Novinky - leden 2006

2006-01-31 - Stardust

Sonda v hibernaci

Kosmická sonda Stardust splnila 2006-01-15 svůj hlavní úkol, když v přistávacím modulu dopravila na Zemi vzorky kometárního a mezihvězdného prachu. Mateřská část sondy přitom záměrně minula naši planetu a pokračovala v cestě vesmírem. Po dvou týdnech samostatného letu byla nyní hibernována. Sdělila to NASA ve vystoupení Toma Duxburyho z Jet Propulsion Laboratory, manažera projektu Stardust. Na počest velice úspěšné mise si Duxbury dovolil dokonce mírně poetický slovník.
"Dnes jsme uspali kosmickou sondu melodií z jedniček a nul. Stardust fungovala bezchybně posledních sedm let a 2.88 miliard mil (4.6 miliard km) a stejně jako zbytek týmu si zasloužila na chvíli odpočinout."
"Ukolébavkou" byla ve skutečnosti série povelů, které odešly na kosmické plavidlo 2006-01-29 kolem 16:00 PST (2006-01-30 00:00 UT). Povely deaktivovaly všechny systémy až na několik základních, což jsou např. sluneční baterie a přijímací anténa, které zůstaly zapojené. V tomto stavu by mohla sonda zůstat i několik desítek let.
Převedení sondy do módu hibernace dává provozovateli možnost ji ještě někdy v budoucnu oživit. Mise byla velkým úspěchem, ale stále ještě existuje šance, že se podaří vědecký přínos výpravy rozmnožit.
Sonda se nyní nachází na heliocentrické dráze, na které se přibližuje Slunci na menší vzdálenost než Země a v nejvzdálenějším bodě se dostává až za dráhu Marsu. Příští přiblížení k Zemi se uskuteční 2009-01-14 na vzdálenost asi 1 mil. km.

2006-01-30 - Cassini

Status Report (2006-01-19 až 2006-01-25)

Prozatím poslední telemetrie ze sondy byla přijata na Zemi 2006-01-26 sledovací stanicí Goldstone. Cassini pokračuje v letu ve skvělém stavu a systémy pracují normálně.
Vědecký program popisovaného týdne zahrnoval spektrofotometrické sledování a snímkování měsíců Dione, Enceladus, Japetus, Mimas, Rhea a Tethys. V případě Japeta pořídil kamerový systém ISS [=Imaging Science Subsystem] topografické záběry limbu měsíce a globální barevné geodetické snnímky. Souběžně s ISS byl v činnosti spektrograf UVIS [=Ultraviolet Imaging Spectrograph], který zjišťoval odrazivost (albedo) povrchu v ultrafialovém vlnovém pásmu.
Dne 2006-01-21 se uskutečnila zkouška činnosti primární sady silových setrvačníků RWA [=Reaction Wheel Assembly]. Test proběhl na setrvačnících číslo 1, 2 a 4, které byly nejprve roztočeny na 900 ot./min v obou směrech a pak se zjišťovala doba, za kterou je třecí síly zbrzdí na 0 ot./min. Čím je tato doba delší, tím je stav zařízení lepší. V porovnání s podobným testem ze začátku roku 2004 se stav RWA-1 zlepšil, u RWA-2 se nevyskytly výrazné změny a setrvačník RWA-4 se mírně zhoršil. Primárná sada setrvačníků RWA se ověřuje každé tři měsíce a záložní jednou za půl roku. Test záložních RWA se uskuteční 2006-01-26.
2006-01-23 bylo středisko JPL uzavřeno kvůli silnému větru, který ohrožoval návštěvníky polámanými větvemi stromů a uvolněnými součástmi budov. Zákaz vstupu se týkal i výpravy 110 vědců, pracujících na projektu Cassini, kteří měli středisko navštívit v rámci 38. týdenního setkání pracovní skupiny PSG [=Project Science Group].

2006-01-29 - Extrasolární planety

Objevena prozatím nejmenší planeta u cizí hvězdy

Za posledních několik let se již podařilo detekovat mnoho extrasolárních planet. Ve všech případech se ale jednalo o velká tělesa blížícími se svými rozměry našim dobře známým plynovým obrům. S rozvojem pozorovacích metod jsme ale schopni zachytit stopy stále menších planetárních těles. Existuje předpoklad, že budeme posléze schopni objevit i oběžnice odpovídající terestrickým planetám. Mezi astronomy existuje v tomto směru jakási nevyhlášená soutěž.
Poslední objev byl učiněn metodou tzv. gravitační čočky. Využívá jevu, který první zmiňoval již Albert Einstein. Jeho podstata spočívá v tom, že leží-li mezi vzdálenou hvězdou a pozorovatelem nějaký dostatečně hmotný objekt (např. jiná hvězda), světlo vzdálenější hvězdy prochází gravitačním polem blízké hvězdy a je ohýbáno podobně, jako se ohýbá v běžném zvětšovacím skle. Vzdálený objekt se pak zdá mnohem jasnější. Pokud se kolem bližší hvězdy pohybuje planeta, může deformovat světlo vzdálenější hvězdy, což se projeví kolísáním jasnosti. Obíhající planeta dokonce ani bližší hvězda přitom nemusí být viditelná. Nevidíme planetární objekt, pouze sledujeme jeho gravitační účinky. Vzájemná poloha obou hvězd se vůči pozorovateli pochopitelně mění. Zatímco se hvězdy mohou nacházet v zákrytu (a v tomto období funguje gravitační čočka) po dobu kolem jednoho měsíce, deformace způsobené obří planetou vytvářejí dodatečný signál trvající řádově dny a planety o velikosti Země se projeví pouze po několik hodin.
Zatím poslední objev provedený popsanou technikou nese označení OGLE-2005-BLG-390Lb a připomíná spíš než Zemi, Venuši či Mars obrovskou verzi Pluta. Se svou odhadovanou hmotností odpovídající pětinásobku Země je nicméně zatím nejmenší exoplanetou. Nachází se od nás 20000 ly (světelných let) daleko směrem ke středu Mléčné dráhy. Krouží kolem hvězdičky s přibližně pětinovou hmotností našeho Slunce a ve vzdálenosti 3 AU (3x vzdálenost Země-Slunce) od středu soustavy. Výpočty ukazují, že by teplota na povrchu planety mohla být asi -220°C. Znamená to, že se patrně jedná o těleso pokryté zmrzlými plyny.
Objev metodou gravitační čočky OGLE [=Optical Gravity Lensing Experiment] učinil vědecký tým na evropské observatoři La Silla v Chile, používající teleskop 1.54 m. Bylo sledováno hvězdné pole v souhvězdí Střelce (Sagittarius) a v průběhu kampaně trvající zatím tři roky se dařilo ročně objevit přibližně 500 kandidátů na extrasolární planetu. Nejnadějnější hvězda byla vytipována v červenci minulého roku. Vědecký tým informoval partnery na jiných observatořích pracujících v síti PLANET [=Probing Lensing Anomalies Network]. Teleskopy sítě, rozeseté po celém světě sledovaly podezřelou hvězdu nepřetržitě 24 hod po deset dnů a během této doby se podařilo zaregistrovat očekávanou poruchu indikující přítomnost planety.
Dosavadní výsledky prokázaly, že metoda OGLE je neobyčejně citlivá a teoreticky by mohla rozlišit planetární objekty desetinové velikosti Země. Tzn., že by se daly objevit světy o průměru Saturnových měsíců Dione a Tethys.

