Novinky - duben 2005
2005-04-30 - Mars
Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 17 - Pár drobností na závěr
Zatímco scénář letů automatických sond k Marsu do roku 2010 je
víceméně daný a o následujícím desetiletí se dá hovořit alespoň rámcově
jako o období pokusů dopravit na Zemi kousek hornin z cizí planety,
do vzdálenější budoucnosti se Výboru pro cestovní mapu pro Mars nepodařilo
dohlédnout. Lidské dobytí rudé planety je stále ještě mlhavou vizí a
nejspíš ještě dlouhou dobou zůstane. Jasné vytýčení postupu takové grandiózní
akce ale stejně nikdo od prvního zasedání Výboru nemohl očekávat.
V průběhu zasedání Výboru se objevilo při diskusi několik drobných
témat, které ale prozatím nebyly podrobně diskutovány.
Veliký význam přikládají členové Výboru vyslání telekomunikační družice
MTO v roce 2009. Ve srovnání
s vědeckými družicemi, které kvůli lepšímu "pohledu" na planetu
létají v nízkých výškách a retranslaci dat z povrchových laboratoří
mají jako vedlejší úkol, bude mít nová speciální spojová družice ve velké
výšce možnost předávat nesrovnatelně větší objemy informací. Z tohoto
důvodu bylo doporučeno, aby se na rok 2018 připravila další podobná
družice MTO.
Pro úspěch roveru MSL v roce 2009
bude mít nová spojová družice obrovský význam. Poněkud riskantní se ale
jeví, že má dorazit k Marsu jeden až dva měsíce před přistáním MSL.
Je nebezpečí, že let MTO skončí
(z jakýchkoliv příčin) neúspěšně. V takovém případě už nebude
existovat žádná možnost vyslat náhradní aparát. Diskutovalo se proto,
jestli by nebylo výhodnější první MTO dopravit k Marsu ve dřívějším
startovním oknu, které připadá na rok
2007. Takové opatření by ale znamenalo významný zásah a přesuny ve financování
projektů.
Nastolena byla dále otázka účelu programu Mars Scout. Dvě mise z tohoto
programu poletí v roce 2011 a zároveň se má v tomto roce uskutečnit
první technologický pokus (Testbed mission) související s uvažovanou
pilotovanou misí. Sondy Scout měly původně představovat relativně lacinou
odnož programu výzkumu Marsu, zcela nezávislou na hlavní linii, která se
soustředí na biologické problémy. Ale již první Mars Scout připravovaný
na rok 2007, což je přistávací aparát Phoenix,
se tomuto poslání vymyká. Tím, že má směřovat do polárních oblastí, kde
bude analyzovat led a hledat náznaky toho, zda se v takovém prostředí
mohl udržet život, tvoří vlastně doplněk k hlavní větvi marsovského
výzkumu. Otázka tedy stojí, zda se další mise Scout mají vrátit k původnímu
záměru, nebo zda mají alespoň částečně s hlavní linií kooperovat.
Hodně se například hovořilo o posledních objevech metanu v atmosféře
Marsu. Tento plyn potvrdila měření družice Mars Express
a pozorován byl pozemskými teleskopy. Jedním z vysvětlení přítomnosti
metanu, je jeho produkce živými organismy nebo vulkanická činnost, která
by ale rovněž ukazovala místa, kde se mohou vyskytovat vyšší teploty, vodní
páry aj., což jsou nadějné lokality pro hledání biologických stop. Jedním
ze tří kandidátů mise Mars Scout na rok 2011 je sonda MARVEL. Jedná se o
družici, která by mapovala koncentraci metanu a jiných biologicky zajímavých
plynů. Jedná se tedy o Mars Scout podle původního záměru, nebo je to
regulérní součást hlavní větve?
Projektům Mars Scout se bude nadále věnovat podkomise do jejíhož čela byl
jmenován Laurie Leshin z Arizona State University. Má posuzovat mj.
vazby na ostatní projekty průzkumu Marsu, do čehož patří i vyhodnocení,
zda současná mez 400 mil. USD, určena jako limitní cena za misi
Scout, je přiměřená současnému stavu. Zazněl názor, že pokud se náklady
nezvýší, nebude možno realizovat žádné další přistávací aparáty kategorie
Mars Scout. Phoenix se do rozpočtu jen
obtížně vešel a přitom má tu obrovskou výhodu, že využívá rozpracovanou
konstrukci ze zrušeného projektu přistávacího aparátu z roku 2001.
Zasedání Výboru v lednu 2001 bylo úvodní akcí. Jako takové se dotklo
celé řady problémů, ale pouze málo jich bylo dotaženo do jasných závěrů.
To lze očekávat od dalších jednání, které budou následovat. První závazná
doporučení se očekávají v srpnu tohoto roku, kdy má být publikována
závěrečná zpráva Výboru. V říjnu se bude na úrovni NASA rozhodovat
o celkové strategii a financování projektů a uvidíme, kolik dolarů bude
uvolněno na Mars a jaká doporučení Výboru pro cestovní mapu budou
akceptována. Zatím nezbývá než čekat...
2005-04-27 - Mars
Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 16 - Lidem vstup zakázán!
I když příprava pilotované výpravy na Mars dnes není podle uvážení
Výboru pro cestovní mapu ještě aktuální, lednové zasedání jí věnovalo dost
času (viz např. poslední pokračování našeho seriálu
z 2005-04-26). Zatím to vypadá, že smysl
expedice není zcela zřejmý a technické nejasnosti nedovolují uvažovat o
konkrétním scénáři letu.
Během zasedání byl několikrát zmíněn jeden bod, který se v budoucnu
jistě stane předmětem vážných debat plánovačů pilotované mise. Tento
problém by se dal shrnout stručnou otázkou. Měl by člověk vůbec vstoupit
na Mars?
Každá pilotovaná expedice na povrch planety způsobí vážné místní znečištění
pozemskými mikroorganismy a organickými sloučeninami a tím znesnadní (možná
i zcela znemožní) hledání současného a minulého života. Tento úkol je
přitom hlavním cílem lidské výpravy!
Automatické přistávací aparáty mohou být předem sterilizovány vysokou
teplotou, radiací nebo jedovatými látkami. Lidská bytost takovou proceduru
pochopitelně podstoupit nemůže. Pokaždé, když se otevře vzduchová propusť
přistávacího modulu, mraky mikrobů a organických látek budou vysáty
z kosmické lodi a rozptýleny po povrchu a v atmosféře planety.
Pozemské mikroorganismy budou pronikat každou sebemenší netěsností
v konstrukci lodě a skafandrů, na povrch se dostanou s odpadky.
Je dokonce možné, že již první pilotovaná loď dokáže úspěšně kontaminovat
celou planetu, čímž navždy vyloučí pátrání po místním životě.
Kruté prostředí na Marsu dokáže jistě zlikvidovat během několika minut
většinu a možná všechny pozemské organismy rozptýlené z kosmické lodi.
Přesto ale existuje malá šance, že některé z nich dokážou přežít
třeba ve zmrzlém stavu a časem naleznou vhodné prostředí pod povrchem,
kde by se pomalu rozmnožily v hypotetické vrstvě tekuté vody. Tím,
že lidské výpravy budou záměrně směrovány do míst s nejlepšími životními
podmínkami, možnost, že takové prostředí bude vyhovovat i pozemským
mikroskopickým černým pasažérům, je o to pravděpodobnější.
Z těchto důvodů bylo navrženo, a v průběhu jednání několikrát
zopakováno, že nejlepší metodou by bylo ponechat lidi na oběžné dráze
kolem Marsu a na povrch vysílat jen sterilní roboty a přístroje na odběr
vzorků. Tyto aparáty by byly řízeny z kosmické lodě, čímž by se
odstranila hlavní překážka kvalitního ovládání, kterou je velký časový
odstup mezi příkazem a jeho provedením, daný vzdáleností Marsu a Země.
Toto časové zpoždění se počítá na desítky minut.
Takovým způsobem by mělo proběhnout nejméně několik prvních expedic. Teprve
pak by na základě získaných výsledků mohlo případně dojít k přistání
lidí. Je pravda, že Bushova iniciativa hovoří jen o "lidské expedici
k Marsu" a výsadek vysloveně neuvádí. Těžko si lze však představit,
že by Mars zůstal pro člověka dlouhodobě zakázanou planetou.
2005-04-27 - Deep Impact
Sonda už vidí cíl
69 dní před největším přiblížením a nárazem na kometu Tempel 1
vyfotografovala kamera sondy Deep Impact
svůj cíl ze vzdálenosti 64 mil. km.
