Novinky - duben 2005

2005-04-30 - Mars

Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 17 - Pár drobností na závěr

Zatímco scénář letů automatických sond k Marsu do roku 2010 je víceméně daný a o následujícím desetiletí se dá hovořit alespoň rámcově jako o období pokusů dopravit na Zemi kousek hornin z cizí planety, do vzdálenější budoucnosti se Výboru pro cestovní mapu pro Mars nepodařilo dohlédnout. Lidské dobytí rudé planety je stále ještě mlhavou vizí a nejspíš ještě dlouhou dobou zůstane. Jasné vytýčení postupu takové grandiózní akce ale stejně nikdo od prvního zasedání Výboru nemohl očekávat.

V průběhu zasedání Výboru se objevilo při diskusi několik drobných témat, které ale prozatím nebyly podrobně diskutovány.
Veliký význam přikládají členové Výboru vyslání telekomunikační družice MTO v roce 2009. Ve srovnání s vědeckými družicemi, které kvůli lepšímu "pohledu" na planetu létají v nízkých výškách a retranslaci dat z povrchových laboratoří mají jako vedlejší úkol, bude mít nová speciální spojová družice ve velké výšce možnost předávat nesrovnatelně větší objemy informací. Z tohoto důvodu bylo doporučeno, aby se na rok 2018 připravila další podobná družice MTO.
Pro úspěch roveru MSL v roce 2009 bude mít nová spojová družice obrovský význam. Poněkud riskantní se ale jeví, že má dorazit k Marsu jeden až dva měsíce před přistáním MSL. Je nebezpečí, že let MTO skončí (z jakýchkoliv příčin) neúspěšně. V takovém případě už nebude existovat žádná možnost vyslat náhradní aparát. Diskutovalo se proto, jestli by nebylo výhodnější první MTO dopravit k Marsu ve dřívějším startovním oknu, které připadá na rok 2007. Takové opatření by ale znamenalo významný zásah a přesuny ve financování projektů.
Nastolena byla dále otázka účelu programu Mars Scout. Dvě mise z tohoto programu poletí v roce 2011 a zároveň se má v tomto roce uskutečnit první technologický pokus (Testbed mission) související s uvažovanou pilotovanou misí. Sondy Scout měly původně představovat relativně lacinou odnož programu výzkumu Marsu, zcela nezávislou na hlavní linii, která se soustředí na biologické problémy. Ale již první Mars Scout připravovaný na rok 2007, což je přistávací aparát Phoenix, se tomuto poslání vymyká. Tím, že má směřovat do polárních oblastí, kde bude analyzovat led a hledat náznaky toho, zda se v takovém prostředí mohl udržet život, tvoří vlastně doplněk k hlavní větvi marsovského výzkumu. Otázka tedy stojí, zda se další mise Scout mají vrátit k původnímu záměru, nebo zda mají alespoň částečně s hlavní linií kooperovat.
Hodně se například hovořilo o posledních objevech metanu v atmosféře Marsu. Tento plyn potvrdila měření družice Mars Express a pozorován byl pozemskými teleskopy. Jedním z vysvětlení přítomnosti metanu, je jeho produkce živými organismy nebo vulkanická činnost, která by ale rovněž ukazovala místa, kde se mohou vyskytovat vyšší teploty, vodní páry aj., což jsou nadějné lokality pro hledání biologických stop. Jedním ze tří kandidátů mise Mars Scout na rok 2011 je sonda MARVEL. Jedná se o družici, která by mapovala koncentraci metanu a jiných biologicky zajímavých plynů. Jedná se tedy o Mars Scout podle původního záměru, nebo je to regulérní součást hlavní větve?
Projektům Mars Scout se bude nadále věnovat podkomise do jejíhož čela byl jmenován Laurie Leshin z Arizona State University. Má posuzovat mj. vazby na ostatní projekty průzkumu Marsu, do čehož patří i vyhodnocení, zda současná mez 400 mil. USD, určena jako limitní cena za misi Scout, je přiměřená současnému stavu. Zazněl názor, že pokud se náklady nezvýší, nebude možno realizovat žádné další přistávací aparáty kategorie Mars Scout. Phoenix se do rozpočtu jen obtížně vešel a přitom má tu obrovskou výhodu, že využívá rozpracovanou konstrukci ze zrušeného projektu přistávacího aparátu z roku 2001.
Zasedání Výboru v lednu 2001 bylo úvodní akcí. Jako takové se dotklo celé řady problémů, ale pouze málo jich bylo dotaženo do jasných závěrů. To lze očekávat od dalších jednání, které budou následovat. První závazná doporučení se očekávají v srpnu tohoto roku, kdy má být publikována závěrečná zpráva Výboru. V říjnu se bude na úrovni NASA rozhodovat o celkové strategii a financování projektů a uvidíme, kolik dolarů bude uvolněno na Mars a jaká doporučení Výboru pro cestovní mapu budou akceptována. Zatím nezbývá než čekat...

2005-04-27 - Mars

Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 16 - Lidem vstup zakázán!

I když příprava pilotované výpravy na Mars dnes není podle uvážení Výboru pro cestovní mapu ještě aktuální, lednové zasedání jí věnovalo dost času (viz např. poslední pokračování našeho seriálu z 2005-04-26). Zatím to vypadá, že smysl expedice není zcela zřejmý a technické nejasnosti nedovolují uvažovat o konkrétním scénáři letu.

Během zasedání byl několikrát zmíněn jeden bod, který se v budoucnu jistě stane předmětem vážných debat plánovačů pilotované mise. Tento problém by se dal shrnout stručnou otázkou. Měl by člověk vůbec vstoupit na Mars?
Každá pilotovaná expedice na povrch planety způsobí vážné místní znečištění pozemskými mikroorganismy a organickými sloučeninami a tím znesnadní (možná i zcela znemožní) hledání současného a minulého života. Tento úkol je přitom hlavním cílem lidské výpravy!
Automatické přistávací aparáty mohou být předem sterilizovány vysokou teplotou, radiací nebo jedovatými látkami. Lidská bytost takovou proceduru pochopitelně podstoupit nemůže. Pokaždé, když se otevře vzduchová propusť přistávacího modulu, mraky mikrobů a organických látek budou vysáty z kosmické lodi a rozptýleny po povrchu a v atmosféře planety. Pozemské mikroorganismy budou pronikat každou sebemenší netěsností v konstrukci lodě a skafandrů, na povrch se dostanou s odpadky. Je dokonce možné, že již první pilotovaná loď dokáže úspěšně kontaminovat celou planetu, čímž navždy vyloučí pátrání po místním životě.
Kruté prostředí na Marsu dokáže jistě zlikvidovat během několika minut většinu a možná všechny pozemské organismy rozptýlené z kosmické lodi. Přesto ale existuje malá šance, že některé z nich dokážou přežít třeba ve zmrzlém stavu a časem naleznou vhodné prostředí pod povrchem, kde by se pomalu rozmnožily v hypotetické vrstvě tekuté vody. Tím, že lidské výpravy budou záměrně směrovány do míst s nejlepšími životními podmínkami, možnost, že takové prostředí bude vyhovovat i pozemským mikroskopickým černým pasažérům, je o to pravděpodobnější.
Z těchto důvodů bylo navrženo, a v průběhu jednání několikrát zopakováno, že nejlepší metodou by bylo ponechat lidi na oběžné dráze kolem Marsu a na povrch vysílat jen sterilní roboty a přístroje na odběr vzorků. Tyto aparáty by byly řízeny z kosmické lodě, čímž by se odstranila hlavní překážka kvalitního ovládání, kterou je velký časový odstup mezi příkazem a jeho provedením, daný vzdáleností Marsu a Země. Toto časové zpoždění se počítá na desítky minut.
Takovým způsobem by mělo proběhnout nejméně několik prvních expedic. Teprve pak by na základě získaných výsledků mohlo případně dojít k přistání lidí. Je pravda, že Bushova iniciativa hovoří jen o "lidské expedici k Marsu" a výsadek vysloveně neuvádí. Těžko si lze však představit, že by Mars zůstal pro člověka dlouhodobě zakázanou planetou.