2006-01-26 - Měsíc

Ruské "doly" na Měsíci

V tisku se objevila další zajímavá zpráva z ruského prostředí, která ale - jak už mnohokrát předtím - budí značnou nedůvěru. Zdá se, že i v tomto případě je přání otcem myšlenky. Podle ní by mělo mít Rusko už v roce 2020 na Měsíci permanentní základnu a dokonce těžit cennou látku, vyskytující se na tomto místě.
"Chystáme se vybudovat stálou základnu v roce 2015 a v roce 2020 můžeme zahájit v průmyslovém měřítku dodávku ... vzácného izotopu ³He." Tento výrok měl podle agentury Itar-TASS zaznít z úst Nikolaje Sevasťjanova, šéfa společnosti Energija, na akademické konferenci.
Mezinárodní kosmická stanice ISS by v projektu mohla hrát klíčovou roli. Dopravní systém by využíval chystanou kosmickou loď Kliper a rovněž plánovaný kosmický tahač Parom. Projekt pilotovaného Kliperu je ve veřejnosti poměrně známý. Parom je chystaný kosmický prostředek umožňující přepravovat náklad mezi různými oběžnými drahami.
³He je neradioaktivní izotop hélia, který může být využit ve fúzních reaktorech. Na Zemi se vyskytuje jen vzácně, zato na Měsíci ho byla zjištěna značná množství. Někteří odborníci ho považují za ideální palivo, neboť neznečišťuje životní prostředí a většina produktů reakce není radioaktivních.

2006-01-25 - Mars

Americké plány po roce 2010

O záměrech výzkumu Marsu byl v sekci Horké novinky zveřejněn počínaje 2005-03-12 seriál kratších článků. Situace se stále vyvíjí a loňské představy jsou neustále revidovány. Netýká se to bohudík rozběhnutých programů do roku 2010, upřesňovány jsou plány na vzdálenější období. NASA má pro tyto účely zřízenu odbornou skupinu MEPAG [=Mars Exploration Program Analysis Group]. Dne 2006-01-06 zpracovala zmíněná skupina rozbor záměrů, publikovaných v Hrubém plánu výzkumu Marsu, jehož zatím poslední verze pochází z 2005-11-03. Materiál skupiny MEPAG představuje rozsáhlý dokument, z něhož uvádíme dále jen stručný přehled plánovaných akcí.
Plán zahrnuje mise a výzkum s nimi související v období mezi rokem 2010 až 2025. Jejich realizace bude záviset mj. na míře rozpočtových omezení.
V uvedeném období by se měly uskutečnit:

• 2011/2013 - mise kategorie Scout a kombinovaný vědecký a komunikační satelit;
• 2016 - rover střední kategorie nebo astrobiologická polní laboratoř AFL [=Astrobiology Field Laboratory];
• 2018 - mise Scout;
• 2020 - sondy zaměřené na zkoumání vývoje planety a meteorologická síť;
• 2022 - orbitální část MSR [=Mars Sample Return], mise mající za cíl dopravu vzorků z Marsu na Zemi, a posílení telekomunikační kapacity;
• 2024 - mobilní povrchová část MSR.

Hlavními vědeckými cíli jsou:

• 2011/2013 - prozkoumat únik klíčových atmosférických komponent do kosmického prostoru a detailně proměřit složení, množství a rozložení stopových plynů (např. metanu) v atmosféře;
• 2016 - zjistit, zda se na Marsu vyskytuje nebo vyskytoval život a místa přijatelná pro výskyt života a jak je jejich rozvoj vázán na celkový vývoj planety - tohoto cíle by se mělo dosáhnout pomocí povrchového roveru, schopného sbírat a analyzovat vzorky;
• 2020 - určit strukturu a dynamiku nitra planety pomocí seismických měření a měření tepelných toků - tyto výzkumy jsou nezbytné pro pochopení Marsu jako celého systému;
• 2022/2024 - rover na povrchu bude sbírat takové vzorky, aby pozemské analýzy mohly poskytnout maximální vědecký přínos v otázkách poznání vývoje planety, životu příznivých zón a zda se na Marsu vůbec vyvinul život.

Pro chystané mise bude nutno připravit celou řadu technických prostředků, které jsou v současné době pouze v hlavách inženýrů. Pro ukázku aspoň jmenujme stavbu prostředku schopného startu z povrchu Marsu. V tomto směru se přímo nabízí spolupráce s jinými organizacemi, neboť podobné cíle má i evropská ESA v programu Aurora a jistě by rádo nezůstalo mimo planetární výzkum ani Rusko.
Zájemci o podrobný text z NASA si jej mohou prostudovat na:
http://www.spaceref.com/news/viewsr.html?pid=19290 nebo přímo na
http://mepag.jpl.nasa.gov/reports/Mars_Progam_Plan_SAG_report.doc
Ostatní dokumenty skupiny MEPAG lze najít na
http://mepag.jpl.nasa.gov/reports/index.html

2006-01-22 - Cassini

Status Report (2006-01-12 až 2006-01-18)

