Novinky - březen 2005

2005-03-31 - Mars Scout

Začíná příprava mise na rok 2011

Jako doplňkový program průzkumu Marsu relativně levnými aparáty zavedla NASA novou kategorii sond nazvanou Mars Scout. První projekt, přistávací modul Phoenix, je již v realizační fázi a odstartuje v roce 2007. Druhý Scout by se měl vydat k planetě v roce 2011. O tom jaký bude mít úkol a kdo se ujme jeho realizace nicméně dosud není rozhodnuto.
Výzvu k podání návrhů na misi Mars Scout 2011 zveřejní NASA již v dubnu 2005 a další tři měsíce bude shromažďovat a analyzovat přicházející nabídky. Několik z nich bude pak vybráno do užšího výběru pro fázi A, která bude bezprostředně navazovat.
Středisko NASA Langley Research Center (LaRC) zpracovává technické podmínky pro případné nabídky atmosférické plošiny Mars Aerial Platform. Hledá partnery pro návrh a vývoj vědeckých přístrojů a pro vzdělávací a publikační činnosti. Sonda Mars Scout 2011, podle představ LaRC, by měla být vybavena mj. spektrometry pro povrchová měření, atmosférickým hmotovým spektrometrem, přístrojem pro detekci a mapování podpovrchové vody, monitorování prachu v atmosféře, měření hustoty atmosféry a prostorové struktury větru poblíž povrchu, ultrafialovým slunečním monitorem, kontextovou kamerou a videokamerou.

2005-03-30 - Mars

Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 10 - Scénář dělené mise MSR

Střednědobým cílem NASA na planetě Mars je nalezení stop ať minulého nebo současného života. Protože se ale očekává, že takových stop bude poskrovnu, bude patrně nezbytné dopravit na Zemi pečlivě vybraný vzorek misí MSR [=Mars Sample Return]. Plánovači nyní hledají cestu, jak vybrat nejlepší lokalitu k odběru a jak vystačit s omezenými prostředky na planetární expedice. V posledním díle seriálu (2005-03-26) bylo uvedeno, že bude patrně výhodné nejprve provést rozsáhlejší průzkum pomocí pojízdných laboratoří a pak teprve odeslat sondu pro odběr vzorků. Ty se budou muset analyzovat ve speciální laboratoři na Zemi.

V této souvislosti se objevila myšlenka, která byla sice už jednou minulý rok zavržena, ale nyní prožívá renesanci. Nahrává jí úsilí NASA vybavit již první misi MSR roverem, který by sbíral vzorky ze širokého okolí. Jak už bylo řečeno, jedná se o vědecky opodstatněné ale drahé řešení.
Rover by neměl jenom vybrat vzorky na základě vzhledu, ale měl by být vybaven zařízením na základní chemický rozbor na místě. Tak by vzrostla naděje, že se podaří zvolit správný kousek horniny, který posléze nastoupí cestu k Zemi. Dodatečné analyzátory ale mají jistou hmotnost, která na druhé straně zmenšuje hmotnost souboru vzorků, který může být přepraven. A zde přichází ke slovu ona staronová myšlenka. Dopravme rover na Mars zvlášť a blízko něho do vzdálenosti 1 km nechejme přistát návratový modul AV [=Ascent Vehicle]!
Jestliže by se podařilo přistát s AV poblíž jedné z plánovaných laboratoří MSL [=Mars Science Laboratory], mohla by MSL eventuelně posloužit i jako sběrač vzorků. Ty by se mohly shromáždit nejenom v okruhu několika stovek metrů, ale podle operačního dosahu MSL až ze vzdálenosti 50 km. MSL z roku 2009 v době přistání první mise MSR už asi nebude fungovat, ale pozdější rover, který by byl odeslán k Marsu dva roky před MSR by to mohl dokázat.
Ať už použijeme laboratoř MSL jako součást mise MSR nebo nikoliv, rozdělení expedice na více startů by pomohlo rozložit náklady na delší období a snížit riziko podniku. Celá expedice MSR by se příkladně rozložila na 4 roky a mohla by mít následující průběh. Během prvního startovního okna by byly vyslány dva rovery sbírající vzorky. Dva vzletové aparáty AV by odstartovaly v průběhu následující startovní příležitosti. Jestliže by jeden z roverů selhal, oba AV by zamířily ke zbývajícímu. Orbitální část by vzlétla jako poslední o další dva roky později ve třetím startovním okně a na oběžné dráze u Marsu by převzala kontejnery se vzorky ze dvou míst (v optimistické variantě). S nimi by pak zamířila k Zemi. I v případě, že by se s orbitální částí před příletem k Marsu něco stalo, mohou schránky s cenným materiálem čekat bezpečně na orbitě u Marsu na další příležitost, která by mohla nastat už během čtvrtého startovního okna.
Všechny dosud uvedené scénáře vycházejí z toho, že se podaří včas technicky zvládnout několik klíčových operací a postavit spolehlivá zařízení, která dosud nebyla v takovém rozsahu vyzkoušena. Už laboratoř MSL v roce 2009 může naznačit, zda jsme schopni plány vrcholící dopravou marsovských hornin na Zemi uskutečnit. Na jednání výboru pro "Cestovní mapu pro Mars" byla například vyjádřena obava, zda se vůbec dá na MSL umístit tak rozsáhlé vědecké vybavení. Dnes se počítá s desítkou experimentů, přičemž nejméně šest z nich má nejvyšší prioritu. Hlavní inženýr projektu přesto vyjádřil přesvědčení, že se to podaří.

2005-03-26 - Mars

Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 9 - Poletí MSL vícekrát?

V minulém díle (2005-03-25) byly zmíněny potíže, která se dají čekat při plánování mise na dopravu vzorků Marsu na Zemi. Po jejich posouzení vyjádřil přípravný výbor "Cestovní mapy" názor, že dřív než se mise MSR uskuteční, bylo by vhodné se důkladněji připravit dalšími expedicemi MSL. Zde jsou podpůrné důvody.

Jestliže se první pojízdné laboratoři MSL v roce 2009 nepodaří nalézt organické sloučeniny, nebudeme vůbec vědět, kam jinam poslat návratovou sondu MSR nebo pojízdnou astrobiologickou laboratoř AFL. Moc nám nepomůže ani kolekce podrobných snímků celého povrchu planety, kterou by nám mohla poskytnout družice MRO.
I když MSL zaregistruje nadějnou lokalitu pro mise MSR a AFL, není zcela jisté, zda organické sloučeniny, které se najdou na místě, jsou biologického původu. Za připomínku stojí případ organických sloučenin objevených v marsovských meteoritech, které dopadly na Zemi. Ani o nich nemáme důkaz, že jsou produktem biologických procesů. Abychom našli nějaké vhodné místo pro odběr vzorků nebo pro vysazení biologické laboratoře, budeme potřebovat asi několik jednodušších roverů MSL, které provedou rozsáhlejší průzkum před startem další velké mise, obzvlášť extrémně nákladné expedice MSR.
Cena za MSR byla již uvedena dříve. Pojízdná laboratoř MSL by měla naproti tomu stát "pouhou" 1 miliardu USD. Největší část z této sumy však pohltí projekt a vývoj. Jestliže by se vyslala druhá MSL, její cena už by mohla být jen kolem 400 mil. USD. To už je srovnatelná částka, s jakou se počítá pro laciné mise Mars Scout.
Výbor vyjádřil značnou obavu o to, že vědecký efekt jediné mise MSL asi nebude odpovídat ceně 1 miliardy dolarů. Jestliže by se vyslala série několika podobných robotů, provádějících geologický i biologický průzkum na různá místa Marsu, bylo by to jistě přínosem pro celý následný program.
Hlavním důvodem, proč se výbor tomuto tématu věnoval, byla starost, aby finanční nároky celého programu průzumu Marsu nedosáhly nepřijatelné výše. Stojí tedy za úvahu, čím by se náklady daly snížit. Bylo by třeba velice vhodné použít celý blok elektroniky MSL (avioniku) v dalších pokročilejších projektech, dokonce i pro stacionární variantu MSR. Pro ni už se uvažuje s podobnou konstrukcí sestupového modulu vyvíjeného pro MSL včetně obdoby nebeského jeřábu. Stojí tedy za zamyšlení, jak zredukovat náklady na program pomocí jakési "sériové výroby" hlavních systémů.

2005-03-25 - Mars

Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 8 - MSR aneb odkud odebrat vzorky hornin Marsu?

V minulém díle (2005-03-23) byl popsán plánovaný exotický způsob přistání laboratoře MSL. Po ní by jako další logický krok měl následovat pokus o dopravení kousku Marsu na Zemi.

Leslie Leshin a Mars Adler z JPL popsali na jednání výboru "Cestovní mapy pro Marsu" současný stav přípravy mise MSR [=Mars Sample Return], mající za cíl dopravit na Zemi vzorky půdy. Jedná se z vědeckého hlediska o velice důležitou výpravu. Odborníci si od ní slibují, že dostanou možnost na detailní rozbor cenných vzorků nasadit složité pozemní přístroje, které dokáží svou práci zvládnout lépe než subtilní nástroje umístěné na přistávacích aparátech. Vzorky mohou být analyzovány opakovaně a mohou se zkombinovat technika a důvtip všech pozemských specialistů. Pozůstatky bývalého nebo i současného života na Marsu jsou třeba tak vzácné a nenápadné, že průzkum dovezených hornin může být jediným způsobem, jak je objevit.
Na dokreslení takové situace uvedl Steve Squyres, že největší šanci nalézt stopy mikrobů v usazených horninách, které se vyskytují na planině Meridiani, by mělo rozřezání a analýza vnitřku drobných hematitových kuliček, které dostaly jméno borůvky. Pokud by se podařilo průřez kuličky prohlédnout výkonným mikroskopem, snad by se našly viditelné pozůstatky fosilních mikroorganismů. Borůvky jsou ale ve skutečnosti drobounká zrníčka a je prakticky nemožné sestrojit lehký nástroj, který by takovou delikátní práci provedl přímo na Marsu. Nezbude tedy nic jiného, než nějakou borůvku dopravit na Zemi.
Není pochyby o tom, že MSR je velice obtížná, komplikovaná a drahá mise. Kromě toho nedávno narostly odhadované náklady ještě více, než se původně očekávalo.
Částečně se tak stalo proto, že Francie odstoupila ze svého úmyslu být americké straně rovnocenným partnerem. Francie měla dodat orbitální modul, který by vzorky z povrchu, nesené vzletovým modulem, převzal a dopravil k Zemi. NASA tedy bude muset kromě přistávacího a vzletového aparátu zabezpečit i vývoj a výrobu relativně jednodušší orbitální části. Příčinou zvýšení nákladů je i to, že původní plán, že první mise MSR bude lacinější stacionární přistávací aparát, který sebere v dosahu mechanické ruky kousek horniny a s ním odletí domů, byl zavržen. Zásluhou zkušeností s rovery MER - především Opportunity, která by nebyla schopna dosáhnout vědecky neocenitelných geologických vrstev, které se nacházely pouze pár metrů od místa přistání, pokud by se nemohla samostatně pohybovat - je už pro první misi MSR plánován pokročilý scénář letu s roverem. Ten v okruhu stovky metrů provede výběr zajímavých hornin, dopraví je zpět k přistávacímu modulu a zde budou umístěny do kontejneru vzletového stupně MAV [Mars Ascent Vehicle]. MAV pak odstartuje, na oběžné dráze se setká s čekajícím orbitálním modulem a ten pak zamíří zpět k Zemi.
Výsledkem všech možných kalkulací je odhad nákladů na misi MSR, které budou v nejoptimističtější variantě činit nejméně 2.5 až 3 miliardy USD. Manažer projektu MER, Firouz Naderi uvedl, že podle jeho názoru náklady překročí 4 miliardy USD, především proto, že se bude muset stoprocentně vyloučit kontaminace vzorků pozemskými mikroorganismy a naopak zabezpečit, aby případné živé bakterie neunikly do pozemského prostředí, kde by mohly narušit stávající ekosystém, ať v lokálním měřítku, nebo (raději ani nemyslet) dokonce přímo ohrozit lidstvo.
NASA proto postaví pozemskou stanici příjmu vzorků SRF [=Sample Receiving Facility], kde se uskuteční prvotní analýza, která odpoví na to, jestli materiál obsahuje živé nebo nedávno uhynulé bakterie. Pokud se žádné nenajdou, vzorky budou pro jistotu sterilizovány a pak teprve uvolněny do normálních laboratoří. Jestliže se ale objeví jakýkoliv náznak současného života, SRF se rozšíří a detailní průzkum bude probíhat pouze zde. Laboratoř musí odpovídat zařízením, které uchovávají velmi nebezpečný biologický materiál. Podobně fungovalo již v šedesátých letech minulého století středisko, kterým procházely vzorky z Měsíce. Výstavba a provoz takového zařízení jsou samy o sobě nákladné, bude potřeby vynaložit asi 300 mil. USD. Aby se vyhovělo všem předpisům, musí být projekt střediska SRF dokončen ještě letos a provozuschopné musí být nejpozději v roce 2016, kdy by měly na Zemi dorazit první marsovské vzorky ze sondy, která odstartuje v roce 2013 (jak říkají současné plány).
Laboratoř SRF by musela být vybudována i v případě, pokud by se pro jistotu kontejner se vzorky během zpáteční cesty sterilizoval. Dalo by se to jednoduše provést třeba tak, že by byl ve schránce se vzorky umístěn kousek radioaktivního kobaltu a vyzařované paprsky gama by se postaraly, aby žádný organismus, podobný těm, které známe, nepřežil. Takovým způsobem by se sice zabily všechny bakterie, ale stále by bylo možno studovat jejich zbytky - ty by byly prakticky nepoškozené. Ale jistota, že bude při sterilizaci technicky vše fungovat tu nicméně není.
Výbor připravující "Cestovní mapu pro Mars" nebyl sice překvapen potvrzením složitosti, výší nákladů a očekávanými riziky, přesto nebyl spokojen s dalšími nejasnostmi, na které nelze zatím odpovědět.
Za prvé, mise by mohla být odložena o dva roky nebo i o víc, pokud se nepodaří vše připravit včas nebo pokud se bude ještě dlouho licitovat nad tím, jakou cestu zvolit.
Za druhé, a to je hlavní dilema, jak správně předem vybrat místo přistání tak, aby byla největší šance na objevení života. Superdetailní snímky z družice Mars Reconnaissance Orbiter, která odstartuje letos, by v tomto rozhodování mohly pomoci.
Poznatky získané z laboratoře MSL po roce 2009 by také mohly být pro výběr místa klíčové. MSL dokáže kromě studia mineralogických vlastností hornin objevit i nepatrné stopy komplexních organických molekul, což by naznačovalo i možnou přítomnost živých organismů. Pokud v místě činnosti MSL budou nalezeny složité organické molekuly, první MSR bude pravděpodobně mířit do stejné oblasti. Stejně zásadní objev by mohla přinést i chystaná astrobiologická laboratoř AFL [=Astrobiology Field Laboratory]. Pokud by na Marsu operovala dříve, než odletí MSR, mohlo by se i jejich výsledků použít pro naplánování regionu, ze kterého by měly být vzorky Marsu odebrány.
Když byly všechny tyto i další okolnosti posouzeny výborem, padlo první důležité doporučení. Pro další výzkumný program je jedna pojízdná laboratoř MSL příliš málo.

