dopad
projektilu sondy NASA
Deep Impact na jádro komety
9P/Tempel 1. Přístrojové vybavení Rosetty,
jako je například unikátní experiment ALICE, by mohlo významně obohatit
poznatky získané americkou misí.
Rosetta je první sondou, která by měla
zaujmout místo na oběžné dráze kolem komety a zároveň vysadit malý
přistávací modul na povrch jejího jádra. V blízkosti komety by měla
pracovat asi jeden rok před průletem perihelem a dalšího půl roku, kdy se
opět bude kometa od Slunce vzdalovat.
2005-03-04 - Cassini
Status Report (2005-02-24 až 2005-03-02)
Zatím poslední telemetrii za sondy přijala sledovací stanice Goldstone
2005-03-02. Let pokračuje normálně a systémy
pracují podle předpokladů.
V uplynulém týdnu pokračovalo snímkování jižní polokoule Saturnu
kamerami ISS [=Imaging Science Subsystem]. Infračervený spektrometr CIRS
[=Composite and Infrared Spectrometer] pořizovat teplotní mapu troposféry
a tropopauzy. Magnetosféru zkoumaly přístroje CIRS a soubor přístrojů MAPS
[=Magnetospheric and Plasma Science].
Dne 2005-02-27 byla ukončena průběžná etapa
S08 a v 01:46 UT byl zahájen let podle sekvence S09. S09 je
rozplánována na 41 dní do 2005-04-08 a
klíčovými operacemi v ní budou korekce dráhy
OTM-015 až OTM-020,
dva cílené průlety kolem Encelada a Titanu a necílená setkání s měsíci
Helene, Atlas a dvakrát s Tethys, Enceladus, Epimetheus, Mimas, Dione
a Rhea. Bude pořízeno 54 navigačních snímků a očekává se příjem
přibližně 64.5 Gb dat.
Dne 2005-02-27 dosáhla sonda maximální
vzdálenosti od Saturnu (apoapsis) a tím začal 4. oběh kolem
planety.
2005-03-02 byl v 05:59 UT zahájen
korekční manévr OTM-015. Jeho cílem bylo
doladit oběžnou dráhu stanice před očekávaným setkáním s měsícem
Enceladus 2005-03-09, kdy se má
Cassini přiblížit na pouhých 500 km.
Hlavní motor pracoval 40.1 s a bylo dosaženo změny rychlosti
Δv=6.2 m/s. Korekce byla úspěšná a technika fungovala podle
předpokladů.
2005-03-04 - Obecná fyzika
Laserové odražeče na Měsíci ještě slouží
Před 35 lety umístili astronauti na Měsíci speciální laserová zrcadla.
Nyní je vědci opět použili, tentokrát pro mimořádně přesné ověření
všeobecné teorie relativity Alberta Einsteina. Měření, která zároveň
potvrzují teorie Galilea Galilei a Isaaca Newtona, by měla pomoci vysvětlit
fyzikální zákonitosti vesmíru a čerpat z nich by mohly i budoucí
vesmírné mise.
"Náš výzkum za pomoci laserového měření vzdálenosti Měsíce (Lunar Laser
Ranging experiment) prošetřuje princip ekvivalence, základ Einsteinovy
všeobecné teorie relativity, s extrémní přesností," říká Dr. James
Williams, vědecký pracovník z NASA Jet Propulsion Laboratory
v Pasadeně. Galileo narazil na tento princip v roce 1604, když
konal pokusy s pádem těles k zemi. Ze šikmé věže v Pise
shazoval předměty o různé hmotnosti a různého složení. Všechna tato tělesa
padala stejně rychle, tzn. gravitační působení se na ně projevovalo stejně.
Newton se zabýval podobným problémem ale jiným způsobem a svoje závěry,
které ovšem nejsou s Galileovými v rozporu, publikoval v roce
1687 ve své Principii. Konečně před přibližně 100 lety Albert Einstein
obě předchozí teorie rozšířil až do v současné době přijímané podoby.
Einsteinovo východisko, zvané princip ekvivalence, říká zjednodušeně
řečeno, že veškeré formy hmoty jsou urychlovány v gravitačním poli
stejně. Toto tvrzení je základním stavebním kamenem všeobecné teorie
relativity.