2005-04-27 - Deep Impact

Sonda už vidí cíl

69 dní před největším přiblížením a nárazem na kometu Tempel 1 vyfotografovala kamera sondy Deep Impact svůj cíl ze vzdálenosti 64 mil. km.
Obrázek je prvním ze série snímků, které mají být získány během následujících deseti týdnů. První záběry poslouží k přesnému stanovení dráhy komety a sondy a doladění kursu před setkáním, které připadne na 2005-07-04. Na prvním obrázku má kometa rozměr jen pouhých několik pixelů, ale v okamžiku největšího přiblížení bychom měli obdržet zatím nejpodrobnější záběry takovéhoto typu kosmického objektu.
Kometa byla na první pokus detekována kamerou se středním rozlišením MRI již 2005-04-25. Na obrázku jsou patrné nejmenší hvězdy o hvězdné velikosti 11, což je asi stokrát slabší světelný bod než dokáže rozlišit lidské oko za jasné noci.
Další tisíce snímků, které budou následovat, budou použity nejprve pro navigační a později i pro vědecké účely. Na závěr podle plánu zasáhne metrový měděný projektil jádro komety o průměru 6.5 km rychlostí 10.2 km/s. Ke srážce dojde ve vzdálenosti 133.6 mil. km od Země.

2005-04-26 - Mars

Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 15 - Nevíš-li si rady, vytvoř komisi!

Po úvodních kapitolách, věnovaných automatickému průzkumu Marsu a prvním úvahám o tom, jak dopravit člověka na Mars, byly nastíněny některé základní otázky, co vlastně na cizí planetě hledat. Ze všeho vyplývá, že hovořit nyní o detailním plánování pilotované expedice na rudou planetu je přinejmenším předčasné.

Z jednání Výboru pro cestovní mapu k Marsu bylo zřejmé, že jeho členové nemají příliš chuti zabývat se otázkou plánování pilotované expedice k Marsu. Konečně i instrukce Bílého domu o letu k rudé planetě hovoří jen velice fádně. Výbor posléze usoudil, že není v jeho odpovědnosti stanovit všeobecný scénář letu. Jediné k čemu se přihlásil, bylo vyjmenovat několik základních úkolů, které budou muset být vykonány, aby se cesta k Marsu někdy ve vzdálené budoucnosti mohla uskutečnit.
Výbor slíbil stanovit sled zkušebních misí a usoudil, že tyto mise se uskuteční víceméně v rámci stávajícího rozpočtu marsovského programu. Nejprve se budou zkoušet takové technologie a postupy, které by mohly mít, pokud se osvědčí, radikální vliv na zjednodušení a zlevnění pilotovaného letu.
Mezi takové technologie patří rozhodně metoda brždění kosmické lodi o atmosféru planety (aerocapture). Vyzkoušet by se mělo využití místních zdrojů planety ISRU. Na Marsu by se měla uskutečnit zkušební výroba raketového paliva a kyslíku z atmosféry. Pro tyto účely by byla zkonstruována malá stanice. Dále by se mělo zjistit, zda bude možné využít vody, která se na Marsu v jistém množství nachází ve formě podpovrchového ledu. Všechny tyto metody ISRU by zredukovaly hmotnost zásob transportovaných ze Země.
Jelikož podrobnější plánování již přesahuje základní úkol Výboru, byla utvořena podkomise, která se bude speciálně věnovat otázkám pilotované expedice. Do vedení byli jmenováni Gentry Lee z JPL a Aaron Cohen z Texas A&M University. Jejich prvním úkolem je vybudovat tým odborníků a zřídit nový úřad při Johnson Space Center.
Protože prezident Bush ve své Iniciativě nezmínil žádné cílové datum letu k Marsu, stanovil Výbor pro cestovní mapu jako termín rok 2020, kdy by měly být dokončeny předběžné práce a zkoušky tak, aby v tomto čase mohlo být stanoveno konkrétní a přitom reálné datum startu lodi s lidskou posádkou. Zmíněn byl časový interval 2030 až 2035.
Je zřejmé, že kvůli rozdělení odpovědnosti různých otázek kosmonautiky na několik Výborů, není možno všechny technické problémy řešit pouze ve Výboru pro Mars. Bude nezbytná koordinace i s jinými komisemi. Minimálně dva výbory jsou již dnes jasné. Měl by to být Výbor pro pilotovaný průzkum Měsíce a Výbor pro nosné prostředky.
Spolupráce s prvním jmenovaným výborem vyplývá již ze znění prezidentského úkolu pro lunární program, který hovoří o "vývoji a vyzkoušení nových přístupů, technologií a systémů podporujících" průzkum Marsu a "použití lunárních zdrojů".
Výbor pro cestovní mapu pro Mars nicméně vidí značný problém, jak použít měsíčních technologií k cestě k Marsu. Na rozdíl od deklarovaného přání se spíš zdá, že cesta k Marsu lodí, startující z Měsíce nebo oběžné dráhy kolem něho, nepřinese žádné výhody. I kdyby se v okolí pólů našlo dostatek ledu, nebude asi možné ho v dohledné době použít k výrobě raketového paliva. K tomu by bylo potřeba na Měsíci postavit velký zpracovatelský závod.
Další systémy, které je třeba před cestou vyřešit, jako např. ochrana proti radiaci, umělá gravitace a uzavřený cyklus zajištění životních podmínek, mohou být zkoušeny stejně dobře (nebo i lépe) a laciněji na oběžné dráze kolem Země. Členové výboru se ale v této chvíli ještě neodvážili původní nápad na Měsíc jako mezistanici zcela odmítnout.
Marsovskému programu, více než pomoc od lunárních směrů vývoje, hrozí, že měsíční projekty zcela vyčerpají finance a na průzkum vzdálené planety se již nedostane peněz ani odborníků. Výbor by v takovém případě viděl raději, kdyby se alespoň v cestách do hlubokého vesmíru pokračovalo postupnými kroky. Jako první by mohla být výprava do Lagrangeova bodu L2 soustavy Slunce-Země, dále třeba expedice k blízkému asteroidu s dobou letu přes jeden rok a konečně na oběžnou dráhu k Marsu a zpět. K vlastnímu přistání by pak mohlo dojít i později, až by se vyvinul a na místo dopravil výsadkový modul.
Spolupráce s Výborem pro transportní prostředky bude zcela jistě nezbytná. Odhadovaná celková váha lodi k Marsu se zdá dnes obrovská. Pro posádku 6 lidí se počítá s plavidlem o hmotnosti 500 t, a to i za předpokladu, že bude k dispozici vysoce výkonný nukleární motor, technika ISRU bude odzkoušená a použitelná a povrchové obytné moduly a vzletový aparát poletí samostatně. To je více, než bude mít družicová stanice ISS po dokončení a třikrát víc, než činí její současná hmotnost.
Jestliže nebudou k dispozici zmíněné techniky šetřící váhu, bude se muset k Marsu vydat plavidlo o nepředstavitelné hmotnosti 1500 t. S tím kontrastuje fakt, že Spojené státy zatím neplánují vývoj silnějšího nosiče než s kapacitou 20 t na nízkou oběžnou dráhu. Pro účely planetárních expedic bude tedy nutno vyvinout těžký nosný prostředek, který by dokázal na oběžnou dráhu vynést alespoň 80 t. Jinak by se nešlo vyhnout absurdně vysokému počtu startů dílů meziplanetární lodi a komplikovaným montážním pracím v beztížném stavu. Stavba silného nosiče bude ostatně potřeba i pro lunární misi, i když v tomto případě bude potřeba sestavit loď o podstatně nižší hmotnosti. Takovou nosnou raketu je však ale potřeba začít vyvíjet v dostatečném předstihu, nejlépe již dnes.
Velkých úspor se nedosáhne i v případě kosmické lodi, která by sloužila opakovaně na cestu k Marsu a zpět. Taková loď by musela být před každým letem stejně dotankována a hmotnost paliva v takovém případě může činit kolem 2/3 celkové hmotnosti.

2005-04-25 - Rosetta

Status Report (2005-04-08 až 2005-04-22, dny mise: 404 až 418)

Hlavní událostí ve sledovaném období byla úspěšná prověrka hibernace sondy v blízkosti Slunce NSHM [=Near Sun Hibernation Mode]. V tomto stavu se sníženou aktivitou setrvala sonda celkem pět dní. Orientace byla udržována na základě údajů z hvězdného čidla výlučně malými raketovými motorky. Gyroskopy a silové setrvačníky byly mimo provoz.
NSHM byl zahájen 2005-04-11 a skončil 2004-04-15, kdy se na palubě obnovila normální činnost. Během hibernace pracovalo udržování orientace podle předpokladů. Test prokázal, že NSHM je za daných zkrácených podmínek použitelný a v dalších několika týdnech proběhne jeho ověření v celém časovém intervalu.
Při spojení 2005-04-19 se provedlo přezkoušení přístroje MIDAS, u kterého byly pochybnosti o správné funkci. Nejnovější test potvrdil, že experiment je zcela v pořádku. MIDAS obdržel zároveň vylepšený software, který byl rovněž vyzkoušen. Kromě stále aktivního experimentu SREM neprobíhaly na palubě žádné další činnosti. Spojení se sondou se uskutečňuje třikrát týdně při relacích trvajících obvykle 7 h.
Dne 2005-04-22 byla Rosetta vzdálena 16.02 mil. km od Země a rádiový signál putoval v jednom směru 53.4 s.