Prozatím poslední telemetrická data z Cassini byla přijata 2006-01-18 sledovací stanicí DSN Goldstone. Sonda je nadále ve výborném stavu a pracuje podle očekávání.
Před nadcházejícím průletem kolem Titanu byla vyzkoušena nová metoda sledování polohy pomocí hvězdných čidel. Opatření bylo podniknuto na základě několika chyb, ke kterým došlo tím způsobem, že v zorném poli čidla prošel jiný jasný objekt. Naposledy se závada vyskytla 2005-12-24, kdy senzor oklamal obraz měsíce Rhea.
Vědecké týmy předaly do 2006-01-13 archívu kompletní soubor dat z jednotlivých přístrojů za období leden až březen 2005.
Dne 2006-01-14 uplynul jeden rok od úspěšného přistání modulu Huygens na měsíci Titanu.
2006-01-15 se uskutečnil další průlet kolem Titanu (označení T-10). Nejmenší vzdálenost činila tentokrát 2043 km. Během setkání pozoroval infračervený spektrometr CIRS [=Composite Infrared Spectrometer] okraj disku měsíce v severní polární oblasti na příletové i odletové fázi. Měřil rovněž rozložení teplot ve stratosféře. Obzvlášť cenné byly údaje ze spektrometru pracujícího ve vizuální a infračervené oblasti VIMS [=Visual and Infrared Mapping Spectrometer]. VIMS se zaměřil na mapování povrchu měsíce s vysokým rozlišením. Pozorovány byly oblasti Xanadu, místo přistání pouzdra Huygens, a dříve zaregistrované "hlemýžďovité" útvary.
Přesně 40 min před největším přiblížením byla příležitost pozorovat přechod měsíce před slunečním diskem. Přístroj UVIS [=Ultraviolet Imaging Spectrograph] při tom zjišťoval složení horní atmosféry Titanu. Kamery ISS pořizovaly mozaiku polokoule odvrácené od Saturnu. V průběhu setkání byla v činnosti i celá řada přístrojů sledujících magnetosféru a plazmová pole.
2006-01-17 byl zrušen opravný manévr OTM-050 plánovaný na příští den. Jednalo se již o třetí zrušenou korekci v řadě. Rovněž tento manévr mohl být vynechán, protože požadovaná změna dráhy byla příliš nepatrná. Tohoto dne prolétla sonda nejbližším bodem dráhy u Saturnu. Této příležitosti využily přístroje RPWS na sledování nárazů prachových částic, k pátrání po nízkofrekvenčních rádiových vlnách, souvisejících s bouřkovou aktivitou, a k měření variací v hustotě plazmy.

2006-01-19 - Stardust

Vzorky jsou opravdu na Zemi

Vědci, zkoumající obsah návratové schránky sondy Stardust, která po sedmi letech cestování vesmírem přistála 2006-01-15 v poušti ve státě Utah, potvrdili, že ve vrstvě aerogelu se skutečně nacházejí částečky prachu z okolí komety a z mezihvězdného prostředí. Aerogel je speciální hmota, která měla za úkol zachytit rychle se pohybující částice, aniž by je chemicky nebo fyzikálně znehodnotila, a spolehlivě je zafixovat pro zbytek cesty k Zemi.
Vědecký tým otevřel schránku v úterý 2006-01-17 ve speciální laboratoři ve středisku NASA Johnson Space Center v Houstonu. "Sbírka kometárních částeček předčila naše očekávání," komentoval událost Dr. Donald Brownlee, vedoucí vědeckého týmu. "Jsme absolutně nadšeni, když vidíme tisíce zasahů v aerogelu."
Lapač prachu ve tvaru tenisové rakety chytal jednou stranou prach během průletu ve vzdálenosti 240 km od komety Wild-2 v lednu 2004. Opačná strana sloužila k zachycení částeček mezihvězdné hmoty vanoucí přes nás sluneční systém. Tým má za úkol prozkoumat jednotlivé buňky aerogelu a vypreparovat zrnka vzácné hmoty. Částečky pak mají být podrobeny analýzám v laboratořích po celém světě.