2005-03-24 - Extrasolární planety

Spitzer detekoval dvě vzdálené planety

Družicová observatoř Spitzer Space Telescope poprvé zachytila světlo dvou planet obíhající cizí Slunce. Objev znamená začátek nových planetárních výzkumů, při nichž se budou extrasolární planety pozorovat přímou metodou.
Doposud se daly oběžnice hvězd zaregistrovat jen nepřímo. Jednou z možností bylo odhalit drobné kývání hvězdy, které vzniká gravitačním působením neviditelného průvodce. V druhém případě, který je poněkud vzácnější, je možno zachytit pokles jasnosti hvězdy, když planetární průvodce přechází z hlediska pozemského pozorovatele před ní. V obou případech jsou zmíněné jevy pozorovatelné pozemskými teleskopy ve viditelném vlnovém oboru a po přesném změření pohybu či změny jasnosti hvězdy se dá odhadnou velikost a oběžná dráhy planety.
V nejnovější pozorovací kampani se Spitzer zaměřil na dva objekty o velikosti Jupitera, které jsou dostatečně horké, aby vyzařovaly infračervené záření. Na detekci infračerveného záření je právě teleskop Spitzer vybaven. Planety nesou označení HD 209458b a TrES-1. Planety se pohybují velice blízko od mateřské hvězdy. Zásluhou takovéto dráhy dostávají takové množství tepelné energie, že dokáží zářit v infračerveném vlnovém pásmu.
Aby se odlišila planeta od vlastního žhavého slunce, použili astronomové jednoduchý trik. Nejprve Spitzer snímal společné infračervené (IR) vyzařování planety a hvězdy. Když se planeta přesunula za hvězdu, bylo provedeno nové měření. Rozdíl ukázal, kolik infračerveného světla patří samotné planetě. Ve viditelném oboru hvězda dokáže zcela přezářit slabý objekt v blízkosti. V infračerveném oboru tomu tak není, protože záření dopadající na planetu je zpět vyzařováno v IR pásmu a tudíž už dokáže s mateřskou hvězdou soupeřit.
Data z družicové observatoře prozradila, že obě planety jsou "roztopené" na slušných 1000 K (727°C). Spitzer se chystá v pozorování planet dále pokračovat, takže můžeme očekávat další podrobnosti, třeba o tom, jaké složení mají jejich atmosféry nebo, zda a jaké větry nad nimi vanou.
Nové objevy ale také znovu oživily záhadu, která se zdála být už vyřešená. Planeta HD 209458b je neobvykle "nafouklá", jinak řečeno vzhledem ke své hmotnosti má velký průměr. Dřív se myslelo, že to má na svědomí silné gravitační působení blízké hvězdy. Pokud by tomu tak bylo, musela by mít dráha planety současně výrazně eliptický tvar. Spitzer ale objevil, že se planeta pohybuje po kružnici. "Jsme zase na začátku, ale nás teoretiky to baví," vyjádřil se jeden z autorů článku, který o nových objevech informoval.
Spitzer má ideální výbavu ke studiu planet, které se dostávají mezi pozorovatele a mateřskou hvězdu. Takové soustavy s hvězdou o velikosti našeho Slunce může pozorovat až do vzdálenosti 500 světelných roků. Ze sedmi dosud známých "přecházejících" planet pouze uvedené dvě splňují zmíněná kriteria. Jestli se podaří objevit další, určitě se v pozorovacím čase Spitzeru najde mezera, aby je dalekohled prozkoumal. Byl by to docela dobrý přínos observatoře, která původně s detekcí planet nepočítala. Až mnohem později (v roce 2016) má být vypuštěna družice Terrestrial Planet Finder, která by byla schopna v cizích planetárních soustavách odhalit planety o velikosti Země.
Planeta HD 209458b byla objevena v roce 1999 jako první planeta přecházející před hvězdou, TrES-1 byla odhalena v roce 2004.

2005-03-23 - Mars

Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 7 - Přistání pomocí nebeského jeřábu

Předchozí část seriálu (2005-03-22) byla věnována rekapitulaci nových objevů marsovských sond v roce 2004.

Hlavní inženýr Pete Theisinger a vědecký pracovník Mike Meyer připravované mobilní laboratoře MSL 2009 [=Mars Science Laboratory, příp. Mars Surface Lab] z JPL potvrdili na lednovém zasedání pracovní skupiny připravující Cestovní mapu pro Mars, že podle současných představ bude rover vysazen na povrch za asistence zvláštního zařízení, které nese pracovní název "nebeský jeřáb".
Aparáty misí Mars Pathfinder a MER přistávaly pomocí ochranných airbagů. Přistávací zařízení klesalo až do výšky zhruba sto metrů na padácích, raketové motory ho na poslední chvíli prudce zabrzdily a pak následoval pád ztlumený pružnými vaky. Tento systém se v minulosti třikrát osvědčil a po zásluze se mu dostalo značné publicity. Ve skutečnosti se ale nejedná o příliš dobrý způsob dopravy robota na Mars. Zařízení je velmi citlivé na rozmary větru. Po dopadu následuje několik nekontrolovatelných výskoků, při kterých se sonda odvalí stovky metrů od místa dopadu. Šance zvolit si přesné místo dosednutí je tudíž prakticky nulová. Další problémy mohou způsobit splasklé airbagy, které mohou zablokovat přistávací modul a tím ho prakticky vyřadit z provozu.
Přistávací aparát, který by jemně manévroval pomocí raketových motorů a byl kontrolován radarem, by byl schopen většinu zmíněných problémů odstranit. Klasické zařízení má podobu plošiny na několika nohách. Konstruktér, který je použije se musí smířit s tím, že nohy představují zbytečnou hmotnost, která může omezit rozsah užitečnějšího nákladu. Pokud se pevného podvozku vzdáme, můžeme nechat klesnout až na povrch přistávací zařízení ve tvaru jednodušší palety s roverem. V tomto případě se ale nebezpečně blízko terénu ocitají nádrže s pohonnými látkami, které jsou schopny po případné destrukci kromě exploze s katastrofálními důsledky způsobit třeba zamoření okolní krajiny a tím ovlivnit vědecké výsledky. V obou výše uvedených případech ale musí být vyřešen způsob sjezdu roveru MSL na Mars pomocí jakési rampy.
Elegantním řešením by mohl být zmíněný nebeský jeřáb. Jednalo by se o takový způsob, kdy by se přistávací aparát v podobě plošiny vznášel asi 5 m nad zemí nadnášený tahem raketových motorů upevněných na obvodu konstrukce. Z něho by se oddělil rover a na svazku tří kabelů se rychle spustil dolů a dosedl přímo na kola. Následně by rover přesekl poutací lana, nepotřebná přistávací plošina by vzápětí odlétla a v bezpečné vzdálenosti dopadla na povrch.
Popsaný systém je lehký a odolný proti účinkům větru, ale má jeden velký nedostatek. Rover se může během přistávání rozkývat jako kyvadlo, i když se přistávací plošina bude vznášet relativně klidně. Jestliže se lana nerozvinou ve správný okamžik, může se rozhoupat i celá plošina. Letos budou probíhat simulace, kterými by se mělo ověřit, zda lze navrhnout takový přistávací aparát, který by byl dostatečně samostatný, aby zmíněné problémy dokázal vyloučit. Pokud se nenalezne akceptovatelné řešení, patrně se bude návrh přistávacího aparátu ubírat cestou zmíněné ploché palety, která dosedne přímo na povrch.

2005-03-23 - Cassini

Status Report (2005-03-10 až 2005-03-16)

Zatím poslední telemetrické údaje dorazily na Zemi dne 2005-03-16 prostřednictvím sledovací stanice Goldstone. Cassini se nachází ve výborném stavu a systémy pracují normálně.
Vědecká pozorování v tomto týdnu se soustředila na hraniční oblast magnetosféry (přístroj MAPS) a optické snímkování jednotlivými přístroji souboru ORS [=Optical Remote Sensing]. Mapování Saturnu ve vzdáleném infračerveném oboru prováděl CIRS, prstenec F pozoroval ve vizuálním a infračerveném oboru VIMS, ultrafialovou mozaiku vnitřní magnetosféry pořizoval UVIS a optické kamery ISS fotografovaly Japetus. Společně uvedené přístroje sledovaly prstence, jejichž rovinu sonda protínala dne 2005-03-12. Periodicky byly pozorovány měsíce Dione, Enceladus, Mimas, Rhea a Tethys.
Dne 2005-03-12, tři dny po setkání s Enceladem, se uskutečnila korekce dráhy OTM-017. Manévr byl zahájen ve 04:31 UT a trval 2.822 s. Bylo dosaženo změny rychlosti Δv=0.42 m/s. Operace proběhla ve "vypuštěném stavu", kdy ani palivo, ani okysličovadlo nebyly přímo připojeny na heliovou tlakovou nádrž. Telemetrie hlásí, že všechny systémy pracovaly nominálně.

2005-03-22 - Mars

Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 6 - Co víme nového o Marsu po roce 2004

V minulé části (2005-03-20) byla zveřejněna informace o prvním zasedání skupiny, která má připravit "Cestovní mapu" pro další výzkum Marsu. Jako první bylo rozhodnuto vyslat v roce 2009 telekomunikační družici, která by sloužila dalším misím.