Obrázek je prvním ze série snímků, které mají být získány během následujících
deseti týdnů. První záběry poslouží k přesnému stanovení dráhy komety
a sondy a doladění kursu před setkáním, které připadne na
2005-07-04. Na prvním obrázku má kometa rozměr
jen pouhých několik pixelů, ale v okamžiku největšího přiblížení
bychom měli obdržet zatím nejpodrobnější záběry takovéhoto typu kosmického
objektu.
Kometa byla na první pokus detekována kamerou se středním rozlišením MRI
již 2005-04-25. Na obrázku jsou patrné nejmenší
hvězdy o hvězdné velikosti 11, což je asi stokrát slabší světelný bod
než dokáže rozlišit lidské oko za jasné noci.
Další tisíce snímků, které budou následovat, budou použity nejprve pro
navigační a později i pro vědecké účely. Na závěr podle plánu zasáhne
metrový měděný projektil jádro komety o průměru 6.5 km rychlostí
10.2 km/s. Ke srážce dojde ve vzdálenosti 133.6 mil. km
od Země.
2005-04-26 - Mars
Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 15 - Nevíš-li si rady, vytvoř komisi!
Po úvodních kapitolách, věnovaných automatickému průzkumu Marsu a prvním
úvahám o tom, jak dopravit člověka na Mars, byly nastíněny některé základní
otázky, co vlastně na cizí planetě hledat. Ze všeho vyplývá, že hovořit
nyní o detailním plánování pilotované expedice na rudou planetu je
přinejmenším předčasné.
Z jednání Výboru pro cestovní mapu k Marsu bylo zřejmé, že jeho
členové nemají příliš chuti zabývat se otázkou plánování pilotované expedice
k Marsu. Konečně i instrukce Bílého domu o letu k rudé planetě
hovoří jen velice fádně. Výbor posléze usoudil, že není v jeho
odpovědnosti stanovit všeobecný scénář letu. Jediné k čemu se přihlásil,
bylo vyjmenovat několik základních úkolů, které budou muset být vykonány,
aby se cesta k Marsu někdy ve vzdálené budoucnosti mohla
uskutečnit.
Výbor slíbil stanovit sled zkušebních misí a usoudil, že tyto mise se
uskuteční víceméně v rámci stávajícího rozpočtu marsovského programu.
Nejprve se budou zkoušet takové technologie a postupy, které by mohly mít,
pokud se osvědčí, radikální vliv na zjednodušení a zlevnění pilotovaného
letu.
Mezi takové technologie patří rozhodně metoda brždění kosmické lodi o
atmosféru planety (aerocapture). Vyzkoušet by se mělo využití místních
zdrojů planety ISRU. Na Marsu by se měla uskutečnit zkušební výroba
raketového paliva a kyslíku z atmosféry. Pro tyto účely by byla
zkonstruována malá stanice. Dále by se mělo zjistit, zda bude možné využít
vody, která se na Marsu v jistém množství nachází ve formě podpovrchového
ledu. Všechny tyto metody ISRU by zredukovaly hmotnost zásob transportovaných
ze Země.
Jelikož podrobnější plánování již přesahuje základní úkol Výboru, byla
utvořena podkomise, která se bude speciálně věnovat otázkám pilotované
expedice. Do vedení byli jmenováni Gentry Lee z JPL a Aaron Cohen
z Texas A&M University. Jejich prvním úkolem je vybudovat tým
odborníků a zřídit nový úřad při Johnson Space Center.
Protože prezident Bush ve své Iniciativě nezmínil žádné cílové datum letu
k Marsu, stanovil Výbor pro cestovní mapu jako termín rok 2020, kdy
by měly být dokončeny předběžné práce a zkoušky tak, aby v tomto
čase mohlo být stanoveno konkrétní a přitom reálné datum startu lodi
s lidskou posádkou. Zmíněn byl časový interval 2030 až 2035.
Je zřejmé, že kvůli rozdělení odpovědnosti různých otázek kosmonautiky
na několik Výborů, není možno všechny technické problémy řešit pouze ve
Výboru pro Mars. Bude nezbytná koordinace i s jinými komisemi.
Minimálně dva výbory jsou již dnes jasné. Měl by to být Výbor pro pilotovaný
průzkum Měsíce a Výbor pro nosné prostředky.
Spolupráce s prvním jmenovaným výborem vyplývá již ze znění
prezidentského úkolu pro lunární program, který hovoří o "vývoji a vyzkoušení
nových přístupů, technologií a systémů podporujících" průzkum Marsu a
"použití lunárních zdrojů".
Výbor pro cestovní mapu pro Mars nicméně vidí značný problém, jak použít
měsíčních technologií k cestě k Marsu. Na rozdíl od deklarovaného
přání se spíš zdá, že cesta k Marsu lodí, startující z Měsíce
nebo oběžné dráhy kolem něho, nepřinese žádné výhody. I kdyby se v okolí
pólů našlo dostatek ledu, nebude asi možné ho v dohledné době použít
k výrobě raketového paliva. K tomu by bylo potřeba na Měsíci
postavit velký zpracovatelský závod.
Další systémy, které je třeba před cestou vyřešit, jako např. ochrana proti
radiaci, umělá gravitace a uzavřený cyklus zajištění životních podmínek,
mohou být zkoušeny stejně dobře (nebo i lépe) a laciněji na oběžné dráze
kolem Země. Členové výboru se ale v této chvíli ještě neodvážili
původní nápad na Měsíc jako mezistanici zcela odmítnout.
Marsovskému programu, více než pomoc od lunárních směrů vývoje, hrozí,
že měsíční projekty zcela vyčerpají finance a na průzkum vzdálené planety
se již nedostane peněz ani odborníků. Výbor by v takovém případě
viděl raději, kdyby se alespoň v cestách do hlubokého vesmíru pokračovalo
postupnými kroky. Jako první by mohla být výprava do Lagrangeova bodu L2
soustavy Slunce-Země, dále třeba expedice
k blízkému asteroidu s dobou letu přes jeden rok a konečně na
oběžnou dráhu k Marsu a zpět. K vlastnímu přistání by pak mohlo
dojít i později, až by se vyvinul a na místo dopravil výsadkový
modul.
Spolupráce s Výborem pro transportní prostředky bude zcela jistě
nezbytná. Odhadovaná celková váha lodi k Marsu se zdá dnes obrovská.
Pro posádku 6 lidí se počítá s plavidlem o hmotnosti 500 t,
a to i za předpokladu, že bude k dispozici vysoce výkonný nukleární
motor, technika ISRU bude odzkoušená a použitelná a povrchové obytné
moduly a vzletový aparát poletí samostatně. To je více, než bude mít
družicová stanice ISS po dokončení a třikrát víc, než činí její současná
hmotnost.
Jestliže nebudou k dispozici zmíněné techniky šetřící váhu, bude se
muset k Marsu vydat plavidlo o nepředstavitelné hmotnosti 1500 t.
S tím kontrastuje fakt, že Spojené státy zatím neplánují vývoj
silnějšího nosiče než s kapacitou 20 t na nízkou oběžnou dráhu.
Pro účely planetárních expedic bude tedy nutno vyvinout těžký nosný
prostředek, který by dokázal na oběžnou dráhu vynést alespoň 80 t.
Jinak by se nešlo vyhnout absurdně vysokému počtu startů dílů meziplanetární
lodi a komplikovaným montážním pracím v beztížném stavu. Stavba
silného nosiče bude ostatně potřeba i pro lunární misi, i když v tomto
případě bude potřeba sestavit loď o podstatně nižší hmotnosti. Takovou
nosnou raketu je však ale potřeba začít vyvíjet v dostatečném předstihu,
nejlépe již dnes.
Velkých úspor se nedosáhne i v případě kosmické lodi, která by
sloužila opakovaně na cestu k Marsu a zpět. Taková loď by musela být
před každým letem stejně dotankována a hmotnost paliva v takovém
případě může činit kolem 2/3 celkové hmotnosti.
2005-04-25 - Rosetta
Status Report (2005-04-08 až 2005-04-22, dny mise: 404 až 418)
Hlavní událostí ve sledovaném období byla úspěšná prověrka hibernace sondy
v blízkosti Slunce NSHM [=Near Sun Hibernation Mode]. V tomto
stavu se sníženou aktivitou setrvala sonda celkem pět dní. Orientace byla
udržována na základě údajů z hvězdného čidla výlučně malými raketovými
motorky. Gyroskopy a silové setrvačníky byly mimo provoz.
NSHM byl zahájen 2005-04-11 a skončil
2004-04-15, kdy se na palubě obnovila normální
činnost. Během hibernace pracovalo udržování orientace podle předpokladů.
Test prokázal, že NSHM je za daných zkrácených podmínek použitelný a
v dalších několika týdnech proběhne jeho ověření v celém časovém
intervalu.