2005-04-25 - Mars

Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 14 - Kde vlastně vznikl život?

V několika předchozích částech (poslední z 2005-04-07) se perspektiva dalšího pronikání na Mars stále častěji odvolávala na šanci nalézt na planetě stopy života. Pouze naděje na takový epochální nález může zdůvodnit obrovské náklady na pilotovanou misi a obhájit ji před veřejností. Málo pozornosti se však věnuje tomu, jaký může mít podobný nález vědecké důsledky.

Pravděpodobnost, že na Marsu bude nalezen život - ať současný nebo minulý - je malá, ale reálná. Co by nám ale takový nález řekl? Nelze předem vyloučit, že o organismu, který objevíme, nebudeme moci s klidným svědomím prohlásit, že pochází z Marsu.
Je prokázáno, že při určité výjimečné události, kterou může být např. náraz obrovského meteoritu, jenž by vyhloubil kráter o průměru 15 km, je určité množství úlomků z povrchu planety vyneseno do kosmu a přejde na heliocentrickou dráhu. Některé z těchto úlomků se po čase dostanou do blízkosti Země a dopadnou na ni. Tento proces probíhá po celou dobu existence planet. Odhady hovoří, že každoročně dopadne na Zemi půl tuny marsovského materiálu. Jen nepatrný zlomek z tohoto množství byl nalezen (především na sněhových polárních pláních) jako proslavené marsovské meteority.
Přenos materiálu v opačném směru - ze Země na Mars - je podstatně méně častý, ale i k němu občas dojde. V případě Země by kousky skal musel do kosmu vymrštit gigantický náraz asteroidu. Taková událost je velice vzácná, ale přesto k ní před mnoha milióny let několikrát došlo. Předpokládá se, že každý rok dopadne na Mars 10 kg hornin původem ze Země. V ranných dobách Sluneční soustavy byly takovéto srážky mnohem častější. V této době ale už na Zemi existovaly první organismy a je možné, že se některé z nich staly nedobrovolnými pasažéry, uzavřenými v pórech skalisek, putujících vesmírem. Dále nelze zcela vyloučit, že ve formě spór mohly přežít tisíce, možná i milióny let meziplanetárního letu. Po dopadu na rudou planetu, do příhodného místa mohly ožít a zabydlit posléze každou příhodnou lokalitu.
Jestliže akceptujeme možnost cestování mikrobů ze Země na Mars, proč také nepřipustit přesun života opačným směrem. V ranných dobách solárního systému mohly být podmínky na Marsu dostatečně příhodné a dokonce lepší než na Zemi. Dá se zcela odmítnout teorie, že veškerý život na Zemi pochází z několika bakterií, které se původně vyvinuly na Marsu? Reálnost přenosu života v obou naznačených směrech má zajisté svá specifika. Při startu ze Země musí cesta začít nárazem o větší energii a kámen musí obrovskou rychlostí proletět hustou atmosférou, přičemž se uvolní obrovské množství tepla. Dopad na Mars se děje také vyšší rychlostí, protože na planetě chybí dostatečně husté ovzduší, které by náraz ztlumilo.
Jak bylo naznačeno, existuje pravděpodobnost, že život vznikl na jedné z planet a později byl přenesen na druhou. Třetí možností - pokud se na Marsu život zjistí - je, že na obou planetách vznikl nezávisle na sobě. Takovýto závěr by měl nesmírný význam. Znamenalo by to, že život je zákonitým důsledkem existence příhodných podmínek a nikoliv neuvěřitelnou náhodou, při níž se ve správném místě a ve správný čas spojí v přesném pořadí komplikovaný řetězec organických molekul. A právě k takovému poznání by mělo všechno pátrání po životě směřovat. Učinit jednoznačný závěr bude ale strašně obtížné.
Při všech úvahách o chystané výpravě k Marsu se musí brát ohled i na veřejné mínění. Je vcelku pochopitelné, že obyčejný člověk ocení více objev cizího života, než zjištění, že nějaký známý pozemský organismus dokázal přečkat nepříznivé podmínky na jiné planetě.
Při veškeré snaze je možné, že na Marsu nebudou nikdy objeveny místní formy života. Pro vědecké bádání by měl ale obrovský význam i jiný objev. Cenné by bylo kupříkladu, kdyby se našly biochemické struktury, které jsou jakýmsi mezistupněm mezi jednoduchými organickými sloučeninami a komplexními molekulami, tvořícími základní stavební kameny samoreprodukujících se živých organismů. Takový chemicko-fyzikální proces, který proběhl kdysi samovolně na Zemi a na základě něhož vznikl život, je pro nás stále velkou záhadou a nemohl být dosud nikdy laboratorně napodoben. Je zvláštní, že NASA, která hlasitě propaguje pátrání po životě na cizích světech, naopak mlčí o možnosti nalézt stopy, jak život vůbec vzniká. Není vyloučeno, že nakonec na doporučení Výboru pro cestovní mapu tento úkol NASA přijme za svůj. V takovém případě by nemuselo zůstat u Marsu. Zákonitosti tvorby složitých organických molekul, které by mohly být předstupněm živé hmoty, lze zkoumat snad i na Europě nebo Titanu.

2005-04-17 - Cassini

Status Report (2005-04-07 až 2005-04-13)

Zatím poslední rádiový kontakt se sondou navázala stanice Goldstone 2005-04-13. Cassini pokračuje v bezproblémovém letu, všechny systémy pracují normálně.
Vědecký výzkum minulého týdne zahrnoval měření v hraniční oblasti magnetosféry a sledování slunečního větru přístroji MAPS. Infračervená mapa Saturnu byla pořizována pomocí experimentů CIRS a VIMS. Kamery ISS získaly sérii snímků, z nichž byla sestavena animace pohybů prstence F. Ultrafialový spektrograf UVIS pozoroval zákryt hvězdy delta Orionis za Saturnem. Pomocí radiolokátoru se uskutečnila měření polarizace na prstencích planety. Atmosférická měření zahrnovala pozorování zákrytu další hvězdy alfa CMi (souhvězdí Malého psa).
Dne 2005-04-08 byla zakončena etapa S09 a program letu vstoupil do etapy S10. V ní dojde mj. ke čtyřem korekcím dráhy, dalšímu cílenému průletu kolem Titanu a 5 necíleným průletům kolem měsíců Epimetheus, Mimas, Calypso a Titan.
2005-04-10 proběhla korekce dráhy OTM-021. Manévr byl zahájen ve 04:15 UT a po 37.35 s práce hlavního motoru bylo docíleno změny rychlosti Δv=5.82 m/s.
Technikům se pravděpodobně podařilo odstranit menší problém, který provázel činnost přístroje INMS [=Ion and Neutral Mass Spectrometer] od roku 2003. Po delší době provozu docházelo u něho k rebootování systému. Byla připravena úprava řídícího softwaru a zdá se, že zásahy přinesly úspěch. K dnešnímu dni pracoval přístroj bez anomálie už nepřetržitě 40 dnů.
K další úpravě dráhy OTM-022 došlo 2005-04-14 ve 04:55 UT. Korekční manévr provedly malé raketové motorky RCS, které za dobu činnosti 67.6 s způsobily změnu rychlosti sondy o Δv=63.5 mm/s. Manévr nazývaný též "T5 minus 3 dny" doladil nastávající průlet číslo 5 kolem Titanu na vzdálenost 1025 km.

2005-04-17 - Opportunity

Porucha na podvozku

Na marsovském roveru Opportunity došlo k závažné poruše, zapříčiněné pravděpodobně závadou na motoru předního pravého kola.
Podle zveřejněných zpráv se 433. solu zablokoval servopohon natáčení kola na konci jízdy dlouhé 150 m. Následujícího dne (sol 434) vozítko zacouvalo asi 1 m zpět a byl učiněn pokus o srovnání kol, ale servopohon se vůbec nepohnul. Na snímcích není patrná žádná zjevná příčina tohoto stavu. Kolo zůstává odchýleno asi 7° od přímého směru, což naštěstí stále ještě umožňuje popojíždět s roverem i v případě, že by se poruchu nepodařilo odstranit.
Bezprostředně před touto událostí dosáhla Opportunity kráteru "Viking" a pokračovala ke kráteru "Voyager". Krátery byly zdokumentovány fotograficky a detailně byl zkoumány vlastnosti terénu. Oba rovery MER na Marsu zároveň nedávno přečkaly potíže s retranslační družicí 2001  Mars Odyssey, která na několik dní přešla do bezpečnostního módu. Spojení se Zemí se dařilo udržovat jen v omezeném rozsahu pomocí přímé linky. Opportunity začala opět popojíždět po povrchu Marsu až 428. solu. Kromě miniaturního infračerveného spektrometru (a nejnovější poruchy na natáčení kola) se jinak nachází automatické vozítko ve vynikajícím stavu.