Všechny další plány musí vycházet z poznatků, které byly získány dříve. Nejnovější objevy pocházejí z loňského roku. Shrnul je Steve Squyres, vedoucí vědecký pracovník neuvěřitelně úspěšné mise Mars Exploration Rovers. Hlavním přínosem programu MER bylo potvrzení, že na Marsu existovala v prvopočátcích vývoje (Noachianská éra) místa, která byla po určité období vystavena dostatečnému množství vody v kapalném stavu. Toto období trvalo přiměřeně dlouho, aby došlo k pozorovatelným chemickým pochodům, nicméně není jisté, jestli stačilo k tomu, aby se vytvořila trvalá povrchová vodní nádrž (jezero, moře), která je velice žádoucí, má-li se rozběhnout evoluce živých organizmů.
Sedimenty objevené roverem Opportunity na planině Meridiani byly zcela jistě vystaveny působení vody v Noachianské epoše. Kyselá voda přeměnila původní bazalty v měkké skály bohaté na sulfáty a vyplněné kulovitými "borůvkami" šedého hematitu, který byl již dříve detekován z oběžné dráhy. Některé z jemných vrstev horniny jsou uspořádány do žlábků, které jsou dalším důkazem tekoucí vody. V kráteru "Endurance" byly objeveny podobné, ale podstatně větší trhliny, dlouhé několik metrů a které zase naopak ukazují, že podobný účinky má i větrná eroze. Stručně shrnuto, Meridiani byla oblast, kde se vyskytovala voda, ale spíše v krátkých obdobích záplav než dlouhodobě jako stálé jezero. Se záplavami se střídaly dlouhé suché epochy. Takovéto prostředí nedává velkou naději, že by se hodilo pro vznik života, vývoj mohl dospět nanejvýš k neživým organickým sloučeninám.
Druhý rover, Spirit, dosáhl po intenzívní 2.6 km dlouhé jízdě pahorky "Columbia Hills", které se zvedají do stometrové výšky na úrovní kráteru Gusev. Zde se podařilo objevit další stopy po vodní přítomnosti.
Kopce jsou nepochybně zbytkem původního nejstaršího dna kráteru. Většina prvotního dna byla kompletně srovnána větrnou erozí a částečně zalita čedičovou lávou, takovou, jaká je k vidění na velké části zbylého povrchu planety. Nebyly ale bohužel nalezeny usazeniny, jak vědci doufali, které by pocházely z předpokládaného jezera, které v Noachianské éře vyplňovalo mísu Guseva. Místo toho to vypadá, že nacházíme vrstvy vulkanického popela a jemných úlomků, které jsou pozůstatkem dopadu gigantického meteoru do kráteru nebo někde poblíž. Tyto základní minerální částice byly po usazení jistou dobu vystaveny působení omezeného množství vody ze studených nebo termálních pramenů a nebo z kyselé mlhy unikající ze sopečných průduchů.
Hustota impaktních kráterů v kopcích ukazuje, že jsou jen nepatrně starší než zcela suchá lávová planina v okolí. Znamená to, že pokud se i někdy v Gusevovi vyskytovala voda, muselo to být jen krátkou dobu.
V krátkosti shrnuto, rovery MER učinily řadu úžasných vědeckých objevů, ale ne takových v jaké optimisté doufali.
Squyres nezapomněl připomenout, že přístroj OMEGA, instalovaný na evropské družici Mars Express, nepochybně objevil jistá místa pokrytá sulfáty hořčíku a vápníku na místech ležících poblíž Meridiani a na různých lokalitách v gigantických kaňonech Valles Marineris. OMEGA mapuje povrch Marsu v infračervené oblasti na delších vlnových délkách, než to dokážou americké sondy. Kdekoliv se na snímcích z oběžné dráhy objevily vrstvy usazených hornin, byly rovněž detekovány uvedené sírany. Z toho vyplývá, že geologické pochody, které probíhaly na Meridiani Planum, se odehrávaly i na jiných místech a v jiných časových obdobích planetární historie. Meridiani je ale jedinou lokalitou, kde byl zatím identifikován z oběžné dráhy společně hematit a sulfáty.

2005-03-22 - Chandrayaan 1

ESA se bude podílet na indické sondě

Dne 2005-03-17 odsouhlasil výbor ESA na setkání v Paříži dohodu mezi ESA a ISRO [=Indian Space Research Organisation] o spolupráci na první indické misi k Měsíci pojmenované Chandrayaan 1.
Indická organizace ISRO byla založena v roce 1969 a první družici umístila na oběžnou dráhu v roce 1975. Od té doby získala bohaté zkušenosti při vývoji řady nosných prostředků a při stavbě vědeckých i aplikovaných satelitů. Provozuje vlastní kosmodrom u Sriharikoty ale kromě toho využívá i možnosti startů z Francouzské Guyany evropskými nosiči Ariane. Rozsáhle spolupracuje i s jinými státy a organizacemi. Chandrayaan 1 se má stát prvním pokusem o planetární výzkum.
ESA bude koordinovat a podporovat vývoj a dodávku tří vědeckých přístrojů. Jedná se o rentgenový zobrazovací spektrometr CIXS-2 [=Chandrayaan 1 Imaging X-Ray Spectrometer], reflekční analyzátor nízkoenergetických atomů SARA [=Sub-keV Atom Reflecting Analyser] a spektrometr pro blízký infračervený obor SIR-2 [=Infrared Spectrometer]. ESA bude také spolupracovat i na hardwaru pro rentgenový spektrometr vysokých energií HEX [=High-Energy X-ray Spectrometer]. Výsledky ze jmenovaných přístrojů budou bezodkladně předávány indickou stranou do ESA a ta je bude distribuovat svým členským státům.
Požadované přístroje jsou takřka identické se zařízením, které bylo umístěné na technologické sondě SMART-1, vypuštěné v roce 2003 a kroužící nyní na lunární oběžné dráze. Pomocí zmíněných experimentů se bude konat důkladná inventura klíčových chemických prvků na měsíčním povrchu.
Sonda Chandrayaan 1 bude vážit 1050 kg (prázdná hmotnost 440 kg, 523 kg počáteční hmotnost na selenocentrické dráze). Vypuštěna má být indickou raketou PSLV [=Polar Satellite Launch Vehicle] v roce 2007/2008. ESA zpřístupní indické straně zkušenosti z letu SMART-1 a poskytne asistenci při řízení letu a provozu vědeckých přístrojů.
Kromě současné evropské mise a jmenované indické sondy se na cestu k Měsíci připravují v příštích letech robotické aparatury z Japonska, Číny a USA. Zájem o lunární comeback mají i odborníci z Ruska.

2005-03-20 - Mars

Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 5 - Nová organizace NASA a první detaily o chystaných projektech

V minulých částech byly představeny plány NASA na výzkum Marsu po roce 2010 pomocí automatů tak, jak se jevila situace v roce 2003. Tyto vize však musely být zásadně přehodnoceny pod vlivem nových událostí.

První revizi dalšího postupu vyvolalo úspěšné přistání roverů MER v roce 2004 a jejich objevy, týkající se vodní historie Marsu. Druhou revoluci způsobilo vyhlášení nové Kosmické iniciativy prezidentem Bushem v lednu minulého roku. Bush nasměroval další úsilí k pilotovaným kosmickým letům k Měsíci a později k Marsu. Neobešlo se to samozřejmě bez radikální revize připravovaných projektů a jejich financování.
Doposud existoval zvyk, že osm hlavních "oddělení" zabývajících se rozdílnými aspekty kosmického výzkumu posílalo své návrhy samostatně přímo do úřadu administrátora NASA. Tam se záměry posoudily a jednou za rok byly zařazeny do oficiálních plánů a byly jim přiřazeny (a nebo také ne) finance z rozpočtu.
Místo toho má být nyní vytvořeno 13 "Strategických cestovních map", zahrnujících hlavní dlouhodobé cíle a 15 dalších "Kapacitních cestovních map", jejichž smyslem je vyvinout technologie potřebné k dosažení těchto cílů.
Každá Cestovní mapa se tvoří výborem, v němž jsou zastoupeni delegáti NASA, průmyslu a akademické vědecké komunity. Výsledek jejich činnosti je předán novému Úřadu pro pokročilé plánování a integraci, který slouží jako podpora administrátora při rozhodování o výběru a financování projektů na další tři roky.
Každý výbor připravující Strategické cestovní mapy musí dodržet dvakrát ročně určité klíčové termíny. Uprostřed dubna se tvoří úvodní návrh, který po řadě připomínkových řízení u různých institucí, je v konečné verzi předán v polovině října do koordinačního centra. Letošní cestovní mapy budou základem pro jednání o rozpočtu v únoru 2006. V roce 2008 bude výbor pro Cestovní mapy revidovat současný plán a připravovat konkrétní úkoly pro další tři roky.
Cestovní mapa pro "Robotický a lidský výzkum Marsu" se začala připravovat již letos na úvodním zasedání 4. až 6. ledna v Kalifornském technologickém institutu (Caltech). Tím se začaly tvořit základní kontury průzkumu Marsu na dalších 30 let. V komisi zasedali například Alphonso Diaz, nový ředitel Výboru pro vesmírné vědy NASA, Charles Elachi z JPL, Tom Young, dřívější zástupce Lockheedu, který se zúčastnil vyšetřování havárie sond Mars 1998, ale také např. astronauti Sally Ride(ová), Shannon Lucid(ová) a Linda Godwin(ová).
Na zasedání byla prezentována celá řada detailních popisů projektů z běžícího programu Mars Exploration Program, který má stát ročně 1 až 1.5 miliard USD, a návrh zajímavých budoucích misí. Na jednání bylo zveřejněno rovněž několik zajímavých informací.
Například bylo oznámeno vypuštění telekomunikační družice Marsu MTO [=Mars Telecommunications Orbiter] v roce 2009. MTO bude předávat data z budoucích přistávacích aparátů stokrát rychleji, než jsou toho schopny současné družice sloužící podobným způsobem roverům MER. Plánovaný orbiter má také vyzkoušet vysocevýkonnou meziplanetární telekomunikaci pomocí laseru rychlostí 30 mil. bps a otestovat automatické setkání s kulovou napodobeninou kontejneru se vzorky marsovské půdy chystané mise MSR [=Mars Sample Return]. Jedná se o upřednostňovanou proceduru, jak dopravit kousek Marsu na Zemi. MTO uvolní kontejner a pak ho bude přesně sledovat na vzdálenost až tisíců kilometrů.
Nicméně projekt manager MTO, Roger Gibbs, oznámil, že tento úkol byl rozšířen. MTO má podniknout opakované setkání s kontejnerem na vysoké oběžné dráze, hovoří se o šesti až dvanácti randezvous. MTO se bude ke kontejneru blížit z opačné strany planety až na vzdálenost kolem 10 m.

2005-03-18 - Mars

Snímky potvrzují nedávnou vulkanickou a ledovcovou aktivitu

Podle článků z časopisu Nature se na Marsu ještě nedávno vyskytovaly putující ledovce a vybuchující sopky. Ledovce se přesouvaly od pólů k rovníku ještě před 350 až 4 mil. let. Na úpatí hor a sopek ve východní části oblasti Hellas přitom zanechaly obrovské objemy ledu. Hellas se nachází poblíž rovníku. Vědci k těmto závěrům došli na základě rozboru snímků vysocerozlišující stereoskopické kamery HRSC na palubě evropské sondy Mars Express. Odborníci také zkoumali ledovcové stopy na západní straně vulkánu Olympus Mons. I zde byly objeveny známky nedávného působení ledovce.
V dalším článku je zmínka o dosud neznámých stopách velké erupce sopky Hecates Tholus v době ne vzdálenější než 350 mil. let. V depresích na sopce byly nelezeny ledovcové usazeniny, jejichž stáří bylo odhadnuto na 5 až 24 mil. roků. Pomalu se tak začíná vyjasňovat geologická historie Marsu, která je dlouhá, stejně jako u ostatních planet, 4.6 miliardy roků. Kromě doby ledové se usuzuje, že na rudé planetě existovala i meziledová (interglaciální) éra. V té době se planeta dostala blíže ke Slunci, oteplilo se podnebí a v nižších zeměpisných délkách se začal led odpařovat.
Důkazy o vulkanických projevech byly kromě Hecates Tholus zjištěny i u některých dalších sopek. Některé z nich měly být aktivní ještě před 2 mil. roků. Není vyloučeno, že jistá sopečná činnost existuje i nyní.
Náznaky vulkanické činnosti posilují naděje na objevení minulého nebo dokonce současného primitivního života na planetě.

2005-03-17 - Saturn

Atmosféra na měsíci Enceladus

Výsledkem dvou těsných přiblížení sondy Cassini k měsíci Enceladus je zjištění že toto těleso je pravděpodobně obklopeno řídkou ale pozorovatelnou atmosférou. Jejím zdrojem může být buď vulkanická činnost, gejzíry nebo plyny unikající z povrchu nebo nitra satelitu.
Když se Cassini poprvé přiblížila 2005-02-17 na vzdálenost 1167 km k Enceladu, magnetometr na palubě zaznamenal poruchy v magnetickém poli. K ještě těsnějšímu setkání došlo 2005-03-09. Tentokrát sonda minula měsíc ve vzdálenosti menší než 500 km a předchozí měření se potvrdila.
Údaje z magnetometru ukazují deformace a oscilace magnetického pole. Takové poruchy vznikají, když dochází k interakci elektricky nabitých (ionizovaných) molekul s magnetickým polem. Toto vzájemné působení způsobují oscilace magnetického pole, jejichž frekvence závisí na charakteru ionizovaných molekul. V případě Encelada se s největší pravděpodobností jedná o ionizovanou vodní páru.
Kolem měsíce prolétl již v roce 1981 Voyager. Jeho vzdálenost ale činila kolem 90 tis. km a detekce atmosféry byla pod rozlišovací schopnosti palubních přístrojů. Není vyloučeno ani, že za dobu více než dvaceti let od posledního setkání se něco významného přihodilo a atmosféra se stala pozorovatelnou.
Enceladus je prvním měsícem Saturnu, když si odmyslíme "poloplanetu" Titan, u kterého byly zjištěny stopy atmosféry. Enceladus je přitom relativně malý měsíc, jehož průměr je přibližně 500 km. Jako takový nemůže mít ani dostatečně silné gravitační pole, které by atmosféru dlouhodobě udrželo. Znamená to, že musí existovat dostatečný zdroj, který atmosféru obnovuje. Zdrojem atmosféry by mohly být silné erupce sopek nebo gejzírů. Pokud by tomu tak bylo, byl by Enceladus po měsíci Io u Jupiteru a Tritonu u Neptunu dalším měsícem s vulkanickou aktivitou.
Již od průletu Voyageru se vědci domnívali, že by Enceladus mohl být geologicky aktivní a tím být původcem materiálu slabého Saturnova prstence E. Enceladus má také vysokou odrazivost povrchu. Až 90% dopadajícího světla je reflektováno zpět. Pokud má měsíc aktivní vulkány, mohlo by zdůvodnění vysoké bělosti povrchu být nasnadě. Povrch satelitu by byl neustále obnovován krystaly vodního ledu, který by hypotetické sopky vyvrhovaly.
I přes své malé rozměry se tedy zdá být Enceladus velice zajímavým tělesem...