Při spojení 2005-04-19 se provedlo přezkoušení
přístroje MIDAS, u kterého byly pochybnosti o správné funkci. Nejnovější
test potvrdil, že experiment je zcela v pořádku. MIDAS obdržel zároveň
vylepšený software, který byl rovněž vyzkoušen. Kromě stále aktivního
experimentu SREM neprobíhaly na palubě žádné další činnosti. Spojení se
sondou se uskutečňuje třikrát týdně při relacích trvajících obvykle
7 h.
Dne 2005-04-22 byla Rosetta
vzdálena 16.02 mil. km od Země a rádiový signál putoval
v jednom směru 53.4 s.
2005-04-25 - Mars
Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 14 - Kde vlastně vznikl život?
V několika předchozích částech (poslední
z 2005-04-07) se perspektiva dalšího
pronikání na Mars stále častěji odvolávala na šanci nalézt na planetě
stopy života. Pouze naděje na takový epochální nález může zdůvodnit
obrovské náklady na pilotovanou misi a obhájit ji před veřejností. Málo
pozornosti se však věnuje tomu, jaký může mít podobný nález vědecké
důsledky.
Pravděpodobnost, že na Marsu bude nalezen život - ať současný nebo
minulý - je malá, ale reálná. Co by nám ale takový nález řekl? Nelze
předem vyloučit, že o organismu, který objevíme, nebudeme moci s klidným
svědomím prohlásit, že pochází z Marsu.
Je prokázáno, že při určité výjimečné události, kterou může být např. náraz
obrovského meteoritu, jenž by vyhloubil kráter o průměru 15 km, je
určité množství úlomků z povrchu planety vyneseno do kosmu a přejde
na heliocentrickou dráhu. Některé z těchto úlomků se po čase dostanou
do blízkosti Země a dopadnou na ni. Tento proces probíhá po celou dobu
existence planet. Odhady hovoří, že každoročně dopadne na Zemi půl tuny
marsovského materiálu. Jen nepatrný zlomek z tohoto množství byl
nalezen (především na sněhových polárních pláních) jako proslavené marsovské
meteority.
Přenos materiálu v opačném směru - ze Země na Mars - je
podstatně méně častý, ale i k němu občas dojde. V případě
Země by kousky skal musel do kosmu vymrštit gigantický náraz asteroidu.
Taková událost je velice vzácná, ale přesto k ní před mnoha milióny
let několikrát došlo. Předpokládá se, že každý rok dopadne na Mars
10 kg hornin původem ze Země. V ranných dobách Sluneční soustavy
byly takovéto srážky mnohem častější. V této době ale už na Zemi
existovaly první organismy a je možné, že se některé z nich staly
nedobrovolnými pasažéry, uzavřenými v pórech skalisek, putujících
vesmírem. Dále nelze zcela vyloučit, že ve formě spór mohly přežít tisíce,
možná i milióny let meziplanetárního letu. Po dopadu na rudou planetu, do
příhodného místa mohly ožít a zabydlit posléze každou příhodnou
lokalitu.
Jestliže akceptujeme možnost cestování mikrobů ze Země na Mars, proč také
nepřipustit přesun života opačným směrem. V ranných dobách solárního
systému mohly být podmínky na Marsu dostatečně příhodné a dokonce lepší
než na Zemi. Dá se zcela odmítnout teorie, že veškerý život na Zemi pochází
z několika bakterií, které se původně vyvinuly na Marsu? Reálnost
přenosu života v obou naznačených směrech má zajisté svá specifika.
Při startu ze Země musí cesta začít nárazem o větší energii a kámen musí
obrovskou rychlostí proletět hustou atmosférou, přičemž se uvolní obrovské
množství tepla. Dopad na Mars se děje také vyšší rychlostí, protože na
planetě chybí dostatečně husté ovzduší, které by náraz ztlumilo.
Jak bylo naznačeno, existuje pravděpodobnost, že život vznikl na jedné
z planet a později byl přenesen na druhou. Třetí možností -
pokud se na Marsu život zjistí - je, že na obou planetách vznikl
nezávisle na sobě. Takovýto závěr by měl nesmírný význam. Znamenalo by to,
že život je zákonitým důsledkem existence příhodných podmínek a nikoliv
neuvěřitelnou náhodou, při níž se ve správném místě a ve správný čas spojí
v přesném pořadí komplikovaný řetězec organických molekul. A právě
k takovému poznání by mělo všechno pátrání po životě směřovat. Učinit
jednoznačný závěr bude ale strašně obtížné.
Při všech úvahách o chystané výpravě k Marsu se musí brát ohled i
na veřejné mínění. Je vcelku pochopitelné, že obyčejný člověk ocení více
objev cizího života, než zjištění, že nějaký známý pozemský organismus
dokázal přečkat nepříznivé podmínky na jiné planetě.
Při veškeré snaze je možné, že na Marsu nebudou nikdy objeveny místní
formy života. Pro vědecké bádání by měl ale obrovský význam i jiný objev.
Cenné by bylo kupříkladu, kdyby se našly biochemické struktury, které jsou
jakýmsi mezistupněm mezi jednoduchými organickými sloučeninami a komplexními
molekulami, tvořícími základní stavební kameny samoreprodukujících se
živých organismů. Takový chemicko-fyzikální proces, který proběhl kdysi
samovolně na Zemi a na základě něhož vznikl život, je pro nás stále velkou
záhadou a nemohl být dosud nikdy laboratorně napodoben. Je zvláštní, že
NASA, která hlasitě propaguje pátrání po životě na cizích světech, naopak
mlčí o možnosti nalézt stopy, jak život vůbec vzniká. Není vyloučeno, že
nakonec na doporučení Výboru pro cestovní mapu tento úkol NASA přijme za
svůj. V takovém případě by nemuselo zůstat u Marsu. Zákonitosti tvorby
složitých organických molekul, které by mohly být předstupněm živé hmoty,
lze zkoumat snad i na Europě nebo Titanu.
2005-04-17 - Cassini
Status Report (2005-04-07 až 2005-04-13)
Zatím poslední rádiový kontakt se sondou navázala stanice Goldstone
2005-04-13. Cassini
pokračuje v bezproblémovém letu, všechny systémy pracují normálně.
Vědecký výzkum minulého týdne zahrnoval měření v hraniční oblasti
magnetosféry a sledování slunečního větru přístroji MAPS. Infračervená
mapa Saturnu byla pořizována pomocí experimentů CIRS a VIMS. Kamery ISS
získaly sérii snímků, z nichž byla sestavena animace pohybů
prstence F. Ultrafialový spektrograf UVIS pozoroval zákryt hvězdy
delta Orionis za Saturnem. Pomocí radiolokátoru se uskutečnila měření
polarizace na prstencích planety. Atmosférická měření zahrnovala pozorování
zákrytu další hvězdy alfa CMi (souhvězdí Malého psa).
Dne 2005-04-08 byla zakončena etapa S09 a
program letu vstoupil do etapy S10. V ní dojde mj. ke čtyřem korekcím
dráhy, dalšímu cílenému průletu kolem Titanu a 5 necíleným průletům
kolem měsíců Epimetheus, Mimas, Calypso a Titan.
2005-04-10 proběhla korekce dráhy
OTM-021. Manévr byl zahájen ve 04:15 UT
a po 37.35 s práce hlavního motoru bylo docíleno změny rychlosti
Δv=5.82 m/s.
Technikům se pravděpodobně podařilo odstranit menší problém, který provázel
činnost přístroje INMS [=Ion and Neutral Mass Spectrometer] od roku 2003.
Po delší době provozu docházelo u něho k rebootování systému. Byla
připravena úprava řídícího softwaru a zdá se, že zásahy přinesly úspěch.
K dnešnímu dni pracoval přístroj bez anomálie už nepřetržitě
40 dnů.
K další úpravě dráhy OTM-022 došlo
2005-04-14 ve 04:55 UT. Korekční manévr
provedly malé raketové motorky RCS, které za dobu činnosti 67.6 s
způsobily změnu rychlosti sondy o Δv=63.5 mm/s. Manévr nazývaný
též "T5 minus 3 dny" doladil nastávající průlet číslo 5 kolem Titanu
na vzdálenost 1025 km.
2005-04-17 - Opportunity
Porucha na podvozku
Na marsovském roveru Opportunity došlo
k závažné poruše, zapříčiněné pravděpodobně závadou na motoru předního
pravého kola.
Podle zveřejněných zpráv se 433. solu zablokoval servopohon natáčení
kola na konci jízdy dlouhé 150 m. Následujícího dne (sol 434) vozítko
zacouvalo asi 1 m zpět a byl učiněn pokus o srovnání kol, ale servopohon
se vůbec nepohnul. Na snímcích není patrná žádná zjevná příčina tohoto
stavu. Kolo zůstává odchýleno asi 7° od přímého směru, což naštěstí
stále ještě umožňuje popojíždět s roverem i v případě, že by
se poruchu nepodařilo odstranit.