2006-01-19 - New Horizons

Sonda se nechtěla rozloučit se Zemí

Startovní okno pro vzlet sondy New Horizons k Plutu se sice otevřelo již 2006-01-11, nicméně kvůli potřebě provést dodatečné zkoušky nádrží nosné rakety byl start ohlášen až na 2006-01-17. Tohoto dne bylo po technické stránce vše připraveno, počasí na Floridě na stávající roční dobu skvělé. Jediné problémy týmu na kosmodromu činil nespolehlivý vítr, jehož rychlost často překračovala povolené hodnoty. Stále ale ještě byla šance, že se v průběhu přibližně dvou hodin, kdy se mohl vzlet uskutečnit, vítr umoudří.
Vzlet byl v prvním kroku načasován na začátek denního startovního okna a k tomuto okamžiku také směřovalo odpočítávání. Countdown probíhal podle očekávání až do T-4:00 min, kdy byl plánovaně na 10 min přerušen. V tomto okamžiku začalo čekání, zda se vítr utiší. Čas startu byl několikrát přesunut vždy řádově o několik desítek minut, situace se však neměnila. Krátkodobé potíže měla i sledovací stanice na ostrově Antigua v Karibském moři, bez jejíž asistence není start možný. Ani síť DSN nefungovala zcela bezchybně. Zatímco technické závady se podařilo rychle zvládnout, počasí na čekající raketu nebralo žádný ohled. Poslední ohlášený termín se kryl s koncem startovního okna. Diváci sledující situaci na rampě, v televizi či na internetu již doufali, že tentokrát se vše zdaří, protože poprvé se odpočet posunul pod hranici T-4:00 min a ze střediska uslyšeli známou sekvenci dotazů směřovaných na techniky, kteří měli na starosti jednotlivé systémy a jejich potvrzení, že je start možný. Nakonec zaznělo i z úst letového ředitele očekávané "Go!".
Hodiny ale bohužel běžely jen velice krátkou dobu. Znovu dal totiž o sobě vědět zrádný vítr, jehož rychlost přesáhla hodnotu 33 uzlů a v okamžiku T-2:34 min následoval nemilosrdný verdikt. Startovní sekvence byla přerušena a vzhledem k tomu, že už tohoto dne minula poslední příležitost zažehnout motory rakety Atlas V, byl vzlet odložen na příští den.
Ani druhého dne 2006-01-18 se však pracovníkům na kosmodromu na Mysu Canaveral nepodařilo zahájit cestu na hranice Sluneční soustavy. Příčina byla tentokrát velice prozaická a na špičkové zařízení v USA až legrační. Laboratoř Johns Hopkins University - Applied Physics Laboratory, která řídí let sondy, zažila v ranních hodinách výpadek proudu a do okamžiku startu, krátce po poledni, se dodávka elektrické energie nepodařila obnovit. Znamenalo to jediné - minimálně další den čekání. Možnosti vzletu se naštěstí opakovaly každodenně a stále zbývalo dost času, aby New Horizons stačila včas odletět.
Dalšího dne, ve čtvrtek 2006-01-19, vypadala předpověď počasí opět nadějně. Meteorologové odhadovaly pravděpodobnost dodržení všech povětrnostních parametrů na 80%. Po technické stránce se rovněž vše zdálo být v pořádku. Startovní okno se tentokrát otevíralo v 19:08 UT a stejně jako ostatní dny bylo dlouhé bezmála dvě hodiny. Počasí ale stále dělalo potíže. Zatímco před dvěma dny obtěžovalo silným větrem, dnes hrozilo nepřípustně hustou oblačností, která by mohla znemožnit sledování stoupající rakety v prvních kilometrech letu.
Obavy se naplnily a původní okamžik zážehu motorů v 19:08 UT se přesunul na 18:25 UT a během dalších několika málo minut až na 18:30 UT. Ani to ale nestačilo a na řadu přišel termín 18:40 UT, pak 18:50 UT. Situace na obloze se ale začala měnit k lepšímu. I na televiznách obrazovkách bylo vidět jak se nad Mys přesouvá okno v oblačnosti. Příznivé náznaky se daly najít paradoxně i v dalších odkladech startu, které se teď už ale dělaly jen po pěti minutách. Byla to známka toho, že začíná jít do tuhého. Termín 18:55 UT byl ještě nevyužit, ale v 19:00 UT se již všechno rozeběhlo. Nosná raketa Atlas V se odlepila od startovní rampy a zamířila s cenným nákladem na cestu k hranicím solárního systému. Televizní diváci mohli ještě sledovat perfektní oddělení pětice návěsných urychlovacích motorů a dokonce odhození aerodynamického krytu chránícího sondu během průletu hustou zemskou atmosférou. Pak už i kamerám na letadlech zmizela raketa z dohledu.
V okamžiku psaní tohoto příspěvku (20:30 SEČ) měla startovní sekvence za sebou odhození prvního stupně Atlas a první etapu práce druhého stupně Centaur. Zbylá sestava se pohybovala se na oběžné dráze kolem Země a čekala na restart Centauru a definitivní konec jeho hoření, oddělení sestavy New Horizons s motorem Star 48B. V konečné fázi měl Star 48B urychlit sondu na trajektorii vedoucí od Země a po skončení práce se oddělit. Teprve pak začínal vlastní let sondy New Horizons k Plutu a do oblasti Kuiperova pásu s průletem kolem Jupitera. Šťastnou cestu!

2006-01-16 - Nové technologie

Nová koncepce iontového motoru

Evropská kosmická agentura ESA [=European Space Agency] a Australská národní unverzita ANU [=Austalian National University] úspěšně odzkoušely nový návrh iontového motoru. Nová koncepce dramaticky zlepšuje účinnost stávajících motorů a představuje obrovský pokrok v oblasti kosmických pohonů.
Iontové motory jsou jistým typem elektrického reaktivního pohonu a pracují na principu urychlování proudu kladně nabitých částic (iontů) v elektrickém poli. ESA použila zkušebně iontového motoru na sondě SMART-1. Touto technikou dokázala přemístit kosmický aparát z oběžné dráhy kolem Země na lunární orbitální dráhu. Nově odzkoušený motor je více než desetkrát účinnější než motor SMARTu-1. "Kdybychom použili podobné množství pohonné látky jako na SMARTu-1 s dostatečným zdrojem elektrické energie, budoucí kosmická loď by nedosáhla jenom Měsíce, mohla by zcela opustit Sluneční soustavu," řekl Dr. Roger Walker z ESA, technický manažer projektu.
Nový experimentální iontový motor, nazývaný Dual-Stage 4-Grid (DS4G) byl navržen a postaven na základě kontraktu ESA v extrémně krátkém termínu čtyř měsíců pověřeným týmem z Australské národní univerzity. V čele projektantů a zkušebních inženýrů stál Dr. Orson Sutherland.
Tradiční iontové motory používají tři mřížky s tisíci milimetrovými dírkami uspořádané velmi těsně za sebou. Mřížky jsou připojeny ke komoře v níž jsou generovány nabité částice. Na mřížky je přivedeno elektrické napětí, přičemž na první v řádu 1000 V. Voltaický rozdíl v mezeře mezi mřížkami vytváří elektrické pole a urychluje ionty vystupující z komory do kosmického prostoru. Čím větší je rozdíl napětí, tím větší rychlost ionty získávají a tím je větší účinnost motoru. Libovolnému zvyšování napětí však stojí v cestě technické překážky. Zhruba od 5000 V už některé ionty "nenajdou cestu" v otvorech mřížky, kolidují s ní a způsobují postupnou erozi materiálu. Konečným důsledkem je rychlé opotřebení a snížení životnosti motoru.
Motor DS4G využívá jinou metodu, navrženou již v roce 2001 Davidem Fearnem z Velké Británie, průkopníkem na poli iontového pohonu. Jak již napovídá název motoru, byla celá procedura urychlování rozdělena na dva stupně za využití čtyř elektricky nabitých mřížek. První stupeň vytvořený ze dvou blízkých mřížek napájených vysokým napětím ale s relativně malým rozdílem mezi sebou navzájem (3000 V) umožňuje, aby ionty bezpečně opustily komoru a nenarážely do materiálu mřížek. Ve druhém stupni jsou umístěny další dvě mřížky s poněkud větší vzájemnou vzdáleností a jsou napájeny nízkým napětím. Vysoký rozdíl napětí mezi prvním a druhým párem mřížek způsobuje v konečném důsledku obrovskou rychlost iontů tryskajících ven z motoru.
Zkušební model dosáhl rozdílu napětí vyššího než 30 kV a produkoval částice o výtokové rychlosti asi 210 km/s. Je to více než čtyřnásobná rychlost dosažená nejlepšími stávajícími modely iontových motorů. Obrovská rychlost se projevila mj. ve velice úzkém svazku vystupujících částic, jehož rozšíření činilo pouhé 3°, což je opět pětina hodnoty současných konstrukcí. I tento parametr v konečném důsledku snižuje spotřebu "paliva".
Před techniky je samozřejmě ještě spousta práce a bude trvat dlouhou dobu, než bude možno nové zařízení vyzkoušet v kosmických podmínkách. Podaří-li se ale novou techniku dotáhnout do konce a dále ji vylepšit, otevřou se zcela jiné možnosti cest ke vzdáleným planetám, do končin za Plutem v Kuiperově pásu a, kdo ví, možná i do mezihvězdného prostoru za hranicemi Sluneční soustavy. Na druhou stranu by se nejbližší planety a kosmické objekty, k nimž putují sondy několik měsíců obrazně řečeno dostaly prakticky na dosah.