2005-03-17 - MER

Technické problémy a příjemná překvapení

Začátkem března 2005 už uběhlo přibližně 14 měsíců práce robotů Spirit a Opportunity na Marsu, ačkoliv původní plán počítal s pouhými třemi měsíci činnosti. Není proto divu, že se občas vyskytnou technické problémy. Poslední takovou nepříjemností byl postižen miniaturní infračervený spektrometr na roveru Opportunity. Bylo proto rozhodnuto tento přístroj nepoužívat, dokud nebude identifikována příčina potíží. Ostatní experimenty jsou zatím v nejlepším pořádku. Rovněž na Spiritu je funkční kompletní sada vědeckých přístrojů.
Zatímco technici zkoumají příčiny závady na spektrometru, výzkum Marsu pokračuje dál. Opportunity se přemístila ke kompletně zavátému starému kráteru "Vostok" a zde se zastavila, aby prozkoumala jeho kamenitý okraj. Na druhé straně planety se Spiritu podařilo vyfotografovat prachové víry vyvolané bouří. Zvířené ovzduší mělo protichůdné účinky na miniaturní vozítko. Jednak se bohužel usadil prach na předních kamerách identifikace překážek (HazCam), na druhé straně patrně vítr odstranil staré nánosy prachu ze solárních článků, které teď produkují podstatně více elektrické energie.
2005-03-03 a 2005-03-04 předala Opportunity soubory dat ze 17 úspěšných měření infračerveného spektrometru. Zároveň ale bylo zjištěno, že dalších 8 je nekompletních. Spektrometr pozoruje krajinu z výšky stožáru nad palubou roveru. Měří infračervené vyzařování na 167 rozdílných vlnových délkách. Z tepelného spektra, které přísluší infračervenému záření, lze usuzovat na složení cílového objektu. Další dva přístroje (rentgenový a Mössbauerův spektrometr) pak provádějí kontaktní výzkum zvoleného cíle. Technici mezitím usoudili, že příčin závady na spektrometru může být několik. Jednou z variant může být porucha optického spínače, který reaguje na pohyb zrcátka ve spektrometru. Další možností je, že se zrcátko nepohybuje požadovanou konstantní rychlostí. Pokud je závada ve spínači, může se použít redundantního (záložního) zařízení. I když se ale nepodaří závadu odstranit, je možno z přístroje i v tomto stavu získat užitečné informace.
Dokonce ani definitivní ztráta infračerveného spektrometru neznamená, že by se rover stal neužitečným strojem. Se ztrátou spektrometru dokonce NASA kalkulovala již před deseti měsíci, když se začínalo kvůli nedostatku energie s úplným vypínáním topení roveru přes noc (tzv. hluboký spánek). Na Marsu vládla krutá zima a přístroje se podchlazovaly hluboko pod optimální stav. Ohrožen nízkými teplotami byl především infračervený spektrometr. Ten ale zimu přežil bez známky poškození.
Zkoumání závady na Opportunity neznamená, že by se omezilo použití stejného přístroje na Spiritu. Pracovní schopnosti druhého roveru naopak vzrostly, když se 2005-03-09 skokově zdvojnásobila účinnost solárních baterií. Tři dny před tím došlo k zašpinění předních kamer HazCam prachem zvířeným prachovou bouří. Na obou objektivech se objevily šmouhy ale zařízení autonomní navigace přesto nebylo vyřazeno z provozu. Na levém objektivu se šmouhy později skoro ztratily a tentýž den došlo k nárůstu vyráběné energie. K podobnému zvýšení výroby elektřiny došlo u Opportunity v říjnu loňského roku. Řídící tým se domnívá, že prach na panelech fotovoltaických článků sfouknul větrný vír, podobný tomu, který byl zachycen na snímcích 2005-03-10. Obrázky příštího dne ukázaly, že panely článků jsou téměř bez nánosů.
Kamery Opportunity zachytily podobné šmouhy na zadní kameře HazCam před třemi měsíci. Mobilita roveru nebyla ale omezena. Prach se naštěstí neusadil na čočkách navigačních a panoramatických kamer. Za zmínku stojí, že do současné doby bylo na Zemi předáno více než 72 tis. snímků ze všech kamer na obou vozítkách.

2005-03-16 - Rosetta

Status Report (2005-02-25 až 2005-03-11, dny mise: 361 až 373)

Popisované období zahrnuje kritickou fázi letu, kterou byl první gravitační manévr u Země. Všechny aktivity proběhly dobře včetně operací sondy a užitečného zatížení v blízkosti Země a prvního testu průletového módu kolem asteroidu, při němž jako cíl posloužil Měsíc.
Rosetta byla dlouhodobě postupně připravována na průlet. K významným přípravným operacím patřila aktivace všech čtyř silových setrvačníků dne 2005-02-25, přepojení vysílání z pásma X do pásma S dne 2005-02-27 a z vysokoziskové antény na anténu s nízkým ziskem 2005-03-02.
Dne 2005-03-01 byly aktivovány první vědecké přístroje. Byly to RPC a ROMAP na přistávacím aparátu. Následovaly MIRO a VIRTIS dne 2005-03-04. SREM byl v provozu již dříve. Přibližně tři hodiny kolem největšího přiblížení pracoval na přistávacím modulu přístroj CIVA.
Průletové operace zahrnovaly celou řadu zkoušek navigačních kamer, které dne 2005-03-04 sledovaly Měsíc. Závada se vyskytla pouze v konfiguraci kamery B a palubního záznamníku. Snímky z této kamery se nepodařilo uložit do paměti. Ostatní funkce byly otestovány bez problémů.
Po největším přiblížení k Zemi, ke kterému došlo 2005-03-04 ve 22:09 UT ve výšce 1954 km, byla sonda převedena 2005-03-05 v 01:00 UT do módu AFM [=Asteroid Flyby Mode]. Během něho se měnila orientace Rosetty podle signálů z navigační kamery, která sledovala Měsíc. Jednalo se o první příležitost vyzkoušet tento mód v letových podmínkách. Později bude aplikován během průletů kolem skutečných asteroidů (2008) Steins a (2010) Lutetia. Zkouška trvala 9 h a byla úspěšná.
Po dokončení zkoušek byla sonda opět orientována k Zemi a navigační kamery snímkovaly planetu, která se mezitím vzdálila na 250 tis. km.
Po průletu byly systémy opět převedeny na přeletovou konfiguraci. Vysílání se vrátilo 2005-03-06 na vysokoziskovou anténu do pásma S. Dne 2005-03-08 byl zapojen mód orientace sondy směrem k Zemi. Vědecké přístroje byly postupně deaktivovány. Ve dnech 2005-03-08 a 2005-03-09 byl několikrát krátkodobě zapojen experiment ALICE. Přenos vědeckých dat byl ukončen 2005-03-10.
Vzhledem k významu prováděných operací, byla v období 2005-02-27 až 2005-03-10 v denní permanenci obvyklá sledovací stanice New Norcia v Austrálii. Navíc bylo využito i každodenních příležitostí ke spojení pomocí sítě DSN (přibližně 4 h každý den).
Dne 2005-03-11 se nacházela sonda 2.78 mil. km od Země a signál od ní putoval 9.2 s.

2005-03-16 - Mars

Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 4 - Další dvě možné varianty po roce 2010

Minulý díl (205-03-15) byl věnován popisu pravděpodobného scénáře automatického výzkumu Marsu v letech 2010 až 2020.

Nestane-li se nic nepředvídaného, bude se další automatický výzkum Marsu ubírat ve směru "Hledání minulého života" popsaného dříve. Pro případ, že se ale v příštích letech nalezne něco významnějšího, než vodou modifikované usazeniny, připravila NASA v roce 2003 další dvě varianty postupu.
První scénář dostal pracovní název "Průzkum hydrotermálních lokalit". Podle něho by se k jakémukoliv malému geotermálnímu zřídlu tekuté vody poslalo průzkumné vozidlo. Takový pramen, třeba už miliardu let neaktivní, by mohl být objeven z oběžné dráhy na základě pozorovaných minerálních usazenin v okolí. Takové prameny by měly být nejslibnějšími místy, ve kterých by mohl vzniknout a přežívat mikrobiální život. V usazeninách z těchto míst by byly fosilní zbytky koncentrované a snadno identifikovatelné.
Pro jednu variantu postupu (Pathway) rozhodla NASA, že neuskuteční vůbec žádnou misi s návratem vzorků MSR. Mělo to ušetřit velké prostředky a vytvořit rezervu pro financování a technickou přípravu náročnějšího projektu. A právě cesta "Průzkum hydrotermálních lokalit" by byla pro tuto eventualitu výhodná. Pak by postup vypadal následovně - v roce 2013 by byla vyslána k horkému prameni pojízdná Astrobiologická polní laboratoř. V roce 2018 by pak na stejné či podobné místo byla dopravena vrtačka Deep Drill, která by pronikla do větších hloubek vrstev minerálů naskládaných kolem pramene nebo do teplejších a obyvatelnějších zásobáren podzemní vody, pokud by se jednalo ještě o aktivní zřídlo.
Poslední varianta se nazývá "Hledání současného života". Vychází z předpokladu, že ještě do konce nynější dekády se podaří nějaký senzační objev, který by poskytoval reálnou naději, že někde na Marsu jsou ještě živé mikroorganismy a toto místo se nachází v dosažitelné lokalitě. Takovým místem mohou být už zmíněné aktivní hydrotermální prameny nebo vrstvy ledu poblíž pólů těsně pod povrchem. Mikroorganismy z těchto míst by mohly být v hibernovaném stavu a mohly by ožívat jen ve vzácných případech, když se led v průběhu periodických klimatických změn roztaví.
V tomto případě by mise Scout odstartovala v roce 2011 a 2013 a na rok 2016 by se připravila plnohodnotná výprava MSR [=Mars Sample Return], která by vysadila na povrch planety nejdokonalejší možný rover, který by byl schopen precizně odebrat vzorky skal s malými štěrbinami, kde ještě nyní mohou organismy přežívat. Tyto vzorky by byly dopraveny na Zemi a podrobeny důkladným analýzám pomocí složitých a přesných laboratorních přístrojů. Je nutné mít zároveň jistotu, že místo cizích bakterií nezkoumáme pozemské černé pasažéry, kteří byli zavlečeni na Mars vinou nedokonalé sterilizace před startem.
Po misi Scout v roce 2018 by se na místo pravděpodobného výskytu živých organismů dopravila vrtačka Deep Drill a podobně jako v předchozím případě by se pokusila získat vzorky biologického materiálu z větších hloubek, kde je více teplo, větší vlhkost a menší ničivé působení povrchové radiace a drsných klimatických podmínek.
Takto tedy vypadaly plány v roce 2003. Od té doby jsme ale byli svědky několika významných událostí...

2005-03-16 - Cassini

Status Report (2005-03-03 až 2005-03-09)

Zatím poslední telemetrie v popisovaném období byla zachycena sledovací stanicí Goldstone dne 2005-03-09. Cassini se nachází ve výborném stavu a pracuje normálně.
Během týdne se prováděla rutinní pozorování sadou přístrojů MAPS. Aparatura se zaměřila na prstence a satelity, u kterých byla sledována výměna plazmy, neutrálních částic a prachu mezi ionosférou Saturnu, prstenci a ledovými měsíci ve vnitřní magnetosféře. Optická pozorování byla věnována prstencům E a G přístrojem VIMS, sledování drah malých měsíců a pohybu oblačnosti na Saturnu. Zvláštní událostí bylo zachycení přechodu měsíce Janus před měsíci Enceladus a Prometheus. Kamery ISS společně s ultrafialovým spektrografem UVIS pozorovaly měsíce Dione, Enceladus, Mimas, Rhea a Tethys. Sedm hodin trvala snímkovací kampaň během necíleného průletu kolem Rhey ve vzdálenosti 136000 km.
2005-03-03 bylo provedeno vyhodnocení dat z korekce dráhy OTM-015 z minulého týdne. Úprava dráhy byla velmi přesná, a proto se navigační tým rozhodl doporučit zrušení dalšího manévru OTM-016, který měl nasměrovat sondu k měsíci Enceladus.
Dne 2005-03-04 bylo krátkodobě přerušeno spojení se sondou. Příčinou byl úder blesku do stanice DSN 15 v Goldstone. Náhradní komunikace byla navázána přes DSN 26.
2005-03-05 bylo definitivně rozhodnuto, že se neuskuteční korekce OTM-016.
První cílený průlet kolem měsíce Enceladus se uskutečnil 2005-03-09. Nejmenší vzdálenost činila 500 km. Na příletové větvi se provádělo sedmihodinové snímkování, které mělo za cíl poznat geologickou historii a složení povrchu tělesa, změřit povrchovou teplotu a pátrat po případné řídké atmosféře.
Deset minut před největším přiblížením se sonda natočila do bezpečnostní polohy, protože prolétala skrz prstenec E a hrozilo nebezpečí poškození zvýšenou koncentrací prachových částic. Jednalo se o první průlet Cassini přes centrální oblast prstence E. Difúzní prstenec E je tvořen velice drobnými částečkami a sahá od oběžné dráhy Mimasu až k Dione (vzdálenost asi 3 až 8 poloměrů Saturnu). Částečky se vyskytují tisíce kilometrů nad a pod rovinou prstenců. Během průletu byla sonda natočena parabolickou anténou ve směru letu, která tak chránila vlastní sondu pře případnou kolizí. Zatím nebyla pozorována žádná anomálie, která by byla způsobena nárazem prachu.
Po protnutí prstence E bylo z Cassini vidět jen úzký osvětlený srpek Encelada. To bylo ale na druhou stranu výhodné k měření povrchové teploty a tepelné aktivity měsíce. Do sledování měsíce se zapojil i radar, který měl pomoci k rozřešení záhady takřka perfektní čistoty ledu na povrchu.
Krátce po setkání s Enceladem se Cassini mihla ve vzdálenosti asi 85000 km od blízkého měsíce Tethys. Rovněž zde se prováděla dálková pozorování.