Bezprostředně před touto událostí dosáhla Opportunity
kráteru "Viking" a pokračovala ke kráteru "Voyager". Krátery byly
zdokumentovány fotograficky a detailně byl zkoumány vlastnosti terénu. Oba
rovery MER na Marsu zároveň nedávno
přečkaly potíže s retranslační družicí 2001 Mars Odyssey, která
na několik dní přešla do bezpečnostního módu. Spojení se Zemí se dařilo
udržovat jen v omezeném rozsahu pomocí přímé linky. Opportunity začala
opět popojíždět po povrchu Marsu až 428. solu. Kromě miniaturního
infračerveného spektrometru (a nejnovější poruchy na natáčení kola) se
jinak nachází automatické vozítko ve vynikajícím stavu.
2005-04-15 - Cassini
Status Report (2005-03-31 až 2005-04-06)
Poslední rádiové spojení se sondou navázala prozatím stanice DSN Goldstone.
Cassini se nadále nachází ve vynikajícím
stavu a systémy pracují normálně.
Hlavní vědeckou událostí uplynulého týdne byl 4. cílený průlet kolem
Titanu v minimální vzdálenosti 2400 km, ke kterému došlo
2004-03-31. Orientace sondy byla poprvé udržována
výlučně pomocí silových setrvačníků. Rozbor telemetrie ukazuje že tento
systém fungoval bez problémů a odchylky od směru zaměření a rovněž chování
gyroskopů nevybočilo z předpokládaných mezí.
Během průletu se provádělo měření vyzařování ovzduší v emisních čárách
dusíku a uhlíku a tím se zjišťoval odraz slunečního světla od atmosféry.
Tyto údaje nepřímo indikují rozměry a vlastnosti částic vznášejících se
v atmosféře. Rádiolokátor zaznamenal další detailní snímky povrchových
útvarů. Přístroj VIMS pozoroval vývoj oblačnosti a dalších přechodných
jevů na Titanu. Dále byly zkoumány parametry plazmy v okolí měsíce,
elektronová teplota, interakce mezi magnetosférou a ionosférou Titanu a
pátralo se po bouřkových jevech. K dalšímu setkání s Titanem
dojde 2005-04-16 na vzdálenost
1025 km.
Dne 2004-04-04 se uskutečnil korekční manévr
OTM-020. Hlavní raketový motor byl nastartován
ve 03:36 UT a po 5.9 s práce změnil rychlost kosmické sondy
o Δv=0.91 m/s.
Dodatečně bylo oznámeno, že 2005-03-28 bylo
rozhodnuto o úpravě trajektorie na obězích 14 až 17. Korekcemi
s celkovou změnou rychlosti o Δv=8 m/s se dosáhne blízkého
setkání s měsícem Tethys na úrovni cíleného průletu. Tethys byl
jediným středně velkým měsícem, se kterým se
v plánu průletů původně nepočítalo.
Zásluhou této nepatrné úpravy dráhy dojde ke třem novým setkáním s ledovými
měsíci během 17 dní v období, kdy se nepočítá s dalším
průzkumem Titanu. Zmíněnými měsíci budou Tethys, Hyperion a Dione.
Dne 2005-04-04 začalo nahrávání souborů příští
etapy letu S10. Přenos byl dokončen 2005-04-06.
Příštího týdne začne náročný program úpravy dráhy, při němž dojde během
10 dnů ke třem manévrům OTM-021 až
OTM-023.
2005-04-15 - Mars
Rusko odhaduje první výpravu k Marsu na rok 2030
Ruská média uvedla 2005-04-11, že by se
mezinárodní pilotovaná výprava k Marsu mohla uskutečnit do roku 2030.
Na dotaz novinářů ITAR-TASS to sdělil Anatolij Perminov, ředitel Roskosmosu,
ruské kosmické agentury, a přitom podotkl, že této expedici bude předcházet
několik postupných kroků.
Podle vyjádření ruských expertů by měly být v letech 2015 až 2020
obnoveny lety na Měsíc. Dalším krokem by mohla být výstavba stálé lunární
základny a nebo aspoň její technický vývoj. Následovat bude etapa automatických
sond k Marsu. Po několika letech, přibližně v roce 2030, je možná
i pilotovaná výprava. Perminov dodal, že velké vesmírné projekty bude
možno realizovat jenom v případě úzké mezinárodní spolupráce.
Začátkem roku 2006 započne v Institutu pro medicínskou a biologickou
problematiku v Moskvě pozemní simulace letu k Marsu.
2005-04-14 - Mars
ESA chce na Mars poslat dalšího robota
Evropa se nenechala odradit neúspěchem přistávacího aparátu
Beagle 2, který měl začít pracovat
na Marsu v prosinci 2003, a uvažuje o vysazení roveru, pátrajícího
po stopách života. Malá mobilní laboratoř by vzlétla v červnu 2011
a na Marsu by přistála o dva roky později v červnu 2013. Návrh zatím
není pevně začleněn do plánů ESA, čeká se na vyjádření příslušných ministrů
členských států ESA.
Ve stanovisku vědecké komise, která návrh připravila, se uvádí, že rover
by měl být vybaven sadou vědeckých přístrojů, uzpůsobených k pátrání
po minulém a současném životě na planetě. Bude hledat vodu blízko pod
povrchem a zjišťovat rizika pro budoucí pilotované mise daná terénem a
prostředím. Nebude se jednat o opakování úspěšné expedice vozítek
Spirit a Opportunity,
která v současnosti stále úspěšně pracují na Marsu, ale má se jednat
o rozšíření našich současných znalostí. Velice zajímavá je myšlenka vybavit
nového robota vrtačkou, schopnou proniknout až dva metry pod povrch. Na
palubě pojízdné laboratoře by měly být také přístroje měřící "marsotřesení"
ať již vyvolané seismickými jevy nebo třeba hydrotermální aktivitou.
Poslední výzkumy rudé planety rovery MER
a družicí Mars Express potvrdily, že na
planetě se vyskytují velké zásoby vodního ledu v oblasti pólů a že
před milióny let byl povrch po přechodnou dobu pokryt rozsáhlými vodními
plochami. Mnozí experti doufají, že voda se nachází i pod povrchem, i
když přímé důkazy o tom chybí a bez inspekce z povrchu nemohou být
získány. Přitom nález vody je velice zásadní pro posouzení možností vzniku
života a pro plánování případných lidských výprav.
Doporučení vyslat zmíněný rover na Mars vzešlo z pracovní porady
v Birminghamu (Velká Británie) začátkem dubna 2005. Kromě tohoto
projektu byla vyjádřena podpora již připravovanému programu automatického
návratu vzorků hornin z Marsu, se kterým se předběžně počítá na rok
2016.
2005-04-14 - MRO
Podaří se najít trosky Beaglu na Marsu?
Britský přistávací modul Beagle 2
měl o Vánocích v roce 2003 měkce přistát na povrchu Marsu. Nestalo
se tak. Naposledy ho mohli lidé vidět krátce po oddělení od mateřské stanice
Mars Express jak míří k rudé planetě.
Po termínu plánovaného přistání se již neozval. Dodnes nejsou známé pravé
příčiny selhání aparátu a dokonce není ani jisté, jestli dosáhl povrchu -
přitom tato informace by měla dost podstatný význam pro další analýzu
příčin nezdaru.
Instituce, zabývající se zpracováním a vyhodnocování snímků z družice
Mars Global Surveyor (MGS), kterou je Malin Space Science Systems ze San
Diega, se pokusila na zatím nejpodrobnějších obrázcích nalézt stopy po
tvrdém dopadu. V kritické oblasti byla dokonce objevena dosud neznámá
černá tečka. Po použití počítačových metod zlepšujících rozlišení ale vědci
usoudili, že se jedná o běžný meteorický kráter s tmavým pískem na
dně.
Kromě zmíněné sondy může na povrchu planety ležet ještě další ztracený
aparát ze Země. NASA přišla za dosud neobjasněných příčin v roce
1999 o Mars Polar Lander. Planeta je ostatně k lidským vyslancům
značně nevlídná. Přibližně dvě třetiny všech dosud vypuštěných meziplanetárních
stanic skončily neúspěšně.
Najít trosky Beaglu 2 na Marsu se
má nejnověji pokusit sonda Mars Reconnaissance Orbiter
(MRO), která odstartuje letos v létě. Bude pro to mít skvělé předpoklady.
Na její palubě se totiž bude nacházet zatím nejdokonalejší kamera, jaká
se kdy k Marsu vydala.
Na MRO jsou instalovány tři druhy kamer.
