Novinky - červenec 2005

2005-07-31 - Cassini

Nový pohled na Enceladus

O měsíci Enceladus se soudilo, že se jedná o mrtvý ledový svět. Místo toho byly zjištěny známky aktivního ledového vulkanismu. Sonda Cassini objevila obrovský oblak vodních par nad jižním pólem měsíce a teplejší zlomy, z nichž se uvolňuje pára, které jsou patrně zdrojem pro zmíněný oblak. Cassini rovněž potvrdila, že Enceladus je hlavním zdrojem materiálu Saturnova prstence E.
"Enceladus je prozatím nejmenším tělesem, na kterém se patrně vyskytuje vulkanická činnost," řekl Dr. T. Johnson, člen týmu Cassini z JPL. "Atmosféra vodních par, lokalizovaná na Enceladu připomíná komety. Horká místa na ledovém a rozlámaném povrchu jsou patrně výsledkem tepla vznikajícího slapovými silami, podobně jako je tomu u vulkánů na Jupiterově měsíci Io. Geologicky mladý povrch z vodního ledu, tvarovaném spodním teplem zase připomíná některé oblasti na dalších měsících u Jupitera, Europy a Ganymeda."
Cassini prolétla kolem Encelada dne 2005-07-14 ve výšce pouhých 175 km. Data získaná během setkání potvrdila existenci rozsáhlé a dynamické atmosféry. Tato řídká atmosféra byla poprvé detekována palubním magnetometrem při vzdálenějším průletu začátkem tohoto roku.
Hmotový spektrometr detekující ionty a neutrální částice a ultrafialový zobrazovací spektrograf zjistily, že atmosféra obsahuje vodní páry. Hmotový spektrometr dále změřil, že vodní páry (H₂O) tvoří asi 65% atmosféry a 20% připadá na molekulární vodík (H₂). Zbytek připadá na oxid uhličitý (CO₂) a jisté množství molekulárního dusíku (N₂) a oxidu uhelnatého (CO). Variace v hustotě vodních par v závislosti na zeměpisné poloze napovídají, že pára pochází z prostorově omezených zdrojů, srovnatelných např. s geotermálními horkými místy. Měření v ultrafialovém oboru naznačují, že se u měsíce vyskytuje lokální oblak par.
To, že se atmosféra zjistila u malého vesmírného tělesa a nestačila vlivem nedostatečného gravitačního pole dosud uniknout do prostoru, dokazuje, že je atmosféra nepřetržitě obnovována geologickými procesy.
Snímky povrchu Enceladu ukázaly, že jižní oblast je podstatně mladší a více zbrázděná, než zbytek povrchu měsíce. Je pokrytá ledovými bloky o velikosti velkého domu a dlouhými namodralými zlomy a prasklinami přezdívanými "tygří pruhy".
Další z přístrojů na palubě Cassini, kompozitní infračervený spektrometr CIRS, změřil, že jižní pól je teplejší než se čekalo. Teploty poblíž rovníku se pohybují kolem 80 K (asi -190°C), což je hodnota, která odpovídá předpokladům. Na jihu se měla teplota ještě snížit, protože sluneční paprsky dopadají na povrch pod malým úhlem. Nicméně zde byla změřena teplota 85 K. Úzká oblast u pólu poblíž "tygřích pruhů" vykázala dokonce na některých místech 110 K (-160°C). "Je to stejně překvapující, jako bychom změřili, že Antarktida je teplejší než Sahara," podotkl Dr. J. Spencer z týmu zabývajícím se výsledky experimentu CIRS. Jestliže bychom se omezili jen na zákonitosti ohřívání povrchu slunečním zářením, neexistovalo by pro takovýto fenomén vysvětlení. Připustíme-li ale existenci vnitřního tepla, je situace zcela jiná. Zároveň se dá osvětlit i přítomnost oblaku par nad stejným regionem. Jak ale dokáže měsíček s průměrem kolem 500 km generovat takové množství tepla a proč se teplo uvolňuje právě kolem jižního pólu, je ale zatím záhadou.
Detektor kosmického prachu CDA detekoval velký nárůst počtu prachových částic poblíž Encelada. Toto pozorování potvrdilo, že by měsíc měl být zdrojem částic tvořících blízký prstenec E. Vědci se domnívají, že nárazy mikrometeoroidů vyvrhují drobné částice, ze kterých se tvoří stálý, ledový a prachový oblak kolem Encelada. Jiné částice unikají do prostoru a doplňují hmotu prstence E.

2005-07-30 - Cassini

Status Report (2005-07-21 až 2005-07-27)

Poslední zachycená telemetrie ze sondy pochází z 2005-07-27 a byla přijata sledovací stanicí Goldstone. Podle ní se Cassini nachází ve skvělém stavu a systémy pracují normálně.
Úhlová vzdálenost mezi sondou a Sluncem se zmenšila na pouhé 2°. Jelikož se v cestě rádiových signálů nachází Slunce jako silný rušivý element, očekávaly se poruchy ve spojení, které měly trvat asi týden. Vědecký program byl proto omezen na měření rázové vlny a magnetopauzy pomocí souboru přístrojů specializovaných na výzkum magnetosféry a plazmového prostředí.
Dne 2005-07-23 dosáhl úhel mezi sondou a Sluncem minimální hodnoty 0.3°. Téhož dne dosáhla sonda nejvzdálenějšího bodu dráhy od Saturnu a zahájila 12. oběh.
2005-07-24 kolem 15:00 UT pozorovaly přístroje RPWS [=Radio and Plasma Wave Science] silnou sluneční erupci typu II. Pocházela pravděpodobně z aktivní sluneční oblasti AR0786, která se momentálně, pozorováno ze Země, nacházela na odvrácené straně, ale v přímé viditelnosti Cassini. Tato oblast byla v uplynulých týdnech extrémně bouřlivá. Podle odhadnuté rychlosti šíření rázové vlny meziplanetárním prostředím by tento jev měl dosáhnout Saturn mezi 2005-08-02 až 2005-08-04.
2005-07-26 skončilo pro sondu období konjunkce se Sluncem, když se obě tělesa pro pozemského pozorovatele vzdálila na více než 4°.

2005-07-29 - Cassini

Neobvyklá geologická stavba měsíce Enceladus

Nejnovější snímky jižního polárního regionu, které pořídila sonda Cassini u měsíce Enceladus, ukazují geologické útvary, jenž jsou pokládány za zatím nejmladší terén na měsíci. Na základě nich se dají zpřesnit naše představy o historii vývoje tohoto nejjasnějšího Saturnova měsíce.
Cassini minula Enceladus 2005-07-14 ve vzdálenosti pouhých 175 km. Obrázky z okolí jižního pólu nám představily terén, na němž nejsou patrné takřka žádné impaktní krátery. Oblast je pokryta ledovými balvany velikosti domu a protkány četnými tektonickými prasklinami.
Enceladus se pyšní nejbělejším povrchem v Sluneční soustavě. Předchozí průlety Cassini představily, na rozdíl od ostatních měsíců Saturnova systému, povrch jen nepatrně poznamenaný dopady meteoritů, rozlámané planiny a zvrásněný terén. Nejnovější pozorování poskytuje důkazy, že povrch měsíce prodělal několikanásobná období geologické aktivity, která se rozprostírala prakticky po celou dobu existence měsíce.
Území na jihu by mohlo být geologicky aktivní v těchto chvílích. Zmíněné zeměpisné šířky jsou možná poznamenány účinky rozdílů v otáčení měsíce. To by vysvětlovalo, proč je území pokryto jizvami křížících se zlomů, překryvů a kaňonů. Nejnápadnějšími jsou ale ledové bloky o rozměrech mezi 10 a 100 m rozházené po celé oblasti a naopak chybějící jemnozrnná námraza, která pokrývá zbytek měsíce.

2005-07-28 - Cassini

Rádiové emise na Saturnu

O tom, že odborníci, podílející se na zpracování výsledků výzkumů Saturnu prováděných sondou Cassini, nejsou žádní suchaři, svědčí nejnovější popis rádiových emisí publikovaný v časopise Geophysical Research Letters 2005-07-23. Podle nich působí takovým strašidelným dojmem, že by zvukový záznam od Saturnu klidně mohl doprovázet filmové horory.
Rádiové vyzařování planety studuje soubor přístrojů RPWS [=Radio and Plasma Wave Science]. Kromě zmíněného "estetického" dojmu přinášejí výzkumy zajímavé údaje o jevu, který se v mnohém podobá průvodnímu fenoménu polárních září, jak je známe ze Země.
Ukázky zvukových záznamů je možno si vychutnat na
www.nasa.gov/cassini/
http://saturn.jpl.nasa.gov
http://www-pw.physics.uiowa.edu/cassini/.
Rádiové emise o kilometrových vlnových délkách jsou generovány společně se severní nebo jižní polární září neboli aurorou. Přístroje na Cassini mají větší rozlišení než podobná zařízení na sondách Voyager, a proto mohou poskytnout detailnější informace o spektru a variabilitě emisí. Zásluhou vysokého rozlišení má smysl se pokusit o konverzi rádiových vln na zvukové tím způsobem, že se posunou frekvence do slyšitelné oblasti.
Pozemská analogie Saturnových rádiových emisí byla poprvé detekována v roce 1979. Tehdy bylo pro záznam použito přístroje na družici International Sun-Earth Explorer. I když se tedy jedná o jev známý delší dobu, vědci ho stále ještě nedokázali zcela vysvětlit.
Cassini bude mít jedinečnou příležitost rozluštit záhadu rádiových emisí v polovině roku 2008, když bude prolétat velice blízko zdrojové oblasti, možná dokonce i přímo přes ni.