2005-03-15 - Mars

Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 3 - Nejpravděpodobnější varianta dalších robotických misí

V předchozím díle (2005-03-14) byly zmíněny některé okolnosti, které jsou na překážku jednoznačnému rozhodnutí, jakým směrem pokračovat po roce 2010.

Podle požadavku OMB z roku 2003, jehož splnění podmiňovalo další jednání o přidělení financí na chystané marsovské projekty, zpracovala NASA čtyři odlišné varianty postupu pro období 2010 až 2020.
První eventualita předpokládala, že se nepodaří prokázat, že by na Marsu někdy existovalo významné množství tekuté povrchové vody, dokonce ani v nejrannějším období po zformování planety. Stopy po vodě mezitím identifikoval jak rover Spirit v kráteru Gusev, tak i Opportunity na Meridiani Planum (i když stále panuje nejistota o skutečném množství vody a délce trvání "mokré" periody v těchto místech). Tato varianta již tedy není aktuální. Ostatní tři možnosti jsou ale pořád otevřené.
Ve všech třech zbylých variantách (Pathway) se počítá s tím, že tři startovní příležitosti (z celkem pěti přicházejících v úvahu v tomto období) budou využity k vypuštění dalších jednoduchých sond kategorie Mars Scout. První taková stanice se chystá již na rok 2007 (Phoenix). Druhý Scout přijde na řadu hned v roce 2011. Aparáty Mars Scout mají za cíl udržet finance v přijatelných mezích a přitom pokračovat ve smysluplném výzkumu. I když se nebudou věnovat hlavnímu cíli, a tím je hledání stop života, mohou rozšiřovat naše znalosti o geologii a atmosférických dějích na Marsu.
Varianta, mající podle současných poznatků největší šanci na realizaci, je postup nazvaný "Hledání minulého života". Stopy fosilního života by mohly být uchovány v usazených horninách. Na jejich odhalení bude potřeba dopravit na Zemi vzorek marsovské půdy o hmotnosti asi 0.5 kg. Vzorek bude v pozemských ústavech podroben detailnímu zkoumání širokou škálou vysoce citlivých přístrojů. Takové vybavení není schopna zajistit žádná dálkově ovládaná robotická laboratoř. Start úvodní mise Mars Sample Return (MSR) se má uskutečnit v roce 2013 a půda Marsu bude na Zemi k dispozici v roce 2016.
První návrat vzorku, tak jak ho nyní plánuje NASA, bude jednoduchou misí, při níž stacionární přistávací modul pomocí mechanické ruky kontrolované kamerami shromáždí materiál ve svém dosahu. Méně pravděpodobné je, že již při této příležitosti bude vysazen rover, který shromáždí vzorky ze širokého okolí tak, jak se o tom dříve mluvilo.
Při takovémto víceméně náhodném odběru by bylo veliké štěstí, kdyby již první vzorek obsahoval důkazy organického života. Spíš nám poslouží k důkladnějšímu poznání mineralogických vlastností a umožní náhled do geologické a klimatické historie rudé planety. Vědecký přínos by však mohl být dostatečně veliký, aby zdůvodnil úsporu přibližně půl miliardy USD, které by si vyžádala mise s roverem.
Na rok 2018 by se měla nachystat výprava s výkonným přistávacím aparátem, který by na místě hledal především příznaky biologické aktivity. Měl by být vybaven sofistikovanými robotickými přístroji, jejichž návrh bude ale odvislý od charakteru nejnovějších objevů. Bude se jednat o jakýsi druh astrobiologické polní laboratoře. Rover bude přibližně stejné konstrukce jako Mars Sience Laboratory z roku 2009, ale ponese jinou a dokonalejší sadu přístrojů. Vzorky budou pečlivě vybírány a analyzovány pomocí techniky, která bude před startem dokonale desinfikovaná (důkladněji než MSL), aby se vyloučila přítomnost byť jediné zavlečené pozemské bakterie.
Podle výsledků očekávaných budoucích výzkumů, není vyloučeno, že špičkové superčisté nástroje nebudou nakonec umístěny na roveru ale na přistávacím aparátu, který se pokusí vyvrtat díru hlubokou 10 až 20 m. Vzorky pocházející z míst hluboko pod povrchem mají větší šanci, že se v nich objeví biochemické materiály, protože jsou dokonaleji chráněny před destruktivním působením radiace a chemických látek, nalezených na povrchu. Mohly by se zde dokonce nacházet živé, zmrzlé nebo hibernované mikroorganismy.
V roce 2020 by konečně mohl přijít na řadu rover, který by sbíral zajímavé vzorky v okruhu několika set metrů a ty by byly nakonec dopraveny na Zemi další misí MSR.

2005-03-14 - Mars

Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 2 - Otazníky nad postupem po roce 2010

V první části (viz 2005-03-12) byly shrnuty schválené projekty NASA pro startovní okna 2005, 2007 a 2009.

Ačkoliv jízdní řád amerických automatických sond k Marsu do roku 2009 je již delší dobu znám a projekty jsou v různých fázích realizace, plány na další dekádu nemají zdaleka tak jasné kontury. Je to dáno mimo jiné nesmírnou obtížností pátrání po stopách bývalého mikroskopického života. Ten se dá těžko prokázat ostatně i v pozemských horninách.
Máme určitý důvod předpokládat, že současný Mars disponuje větším potenciálem na uchování fosilních zbytků z první miliardy let existence planety než je tomu na Zemi. Je to tím, že Mars neprošel ničivými horotvornými procesy, při kterých se lámaly desky planetární kůry, přesunovaly se přes sebe a krajina na rudé planetě nebyla vystavena dlouhodobé intenzívní vodní erozi. Ale když se vezme v úvahu nepatrné množství materiálu, které jsou schopny prozkoumat robotické přistávací aparáty na místě, nebo pár kilogramů vybraného vzorku horniny, které bychom byli schopni dopravit na Zemi, je zřejmé, že k tomu abychom objevili pozůstatky života na planetě, byla by potřeba ještě navíc nepředstavitelná dávka štěstí. To platí i v případě, že místo přistání bude velice pečlivě vybráno.
Výběr místa přistání bude vyžadovat ještě hlubší pochopení některých geologických a chemických jevů. O některých z nich dosud možná ani nemáme tušení.
Nelze vyloučit, že život na Marsu vzniknul během první miliardy let po zformování planety. Tehdy měl Mars prokazatelně hustou atmosféru oxidu uhličitého a mohl (nebo taky nemusel) být dostatečně horký, aby se na povrchu mohlo vyskytovat značné množství kapalné vody. Někteří vědci soudí, že než planeta ztratila atmosféru a přišla o z ní plynoucí skleníkový efekt, mohly se vyvinout mikroorganismy velikosti bakterií, které by eventuelně mohly přežít ukryté v několika chráněných místech na planetě. Takové přežívající mikroorganismy by ale mohly živořit možná stovky nebo tisíce metrů pod povrchem v hlubinných provlhčených vrstvách, které jsou zahřívány nad bod mrazu zbylým vnitřním planetárním teplem. Mohly by být nalezeny i v kapsách vody na okrajích polárních čepiček. Hledání takových míst bude ale velice nesnadné.
Z toho všeho vyplývá, že pokus o detailní rozpracování programu výzkumu Marsu po roce 2010, pokud by se nejednalo o pokračování současných výzkumů, je těžká práce a každé unáhlené rozhodnutí hrozí neúspěchem nebo aspoň zbytečně investovanými prostředky.
Plánování se ale nelze vyhnout. Je to dáno tím, že je třeba připravit nové technologie pro nové úkoly a v neposlední řadě začít se zajišťováním financí v dostatečném předstihu.
V roce 2003 usoudil Úřad pro řízení a rozpočet OMB [=Office of Management and Budget], že se NASA ocitla se svými dalšími marsovskými plány na roky 2010 až 2020 mimo pevnou půdu a tento svůj názor vyjádřil tím, že zastavil veškeré finance, které NASA požadovala pro chystanou první nepilotovanou misi, která měla dopravit vzorky z Marsu k Zemi. Jednalo se přitom o ústřední článek jakéhokoliv dalšího programu průzkumu Marsu. OMB nicméně souhlasil, že tyto prostředky znovu uvolní, pokud NASA předloží několik strategických variant (v originále Pathway) expedicí k Marsu, z nichž některá by byla zvolena podle toho, jakých výsledků bude dosaženo již schválenými misemi před rokem 2010.
NASA na tento požadavek reagovala, vypracovala a předložila celkem čtyři varianty postupu.

2005-03-12 - Mars

Perspektivy amerického dobývání Marsu
Část 1 - Plány do roku 2009

Na portálu http://www.specedaily.com se objevil velice zajímavý a rozsáhlý materiál, nazvaný "Next On Mars" od Bruce Moomawa, Sacramento CA, který se zabývá plány a vizemi dalšího amerického postupu při průzkumu rudé planety. Tento materiál nezapadá svým rozsahem do "Plánovaných projektů" a ani charakterem do sekce "Doplňkové informace". Přesto bych zájemce nerad připravil o aspoň nejzajímavější pasáže z uvedeného článku. V několika pokračováních proto připravím volný překlad vybraných kapitol do "Horkých novinek".
A. Havlíček

Postup USA při průzkumu Marsu do roku 2009 je již podrobně stanoven. Po senzačním úspěchu dvojice roverů MER zažijeme letos start družice MRO [=Mars Reconnassance Orbiter], která má pomocí extrémně výkonných kamer a spektrometrů a zásluhou vysoké rychlosti přenosu zmapovat celý povrch planety s vysokým rozlišením.
V roce 2007 přijde na řadu Phoenix - první ze série relativně laciných průzkumníků řady Mars Scout, který byl vybrán z nabídek několika vědeckých týmů. Jedná se o "oprášený" a inovovaný projekt zrušeného přistávacího aparátu Mars Surveyor Lander z roku 2001. Inovace spočívá v tom, že byl aparát modifikován a doplněn přístroji vhodnými pro výzkum ledového terénu v oblasti severního pólu. Jeho cílem je kromě analýz ledu rovněž studium jeho schopnosti konzervovat biochemické látky.
V roce 2009 bychom se měli dočkat dokonce dvojice kosmických stanic. Telekomunikační družice MTO [=Mars Telecommunications Orbiter] bude první spojovou družicí, která bude kroužit kolem planety po vysoké oběžné dráze a pomocí ní bude možno dramaticky zvětšit množství přenášených dat ze strojů na povrchu. Větší pozornost ale určitě upoutá pojízdná laboratoř MSL [=Mars Science Laboratory] - rover vážící 600 kg, který bude místo běžných slunečních baterií patrně poháněný plutoniovým termoelektrickým generátorem. Rover by měl být schopen zdolat více než 50 km během životnosti, která se očekává delší než 22 měsíců. MSL by měla být vysazena na Mars s přesností lepší než 10 km od vybraného cíle, který bude zvolen podle očekávaného maximálního vědeckého přínosu na základě výsledků pozorování předcházejících družic.
Zatímco každý ze současných MERů je schopen nést přibližně 5 kg vědeckých přístrojů, které stačí pouze na jednoduché geologické a chemické rozbory, směřujících k tomu, aby se prokázalo, že se na Marsu kdysi vyskytovalo významné množství vody, MSL má být vybavena desítkou experimentů o hmotnosti 65 kg. Přístroje budou brousit kameny a pátrat po současných stopách organických sloučenin, které by mohly být fosilními zbytky dávného života. Důkladnější mineralogické výzkumy umožní poznat geologickou a klimatickou historii Marsu s takovou přesností a věrohodností, jak to nedokázala žádná z předchozích misí.
Toto jsou tedy projekty, které se již nacházejí v realizační fázi. Co ale bude po roce 2009, je značně nejisté. Plány pro další období jsou pořád velice neurčité ale na druhou stranu flexibilní.