Pomocí nich, podobně jako bychom používali mikroskop, můžeme pozorovat
povrch planety ve třech stupních rozlišení. Nejméně podrobné snímky bude
pořizovat přístroj MARCI [=Mars Color Imager]. Na barevných snímcích
z tohoto zařízení budou zachyceny velké oblasti a rozpoznat bude možné
pouze obří vulkány, velké krátery, několik menších kráterů, kaňony a plochá
území. Podrobnější snímky by měla pořizovat kontextová kamera CTX [=Context
Imager]. Jak název napovídá, jejím hlavním smyslem bude zobrazovat území
o střední rozloze a obrázky poslouží k polohové identifikaci (kontextu)
snímků s nejvyšším rozlišením z kamery HiRISE [=High Resolution
Imaging Science Experiment]. Kamera HiRISE by měla být schopna rozlišit
detaily o rozměrech metru až několika decimetrů.
I když rozměry Beaglu 2 jsou menší
než očekávané rozlišení, přesto by mohly být zjištěny stopy, které způsobil
dopad modulu na povrch. V tomto případě by se pátralo po kráteru nebo
příkopu, který stroj vyhloubil do marsovských písků.
Kromě optické lokalizace existuje i jiná metoda, jak by bylo možno trosky
objevit. Přístroj CRISM [=Compact Reconnaissance Spectrometer for Mars]
má identifikovat povrchové minerály. Jestliže
Beagle 2 dopadl na planetu, je možné,
že zvířil a "přeoral" poměrně velkou plochu terénu. Není vyloučeno, že se
tím na povrch dostaly minerály poněkud jiných vlastností než má okolní
krajina. Pokud by se zjistila takováto anomálie, byl by to návod, do kterého
místa zaměřit kameru HiRISE. Po letech by tedy mohl být Beagle 2, nebo
alespoň místo jeho dopadu, identifikován.
2005-04-13 - Měsíc
Tip pro místo budoucí stálé základny na Měsíci
Astronomové identifikovali místo na povrchu Měsíce, které se vyznačuje
stálým slunečním osvětlením a které se nachází velice blízko oblasti, kde
by se mohl nacházet vodní led. Jedná se tudíž o ideální místo pro uvažovanou
lunární základnu. Zpráva byla uvedena v časopisu Nature, britském
vědeckém týdeníku. Pod článkem je podepsán Ben Bussey z Johns Hopkins
University, Maryland, USA.
Stanoviště se rozkládá na vysočině poblíž severního pólu mezi třemi velkými
impaktními krátery Peary, Hermite a Rozhdestvensky. Teploty na tomto
místě se pohybují mezi -40°C a -60°C, což jsou na měsíční poměry
velice mírné a stabilní podmínky. Pro srovnání se uvádí, že na rovníku
kolísají teploty mezi -180°C až +100°C.
Místo je permanentně ozářeno sluncem, takže předpokládaná základna by měla
stálý přístup k solární energii. Navíc je tu možnost, že budou mít
obyvatelé na dosah dostatek vody. Spekuluje se o tom, že uvnitř blízkých
kráterů, do nichž nikdy neproniknou sluneční paprsky, by se mohly nacházet
zásoby vodního ledu.
V lednu 2004 načrtl prezident George W. Bush plán návratu lidí na
Měsíc. Podle něho by se již v roce 2015 mohl po našem přirozeném
satelitu opět procházet člověk. Následně vybudovaná stálá základna by pak
mohla představovat předpolí na náročnější výboje do vzdálenějšího vesmíru,
především k Marsu.
2005-04-09 - Cassini
Průlet T4 kolem Titanu
Ve čtvrtek 2005-03-31 minula sonda
Cassini ve vzdálenosti 2402 km
měsíc Titan. Řada přístrojů na palubě umožnila získat další stavební prvky
do mozaiky našich znalostí o tomto mlhou zahaleném světě.
Při průletu byla hlavní pozornost zaměřena na mlhu na měsíci, která byla
sledována v ultrafialovém spektrálním oboru. Tímto způsobem se vědci
pokusili o stanovení rozměrů a vlastností částeček, z nichž se mlha
skládá. Z malé vzdálenosti byla monitorována taktéž měnící se
oblačnost.
Severní polokoule Titanu byla již částečně zobrazena radiolokační metodou
v říjnu 2004 a v únoru 2005. Tentokrát se stejné oblasti nacházely
v příhodné poloze pro zobrazení optickými kamerami. Ke slovu přišlo
i snímkování pomocí spektrografu VIMS [=Visual and Infrared Mapping
Spectrograph].
Vědecká data byla získána ze všech 12 přístrojů na palubě
Cassini. V poslední době byly
zaznamenány problémy na infračerveného spektrometru CIS [=Composite Infrared
Spectrometer]. U něho se objevují občasné interference, které byly pozpátku
vystopovány až k okamžiku uvádění sondy na oběžnou dráhu kolem Saturnu.
Zrcátko spektrometru patrně vibruje. Chvění souvisí pravděpodobně
s činností silových setrvačníků, které udržují orientaci sondy.
Nestandardní chování se objevilo i na jednom ze tří motorů ovládajících
senzory přístroje k zobrazování magnetosféry a na motorku spektrometru
plasmy. Všechny tři přístroje pokračují i nadále v činnosti, i když
jejich vědecká využitelnost je nižší. Zkoumání příčin závad nadále
probíhá.
Další setkání s Titanem se uskuteční 2004-04-16.
Přiblížení na vzdálenost 1025 km bude zatím nejbližším dosavadním
průletem.
2005-04-09 - Rosetta
Status Report (2005-03-25 až 2005-04-07, dny mise: 390 až 403)
Ve sledovaném období proběhla poslední pozorování v souvislosti
s uskutečněným průletem kolem Země, zahájeny byly první pasivní zkoušky
užitečného zatížení a sonda absolvovala předběžné prověrky a přípravu na
ostrý test hibernace při letu v oblastech blízko Slunce NSHM [=Near
Sun Hibernation Mode].
Dne 2005-03-26 se jako poslední vědecká činnost
blízko Země uskutečnilo pozorování Měsíce přístrojem ALICE. Tím byly
završeny všechny aktivity v této etapě letu.
Téhož dne byly zahájeny první pasivní zkoušky přístrojů. Telemetrie přijatá
2005-03-29 ukázala, že dne
2005-03-27 došlo k neočekávanému samočinnému
vypojení přístroje MIDAS kvůli vysoké hodnotě elektrického proudu. Příčina
byla odhalena a odstraněna. Opakovaná zkouška přístroje se uskutečnila
2005-03-30. Všechny ostatní přístroje prošly
zkouškami bez problémů.
Dále se 2005-04-05 podařilo znovu uvést do
provozu dva bloky paměti SSMM [=Solid State Mass Memory], které byly na
základě prověrek v prosinci minulého roku považovány za poškozené.
Pravidelné rádiové spojení je běžně udržováno třikrát týdně pomocí stanice
New Norcia. Kromě toho se v případě potřeby uskutečňují ještě kratší
relace. Dne 2005-04-07 se sonda nacházela ve
vzdálenosti 11.08 mil. km od Země a rádiový signál putoval
v jednom směru 37 s.
2005-04-08 - MER
Rovery mají zelenou na dalších 18 měsíců
NASA schválila dodatečných 18 měsíců provozu pro
Spirit a Opportunity.
Dvojice roverů příjemně překvapila techniky a vědce nečekanou výdrží, když
dokázala přežít do této doby už více než 14 měsíců v krutých
podmínkách na Marsu.
Vozítka prokázala svůj význam tím, že na planetě prokázala dávnou přítomnost
vodního prostředí. V takových podmínkách mohl případně vzniknout i
život. NASA se rozhodla prodloužit misi až do září roku 2006 na základě
toho, že oba stroje jsou i nadále ve skvělém stavu a v prodlouženém
čase mohou dosáhnout ještě dalších nadějných lokalit.
V minulých dnech uplynulo 11 měsíců, jenž byly odsouhlaseny jako
první prodloužení základní tříměsíční mise. Nyní se musí připravit dlouhodobý
plán další činnosti. Ačkoliv se mluví o dodatečných 18 měsících, není
vyloučeno, že expedice skončí během krátké doby kvůli nějaké neočekávané
závadě. Stále je třeba mít na paměti, že rovery již dlouho přesluhují a
všechny úkoly, které byly stanoveny jako kritérium úspěšnosti, už byly
splněny.
Spirit a Opportunity
se blíží k místům, která se před rokem zdála nedosažitelná. Úspěšný
postup obou robotů posiluje naději NASA, že i příští ambiciózní projekty,
jako je třeba automatický návrat vzorků nebo i pilotovaná výprava k Marsu,
nejsou technicky nezvládnutelné.