2005-07-24 - Cassini

Status Report (2005-07-14 až 2005-07-20)

Podle dosud posledních telemetrických zpráv, které přijala sledovací stanice DSN [=Deep Space Network] u Madridu dne 2005-07-20, se sonda Cassini nachází ve výborném stavu a systémy pracují podle očekávání.
Dne 2005-07-14 došlo k necílenému průletu kolem měsíce Rhea. Během přiblížení byl mj. v činnosti radiolokátor RADAR, jehož pozorování sloužilo k upřesnění hustoty povrchového materiálu a jeho tepelných vlastností.
Hlavní událostí dne byl druhý cílený průlet kolem měsíce Enceladus. Necílený průlet se uskutečnil 2005-02-17 a při něm se Cassini přiblížila k měsíci na vzdálenost 1172 km. Magnetometr MAG tehdy zaznamenal poruchy magnetického pole v okolí měsíce, což bylo vysvětlováno přítomností oblaku iontů vytvářejících řídkou atmosféru. Plyny by mohly pocházet z povrchu měsíce nebo z jeho nitra. K prvnímu cílenému průletu kolem Encelada došlo 2005-03-09 a vzdálenost byla přibližně 500 km.
Červencové setkání se mělo původně uskutečnit ve vzdálenosti asi 1000 km. Jelikož únorová a březnová měření zachytila velice zajímavá data a vědci měli velký zájem získat podrobnější údaje, bylo po rozboru situace povoleno snížit výšku průletu na 175 km. Jednalo se do této chvíle o vůbec nejtěsnější setkání s jakýmkoliv objektem.
Prioritu při současném průletu dostaly vědecké přístroje ze souboru MPS [=Magnetospheric and Plasma Science]. MAG příkladně monitoroval interakce Encelada s plazmou Saturnovy magnetosféry. Analyzátor kosmického prachu CDA [=Cosmic Dust Analyser] měřil hustotu prachu v prstenci E a v prostředí obklopujícího měsíc. Přístroje RPWS [=Radio and Plasma Wave Science] provedly řadu pozorování bězprstředně u Encelada, jejichž cílem bylo získat charakteristiku plazmových vln a pátrat po zachycených iontech. Všechny optické přístroje intenzivně snímkovaly povrch měsíců Enceladus a Rhea s vysokým rozlišením. Ultrafialový zobrazovací spektrograf UVIS byl využit během zákrytu hvězdy Bellatrix (γ Ori) za Enceladem ke stanovení hustoty a složení jeho atmosféry. Infračervený spektrometr CIRS [=Composite Infrared Spectrometr] měřil teplotu severního polárního regionu na Enceladu, který leží ve tmě už více než osm let, a snažil se detekovat aktivní povrchové útvary, které by mohly být zdrojem materiálu prstence E.
Na závěr hektického dne se uskutečnily další necílené průlety kolem malých měsíců Prometheus, Methone a Epimetheus.
2005-07-15 došlo opět k zákrytu sondy za Saturnem. Této skutečnosti bylo využito pro pátou sérii rádiových experimentů. Vstup sondy do zákrytu registrovala stanice u Canberry (Austrálie). Tatáž stanice stihla ještě začátek výstupu sondy zpoza Saturnu, sledování zbytku úkazu ale už dokončila stanice u Madridu.
Dne 2005-07-18 začalo období zákrytu Saturnu (a samozřejmě i sondy kroužící kolem planety) za Sluncem. Úhlová vzdálenost mezi sondou a Sluncem se zmenšila na 4°. Spojení se sondou se vlivem průchodu rádiových vln kolem Slunce podstatně zhoršuje, a proto se aktivity sondy silně omezily. Příštích devět dnů, kdy bude nepříznivá situace trvat, se činnost omezí jen na příjem signálů, u nichž bude zjišťována míra deformace. V souvislosti s tím byl modifikován program ochranného časovače pro ztrátu spojení CLT [=Command Loss Timer], který teď bude muset akceptovat delší intervaly mezi jednotlivými rádiovými relacemi se Zemí.

2005-07-23 - SMART-1

Plán dalších manévrů u Měsíce

Koncem června a začátkem července 2005 byly v řídícím středisku připravovány další operace s iontovým motorem. Bylo rozhodnuto spotřebovat veškeré zásoby xenonu, který se ještě nacházel v nádrži, i za cenu, že se půjde pod projekční minimální množství, které činí 2 kg. Toto rozhodnutí ale vyžadovalo speciální simulace a vypracování nových procedur. Jak tedy vypadá nejnovější plán?
K opětovnému zážehu iontového motoru dojde 2005-08-02 a operace s motorem skončí 2005-09-14. Ke třem zhruba čtyřdenním přerušením dojde 2005-08-07, 2005-08-21 a 2005-09-10. Celá operace bude rozložena na 207 oběhů kolem měsíce, přičemž jeden oběh trvá přibližně 5 h. Motor bude zapínán na 49 min kolem periselena (nejbližší bod dráhy od povrchu Měsíce) a 112 min kolem aposelena (nejvzdálenější bod). Současné zásoby xenonu, které činí asi 6.05 kg se na konci operace sníží na 0.564 kg.
Průlety stínem Měsíce začnou opět 2005-10-19 a skončí 2005-12-22. V tomto období se nedá uvažovat s energeticky náročným provozem elektrického raketového pohonu.
Smyslem operací s iontovým motorem je udržet sondu na dráze co nejdelší dobu. Periselenum dráhy se totiž postupně snižuje (za dva poslední měsíce asi o 100 km) a aposelenum zvyšuje, přičemž oběžná doba zůstává prakticky stejná.
Stav sondy je podle zprávy z řídícího střediska výborný a všechny systémy fungují nominálně.

2005-07-21 - Deep Impact

Co dál se sondou?

Kometární sonda Deep Impact se připravuje na svoji šestou úpravu dráhy. Mezitím management projektu prověřuje, zda by funkční sondu nebylo možno ještě někdy použít.
Motorický manévr, k němuž má dojít dnes, změní dosavadní dráhu tak, aby se Deep Impact koncem prosince 2007 opět přiblížil k Zemi. Tímto opatřením si technici NASA nechali otevřená dvířka k případnému budoucímu nasměrování stanice k jinému cíli. Manévr udrží sondu poblíž vnitřních planet, sledování a spojení bude tím jednodušší.
Návrhy na další využití průletového modulu Deep Impact musí zájemci předložit v rámci přihlášek k programu Discovery, očekávaných v roce 2005. Všechny nápady budou prověřeny z hlediska vědeckého přínosu a především z pohledu uskutečnitelnosti. Sonda se nabízí tak jak je, návrhy ve svém finančním rozboru ale musí zahrnovat náklady na management mise a letové operace.

2005-07-21 - Cassini

První rok u Saturnu

Začátkem července 2004 přešla kombinovaná sonda Cassini/Huygens na oběžnou dráhu kolem Saturnu. Během roku práce u planety a jejího systému měsíců a prstenců bylo získáno nepřeberné množství nových vědeckých údajů. Některé vzbudily zaslouženou pozornost laické veřejnosti, jiné zaujaly jen úzké vědecké kruhy. Každý, kdo sleduje misi Cassini, si jistě vybaví několik významných událostí a vědeckých novinek, které mu obzvlášť utkvěly v paměti. Čeho si ale nejvíce váží tvůrci sondy a jejich vědecké týmy? Níže je uveden "žebříček TOP 10" hlavních vědeckých událostí z pohledu NASA, resp. střediska JPL. O některých jsme referovali v sekci Horké novinky, případně i v dalších speciálních článcích, o všech je možno se dočíst na oficiálních stránkách NASA, např. http://saturn.jpl.nasa.gov.