2005-03-11 - New Horizon

Start sondy k Plutu se blíží

V březnu 1930 byl Lovellovou hvězdárnou v Arizoně oznámen objev malého, pustého světa, nacházejícího se za všemi tehdy známými planetami, v oblasti jen obtížně pozorovatelné nejvýkonnějšími teleskopy. O 75 let později zůstává tento historický objev - Pluto - stále velkou záhadou. Nenavštívila ho žádná z kosmických sond a ani Hubblův kosmický teleskop HST není schopen pozorovat detaily na jeho ledovém povrchu.
Tento stav by se ale již brzo mohl změnit. Spojené státy připravují do těchto končin sondu New Horizon {=Nový obzor}, čímž se stanou zemí, která dokázala vyslat svoji techniku ke všem planetám, Merkurem počínaje a Plutem konče.
Po startu, který se uskuteční začátkem příštího roku pomocí výkonné nosné rakety Atlas V, zdolá kosmická sonda celou rozlohu Sluneční soustavy v rekordním čase. Už v roce 2015 by měla prolétnout kolem Pluta a jejího měsíce Charona. Sedm vědeckých přístrojů na palubě má za úkol prozkoumat povrch obou těles, geologické vlastnosti, charakteristiku vnitřku planety a složení atmosféry. Bude to první lidský průnik do "třetí zóny" solárního systému, známé pod jménem Kuiperův pás, která je osídlena malými ledovými objekty, lišícími se zásadně od kamenných vnitřních planet i vnějších plynových obrů. Americký Národní úřad pro vědu zařadil průzkum "třetí zóny" a obzvláště dvojplanety Pluto-Charon mezi nejvyšší priority nastávajícího desetiletí.
Právě teď probíhá 45denní veřejné připomínkování dopadu startu sondy na životní prostředí DEIS [=Draft Environmental Impact Statement], které má být uzavřeno 2005-04-11. Muselo k němu být přistoupeno kvůli přítomnosti radioizotopového termoelektrického generátoru RTG [=Radioisotope Thermoelectric Generator] na palubě. V tak velké vzdálenosti od Slunce, v níž má New Horizon pracovat, už nelze pochopitelně používat běžné fotovoltaické články, proto bude elektřina oživující přístroje a systémy získávána rozpadem oxidu plutoničitého (PuO₂).
DEIS zkoumá nebezpečí zamoření životního prostředí pro tři možné scénáře: normální start, havárie při startu bez poškozením RTG a havárie s poškozením RTG a uvolněním radiace.
Podle vyhodnocení příslušné komise je nejpravděpodobnější variantou bezproblémový start. Méně pravděpodobná je havárie bez uvolnění radiace, která by pak měla stejný dopad na okolní přírodu jako každá jiná havárie nosné rakety obdobné velikosti. Nejméně se dá očekávat zkáza rakety a zničení RTG s následným rozptýlením radioaktivního materiálu. I v tomto případě by však nemělo podle bezpečnostních studií dojít k vážnému ohrožení lidského zdraví.
Jakmile bude dokončeno projednávání otázek životního prostředí a NASA se podle jeho závěrů rozhodne pokračovat v přípravě mise, bude kosmická stanice čekat už jen na podpis prezidenta, zda povolí start v lednu příštího roku.

2005-03-09 - Voyager, Ulysses

Vypne NASA přesluhující sondy?

Sonda Voyager 1, veterán z prvních let planetárních výzkumů, se nachází a zatím spolehlivě pracuje přes 13 světelných hodin daleko od Slunce, od kterého se každou vteřinu vzdaluje o dalších 17.163 km. Bohužel nyní se vědci dověděli, že tuto a ještě několik dalších starých misí bude nutno z nedostatku peněz ukončit v říjnu tohoto roku. Tato zpráva se objevila v časopisu Nature.
Rozhodnutí - které podle oficiálních představitelů není ještě konečné - rozhořčilo vědeckou obec, která si ztěžuje na to, že takovéto kroky nejsou s odborníky projednávány dostatečně předem.
Podle Nature mají finanční škrty postihnout sedm misí - Voyager, Ulysses, Polar, Wind, Geotail, FAST a TRACE. V případě dvou prvně jmenovaných projektů se jedná o sondy sledované naší Databází. Vypojeny by měly být současně se závěrem fiskálního roku (období, na které se plánuje rozpočet - není totožný s kalendářním rokem) letos v říjnu.
V minulosti už NASA několikrát ukončila činnost kosmických objektů, které už překročily plánovanou životnost a i když stále fungovaly, předávané údaje už nebyly vědecky zajímavé.
Vždy po několika letech vytvářejí vědecké kruhy mimo NASA "pořadník" vědeckého přínosu probíhajících misí a na základě toho se rozhoduje, které by mohly být ukončeny a které stojí za to udržet v chodu. Nikdo ale nepředpokládal, že mise z posledního takového hodnocení zařazené u konce žebříčku, by byly zrušeny tak brzy. Ulysses, který odstartoval v roce 1990, aby poprvé prozkoumal polární oblasti Slunce, měl doporučení pokračovat v měřeních až do roku 2008. Sondu Voyager bylo záměrem sledovat nejméně do roku 2006, s tím, že by se uvažovalo o dalším prodloužení mise.
Voyager 1 a Voyager 2, vzlétly do kosmu v roce 1977 a nyní se nacházejí ve vzdálenosti 14 miliard, resp. 11 miliard km od Země. Po návštěvě všech vnějších planet Sluneční soustavy kromě Pluta, mají před sebou poslední velký úkol, prozkoumat zatím neznámou hraniční oblast, kde končí vliv Slunce a začíná mezihvězdný prostor. Pozemní antény udržují se sondami pravidelný kontakt, který by měl vydržet nejméně do roku 2020, než kriticky poklesne výkon plutoniových elektrických článků. Podle vyčíslení NASA vyžadují operace Voyageru v současné době asi 4.2 mil. USD ročně.
Nature se zeptala Leonarda Fiska, vědeckého pracovníka z Michiganské univerzity, který předsedá komisi Národní akademie vědeckých vesmírných studií a dřívějšímu vedoucímu vědeckých projektů NASA, co říká novému plánu na zkrácení uvedených misí. Odpověď je jednoznačná: "Je to neobyčejně hloupý nápad."
Voyager, jak říká Fisk, vstupuje do jedné z nejzajímavějších etap svého dlouhého života. Detektory částic signalizují dosažení konce Sluneční soustavy. V případě sondy Ulysses je nepochopitelné vypínat systémy nyní, právě když se blíží konec 22letého magnetického slunečního cyklu.
Vědci nemají teď jinou možnost než vzít rozhodnutí NASA vážně. Poté, co NASA oznámila, že od října nebudou k dispozici potřebné peníze, začaly vědecké týmy chystat plán ukončení činnosti uvedených starých projektů.

2005-03-09 - Titan

Obrázky z Cassini představují svět podobající se Zemi

Saturnův největší měsíc Titan má povrch utvářený podobnými procesy jako Země - tektonickými silami, erozí, větrem a pravděpodobně i vulkanickými ději. Toto zjištění bylo publikováno tento týden v časopise Nature.
Titan je už dlouhou dobu považován za zmrzlou podobu prvotní Země. Na studeném povrchu se vyskytuje kapalný metan, který plní stejnou roli jako voda na naší planetě. Mezi novými objevy se např. vyskytuje struktura, která by mohla být přibližně 1500 km dlouhým říčním korytem. Vědci také došli k závěru, že vítr na Titanu fouká o trochu rychleji, než činí rotace měsíce. Tento fakt byl sice předpokládán, ale dosud nebyl potrvzen.
Tektonické děje (zlomy a přesmyky) hrály v utváření povrchu nepochybnou roli. Tektonické procesy jsou jediným známým planetárním procesem, který dokáže vytvořit dlouhé čárové hranice. Vnitřní síly způsobují, že se část kůry zlomí a někdy se kra přesune nahoru, do strany nebo dolů. Eroze kapalinou může takovýto tektonický výtvor zvýraznit, tím že zlomy rozšíří nebo do snížených míst uloží tmavší materiál. Takováto "spolupráce" mezi vnitřními planetárními silami a kapalinovou erozí je dobře známá ze Země.
Snímky z Cassini, které byly pořízeny při dosavadních blízkých průletech, ukazují tmavé, klikaté a lineární vzory v různých regionech Titanu, především jsou ale soustředěny kolem jižního pólu. Některé přesahují délku 1500 km. Snímky z evropského modulu Huygens zase jasně ukazují malé kanály, dlouhé pár kilometrů, pravděpodobně vymleté tekutým metanem. Vědci zkoumající snímky z Cassini předpokládají, že dlouhé čárové útvary viděné z průletové dráhy, by mohly být rovněž kanály, ačkoliv žádný přímý důkaz tekutiny na Titanu zatím není k dispozici.
Od té doby, co byla pozorována oblačnost hlavně nad jižním pólem, vědci věří, že v těchto místech existují intenzívní metanové deště, povrchové toky, které vymílají říční koryta a opětovné odpařování metanu, analogicky ke koloběhu vody, jak ho důvěrně známe z našich končin. Tato hypotéza by vysvětlovala rozsáhlé struktury podobající se říčním sítím. Po rozboru pohybu oblačnosti ve spodní atmosféře Titanu, bylo zjištěno, že větry unášejí mraky rychleji, než rotuje povrch měsíce. Tomuto jevu se říká superrotace. Výškové větry na Zemi, zvané jet stream, naopak vanou pomaleji než činí rychlost rotace planety.
Model atmosféry Titanu naznačuje, že by se měla pohybovat superrotací, podobně jako atmosféra Venuše, ale zatím chybí přímé změření větru, které by mohlo takovýto předpoklad potvrdit. Větry na Titanu jsou odhadovány podle pohybu mraků. Oblačnost je na Titanu vzácná (nezaměňovat mraky s celoplanetární mlhou), a proto se dá jen těžko pozorovat ze Země. Cassini je na tom poněkud lépe. Zatím bylo sledováno deset mraků a podle nich vyplývá rychlost větru ve spodní vrstvě atmosféry kolem 34 m/s (asi 120 km/h) východním směrem, což je rychlost slušného hurikánu. Tento výsledek vcelku odpovídá předpovědi modelu počasí na Titanu a tím se potvrzuje, že rozumíme základním zákonitostem meteorologie na pomalu rotujících planetách.
Prozatím jsme na začátku průzkumu Titanu, ale co zatím nejvíce překvapuje je velká různorodost v utváření povrchu. Povrch je velice rozmanitý a svědčí o množství různých krajinotvorných procesů. V celém solárním systému nacházíme pevná tělesa, které vykazují obrovské geologické variace na svém povrchu. Jedna polokoule je třeba zcela jiná než druhá. Na Titanu je vidět tatáž variabilita a pravděpodobně to bude ještě úžasnější.
Uvedené závěry byly učiněny na základě snímků z orbitální stanice Cassini získaných v posledních osmi měsících při vzdáleném průletu nad jižním pólem a při třech těsných přiblíženích v rovníkových oblastech. Kamery Cassini pokryly asi 30% povrchu Titanu. Nejmenší zachycené podrobnosti na snímcích jsou velké 1 až 10 km. V příštích třech letech se plánuje dalších 41 setkání s tímto tajemným měsícem.

2005-03-08 - Rusko

Nový supernosič na obzoru?

Podle zprávy ITAR-TASS se v Rusku pracuje na vývoji nové nosné rakety s kapacitou 110 t na nízkou oběžnou dráhu. Informaci poskytl Anatolij Kuzin, generální ředitel Chruničevova státního střediska pro kosmický výzkum a výrobu, kde se raketa údajně připravuje. Hlavním úkolem nosiče by měla být doprava těžkých dílců příštích kosmických stanic. Kapacita je však dostatečná na to, aby raketa posloužila i ambiciózním cílům při letech k Měsíci a planetám.
První stupeň rakety má pohánět čtyřkomorový raketový motor RD-170. Druhý stupeň má být vybaven dvojkomorovou jednotkou RD-180, což má být modifikace motoru RD-170, použitého v prvním stupni. Třetí stupeň bude používat jednokomorový RD-0122.
Pro ilustraci uvádíme, že v současné době stavěná nejsilnější ruská raketa Angara (ještě neletěla), podobná kapacitou americkému projektu EELV [=Evolved Expendable Launch Vehicle] by měla na nízkou oběžnou dráhu dopravit asi 27 t nákladu. Uvidíme, jestli se projekt ruské superrakety dočká realizace a pokud ano, jestli ho nepotká osud dřívějších těžkých nosičů Eněrgija, o nezdaru nešťastné N1 (dopravní prostředek ruských kosmonautů na Měsíc) ani nemluvě.