2006-01-16 - Cassini

Status Report (2006-01-05 až 2006-01-11)

Poslední spojení se sondou Cassini navázala prozatím sledovací stanice DSN Goldstone dne 2006-01-11. Sonda pokračuje v letu ve skvělém stavu a systémy pracují podle očekávání.
Dne 2006-01-05 prolétla Cassini apoapsidou dráhy a zahájila tím 20. oběh kolem Saturnu.
2006-01-06 byla dokončena normalizace softwaru přístrojů infračerveného spektrometru a plazmového spektrometru, zahájená minulý týden. O den později, 2006-01-07, došlo k opětovnému odvysílání povelů na sondu, které nemohly být předány vzhledem k potížím, které způsobil déšť poblíž rádiového komplexu u Madridu.
Korekční manévr OTM-049, plánovaný na 2006-01-11 byl dne 2006-01-09 zrušen. K rozhodnutí přispěly poslední údaje o parametrech oběžné dráhy. Požadovaná změna rychlosti byla zcela nepatrná, pouze 0.7 mm/s, což je pod minimálními rozumnými hodnotami, které je schopen realizovat systém motorků RCS.
V průběhu uplynulého týdne se vědecká činnost soustředila na průzkum vnějších oblastí magnetosféry. Kamerové systémy pozorovaly malé měsíčky, u nichž byly upřesňovány parametry oběžných drah. Kalibrace proběhla u úzkoúhlé kamery a ultrafialového spektrografu (jako kalibrační objekt posloužila hvězda βOri).

2006-01-15 - Stardust

"Hvězdný prach" dorazil na Zemi

Americká kosmické sonda Stardust, nesoucí drahocenné vzorky hvězdného prachu a částeček z komety se vrátila na Zemi. Kosmický materiál nacházející se v pouzdru přistávacího modulu by mohl přispět k rozřešení základních otázek vzniku sluneční soustavy.
Po sedmi letech putování vesmírem přistál aparát o hmotnosti 46 kg - a těžší, jak doufají tvůrci projektu, o několik gramů získaného prachu - v poušti v americkém státě Utah dne 2006-01-15 v 10:10 UT (podle jiných zdrojů v 09:57 UT). Od startu do přistání překonala sonda dráhu 4.63 miliard km. NASA uvádí, že přistávací pouzdro vstoupilo do zemské atmosféry rychlostí 46444 km/h, což je k dnešnímu dni rekordní rychlost přistávajícího umělého kosmického tělesa. Dosavadní primát držela velitelská sekce Apollo 10 z května 1969 při návratu od Měsíce. Od dob Apolla a sovětských automatických sond Luna se současně jedná o první vzorky kosmického materiálu odebraného za hranicemi zemské atmosféry a dopravené na Zemi.
Posádka pátrací helikoptéry našla přistávací pouzdro kolem 10:54 UT. V místě přistání byla dosud hluboká noc (pouzdro dosedlo přibližně ve 3 h ráno místního času). K místu přistání pak zamířily další dva vrtulníky. Na jejich palubě byl tým mající za úkol uložit sondu do přepravního obalu, ve kterém pak byla převezena do střediska US Army Dugway Proving Ground, Utah k úvodnímu zpracování. Na místo dorazil náklad v 8 h místního času.
Důkladná analýza vzorků může zabrat až 10 roků. Identifikace kosmických částeček v materiálu, ve kterém jsou zachyceny, byla přirovnána k úsilí objevit 45 mravenců na ploše fotbalového hřiště. Aby se práce urychlila, připravila univerzita v Berkeley program pro 30000 dobrovolníků především z řad studentů, kteří budou mít přístup k jakémusi výkonnému internetovému mikroskopu.
Sonda Stardust vážící 385 kg odstartovala v roce 1999. Po dvou obězích kolem Slunce prolétla v lednu 2004 kolem komety 81P/Wild-2 (podrobnosti viz např. Horké novinky - leden 2004). V průběhu hazardního setkání sonda poprvé rozložila bezpečnostní štít, který ji chránil před nárazy kosmického prachu a plynů obklopujících kometu. Pozoruhodný kosmický objekt minula sonda Stardust ve vzdálenosti 240 km, vyfotografovala detailně povrch a především zachytila částice prachu provázející kometu. Na 72 snímcích je zobrazen chaotický povrch poďobaný mnoha krátery a přibližně dvacet "gejzírů", z nichž uniká plyn a prach.
V průběhu 195 dní letu se pak pokoušelo sběrné zařízení sondy polapit částice mezihvězdného prachu, z jehož analýz se vědci mají dovědět nové údaje o vzniku hvězd. Speciální sběrné zařízení obsahuje tzv. aerogel, což je unikátní pórovitá hmota na bázi křemíku, která je schopna zbrzdit rychle letící částice, aniž by došlo ke změně jejich chemických a fyzikálních vlastností, a zafixovat je před návratem k Zemi.
Asi po čtyřech hodinách po oddělení přistávacího pouzdra od mateřské části sondy vnikla návratová kapsle do zemské atmosféry ve výšce kolem 125 km. Po fázi aerodynamického brždění byl ve výšce 32 km uvolněn brzdící padák. Jakmile pouzdro kleslo na 10 km, rozložil se hlavní padák, který se postaral o definitivní zpomalení pádu tělesa.
Další informace o misi na stránkách NASA.