Opportunity se nachází v oblasti
pojmenované pracovně "Etched Terrain" {=Poleptaný terén}. Vědci očekávají,
že se zde naleznou kameny jen lehce obroušené větrnou erozí, jenž budou
poněkud odlišné od doposud zkoumaných balvanů vyvržených z impaktních
kráterů, které byly poznamenány silami při jejich vzniku. Vozítko již
překonalo více než 4.9 km, což je osmkrát více než byl plán. Dne
2005-03-20 se podařilo ustanovit denní jízdní
rekord, který nyní činní 220 m. Sluneční baterie, i když mírně zaprášené,
produkují stále dostatek energie, postačující ke třem hodinám jízdy
denně.
Spirit se pohybuje v podstatně
složitějším terénu. Pomalu se drápe mezi kameny k vrcholku "Husband
Hill". Poté, co větrný vír šťastnou náhodou očistil panely sluneční baterií
a co si dalo říct pravé přední kolo, které v minulosti dělalo technikům
starosti, Spirit opět úspěšně popojíždí. Solární články teď vyrábějí
dvojnásobek elektrické energie. Rover může tudíž každého dne pracovat delší
dobu a rovněž cestování je tím usnadněno. Zásluhou větší produkce elektřiny
už také není Spirit vázán pouze na pohyb po svazích obrácených ke slunci.
Na jižní polokouli, kde oba rovery pracují, nastává už jaro, což také
zlepšuje energetickou bilanci.
Po dosažení vrcholku kopce by mělo vozítko sjet dolů do "Inner Basin"
{=Vnitřní kotlina} na opačné straně. Nicméně nyní je stále ještě k dispozici
více eventualit, kudy se bude ubírat další postup. "Inner Basin" by měl
podle družicových snímků obsahovat několik teras s odkrytým geologickým
podložím.
I přes deklarovaný skvělý stav obou vozítek, některé známky opotřebení se
nedají přehlédnout. Vrtačka Spiritu se
už zdá být obroušená. Není divu, protože počet vývrtů, které uskutečnila
do nejrůznějších skalisek už mnohokrát přesahuje projektované číslo. Před
dalším vrtáním by chtěli technici zjistit skutečné opotřebení vrtací hlavy.
Opportunity má potíže s infračerveným
spektrometrem, není dosud známá příčina problémů, které se vyskytly minulý
měsíc. Ostatní přístroje na obou vozítcích pracují normálně.
2005-04-07 - Mars
Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 13 - Je hledání života v současné době tím správným cílem?
Přes odbočku týkající se velice vzdálené pilotované expedice na Mars
(viz minulou část seriálu 2003-04-05) se v dnešním dílu opět vracíme
k základní otázce, co chceme v nejbližších letech na rudé
planetě nalézt.
Závěrem každého jednání by mělo být nějaké rozhodnutí. Před podobné dilema
byli postaveni i členové výboru pro "Cestovní mapu pro Mars" začátkem
tohoto roku. Doporučení na další postup přitom nemohlo být příliš všeobecné
a nejasné. Naopak se očekávalo jasné stanovisko, co dál, i když konkrétní
upřesnění by se tvořilo až při následujících zasedáních komise. Od takového
rozhodnutí se teprve dá odvíjet plánování financí.
Jak se ukázalo, již pouhá definice základního cíle výzkumu Marsu je velice
obtížná. Nabízí se sice úkol hledat současný nebo vyhynulý život na planetě.
Takový cíl je dostatečně atraktivní a srozumitelný i široké veřejnosti,
a proto by mohl být věřejností a státními institucemi akceptovatelný. Má
to ale obrovský háček. Dokonce i v pozemských podmínkách je pátrání
po fosíliích mikrobiálního života v kamenech starých několik miliard
let nepředstavitelně obtížné. Aby se podařilo takovou zkamenělou stopu
prvotního života identifikovat, ja potřeba prozkoumat stovky kilogramů
hornin. Každý takový nález je navíc nejednoznačný a je předmětem vědeckých
sporů.
Je velice pravděpodobné, že první vzorky dopravené z Marsu nám neřeknou
víc než to, jestli obsahují nějaké komplexní organické sloučeniny (a takové
sloučeniny už vůbec nemusí mít nutně původ v činnosti živých organismů)
a zda nejsou přítomny žádné člověku nebezpečné bakterie. Ostatně druhý
možný závěr se jeví jako velice důležitý pro další etapy průzkumu. Abychom
se přesvědčili, že nějaký podezřelý nález je skutečným důkazem života na
rudé planetě, bylo by nutno získat podobné vzorky z více míst a navíc
by musela existovat jistota, že nezkoumáme černé pasažéry, kteří se na
Mars dostali za Země.
Není také jisté, že i když dříve nějaký primitivní život na planetě existoval,
nacházel se v takových podmínkách, že by se aspoň jeho zbytky zachovaly
do dnešních dní. Příkladem budiž naše znalost o prostředí na
planině Meridiani. Zde byly prokázány
zajímavé usazené horniny, které se tvořily ve vodním prostředí. Voda ale
musela být silně kontaminována oxidy železa a takový roztok dokáže velice
rychle zlikvidovat jakékoliv pozůstatky uhynulých mikrobů. Zbytky po
mikroorganismech jsou dále poškozovány mineralogickými procesy, například
při přeměně goethitu na hematit. Ani v takovém případě nebude tedy
možné objevit otisky bakterie v kameni.
Hledání života nemůže mít ale nikdy negativní závěr. I když necháme udělat
průzkum v mnoha místech sebedražšími stroji a nepodaří se ani jednou
dokázat přítomnost živých či mrtvých organismů, přesto stále bude existovat
šance, že se někde jinde na Marsu nebo pod povrchem nachází dosud neobjevená
oáza, kde život existoval či dokonce přežívá dodnes.
Za těchto podmínek by se mohlo stát, že průzkum, který by měl za svůj cíl
hledání života na Marsu, bude po mnoha letech pokusů a vynaložených miliardách
dolarů prohlášen za neúspěch.
Jako méně rizikový cíl se jeví úkol zjistit, zda Mars může nebo mohl být
"obyvatelným" místem. Jinak řečeno, zda se na něm někdy vyskytovaly
fyzikální a chemické podmínky, za kterých by mohl vzniknout život
z neživých součástek. Šance na jednoznačnou odpověď je v tomto
případě větší.
Pokud bude odpověď znít "ano" ale další průzkum přesto neobjeví žádnou
stopu projevů života, i to by mělo velký vědecký význam. Mohlo by to
znamenat, že i když jsou splněny vnější podmínky ke vzniku života, není
odstartování evoluce zákonitým procesem ale náhodnou a vzácnou událostí,
při které se v příhodném okamžiku několik správných chemických látek
spojí do správné kombinace. Takový závěr, promítnutý do větších souvislostí,
by znamenal, že život ve vesmíru by byl jedinečným zázrakem a nikoliv
zákonitým vyústěním fyzikálních a chemických dějů.
Zodpovězení "obyvatelnosti" Marsu v tomto smyslu je sice velice zásadní
vědecká otázka ale pro veřejnost to ale asi nebude ono. Je nebezpečí, že
program průzkumu rudé planety může být radikálně omezen, jestliže již první
MSR nepřinese naději na objevení života. Kromě vědecké a technické práce
bude proto potřeba připravit i "osvětovou" kampaň, která by udržela zájem
veřejnosti a nedovolila správcům financí zcela zredukovat potřebné finanční
prostředky.
Otázka přesného definování cílů nebyla i přes diskusi v komisi uzavřena
a k tomuto problému se bude nutno ještě vbrzku vrátit.
2005-04-05 - Mars
Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 12 - Člověk na Mars! Ale čím začít?
Prezident Bush naznačil ve své "Kosmické vizi", že by NASA měla rozšířit
aktivity v pilotované kosmonautice směrem k Měsíci a výhledově
k Marsu. Zatímco s lunárními expedicemi už máme jisté, i když
už poměrně dávné, zkušenosti, Mars je stále velkou neznámou. V minulém
díle seriálu (2005-04-01) bylo jmenováno jen několik zásadních problémů,
o kterých je třeba rozhodnout v dostatečném předstihu před prvním
letem. Začít se ale nějak musí, jinak zůstane "Vize" pouhou vizí.
Jennifer Trosper(ová) a Frank Jordan, pracovníci Jet Propulsion Laboratory,
uvedli před výborem pro "Cestovní mapu", že jedním z nejpravděpodobnějších
zkušebních projektů v roce 2011 by mohl být stacionární přistávací
aparát, který by testoval novou naváděcí techniku. Pomocí ní by mělo být
dosaženo velice přesného přistání na zvoleném místě (pinpoint landing).
Odchylka od určeného bodu by neměla přesáhnout 100 m. Pro dokreslení
situace - nyní jsme schopni posadit přistávací modul od středu
dopadové oblasti v okruhu několika desítek km, vylepšený způsob
přistání sondy Phoenix nebo stanic
MSL by měl zlepšit přesnost až na
10 km.