1. Obě sondy Cassini a Huygens objevily na Titanu povrch podobný Zemi a organické látky v atmosféře.
   Modul Huygens přinesl důkazy o tom, že povrch Titanu se v mnohém podobá pozemskému včetně dešťů (i když metanových), eroze terénu a vymletých říčních koryt. Orbiter Cassini umožnil globální pohled na Titan, na němž byly zaznamenány možné sopky, dešťové mraky, útvary související s prouděním tekutin, jezera, krátery, pustiny pokryté dunami a další typy terénu. V atmosféře Titanu byla detekována pestrá směska komplexních uhlovodíků včetně benzenu.
2. Zatím nejpodrobnější pozorování prstenců v nich odhalila shluky, uzly a vlny.
   Vůbec nejdetailnější pohled na prstence se naskytl hned prvního dne, když Cassini brzdila u Saturnu a prolétala mezerou mezi dvěma prstenci. Údaje z různých přístrojů ukazují provazcovité shluky dlouhé několik km, kyslíkovou atmosféru nad prstenci a pomalou rotaci částic prstenců.
3. Phoebe - svět z vnějšku solárního systému.
   Phoebe je měsíc zbrázděný kráterovými jizvami s rozsáhlými plochami vodního ledu a se stopami organických a silikátových materiálů. Nestálý led je důkazem, že se Phoebe musela vytvořit ve vnějším oblasti Sluneční soustavy a teprve poté byla zachycena Saturnem. Phoebe je tudíž mnohem starší než sám Saturn.
4. Saturnova dynamická atmosféra.
   Celá severní hemisféra Saturnu vypadá dnes jinak, než ji zachytil před mnoha lety Voyager. Zdá se být nyní mnohem modřejší a tím se blíží vzhledu Uranu a Neptunu. V místech, kam dopadá stín prstenců, se atmosféra pravděpodobně ochlazuje, oblaka klesají do hloubky a zde se pozorovateli ztrácejí. Nic takového se neočekávalo. Na Saturnu se vyskytují vysoce energetické bouře - tisíckrát silnější než na Zemi. Bouřkové oblasti bývají o nepředstavitelných rozměrech. Bouřkové jevy jsou občas vidět až na viditelném povrchu atmosféry.
5. Řídká atmosféra na Enceladu.
   Měsíc Enceladus má patrně slabou atmosféru, která byla nepřímo detekována pomocí měření magnetického pole. Atmosféra by mohla souviset s vnitřní geologickou aktivitou.
6. Nový radiační pás u Saturnu.
   Mezi vnitřním okrajem prstence D a horní hranicí atmosféry planety byl zcela neočekávaně objeven pás zvýšené radiace.
7. Nepřetržité vzájemné působení prstenců a měsíců.
   Prstenec F neustále mění svůj vzhled. Blízký měsíc Prometheus byl vyfotografován, jak "krade" částice prstence. V Keelerově mezeře byl objeven nový měsíček. Další řada objektů byla pozorována (a ztracena) poblíž prstence F, přičemž se mohlo jednat o přechodné shluky úlomků. V Enckeově mezeře byly zaznamenány úzké prstýnky (ringlet), které mohou být vázány na měsíček Pan a možné další lokální objekty.
8. Saturn se možná zpomaluje.
   Srovnání otáček Saturnu zjištěných Voyagerem a sondou Cassini ukazuje, že v současnosti se rotační perioda prodloužila o 6 min. Příčinou může být jen nedokonalá souvislost rotace atmosféry a rotace hlubokých vrstev Saturnu. V této otázce panuje značná nejistota.
9. Rovníkové pohoří na Japetu.
   Na tmavé polokouli měsíce Japetus se takřka přesně na rovníku vyskytuje dlouhé pohoří (skutečná délka není známá, protože neznáme celý povrch měsíce), jehož výška dosahuje 20 km.
10. Dione - tenká kůra na měsíci.
    Měsíc Dione je pokryt tenkou vrstvou terénu, přeoraného tektonickými silami.

2005-07-20 - Rusko

Vláda schválila finance na vesmírné programy

Ruská vláda odsouhlasila prostředky na příštích deset let vesmírného programu ve výši 435 miliard rublů (12.5 miliard €). Oznámila to Ruská kosmická agentura na svých internetových stránkách.
Hlavními projekty plánu na léta 2006 až 2015 je nová kosmická loď Kliper, výstavba dvou nových startovních komplexů a vyslání kosmické sondy k měsíčku Phobos obíhajícímu kolem Marsu. Sonda známá pod označením Fobos-Grunt se startem pravděpodobně v roce 2009 má za úkol přistát na marsovském měsíci a na Zemi dopravit vzorky hornin.
Rusko má v úmyslu rovněž zdvojnásobit počet svých satelitů na oběžné dráze až na 70 kusů. Mezi nimi figurují komunikační, meteorologické a vědecké satelity.
Na rok 2006 se plánuje uskutečnit kosmické aktivity ve výši 23 miliard rublů, což je o 4.7 miliard více než letos (nárůst 25%).

2005-07-20 - Pluto/Charon

Zákryt hvězdy za Charonem

Skupině astronomů z MIT se podařilo zaznamenat vzácný nebeský úkaz - zákryt hvězdy za měsícem Pluta - Charonem. Podobná událost byla pozorována zatím pouze jednou před 25 lety. Tehdy byl ale k dispozici jen jednoduchý dalekohled, tentokrát se na nejvzdálenější planetu zaměřily hned čtyři teleskopy instalované na observatořích v Chile. Pozorování probíhalo v noci z 2005-07-10 na 2005-07-11. K dispozici bylo více než 100 m² souhrnné plochy teleskopů, což už je významný podíl z celkové kapacity pozemských zařízení. Teleskop Clay, použitý při pozorování, má průměr 6.5 m a byl schopen zaznamenávat změny v intervalech zlomků sekund. Celý úkaz přitom netrval déle než 1 min.
Kromě zjištění, zda má Charon nějakou atmosféru, očekávali vědci, že získají novou přesnější hodnotu průměru měsíce a určí, jak moc se jeho tvar liší od koule. Data a výsledky mají být prezentovány na zasedání Americké astronomické společnosti v září tohoto roku.
Elektronické kamery instalované na teleskopu zaznamenávaly proměny jasnosti hvězdy, procházející za Charonem. Ze zeslabení a opětovného zjasnění hvězdy by bylo možno detekovat přítomnost atmosféry. Charon je sice velice malý, aby mohl udržet regulérní atmosféru, ale na druhou stranu je nepředstavitelně studený, takže není vyloučeno, že se určité druhy plynů kolem tělesa udrží.
Kromě výše jmenovaného teleskopu Clay byly do pozorovací kampaně zahrnuty teleskopy Gemini South na Cerro Pachon (průměr 8 m), DuPont na observatoři Las Palmas (2.5 m) a teleskop na observatoři Cerro Armazones (0.8 m). Vědecký tým vybral řadu dalekohledů rozmístěných v severojižním směru, protože stanovení přesných souřadnic místa, ze kterého bude jev pozorovatelný bylo nejisté v řádu stovek km. K pozorování se chystala i brazilská observatoř Pico dos Dios poblíž Sao Paula, ale zamračená obloha záměry zhatila. Naproti tomu chilské observatoře měly pro sledování zákrytu ideální atmosférické podmínky.

2005-07-20 - Rosetta

Status Report (2005-06-25 až 2005-07-15, dny mise: 482 až 502)

Sonda se ve sledovaném období nacházela v aktivním přeletovém módu. Probíhala první skutečná vědecká kampaň zaměřená na pozorování periodické komety 9P/Tempel 1 v období kolem okamžiku dopadu modulu Impactor mise NASA Deep Impact na povrch komety.
Kosmická sonda byla natočena vědeckými přístroji k objektu pozorování dne 2005-06-28. Sledování komety probíhalo nepřetržitě až do 2005-07-14. Do pozorování byly zapojeny čtyři palubní vědecké experimenty ALICE (ultrafialový spektrometr), MIRO (mikrovlnný spektrometr), OSIRIS (kamerový systém) a VIRTIS (spektrometr pro vizuální a infračervený obor), přičemž první tři jmenované byly aktivní po celou uvedenou dobu. VIRTIS pracoval pouze několik hodin okolo předpokládaného okamžiku zásahu komety dne 2005-07-04. Sledovací stanice New Norcia udržovala se sondou denní rádiové spojení a přijímala vědecké výsledky pozorování. Každého dne bylo přeneseno přibližně 60 MB dat.
Pozorovací kampaň byla shledána velice úspěšnou. Všechny přístroje pracovaly výborně a shromážděná data odpovídají očekávání. Probíhá jejich první analýza. Vyskytlo se sice několik potíží při časování kamer OSIRIS a s přístrojem MIRO, ale závady se podařilo odstranit během 24 hodin, takže dopad na provoz přístrojů byl minimální. Pozorování komety Tempel 1 bylo první ostrou zkouškou dlouhodobějšího plánování vědeckých pozorování a operací se sondou. Přineslo cenné zkušenosti, které budou jistě využity až sonda dorazí ke svému hlavnímu cíli, kometě 67P/Churyumov-Gerasimenko.
Dlouhé období každodenních kontaktů se sondou bylo dále využito k údržbě softwaru na dvou experimentech. Kalibrace pomocí hvězd proběhla 2005-06-28 na experimentu ALICE a téhož dne se uskutečnila drobná údržba přístroje COSIMA. Přístroj ROSINA (2005-07-06 a 2005-07-07) obdržel modifikovaný program, který byl bezprostředně nato vyzkoušen.
Aktivní zůstává nadále monitorování radiačního pozadí přístrojem SREM.
Ve sledovaném období se uskutečnilo 18 rádiových spojení se stanicí New Norcia v délce trvání max. 9 h. Kromě toho byl 2005-07-14 navázán kontakt pomocí stanice DSS-25 sítě DSN [=Deep Space Network]. Dne 2005-07-15 byla Rosetta vzdálena 87.1 mil. km od Země a signál putoval v jednom směru 4 min 50.5 s.