2006-01-12 - Extrasolární planety

Spitzer detekoval prach z komet u zaniklé hvězdy

Družicová infračervená observatoř Spitzer zaregistrovala cosi, co by mohlo být kometárním prachem kroužícím kolem bílého trpaslíka vedeného v katalozích pod označením G29-38. Hvězda přitom ukončila svoji hlavní životní etapu před zhruba 500 mil. roky. Objev naznačuje, že zaniklá hvězda, která velice pravděpodobně pohltila svoje vnitřní planety, stále ještě disponuje prstencem přeživších komet a snad i vnějších planet.
Astronomové již mnoho desítek let všeobecně akceptují teorii vývoje hvězd, v nichž po fázích zrodu a relativně dlouhého stabilního života následuje zánik, který se v závislosti na původní hmotnosti hvězdy projeví vyhasnutím, zhroucením nebo naopak explozí. O bílých trpaslících se soudí, že se jedná o pozůstatky hvězd, které byly kdysi velikostí srovnatelné s naším Sluncem. Po několika miliardách klidných let se začnou rozpínat a mění se v rudého obra. Za velmi krátkou dobu, což v dějinách vesmíru představuje několik milionů roků, hvězda v explozi odfoukne vnější slupky atmosféry a na jejím místě zůstane pouhý bílý trpaslík.
Pokud byla původní hvězda provázena planetami, minimálně ty nejbližší zanikly v nafouklé žhavé atmosféře rudého obra. Šanci přečkat kosmické kataklyzma mají pouze vzdálené planety a ještě vzdálenější objekty v oblasti, která bývá rodištěm komet. V solárním systému je tento prostor nazýván Kuiperovým pásem a Oortovým oblakem. Ledová tělesa pohybující se v těchto končinách jsou čas od času vychýlena z relativně kruhové oběžné dráhy buď gravitačními silami (jiných komet, vnějších planet, nedalekou cizí hvězdou) nebo vzájemnými srážkami, a zamíří směrem k místnímu slunci. Řada z nich zanikne srážkou s nějakou velkou planetou nebo přímo dopadne na centrální hvězdu. Příklady takovýchto událostí z našeho solárního systému jsou již z minulosti zdokumentovány. Ty komety, které se podobnému osudu vyhnou, postupně v horkých oblastech systému ztrácejí hmotu, odpařují se, rozpadají a za nějakou dobu zaniknou.
Podle oznámení vědců, pracujících s dalekohledem Spitzer, prach u G29-38 je z nedávné doby a původ má s největší pravděpodobností v některé kometě, která přečkala zánik mateřského slunce a po jisté době byla odstrčena do vnitřních oblastí soustavy. V těsné blízkosti bílého trpaslíka se posléze rozpadla. Rozbor provedený v infračerveném vlnovém pásmu ukázal, že charakter pozorovaného prachového oblaku připomíná stejný typ prachu provázejícího komety známé ze Sluneční soustavy. Bylo detekováno velké množství drobných křemíkových zrnek. Rozměry zrnek ukazují, že pravděpodobně pocházejí z komet a nikoliv z těles planetárního typu. Kometa, či komety, které jsou zdrojem pozorovaného prachu se do vnitřních oblastí soustavy hvězdy G29-38 dostaly až dlouho zániku místního slunce. Není rovněž vyloučeno, že po přechodu hvězdy do stádia bílého trpaslíka se v jejím okolí nastartovala druhá vlna formování planetárního systému a pozorovaný prachový disk je zbytek nevyužitého stavebního materiálu.

2006-01-11 - Chang'e-1

Zahájena výroba rakety pro měsíční sondu

Podle zprávy Státní komise pro vesmír z 2006-01-09 byla zahájena výroba nosné rakety a vlastní sondy pro první čínskou misi k Měsíci. Začaly zkoušky příslušných zařízení sloužících ke startu a pozemních aplikací. Sdělil to mluvčí komise na tiskové konferenci.
První čínská družice Měsíce Chang'e-1 má vzlétnout v dubnu 2007 a na lunární oběžné dráze by měla pracovat jeden rok.
Na zmíněné tiskové konferenci byly představeny i některé další čínské projekty pro letošní rok, mj. velký telekomunikační satelit, dvě vědecké družice a jedna meteorologická družice. Čína je dále odhodlána vyvinout vlastní dopravní letoun, čímž by chtěla snížit svoji závislost na dodávkách od společností Airbus a Boeing.

2006-01-07 - Cassini

Status Report (2005-12-21 až 2006-01-04)