2005-04-15 - Cassini

Status Report (2005-03-31 až 2005-04-06)

Poslední rádiové spojení se sondou navázala prozatím stanice DSN Goldstone. Cassini se nadále nachází ve vynikajícím stavu a systémy pracují normálně.
Hlavní vědeckou událostí uplynulého týdne byl 4. cílený průlet kolem Titanu v minimální vzdálenosti 2400 km, ke kterému došlo 2004-03-31. Orientace sondy byla poprvé udržována výlučně pomocí silových setrvačníků. Rozbor telemetrie ukazuje že tento systém fungoval bez problémů a odchylky od směru zaměření a rovněž chování gyroskopů nevybočilo z předpokládaných mezí.
Během průletu se provádělo měření vyzařování ovzduší v emisních čárách dusíku a uhlíku a tím se zjišťoval odraz slunečního světla od atmosféry. Tyto údaje nepřímo indikují rozměry a vlastnosti částic vznášejících se v atmosféře. Rádiolokátor zaznamenal další detailní snímky povrchových útvarů. Přístroj VIMS pozoroval vývoj oblačnosti a dalších přechodných jevů na Titanu. Dále byly zkoumány parametry plazmy v okolí měsíce, elektronová teplota, interakce mezi magnetosférou a ionosférou Titanu a pátralo se po bouřkových jevech. K dalšímu setkání s Titanem dojde 2005-04-16 na vzdálenost 1025 km.
Dne 2004-04-04 se uskutečnil korekční manévr OTM-020. Hlavní raketový motor byl nastartován ve 03:36 UT a po 5.9 s práce změnil rychlost kosmické sondy o Δv=0.91 m/s.
Dodatečně bylo oznámeno, že 2005-03-28 bylo rozhodnuto o úpravě trajektorie na obězích 14 až 17. Korekcemi s celkovou změnou rychlosti o Δv=8 m/s se dosáhne blízkého setkání s měsícem Tethys na úrovni cíleného průletu. Tethys byl jediným středně velkým měsícem, se kterým se v plánu průletů původně nepočítalo. Zásluhou této nepatrné úpravy dráhy dojde ke třem novým setkáním s ledovými měsíci během 17 dní v období, kdy se nepočítá s dalším průzkumem Titanu. Zmíněnými měsíci budou Tethys, Hyperion a Dione.
Dne 2005-04-04 začalo nahrávání souborů příští etapy letu S10. Přenos byl dokončen 2005-04-06.
Příštího týdne začne náročný program úpravy dráhy, při němž dojde během 10 dnů ke třem manévrům OTM-021 až OTM-023.

2005-04-15 - Mars

Rusko odhaduje první výpravu k Marsu na rok 2030

Ruská média uvedla 2005-04-11, že by se mezinárodní pilotovaná výprava k Marsu mohla uskutečnit do roku 2030. Na dotaz novinářů ITAR-TASS to sdělil Anatolij Perminov, ředitel Roskosmosu, ruské kosmické agentury, a přitom podotkl, že této expedici bude předcházet několik postupných kroků.
Podle vyjádření ruských expertů by měly být v letech 2015 až 2020 obnoveny lety na Měsíc. Dalším krokem by mohla být výstavba stálé lunární základny a nebo aspoň její technický vývoj. Následovat bude etapa automatických sond k Marsu. Po několika letech, přibližně v roce 2030, je možná i pilotovaná výprava. Perminov dodal, že velké vesmírné projekty bude možno realizovat jenom v případě úzké mezinárodní spolupráce.
Začátkem roku 2006 započne v Institutu pro medicínskou a biologickou problematiku v Moskvě pozemní simulace letu k Marsu.

2005-04-14 - Mars

ESA chce na Mars poslat dalšího robota

Evropa se nenechala odradit neúspěchem přistávacího aparátu Beagle 2, který měl začít pracovat na Marsu v prosinci 2003, a uvažuje o vysazení roveru, pátrajícího po stopách života. Malá mobilní laboratoř by vzlétla v červnu 2011 a na Marsu by přistála o dva roky později v červnu 2013. Návrh zatím není pevně začleněn do plánů ESA, čeká se na vyjádření příslušných ministrů členských států ESA.
Ve stanovisku vědecké komise, která návrh připravila, se uvádí, že rover by měl být vybaven sadou vědeckých přístrojů, uzpůsobených k pátrání po minulém a současném životě na planetě. Bude hledat vodu blízko pod povrchem a zjišťovat rizika pro budoucí pilotované mise daná terénem a prostředím. Nebude se jednat o opakování úspěšné expedice vozítek Spirit a Opportunity, která v současnosti stále úspěšně pracují na Marsu, ale má se jednat o rozšíření našich současných znalostí. Velice zajímavá je myšlenka vybavit nového robota vrtačkou, schopnou proniknout až dva metry pod povrch. Na palubě pojízdné laboratoře by měly být také přístroje měřící "marsotřesení" ať již vyvolané seismickými jevy nebo třeba hydrotermální aktivitou.
Poslední výzkumy rudé planety rovery MER a družicí Mars Express potvrdily, že na planetě se vyskytují velké zásoby vodního ledu v oblasti pólů a že před milióny let byl povrch po přechodnou dobu pokryt rozsáhlými vodními plochami. Mnozí experti doufají, že voda se nachází i pod povrchem, i když přímé důkazy o tom chybí a bez inspekce z povrchu nemohou být získány. Přitom nález vody je velice zásadní pro posouzení možností vzniku života a pro plánování případných lidských výprav.
Doporučení vyslat zmíněný rover na Mars vzešlo z pracovní porady v Birminghamu (Velká Británie) začátkem dubna 2005. Kromě tohoto projektu byla vyjádřena podpora již připravovanému programu automatického návratu vzorků hornin z Marsu, se kterým se předběžně počítá na rok 2016.

2005-04-14 - MRO

Podaří se najít trosky Beaglu na Marsu?

Britský přistávací modul Beagle 2 měl o Vánocích v roce 2003 měkce přistát na povrchu Marsu. Nestalo se tak. Naposledy ho mohli lidé vidět krátce po oddělení od mateřské stanice Mars Express jak míří k rudé planetě. Po termínu plánovaného přistání se již neozval. Dodnes nejsou známé pravé příčiny selhání aparátu a dokonce není ani jisté, jestli dosáhl povrchu - přitom tato informace by měla dost podstatný význam pro další analýzu příčin nezdaru.
Instituce, zabývající se zpracováním a vyhodnocování snímků z družice Mars Global Surveyor (MGS), kterou je Malin Space Science Systems ze San Diega, se pokusila na zatím nejpodrobnějších obrázcích nalézt stopy po tvrdém dopadu. V kritické oblasti byla dokonce objevena dosud neznámá černá tečka. Po použití počítačových metod zlepšujících rozlišení ale vědci usoudili, že se jedná o běžný meteorický kráter s tmavým pískem na dně.
Kromě zmíněné sondy může na povrchu planety ležet ještě další ztracený aparát ze Země. NASA přišla za dosud neobjasněných příčin v roce 1999 o Mars Polar Lander. Planeta je ostatně k lidským vyslancům značně nevlídná. Přibližně dvě třetiny všech dosud vypuštěných meziplanetárních stanic skončily neúspěšně.
Najít trosky Beaglu 2 na Marsu se má nejnověji pokusit sonda Mars Reconnaissance Orbiter (MRO), která odstartuje letos v létě. Bude pro to mít skvělé předpoklady. Na její palubě se totiž bude nacházet zatím nejdokonalejší kamera, jaká se kdy k Marsu vydala.
Na MRO jsou instalovány tři druhy kamer. Pomocí nich, podobně jako bychom používali mikroskop, můžeme pozorovat povrch planety ve třech stupních rozlišení. Nejméně podrobné snímky bude pořizovat přístroj MARCI [=Mars Color Imager]. Na barevných snímcích z tohoto zařízení budou zachyceny velké oblasti a rozpoznat bude možné pouze obří vulkány, velké krátery, několik menších kráterů, kaňony a plochá území. Podrobnější snímky by měla pořizovat kontextová kamera CTX [=Context Imager]. Jak název napovídá, jejím hlavním smyslem bude zobrazovat území o střední rozloze a obrázky poslouží k polohové identifikaci (kontextu) snímků s nejvyšším rozlišením z kamery HiRISE [=High Resolution Imaging Science Experiment]. Kamera HiRISE by měla být schopna rozlišit detaily o rozměrech metru až několika decimetrů.
I když rozměry Beaglu 2 jsou menší než očekávané rozlišení, přesto by mohly být zjištěny stopy, které způsobil dopad modulu na povrch. V tomto případě by se pátralo po kráteru nebo příkopu, který stroj vyhloubil do marsovských písků.
Kromě optické lokalizace existuje i jiná metoda, jak by bylo možno trosky objevit. Přístroj CRISM [=Compact Reconnaissance Spectrometer for Mars] má identifikovat povrchové minerály. Jestliže Beagle 2 dopadl na planetu, je možné, že zvířil a "přeoral" poměrně velkou plochu terénu. Není vyloučeno, že se tím na povrch dostaly minerály poněkud jiných vlastností než má okolní krajina. Pokud by se zjistila takováto anomálie, byl by to návod, do kterého místa zaměřit kameru HiRISE. Po letech by tedy mohl být Beagle 2, nebo alespoň místo jeho dopadu, identifikován.