2005-07-19 - Extrasolární planety

Příliš starý prachový disk kolem hvězdy

Každý zákon mívá svoje výjimky. Jeden z astronomických zákonů, podpořený řadou důkazů říká, že prachové disky kolem mladých hvězd zmizí během několika málo miliónů let. Většinou zaniknou proto, že materiál disku se postupně shloučí do plnohodnotných planet. Astronomové teď objevili hvězdu, která se těmto předpokladům vymyká. Kolem jedné z hvězd byl detekován prachový disk starý asi 25 mil. let, který nejeví žádné příznaky, že by se v něm tvořily planety. "Výskyt takto starého prachového oblaku je stejně nepravděpodobný, jako existence dvousetletého člověka," uvedl astronom Lee Hartman, který je vedoucím týmu, který zprávu o objevu publikoval v časopise The Astrophysical Journal Letters.
Okamžitě vyvstává otázka, proč již zde dávno nebyl zahájen proces formování planet. Většinou se protoplanetární disky nedožívají ani 10 mil. roků. Spoluautor článku, Nuria Calvet, má na to lakonickou odpověď: "Nevíme, proč disk vydržel tak dlouho, protože ani nevíme, co odstartuje proces tvorby planet."
Záhadný disk se nachází kolem dvojice rudých trpaslíků ze soustavy, která má katalogové označení Stephenson 34. Nachází se ve vzdálenosti 350 světelných let v souhvězdí Býka (Taurus). Data získaná infračerveným družicovým teleskopem Spitzer ukazují, že vnitřní okraj disku je ve vzdálenosti asi 100 mil. km od obou binárních hvězd a sahá nejméně do 1000 mil. km. I za touto hranicí se může nacházet další materiál, ale teploty v takových vzdálenostech jsou již příliš nízké, než aby mohla být hmota teleskopem detekována. Stáří disku 25 mil. roků je spočítáno podle centrálních hvězd na základě modelování jejich vývoje. Je zřejmé, že centrální slunce a prachoplynový disk mají stejné stáří.
Hartmann a Calvet mají rozdílný názor na případný další osud prachového disku. Hartmann tvrdí, že "jestliže se nedokázaly planety zformovat za uplynulou dlouhou dobu, pravděpodobně nikdy nevzniknou." Naproti tomu si Calvet myslí, že disk obsahuje stále dostatek materiálu, aby z něho mohla zkondenzovat obrovská planeta. Nejednotnost názorů je možná překvapující, ale současná věda ještě dlouho nebude schopna předložit nezpochybnitelné řešení jakéhokoliv problému. A to je na vědě právě vzrušující! Pro další období plánují Hartmann a Calvet další pozorování pozoruhodného vesmírného objektu a není vyloučeno, že se o světě u vzdálených hvězd dozvíme další zajímavé detaily.

2005-07-19 - Program Aurora

Německo se připojilo k perspektivnímu programu Aurora

Německo vstoupilo do přípravné fáze evropského výzkumného programu Aurora. Stalo se tak dvanáctou zemí zúčastněnou na programu a zároveň německé vědecké instituce a výrobní podniky získaly možnost podílet se na realizaci úkolů z tohoto programu vyplývajících.
Rozhodnutí Německa vřele uvítala nejen ESA ale i ostatních jedenáct zainteresovaných států, kteří právě dne 2005-07-12 absolvovali již 18. zasedání komise Aurora. "Po rozhodnutí Francie, Švýcarska a Kanady o zvýšení svých příspěvků, znamená tato zpráva další posílení programu a pozitivní moment před rozhodováním na ministerské úrovni," řekl Daniel Sacotte, jeden z ředitelů ESA. "S vědci dalších zemí, kteří se v současné době neúčastní na programu Aurora, jako je např. Dánsko, Finsko a Norsko, ale kteří projevili zájem podílet se na práci vědeckých týmů projektu ExoMars, stoupá naděje, že počet participantů Aurory se bude dále zvyšovat."
Přípravná fáze programu Aurora byla zahájena v roce 2001. Cílem je definovat rámce evropského výzkumu Měsíce a Marsu a připravit rozsáhlý ale reálný evropský program výzkumu vesmíru. Mise ExoMars, která má odstartovat v roce 2011, představuje přistávací aparát a vozítko, které bude provádět exobiologickou a geofyzikální analýzu prostředí na Marsu. Mise byla definována a schválena již ve zmíněné přípravné fázi společně s případnou spoluúčastí na mezinárodní výpravě, která by měla z Marsu dopravit vzorky hornin. Další témata se týkají vývoje a přípravy dalších průzkumných misí uvnitř Sluneční soustavy.
Návrh další fáze evropského programu výzkumu vesmíru bude předložen ke schválení členským státům ESA na příštím zasedání na ministerské úrovni, které má proběhnout v prosinci v Berlíně. Zde má být jmenována mise ExoMars jako nejbližší hlavní projekt.

2005-07-17 - Extrasolární planety

Planeta tří sluncí

Někteří pamětníci si možná vzpomenou na populární sci-fi román Vladimíra Babuly z konce padesátých let o výpravě k soustavě Alfa Centauri. Název románu "Planeta tří sluncí" teď jakoby dostával reálnou podobu ve světle nejnovějších astronomických objevů.
Extrasolární planetu v souhvězdí Labutě (Cygnus), obíhající trojný hvězdný systém, se podařilo detekovat pomocí desetimetrového teleskopu Keck I na Havajských ostrovech. Nově zaznamenaný objekt je o něco větší než Jupiter a tím, že je ovlivňován gravitačním polem tří hvězd, přináší další poznatky do problému formování planet. Nový objev byl oznámen 2005-07-14 v časopise Nature Maciejem Konackim z Kalifornského technologického institutu (Caltech).
Planeta obíhá systém označovaný v hvězdných katalozích jako HD 188753. Tři hvězdy soustavy jsou vzdáleny od Země 149 ly (světelných let) a navzájem od sebe asi jako Saturn od Slunce. Hlavní hvězda soustavy je podobná našemu Slunci, tzn. jedná se o žlutou hvězdu třídy G. Planeta ji oběhne přibližně za 3.5 dne. Zbývající dvě hvězdy mají barvu oranžovou a rudou.
Konacki nazval nový typ planety "Tatooine", protože v něm svými třemi slunci vyvolala vzpomínku na domovskou planetu Luka Skywalkera z prvního dílu filmových Hvězdných válek. Fakt, že v takovémto hvězdném systému může existovat planeta, je již sám o sobě pozoruhodný. Binární (dvojné) a vícenásobné soustavy nejsou ale na druhou stranu ničím neobvyklým, dokonce je jich v našem nejbližším okolí většina. Naopak osamocené hvězdy, jako naše Slunce, tvoří jen asi 20%.
Většina extrasolárních planet byla doposud objevena technikou přesných měření rychlostí, která se lépe uplatňuje u osamocených hvězd. Ve vícenásobných systémech ale tato technika právě kvůli komplikovaným pohybům všech složek soustavy selhává. Teorie vzniku planet navíc výskyt oběžnic hvězd u takto těsných soustav považují za nepravděpodobný. Konackimu se podařil průlomový objev učinit zásluhou použití zcela nové metody měření rychlostí členů v těsných binárních a vícenásobných hvězdných soustavách.
První "horký Jupiter", tzn. obří plynová planeta obíhající mateřskou hvězdu za 3 až 9 dní, byl objeven už v roce 1995. Dnes jich je známo asi 20. Předpokládá se, že takovéto planety vznikají kondenzací plynného disku ve vzdálenosti asi 3 AU od mateřské hvězdy. V této oblasti musí existovat pevný zárodek planety, který na sebe postupně nabalí okolní plyn až vznikne obrovská plynná koule. Po zformování planety se oběžná rychlost postupně snižuje a planeta se přibližuje ke hvězdě až na současně pozorovatelnou vzdálenost. Jestliže má hvězda ještě další těsné stelární průvodce, gravitační síly ostatních hvězd deformují plynný disk a ponechávají jen menší prostor (cca. 1.3 AU) pro vznik planety.

2005-07-16 - Cassini

Status Report (2005-07-07 až 2005-07-13)

Zatím poslední telemetrické údaje ze sondy přijala sledovací stanice Goldstone 2005-07-13. Podle nich se Cassini nachází ve skvělém stavu a pracuje normálně.
V pravidelném Status Reportu se tentokrát neobjevila souhrnná informace o uskutečňovaných vědeckých pozorováních minulého týdne.
Dne 2005-07-08 proběhla dráhová korekce OTM-025 [=Orbit Trim Meneuver], která měla společně s předchozí korekcí OTM-024 za cíl navést sondu do optimální vzdálenosti při plánovaném druhém průletu kolem měsíce Enceladus. Manévr byl zahájen ve 22:00 UT. Po 2.1 s hoření hlavního motoru bylo dosaženo změny rychlosti Δv=0.33 m/s. Jednalo se zatím o nejkratší dobu činnosti hlavního motoru. Všechny systémy během operace fungovaly podle předpokladů. Dráhová korekce byla první, která se uskutečnila pomocí nové verze řídícího softwaru.
2005-07-09 byl před průletem rizikovou oblastí kolem Encelada uzavřen kryt hlavního motoru. Otevřít by se měl znovu až 2005-08-02, jeden den před manévrem OTM-026.
2005-07-11 byl znovu zapojen radar, který vykonal radiometrické měření celého disku Titanu. Téhož dne byly uvolněny snímky a videosekvence z necíleného průletu kolem Hyperionu ze začátku června (viz též Horké novinky 2005-07-14).