Jelikož přistávací zařízení, které klesá na padáku, může být větrem
odchýleno z kurzu i několik kilometrů, bude patrně nutno použít
"řiditelný" padák, případně raketových motorů, které by v poslední
fázi sestupu nasměrovaly aparát zpět k vyhlédnutému místu.
Zkušební stroj by po přistání mohl provádět studium rizik prostředí Marsu
na pozemskou techniku. Mohlo by se jednat o nebezpečí akumulace
elektrostatického náboje, který může vznikat účinkem prachových bouří či
prachových vírů nebo zanášení mechanismů atmosférickým prachem. Nabízí se
také možnost hledání využitelných podzemních zdrojů vody nebo zkušební
výroba metanu a kyslíku z atmosféry technikou ISRU.
Druhá zkušební mise by mohla následovat v roce 2016. Tehdy by se
mohlo uvažovat s ověřením techniky zachycení kosmické sondy bržděním
o atmosféru (aerocapture). Touto metodou se příletová rychlost v řádu
několika tisíc km/h, která se doposud brzdí raketovými motory, zruší
třením o atmosférický obal planety. Sonda, ukrytá za tepelným štítem,
musí při tom sestoupit až do výšky méně než 50 km. Pokud by se tato
metoda osvědčila, ušetřila by spoustu paliva a hmotnosti budoucí družice
(bezpilotní a nebo i pilotované). Podobnou techniku lze samozřejmě uplatnit
i u ostatních vesmírných objektů, majících dostatečně hustou atmosféru.
Zkušební stroj, který by testoval metodu aerocapture, by následně po
navedení na dráhu mohl pomocí radaru pátrat po vrstvách ledu, ukrytého
pod povrchem planety.
Je samozřejmé, že každá zkušební mise bude znamenat další požadavky na
finanční zajištění nad rámec doposud víceméně schválených robotických
sond. Například zkušební let v roce 2011 by vyžadoval přibližně
600 mil. USD.
V této souvislosti se opět ukazuje přednost případného zařazení
několika MSL do výhledových plánů. Rover
MSL by mohl cestovat na Mars jako přívažek některého zkušebního letu.
Ostatně pro hledání podpovrchových zásob ledu je pohyblivá laboratoř
výhodnější než stacionární přistávací aparát. Výbor o této možnosti už
uvažuje.
Na další přípravné mise před pilotovanou expedicí se musí samozřejmě
počítat i s mnohem většími a nákladnějšími stroji než bylo zatím
uvedeno. Analogicky k měsíčnímu programu Apollo bude potřeba vyzkoušet
celou sadu zařízení ve skutečných měřítkách a za skutečných letových
podmínek. Chceme-li například ověřit schopnosti přistávacího modulu pro
expedici čítající 6 kosmonautů, který by mohl vážit kolem 80 t,
nemůžeme se spolehnout na zkušenosti z dosavadních i plánovaných
malých automatických přistávacích aparátů. Ověřené aerodynamické vlastnosti
takového modulu v prostředí na Marsu nemohou být dostatečně průkazné
pro stavbu velkého plavidla a chování velkého přistávacího aparátu se
nedá podle takovýchto modelů spolehlivě odhadnout.
Je nutné tedy vyslat mnohem větší bezpilotní přistávací aparát, který by
vážil nejméně 4 t. Pak možná budeme mít jistotu, že se nám podaří
navrhnout systém, který bude použitelný pro přistání lodi s lidmi
na palubě. Frank Jordan prohlásil, ke zděšení celého výboru, že samotný
takový experiment by stál tolik jako celá chystaná mise MSR [=Mars Sample
Return], tzn. 3 až 4 miliardy USD. Z toho vyplývá, že
s ním z finančních důvodů nelze počítat dříve než v roce
2020.
2005-04-03 - Cassini
Status Report (2005-03-24 až 2005-03-30)
Poslední telemetrie ze sondy byla prozatím přijata
2005-03-30 sledovací stanicí Goldstone.
Cassini pokračuje v letu ve výborném
stavu a systémy pracují normálně.
Vědecké aktivity minulého týdne se zaměřily na získávání údajů do mozaiky
vnitřní magnetosféry Saturnu ultrafialovým spektrografem UVIS. Kamery
ISS fotografovaly okraj (limbus) měsíce Japetus. Přístroje souboru MPS
[=Magnetospheric and Plasma Science] pozorovaly okrajové oblasti
magnetosféry.
U spektrometru INMS byla provedena kontrola palubního softwaru. Tento test
probíhá tím způsobem, že se srovnávají dvě verze tohoto softwaru, které
jsou uloženy v paměti SSR [=Solid State Recorder]. Zkouška potvrdila,
že jsou obě kopie identické, a tudíž nedošlo k poškození dat.
Dne 2005-03-25 bylo po rozboru skutečných
parametrů oběžné dráhy rozhodnuto zrušit korekční manévr
OTM-019, který se měl podle plánu uskutečnit
2005-03-27.
Dne 2005-03-29 se uskutečnil necílený průlet
kolem měsíce Tethys. Cassini rovněž
tohoto dne dosáhla nejbližšího bodu dráhy k Saturnu (periapsis). Na
hlavním raketovém motoru byl uzavřen kryt a sonda následně protnula rovinu
prstenců.
Na plánovacím fóru byla diskutována otázka mírné změny dráhy sondy tak,
aby se výška necíleného průletu kolem Tethys snížila z 32000 na
1500 km a cílený průlet kolem měsíce Hyperion z 1000 km na
500 km. Úprava dráhy byla schválena a bude vyžadovat změnu rychlosti
Δv=7 až 8 m/s.
2005-04-01 - Mars
Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 11 - Lidská výprava - zatím jen otazníky
V předchozích částech seriálu (zatím poslední díl
2005-03-30) byly shrnuty úvahy o možném
robotickém průzkumu Marsu ve druhé dekádě tohoto století. Hlavním cílem
by mělo být dopravení vzorků hornin z Marsu na Zemi. Nyní tedy
konečně přišla chvíle na zamyšlení nad případnou pilotovanou expedicí na
rudou planetu.
Posledním úkolem, se kterým se musel výbor pro "Cestovní mapu pro Mars"
na zasedání v lednu 2005 nějakým způsobem vyrovnat, bylo do mapy
zanést zcela novou "trasu", která by sledovala představy z nové
Kosmické iniciativy prezidenta Bushe. Začátkem roku 2004 totiž dal Bush
kosmické agentuře NASA dlouhodobý úkol, aby začala seriózně pracovat na
rozšíření lidské přítomnosti ve vzdáleném vesmíru včetně Marsu.
Ačkoliv prezident nejmenoval žádné datum první pilotované mise k Marsu
(zatímco jeho oficiální termín příští lidské výpravy k Měsíci je rok
2020), je jasné, že mise k Marsu je značně vzdáleným cílem a musí mu
předcházet celá série měsíčních přistání, zkoušek nové techniky a
technologie a postupů, které budou specifické pro marsovskou expedici.
Výbor "Cestovní mapy" měl za úkol stanovit, co by mělo být prvním krokem
směrem k realizaci pilotované mise na Mars a jaké nepilotované zkušební
lety budou potřeba pro tuto misi. Už v této fázi existuje mnoho
otázek a stále je ve hře spousta nejrůznějších variant. Zkusme poukázat
alespoň na některé.
Co se týká pohonného systému, mohou být nepochybně použity vyzkoušené
klasické chemické raketové motory. Dále je ve hře nukleární reaktor, který
by buď ohříval pracovní látku na vysokou výtokovou teplotu, nebo by
produkoval elektrickou energii, která by se využívala v iontových
motorech, které mají sice malý tah, ale pracují dlouhou dobu a spotřebují
zlomek pohonných látek oproti tradičním pohonům. Iontový raketový motor
lze zásobovat elektrickou energií i ze slunečních baterií. Vzhledem k tomu,
že potřebný iontový motor by vyžadoval příkon několika MW, musely by mít
ale solární články obrovskou plochu.
Cesta na Mars bude trvat dlouhou dobu. Loď by mohla po větší část cesty
rotovat, aby se na palubě vytvořila umělá gravitace. Tak by se dalo vyloučit
nebo aspoň snížit nebezpečí poškození organismu dlouhodobým beztížným
stavem. Umělá gravitace by byla žádoucí i pro astronauty, kteří by
přistávali na povrchu Marsu. Máme jistě před očima záběry návratu
dlouhodobých posádek z orbitálních stanic. Lidé jsou po dlouhém
pobytu v beztíží prakticky neschopni samostatného pohybu a rekonvalescence
trvá relativně dlouhou dobu. Co by si počala prakticky ochrnutá posádka,
kdyby bylo potřeba po přistání rychle něco podniknout?