Experiment s laserovým měřením potvrzuje, že Měsíc a Země "padají"
ke Slunci stejně, i když Země má velké železné jádro obalené kamenným
pláštěm a Měsíc je převážně kamenný s malým jádrem. Výsledky výzkumu
byly publikovány ve Physical Review Letters.
Měření vzdálenosti laserem může poskytnout velice přesný test gravitace
a fundamentální fyziky. Malé změny gravitace lze studovat velice obtížně,
protože síla je slabá, i když se jedná o velice značné hmotnosti. Nová
měření jsou doslova zlatým dolem moderní fyziky. Důležitou vlastností
gravitace je její univerzální efekt na hmotná tělesa bez ohledu na jejich
velikost a složení. Znamená to, že pokud zjistíme více podrobností
o gravitačním působení v solárním systému, poznáme současně mnohem
více gravitační a kosmologické procesy v celém vesmíru. Jestliže se
nyní ověřuje princip ekvivalence, upřesňuje se současně hodnota Newtonovy
gravitační konstanty. Gravitační konstanta určuje velikost přitažlivé
síly mezi tělesy v prostoru. Některé teorie říkají, že by se tato
konstanta mohla časem měnit. Pokud by tomu tak bylo, vyžadovala by všeobecná
teorie relativity zásadní modifikaci. Poslední měření ale takovou změnu
nenaznačují. Obojí ověřovací měření - jak principu ekvivalence, tak
gravitační konstanty - potvrzují platnost Einsteinovy teorie.
Za poslední desetiletí byl učiněn obrovský pokrok při upřesnění Galileových,
Newtonových a Einsteinových teorií. Poslední měření má dvojnásobnou přesnost
než jakékoliv předchozí zkoumání principu ekvivalence a desetkrát přesnější
než jakékoliv dřívější publikované odchylky Newtonovy gravitační
konstanty.
Tým JPL uvedené teorie ověřoval tím, že vysílal laserové impulsy na čtyři
koutové odražeče instalované na Měsíci. Signály byly vysílány
z McDonald Observatory v západním Texasu a z observatoře
na jihu Francie. Zařízení na Měsíci odráželo laserové paprsky zpět
k Zemi a při tom byla měřena doba letu paprsku. Na základě toho byla
s neobyčejnou přesností vypočítána vzdálenost vysílače a
reflektoru.
Tři z těchto zrcadel zanechali na Měsíci astronauti z Apolla 11,
14 a 15 a jeden odražeč byl francouzské výroby a byl namontován na
automatickém vozítku Lunochod 2, který na měsíční povrch dopravil
tehdejší Sovětský svaz. Lunární laserové odražeče jsou pasivní zařízení,
nepotřebují žádnou energii a po 35 letech ještě stále perfektně
fungují. V plánech NASA, ve kterých se uvažuje s návratem lidí
na Měsíc a případně i s letem k Marsu, se počítá s tím, že
by měly být na našem přirozeném satelitu i ve vzdálenějších končinách
Sluneční soustavy rozmístěny nové, přesnější laserové dálkoměry. Aby bylo
možno navést kosmické plavidlo do přesného místa a k navigačním
účelům na povrchu, bude muset být známa jeho oběžná dráha kolem Měsíce,
rotace a orientace s extrémní přesností. Laserové měření polohy by
tak mělo pomoci budoucím pilotovaným i robotickým výpravám k Měsíci.
2005-03-03 - Planetologie
Vznik velkých planet je spojen se zrodem primitivních meteorů
Někteří vědci se domnívají, že Jupiter, největší planeta naší Sluneční
soustavy, se zrodila společně s nejmenšími a nejstaršími součástkami
solárního systému - kuličkami zvaných chondruly, které jsou hlavními
stavebními prvky primitivních meteoritů (chondritů). Příslušnou studii
zveřejní Dr. Alan Boss (Carnegie Institution) a Prof. Richard
H. Durisen (Indiana University) v časopise Astrophysical Journal
2005-03-10.