2005-07-14 - Cassini

Pozorování Hyperionu

Snímky a videosekvence pořízené sondou Cassini mezi 2005-06-09 a 2005-06-11 poskytly vědcům zatím nejlepší pohled na měsíček Hyperion, který se předvedl jako ledový, nepravidelný balvan připomínající obrovskou mycí houbu. Snímky a video jsou k dispozici na
http://saturn.jpl.nasa.gov
http://www.nasa.gov/cassini
http://ciclops.org
včetně stereoskopických záběrů.
V uvedených dnech se sonda kroužící kolem Saturnu dostala poprvé k blízkému kontaktu s měsícem. O Hyperionu se rozhodně nedá říci, že by měl tvar koule, což je na uvedených záběrech jasně vidět. Zubaté kontury vystupující na povrchu jsou stopami obrovských impaktů, které ho opracovávaly jako nějaký kosmický sochař.
Předběžně stanovená hustota tělesa měsíce je jenom asi 600 kg/m³, což je 60% hustoty vodního ledu. Z toho se dá usuzovat, že zbylých 40% objemu měsíce musí být duté prostory. Kromě vodního ledu mohou hmotu měsíce tvořit i menší příměsi kamene a kovů. Hyperion by v tom případě nebyl klasickým kompaktním tělesem ale spíš slepencem ledových odštěpků. Rozměry měsíce byly upřesněny na 164x130x107 km.
Na nejlepších snímcích jsou viditelné krátery až na samou hranici rozlišitelnosti, která činí kolem 1 km/pixel. Zajímavé je, že většina kráterů má mladý neobroušený vzhled. Tato vlastnost a vysoká prostorová hustota kráterů dávají Hyperionu vzhled mycí houby. Vzhled povrchu měsíce je v zajímavém souladu s předpokládanou pórovitou vnitřní strukturou. Velikost Hyperionu se blíží k hranici, po jejímž dosažení tlaky uvnitř tělesa vyvolané vlastní gravitací, podobně jako když se v rukách hněte sněhová koule, rozdrobí křehký materiál (v našem případě led), póry se vyplní a eventuelně vznikne víceméně kulový objekt.
Ačkoliv se má za to, že hlavním stavebním prvkem měsíce je vodní led, je možno na povrchu pozorovat i tmavší látky. Pravděpodobně se jedná o materiál zbylý po nárazech menších kosmických objektů. Eliptická oběžná dráha Hyperionu a nepravidelný tvar způsobují chaotické převracení měsíce. Hyperion je navíc v rezonanci s měsícem Titanem. To znamená mj., že materiál, který je po impaktu na Hyperion vyvržen s dostatečnou energií a nespadne zpět na měsíček, může být časem přitažen gravitací Titanu a skončí svou cestu na obrovském měsíci.
Všechny obrázky byly pořízeny úzkoúhlou kamerou sondy Cassini ve vzdálenostech od 815 tis. km do 168 tis. km od měsíce. K Hyperionu se má Cassini přiblížit během cíleného průletu dokonce na pouhých 510 km dne 2005-09-26.

2005-07-11 - Extrasolární planety

Omyl u Barnardovy hvězdy

Vědeckou komunitou byl již všeobecně akceptován fakt, že i kolem cizích hvězd obíhají planety. V posledních deseti letech jich už bylo objeveno více než 150. Přesto ale první "objev" údajné planety u Barnardovy hvězdy se nyní jeví jako falešný poplach. Na posledním symposiu o extrasolárních planetách vylíčil astronom Alan Boss z Carnegie Intitution z Washingtonu historii této blamáže.
Otázku planet u jiných hvězd otevřel v mnoha směrech Peter Van de Kamp, který byl několik let profesorem na University of Virginia. V roce 1937 přesídlil do Swarthmore College a stal se ředitelem místní observatoře. Následujícího roku zahájil dlouhodobé pátrání po průvodcích hvězd s velmi nízkou hmotností. Jednou z prvních hvězd zařazených do programu byla právě Barnardova hvězda.
Barnardova hvězda je druhou nejbližším hvězdnou soustavou od našeho Slunce. Pouze trojnásobný systém Alfy Centauri je nám bližší. Bohužel se jedná o rudého trpaslíka spektrální třídy M, takže není viditelná prostým okem, k pozorování stačí ale i malý dalekohled.
Van de Kamp začal shromažďovat data o Barnardově hvězdě v roce 1938 a pokračoval v této činnosti dalších 25 let. Teprve v roce 1963 si již byl natolik jistý, že se odhodlal uveřejnit první výsledky. Jednalo se o velice obtížná, neuvěřitelně titěrná měření. On a jeho kolegové pátrali po změnách polohy hvězdy na fotografické desce v rozmezí ±1 µm. Pokoušeli se co nejpřesněji zaměřit střed slaboučkého bodu ve fotografické emulzi. 10 lidí nezávisle proměřovalo stejnou desku a pak se měření průměrovalo, aby se vyloučily individuální chyby. Pro přeměření 2400 fotografických desek nalezli jisté výchylky polohy hvězdy. Tyto odchylky odpovídaly změnám, které by způsobovala planeta o hmotnosti 1.6krát větší než Jupiter, pohybující se na dráze o poloměru 4.4 AU. Jedinou nepříjemností bylo, že odchylky neležely na sinusovce, což by odpovídalo přibližně kruhové dráze, ale sinusovka byla do jisté míry "hrbatá". S mírně přimhouřenýma očima se ale jednalo o čítankový případ extrasolární planety. Tomuto předpokladu věřili lidé dlouhou dobu.
O deset let později, v roce 1973, se ale na scéně objevil jistý student George Gatewood, zabývající se astrometrií na University of Pittsburgh. O Barnardovu hvězdu původně neměl velký zájem, ale jeho profesor ho přemluvil, aby se jí začal zabývat. Zanedlouho ho problém zcela pohltil.
Prováděl vlastní měření za použití jiných teleskopů. K dispozici měl jen 240 fotografických desek ale pořízených zcela odlišnými aparaturami. Pro svou disertační práci potřeboval počet desek ještě zredukovat. Místo aby seděl u měřících přístrojů a ručně vyhodnocoval desky, použil moderní stroj, se kterým přišlo námořnictvo (U.S. Naval Observatory). Práce tak probíhala do jisté míry automaticky. Navíc se pro redukci dat použila nová metoda, kterou vyvinul jeho školitel Heinrich Eichhorn, který je pokládán za otce analytické astrometrie.
V roce 1973 už byly k dispozici první výsledky. Z nich vyplývalo, že některé z bodů, které se zdály nejvěrohodnější, vůbec nezapadají do Van de Kampovy křivky. Velice zdvořile a jemně řečeno, neexistoval žádný důkaz existence planety, o které si Van de Kamp myslel, že ji objevil. Pro Barnardovu hvězdu byla ale toho roku situace ještě horší. V Astronomical Journal se objevil příspěvek od Johna Hersheye, který byl rovněž pracovníkem Swarthmore College Observatory. Hershey studoval jinou hvězdu označovanou jako Gliese 793. Opět se jednalo o červeného trpaslíka třídy M. Když srovnal polohy Barnardovy hvězdy a hvězdy Gliese 793, zjistil, že v roce 1949 a pak v roce 1957 se u nich objevil naprosto stejný posun. Mohlo k tomu dojít jedině tehdy, kdyby měly obě hvězdy naprosto stejného průvodce, nebo příčina musela ležet zcela jinde a spadala by do kategorie systematických chyb. Samozřejmě, že druhá možnost byla správná.
V roce 1949 se prováděla velká rekonstrukce teleskopu, který obdržel nový litinový blok, který měl podepírat soustavu refrakčních čoček. Rovněž došlo k náhradě používaných fotografických emulzí.
V roce 1957 se zase provádělo seřizování optiky. Van de Kamp o těchto okolnostech věděl a pokoušel se je při svých měřeních vzít v úvahu. Korekce ale zjevně nebyly dostatečné. Po této nepříjemnosti Van de Kamp zahodil stará data a začal s měřením Barnardovy hvězdy nanovo. Stále doufal, že planeta u ní existuje. Ala lidé tomu už většinou nevěřili. To bylo v roce 1973 a problém Barnardovy hvězdy nadlouho usnul.
O té doby uplynula dlouhá doba a vědci dostali mezitím do rukou nové výkonné prostředky. Na Barnardovu hvězdu se nakonec zaměřil také družicový teleskop HST. Ani jeho velice přesná měření však planetu u této hvězdy neobjevila. Ironií osudu se teď ale Barnardova hvězda stala jakýmsi indikátorem technického stavu dalekohledu HST. Pokud se zdá, že se obraz hvězdy zachvěje, znamená to, že s HST není něco v pořádku.