2005-04-13 - Měsíc

Tip pro místo budoucí stálé základny na Měsíci

Astronomové identifikovali místo na povrchu Měsíce, které se vyznačuje stálým slunečním osvětlením a které se nachází velice blízko oblasti, kde by se mohl nacházet vodní led. Jedná se tudíž o ideální místo pro uvažovanou lunární základnu. Zpráva byla uvedena v časopisu Nature, britském vědeckém týdeníku. Pod článkem je podepsán Ben Bussey z Johns Hopkins University, Maryland, USA.
Stanoviště se rozkládá na vysočině poblíž severního pólu mezi třemi velkými impaktními krátery Peary, Hermite a Rozhdestvensky. Teploty na tomto místě se pohybují mezi -40°C a -60°C, což jsou na měsíční poměry velice mírné a stabilní podmínky. Pro srovnání se uvádí, že na rovníku kolísají teploty mezi -180°C až +100°C.
Místo je permanentně ozářeno sluncem, takže předpokládaná základna by měla stálý přístup k solární energii. Navíc je tu možnost, že budou mít obyvatelé na dosah dostatek vody. Spekuluje se o tom, že uvnitř blízkých kráterů, do nichž nikdy neproniknou sluneční paprsky, by se mohly nacházet zásoby vodního ledu.
V lednu 2004 načrtl prezident George W. Bush plán návratu lidí na Měsíc. Podle něho by se již v roce 2015 mohl po našem přirozeném satelitu opět procházet člověk. Následně vybudovaná stálá základna by pak mohla představovat předpolí na náročnější výboje do vzdálenějšího vesmíru, především k Marsu.

2005-04-09 - Cassini

Průlet T4 kolem Titanu

Ve čtvrtek 2005-03-31 minula sonda Cassini ve vzdálenosti 2402 km měsíc Titan. Řada přístrojů na palubě umožnila získat další stavební prvky do mozaiky našich znalostí o tomto mlhou zahaleném světě.
Při průletu byla hlavní pozornost zaměřena na mlhu na měsíci, která byla sledována v ultrafialovém spektrálním oboru. Tímto způsobem se vědci pokusili o stanovení rozměrů a vlastností částeček, z nichž se mlha skládá. Z malé vzdálenosti byla monitorována taktéž měnící se oblačnost.
Severní polokoule Titanu byla již částečně zobrazena radiolokační metodou v říjnu 2004 a v únoru 2005. Tentokrát se stejné oblasti nacházely v příhodné poloze pro zobrazení optickými kamerami. Ke slovu přišlo i snímkování pomocí spektrografu VIMS [=Visual and Infrared Mapping Spectrograph].
Vědecká data byla získána ze všech 12 přístrojů na palubě Cassini. V poslední době byly zaznamenány problémy na infračerveného spektrometru CIS [=Composite Infrared Spectrometer]. U něho se objevují občasné interference, které byly pozpátku vystopovány až k okamžiku uvádění sondy na oběžnou dráhu kolem Saturnu. Zrcátko spektrometru patrně vibruje. Chvění souvisí pravděpodobně s činností silových setrvačníků, které udržují orientaci sondy. Nestandardní chování se objevilo i na jednom ze tří motorů ovládajících senzory přístroje k zobrazování magnetosféry a na motorku spektrometru plasmy. Všechny tři přístroje pokračují i nadále v činnosti, i když jejich vědecká využitelnost je nižší. Zkoumání příčin závad nadále probíhá.
Další setkání s Titanem se uskuteční 2004-04-16. Přiblížení na vzdálenost 1025 km bude zatím nejbližším dosavadním průletem.

2005-04-09 - Rosetta

Status Report (2005-03-25 až 2005-04-07, dny mise: 390 až 403)

Ve sledovaném období proběhla poslední pozorování v souvislosti s uskutečněným průletem kolem Země, zahájeny byly první pasivní zkoušky užitečného zatížení a sonda absolvovala předběžné prověrky a přípravu na ostrý test hibernace při letu v oblastech blízko Slunce NSHM [=Near Sun Hibernation Mode].
Dne 2005-03-26 se jako poslední vědecká činnost blízko Země uskutečnilo pozorování Měsíce přístrojem ALICE. Tím byly završeny všechny aktivity v této etapě letu.
Téhož dne byly zahájeny první pasivní zkoušky přístrojů. Telemetrie přijatá 2005-03-29 ukázala, že dne 2005-03-27 došlo k neočekávanému samočinnému vypojení přístroje MIDAS kvůli vysoké hodnotě elektrického proudu. Příčina byla odhalena a odstraněna. Opakovaná zkouška přístroje se uskutečnila 2005-03-30. Všechny ostatní přístroje prošly zkouškami bez problémů.
Dále se 2005-04-05 podařilo znovu uvést do provozu dva bloky paměti SSMM [=Solid State Mass Memory], které byly na základě prověrek v prosinci minulého roku považovány za poškozené.
Pravidelné rádiové spojení je běžně udržováno třikrát týdně pomocí stanice New Norcia. Kromě toho se v případě potřeby uskutečňují ještě kratší relace. Dne 2005-04-07 se sonda nacházela ve vzdálenosti 11.08 mil. km od Země a rádiový signál putoval v jednom směru 37 s.