"Otázka, jak se vytvořily chondruly, je jedním z největších problémů
více než sto let," komentuje Boss. "Před několika lety vědci usoudili,
že za vznik těchto meteorických komponent je pravděpodobně zodpovědná
rázová vlna a s ní spojené teplo, které je roztavilo. Ale nikdo zatím
nedokázal vysvětlit, kde se taková rázová vlna před 4.6 miliardami
let v sluneční mlhovině vzala. Poslední výpočty ukazují, že se vlna
mohla utvořit účinkem spirálních ramen vířících solární mlhovinu ve
vzdálenosti oběžné dráhy Jupitera. Vlna se šířila do vnitřních částí
protoplanetárního oblaku, kde stlačený plyn a záření ohřálo částečky prachu,
které narážely na čelo vlny rychlostí 20000 mph (asi 9 km/s
pozn. překl.), a tak se zrodily chondruly."
"Výpočty patrně odstranily poslední otazník nad roztavením chondrulí,"
dodává Dr. Steven Desch (Arizona State University), který před řadou
let přišel na nápad, že jejich původ má na svědomí rázová vlna. "Vědci
zkoumající meteority zjistili, že vznik chondrulí rázovou vlnou, je
v souladu se vším, co známe o chondrulích. Ale bez odhalení zdroje
vlny, zůstávalo neznámo, jak k tomu došlo. Práce Bosse a Durisena
dokládá, že prvotní sluneční mlhovina zažila šok správného druhu a ve
správném místě."
"Naše výpočty ukazují, jak mohly prostorové gravitační síly spojené se
spirálovitými rameny v gravitačně nestabilním disku ve vzdálenosti
Jupitera od Slunce (5 AU - astronomických jednotek) vyvolat
rázovou vlnu ve vnitřní oblasti Sluneční soustavy (2.5 AU, tj.
v dnešním pásu asteroidů)," pokračuje Boss.
"Vlna mohla zahřát shluky prachu na teplotu, která byla nutná na roztavení
do podoby drobných kapiček." Durissen a jeho tým z Indiany provedl
nezávislé výpočty gravitačně nestabilního disku, které tento obraz
podporují.
Zatímco Boss je zastáncem teorie o rychlém zformování plynových obřích
planet nestabilitami v prvotním plynoprachovém disku, uvedený způsob
tvorby chondrulí nahrává spíš pomalejšímu vzniku postupnou akrecí. Aby
mohl v obou případech vzniknout Jupiter, musela existovat aspoň
maličká gravitační nestabilita ve sluneční mlhovině, která hned na začátku
vedla k vytvoření spirálových ramen, připomínajících vzhled spirálových
galaxií. Jakmile byl Jupiter vytvořen (jakýmkoliv způsobem), poháněl dál
rázovou vlnu do vzdálenosti asteroidů nejméně do té doby, dokud ještě
sluneční mlhovina existovala. Chondruly se musely utvořit ve velice
ranném věku a vznikaly po několik miliónů let, dokud mlhovina nezmizela.
2005-03-02 - MER
Opportunity překonává vzdálenostní rekordy
Vzdálenost, na jejíž zdolání potřebovalo vozítko Spirit
prvních 70 dnů pobytu na Marsu, dokázalo nedávno dvojče
Opportunity urazit za pouhé tři dny.
Spirit, který teď má jiné starosti než uhánět po rudé planetě, objevil
zeminu, která je více než z poloviny složena ze soli. Je to další
kamínek do mozaiky důkazů o vlhké minulosti Marsu. Je nutno opět připomenout,
že všechny zmiňované úspěchy roverů MER
přicházejí skoro po roce, co v dubnu 2004 s úspěchem skončila
základní mise a vozidla se "ocitla mimo záruky".
Opportunity ustanovila nový denní rekord
v překonané vzdálenosti dne 2005-02-19.
Tento den dokázala urazit 177.5 m. Stalo se tak prvního dne
z kombinovaného třídenního víkendového plánu. V předchozím týdnu
instalovali technici NASA-JPL na oba rovery
vylepšený řídící software. Minulý rekord, kterého rover dosáhl zhruba před
dvěma týdny, byl překonán o 13%. Jako všechny předešlé dlouhé přesuny,
pohyb zahájila tzv. jízda naslepo. Rover se posunoval po trase, kterou
předem stanovili technici JPL na základě stereoskopických snímků.