2005-03-07 - Rosetta

Rosetta uskutečnila gravitační manévr u Země

Sonda Evropské kosmické agentury ESA uskutečnila minulý pátek, přesně jeden rok a dva dny po startu, těsný průlet kolem Země, přičemž získala část dodatečného urychlení, které potřebuje k dosažení komety 67P/Churyumov-Gerasimenko. Před sebou má Rosetta ještě jednu gravitační asistenci u Marsu a další dvě u Země. Nynější průlet byl vůbec nejtěsnějším přiblížením k Zemi, při němž sonda obdržela podstatný podíl energie potřebné ke změně dráhy. Ke kometě by přesto měla dorazit až za deset let po překonání trasy dlouhé 7.1 miliard km.
Nejmenší výška 1954.74 km nad Zemí byla dosažena 2005-03-04 ve 22:09:14 UT. Rosetta letěla v tuto chvíli nad Tichým oceánem západně od Mexika relativní rychlostí kolem 38000 km/h (10.6 km/s).
Průlet systémem Země-Měsíc umožnil pozemnímu řídícímu středisku vyzkoušet tzv. průletový mód kolem asteroidu AFM [=Asteroid Fly-by Mode], přičemž jako "falešný" asteroid posloužil náš Měsíc. Jednalo se o test před setkáním se skutečnými planetkami (2867) Steins a (21) Lutetia v roce 2008 resp. 2010. AFM byl spuštěn ve 23:01 UT a běžel devět minut, po které dvě navigační kamery sledovaly Měsíc a sonda automaticky podle jejich signálů měnila orientaci, tak aby vědecké přístroje mířily k cíli. Před a po největším přiblížení pořídily navigační kamery sérii snímků Měsíce a Země. Na Zemi mají být odvysílány dnes a k dispozici budou patrně 2005-03-08.
Kromě kamer byly v provozu i některé další vědecké experimenty. Jednalo se o ultrafialový zobrazovací spektrometr ALICE, mapovací spektrometr ve viditelném a infračerveném oboru VIRTIS a mikrovlnný spektrometr MIRO. Přístroje použily Země a Měsíce jako kalibračních cílů a uskutečnilo se všeobecné přezkoušení funkčnosti.
Gravitační manévr nasměroval třítunovou meziplanetární stanici k dalšímu cíli, jímž bude 2007-02-26 planeta Mars.
Po dalších dvou setkáních se Zemí a po dosažení konečné heliocentrické dráhy dojde k setkání s kometou 67P/Churyumov-Gerasimenko v roce 2014. Sonda přejde na oběžnou dráhu kolem komety a na povrch má být vysazen přistávací aparát Philae.
Za tři měsíce, 2005-07-04, se dostane sonda do výhodné pozice, ze které bude moci pozorovat dopad projektilu sondy NASA Deep Impact na jádro komety 9P/Tempel 1. Přístrojové vybavení Rosetty, jako je například unikátní experiment ALICE, by mohlo významně obohatit poznatky získané americkou misí.
Rosetta je první sondou, která by měla zaujmout místo na oběžné dráze kolem komety a zároveň vysadit malý přistávací modul na povrch jejího jádra. V blízkosti komety by měla pracovat asi jeden rok před průletem perihelem a dalšího půl roku, kdy se opět bude kometa od Slunce vzdalovat.

2005-03-04 - Cassini

Status Report (2005-02-24 až 2005-03-02)

Zatím poslední telemetrii za sondy přijala sledovací stanice Goldstone 2005-03-02. Let pokračuje normálně a systémy pracují podle předpokladů.
V uplynulém týdnu pokračovalo snímkování jižní polokoule Saturnu kamerami ISS [=Imaging Science Subsystem]. Infračervený spektrometr CIRS [=Composite and Infrared Spectrometer] pořizovat teplotní mapu troposféry a tropopauzy. Magnetosféru zkoumaly přístroje CIRS a soubor přístrojů MAPS [=Magnetospheric and Plasma Science].
Dne 2005-02-27 byla ukončena průběžná etapa S08 a v 01:46 UT byl zahájen let podle sekvence S09. S09 je rozplánována na 41 dní do 2005-04-08 a klíčovými operacemi v ní budou korekce dráhy OTM-015 až OTM-020, dva cílené průlety kolem Encelada a Titanu a necílená setkání s měsíci Helene, Atlas a dvakrát s Tethys, Enceladus, Epimetheus, Mimas, Dione a Rhea. Bude pořízeno 54 navigačních snímků a očekává se příjem přibližně 64.5 Gb dat.
Dne 2005-02-27 dosáhla sonda maximální vzdálenosti od Saturnu (apoapsis) a tím začal 4. oběh kolem planety.
2005-03-02 byl v 05:59 UT zahájen korekční manévr OTM-015. Jeho cílem bylo doladit oběžnou dráhu stanice před očekávaným setkáním s měsícem Enceladus 2005-03-09, kdy se má Cassini přiblížit na pouhých 500 km. Hlavní motor pracoval 40.1 s a bylo dosaženo změny rychlosti Δv=6.2 m/s. Korekce byla úspěšná a technika fungovala podle předpokladů.

2005-03-04 - Obecná fyzika

Laserové odražeče na Měsíci ještě slouží

Před 35 lety umístili astronauti na Měsíci speciální laserová zrcadla. Nyní je vědci opět použili, tentokrát pro mimořádně přesné ověření všeobecné teorie relativity Alberta Einsteina. Měření, která zároveň potvrzují teorie Galilea Galilei a Isaaca Newtona, by měla pomoci vysvětlit fyzikální zákonitosti vesmíru a čerpat z nich by mohly i budoucí vesmírné mise.
"Náš výzkum za pomoci laserového měření vzdálenosti Měsíce (Lunar Laser Ranging experiment) prošetřuje princip ekvivalence, základ Einsteinovy všeobecné teorie relativity, s extrémní přesností," říká Dr. James Williams, vědecký pracovník z NASA Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně. Galileo narazil na tento princip v roce 1604, když konal pokusy s pádem těles k zemi. Ze šikmé věže v Pise shazoval předměty o různé hmotnosti a různého složení. Všechna tato tělesa padala stejně rychle, tzn. gravitační působení se na ně projevovalo stejně. Newton se zabýval podobným problémem ale jiným způsobem a svoje závěry, které ovšem nejsou s Galileovými v rozporu, publikoval v roce 1687 ve své Principii. Konečně před přibližně 100 lety Albert Einstein obě předchozí teorie rozšířil až do v současné době přijímané podoby. Einsteinovo východisko, zvané princip ekvivalence, říká zjednodušeně řečeno, že veškeré formy hmoty jsou urychlovány v gravitačním poli stejně. Toto tvrzení je základním stavebním kamenem všeobecné teorie relativity.
Experiment s laserovým měřením potvrzuje, že Měsíc a Země "padají" ke Slunci stejně, i když Země má velké železné jádro obalené kamenným pláštěm a Měsíc je převážně kamenný s malým jádrem. Výsledky výzkumu byly publikovány ve Physical Review Letters.
Měření vzdálenosti laserem může poskytnout velice přesný test gravitace a fundamentální fyziky. Malé změny gravitace lze studovat velice obtížně, protože síla je slabá, i když se jedná o velice značné hmotnosti. Nová měření jsou doslova zlatým dolem moderní fyziky. Důležitou vlastností gravitace je její univerzální efekt na hmotná tělesa bez ohledu na jejich velikost a složení. Znamená to, že pokud zjistíme více podrobností o gravitačním působení v solárním systému, poznáme současně mnohem více gravitační a kosmologické procesy v celém vesmíru. Jestliže se nyní ověřuje princip ekvivalence, upřesňuje se současně hodnota Newtonovy gravitační konstanty. Gravitační konstanta určuje velikost přitažlivé síly mezi tělesy v prostoru. Některé teorie říkají, že by se tato konstanta mohla časem měnit. Pokud by tomu tak bylo, vyžadovala by všeobecná teorie relativity zásadní modifikaci. Poslední měření ale takovou změnu nenaznačují. Obojí ověřovací měření - jak principu ekvivalence, tak gravitační konstanty - potvrzují platnost Einsteinovy teorie.
Za poslední desetiletí byl učiněn obrovský pokrok při upřesnění Galileových, Newtonových a Einsteinových teorií. Poslední měření má dvojnásobnou přesnost než jakékoliv předchozí zkoumání principu ekvivalence a desetkrát přesnější než jakékoliv dřívější publikované odchylky Newtonovy gravitační konstanty.
Tým JPL uvedené teorie ověřoval tím, že vysílal laserové impulsy na čtyři koutové odražeče instalované na Měsíci. Signály byly vysílány z McDonald Observatory v západním Texasu a z observatoře na jihu Francie. Zařízení na Měsíci odráželo laserové paprsky zpět k Zemi a při tom byla měřena doba letu paprsku. Na základě toho byla s neobyčejnou přesností vypočítána vzdálenost vysílače a reflektoru.
Tři z těchto zrcadel zanechali na Měsíci astronauti z Apolla 11, 14 a 15 a jeden odražeč byl francouzské výroby a byl namontován na automatickém vozítku Lunochod 2, který na měsíční povrch dopravil tehdejší Sovětský svaz. Lunární laserové odražeče jsou pasivní zařízení, nepotřebují žádnou energii a po 35 letech ještě stále perfektně fungují. V plánech NASA, ve kterých se uvažuje s návratem lidí na Měsíc a případně i s letem k Marsu, se počítá s tím, že by měly být na našem přirozeném satelitu i ve vzdálenějších končinách Sluneční soustavy rozmístěny nové, přesnější laserové dálkoměry. Aby bylo možno navést kosmické plavidlo do přesného místa a k navigačním účelům na povrchu, bude muset být známa jeho oběžná dráha kolem Měsíce, rotace a orientace s extrémní přesností. Laserové měření polohy by tak mělo pomoci budoucím pilotovaným i robotickým výpravám k Měsíci.

2005-03-03 - Planetologie

Vznik velkých planet je spojen se zrodem primitivních meteorů

Někteří vědci se domnívají, že Jupiter, největší planeta naší Sluneční soustavy, se zrodila společně s nejmenšími a nejstaršími součástkami solárního systému - kuličkami zvaných chondruly, které jsou hlavními stavebními prvky primitivních meteoritů (chondritů). Příslušnou studii zveřejní Dr. Alan Boss (Carnegie Institution) a Prof. Richard H. Durisen (Indiana University) v časopise Astrophysical Journal 2005-03-10.
"Otázka, jak se vytvořily chondruly, je jedním z největších problémů více než sto let," komentuje Boss. "Před několika lety vědci usoudili, že za vznik těchto meteorických komponent je pravděpodobně zodpovědná rázová vlna a s ní spojené teplo, které je roztavilo. Ale nikdo zatím nedokázal vysvětlit, kde se taková rázová vlna před 4.6 miliardami let v sluneční mlhovině vzala. Poslední výpočty ukazují, že se vlna mohla utvořit účinkem spirálních ramen vířících solární mlhovinu ve vzdálenosti oběžné dráhy Jupitera. Vlna se šířila do vnitřních částí protoplanetárního oblaku, kde stlačený plyn a záření ohřálo částečky prachu, které narážely na čelo vlny rychlostí 20000 mph (asi 9 km/s pozn. překl.), a tak se zrodily chondruly."
"Výpočty patrně odstranily poslední otazník nad roztavením chondrulí," dodává Dr. Steven Desch (Arizona State University), který před řadou let přišel na nápad, že jejich původ má na svědomí rázová vlna. "Vědci zkoumající meteority zjistili, že vznik chondrulí rázovou vlnou, je v souladu se vším, co známe o chondrulích. Ale bez odhalení zdroje vlny, zůstávalo neznámo, jak k tomu došlo. Práce Bosse a Durisena dokládá, že prvotní sluneční mlhovina zažila šok správného druhu a ve správném místě."
"Naše výpočty ukazují, jak mohly prostorové gravitační síly spojené se spirálovitými rameny v gravitačně nestabilním disku ve vzdálenosti Jupitera od Slunce (5 AU - astronomických jednotek) vyvolat rázovou vlnu ve vnitřní oblasti Sluneční soustavy (2.5 AU, tj. v dnešním pásu asteroidů)," pokračuje Boss.
"Vlna mohla zahřát shluky prachu na teplotu, která byla nutná na roztavení do podoby drobných kapiček." Durissen a jeho tým z Indiany provedl nezávislé výpočty gravitačně nestabilního disku, které tento obraz podporují.
Zatímco Boss je zastáncem teorie o rychlém zformování plynových obřích planet nestabilitami v prvotním plynoprachovém disku, uvedený způsob tvorby chondrulí nahrává spíš pomalejšímu vzniku postupnou akrecí. Aby mohl v obou případech vzniknout Jupiter, musela existovat aspoň maličká gravitační nestabilita ve sluneční mlhovině, která hned na začátku vedla k vytvoření spirálových ramen, připomínajících vzhled spirálových galaxií. Jakmile byl Jupiter vytvořen (jakýmkoliv způsobem), poháněl dál rázovou vlnu do vzdálenosti asteroidů nejméně do té doby, dokud ještě sluneční mlhovina existovala. Chondruly se musely utvořit ve velice ranném věku a vznikaly po několik miliónů let, dokud mlhovina nezmizela.