2005-07-10 - Deep Impact

Sonda se vzdaluje od komety

Data získaná přístroji sondy Deep Impact ukazují, že v okamžiku nárazu projektilu do komety 9P/Tempel 1 rychlostí přes 10 km/s byl vyvržen obrovský oblak jemného práškovitého materiálu. To znamená, že látkou podobnou pudru je pokryt povrch jádra. Tým mise se propracovává gigabyty informací se setkání s kometou, pro jejíž jádro byly stanoveny rozměry 5x11 km. K největšímu přiblížení a k nárazu části sondy do komety došlo 2005-07-04.
"Hlavním překvapením byla neprůhlednost oblaku," řekl vedoucí vědeckého týmu Dr. Michale A'Hearn z University of Maryland. "To naznačuje, že prach vymrštěný z povrchu komety byl extrémně jemný, spíš jako křídový prach než písek. A povrch rozhodně není takový jak si představuje většina lidí komety - jako ledovou kostku."
Jak se mohla kometa letící naší Sluneční soustavou vytvořit z hmoty mající strukturu jemnější než sníh nebo prach?
"Musíme se nad tím zamyslet v souvislosti s prostředím, v němž se kometa pohybuje," říká další člen týmu, Dr. Pete Schulz z Brown University. "Objekt velikosti města pluje ve vakuu. S jedinými rušivými vlivy se setká, když ho zahřeje Slunce nebo když do něho narazí nějaký předmět obrovskou rychlostí."
Celý proces vyhodnocení setkání s kometou bude zahrnovat prohlídku přibližně 4500 jednotlivých snímků, které pořídily všechny tři kamery na obou částech sondy. "Pátráme po všech detailech z posledních chvil Impactoru a pokračujeme dále až do doby několik hodin po dopadu. Poslední momenty existence projektilu jsou pozoruhodné. Můžeme pozorovat podrobnosti o velikosti pouhých 4 metrů. To jsou přibližně 10krát větší detaily, než dodaly předchozí mise ke kometám," dodává A'Hearn.
Poslední momenty Impactoru jsou velice důležité, protože poskytují základnu pro všechna následující pozorování. Je potřeba poznat přesné místo a úhel dopadu. Technici dokázali identifikovat, že těsně před nárazem se Impactor střetnul se dvěma částicemi komy. Impakty vychýlily na několik chvil kameru, orientační systém polohu ale vzápětí opravil. Penetrátor zasáhl povrch jádra pod úhlem asi 25°. V tomtéž okamžiku vypuknul kosmický ohňostroj.
Okolí ozářila jasná koule vypařeného materiálu komety a Impactoru. Prudce expandovala rychlostí přibližně 5 km/s. Začal se formovat nový umělý kráter. Vědci stále ještě analyzují data, aby dokázali přesně stanovit rozměr nového povrchového útvaru. Vypadá to, že by měl být na horní hranici prvotních předpokladů, které hovořily o šířce 50 až 250 m.
Očekávání vkládaná do mise Deep Impact byla setkáním s kometou překonána. Průletová sonda se již nachází více než 3.5 mil. km od komety a každou hodinu vzdálenost narůstá o dalších 37000 km. Sonda prochází prověrkami a zdá se, že zůstává ve výborném stavu.

2005-07-09 - Cassini

Status Report (2005-06-29 až 2005-07-06)

Doposud poslední spojení se sondou u Saturnu navázala 2005-07-06 sledovací stanice DSN Goldstone. Cassini zůstává ve skvělém stavu a pokračuje v normálním provozu.
Vědecký program minulého týdne byl věnován především výzkumu vnější magnetosféry, na němž se podílela celá sada přístrojů MAPS [=Magnetospheric and Plasma Science], která obsahuje plazmový spektrometr CAPS, analyzátor kosmického prachu CDA, hmotový spektrometr neutrálních částic a iontů INMS, magnetometr MAG, zobrazovací přístroj magnetosféry MIMI a rádiové a plazmové experimenty RPWS. Optické přístroje se zaměřily na některé malé měsíčky, u nichž se upřesňovaly parametry oběžných drah. Kamery ISS snímkovaly jižní polokouli Saturnu a infračervený spektrometr CIRS mapoval horní troposféru a tropopauzu kvůli stanovení jejich tepelných vlastností.
Do palubní paměti byl přenesen nový software ovládání kamer ISS, s jeho spuštěním se však čeká až po uskutečněném červencovém průletu kolem měsíce Enceladus.

2005-07-07 - Extrasolární planety

Planeta s největším pevným jádrem

Nedávný objev planety s dosud největším pevným jádrem má pro teorii vzniku planet podobný význam, jako měla identifikace první extrasolární planety u hvězdy 51 Pegasi v roce 1995. Vyplývá to z vyjádření odborných astronomických kruhů, které komentovaly úspěch výzkumníků NASA. Když se poprvé na planetu zaměřilo konsorcium amerických, japonských a chilských astronomů, očekávalo těleso podobné Jupiteru ale nikdo nečekal, že by příroda mohla vytvořit planetu takových parametrů, která se nakonec vědcům představila.
Dosud bylo objeveno více než 150 planet na základě radiálních změn rychlostí centrální hvězdy způsobené gravitačním působením obíhajícího satelitu. Tyto planety mohou rovněž přecházet před diskem hvězdy a přechodně snižovat její jasnost. Pokud k tomu dojde, lze vypočítat fyzickou velikost, odhadnout, zda má pevné jádro a zda má nějakou atmosféru.
Planeta obíhající hvězdu HD 149026 má hmotnost odpovídající hmotnosti Saturnu, ale její průměr je podstatně menší. Jeden oběh kolem centrální hvězdy vykoná za pouhé 2.87 dne a teplota horní atmosféry je asi 1100°C. Z modelování struktury této planety vyplývá, že má pevné jádro přibližně 70x hmotnější, než je hmota Země. Jedná se o první pozorování, které odpovídá teorii tzv. "jádrové akrece" tvorby planet.
Mezi vědci soupeří dvě teorie vzniku planet. V teorii "gravitační nestability" je popisováno vytvoření planety rychlým smrštěním hustého protoplanetárního oblaku. Teorie "jádrové akrece" předpokládá prvotní zárodečné malé jádro slepeného kamení a ledu, na které se postupně dlouhodobě gravitačními silami nabaluje další hmota. Zastánci této teorie nevěří, že by velké kamenné jádro planety mohlo vzniknout smrštěním oblaku. Podle nich musí nejprve narůst pevné jádro, na které se teprve potom "přilepí" plyn.
Zpráva o novém zajímavém objevu extrasolární planety byla publikována v časopise Astophysical Journal.

2005-07-07 - New Horizons

Sonda se vydá k tajemným objektům Sluneční soustavy

Sonda k Plutu New Horizons ukončila zkoušky v laboratořích Johns Hopkins Applied Laboratory (APL) a 2005-06-13 byla převezena do střediska NASA Goddard Space Flight Center (GSFC), kde měla být podrobena zkouškám odolnosti vůči kosmickým podmínkám.
Za několik prvních týdnů u GSFC už aparát úspěšně zvládl několik dílčích testů. Akustická zkouška simulovala hluk při startu nosné rakety a další testy ověřily schopnost zvládnout i další namáhání, kterým bude sonda vystavena při vzletu. Jako další se provádělo první vyvažování sondy na rotačním stole. V posledních dnech června se uskutečnily další několikadenní simulace a hlavně probíhala příprava na ověření odolnosti sondy vůči vakuu a změnám teploty. Zkoušky v barokomoře měly být zahájeny 2005-07-04 a trvat až do začátku září.
Červen 2005 byl měsícem zajímavých výročí, majících vztah k misi New Horizons. Přesně půl roku po 11. červnu se otevře startovní okno ke startu. Za deset let, v červnu 2015, se podle plánu přiblíží sonda k dvojplanetě Pluto-Charon. V červnu 1978 byl objeven měsíc Pluta, který byl později pojmenován Charon.
Je zajímavé a přitom málo známé, že Charon byl objeven zcela náhodně pracovníkem U.S. Naval Observatory Jamesem (Jimmem) Christym, k němuž se později přidal kolega Robert (Bob) Harrington. Jim Christy se tehdy zabýval rutinním upřesňováním parametrů dráhy Pluta. Koncem června 1978 Christy analyzoval sérii astronomických snímků a přitom zjistil změnu jasnosti planety asi o 1 a stranovou deformaci asi 1/4000 stupně na většině snímků. Tehdy to Christy ještě nevěděl, ale podobné odchylky byly pozorovány již dávno před tím, což se dá zpětně vystopovat až do roku 1965. Astronomové, kteří je tehdy zaznamenali ale mysleli, že se jedná o defekty na fotografiích nebo o chvění atmosféry, stejné, jako občas způsobuje známé mihotání hvězd. Christy si dal ale tu práci a porovnal všechny detaily fotografií. Obrazy hvězd byly dokonale okrouhlé, jen Pluto vykazoval stranové protažení. Když se potom na doporučení Harringtona provedla kontrola snímků z roku 1978 a starších, zjistilo se, že záhadný výběžek se pohybuje cyklicky kolem planety s periodou 6.387 dne, se stejnou pravidelností, s jakou Pluto rotuje. Protože výběžek byl příliš veliký na to, aby se mohlo jednat o vysoké pohoří na Plutu (kolem 20000 km nad planetou), Christy a Harrington z toho vyvodili, že se jedná o obrovský satelit. Oznámení o objevu bylo publikováno 1978-07-07. O několik týdnů později obdržel nový přirozený satelit pojmenování Charon podle převozníka z antické mytologie, který odvážel mrtvé do podzemní říše boha Pluta (řecky Hádes). Perličkou je, že většina Američanů jméno měsíce vyslovuje jako Sharon podle přání objevitele Christyho, který chtěl satelit pojmenovat po své manželce Charlene.
Na základě znalostí dráhy a 3. Keplerova zákonu mohli Christy a Harrington okamžitě stanovit hmotnost soustavy Pluto-Charon, což před tím nebylo možné. Později, když byla jinými metodami změřena velikost Pluta, posloužil 3. Newtonův zákon k určení hustoty dvojplanety. Hodnota kolem 2000 kg/m³ ukazovala, že nejsou tělesa tvořena převážně ledem, jak se dlouho věřilo, ale že se jedná o kamenné koule s příměsí ledu a dalších méně významných materiálů, které ovšem netvoří více než 1/3 hmotnosti.
Stejně tak, jako objev Pluta v roce 1930 předcházel detekci těles Kuiperova pásu, ke které došlo v roce 1992, objev Charona v roce 1978 předznamenal nálezy dalších vícenásobných soustav v Kuiperově pásu. První "dvojobjekt" se podařilo zachytit v roce 2001 a dnes se předpokládá, že až 15% všech těles Kuiperova pásu tvoří tělesa provázená vlastními satelity.
Charon je od nás tak daleko, že ani nejvýkonnější teleskopy nejsou schopny objevit na něm příliš mnoho detailů. Přesto se za 27 let po objevu podařilo shromáždit řadu fakt, které o nejvzdálenější planetě (jedná se o planetu?) a jejím průvodci leccos vypovídají.
Charon s průměrem kolem 1200 km, což je asi polovina průměru Pluta, a s hmotností přibližně 10% jeho hmotnosti vytváří soustavu, která se skutečně dá nazvat dvojplanetou. Není ani pochyb o tom, že u obou těles - podobně jako v případě páru Země-Měsíc, se jedná o zcela odlišné objekty. Pluto (jako Země) je větší, odráží více světla, povrch je tvořen značným podílem zmrzlých plynných složek a dokonce má vlastní atmosféru. Charon (jako Měsíc) je menší, tmavší, nebyly na něm zjištěny exotické zmrzlé plyny jako např. metan nebo tuhý dusík a rovněž nebyla detekována žádná atmosféra. Následující tabulka shrnuje základní fakta o jednotlivých tělesech.