Opportunity byla tímto způsobem navigována asi hodinu a během ní zdolala
větší díl denního plánu. Pak se řízení přepnulo do autonomního módu. Tento
způsob obnáší vždy krátké popojetí o zhruba 2 m a průzkum dalšího
úseku, zda se na něm nenacházejí překážky. Vyhodnocení provádí palubní
počítač a pokud shledá trasu bezpečnou, jízda pokračuje další dva metry.
Takovými přískoky strávil rover další 2.5 h.
Příštího dne použila Opportunity nový
software a zahájila jízdu bez toho, aby čekala na vyhodnocení předchozího
úseku z řídícího střediska. "Je to poprvé, kdy rover zahájil
samostatně autonomní jízdu hned druhého dne po zastavení," řekl Dr. Mark
Maimone, inženýr, odpovědný za jízdní software. "Je to prima, sedět a
nechat rover, aby se řídil za nás." Nejenom že se Opportunity dokázala
další 4 hodiny vyhýbat překážkám, dokonce prozkoumala úsek o rozměru
fotbalového hřiště.
Co se týká zásobování elektřinou, je Opportunity
ve výborné situaci. Panely slunečních článků jsou relativně čisté a navíc
se začíná projevovat nástup jara na jižní polokouli Marsu. Denní světlo
trvá delší dobu a slunce vystupuje více nad obzor. Tato situace dovoluje
pracovat několik hodin denně.
Třetího dne pokračoval robot-geolog opět
v samostatné jízdě a zdolal dalších 109 m. Účet za třídenní
víkend tedy činil celkem 390 m. Za tři dny byla tedy překonána více
než polovina vzdálenosti, která znamenala původně jedno z kritérií
úspěšnosti mise (600 m). Celkově je na tachometru
Opportunity nyní 3014 m. Pohybuje
se jižním směrem ke zvlněné krajině, přezdívané "poleptaný terén", kde by
se mohly nacházet výchozy geologického podloží z větších hloubek,
než na které rover dosud narazil.
Spirit zatím dokázal na Marsu zdolat
vzdálenost 4157 m a v současné době se škrábe po svazích pahorku
"Husband Hill". Momentálně se zastavil na hřebeni, ze kterého má výhled
do údolí severně od vrcholku. Zkoumá, zda se tam nenacházejí potenciální
zajímavé cíle.
V době, kdy Spirit šplhal po svahu
k hřbetu kopce, kola vozidla načechrala zeminu, která upoutala pozornost
vědců. "Jednalo se o zcela náhodný objev," říká Dr. Steve Squyres
z Cornellovy univerzity v Ithace, (stát New York), vedoucí
výzkumník mající na starosti vědecké přístroje na roverech. "Říkáme, hrome,
tamhleta hlína vypadá velice světle. Dřív než pojedeme dál, mohli bychom
ji aspoň letmo prozkoumat."
Světlý flek rozvířené zeminy pojmenovaný "Paso Robles" má největší
koncentraci soli ze všech dosud zkoumaných kamenů nebo vzorků půdy.
Informace zkombinované ze všech tří spektrometrů a panoramatické kamery
roveru ukazují, že hlavní složkou je sůl sulfát (síran) železa s vázanými
molekulami vody. Zemina má též vysoký obsah fosforu, ale ne tolik, jako
bylo přítomno v kameni "Wishstone", který Spirit
zkoumal v prosinci 2004. "Pořád se ještě pokoušíme zjistit, co to
všechno znamená, ale při takovém množstvím soli se voda přímo nabízí,"
řekl Squyres.
Mezitím vědci provedli překalibrování dat z rentgenových spektrometrů
obou roverů. Tyto přístroje slouží k prvkovým rozborům cílových
objektů. Před startem byly přehozeny hlavy obou spektrometrů. Znamená to,
že data shromážděná Spiritem byla
vyhodnocována pomocí kalibračních protokolů
Opportunity a naopak. Naštěstí, protože
obě hlavy jsou téměř identické, dopad na přesnost rozborů byl velice malý.