Prozatím poslední spojení se sondou navázala dne 2006-01-04 sledovací stanice Goldstone. Cassini zůstává ve skvělém stavu a systémy pracují normálně.
2005-12-21 se uskutečnilo pozorování měsíce Hyperion z velké vzdálenosti sadou všech přístrojů PRS [=Optical Remote Sensing]. Kamery ISS [=Imaging Science Subsystem] sledovaly několik malých měsíčků v rámci kampaně na upřesnění oběžných drah.
Dne 2005-12-24 minula sonda měsíce Enceladus ve vzdálenosti 93984 km a Pallene. V obou případech se jednalo o tzv. necílené průlety. Následujícího dne došlo k necíleným průletům kolem Helene a Telesto.
2005-12-26 se uskutečnil další průlet kolem Titanu (T-9). Vzdálenost tentokrát činila 10409 km. Kamery ISS fotografovaly albedové útvary na povrchu pod fázovým úhlem kolem 25° a s rozlišením 700 až 450 m/pixel. Snímky pokrývaly oblasti zkoumané radarem během průletů T-A a T-3. CIRS shromažďoval informace o stopových složkách stratosféry měsíce. Byla získána měření plynů CO, HCN a CH₄. Rovněž ultrafialový spektrograf UVIS [=Ultraviolet Imaging Spectrograph] podnikl klíčová měření atmosféry Titanu, především zjištění poměru zastoupení vodíku a deuteria. Mapovací spektrometr VIMS [=Visual and Infrared Mapping Spectrometer] pokračoval v pořizování regionálních map ve středním měřítku. Průlet se uskutečnil po podobné dráze, po jaké letěl v listopadu 1980 Voyager 1. Měření obou sond tak mohla být dodatečně porovnána. Důležitější bylo, že tento průlet je jediným v misi Cassini, který zavedl sondu do ohonu magnetosféry, která mohla být tedy prozkoumána i v této nestabilní oblasti. Data z průletu byla úspěšně přenesena na Zemi, jak bylo oznámeno dne 2005-12-27. Ke krátkodobému přerušení spojení a ztrátě jistého objemu informací došlo vinou problémů se sledovací stanicí DSS-14 v případě výsledků měření přístroje UVIS.
2005-12-28 byl zveřejněn článek v Aerospace Daily & Defense Report, ve kterém se píše, že NASA zvažuje prodloužení mise Cassini o další dva roky až do 2010.
2005-12-30 proběhla úprava dráhy OTM-047 [=Orbit Trim Maneuver], který měl vrátit sondu na správnou trajektorii po nedávném setkání s Titanem. Operace byla zahájena v 03:55 UT a korekční motorky RCS [=Reaction Control Subsystem] pracovaly 198.9 s, po nichž bylo dosaženo změny rychlosti Δv=0.179 m/s. Všechny systémy pracovaly podle očekávání.
Na 2006-01-02 byla plánována další korekce dráhy OTM-048. Jak už bylo oznámeno dříve, tento manévr společně s OTM-054 a OTM-060 byl zrušen. Příčinou zrušení byl krátký čas mezi tímto manévrem a dalším plánovaným zážehem motorů v apoapsidě. Mezi těmito operacemi byla příležitost jen na tři rádiová spojení a v případě nějakých potíží by již nezbýval čas na případnou reakci ze Země. Požadovaná změna rychlosti byla nicméně velmi malá.
2005-01-03 byla zahájena prověrka stavu a úprava letového softwaru přístrojů CIRS a CAPS (tzv. normalizace).

2006-01-06 - Stardust

Korekce dráhy před přistáním

Deset dnů před historickým přistáním nákladu prvních vzorků materiálu komety a mezihvězdného prachu, uskutečnila kosmická sonda Stardust v pořadí 18. dráhovou korekci. Jednalo se o předposlední úpravu trajektorie před dosažením Země 2006-01-15.
Dne 2006-01-05 v 18:00 UT sonda zažehla všech osm malých motorků o tahu 4.4 N. Po 107 s činnosti bylo dosaženo změny rychlosti o Δv=2.4 m/s. Během manévru bylo spotřebováno 385 g jednosložkového paliva - hydrazinu. Podle vedení projektu se jednalo o čítankovou operaci. K poslednímu doladění dráhy bude příležitost těsně před uvolněním návratového pouzdra.

2006-01-04 - Pluto

Pluto je studenější, než se čekalo

Astronomům ze Smithsonian Center for Astrophysics se poprvé podařilo změřit teplotu povrchu Pluta. Pozorování potvrdilo dřívější hypotézu, že povrch planety by mohl mít nižší teplotu, než by odpovídalo ohřevu vzdáleným Sluncem.
Pluto se svým souputníkem Charonem tvoří unikátní dvojici solárního systému. I když se oprostíme od neustávajících sporů, zda si zaslouží označení planeta či nikoliv, stále zůstává mnoho zajímavých oblastí, které provokují astronomy z celého světa. Charon má přibližně poloviční průměr Pluta a společně vytvářejí soustavu, která nemá obdoby. Elipsa dráhy Pluta kolem Slunce má značně protáhlý tvar. V nejmenší vzdálenosti se přibližuje Pluto Slunci jen na 30 AU (astronomických jednotek, 1 AU=149.6 mil. km), zatímco v nejvzdálenějším bodě se Slunce nachází 50 AU daleko. Jak se Pluto vzdaluje od Slunce, řídká atmosféra mrzne a ve formě ledu padá k povrchu.
Bylo učiněno již několik pokusů o změření teploty povrchu Pluta. Astronomické metody využívající stávající nejsilnější teleskopy však nedokázaly odlišit tepelné záření Pluta od blízkého Charonu. Obě tělesa se od sebe nikdy nevzdálí z hlediska pozemského pozorovatele na více než 0.9 obloukové vteřiny. Teprve nedávno bylo úsilí korunováno úspěchem a zařízení SMA [=Submilimeter Array] na observatoři Mauna Kea na Havajských ostrovech poskytlo první exaktní údaje. Data hovoří o tom, že povrch Pluta je chladnější než povrch Charona a zároveň studenější, než by vyplývalo z množství dopadajícího slunečního záření.
Autoři objevu to komentovali: "Všichni znají princip skleníkového efektu na Venuši. V případě Pluta máme co do činění s procesem, který by se dal nazvat obráceným skleníkovým efektem."
Během pozorování byl SMA konfigurován tak, aby dokázal pořídit interferometrická data s vysokým rozlišením a odlišit Pluto i Charon. Změřená teplota Pluta obnáší 43 K (-230°C), což je o 10 K méně než předpokládaných 53 K (-220°C), které se vyskytují na Charonu. Pokles teploty je v souladu s modelem, který bere v úvahu tepelnou rovnováhu mezi ledovým povrchem planety a dusíkovou atmosférou, nikoliv jen množství dopadajícího záření. Energie slunečního světla, které dosáhlo povrch Pluta, se totiž spotřebovává jednak na ohřev povrchu, jednak na přeměnu jistého množství dusíkového ledu na plyn. Jedná se o analogii snižování teploty odpařováním kapaliny na povrchu předmětů nebo ochlazování pokožky odpařujícím se potem.