Parametr	Pluto	Charon
Oběžná perioda [dny]	6.3872	6.3872
Poloměr [km]	1150 až 1215	600 až 640
Hustota [g/cm3]	2	1 až 2
Hvězdná velikost [mag]	13.6	15.5
Geometrické albedo	0.55 proměnlivé	0.32
Barevnost (V-I) [mag]	0.93	0.83
Povrchový led	CH4, N2, CO, ?	H2O, ?
Atmosféra	Potvrzená	Nepravděpodobná

Od sondy New Horizons se očekává, že uvedené charakteristiky párového objektu upřesní ale především dodá dnes nepředstavitelné množství nových fakt o Plutu a jeho průvodci.
V plánu je detailní geologický průzkum, podrobné mapy složení povrchu, teplotní mapy a pátrání i po nejmenších náznacích atmosféry. Pokud vše půjde podle předpokladů, můžeme nakonec vědět o Charonu více, než známe nyní o měsících Uranu a Neptunu.
V případě Charonu jsou definovány následující prioritní otázky:

• Byl měsíc geologicky aktivní a pokud ano, jak dlouho?
• Jak je starý povrch Charonu?
• Liší se stáří povrchu měsíce ve srovnání s Plutem?
• Je vnitřek měsíce diferencován do jednotlivých vrstev?
• Má nebo měl v minulosti Charon atmosféru?

Ještě u spousty dalších problémů by mohla mise New Horizons naznačit řešení. Soustava Pluto-Charon by mohla být vzorovým modelem pro další dvojobjekty Kuiperova pásu. Rádi bychom se dověděli něco o původu, který by mohl naznačit i zákonitosti vzniku soustavy Země-Měsíc. Jelikož je Charon rovnocenným objektem s planetou Pluto, mise New Horizon vlastně prozkoumá současně dva zajímavé světy za cenu jedné výpravy.
I když se datum příletu v roce 2015 zdá ještě nepředstavitelně daleko, je už přesto docela na dosah. Zvlášť uvážíme-li, že někteří odborníci pracují na přípravě letu k Plutu už 7 nebo 8 let.

2005-07-05 - Databáze

Malá roční inventura

Kosmický ohňostroj, který si Amerika připravila ke Dni nezávislosti, když nechala 2005-07-04 roztříštit projektil sondy Deep Impact o kometu, vzplál shodou okolností rovněž v době, kdy naše "Databáze sond pro průzkum Sluneční soustavy" oslavuje dvouroční existenci na internetové síti.
Před rokem jsem na tomto místě psal o pozvolném rozjezdu našeho projektu. Dnes už mohu bez uzardění prohlásit, že si stránky "Databáze" našly svůj, i když nevelký, okruh pravidelných zájemců a na jednotlivá hesla se stále častěji dostávají i náhodní čtenáři, kteří, doufám, neodcházejí zcela zklamáni. Počet návštěv se oproti prvnímu roku přibližně zdvojnásobil, současný denní průměr je kolem 80 čtenářů. Přispívá k tomu také to, že odkazy na "Databázi" se vyskytly na jiných webovských prezentacích a informace o posledních aktualizacích se v poslední době objevují na úvodní stránce portálu kosmo.cz.
V uplynulém roce se leccos povedlo, některá předsevzetí nicméně stále zůstávají nerealizovaná. Do práce se především nepříznivě promítla moje dlouhá nepřítomnost v Česku, kdy jsem byl prakticky půl roku mimo a webu jsem se mohl věnovat průměrně jedenkrát za čtrnáct dní, při krátkých víkendových návštěvách. Za takového stavu jsem byl rád, že jsem dokázal, mnohdy i se zpožděním, sledovat aktuální informace o probíhajících misích. Informace o událostech naštěstí pravidelně z webu stahoval a poctivě shromažďoval můj spolupracovník. Touto okolností a taky tím, že některé současné projekty nás zásobují větším objemem dat, než se původně čekalo (exemplární případ jsou oba MERy, které už dávno měly přestat fungovat) zdůvodňuji, proč jsem se prakticky nedostal ke slibovanému doplnění článků o starších projektech. Něco už mám rozpracováno, snad se tedy při třetím výročí nebudu muset zase omlouvat.
Velké břemeno jsem si na sebe uvázal zavedením sekce "Horké novinky". Každý se může přesvědčit, že jsou doplňovány prakticky každý den. Je to velká práce, ale na druhé straně jsou témata dost pestrá a sledovat planetární výzkum v takovém rozsahu mě opravdu baví.
Ke dnešnímu dni obsahuje "Databáze" přibližně 130 článků a 20 měsíců archívních "Horkých novinek".
Uplynulý rok bylo na meziplanetárních drahách opět velmi rušno. Osobně za největší úspěch považuji přistání modulu Huygens na Titanu a celou misi Cassini. Velkou radost svým tvůrcům jistě připravily "nesmrtelné" rovery Spirit a Opportunity na Marsu. Do seznamu realizovaných projektů přibyly další dva starty. V srpnu 2004 vzlétl MESSENGER k Merkuru a v lednu 2005 se vypravil ke kometě Tempel 1 již zmiňovaný Deep Impact, který v minulých dnech dosáhl svého cíle. Experimentální těleso SMART-1 konečně přešlo na dráhu kolem Měsíce.
Další sondy úspěšně pokračují v činnosti - Mars Express, Mars Global Surveyor, 2001 Mars Odyssey, Ulysses, Rosetta, Hayabusa, Stardust. Nejvzdálenější umělá tělesa Voyager 1 a Voyager 2 se pohybují na hranicích Sluneční soustavy a stále jsou schopné omezených vědeckých výzkumů.
Pro dalších dvanáct měsíců se můžeme těšit na novou družici Marsu MRO, evropský pokus o sondu k Venuši Venus Express a prvního průzkumníka k Plutu, který pod názvem New Horizons odstartuje začátkem roku 2006. O dalších projektech není zcela jasno. Japonsko stále chystá a odkládá dvě mise k Měsíci (mj. SELENE), na svoje meziplanetární premiéry se chystají Indie (Chandrayaan-1) a Čína (Chang'e 1). Posledně jmenovaných sond se ale v příštím roce zatím ještě nedočkáme, silné pochybnosti mám i o projektu TrailBlazer, o němž už hrozně dlouhou dobu neproniklo na veřejnost nic nového. Jisté naopak je, že někdejší meziplanetární supervelmoc Rusko ani příští rok nepodnikne žádný let mimo oběžnou dráhu kolem Země.
Na závěr bych vyzval pravidelné čtenáře, aby sdělili svůj názor na současnou podobu "Databáze" ve smyslu obsahového i technického zpracování a náměty na oblasti, které by se přednostně měly sledovat. Zajímalo by mě, zda je zájem o staré historické události, názor na množství obrazového doprovodu atp. Připomínky, prosím, posílejte nejlépe na moji e-mailovou adresu. Děkujeme za spolupráci.
Autoři

2005-07-04 - Venus Express

Převoz na kosmodrom je v dohledu

Pro připravovanou evropskou sondu k Venuši Venus Express se uzavřela další významná etapa. Dne 2005-07-01 skončila ve středisku ESTEC [=European Space Research and Technology Centre] v Noordwijku (Nizozemsko) schůzka komise, která prověřovala připravenost k letu (Flight Acceptance Rewiev Board). Další aktivity se nyní soustřeďují na dokončení všech prací a přípravu sondy k převozu na kosmodrom v Bajkonuru, který se má uskutečnit začátkem srpna.
Sonda prošla úspěšně zkouškami funkčnosti systémů a odolnosti vůči kosmickému prostředí a prokázala, že celý komplet přístrojů pracuje v souladu navzájem a se systémy sondy. Během systémových zkoušek se simulovaly vědecké operace, které by se měly provádět na oběžné dráze kolem Venuše.
Sonda bude nyní sestavena do konfigurace, ve které bude na palubě nákladního letounu Antonov 124 transportována do Kazachstánu. Start do kosmu je stanoven na přelom října a listopadu - pravděpodobně 2005-10-26.