2005-03-02 - MER

Opportunity překonává vzdálenostní rekordy

Vzdálenost, na jejíž zdolání potřebovalo vozítko Spirit prvních 70 dnů pobytu na Marsu, dokázalo nedávno dvojče Opportunity urazit za pouhé tři dny. Spirit, který teď má jiné starosti než uhánět po rudé planetě, objevil zeminu, která je více než z poloviny složena ze soli. Je to další kamínek do mozaiky důkazů o vlhké minulosti Marsu. Je nutno opět připomenout, že všechny zmiňované úspěchy roverů MER přicházejí skoro po roce, co v dubnu 2004 s úspěchem skončila základní mise a vozidla se "ocitla mimo záruky".
Opportunity ustanovila nový denní rekord v překonané vzdálenosti dne 2005-02-19. Tento den dokázala urazit 177.5 m. Stalo se tak prvního dne z kombinovaného třídenního víkendového plánu. V předchozím týdnu instalovali technici NASA-JPL na oba rovery vylepšený řídící software. Minulý rekord, kterého rover dosáhl zhruba před dvěma týdny, byl překonán o 13%. Jako všechny předešlé dlouhé přesuny, pohyb zahájila tzv. jízda naslepo. Rover se posunoval po trase, kterou předem stanovili technici JPL na základě stereoskopických snímků. Opportunity byla tímto způsobem navigována asi hodinu a během ní zdolala větší díl denního plánu. Pak se řízení přepnulo do autonomního módu. Tento způsob obnáší vždy krátké popojetí o zhruba 2 m a průzkum dalšího úseku, zda se na něm nenacházejí překážky. Vyhodnocení provádí palubní počítač a pokud shledá trasu bezpečnou, jízda pokračuje další dva metry. Takovými přískoky strávil rover další 2.5 h.
Příštího dne použila Opportunity nový software a zahájila jízdu bez toho, aby čekala na vyhodnocení předchozího úseku z řídícího střediska. "Je to poprvé, kdy rover zahájil samostatně autonomní jízdu hned druhého dne po zastavení," řekl Dr. Mark Maimone, inženýr, odpovědný za jízdní software. "Je to prima, sedět a nechat rover, aby se řídil za nás." Nejenom že se Opportunity dokázala další 4 hodiny vyhýbat překážkám, dokonce prozkoumala úsek o rozměru fotbalového hřiště.
Co se týká zásobování elektřinou, je Opportunity ve výborné situaci. Panely slunečních článků jsou relativně čisté a navíc se začíná projevovat nástup jara na jižní polokouli Marsu. Denní světlo trvá delší dobu a slunce vystupuje více nad obzor. Tato situace dovoluje pracovat několik hodin denně.
Třetího dne pokračoval robot-geolog opět v samostatné jízdě a zdolal dalších 109 m. Účet za třídenní víkend tedy činil celkem 390 m. Za tři dny byla tedy překonána více než polovina vzdálenosti, která znamenala původně jedno z kritérií úspěšnosti mise (600 m). Celkově je na tachometru Opportunity nyní 3014 m. Pohybuje se jižním směrem ke zvlněné krajině, přezdívané "poleptaný terén", kde by se mohly nacházet výchozy geologického podloží z větších hloubek, než na které rover dosud narazil.
Spirit zatím dokázal na Marsu zdolat vzdálenost 4157 m a v současné době se škrábe po svazích pahorku "Husband Hill". Momentálně se zastavil na hřebeni, ze kterého má výhled do údolí severně od vrcholku. Zkoumá, zda se tam nenacházejí potenciální zajímavé cíle.
V době, kdy Spirit šplhal po svahu k hřbetu kopce, kola vozidla načechrala zeminu, která upoutala pozornost vědců. "Jednalo se o zcela náhodný objev," říká Dr. Steve Squyres z Cornellovy univerzity v Ithace, (stát New York), vedoucí výzkumník mající na starosti vědecké přístroje na roverech. "Říkáme, hrome, tamhleta hlína vypadá velice světle. Dřív než pojedeme dál, mohli bychom ji aspoň letmo prozkoumat."
Světlý flek rozvířené zeminy pojmenovaný "Paso Robles" má největší koncentraci soli ze všech dosud zkoumaných kamenů nebo vzorků půdy. Informace zkombinované ze všech tří spektrometrů a panoramatické kamery roveru ukazují, že hlavní složkou je sůl sulfát (síran) železa s vázanými molekulami vody. Zemina má též vysoký obsah fosforu, ale ne tolik, jako bylo přítomno v kameni "Wishstone", který Spirit zkoumal v prosinci 2004. "Pořád se ještě pokoušíme zjistit, co to všechno znamená, ale při takovém množstvím soli se voda přímo nabízí," řekl Squyres.
Mezitím vědci provedli překalibrování dat z rentgenových spektrometrů obou roverů. Tyto přístroje slouží k prvkovým rozborům cílových objektů. Před startem byly přehozeny hlavy obou spektrometrů. Znamená to, že data shromážděná Spiritem byla vyhodnocována pomocí kalibračních protokolů Opportunity a naopak. Naštěstí, protože obě hlavy jsou téměř identické, dopad na přesnost rozborů byl velice malý. Vědci využili této příležitosti a vrátili se ke starým výsledkům a data korigovali podle správných kalibračních křivek. "Efekt ve všech případech byl menší než nepřesnost měření, takže žádný z našich vědeckých závěrů nebyl záměnou dotčen," upřesnil Squyres.

2005-03-01 - Měsíc

Japonci by rádi letěli na Měsíc

V minulých dnech se Japonsku poprvé od roku 2003 a po několika haváriích podařilo úspěšně vypustit vlastními silami umělou družici. Start nosné rakety H2-A nalil vědcům a technikům optimismus do žil. Krátce nato, dne 2005-02-28, oznámilo Japonsko, že by do roku 2025 rádo vybudovalo na Měsíci obydlenou základnu. Oficiální představitel JAXA [=Japan Aerospace Exploration Agency] oznámil, že tyto plány budou zahrnuty do nového dlouhodobého plánu, který bude předán do vládní Komise pro kosmické aktivity koncem března.
Do roku 2015 by Japonsko také chtělo uvést do provozu systém varování před přírodními katastrofami, který by pomocí satelitů předával informace do mobilních telefonů.
Představitel, který si nepřál být jmenován, uvedl, že do dlouhodobého plánu by rádi zahrnuli ještě mnoho dalších věcí. Vize se ale teprve tvoří.
V plánech Japonska je do pěti let zkonstruovat robota pro lunární výzkum a do deseti let by měla být vyvinuta technologie, která by umožnila dlouhodobý pobyt člověka na Měsíci. Do dvaceti let by se měla zahájit výstavba lunární stanice k vědeckým účelům.
Aby šlo těchto smělých cílů dosáhnout, chce agentura, aby Japonsko vyvinulo vlastní kosmickou loď podobnou raketoplánu Space Shuttle.
Uvedené vize se zdají být jenom přáním z oblasti science-fiction, nicméně je třeba mít na paměti, že Japonsko se snaží být zemí s vysokou úrovní technologie ve všech oborech, kosmonautiku nevyjímaje. O snaze stát se minimálně regionální velmocí není pochyb. Je ochotno podniknout nejrůznější kroky, které by postavení Japonska jako tvůrce špičkové techniky, podpořily. V asijské oblasti je teď navíc pod velkým tlakem. Expedici k Měsíci oznámila, kromě klasických kosmonautických velmocí, i Indie a Čína. Čína navíc má za sebou úspěšné vyslání svého občana do vesmíru vlastními silami.
K Měsíci se chtějí vrátit i Spojené státy. Na rok 2008 byl oznámen lunární orbiter následovaný další rok přistávacím aparátem. Roku 2015 by se měla měsíčního povrchu opět dotknout noha Američana. Bylo by to více než 40 let poté, co na našem nejbližším vesmírném průvodci naposledy kráčel člověk. Byl jím v prosinci 1972 astronaut Eugene Cernan z expedice Apollo 17.

2005-03-01 - Chandrayaan-1

NASA má zájem o účast na indickém projektu

Indie se chystá v letech 2007 až 2008 vypustit svoji první automatickou sondu k Měsíci a jiný satelit sloužící výhradně k astronomickým výzkumům. Americká NASA zahájila s indickými oficiálními místy konzultace o spoluúčasti na projektech.
Na oběžnou dráhu kolem Měsíce vyšle Indie 525 kg těžkou družici pomocí nosiče PSLV [=Polar Satellite Launch Vehicle] a NASA by ráda na její palubě umístila několik svých vědeckých přístrojů. Projekt Chandrayaan-1 by měl odstartovat v roce 2007 nebo 2008.
V minulých dnech oznámil ředitel družicového střediska ISRO [=Indian Space Research Organization] P. S. Goel, že "také NASA projevila zájem umístit své užitečné zatížení na naši lunární misi."
"NASA s námi vede jednání o umístění jistého vědeckého nákladu na naší kosmické stanici, který by sloužil k určitým zkouškám na lunární oběžné dráze. Právě vyhodnocujeme nabídku," upřesnil Goel.
NASA by ráda získala místo pro miniaturní radar se syntetickou aperturou MSAR [=Mini-synthetic Aperture Radar] a spektrometr pro pásmo 0.3 až 0.9 µm.
Z mezinárodní nabídky bylo vybráno 10 států, mezi nimi USA, Velká Británie, Německo, Švédsko a Bulharsko, které se budou podílet na misi Chandrayaan-1. "Vybrali jsme bulharské zařízení, které bude monitorovat radiaci a další dva experimenty z Evropy," oznámil Goel. Podle posledních údajů je už indické zařízení ve fázi výroby a projekt postupuje podle plánu. Indie už také vybrala území u Tavarakere, asi 40 km od Bangalore, kde vybuduje novou sledovací stanici, která bude schopna spravovat očekávané obrovské objemy dat.
Úkolem mise Chandrayaan-1 bude pořídit chemickou mapu Měsíce a trojrozměrný atlas vybraných oblastí. Celkové náklady se předpokládají 89 mil. USD a životnost družice by měla být dva roky.
Ředitel Národního institutu pro pokročilý výzkum v Bangalore K. Kasturirangan označil tuto měsíční misi za první indický krok, po kterém by mělo následovat přistání a sběr vzorků. "S naší technologií PSLV a GSLV [=Geostationary Satellite Launch Vehicle] máme dostatečnou kapacitu k letu k Venuši a Marsu," dodal s tím, že v 21. století by do oblasti planetárního výzkumu měla vstoupit řada jiných zemí. Indie by chtěla přispět svým dílem k průzkumu Sluneční soustavy.
Ke startu se chystá rovněž těžká družice Astrosat, která bude pozorovat vesmírné objekty v ultrafialovém, rentgenovém a vizuálním vlnovém oboru.

Archiv:

1. Aktuální novinky
2. Květen 2012
3. Duben 2012
4. Březen 2012
5. Únor 2012
6. Leden 2012
7. Prosinec 2011
8. Listopad 2011
9. Říjen 2011
10. Září 2011
11. Srpen 2011
12. Červenec 2011
13. Červen 2011
14. Květen 2011
15. Duben 2011
16. Březen 2011
17. Únor 2011
18. Leden 2011
19. Prosinec 2010
20. Listopad 2010
21. Říjen 2010
22. Září 2010
23. Srpen 2010
24. Červenec 2010
25. Červen 2010
26. Květen 2010
27. Duben 2010
28. Březen 2010
29. Únor 2010
30. Leden 2010
31. Prosinec 2009
32. Listopad 2009
33. Říjen 2009
34. Září 2009
35. Srpen 2009
36. Červenec 2009
37. Červen 2009
38. Květen 2009
39. Duben 2009
40. Březen 2009
41. Únor 2009
42. Leden 2009
43. Prosinec 2008
44. Listopad 2008
45. Říjen 2008
46. Září 2008
47. Srpen 2008
48. Červenec 2008
49. Červen 2008
50. Květen 2008
51. Duben 2008
52. Březen 2008
53. Únor 2008
54. Leden 2008
55. Prosinec 2007
56. Listopad 2007
57. Říjen 2007
58. Září 2007
59. Srpen 2007
60. Červenec 2007
61. Červen 2007
62. Květen 2007
63. Duben 2007
64. Březen 2007
65. Únor 2007
66. Leden 2007
67. Prosinec 2006
68. Listopad 2006
69. Říjen 2006
70. Září 2006
71. Srpen 2006
72. Červenec 2006
73. Červen 2006
74. Květen 2006
75. Duben 2006
76. Březen 2006
77. Únor 2006
78. Leden 2006
79. Prosinec 2005
80. Listopad 2005
81. Říjen 2005
82. Září 2005
83. Srpen 2005
84. Červenec 2005
85. Červen 2005
86. Květen 2005
87. Duben 2005
88. Březen 2005
89. Únor 2005
90. Leden 2005
91. Prosinec 2004
92. Listopad 2004
93. Říjen 2004
94. Září 2004
95. Srpen 2004
96. Červenec 2004
97. Červen 2004
98. Květen 2004
99. Duben 2004
100. Březen 2004
101. Únor 2004
102. Leden 2004
103. Prosinec 2003
104. Listopad 2003

Reakce čtenářů (číst/přidat)

Počet reakcí: 25
Poslední: 2013-03-21 14:07:23