Povrchová laboratoř, ubytovna a vzletový aparát, který by posádku opět
vynesl na oběžnou dráhu kolem Marsu mohou být součástí mateřské lodi, mohou
ale být dopraveny na Mars několik let před přistáním lidí. Ve druhém
případě musí být samozřejmě jistota, že astronauti dokážou přistát
dostatečně blízko od připravených modulů.
Pro misi na Mars se nabízí revoluční technika využití místních přírodních
zdrojů ISRU [=In-Situ Resource Utilization].
Takto se dá snížit hmotnost zařízení a materiálů, které je potřeba dopravit
na planetu. Metodou ISRU by snad šlo z oxidu uhličitého, kterého je
v atmosféře Marsu více než dost, a dovezeného kapalného vodíku vyrábět
kapalný metan a kapalný kyslík. Těchto látek se dá použít jako pohonné
látky vzletového modulu. Dále přitom vzniká kyslík a voda, základní látky
potřebné pro přežití posádky na Marsu. Poslední objevy, že se na Marsu
nacházejí rozsáhlá území pokrytá povrchovým nebo těsně podpovrchovým ledem,
zvyšují pravděpodobnost, že by rovněž tyto zásoby mohly být použity technikou
ISRU. Voda z ledu by mohla být elektrickou cestou rozložena na kyslík
a vodík a tak by se na Mars nemusel vozit ani vodík.
Vypadá to tedy tak, že lidská výprava k Marsu se bude naprosto
odlišovat od měsíčních expedic Apollo.
Astronauti z Apolla se jen obtížně pohybovali po měsíčním povrchu.
Kromě těžkého skafandru nosili na zádech ještě obrovskou hmotu zařízení
na udržení životních podmínek. V podmínkách šestinové měsíční gravitace
se s takovým zatížením ještě dalo něco dělat. Na Marsu je ale gravitace
proti Měsíci dvojnásobná. V takovém prostředí a s takovou venkovní
výbavou, jakou jsme měli možnost vidět u Apolla, by asi mnoho práce
nedokázali vykonat. Nebylo by ani příliš dobré, aby se zbytečně otevíral
průchod mezi vnitřním prostorem přistávacího aparátu a venkovním prostředím.
Každé takové otevření by na Mars dopravilo spoustu pozemských mikroorganismů
a chemických látek, které by zcela znehodnotily okolí lodi. O detekci stop
mimozemského života by se pak stěží dalo vůbec uvažovat. Pravděpodobnější
tedy bude, že se posádka bude zdržovat uvnitř lodi nebo uvnitř obyvatelného
roveru a průzkum se bude dít dálkově ovládanými roboty a připojenými
manipulátory.
Další významné rozhodnutí musí padnout o profilu mise. Buď zůstane posádka
na Marsu po přistání dalších 17 měsíců a bude čekat na následující
startovní okno k návratu k Zemi.
Pobyt na Marsu se může zkrátit i na jeden až tři měsíce a cesta
k Zemi povede přes vnitřní oblasti Sluneční soustavy. Posledně
zmíněný scénář by dovolil přistání na planetě s menšími zásobami a
možná bude nutný, jestliže se naděje vkládané do ISRU ukáží jako neopodstatněné.
Ze všech ostatních hledisek se ale jedná o riskantní variantu. Celková
doba expedice je jen o málo kratší než při obvyklém letu po drahách blízkých
Hohmannovým elipsám. Na výzkum Marsu zbývá kratší doba a dosažení potřebných
drah vyžaduje větší zásoby paliva. Pobyt posádky v beztížném stavu
a mimo účinky pronikavé radiace je při zkrácené misi relativně delší. I
když má Mars pouze 37% pozemské gravitace, delší doba na zotavení na
povrchu by mohla být výhodnější. Posádka je rovněž relativně delší dobu
vystavena kosmické radiaci - stačí jen pomyslet na to, že organismus
na povrchu Marsu je polovinu času zásluhou otáčení planety odstíněn od
slunečního pronikavého záření. Cesta přes vnitřní oblasti solárního systému
přivede kosmickou loď do větší blízkosti ke Slunci (možná až do vzdálenosti
Merkuru) a intenzita záření a tepelné zatížení konstrukce pronikavě
vzrostou.
Jak je vidět, před stanovením všeobecného scénáře letu k Marsu, je
nutno vykonat ještě spoustu práce. V současné době si nelze klást
jiné cíle než připravit sérii zkušebních projektů, které nebudou mít jiný
účel, než připravit důkladné podklady pro rozhodnutí, jakým nejlepším
způsobem dopravit člověka na rudou planetu. Tyto projekty bude nutno přidat
ke dříve uvedeným plánům robotického výzkumu. Každé dva až čtyři roky se
pak dá očekávat, že kromě čistě vědeckých misí budou podnikány výpravy
mající za cíl jen technicky připravovat cestu pro let s lidskou
posádkou.
2005-04-01 - Rosetta
Status Report (2005-03-11 až 2005-03-24, dny mise: 376 až 389)
Po průletu kolem Země začátkem března byly systémy sondy postupně opět
převedeny do přeletové konfigurace. 2005-03-11
bylo obnoveno rádiové spojení přes vysokoziskovou anténu HGA v pásmu X.
2005-03-15 byly aktualizovány tři palubní
povelové procedury a 2005-03-24 byla jako
záložní zařízení pro případ neočekávaných událostí předvolena anténa se
středním ziskem.
Po provedené kontrole systémů řízení orientace dne
2005-03-17 bylo obnoveno udržování stabilizace
pomocí tří silových setrvačníků. 2005-03-24
a následujícího dne se uskutečnilo pokusné natáčení sondy, aby se mohly
projevit případné rušivé kroutící momenty před tím, než bude sonda uvedena
do hibernovaného stavu, se kterým se počítá pro let v blízkosti Slunce.
Tento úsek nese označení NSHM [=Near Sun Hibernation Mode].
2005-03-16 byl již potřetí testován přístroj
VIRTIS-H (vysokorozlišující optický subsystém).
Ani tentokrát se nepodařilo dosáhnout správného zaměření a technici
pokračují v analýze problému. Pro experiment ROSINA byl předán nový
palubní software.
Se sondou bylo čtyřikrát týdně navazováno spojení ze stanice New Norcia.
Síť DSN vypomohla při závěrečných přenosech dat z průletu kolem Země
celkem 7 uskutečněnými relacemi.
Dne 2005-03-24 se Rosetta
nacházela ve vzdálenosti 6.73 mil. km od Země a signál putoval
v jednom směru 22.4 s.
Archiv:
- Aktuální novinky
- Květen 2012
- Duben 2012
- Březen 2012
- Únor 2012
- Leden 2012
- Prosinec 2011
- Listopad 2011
- Říjen 2011
- Září 2011
- Srpen 2011
- Červenec 2011
- Červen 2011
- Květen 2011
- Duben 2011
- Březen 2011
- Únor 2011
- Leden 2011
- Prosinec 2010
- Listopad 2010
- Říjen 2010
- Září 2010
- Srpen 2010
- Červenec 2010
- Červen 2010
- Květen 2010
- Duben 2010
- Březen 2010
- Únor 2010
- Leden 2010
- Prosinec 2009
- Listopad 2009
- Říjen 2009
- Září 2009
- Srpen 2009
- Červenec 2009
- Červen 2009
- Květen 2009
- Duben 2009
- Březen 2009
- Únor 2009
- Leden 2009
- Prosinec 2008
- Listopad 2008
- Říjen 2008
- Září 2008
- Srpen 2008
- Červenec 2008
- Červen 2008
- Květen 2008
- Duben 2008
- Březen 2008
- Únor 2008
- Leden 2008
- Prosinec 2007
- Listopad 2007
- Říjen 2007
- Září 2007
- Srpen 2007
- Červenec 2007
- Červen 2007
- Květen 2007
- Duben 2007
- Březen 2007
- Únor 2007
- Leden 2007
- Prosinec 2006
- Listopad 2006
- Říjen 2006
- Září 2006
- Srpen 2006
- Červenec 2006
- Červen 2006
- Květen 2006
- Duben 2006
- Březen 2006
- Únor 2006
- Leden 2006
- Prosinec 2005
- Listopad 2005
- Říjen 2005
- Září 2005
- Srpen 2005
- Červenec 2005
- Červen 2005
- Květen 2005
- Duben 2005
- Březen 2005
- Únor 2005
- Leden 2005
- Prosinec 2004
- Listopad 2004
- Říjen 2004
- Září 2004
- Srpen 2004
- Červenec 2004
- Červen 2004
- Květen 2004
- Duben 2004
- Březen 2004
- Únor 2004
- Leden 2004
- Prosinec 2003
- Listopad 2003
Počet reakcí: 25
Poslední: 2013-03-21 14:07:23
|