2005-07-02 - Cassini

Status Report (2005-06-23 až 2005-06-28)

Poslední telemetrické údaje dorazily ze sondy do sledovací stanice Goldstone 2005-06-29. Cassini se nadále nachází ve skvělém stavu a pracuje podle předpokladů.
Vědecký program minulého týdne zahrnoval výzkum interakcí Titanu s oblastí ve tvaru anuloidu, která se utváří po dráze pohybu měsíce. Měření se věnovala celá sada přístrojů MAPS určených k výzkumu magnetosféry a plazmatu. Soustředila se na složení, hustotu, prostorové a časové rozložení částic v anuloidu. Přístroj MIMI studoval dynamiku vnitřní magnetosféry a spektrometr CIRS mapoval Titan, kde zjišťoval výskyt nitrilů, uhlovodíků a oxidu uhličitého jako funkci zeměpisné šířky a úhlu vyzařování.
2005-06-26 došlo k necíleným průletům kolem měsíců Tethys, Pan a Telesto. Téhož dne se uskutečnila čtvrtá kampaň (z plánovaných osmi) zákrytových experimentů. V tomto případě byly k měření zatím nejlepší geometrické podmínky. Dodatečně proběhlo měření RPWS v rovině prstenců, kterým se stanovoval výskyt prachových částic v závislosti na radiální vzdálenosti a uskutečnilo se měření plazmových vln na magnetickém rovníku. Kamery snímkovaly vnější části prstence B, Cassiniho dělení a Enckeovu mezeru. Ultrafialový spektrograf získal radiální profil prstence B pomocí měření hvězdy 26 Tau, která procházela za prstencem.
2005-06-27 byl odklopen kryt hlavního raketového motoru, který byl uzavřen od 2005-04-30. Jednalo se o přípravu na chystanou dráhovou korekci OTM-025.

2005-07-02 - Deep Impact

Časový rozvrh setkání s kometou

Do setkání sondy Deep Impact s kometou 9P/Tempel 1 zbývají poslední hodiny. Půjde-li vše podle plánu, v pondělí 2006-07-04 vyhloubí měděný Impactor do jádra komety velký kráter a prolétající část událost zdokumentuje. Jak by měl závěr letu vypadat?
Všechny následující časy znamenají ERT [=Earth Receive Time], tedy dobu, kdy bude událost zaznamenána na Zemi. Ve skutečnosti k nim dojde přibližně o 7 min 25 s dříve. Časem T je označen okamžik dopadu Impactoru na kometu. Pro přepočet světového času (UT) na středoevropský letní čas (SELČ) je nutno k údajům připočíst další 2 h.

Datum	Čas UT	Čas ±T	Událost
2005-07-02 sobota	23:52	-30 h	Korekce dráhy (bude-li třeba)
2005-07-03 neděle	01:52	-28 h	Oživení baterií na Impactoru
	05:52	-24 h	Oddělení Impactoru od průletového modulu
	06:06	-23:46 h	První telemetrie z Impactoru po separaci
	06:11	-23:41 h	Průletový modul provádí úhybný manévr
	06:45	-23:07 h	První snímek z průletového modulu po oddělení
	06:50	-23:02 h	První snímek Impactoru z průletového modulu
	07:52	-22:00 h	První snímek z Impactoru
	17:52	-12:00 h	Korekce dráhy průletového modulu (bude-li třeba)
2005-07-04 pondělí	03:52	-2:00 h	Autonavigační systém zahajuje snímkování
	04:22	-1:30 h	První korekce dráhy Impactoru
	05:17	-35 min	Druhá korekce dráhy Impactoru
	05:40	-12:30 min	Třetí korekce dráhy Impactoru
	05:52	=0	Dopad Impactoru
	05:59	+7 min	První snímek z průletového modulu po srážce
	06:05	+13 min	Průletový modul se obrací ochranným štítem ke kometě
	06:06	+14 min	Největší přiblížení ke kometě
	06:36	+44 min	Průletový modul se reorientuje a pokračuje ve snímkování komety dalších 24 h

2005-07-01 - Rosetta

Kamery sondy zachytily kometu Tempel 1

Rosettě se podařilo získat první obrázky cíle letu sondy Deep Impact, komety 9P/Tempel 1. Jedná se o první snímek z kampaně pozorování komety. Vzdálený cíl zachytila navigační kamera NAVCAM dne 2005-06-28 mezi 06:45 UT a 07:15 UT.
Snímek potvrdil, že je sonda správně orientovaná. NAVCAM míří záměrně mírně mimo, kvůli tomu, aby na kometu optimálně viděly ostatní vědecké přístroje. Systém NAVCAM na palubě byl poprvé aktivován 2004-07-25. Sestává ze dvou separátních kamer kvůli zálohování a má sloužit k řízení sondy poblíž jádra komety 67P/Churyumov-Gerasimenko, kam má meziplanetární stanice dorazit za deset let. Mezitím ale poslouží ke sledování jiných objektů, jako je např. nynější objekt 9P/Tempel 1 nebo v budoucnu u asteroidů (2867) Steins a (21) Lutetia.
Kamera NAVCAM může fungovat jako hvězdný senzor nebo jako běžná kamera, která ale nemá tak vysoké rozlišení jako ostatní přístroje. Hvězdná velikost komety Tempel 1 leží na hranici možností detekce kamery NAVCAM. Obrázek, který zachycuje kometu, vznikl složením 20 jednotlivých záběrů s expoziční dobou po 30 s. Kometa je jeví jako slaboučký difuzní objekt s nevýrazným ohonem. Nejslabší hvězdy viditelné na obrázku mají velikost m=13.

Archiv:

1. Aktuální novinky
2. Květen 2012
3. Duben 2012
4. Březen 2012
5. Únor 2012
6. Leden 2012
7. Prosinec 2011
8. Listopad 2011
9. Říjen 2011
10. Září 2011
11. Srpen 2011
12. Červenec 2011
13. Červen 2011
14. Květen 2011
15. Duben 2011
16. Březen 2011
17. Únor 2011
18. Leden 2011
19. Prosinec 2010
20. Listopad 2010
21. Říjen 2010
22. Září 2010
23. Srpen 2010
24. Červenec 2010
25. Červen 2010
26. Květen 2010
27. Duben 2010
28. Březen 2010
29. Únor 2010
30. Leden 2010
31. Prosinec 2009
32. Listopad 2009
33. Říjen 2009
34. Září 2009
35. Srpen 2009
36. Červenec 2009
37. Červen 2009
38. Květen 2009
39. Duben 2009
40. Březen 2009
41. Únor 2009
42. Leden 2009
43. Prosinec 2008
44. Listopad 2008
45. Říjen 2008
46. Září 2008
47. Srpen 2008
48. Červenec 2008
49. Červen 2008
50. Květen 2008
51. Duben 2008
52. Březen 2008
53. Únor 2008
54. Leden 2008
55. Prosinec 2007
56. Listopad 2007
57. Říjen 2007
58. Září 2007
59. Srpen 2007
60. Červenec 2007
61. Červen 2007
62. Květen 2007
63. Duben 2007
64. Březen 2007
65. Únor 2007
66. Leden 2007
67. Prosinec 2006
68. Listopad 2006
69. Říjen 2006
70. Září 2006
71. Srpen 2006
72. Červenec 2006
73. Červen 2006
74. Květen 2006
75. Duben 2006
76. Březen 2006
77. Únor 2006
78. Leden 2006
79. Prosinec 2005
80. Listopad 2005
81. Říjen 2005
82. Září 2005
83. Srpen 2005
84. Červenec 2005
85. Červen 2005
86. Květen 2005
87. Duben 2005
88. Březen 2005
89. Únor 2005
90. Leden 2005
91. Prosinec 2004
92. Listopad 2004
93. Říjen 2004
94. Září 2004
95. Srpen 2004
96. Červenec 2004
97. Červen 2004
98. Květen 2004
99. Duben 2004
100. Březen 2004
101. Únor 2004
102. Leden 2004
103. Prosinec 2003
104. Listopad 2003

Reakce čtenářů (číst/přidat)

Počet reakcí: 25
Poslední: 2013-03-21 14:07:23