2006-01-02 - Nové technologie

Kosmická technika si žádá nové nápady

O tom, že technické prostředky pronikání do kosmického prostoru v mnoha oblastech stále ještě staví na úrovni poznání z poloviny minulého století, není pochyb. Stejně tak je zřejmé, že zásadní změnu tohoto stavu nelze očekávat v nejbližší době, i když, stejně jako v jiných oborech lidské činnosti, nelze vyloučit nějaký převratný objev. Ale ani v případě nějakého epochálního vynálezu, není jisté, že se lehce prosadí v zaběhnutém systému organizace, plánování, projekce, konstrukce a výroby.
Toho jsou si vědomi všichni pracovníci kosmických agentur. Myšlenka nasazení nové techniky je však natolik lákavá, že jsou periodicky vyhlašovány soutěže, konkurzy, výběrová řízení atp. na předložení nových nápadů. Výjimkou není ani ESA, která před časem spustila iniciativu označenou jako ITI [=Innovation Triangle Initiative]. Písmeno T [=Triangle] v této zkratce je přitom velice důležité a znamená propojení inovačních nápadů na stupních vynálezce - vývojář - konečný uživatel. Spojením těchto tří stupňů se očekává zrychlené ověření nových myšlenek vesmírných technologií a konceptů.
Koncem roku 2005 prezentovala ESA ve středisku ESTEC dosažené výsledky. Přitom bylo sděleno, že do soutěže bylo doručeno více než 200 návrhů, z nichž 37 bylo vybráno k dalšímu rozpracování a po 18 měsících prací se 16 ukázalo jako velice nadějných a ty byly předvedeny na konečné prezentaci FPD [=Final Presentation Day].
O jaké technologie a metody se jedná vyplývá z dále uvedených příkladů.
Dva projekty se soustředily na metody přistávání na jiných planetách. Jedna používá princip navádění přistávajícího aparátu pomocí laserového měření vzdáleností. Tímto způsobem je dá už ve výšce 7 km stanovit přesná poloha s přesností na 3 cm. Druhý způsob využívá kontinuálně pořizovaných snímků povrchu planety, v reálném čase propočítává rozdíly mezi jednotlivými snímky a podle toho určuje aktuální polohu, orientaci a rychlost sondy s chybou pouze 1%.
Další zajímavý nápad se týká skladování vodíku na palubě kosmického plavidla v "mikrosférách" s průměrem mezi 5 až 200 µm. Tato technologie otevírá nové možnosti ukládání vodíku i v pozemských aplikacích.
Jiný projekt řeší moderní systém řízení planetárních roverů. Je založen na principech umělé inteligence. Soustřeďuje data z několika senzorů, které interpretuje ve třech různých úrovních. Dokáže nepřetržitě "pozorovat" okolí a navádět vozidlo kolem kamenů a podobných překážek.
Jeden projekt se zabýval metodami tréninku astronautů. Optimalizuje dávky cvičení a při tom chrání astronauta před přetížením svalů nebo kostí. Podobné zařízení by mohlo být použito i v medicíně při cvičení pacientů.

2006-01-02 - Uran

Objeveny nové měsíce Uranu

Podle zprávy z časopisu Science z poloviny prosince 2005 objevili američtí vědci dva nové měsíce kroužící kolem planety Uran. Mark Showalter z SETI Institute, Mountain View, California a Jack Lissauer z NASA Ames Research Center to potvrdili na základě starých snímků ze sondy Voyager 2 z roku 1986 a nových obrázků z teleskopu Hubble. Současně byly oznámeny objevy dalších dvou prstenců planety - tím se jejich počet zvýšil na 13.
Nové měsíce obíhají Uran vně systému prstenců ale uvnitř drah pěti známých velkých měsíců. Experti pojmenovali nová tělesa Mab a Cupid. Showalter a Lissauer oznámili, že se měsíce nepohybují po jednoduchých oběžných dráhách, ale jejich oběh je značně nestabilní až chaotický.
Prstenec nejvíce vzdálený od Uranu je neustále doplňován materiálem z 20 km velkého měsíce Mab. Dopady meteoritů obrušují povrch měsíce a vzniklý prach se postupně roztahuje do prstenu kolem planety. Prachové částice po čase prstenec opouštějí např. opětovným usazením na měsíci. Při každém dopadu meteoritu na Mab však prstenec dostává novou "infuzi", kterou se doplňuje materiál a která udržuje dlouhodobou existenci prstence.

Archiv:

1. Aktuální novinky
2. Květen 2012
3. Duben 2012
4. Březen 2012
5. Únor 2012
6. Leden 2012
7. Prosinec 2011
8. Listopad 2011
9. Říjen 2011
10. Září 2011
11. Srpen 2011
12. Červenec 2011
13. Červen 2011
14. Květen 2011
15. Duben 2011
16. Březen 2011
17. Únor 2011
18. Leden 2011
19. Prosinec 2010
20. Listopad 2010
21. Říjen 2010
22. Září 2010
23. Srpen 2010
24. Červenec 2010
25. Červen 2010
26. Květen 2010
27. Duben 2010
28. Březen 2010
29. Únor 2010
30. Leden 2010
31. Prosinec 2009
32. Listopad 2009
33. Říjen 2009
34. Září 2009
35. Srpen 2009
36. Červenec 2009
37. Červen 2009
38. Květen 2009
39. Duben 2009
40. Březen 2009
41. Únor 2009
42. Leden 2009
43. Prosinec 2008
44. Listopad 2008
45. Říjen 2008
46. Září 2008
47. Srpen 2008
48. Červenec 2008
49. Červen 2008
50. Květen 2008
51. Duben 2008
52. Březen 2008
53. Únor 2008
54. Leden 2008
55. Prosinec 2007
56. Listopad 2007
57. Říjen 2007
58. Září 2007
59. Srpen 2007
60. Červenec 2007
61. Červen 2007
62. Květen 2007
63. Duben 2007
64. Březen 2007
65. Únor 2007
66. Leden 2007
67. Prosinec 2006
68. Listopad 2006
69. Říjen 2006
70. Září 2006
71. Srpen 2006
72. Červenec 2006
73. Červen 2006
74. Květen 2006
75. Duben 2006
76. Březen 2006
77. Únor 2006
78. Leden 2006
79. Prosinec 2005
80. Listopad 2005
81. Říjen 2005
82. Září 2005
83. Srpen 2005
84. Červenec 2005
85. Červen 2005
86. Květen 2005
87. Duben 2005
88. Březen 2005
89. Únor 2005
90. Leden 2005
91. Prosinec 2004
92. Listopad 2004
93. Říjen 2004
94. Září 2004
95. Srpen 2004
96. Červenec 2004
97. Červen 2004
98. Květen 2004
99. Duben 2004
100. Březen 2004
101. Únor 2004
102. Leden 2004
103. Prosinec 2003
104. Listopad 2003

Reakce čtenářů (číst/přidat)

Počet reakcí: 25
Poslední: 2013-03-21 14:07:23