2005-04-08 - MER

Rovery mají zelenou na dalších 18 měsíců

NASA schválila dodatečných 18 měsíců provozu pro Spirit a Opportunity. Dvojice roverů příjemně překvapila techniky a vědce nečekanou výdrží, když dokázala přežít do této doby už více než 14 měsíců v krutých podmínkách na Marsu.
Vozítka prokázala svůj význam tím, že na planetě prokázala dávnou přítomnost vodního prostředí. V takových podmínkách mohl případně vzniknout i život. NASA se rozhodla prodloužit misi až do září roku 2006 na základě toho, že oba stroje jsou i nadále ve skvělém stavu a v prodlouženém čase mohou dosáhnout ještě dalších nadějných lokalit.
V minulých dnech uplynulo 11 měsíců, jenž byly odsouhlaseny jako první prodloužení základní tříměsíční mise. Nyní se musí připravit dlouhodobý plán další činnosti. Ačkoliv se mluví o dodatečných 18 měsících, není vyloučeno, že expedice skončí během krátké doby kvůli nějaké neočekávané závadě. Stále je třeba mít na paměti, že rovery již dlouho přesluhují a všechny úkoly, které byly stanoveny jako kritérium úspěšnosti, už byly splněny.
Spirit a Opportunity se blíží k místům, která se před rokem zdála nedosažitelná. Úspěšný postup obou robotů posiluje naději NASA, že i příští ambiciózní projekty, jako je třeba automatický návrat vzorků nebo i pilotovaná výprava k Marsu, nejsou technicky nezvládnutelné.
Opportunity se nachází v oblasti pojmenované pracovně "Etched Terrain" {=Poleptaný terén}. Vědci očekávají, že se zde naleznou kameny jen lehce obroušené větrnou erozí, jenž budou poněkud odlišné od doposud zkoumaných balvanů vyvržených z impaktních kráterů, které byly poznamenány silami při jejich vzniku. Vozítko již překonalo více než 4.9 km, což je osmkrát více než byl plán. Dne 2005-03-20 se podařilo ustanovit denní jízdní rekord, který nyní činní 220 m. Sluneční baterie, i když mírně zaprášené, produkují stále dostatek energie, postačující ke třem hodinám jízdy denně.
Spirit se pohybuje v podstatně složitějším terénu. Pomalu se drápe mezi kameny k vrcholku "Husband Hill". Poté, co větrný vír šťastnou náhodou očistil panely sluneční baterií a co si dalo říct pravé přední kolo, které v minulosti dělalo technikům starosti, Spirit opět úspěšně popojíždí. Solární články teď vyrábějí dvojnásobek elektrické energie. Rover může tudíž každého dne pracovat delší dobu a rovněž cestování je tím usnadněno. Zásluhou větší produkce elektřiny už také není Spirit vázán pouze na pohyb po svazích obrácených ke slunci. Na jižní polokouli, kde oba rovery pracují, nastává už jaro, což také zlepšuje energetickou bilanci.
Po dosažení vrcholku kopce by mělo vozítko sjet dolů do "Inner Basin" {=Vnitřní kotlina} na opačné straně. Nicméně nyní je stále ještě k dispozici více eventualit, kudy se bude ubírat další postup. "Inner Basin" by měl podle družicových snímků obsahovat několik teras s odkrytým geologickým podložím.
I přes deklarovaný skvělý stav obou vozítek, některé známky opotřebení se nedají přehlédnout. Vrtačka Spiritu se už zdá být obroušená. Není divu, protože počet vývrtů, které uskutečnila do nejrůznějších skalisek už mnohokrát přesahuje projektované číslo. Před dalším vrtáním by chtěli technici zjistit skutečné opotřebení vrtací hlavy. Opportunity má potíže s infračerveným spektrometrem, není dosud známá příčina problémů, které se vyskytly minulý měsíc. Ostatní přístroje na obou vozítcích pracují normálně.

2005-04-07 - Mars

Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 13 - Je hledání života v současné době tím správným cílem?

Přes odbočku týkající se velice vzdálené pilotované expedice na Mars (viz minulou část seriálu 2003-04-05) se v dnešním dílu opět vracíme k základní otázce, co chceme v nejbližších letech na rudé planetě nalézt.

Závěrem každého jednání by mělo být nějaké rozhodnutí. Před podobné dilema byli postaveni i členové výboru pro "Cestovní mapu pro Mars" začátkem tohoto roku. Doporučení na další postup přitom nemohlo být příliš všeobecné a nejasné. Naopak se očekávalo jasné stanovisko, co dál, i když konkrétní upřesnění by se tvořilo až při následujících zasedáních komise. Od takového rozhodnutí se teprve dá odvíjet plánování financí.
Jak se ukázalo, již pouhá definice základního cíle výzkumu Marsu je velice obtížná. Nabízí se sice úkol hledat současný nebo vyhynulý život na planetě. Takový cíl je dostatečně atraktivní a srozumitelný i široké veřejnosti, a proto by mohl být věřejností a státními institucemi akceptovatelný. Má to ale obrovský háček. Dokonce i v pozemských podmínkách je pátrání po fosíliích mikrobiálního života v kamenech starých několik miliard let nepředstavitelně obtížné. Aby se podařilo takovou zkamenělou stopu prvotního života identifikovat, ja potřeba prozkoumat stovky kilogramů hornin. Každý takový nález je navíc nejednoznačný a je předmětem vědeckých sporů.
Je velice pravděpodobné, že první vzorky dopravené z Marsu nám neřeknou víc než to, jestli obsahují nějaké komplexní organické sloučeniny (a takové sloučeniny už vůbec nemusí mít nutně původ v činnosti živých organismů) a zda nejsou přítomny žádné člověku nebezpečné bakterie. Ostatně druhý možný závěr se jeví jako velice důležitý pro další etapy průzkumu. Abychom se přesvědčili, že nějaký podezřelý nález je skutečným důkazem života na rudé planetě, bylo by nutno získat podobné vzorky z více míst a navíc by musela existovat jistota, že nezkoumáme černé pasažéry, kteří se na Mars dostali za Země.
Není také jisté, že i když dříve nějaký primitivní život na planetě existoval, nacházel se v takových podmínkách, že by se aspoň jeho zbytky zachovaly do dnešních dní. Příkladem budiž naše znalost o prostředí na planině Meridiani. Zde byly prokázány zajímavé usazené horniny, které se tvořily ve vodním prostředí. Voda ale musela být silně kontaminována oxidy železa a takový roztok dokáže velice rychle zlikvidovat jakékoliv pozůstatky uhynulých mikrobů. Zbytky po mikroorganismech jsou dále poškozovány mineralogickými procesy, například při přeměně goethitu na hematit. Ani v takovém případě nebude tedy možné objevit otisky bakterie v kameni.
Hledání života nemůže mít ale nikdy negativní závěr. I když necháme udělat průzkum v mnoha místech sebedražšími stroji a nepodaří se ani jednou dokázat přítomnost živých či mrtvých organismů, přesto stále bude existovat šance, že se někde jinde na Marsu nebo pod povrchem nachází dosud neobjevená oáza, kde život existoval či dokonce přežívá dodnes.
Za těchto podmínek by se mohlo stát, že průzkum, který by měl za svůj cíl hledání života na Marsu, bude po mnoha letech pokusů a vynaložených miliardách dolarů prohlášen za neúspěch.
Jako méně rizikový cíl se jeví úkol zjistit, zda Mars může nebo mohl být "obyvatelným" místem. Jinak řečeno, zda se na něm někdy vyskytovaly fyzikální a chemické podmínky, za kterých by mohl vzniknout život z neživých součástek. Šance na jednoznačnou odpověď je v tomto případě větší.
Pokud bude odpověď znít "ano" ale další průzkum přesto neobjeví žádnou stopu projevů života, i to by mělo velký vědecký význam. Mohlo by to znamenat, že i když jsou splněny vnější podmínky ke vzniku života, není odstartování evoluce zákonitým procesem ale náhodnou a vzácnou událostí, při které se v příhodném okamžiku několik správných chemických látek spojí do správné kombinace. Takový závěr, promítnutý do větších souvislostí, by znamenal, že život ve vesmíru by byl jedinečným zázrakem a nikoliv zákonitým vyústěním fyzikálních a chemických dějů.
Zodpovězení "obyvatelnosti" Marsu v tomto smyslu je sice velice zásadní vědecká otázka ale pro veřejnost to ale asi nebude ono. Je nebezpečí, že program průzkumu rudé planety může být radikálně omezen, jestliže již první MSR nepřinese naději na objevení života. Kromě vědecké a technické práce bude proto potřeba připravit i "osvětovou" kampaň, která by udržela zájem veřejnosti a nedovolila správcům financí zcela zredukovat potřebné finanční prostředky.
Otázka přesného definování cílů nebyla i přes diskusi v komisi uzavřena a k tomuto problému se bude nutno ještě vbrzku vrátit.

2005-04-05 - Mars

Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 12 - Člověk na Mars! Ale čím začít?

Prezident Bush naznačil ve své "Kosmické vizi", že by NASA měla rozšířit aktivity v pilotované kosmonautice směrem k Měsíci a výhledově k Marsu. Zatímco s lunárními expedicemi už máme jisté, i když už poměrně dávné, zkušenosti, Mars je stále velkou neznámou. V minulém díle seriálu (2005-04-01) bylo jmenováno jen několik zásadních problémů, o kterých je třeba rozhodnout v dostatečném předstihu před prvním letem. Začít se ale nějak musí, jinak zůstane "Vize" pouhou vizí.