Vědci využili této příležitosti a vrátili se ke starým výsledkům a data
korigovali podle správných kalibračních křivek. "Efekt ve všech případech
byl menší než nepřesnost měření, takže žádný z našich vědeckých
závěrů nebyl záměnou dotčen," upřesnil Squyres.
2005-03-01 - Měsíc
Japonci by rádi letěli na Měsíc
V minulých dnech se Japonsku poprvé od roku 2003 a po několika
haváriích podařilo úspěšně vypustit vlastními silami umělou družici. Start
nosné rakety H2-A nalil vědcům a technikům
optimismus do žil. Krátce nato, dne 2005-02-28,
oznámilo Japonsko, že by do roku 2025 rádo vybudovalo na Měsíci obydlenou
základnu. Oficiální představitel JAXA [=Japan Aerospace Exploration Agency]
oznámil, že tyto plány budou zahrnuty do nového dlouhodobého plánu, který
bude předán do vládní Komise pro kosmické aktivity koncem března.
Do roku 2015 by Japonsko také chtělo uvést do provozu systém varování před
přírodními katastrofami, který by pomocí satelitů předával informace do
mobilních telefonů.
Představitel, který si nepřál být jmenován, uvedl, že do dlouhodobého
plánu by rádi zahrnuli ještě mnoho dalších věcí. Vize se ale teprve
tvoří.
V plánech Japonska je do pěti let zkonstruovat robota pro lunární
výzkum a do deseti let by měla být vyvinuta technologie, která by umožnila
dlouhodobý pobyt člověka na Měsíci. Do dvaceti let by se měla zahájit
výstavba lunární stanice k vědeckým účelům.
Aby šlo těchto smělých cílů dosáhnout, chce agentura, aby Japonsko vyvinulo
vlastní kosmickou loď podobnou raketoplánu Space Shuttle.
Uvedené vize se zdají být jenom přáním z oblasti science-fiction,
nicméně je třeba mít na paměti, že Japonsko se snaží být zemí s vysokou
úrovní technologie ve všech oborech, kosmonautiku nevyjímaje. O snaze
stát se minimálně regionální velmocí není pochyb. Je ochotno podniknout
nejrůznější kroky, které by postavení Japonska jako tvůrce špičkové
techniky, podpořily. V asijské oblasti je teď navíc pod velkým tlakem.
Expedici k Měsíci oznámila, kromě klasických kosmonautických velmocí,
i Indie a Čína. Čína navíc má za sebou úspěšné vyslání svého občana do
vesmíru vlastními silami.
K Měsíci se chtějí vrátit i Spojené státy. Na rok 2008 byl oznámen
lunární orbiter následovaný další rok přistávacím aparátem. Roku 2015 by
se měla měsíčního povrchu opět dotknout noha Američana. Bylo by to více
než 40 let poté, co na našem nejbližším vesmírném průvodci naposledy
kráčel člověk. Byl jím v prosinci 1972 astronaut Eugene Cernan
z expedice Apollo 17.
2005-03-01 - Chandrayaan-1
NASA má zájem o účast na indickém projektu
Indie se chystá v letech 2007 až 2008 vypustit svoji první automatickou
sondu k Měsíci a jiný satelit sloužící výhradně k astronomickým
výzkumům. Americká NASA zahájila s indickými oficiálními místy
konzultace o spoluúčasti na projektech.
Na oběžnou dráhu kolem Měsíce vyšle Indie 525 kg těžkou družici pomocí
nosiče PSLV [=Polar Satellite Launch Vehicle] a NASA by ráda na její
palubě umístila několik svých vědeckých přístrojů. Projekt
Chandrayaan-1 by měl odstartovat v roce
2007 nebo 2008.
V minulých dnech oznámil ředitel družicového střediska ISRO [=Indian
Space Research Organization] P. S. Goel, že "také NASA projevila
zájem umístit své užitečné zatížení na naši lunární misi."
"NASA s námi vede jednání o umístění jistého vědeckého nákladu na
naší kosmické stanici, který by sloužil k určitým zkouškám na lunární
oběžné dráze. Právě vyhodnocujeme nabídku," upřesnil Goel.