Jennifer Trosper(ová) a Frank Jordan, pracovníci Jet Propulsion Laboratory, uvedli před výborem pro "Cestovní mapu", že jedním z nejpravděpodobnějších zkušebních projektů v roce 2011 by mohl být stacionární přistávací aparát, který by testoval novou naváděcí techniku. Pomocí ní by mělo být dosaženo velice přesného přistání na zvoleném místě (pinpoint landing). Odchylka od určeného bodu by neměla přesáhnout 100 m. Pro dokreslení situace - nyní jsme schopni posadit přistávací modul od středu dopadové oblasti v okruhu několika desítek km, vylepšený způsob přistání sondy Phoenix nebo stanic MSL by měl zlepšit přesnost až na 10 km.
Jelikož přistávací zařízení, které klesá na padáku, může být větrem odchýleno z kurzu i několik kilometrů, bude patrně nutno použít "řiditelný" padák, případně raketových motorů, které by v poslední fázi sestupu nasměrovaly aparát zpět k vyhlédnutému místu.
Zkušební stroj by po přistání mohl provádět studium rizik prostředí Marsu na pozemskou techniku. Mohlo by se jednat o nebezpečí akumulace elektrostatického náboje, který může vznikat účinkem prachových bouří či prachových vírů nebo zanášení mechanismů atmosférickým prachem. Nabízí se také možnost hledání využitelných podzemních zdrojů vody nebo zkušební výroba metanu a kyslíku z atmosféry technikou ISRU.
Druhá zkušební mise by mohla následovat v roce 2016. Tehdy by se mohlo uvažovat s ověřením techniky zachycení kosmické sondy bržděním o atmosféru (aerocapture). Touto metodou se příletová rychlost v řádu několika tisíc km/h, která se doposud brzdí raketovými motory, zruší třením o atmosférický obal planety. Sonda, ukrytá za tepelným štítem, musí při tom sestoupit až do výšky méně než 50 km. Pokud by se tato metoda osvědčila, ušetřila by spoustu paliva a hmotnosti budoucí družice (bezpilotní a nebo i pilotované). Podobnou techniku lze samozřejmě uplatnit i u ostatních vesmírných objektů, majících dostatečně hustou atmosféru. Zkušební stroj, který by testoval metodu aerocapture, by následně po navedení na dráhu mohl pomocí radaru pátrat po vrstvách ledu, ukrytého pod povrchem planety.
Je samozřejmé, že každá zkušební mise bude znamenat další požadavky na finanční zajištění nad rámec doposud víceméně schválených robotických sond. Například zkušební let v roce 2011 by vyžadoval přibližně 600 mil. USD.
V této souvislosti se opět ukazuje přednost případného zařazení několika MSL do výhledových plánů. Rover MSL by mohl cestovat na Mars jako přívažek některého zkušebního letu. Ostatně pro hledání podpovrchových zásob ledu je pohyblivá laboratoř výhodnější než stacionární přistávací aparát. Výbor o této možnosti už uvažuje.
Na další přípravné mise před pilotovanou expedicí se musí samozřejmě počítat i s mnohem většími a nákladnějšími stroji než bylo zatím uvedeno. Analogicky k měsíčnímu programu Apollo bude potřeba vyzkoušet celou sadu zařízení ve skutečných měřítkách a za skutečných letových podmínek. Chceme-li například ověřit schopnosti přistávacího modulu pro expedici čítající 6 kosmonautů, který by mohl vážit kolem 80 t, nemůžeme se spolehnout na zkušenosti z dosavadních i plánovaných malých automatických přistávacích aparátů. Ověřené aerodynamické vlastnosti takového modulu v prostředí na Marsu nemohou být dostatečně průkazné pro stavbu velkého plavidla a chování velkého přistávacího aparátu se nedá podle takovýchto modelů spolehlivě odhadnout.
Je nutné tedy vyslat mnohem větší bezpilotní přistávací aparát, který by vážil nejméně 4 t. Pak možná budeme mít jistotu, že se nám podaří navrhnout systém, který bude použitelný pro přistání lodi s lidmi na palubě. Frank Jordan prohlásil, ke zděšení celého výboru, že samotný takový experiment by stál tolik jako celá chystaná mise MSR [=Mars Sample Return], tzn. 3 až 4 miliardy USD. Z toho vyplývá, že s ním z finančních důvodů nelze počítat dříve než v roce 2020.

2005-04-03 - Cassini

Status Report (2005-03-24 až 2005-03-30)

Poslední telemetrie ze sondy byla prozatím přijata 2005-03-30 sledovací stanicí Goldstone. Cassini pokračuje v letu ve výborném stavu a systémy pracují normálně.
Vědecké aktivity minulého týdne se zaměřily na získávání údajů do mozaiky vnitřní magnetosféry Saturnu ultrafialovým spektrografem UVIS. Kamery ISS fotografovaly okraj (limbus) měsíce Japetus. Přístroje souboru MPS [=Magnetospheric and Plasma Science] pozorovaly okrajové oblasti magnetosféry.
U spektrometru INMS byla provedena kontrola palubního softwaru. Tento test probíhá tím způsobem, že se srovnávají dvě verze tohoto softwaru, které jsou uloženy v paměti SSR [=Solid State Recorder]. Zkouška potvrdila, že jsou obě kopie identické, a tudíž nedošlo k poškození dat.
Dne 2005-03-25 bylo po rozboru skutečných parametrů oběžné dráhy rozhodnuto zrušit korekční manévr OTM-019, který se měl podle plánu uskutečnit 2005-03-27.
Dne 2005-03-29 se uskutečnil necílený průlet kolem měsíce Tethys. Cassini rovněž tohoto dne dosáhla nejbližšího bodu dráhy k Saturnu (periapsis). Na hlavním raketovém motoru byl uzavřen kryt a sonda následně protnula rovinu prstenců.
Na plánovacím fóru byla diskutována otázka mírné změny dráhy sondy tak, aby se výška necíleného průletu kolem Tethys snížila z 32000 na 1500 km a cílený průlet kolem měsíce Hyperion z 1000 km na 500 km. Úprava dráhy byla schválena a bude vyžadovat změnu rychlosti Δv=7 až 8 m/s.

2005-04-01 - Mars

Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 11 - Lidská výprava - zatím jen otazníky

V předchozích částech seriálu (zatím poslední díl 2005-03-30) byly shrnuty úvahy o možném robotickém průzkumu Marsu ve druhé dekádě tohoto století. Hlavním cílem by mělo být dopravení vzorků hornin z Marsu na Zemi. Nyní tedy konečně přišla chvíle na zamyšlení nad případnou pilotovanou expedicí na rudou planetu.

Posledním úkolem, se kterým se musel výbor pro "Cestovní mapu pro Mars" na zasedání v lednu 2005 nějakým způsobem vyrovnat, bylo do mapy zanést zcela novou "trasu", která by sledovala představy z nové Kosmické iniciativy prezidenta Bushe. Začátkem roku 2004 totiž dal Bush kosmické agentuře NASA dlouhodobý úkol, aby začala seriózně pracovat na rozšíření lidské přítomnosti ve vzdáleném vesmíru včetně Marsu.
Ačkoliv prezident nejmenoval žádné datum první pilotované mise k Marsu (zatímco jeho oficiální termín příští lidské výpravy k Měsíci je rok 2020), je jasné, že mise k Marsu je značně vzdáleným cílem a musí mu předcházet celá série měsíčních přistání, zkoušek nové techniky a technologie a postupů, které budou specifické pro marsovskou expedici.
Výbor "Cestovní mapy" měl za úkol stanovit, co by mělo být prvním krokem směrem k realizaci pilotované mise na Mars a jaké nepilotované zkušební lety budou potřeba pro tuto misi. Už v této fázi existuje mnoho otázek a stále je ve hře spousta nejrůznějších variant. Zkusme poukázat alespoň na některé.
Co se týká pohonného systému, mohou být nepochybně použity vyzkoušené klasické chemické raketové motory. Dále je ve hře nukleární reaktor, který by buď ohříval pracovní látku na vysokou výtokovou teplotu, nebo by produkoval elektrickou energii, která by se využívala v iontových motorech, které mají sice malý tah, ale pracují dlouhou dobu a spotřebují zlomek pohonných látek oproti tradičním pohonům. Iontový raketový motor lze zásobovat elektrickou energií i ze slunečních baterií. Vzhledem k tomu, že potřebný iontový motor by vyžadoval příkon několika MW, musely by mít ale solární články obrovskou plochu.
Cesta na Mars bude trvat dlouhou dobu. Loď by mohla po větší část cesty rotovat, aby se na palubě vytvořila umělá gravitace. Tak by se dalo vyloučit nebo aspoň snížit nebezpečí poškození organismu dlouhodobým beztížným stavem. Umělá gravitace by byla žádoucí i pro astronauty, kteří by přistávali na povrchu Marsu. Máme jistě před očima záběry návratu dlouhodobých posádek z orbitálních stanic. Lidé jsou po dlouhém pobytu v beztíží prakticky neschopni samostatného pohybu a rekonvalescence trvá relativně dlouhou dobu. Co by si počala prakticky ochrnutá posádka, kdyby bylo potřeba po přistání rychle něco podniknout?
Povrchová laboratoř, ubytovna a vzletový aparát, který by posádku opět vynesl na oběžnou dráhu kolem Marsu mohou být součástí mateřské lodi, mohou ale být dopraveny na Mars několik let před přistáním lidí. Ve druhém případě musí být samozřejmě jistota, že astronauti dokážou přistát dostatečně blízko od připravených modulů.
Pro misi na Mars se nabízí revoluční technika využití místních přírodních zdrojů ISRU [=In-Situ Resource Utilization]. Takto se dá snížit hmotnost zařízení a materiálů, které je potřeba dopravit na planetu. Metodou ISRU by snad šlo z oxidu uhličitého, kterého je v atmosféře Marsu více než dost, a dovezeného kapalného vodíku vyrábět kapalný metan a kapalný kyslík. Těchto látek se dá použít jako pohonné látky vzletového modulu. Dále přitom vzniká kyslík a voda, základní látky potřebné pro přežití posádky na Marsu. Poslední objevy, že se na Marsu nacházejí rozsáhlá území pokrytá povrchovým nebo těsně podpovrchovým ledem, zvyšují pravděpodobnost, že by rovněž tyto zásoby mohly být použity technikou ISRU. Voda z ledu by mohla být elektrickou cestou rozložena na kyslík a vodík a tak by se na Mars nemusel vozit ani vodík.
Vypadá to tedy tak, že lidská výprava k Marsu se bude naprosto odlišovat od měsíčních expedic Apollo.
Astronauti z Apolla se jen obtížně pohybovali po měsíčním povrchu. Kromě těžkého skafandru nosili na zádech ještě obrovskou hmotu zařízení na udržení životních podmínek. V podmínkách šestinové měsíční gravitace se s takovým zatížením ještě dalo něco dělat. Na Marsu je ale gravitace proti Měsíci dvojnásobná. V takovém prostředí a s takovou venkovní výbavou, jakou jsme měli možnost vidět u Apolla, by asi mnoho práce nedokázali vykonat. Nebylo by ani příliš dobré, aby se zbytečně otevíral průchod mezi vnitřním prostorem přistávacího aparátu a venkovním prostředím. Každé takové otevření by na Mars dopravilo spoustu pozemských mikroorganismů a chemických látek, které by zcela znehodnotily okolí lodi. O detekci stop mimozemského života by se pak stěží dalo vůbec uvažovat. Pravděpodobnější tedy bude, že se posádka bude zdržovat uvnitř lodi nebo uvnitř obyvatelného roveru a průzkum se bude dít dálkově ovládanými roboty a připojenými manipulátory.
Další významné rozhodnutí musí padnout o profilu mise. Buď zůstane posádka na Marsu po přistání dalších 17 měsíců a bude čekat na následující startovní okno k návratu k Zemi. Pobyt na Marsu se může zkrátit i na jeden až tři měsíce a cesta k Zemi povede přes vnitřní oblasti Sluneční soustavy. Posledně zmíněný scénář by dovolil přistání na planetě s menšími zásobami a možná bude nutný, jestliže se naděje vkládané do ISRU ukáží jako neopodstatněné. Ze všech ostatních hledisek se ale jedná o riskantní variantu. Celková doba expedice je jen o málo kratší než při obvyklém letu po drahách blízkých Hohmannovým elipsám. Na výzkum Marsu zbývá kratší doba a dosažení potřebných drah vyžaduje větší zásoby paliva. Pobyt posádky v beztížném stavu a mimo účinky pronikavé radiace je při zkrácené misi relativně delší. I když má Mars pouze 37% pozemské gravitace, delší doba na zotavení na povrchu by mohla být výhodnější. Posádka je rovněž relativně delší dobu vystavena kosmické radiaci - stačí jen pomyslet na to, že organismus na povrchu Marsu je polovinu času zásluhou otáčení planety odstíněn od slunečního pronikavého záření. Cesta přes vnitřní oblasti solárního systému přivede kosmickou loď do větší blízkosti ke Slunci (možná až do vzdálenosti Merkuru) a intenzita záření a tepelné zatížení konstrukce pronikavě vzrostou.
Jak je vidět, před stanovením všeobecného scénáře letu k Marsu, je nutno vykonat ještě spoustu práce. V současné době si nelze klást jiné cíle než připravit sérii zkušebních projektů, které nebudou mít jiný účel, než připravit důkladné podklady pro rozhodnutí, jakým nejlepším způsobem dopravit člověka na rudou planetu. Tyto projekty bude nutno přidat ke dříve uvedeným plánům robotického výzkumu. Každé dva až čtyři roky se pak dá očekávat, že kromě čistě vědeckých misí budou podnikány výpravy mající za cíl jen technicky připravovat cestu pro let s lidskou posádkou.

2005-04-01 - Rosetta

Status Report (2005-03-11 až 2005-03-24, dny mise: 376 až 389)

Po průletu kolem Země začátkem března byly systémy sondy postupně opět převedeny do přeletové konfigurace. 2005-03-11 bylo obnoveno rádiové spojení přes vysokoziskovou anténu HGA v pásmu X. 2005-03-15 byly aktualizovány tři palubní povelové procedury a 2005-03-24 byla jako záložní zařízení pro případ neočekávaných událostí předvolena anténa se středním ziskem.
Po provedené kontrole systémů řízení orientace dne 2005-03-17 bylo obnoveno udržování stabilizace pomocí tří silových setrvačníků. 2005-03-24 a následujícího dne se uskutečnilo pokusné natáčení sondy, aby se mohly projevit případné rušivé kroutící momenty před tím, než bude sonda uvedena do hibernovaného stavu, se kterým se počítá pro let v blízkosti Slunce. Tento úsek nese označení NSHM [=Near Sun Hibernation Mode].
2005-03-16 byl již potřetí testován přístroj VIRTIS-H (vysokorozlišující optický subsystém). Ani tentokrát se nepodařilo dosáhnout správného zaměření a technici pokračují v analýze problému. Pro experiment ROSINA byl předán nový palubní software.
Se sondou bylo čtyřikrát týdně navazováno spojení ze stanice New Norcia. Síť DSN vypomohla při závěrečných přenosech dat z průletu kolem Země celkem 7 uskutečněnými relacemi.
Dne 2005-03-24 se Rosetta nacházela ve vzdálenosti 6.73 mil. km od Země a signál putoval v jednom směru 22.4 s.

Archiv:

1. Aktuální novinky
2. Květen 2012
3. Duben 2012
4. Březen 2012
5. Únor 2012
6. Leden 2012
7. Prosinec 2011
8. Listopad 2011
9. Říjen 2011
10. Září 2011
11. Srpen 2011
12. Červenec 2011
13. Červen 2011
14. Květen 2011
15. Duben 2011
16. Březen 2011
17. Únor 2011
18. Leden 2011
19. Prosinec 2010
20. Listopad 2010
21. Říjen 2010
22. Září 2010
23. Srpen 2010
24. Červenec 2010
25. Červen 2010
26. Květen 2010
27. Duben 2010
28. Březen 2010
29. Únor 2010
30. Leden 2010
31. Prosinec 2009
32. Listopad 2009
33. Říjen 2009
34. Září 2009
35. Srpen 2009
36. Červenec 2009
37. Červen 2009
38. Květen 2009
39. Duben 2009
40. Březen 2009
41. Únor 2009
42. Leden 2009
43. Prosinec 2008
44. Listopad 2008
45. Říjen 2008
46. Září 2008
47. Srpen 2008
48. Červenec 2008
49. Červen 2008
50. Květen 2008
51. Duben 2008
52. Březen 2008
53. Únor 2008
54. Leden 2008
55. Prosinec 2007
56. Listopad 2007
57. Říjen 2007
58. Září 2007
59. Srpen 2007
60. Červenec 2007
61. Červen 2007
62. Květen 2007
63. Duben 2007
64. Březen 2007
65. Únor 2007
66. Leden 2007
67. Prosinec 2006
68. Listopad 2006
69. Říjen 2006
70. Září 2006
71. Srpen 2006
72. Červenec 2006
73. Červen 2006
74. Květen 2006
75. Duben 2006
76. Březen 2006
77. Únor 2006
78. Leden 2006
79. Prosinec 2005
80. Listopad 2005
81. Říjen 2005
82. Září 2005
83. Srpen 2005
84. Červenec 2005
85. Červen 2005
86. Květen 2005
87. Duben 2005
88. Březen 2005
89. Únor 2005
90. Leden 2005
91. Prosinec 2004
92. Listopad 2004
93. Říjen 2004
94. Září 2004
95. Srpen 2004
96. Červenec 2004
97. Červen 2004
98. Květen 2004
99. Duben 2004
100. Březen 2004
101. Únor 2004
102. Leden 2004
103. Prosinec 2003
104. Listopad 2003

Reakce čtenářů (číst/přidat)

Počet reakcí: 25
Poslední: 2013-03-21 14:07:23