NASA by ráda získala místo pro miniaturní radar se syntetickou aperturou
MSAR [=Mini-synthetic Aperture Radar] a
spektrometr pro pásmo 0.3 až 0.9 µm.
Z mezinárodní nabídky bylo vybráno 10 států, mezi nimi USA, Velká
Británie, Německo, Švédsko a Bulharsko, které se budou podílet na misi
Chandrayaan-1. "Vybrali jsme bulharské zařízení,
které bude monitorovat radiaci a další dva experimenty z Evropy,"
oznámil Goel. Podle posledních údajů je už indické zařízení ve fázi výroby
a projekt postupuje podle plánu. Indie už také vybrala území u Tavarakere,
asi 40 km od Bangalore, kde vybuduje novou sledovací stanici, která
bude schopna spravovat očekávané obrovské objemy dat.
Úkolem mise Chandrayaan-1 bude pořídit chemickou
mapu Měsíce a trojrozměrný atlas vybraných oblastí. Celkové náklady se
předpokládají 89 mil. USD a životnost družice by měla být dva
roky.
Ředitel Národního institutu pro pokročilý výzkum v Bangalore
K. Kasturirangan označil tuto měsíční misi za první indický krok, po
kterém by mělo následovat přistání a sběr vzorků. "S naší technologií
PSLV a GSLV [=Geostationary Satellite Launch Vehicle] máme dostatečnou
kapacitu k letu k Venuši a Marsu," dodal s tím, že
v 21. století by do oblasti planetárního výzkumu měla vstoupit
řada jiných zemí. Indie by chtěla přispět svým dílem k průzkumu
Sluneční soustavy.
Ke startu se chystá rovněž těžká družice Astrosat, která bude pozorovat
vesmírné objekty v ultrafialovém, rentgenovém a vizuálním vlnovém
oboru.
Archiv:
- Aktuální novinky
- Květen 2012
- Duben 2012
- Březen 2012
- Únor 2012
- Leden 2012
- Prosinec 2011
- Listopad 2011
- Říjen 2011
- Září 2011
- Srpen 2011
- Červenec 2011
- Červen 2011
- Květen 2011
- Duben 2011
- Březen 2011
- Únor 2011
- Leden 2011
- Prosinec 2010
- Listopad 2010
- Říjen 2010
- Září 2010
- Srpen 2010
- Červenec 2010
- Červen 2010
- Květen 2010
- Duben 2010
- Březen 2010
- Únor 2010
- Leden 2010
- Prosinec 2009
- Listopad 2009
- Říjen 2009
- Září 2009
- Srpen 2009
- Červenec 2009
- Červen 2009
- Květen 2009
- Duben 2009
- Březen 2009
- Únor 2009
- Leden 2009
- Prosinec 2008
- Listopad 2008
- Říjen 2008
- Září 2008
- Srpen 2008
- Červenec 2008
- Červen 2008
- Květen 2008
- Duben 2008
- Březen 2008
- Únor 2008
- Leden 2008
- Prosinec 2007
- Listopad 2007
- Říjen 2007
- Září 2007
- Srpen 2007
- Červenec 2007
- Červen 2007
- Květen 2007
- Duben 2007
- Březen 2007
- Únor 2007
- Leden 2007
- Prosinec 2006
- Listopad 2006
- Říjen 2006
- Září 2006
- Srpen 2006
- Červenec 2006
- Červen 2006
- Květen 2006
- Duben 2006
- Březen 2006
- Únor 2006
- Leden 2006
- Prosinec 2005
- Listopad 2005
- Říjen 2005
- Září 2005
- Srpen 2005
- Červenec 2005
- Červen 2005
- Květen 2005
- Duben 2005
- Březen 2005
- Únor 2005
- Leden 2005
- Prosinec 2004
- Listopad 2004
- Říjen 2004
- Září 2004
- Srpen 2004
- Červenec 2004
- Červen 2004
- Květen 2004
- Duben 2004
- Březen 2004
- Únor 2004
- Leden 2004
- Prosinec 2003
- Listopad 2003
Počet reakcí: 25
Poslední: 2013-03-21 14:07:23
|